MASARYKOVA UNIVERZITA

Transkript

1 MASARYKOVA UNIVERZITA Pedagogická fakulta Katedra historie Léta protektorátu v Brtnici a připojených obcích Bakalářská práce Brno 2011 Vedoucí bakalářské práce: doc. PhDr. František Čapka, CSc. Vypracovala: Lenka Cahová

2 Čestné prohlášení Prohlašuji, ţe jsem bakalářskou práci zpracovala samostatně a pouţila jen literaturu uvedenou v seznamu literatury, který je v práci uveden. Souhlasím, aby práce byla uloţena na Masarykově univerzitě v Brně v knihovně Pedagogické fakulty a zpřístupněna ke studijním účelům. V Brně dne... podpis

3 Poděkování Na tomto místě bych ráda poděkovala všem, kteří mi byli při psaní bakalářské práce nápomocní a podporovali mě, a také vedoucímu této bakalářské práce doc. PhDr. Františku Čapkovi, CSc. za cenné připomínky.

4 Obsah ÚVOD BRTNICE A OKOLNÍ VESNICE Z HISTORIE OBCÍ UDÁLOSTI PŘED ZŘÍZENÍM PROTEKTORÁTU ČECHY A MORAVA PROTEKTORÁT ČECHY A MORAVA ŢIDÉ V BRTNICI A OKOLÍ ZAČÁTEK 2. SVĚTOVÉ VÁLKY PRŮBĚH VÁLKY KONEC VÁLKY NACISTICKÁ STŘELNICE OSVOBOZENÍ POVÁLEČNÉ DNY ZÁVĚR RESUMÉ SEZNAM PRAMENŮ A LITERATURY A. SEZNAM PRAMENŮ B. SEZNAM LITERATURY SEZNAM PŘÍLOH PŘÍLOHY 4

5 Úvod Ve své bakalářské práci jsem se rozhodla zpracovat téma protektorátu v Brtnici a připojených obcích. Brtnice byla v průběhu dějin významným obchodním centrem. Stala se zastávkou několika císařů při cestě z Vídně do Prahy a zpět. Bohuţel postupem času začal její význam upadat a dnes mnoho lidí neví, kde Brtnice leţí, a co je zde významného. V Brtnici jiţ několik let bydlím a její historie mě zajímá, proto jsem neměla s výběrem tématu velké problémy. Hledala jsem však období, které ještě není nikde zpracované a kde by se dalo objevit něco nového. Tím období protektorátu zajisté je. Nechtěla bych však psát o válečných událostech, které jsou všeobecně známé. Cílem práce je tedy přiblíţení kaţdodenního ţivota a osudů lidí, kteří byli nějakým způsobem válkou poznamenáni. V nejbliţším okolí Brtnice to byli lidé, kteří se za druhé světové války museli vystěhovat ze svých domovů, aby uvolnili místo pro německé vojáky. Byla zde zřízena nacistická střelnice, kde se cvičili vojáci ve střelbě a boji. Dále bych chtěla přiblíţit brtnický odboj, který se zde začal formovat od počátku války. Samozřejmě neopomenu ani dobu osvobození, kdy zde bohuţel přišlo několik lidí o ţivot při přestřelce s německými vojáky a při neopatrném zacházení se zbraněmi. Ve své práci budu vycházet z archivních materiálů, jako jsou kroniky jednotlivých obcí, archivní listiny a také mám moţnosti vyuţít zápisky pamětníků. Bohuţel nemám k dispozici příliš kronik, které vznikly v průběhu války, ale většinou byly sepsány zpětně po válce. Ale myslím, ţe i tak poslouţí jako objektivní prameny, i kdyţ občas se archiváři nedokázali vyvarovat emocí vůči okupantům, coţ by dle mého názoru v kronice nemělo být patrné. Kromě obecních kronik se psaly také kroniky školní, kde jsou mimo školních záleţitostí zaznamenané i válečné události, které jsou mnohdy lépe zaznamenány neţ v kronikách obecních. Dále jsem získala video nahrávky s pamětníky, kteří proţili vystěhování kvůli nacistické střelnici. Nahrávky jsou sice pořízené v poměrně nedávné době, ale i přesto podávají kvalitní obraz toho, jak byla válka pro lidi těţká a jak se museli přizpůsobit všem novým nařízením. K tématu druhé světové války se váţe velké mnoţství literatury. Bylo velmi těţké z tohoto mnoţství vybrat knihy, které se hodí k danému tématu a podávají přesné informace. Budu se tedy snaţit čerpat informace z více zdrojů, aby byly opravdu pravdivé. Zaměřím se také na knihy, kde jsou podávané zprávy o kaţdodenním ţivotě v protektorátu. Pro to poslouţí kniha od Pavla Maršálka Protektorát Čechy a Morava, kde můţeme nalézt celkový pohled na společnost v období protektorátu. Cenný materiál je dále v knize Velké dějiny 5

6 zemí Koruny české. Samozřejmě vyuţiji i knihy, které se zabývají Brtnicí, jako je například velká monografie Dějiny Brtnice a připojených obcí anebo Panská Lhota v raném novověku. V těchto knihách můţeme nalézt přesné informace o historickém vývoji a zeměpisné poloze této oblasti. Práci bych si chtěla rozdělit do několika částí. V první bych ráda zeměpisně zařadila Brtnici a její připojené obce a také ve zkratce přiblíţila historii brtnického regionu. V další části se budu věnovat obecným událostem, které předcházely válce, abych přiblíţila historický kontext. Třetí část se bude zabývat začátkem války a zřízením protektorátu. Hlavně bych chtěla přiblíţit nová nařízení, která museli lidé dodrţovat a také, jak byli lidé novými nařízeními omezováni. V Brtnici ţili také Ţidé, proto bych chtěla přiblíţit i jejich osudy. Poté bude následovat průběh války, kde bych se nejvíce chtěla zaměřit na brtnický odboj, který byl postupně likvidován. Další kapitola ponese název konec války a budu se zde věnovat nacistické střelnici v okolních obcích a květnovému osvobození. Nakonec bych také ráda zařadila události, které bezprostředně následovaly po skončení války, a jak se lidé s následky války vyrovnávali. 6

7 1. Brtnice a okolní vesnice Brtnice a její okolí spadají do následujících geomorfologických jednotek přesně v této posloupnosti: Provincie Česká vysočina Soustava Česko moravská Podsestava Českomoravská vysočina Celek Křiţanovská vrchovina Podcelek Brtnická vrchovina Okrsek Puklická pahorkatina Zašovický vrch Nadmořská výška se pohybuje v rozpětí od 450 metrů do 655 metrů. 1 Brtnice a okolní obce spadají do povodí řeky Jihlavy a většina území je odvodňována řekou Brtnicí (někdy nazývaná také jako řeka Brtnička). 2 Oblast kolem Brtnice spadala do drsnějších klimatických podmínek, ale stále patří do mírně teplých oblastí s vyššími sráţkami. 3 Dnešní průměrná teplota se zde pohybuje mezi 6,5 7 C. Nejteplejší měsíc je červenec (16 17 C) a nejchladnější je leden (-3 4 C). V dlouhodobém průměru se sráţky pohybují okolo 650 mm ročně. Nejvíce sráţek spadne v období letních měsíců. Typickým jevem je zde teplotní inverze, která zasahuje především údolí Brtnice a odlesněná údolí Z historie obcí K Brtnici patří celkem devět obcí Panská Lhota, Malé, Stříţov, Přímělkov, Příseka, Uhřínovice, Komárovice, Jestřebí a Dolní Smrčné. Brtnice Brtnice leţí v nadmořské výšce 515 metrů. 5 Nachází se zhruba v polovině cesty mezi Třebíčí (20 km) a Jihlavou (13 km). První písemná zpráva pochází z roku 1234 z listiny markraběte Přemysla. Touto listinou byla věnovaná spolu s Jihlavou do vlastnictví nově zaloţeného kláštera v Tišnově Porta coeli. O čtyři roky později se 1 GLOS, J., KOCIÁN, J., Generel lokálního územního systému ekologické stability k. ú. Brtnice. Brno Tamtéţ. 3 JANÁK, J.: Dějiny Brtnice a připojených obcí. Brtnice 1988, s GLOS, J., KOCIÁN, J., Generel lokálního územního systému ekologické stability k.ú. Brtnice, c. d. 5 NOVÁKOVÁ, B.: Zeměpisný lexikon České republiky. Obce a sídla A M. Praha 1991, s

8 v Jihlavě našlo stříbro, a tak král Václav I. chtěl Jihlavu zpět do svého vlastnictví a spolu s ní se do jeho vlastnictví dostala také Brtnice. První písemná zpráva o hradu v Brtnici pochází z roku V této době se do Brtnice přesunul rod Valdštejnů z nedalekého Rokštejna, který ve 20. letech 15. století jihlavští páni zničili. Nejvýznamnějším Valdštejnem v Brtnici byl Hynek Brtnický z Valdštejna. Za jeho působení v Brtnici došlo k přestavbě hradu na zámek. Byla dokončena v roce Posledním Valdštejnem zde byl Hynkův synovec, Zdeněk, kterému patřil také Sádek a Moravské Budějovice. Bohuţel v době stavovského povstání a bitvy na Bílé hoře stál proti císaři, tudíţ mu byl zabaven r veškerý majetek a sám byl také uvězněn v Brně na Špilberku, kde v roce 1623 zemřel. Hodnota zkonfiskovaného panství byla odhadnuta na sto deset tisíc moravských zlatých. Císař Ferdinand II. je odprodal svému plukovníkovi Rombaldu XIII. hraběti Collalto et San Salvatore. Tak se na brtnické panství dostal druhý šlechtický rod. Collaltové byli v Brtnici aţ do roku 1947, kdy pak na základě Benešových dekretů museli odejít zpět do Itálie, kde jejich rod sídlí dodnes. 6 Panská Lhota, Malé a Dolní Smrčné Panská Lhota leţí zhruba 13 km od Jihlavy a 5 km od Brtnice. Nachází se v nadmořské výšce 512 metrů. 7 Ţije zde 230 obyvatel. 8 Dnes má společný katastr s obcí Malé a je součástí Brtnice. Asi 500 metrů od obce protéká říčka Brtnice. 9 První dochovaná písemná zpráva o Panské Lhotě pochází z roku 1233, kdy byla spolu s Dolním Smrčným jmenována jako Elhota v listině olomouckého biskupa Roberta. Podruhé je připomínána stejně jako Brtnice v roce 1234 v listině markraběte Přemysla. Panská Lhota patří k jedné z nejstarších Lhot na Moravě spolu se Lhotou Čertovec. Přívlastek Panská je zřejmě zkomoleninou výrazu Panenská, protoţe patřila k panenskému klášteru cisterciaček v Předklášteří. 10 Roku 1788 zde byla zaloţena samostatná škola a v roce 1842 kostel sv. Antonína. 11 Vznik Malého je spojován se vznikem Panské Lhoty. Své jméno zřejmě odvozen od faktu, ţe v té době to jiţ byla osada velmi malá. Nachází se nedaleko jiţ 6 Zámek Brtnice (průvodcovský text). Brtnice 483: Archiv autorky. 7 NOVÁKOVÁ, B.: Zeměpisný lexikon České republiky. Obce a sídla N Ţ. Praha 1991, s MLEJNEK, O.: Panská Lhota v raném novověku. Brtnice Brno 2008, s Tamtéţ, s Státní okresní archiv Jihlava (dále jen SOkAJi), Archiv obce Panská Lhota (1950). 8

9 ve 13. století zaniklé osady Doubkov. Malé vţdy patřilo k Panské Lhotě a spolu s ní bylo roku 1980 připojeno k Brtnici. Počet obyvatel je Střížov a Přímělkov Stříţov a Přímělkov se nacházejí v nadmořské výšce 540 metrů a leţí zhruba 11 km od Jihlavy v blízkosti zříceniny hradu Rokštejna. 13 Přestoţe první písemná zmínka o Stříţově pochází aţ ze 14. století, musela zde obec existovat jiţ kolem 13. století, kdy zde sídlil rod Stříţovců, který měl v znaku leknínový list beze stopky. Právě tento rod vystavěl v polovině 13. století hrad Rokštejn. 14 Stříţov tedy sdílel osudy s Rokštejnem a spolu s ním byl převeden roku 1399 do vlastnictví Hynka z Valdštejna. V 15. století zde byl zaloţen kostel sv. Jana Křtitele. Roku 1560 se stala farnost protestantskou, a tím i Stříţov, aţ teprve roku 1785 přešla opět do katolických rukou. Roku 1814 byla v obci zaloţena a vystavěna budova školy. Roku 1903 získala škola novou budovu. Roku 1925 byla otevřena nová českobratrská modlitebna. Ve Stříţově ţije 323 obyvatel. 15 První písemná zpráva o Přímělkově pochází v polovině 14. století. Stávaly zde dva opevněné objekty rodu Stříţovců a Hrutoviců. Přímělkov býval součástí Stříţova. Roku 1390 však ves získává Buzek z Přímělkova. Po roce 1464 se dostává do vlastnictví Valdštejnů a od roku 1494 je ve vlastnictví brtnického panství. V Přímělkově dnes ţije 126 obyvatel. 16 Příseka, Komárovice a Uhřínovice Příseka se nachází 8 km jihovýchodně od Jihlavy a leţí v nadmořské výšce 567 metrů. 17 Ţije zde 234 obyvatel. 18 Obec Příseka je produktem vnitřní kolonizace ve 12. století. Název pochází od vymýcení lesa, kdy se lidé museli prosekat hustým lesem. V pramenech se poprvé objevuje roku 1234, kdy byla věnovaná králem Václavem I. tišnovskému klášter. Roku 1327 byla udělena králem Janem Lucemburským Jindřichovi z Lipé. Bylo to tedy léno pánů z Lipé do roku Poté byla propuštěna do plného NOVÁKOVÁ, B.: Zeměpisný lexikon České republiky. Obce a sídla N Ţ, c. d., s MĚŘÍNSKÝ, Z.: Hrad Rokštejn. Brtnice 2007, s SOkAJi, Archiv obce Stříţov (1948) NOVÁKOVÁ, B.: Zeměpisný lexikon České republiky. Obce a sídla N Ţ, c. d., s

10 vlastnictví Volfu Beránkovi z Petrovce. Od roku 1579 patřila Hynkovi Brtnickému z Valdštejna. Od té doby je také uváděno, ţe se v Přísece nachází tvrz. Valdštejnům patřila Příseka do roku 1602, kdy se stala majetkem rodu Křineckých z Ronova. Roku 1623 se přidruţila k Brtnici jako majetek Rombalda XIII. hraběte Collalto et San Salvatore. Ten nechal tvrz přestavět na panský typ a sídlilo zde několik jeho úředníků. Majetkem Collaltů byla aţ do roku Poté se stala Příseka samostatnou obcí s osadami Komárovice a Uhřínovice, které se později osamostatnily. 19 Komárovice se nacházejí 9 kilometrů jihovýchodně od Jihlavy v nadmořské výšce 561 metrů. Ţije zde kolem 74 obyvatel. Název Komárovice vlastně znamená osada lidí Komárových. Byly součástí vladyckého statku Stříţovců. V blízkosti vesnice bylo nalezeno stříbro, avšak po vytěţení stříbrné rudy upadlo místo v zapomnění. První písemná zpráva pochází z roku Roku 1378 připadly Janu z Komárovic. Během husitských válek se vesnice zmocnil Zdeněk z Valdštejna, ale musel obec vrátit zpět do rukou jihlavským pánům. Roku 1481 ale obec získal Hynek Brtnický z Valdštejna. Od té doby Komárovice sdílely osud s brtnickým panstvím aţ do roku Aţ do roku 1954 byly součástí Příseky, potom existovaly samostatně a nyní od roku 1980 jsou opět součástí Brtnice. 20 Uhřínovice se nacházejí v těsné blízkosti Brtnice v nadmořské výšce 599 metrů. 21 Uhřínovice jsou poprvé zmíněny v roce Stejně jako Příseka byly darovány Václavem I. tišnovskému klášteru. Kolem roku 1371 byly odkázány spolu s hradem Rokštejn Janu Soběslavovi. Ve spojení s Rokštejnem se v Uhřínovicích vystřídalo více majitelů. Aţ v roce 1410 se dostaly spolu s hradem do vlastnictví Hynka Brtnického z Valdštejna. Náleţely tak k Brtnici aţ do roku Do obce přicházelo spoustu nových osadníků, zejména německých. Tím se obec velmi poněmčovala. Od 19. století má jiţ pouze český ráz. Po zavedení obecného zřízení byly nejprve součástí Příseky. Aţ v roce 1911 se od Příseky odloučily a vytvořily tak samostatnou obec. Roku 1909 zde byla také zřízena samostatná škola. 22 Od roku 1979 patří k Brtnici a ţije zde pouze 73 obyvatel SOkAJi, Archiv obce Příseka (1948) NOVÁKOVÁ, B.: Zeměpisný lexikon České republiky. Obce a sídla N Ţ, c. d., s SOkAJi, Archiv obce Uhřínovice (1948)

11 Jestřebí Jestřebí se nachází v nadmořské výšce 580 metrů 24 asi 3 kilometry jihozápadně od Brtnice na silnici ke Stonařovu. Počet obyvatel se pohybuje kolem 131. Název obce je odvozen od místa, kde sídlili jestřábi. První zmínka pochází z roku 1234, kdy byla stejně jako další obce darována králem Václavem I. do vlastnictví tišnovského kláštera. Od 14. století aţ do roku 1848 patřila k brtnickému panství, od roku 1890 se z Jestřebí stala samostatná obec NOVÁKOVÁ, B.: Zeměpisný lexikon České republiky. Obce a sídla A M, c. d., s SOkAJi, Archiv obce Jestřebí (1949). 11

12 2. Události před zřízením Protektorátu Čechy a Morava Druhá světová válka byl celosvětový konflikt, který vypukl 1. září 1939 napadením Polska Německem. Byla to předem připravený konflikt a předcházelo mu mnoho událostí. Připomeňme si nyní ty nejdůleţitější. Nástupem Hitlera v Německu začal teror proti jeho odpůrcům. Jeho nástupem také vypukla vlna antisemitismu. Ve třicátých letech se politika proti Ţidům vyvíjela a vyvrcholila v roce 1935 vydáním norimberských zákonů. Ţidé přišli o německé občanství, nesměli uzavírat sňatky s árijci, byli vyháněni ze svých podniků atd. Na Ţidy byly také pořádány pogromy. K nejhorším patří tzv. křišťálová noc. Po této události se situace Ţidů neustále zhoršovala. Bylo jim zakázáno jakkoliv podnikat, provozovat řemesla. Jejich obchody byly arizovány. 26 Dále neměli přístup do kin, divadel, nesměli studovat. Ve třicátých letech se také začaly zakládat první koncentrační tábory, jako byl Dachau, Buchenwald, Sachsenhausen a mnoho dalších. 27 Válce předcházelo také vytvoření silné armády. Byla zavedena branná povinnost. Z profesionálních vojáků vzrostl počet na čtyři miliony. 28 Hitler se snaţil o získání co největšího vlivu v Evropě. V roce 1936 obsadil demilitarizované pásmo v Porýní. Na to reagovala Francie pouze formálním protestem. V únoru 1938 dal Hitler jasně najevo, ţe situace sudetských Němců bude vyřešena podle jeho představ pouze tím, ţe se tyto části připojí k Německu. Kruh kolem Československa se začal uzavírat v březnu 1938, kdy k Německu bylo připojeno Rakousko. Hranice s Německem tak byla prodlouţena z 1539 km na 2117 km. 24. dubna 1938 vyhlásil v Karlových Varech Konrad Henlein karlovarské poţadavky. Byl to osmibodový program, který poţadoval rovnoprávnost německé národní skupiny s Čechy, chtěli vytvořit uzavřené německé území s německou samosprávou a svobodu přiznání se k nacionálnímu socialismu. 20. května došlo k první československé částečné mobilizaci v důsledku blízkosti německých vojsk u hranic. Německo však upustilo od veškerých vojenských akcí. Anglie prosazovala politiku appeasementu 29 a k této politice se začala přiklánět také Francie, protoţe se obávala vtaţení do války s Německem Povinně prodány neţidovským německým vlastníkům. 27 HUGHES, M..: Hitlerovo Německo. Praha 2002, s Tamtéţ, s Politika usmiřování. 30 BĚLINA, P. A KOL.: Dějiny zemí koruny české II. Praha 1992, s

13 Mnichovská dohoda 29. září 1938 se sešli čelní představitelé evropské politiky Chamberlain, Daladier, Mussolini a Hitler v Mnichově na konferenci. V knize Československý rok 1938 se o konferenci píše: Byla to zvláštní konference. Nikdo ji neřídil, neměla pevně stanovený program, nebyli tu oficiální zapisovatelé. Delegáti seděli v půlkruhu okolo velikého krbu: Angličané po levé straně, Italové a Němci uprostřed a Francouzi napravo. Rozhovory postupovaly pomalu byl totiţ potřeba trojí překlad. 31 Hitler měl jasný poţadavek. Chtěl připojit poţadované území Sudet do šesti aţ sedmi dnů. Angličané i Francouzi tvrdili, ţe otázka Československa je také otázkou evropskou a vyřešení je jejich povinností. Po půlnoci bylo všechno vyřešeno, aniţ by byl přítomen někdo z Čechů. Zástupci z Československa byli v Mnichově přítomni, ale seděli v hotelu Regina a hlídalo je gestapo. O výsledku konference se pak dozvěděli jako první. 32 Tak přišlo Československo o své pohraniční oblasti a vznikla druhá republika, která trvala od 1. října 1938 do 15. března října 1938 se sjednotily slovenské občanské strany s Hlinkovou l udovou stranou a chtěly autonomii pro Slovensko. Autonomie Slovenska i Podkarpatské Rusi byla schválena 19. listopadu 1938 a téţ byl přijat název Česko-Slovenská republika. Prezidentem se stal dr. Emil Hácha. 33 A nyní se podívejme, jak se k těmto událostem vyjadřuje Arnošt Kába ve své Knize o Brtnici. Píše, ţe mnichovský diktát naplnil hlubokou bolestí všechny občany, kromě Němců, kteří ţili na zámku. Jednalo se o vrchnostenské úředníky, kteří se několik let tajně hlásili k Heinlenově Sudetoněmecké straně. 34 Také do Brtnice se začaly přesunovat proudy uprchlíků ze zahraničí. Přišlo sem několik desítek rodin, které byly zoufalé a oţebračené. Musel opustit svoje domovy a nechat svůj majetek v zabraném pohraničním území. V Brtnici byla provedena sbírka šatstva, obuvi, lůţkovin, potravin i peněz v rámci akce Babiččina komora. Počet obyvatel vzrostl o několik set obyvatel. 35 Mobilizace a následná mnichovská dohoda měly dopad také na školy. Například v Brtnici byl školní rok přerušen. Učitelé museli nastoupit vojenskou sluţbu. V této době měl hlavní dohled nad školou odb. učitel Jan Pulkráb. Učitelé to měli velice těţké, protoţe se jejich počet sníţil na polovinu, ale počet ţáků vzrůstal o děti uprchlíků. Na čas bylo dokonce vojsko ubytováno ve škole. Teprve 31 KVAČEK, R., CHALUPA, A., HEYDUK, M.: Československý rok Praha 1988, s Tamtéţ, s BĚLINA, P. A KOL.: Dějiny zemí koruny české II, c. d., s SOkAJi, Kniha o Brtnici (opis knihy Arnošta Káby). 35 Tamtéţ. 13

14 v listopadu 1938 nastaly normální poměry. V prosinci ţáci brtnické školy pomáhali jiţ se zmíněnou sbírkou pro uprchlíky. 36 V říjnu roku 1938 byla také zastavena činnost komunistické strany v Brtnici. 22. října 1938 byla provedena domovní prohlídka u Františka Valíčka a Jana Javůrka s cílem zabavit spisy strany. Byly však nalezeny pouze členské známky a několik málo tiskovin. 37 Strana ale ilegálně stále fungovala. Stala se tak první tajnou organizací v Brtnici Brtnický kraj, květen 1939, s JANÁK, J.: Dějiny Brtnice a připojených obcí, c. d., s SOkAJi, Kniha o Brtnici (opis knihy Arnošta Káby). 14

15 3. Protektorát Čechy a Morava Hitlerovy přípravy k útoku na čs. stát probíhaly uţ od ledna Vyvrcholily pak v březnu 1939, kdy byly sestaveny poţadavky vrchního velení německé branné moci k ovládnutí čs. armády. Samotné akci ještě předcházely události v diplomatické oblasti. 14. března 1939 byl po nátlaku Hitlera na slovenského expremiéra Tisa vyhlášen samostatný Slovenský stát. Tentýţ den odjel do Berlína prezident Hácha. Chtěl jednat s Hitlerem o Slovensku, ale k tomu nedošlo. Po nátlacích došlo k podpisu dokumentu, kterým dával český národ do rukou Hitlera. Postupujícím německým jednotkám neměl být kladený ţádný odpor. Obsazování začalo jiţ 14. března 1939, kdy němečtí vojáci obsadili Ostravsko. 15. března okolo šesté hodiny ranní vpadly německé ozbrojené sílyi do dalších částí země. Ve stejný den přijel v naprostém utajení sám Hitler na Praţský hrad března pak bylo vydáno usnesení vůdce a říšského kancléře Adolfa Hitlera o vytvoření Protektorátu Čechy a Morava. 40 Tento výnos se skládá z preambule a ze 13 článků. V preambuli můţeme nalézt, ţe Němci chtěli nastolit klid a pořádek na českém území. Tímto usnesením se stalo území Čech a Moravy územím Velkoněmecké říše. Obyvatelé německé národnosti se stali občany Německa a podléhají německým zákonům. Ostatní obyvatelé byli občané protektorátu a podléhali protektorátním zákonům. Protektorát byl autonomní jednotkou a spravoval se sám svými úřady. Měl vlastního prezidenta, ale v podstatě za něj rozhodoval říšský protektor. Protektor vystupoval jako ochránce říšských zájmů, sídlem byla Praha. Měl dbát na to, aby zde byly dodrţovány říšské zákony a Hitlerova ustanovení. Říše mohla vydávat právní předpisy na území protektorátu a říšská vláda mohla učinit potřebné kroky pro udrţení bezpečnosti a pořádku. 41 Prvním protektorem byl jmenován Konstantin von Neurath a státním sekretářem při úřadu říšského protektora se stal Karl Hermann Frank. 42 Zřízení Protektorátu Čechy a Morava se nemohlo obejít bez reakce ostatních evropských zemí. Velmoci reagovaly rozdílně. Nejostřeji okupaci odmítl Sovětský svaz, který nevěřil, ţe Československo není schopné samostatně existovat. Označil německé jednání za agresivní. I Velká Británie a Francie se postavily proti okupaci. USA uznaly, ţe čs. stát je pod správou Němců, ale odepřely právní uznání státu. Protestoval také 39 MARŠÁLEK, P.: Protektorát Čechy a Morava. Praha 2002, s BRANDES, D. Češi pod německým protektorátem. Praha 1999, s Tamtéţ, s Tamtéţ, s

16 bývalý prezident Edvard Beneš, který se zdrţoval v té době v exilu. Jeho protesty se staly základem pozdějšího odboje v zahraničí. 43 A jak na to reagovali obyčejní lidé? Arnošt Kába o zřízení protektorátu napsal: Ten pošmourný den snad se ani nechtěl rozednít z mlhy a sněhové plískanice. Vítr zavál do rána cesty, jako by se i sama příroda bránila tomu zločinu. Národ, jemuţ byla vyrvána z ruky zbraň, byl vydán imperialistické zvůli s konečným cílem vyhlazení. V zoufalství zbýval ţenám pláč a muţům zaťaté pěsti. 44 Lidé se nemohli bránit, a tak se alespoň začali přiklánět ke slavné české minulosti. Není tedy divu, ţe právě v této době se v Brtnici se začalo jednat o zřízení městského muzea. Muzeum nebylo zřízeno hned. Aţ v roce 1940 se Brtnice obrátila na Památkový úřad v Brně, kde dr. Jaroslav Helfert navrhl zřízení obecního archivu, ke kterému byly přidány i muzejní exponáty. Brtnice poté začala jednat se synem zemřelého učitele A. J. Pátka, Emilem Pátkem. Odkoupila od něj sbírku mincí a hmyzu za dvacet tisíc korun. 45 Obyvatelé na vesnicích byli ze zřízení Protektorátu nešťastní a nevěděli, co si o tom mají myslet a co to vlastně znamená pro český národ. Jenom doufali, ţe jim alespoň nechají jejich ţivnost, aby mohli vydělávat peníze. V rozhlase je neustále nabádali ke klidu, a aby se neprotivili říšské moci, ţe by to pro ně mělo pak nedozírné následky. Lidé na malých vesnicích toho příliš nevěděli, proto se chtěli dostat do nějakého většího města. Například lidé z Malého chodili do Brtnice, aby zjistili, jaká je situace. V Brtnici byl však klid. Pouze sem tam projelo auto s vojáky k Jihlavě anebo naopak. Vojáci v těchto autech měli za úkol seznamovat lidi německy s novými silničními pravidly. Dříve se jezdilo po levé straně a nyní se začalo jezdit po pravé. Dále všude vyvěšovali plakáty: Rechts fahren tedy vpravo jezdit. Nikdo nikomu nic nevysvětloval a lidé se museli přizpůsobit. Nikoho ani nenapadlo, ţe by proti tomu nějakým způsobem protestoval. Během týdne museli starostové zajistit výměnu cedule obce. Nyní všechny názvy obcí byly psané v němčině. Tím pádem místo Malého vznikla obec Kleinhöf, místo Panské Lhoty obec Lhotta, místo Stříţova obec Strzischau apod. 46 Vláda nařídila vyvěšení nacistických vlajek. První vlajka s hákovým kříţem byla vyvěšena na poště na náměstí v Brtnici. Protoţe byly velké vánice, dostala se 43 MARŠÁLEK, P.: Protektorát Čechy a Morava, c. d., s SOkAJi, Kniha o Brtnici (opis knihy Arnošta Káby). 45 JANÁK, J.: Dějiny Brtnice a připojených obcí, c. d., s Vzpomínky Jana Kubína. Malé 13: Rodinný archiv. 16

17 do Brtnice německá armáda se zpoţděním. Kdyţ přijela, začala s rozestavováním stráţe, jako by byla v Brtnici fronta. Vojáci hlídali i na náměstí, a pokud nebyli ve sluţbě, chodili po obchodech. V brtnické kronice vzpomínají, jak němečtí vojáci nakupovali ve velkém v cukrárně, v uzenářství a také v obuvi. V ţidovských textilních obchodech si nechali pouze neárijskýma rukama balit štosy látek a jiného textilního zboţí. Byl zaveden nový kurz měny. Jedna říšská marka se rovnala deseti českým korunám. Nyní se však jiţ nesmělo psát 1Kč, ale pouze 1K. Brzy začala po silnicích jezdit spousta nákladních aut wehrmachtu, která měla pečlivě přikrytá nákladní prostory. Jezdily z kasáren, státních druţstev, ţidovských podniků apod. Braly tam všechno, co se dalo. V nedalekém Stonařově přepadli Němci četnickou stráţnici a postřelili dva stráţmistry. Potom útočili ještě na české spoluobčany, kteří před nimi prchali do okolních obcí. Dr. Peňáz zasahoval v Uhřínovicích u ţeny, která v noci a v mrazu pouze ve spodním prádle, bosá a ještě k tomu surově zbitá prchla do Uhřínovic ke svým příbuzným. V kině bylo zavedeno filmové promítání týdeníků na počátku kaţdého představení. Diváci si však dělali legraci z německých aktualit, proto byly do kina také stavěny hlídky. A tak lidé chodili na představení aţ později, kdyţ týdeníky skončily. 47 Nová nařízení se týkala dokonce psů a koček i poštovních holubů. Kaţdý pes musel mít svoji značku, kde byl uveden politický okres, jméno obce a číslo, které bylo kaţdému psovi přiděleno obecním úřadem. Na kaţdém úřadě měla být vedena také evidence psů a koček. Museli mít přesný seznam, kde mělo být zapsáno jméno majitele, číslo domu, barva a věk zvířete a u psů i plemeno a číslo značky. Kaţdá ztráta značky, příbytek nebo úbytek zvířat musel být ihned hlášen na úřadě. Stejně také muselo být hlášeno kaţdé pokousání od zvířete. Další nařízení se týkala poštovních holubů. Poštovní holuby mohli chovat a cvičit pouze členové některého spolku chovatelů holubů. Kaţdý spolek chovatelů holubů musel být pak členem Ústředního svazu spolku chovatelů poštovních holubů. Kaţdý nově vylíhnutý holub musel být do osmi dnů opatřen krouţkem na noze. Krouţky vydával spolek chovatelů poštovních holubů, který je získal od Ústředního svazu. Kaţdý krouţek měl vypuklé značky, lišily se podle toho, jestli se jednalo o holuba civilního nebo vojenského. Kaţdý kdo našel poraněného holuba se značkou, musel ho ihned hlásit na nejbliţší četnické stanici. Dále bylo nařízeno, ţe kaţdý, kdo poskytl někomu přístřeší i na jednu noc, musel data návštěvníka 47 SOkAJi, Pamětní kniha městyse Brtnice, inv. č

18 nejdéle do dvaceti čtyř hodin nahlásit příslušnému obecnímu úřadu. I odchod této osoby musel být oznámen. 48 Kromě německé armády přišlo také gestapo. Hned od začátku začalo zatýkání. Nejdříve byli postiţeni němečtí emigranti a také čeští komunisté. Během prvního týdne bylo zatčeno v celém protektorátu přes 1600 osob, ale počet se neustále zvyšoval. 49 Gestapo se ubytovalo v kaţdém okresním městě, odkud rozprostíralo své sítě a hledalo další spolupracovníky. Tito spolupracovníci pracovali skrytě a donášeli různé informace na hlavní sídlo gestapa. Hlavně měli hledat informace na pracovníky kulturního, hospodářského a politického ţivota. Zvláštní nenávist pěstovali Němci hlavně proti Ţidům a komunistům. 50 U člena Jana Javůrka byla provedena německou policií za asistence protektorátní policie další domovní prohlídka. Zabavila a odvezla všechny svazky místní organizace komunistické strany. Knihovna se skládala jak z děl politických, tak ze všeobecných. Byla pořízena z prostředků brtnických členů komunistické strany. 51 Dále byl v kaţdém okresním městě zřízen vrcholný úřad státní moci přistěhovalců oberlandrát. Bez vědomí tohoto úřadu se nesmělo nic stát. I taneční zábavy, divadla a jiné kulturní činnosti musely být povolovány. Několikrát se také stalo, ţe mládeţ, která uţ se sešla k nějaké zábavě, se musela rozejít, protoţe z oberlandrátu nedošlo povolení. 52 Po zřízení protektorátu začali Němci organizovat propagaci na nábor pracovních sil do Říše. První odešel Máchal z Rokštýnské ulice. Kdyţ ostatní zjistili, ţe si tam hodně vydělal, začali za prací do Říše odcházet i další. 53 Hned po vytvoření protektorátu se také v Brtnici začala formovat odbojová organizace Obrana národa. Pod vedením učitele Františka Lichky byla sestavena rota o čtyřiceti čtyřech muţích, kterou dostal na starost František Krčál, ředitel měšťanské školy. Útvar byl rozdělen na 3 čety. Kaţdá četa měla svého vlastního velitele. Byli jimi Vladimír Peňáz, Vladimír Stelzig a Miroslav Drštička. Zbraně měli ukryté v domě 48 Brtnický kraj, květen 1939, s BRANDES, D.: Češi pod německým protektorátem, c. d., s Vzpomínky Jana Kubína. Malé 13: Rodinný archiv. 51 SOkAJi, Pamětní kniha městyse Brtnice, inv. č Vzpomínky Jana Kubína. Malé 13: Rodinný archiv. 53 SOkAJi, Pamětní kniha městyse Brtnice, inv. č

19 Antonína Vetchého a v bytě učitele Vladimíra Peňáze byly zazděny zbraně pušky, pistole a střelivo Židé v Brtnici a okolí Se zřízením Protektorátu Čechy a Morava a s následným vypuknutím druhé světové války souvisí i ţidovská otázka. Je všeobecně známé, ţe Hitler se chtěl všech Ţidů zbavit a podnikal proto různé kroky. Jedním z nich bylo například vydání norimberských zákonů uţ v roce Tyto zákony u nás začaly také platit a čeští Ţidé se jim museli přizpůsobit. V Brtnici a v jejím okolí ţilo také několik ţidovských rodin. Zkusme si tedy nyní přiblíţit jejich osudy. I pro brtnické Ţidy začaly v protektorátu platit norimberské zákony. Ţidé kromě Brtnice ţili ještě v Přísece, ale ti se přestěhovali později také do Brtnice. Stejně jako ostatní Ţidé v jiných částech země museli brtničtí nosit ţlutou Davidovu hvězdu. V občanském průkazu měli červené označení J jako Jude. Měli zakázaný vstup na různá veřejná místa, jako byla divadla, kina, parky, restaurace apod. Omezení pro ně bylo i v dopravních prostředcích. Museli stát pouze na plošinách posledních vozů. Dostávali omezené mnoţství potravin a měli také omezenou dobu, kdy si tyto potraviny mohli nakoupit. Po osmé hodině večer nesměli opouštět své domovy. Děti nesměly navštěvovat školy a dospělí nesměli vykonávat svá dosavadní zaměstnání, ale byly jim svěřovány podřadné práce. Po zavedení transportů si mohli Ţidé brát s sebou pouze majetek do 50 kilogramů. Ostatní majetek zůstával na místě a prováděly se soupisy majetku. O majetek se starali zvláštní správci (Treuhänder). Správou nad tímto majetkem byl pověřen v Brtnici Němec Emil Krätschmer. Po zřízení Protektorátu Čechy a Morava se několika šťastným rodinám podařilo z Brtnice utéct. V Brtnici se ale traduje historka, ţe Ţidé, kteří se pokusili uprchnout do Ameriky nebo do Palestiny, zahynuli na záměrně potopených lodích. Kdyţ začalo zatýkání, byli nejdříve zatčeni Ţidé, kteří se nějakým způsobem angaţovali v politickém ţivotě. V Brtnici to byl komunista Otto Freund a Arnošt Singer. Tito dva muţi byli deportováni do koncentračního tábora a tam také zahynuli. Po 15. březnu roku 1939 začalo vynucené vysidlování Ţidů. Po vzniku protektorátu nabralo přesidlování na rychlosti. Je známo, ţe z Jihlavy bylo k transportu předvedeno pouze 14 osob v roce 1942, ale v Brtnici podle soupisu z 2. února 1942 bylo 54 SOkAJi, Kniha o Brtnici (opis knihy Arnošta Káby). 19

20 deportováno 38 a v květnu dokonce o 10 více. To znamená, ţe se do Brtnice muselo několik Ţidů přestěhovat z okolních obcí. 18. května 1942 odjelo z Brtnice několik koňských potahů, které mířily do Okříšek s 48 lidmi a jejich skromným majetkem. Tito lidé netušili, kam je vezou. Byli odvezeni do sběrného tábora v Třebíči a odtud nákladními vagóny do Terezína. Z tohoto transportu přeţila jedině Renata Weissensteinová, která byla v roce 1945 osvobozena v Terezíně. 16. října 1944 začali být v Brtnici zatýkáni další lidé, tentokrát osoby ze smíšených manţelství. 15. února 1945 byl odvlečen také Antonín Šimeček, který měl křesťanskou manţelku a dokonce i on sám byl římsko-katolického vyznání. Po válce se vrátilo minimum uvězněných brtnických Ţidů. Ti, kteří se vrátili, ţádali navrácení svých domů a majetku. Domy ale většinou přešly do vlastnictví jiných lidí a nyní jsou ţidovské domy zmodernizovány a některé i zbourány. Jejich původní majitele však v Brtnici připomínají dva ţidovské hřbitovy, o které se bohuţel nyní uţ nikdo nestará. 55 Na místě synagogy, která byla v roce 1989 zbourána, vyrostlo nákupní středisko. 55 RYCHNOVSKÁ, L. A KOL.: Ţidé v Brtnici. Brtnice 2005, s

21 4. Začátek 2. světové války Opravdová válka začala aţ o něco později, kdyţ 1. září 1939 Německo napadlo Polsko. Na tento den vzpomíná pan Jan Kubín ve svých vzpomínkách takto: Ten den jsem ráno vláčil a připravoval pole u Jeřábka k setí ţita. Kolem osmé hodiny ráno slyším obrovský hukot od Stříţova. Zastavil jsem koně, kteří byli celí vyděšení, a pozoroval jsem okolí. Od Obory aţ po Luka nad Jihlavou se pohybovala ve vzduchu těţká bombardovací letadla nízko nad obzorem, směrem na Ostravu. Desítky a desítky letadel nade mnou skoro dvě hodiny a já jen stál a díval se na to zjevení a stále opakoval, uţ to začalo. V jedenáct jsem jel domů, dal koně do stáje a honem k rádiu a slyším slova. Poláci se nenechají poučit a tak musí být přivedeni k rozumu. A co reakce světa? Francouzi a Angličané vypovídají válku Německu a jejich spojencům Italům a naopak. Co se po určitou dobu očekávalo, bylo zde 56 V první den války se v Brtnici objevil autobus s oddíly SS v černých uniformách s umrlčími lebkami na čepicích a s gestapem. Bylo zatčeno šest občanů Brtnice František Valíček, Vladimír Stelzig a Jan Chylík byli odsouzeni do koncentračního tábora. 57 Na cestě do Jihlavy potkali starostu obce Josefa Birnbauma, který se vracel z okresního úřadu, osopili se na něj, vzali mu hůl a dostali ho také do autobusu. Starosta byl však jiţ 12. září 1939 spolu s dalšími dvěma zajatými, Františkem Honsem a Janem Simonidesem, propuštěn. Jan Chylík byl z koncentračního tábora propuštěn 22. listopadu 1942, František Valíček 23. prosince Vladimír Stelzig však nebyl propuštěn, protoţe pocházel z řad inteligence a právě na ni byl také namířen nacistický teror. Stelzig byl zachráněn aţ Američany 13. dubna 1945 při pochodu smrti. 58 Zatčení byli jako rukojmí. Pomocí nich si okupanti chtěli zajistit klid v protektorátu. 59 Tak začala válka se všemi svými důsledky. Kaţdý večer museli lidé zatemňovat okna. Začalo zatýkání a vyslýchání gestapem, ze kterého šla hrůza. 17. listopadu 1939 byly zrušeny vysoké školy. Začaly také první transporty do koncentračních táborů. Válka lidi však sbliţovala. Mezi lidmi panovalo přátelství, které vyplývalo z nenávisti vůči fašismu a obecně k okupantům. Lidé si snaţili pomáhat. Jedním dobrým člověkem, který se snaţil kaţdému pomáhat, byl mlynář Emil Coufal, který bydlel ve mlýně u Rokštejna. Kaţdému zemědělci semlel část úrody na černo. Snad 56 Vzpomínky Jana Kubína. Malé 13: Rodinný archiv. 57 SOkAJi, Kniha o Brtnici (opis knihy Arnošta Káby). 58 SOkAJi, Pamětní kniha městyse Brtnice, inv. č SOkAJi, Kniha o Brtnici (opis knihy Arnošta Káby). 21

22 nikdo od něj neodešel s prázdnou. 60 Na druhou stranu byli však i takoví lidé, kteří nebudili důvěru a lidé se jich báli. Například Josef Caha vzpomíná, jak v obci Panská Lhota ţil v obecní pastoušce Petr Hvězda, kterého se všichni obyvatelé báli. Prý sympatizoval s okupanty. 61 Ten ale nebyl jediný. Jan Kubín z Malého vzpomíná na jednu příhodu, kterou zaţil v místní hospodě: Jenţe pan Čech oznamuje tlumeným hlasem bez jiskřičky úsměvu. Mám jen naraţenou půlku sedmičky, mohu Vám kaţdému dát jen dvě piva, víc nemám. Jistě ţe to byla řeč do rvačky, ale tenkrát kaţdé opatrnosti nebylo nazbyt. Sedláci, dříve neţ promluvili, se začali otáčet, dívat jeden na druhého i sousední stoly si začali prohlíţet, kdyţ v tom najednou uviděli v rohu místnosti u okna sedět u stolu důchodního ze zámku, Němce jak poleno, který uţ měl na svědomí Dr. Stoniše z Horního Města v Brtnici, vojenského zvěrolékaře. I mluvkové ztratili řeč a nesnaţili se promluvit. Kdo ví, jak by to mlčení trvalo dlouho, kdyby jeden z hostů nepronesl mírumilovnou řeč No jó němečtí vojáci na frontě taky nemají dvanáctku a musejí to vydrţet. Začalo se povídat, jaké budou letos ţně, ale ţádný uţ tam neměl stání. Tam kde byl důchodní ze zámku, nebyli hosté. Pomalu se začali vytrácet. I Malovští nečekali na druhé pivo, vypili jedno a šli. 62 Lidé se většinou scházeli u spoluobčanů, kteří měli rozhlasové přijímače. V té době jich mnoho nebylo. V Panské Lhotě měli pouze tři takové přijímače, jeden u řídícího učitele Karla Toufara, u obchodníka Jana Motáčka a Václava Cahy. Občané se scházeli hlavně u Václava Cahy v čp. 32 a poslouchali zahraniční rozhlas z Londýna. Poslouchání rozhlasu bylo německými úřady zakázáno a porušení přísně stíháno. Trestalo se to vězením, mnohdy i zastřelením. Přesto se lidé scházeli a nevadilo jim ani, ţe vysílání bylo rušeno a dychtivě poslouchali zprávy z front. Na zdi jim dokonce visela mapa Evropy, kde si vyznačovali polohu fronty. 63 Různá omezení postihla i zemědělce. Do té doby prodávali máslo a vejce hokynářce M. Koudelové z Brtnice. Nyní se zabraňovalo výrobě másla tím, ţe všichni lidé museli odevzdat máselnici a zvon odstředivky. Bez této součástky se potom nedalo mléko odstřeďovat. Na zemědělce dolehly vysoké dodávky. Neplnění se stíhalo vězením. Byl zaveden lístkový systém na potraviny, textil, boty, cigarety, v podstatě na všechno. Nejhorší to bylo pro bezzemky, kteří dostávali pouze malý příděl, a z toho 60 Vzpomínky Josefa Cahy. Panská Lhota 32: Rodinný archiv. 61 Tamtéţ. 62 Vzpomínky Jana Kubína. Malé 13: Rodinný archiv. 63 Vzpomínky Josefa Cahy. Panská Lhota 32: Rodinný archiv. 22

23 se jim ţilo těţce. Zemědělci se snaţili různě zatajovat zásoby, například je ukrývali. Vystavovali se tím velkému nebezpečí, protoţe do vsi přicházely kontroly gestapa. Většinou se o kontrolách vědělo dopředu, protoţe různí vlivní lidé je nahlásili starostovi obce, kterým v té době byl v Panské Lhotě Metoděj Hvězda. Ten se snaţil kontrolu včas rozhlásit mezi lidmi. Bohuţel ne vţdy se mu to včas podařilo a lidé nestihli zásoby dobře ukrýt. V Panské Lhotě na to doplatil hospodář František Motáček z čp. 38. Našli u něj ukryté obilí. Byl odsouzen a uvězněn na rok a půl ve věznici v Jihlavě. Protoţe jídla bylo málo, docházelo do obce mnoho lidí z měst a obchodovali na černo. Říkalo se tomu šmelinaření. 64 Během války bylo zakázáno zaznamenávat do kronik skutečné události. Kronikáři museli psát buď speciální kroniky, které byly kontrolovány, anebo nesměli psát vůbec. Po válce se pak většinou kronikáři vraceli k předchozím událostem. Tak tomu je i například u školní kroniky ze Stříţova. Je zde o tom napsané: Zápisy v kronice byly psané v duchu vlasteneckém, coţ se nelíbilo německým okupantům a jejím přisluhovačům z řad české národnosti. Nebylo jich sice mnoho těchto vlastizrádců, ale byli přece Kronika tato musela býti zapečetěna a musela býti zaloţená nová, ve které musely všechny zápisy odpovídati všem nařízením okupantů. 65 Dále se ve školní kronice Stříţova píše o germanizaci školství. Školní budova musela být označena německo-českým nápisem. Stejně tak i razítka musela mít dvojjazyčný nápis. Němcům se také nelíbily některé obrazy. Obrazy E. Beneše a T. G. Masaryka musely být odevzdány na okresní úřad. Odevzdat se musely také všechny mapy a byla provedena revize všech obrazů. Dále spousta knih podléhala revizi a musely se ničit. Místo nich byly do školy zařazované knihy nové s nacistickou tematikou. 66 Od 1. září 1939 byla změněna brtnická měšťanská škola na újezdní měšťanskou školu pro obce Brtnice, Příseka s osadou Komárovice, Panská Lhota s osadou Malé a Uhřinovice. Byla ustanovena újezdní školní rada, kde hlavním členem byl Josef Birnbaum. Německý název školy byl Sprengelbürgerschule in Pirnitz. 67 V kronice obce Jestřebí se píše o tom, ţe od října roku 1939 se musely v obci drţet v noci hlídky aţ do čtyř do rána. Tyto hlídky hlídaly návěstní tabulky Hoslitz 64 Tamtéţ. 65 SOkAJi, Národní škola Stříţov, inv. č Tamtéţ. 67 SOkAJi, Pamětní kniha městyse Brtnice, inv. č

24 (Jestřebí). Jedna tabulka byla za vsí směrem k Brtnici, další ke Stonařovu a na rozcestí od Stonařova do Kněţic a do Jestřebí. U posledních dvou byla zřízena bouda na přebývání. Postupem času stačilo dojít jednou za noc se podívat, jestli jsou tabulky v pořádku a nakonec se od toho upustilo úplně SOkAJi, Pamětní kniha obce Jestřebí , př. č. 43/

25 5. Průběh války V průběhu války ovlivňovalo lidi několik faktorů působení německé nacistické politiky, dění na frontách a také udavačství. Okupační politika nebyla stejná během války. Lišila se podle nacistických představitelů, kteří určovali její ráz. Periodizovat můţeme podle tří období neurathovské, heydrichovské a frankovské. 69 Lidé si snaţili uchovávat svoje národní smýšlení, proto se obraceli ke starým knihám, ve kterých se buď psalo o dobách, kdy český národ byl na výsluní, anebo byly napsány od autorů, kteří byli povaţováni za symbol národa. Tato díla měla být vyřazovaná z veřejných knihoven, ale to lidé nechtěli dopustit a knihy byly ukrývány. V Brtnici tyto knihy ukrývala učitelka Hladíková, která je věnovala spolehlivým občanům a ţákům. Dále lidé našli oblibu ve starých lidových písních, nosili národní ornamenty apod. Církevní bohosluţby byly přeplněné a poutě se stávaly národními manifestacemi. Lidé vymýšleli spoustu vtipů na říši a brtnický listonoš Růţička měl při roznášení pošty vţdy nějaký k dobru. 70 I kdyţ byla komunistická strana zakázaná, dostávali její členové ilegálně Rudé právo a také se ilegálně scházeli a informace roznášeli mezi lid. I vojenská ilegální skupina se tajně scházela a dostávala z Jihlavy zpravidla jednou měsíčně letáky. 71 Vznikla nová organizace Národní souručenství. Lidé nosili její odznaky NS. Někteří tato dvě písmena překládali místo národního souručenství jako nemáme sádlo. Jiní nosili odznak obráceně, takţe vznikla zkratka SN, kterou překládali jako smrt nacistům. Takové nošení odznaků bylo trestné. 72 Některým obyvatelům Brtnice ale nacismus nevadil a přidávali se na jeho stranu, např. malíř Brychta. Nadlesní Sobotka dostával pro Němce potraviny, hlavně tuk, kterého byl velký nedostatek. NSDAP činil nátlak na rodiny s dětmi, aby je posílali do německé školy. Sobotka nabízel brtnickému učiteli místo Oberlehlera, kdyţ se přidá na německou stranu a kdyţ získá několik dětí pro německou školu. To ale učitel odmítl. V Brtnici byly skupiny fašistů, které terorizovaly Čechy a hlavně Ţidy. Vedoucím se stal místní krysař František Novotný. Chodil do ţidovských obchodů, kde jim odmítal platit a sprostě jim nadával. Kdo se mu postavil, tomu hrozil udáním. Jezdil si také 69 MARŠÁLEK, P.: Protektorát Čechy a Morava, c. d., s SOkAJi, Pamětní kniha městyse Brtnice, inv. č Tamtéţ. 72 Tamtéţ. 25

26 vlakem bez jízdenky, a kdyţ po něm průvodčí ţádal lístek, pouze vytáhl fašistickou legitimaci a vyhroţoval jemu i přivolanému četníkovi. 73 Během třech jarních měsíců dosáhlo Německo nevídaných válečných úspěchů. Nejdříve obsadilo Dánsko a Norsko, poté přišla na řadu během května a června Belgie, Nizozemsko a Lucembursko. 14. června 1940 byla nakonec dobyta i Paříţ. Tyto válečné úspěchy se dotýkaly protektorátního obyvatelstva. V tuto dobu velmi utrpělo jejich optimistické vidění. Padly vidiny brzkého ukončení války. 74 Německé vítězství na západě nabídlo moţnost okupační správě se vypořádat radikálně s problémy Národního souručenství a aktivit českých fašistů. 75 V srpnu roku 1940 se konala v sále u Kábů v Brtnici veřejná schůze fašistů, na kterou přijel také zemský velitel Karel Mario. František Novotný ho vítal v černé fašistické uniformě. Účast veřejnosti na této schůzi však byla minimální. Ve stejný měsíc přijelo do Brtnice gestapo, které si nechalo svolat vedení ČSČK (Československý červený kříţ). Předsedou byl MUDr. Peňáz, jednatelem Suk a pokladníkem Ráček. Gestapo zajistilo peníze a inventář a zastavilo jeho činnost. 76 Další spolek, který musel zastavit svoji činnost, byl Skaut junák. 5. listopadu zabušilo gestapo na domovní dvéře i přízemní okno domu 327. Na dotaz občana Lichky, kdo to tluče, zněla odpověď: Geheime Staatspolizei. Ve světnici gestapáci oznámili, ţe organizace Skaut-junák jako štváčská a protiříšská je rozpuštěna a její jmění propadá Říši. 77 Vedoucí Lichka musel do dvaceti čtyř hodin odevzdat veškerý inventář na četnickou stanici. 11. listopadu byl jiţ zmiňovaný Lichka zatčen pro vlastizrádné konání proti Říši v ilegální vojenské organizaci. O měsíc později 13. prosince byl zatčen Bedřich Adam, řidič a strojník, Miroslav Drštička, elektromontér a Rudolf Kunštar, odborný učitel. Všichni zatčení byli jmenováni v seznamech, tzv. kulturních pracovníků NS. Tyto seznamy byly objeveny při zatýkání funkcionářů okresního sekretariátu NS v Jihlavě. Nějakou dobu byli gestapem pozorování, aniţ by to tušili, a kdyţ měli dostatek důkazů pro obvinění, zatkli je. Kdyţ druhý den probíhal koncert dechové hudby Sokola, panoval mezi lidmi smutek, ţe neviděli na svých místech známé tváře. Další, kdo byl zatčen, byl zvěrolékař 73 Tamtéţ. 74 GEBHART, J., KUKLÍK, J.: Velké dějiny zemí Koruny české, svazek XV. a c. d., s Tamtéţ, s SOkAJi, Pamětní kniha městyse Brtnice, inv. č Tamtéţ. 26

27 MVDr. Adam Stoníš, 3. května Ten se domů uţ bohuţel nikdy nevrátil, zahynul v Osvětimi června 1941 byl Německem napaden Sovětský svaz. 79 Současně namířilo gestapo svůj úder proti ilegálním skupinám KSČ. 23. července 1941 byli v Brtnici zatčeni Tomáš Zvěřina, Adam Höfer a 24. července 1941 byli zadrţeni další František Rychnovský, Jan Javůrek, František Matějíček a Josef Šumpich. Z nich se domů dostal František Matějíček, který však krátce po svém propuštění roku 1943 zemřel. Věznění přeţili pouze Adam Höfer a Tomáš Zvěřina. Ostatní zahynuli při pochodech smrti před osvobozením července 1941 byli také zatčeni občané Panské Lhoty, Jan Kudrfalec a Josef Vrtal. Vězněni byli v Jihlavě, Bautzenu a Breslau. Odsouzeni byli v Norimberku ke třem letům. Jan Kudrfalec zemřel v německém Witzburgu. Josef Vrtal se v roce 1944 vrátil zpět domů. 81 V září roku 1941 bylo zakázáno oslavovat památku T. G. Masaryka. Kulturní ţivot v Brtnici ustal. 82 Také v sousedních obcích nebyl téměř ţádný kulturní ţivot. Byly zakázané veškeré taneční zábavy pro mládeţ. Mládeţ se však i přes zákaz scházela na různých místech, kde si pouštěli písně z gramofonu a tancovali. Nejčastěji se scházeli v lese, kde si udělali přírodní parket posypaný jehličím. Ale také na dalších místech, na louce, v kolně. Také v Brtnici byly tajné zábavy v lihovaru. Chlapci si v této době zaloţili i vlastní kapelu března 1942 byli lidé vzrušeni nekulturním činem. Německo mělo nedostatek barevných kovů pro válečné účely, proto přistoupilo k rozlévání kostelních zvonů. V Brtnici byly na příkaz gestapa sňaty tyto zvony: umíráček, Svatý Václav a pozdvihováček. V roce 1942 rostou stále více ceny a rozrůstá se šmelina. 84 Během války slouţili u sedláků pasáci, pacholci a děvečky. Byli to mladí lidé, ani ne dvacetiletí. Mladí chlapci se často dostávali do problémů se zákonem. Například chytali ryby v potoku u Černých lesů, kde je nachytal fořt Sobotka a udal je. Nebo se také zúčastnili vloupání do ţidovské modlitebny v Brtnici, kde byl po odsunu Ţidů do koncentračních táborů, uskladněn jejich majetek. Vloupání se vyzradilo, ale chlapcům se nic nestalo, protoţe to vzal na sebe Karel Urbánek. Četníkovi se ho však 78 Tamtéţ. 79 GEBHART, J., KUKLÍK, J.: Velké dějiny zemí Koruny české, svazek XV. b , c. d., s SOkAJi, Pamětní kniha městyse Brtnice, inv. č Vzpomínky Josefa Cahy. Panská Lhota 32: Rodinný archiv. 82 SOkAJi, Pamětní kniha městyse Brtnice, inv. č Vzpomínky Josefa Cahy. Panská Lhota 32: Rodinný archiv. 84 SOkAJi, Pamětní kniha městyse Brtnice, inv. č

28 nepodařilo zatknout, protoţe mu utekl a schovával se celou zimu ve vsi po půdách v seně. Ţivil se tím, co si po vsi ukradl nebo mu lidé dali. Policie na něj nemohla dlouhou dobu přijít, aţ jednou při velké akci ho našli schovaného na půdě u Zadraţilů v Panské Lhotě. Byl dopraven do Jihlavy, kde byl po zbytek války vězněn. 85 V květnu roku 1942 byl spáchán atentát na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha. Po této události nastala velká perzekuce. Hledali se pomocníci parašutistů a úředníci obecních úřadů museli ve dne v noci vypisovat seznamy osob z kartoték. Pro sebemenší nepřesnosti v občanských legitimacích bylo mnoho lidí zadrţeno a propuštěno teprve poté, co se zjistilo, ţe v inkriminovanou dobu se nenacházeli v Praze. Zpráva o vyhlazení Lidic vzbudila v obyvatelích Brtnice hrůzu a smutek. Nový protektor Karl Frank začal se zatýkáním rodin emigrantů, kteří se nacházeli v nepřátelských státech. 17. září 1942 přijelo do Brtnice gestapo, aby zatklo rodiče a bratra Františka Toufara, který ţil v Anglii. Staří rodiče se při zatýkání zhroutili a přivolaný doktor prohlásil, ţe nejsou schopni transportu. Gestapo tedy odvezlo pouze bratra, učitele Aloise Toufara, který poté prošel koncentračními tábory Osvětim a Dora- Sangerhausen. 31. října 1942 došlo v Brtnici ke druhé vlně zatýkání vojenské ilegální skupiny. Zatčeni byli František Horák, František Novák a Ervín Štancl, kteří byli zavřeni v Německu v Breslau. 19. prosince byl ještě zatčen Josef Kourek. Důvody zatčení však nejsou známé. Jmenovaný byl převezen do Buchenwaldu. 86 Po kapitulaci německé armády u Stalingradu se začali Němci mstít komunistům a dávali jim vysoké tresty. V Brtnici se ukrýval u známých nebo v lese člen ÚV KSČ Josef Janda. Nikdo ho neudal, i kdyţ na jeho hlavu byla slibována vysoká odměna. 22. ledna 1943 byl zatčen dlouhou dobu stíhaný student Otakar Kameš. Jeho otec byl ve Vídni německým policistou, ale on zůstal Čechem. Byl vězněn v koncentračním táboře Oranienburg. 87 Němci se snaţili z protektorátu dostat, co se dá. Vedle pracovních sil, dodávek obilí a dobytka, se snaţili získat také peníze na různé akce, jako byl německý červený kříţ a Winterhilfe 88. Peníze získávali ze sráţky vkladů na jihovýchodní fond, od roku 1941 byly vypisovány protektorátní válečné půjčky a protektorátní vláda musela 85 Vzpomínky Josefa Cahy. Panská Lhota 32: Rodinný archiv. 86 SOkAJi, Pamětní kniha městyse Brtnice, inv. č Tamtéţ. 88 Tzv. zimní pomoc zřízeno za účelem materiální pomoci chudým občanům. 28

29 z vlastních zdrojů povolovat zápůjčky. Děti musely povinně chodit na němčinu a kromě toho odvádět sběr odpadových surovin a barevných kovů. 89 Jak jiţ bylo zmíněno, v Brtnici byla také odbojová skupina. Mnohem lépe však byla organizovaná v sousedních Kněţicích. Na rozkaz ilegálního vojenského velení předal uţ v roce 1939 František Lichka pokyny mlynáři Miloši Ráčkovi. Ten vytvořil skupinu, která shromáţdila velké zásoby zbraní a střeliva. Kdyţ v období heydrichiády dělali v Kněţicích domovní prohlídky, hostinský Škorpa vyvezl zbraně společně s vozem hnoje ze mlýna a přicházející vojáci nic nenašli a propustili ho bez sebemenšího podezření. Kněţická skupina partyzánů se nazývala LENKA. Během války ve mlýně ukrývali také dva parašutisty s radiostanicí a prováděli tak významnou zpravodajskou činnost. Po skončení války byli parašutisté a Miloš Ráček vyznamenáni a radiostanice byla umístěna do Památníku osvobození prosince 1943 byla vystěhována měšťanská škola z dosud neznámých důvodů. Třídy byly přemístěny do lihovaru a na radnici SOkAJi, Pamětní kniha městyse Brtnice, inv. č Tamtéţ. 91 Tamtéţ. 29

30 6. Konec války 6.1. Nacistická střelnice Vývoj politiky v protektorátu v roce 1944 závisel na válečných událostech. Vítězství Spojenců po vylodění v Normandii se blíţilo. Lidé v protektorátu se o válečných událostech dozvídali nejen z veřejné nacistické propagandy, ale také z českého vysílání zahraničního rozhlasu. Zesilovalo mínění Čechů, ţe německá situace je beznadějná července 1944 vydal Hitler výnos o totálním válečném nasazení. Výnos začínal slovy: Válečná situace donutila k vyčerpání všech sil pro wermacht a zbrojení. Proto nařizuji. 93 To znamenalo zvýšení pracovní doby na šedesát hodin týdně, výrazná omezení byla také pro školy, kulturu a sport. Byly rušeny střední školy odborného a uměleckého směru. Uzavírala se divadla, denní tisk vycházel pouze na čtyřech stranách, sniţovala se výroba českých filmů a z velké části se rušil také sport. Uzavíraly se průmyslové továrny. Celkem bylo uzavřeno na tři tisíce průmyslových závodů. Lidé, kteří tím přišli o práci, byli nasazováni zejména do leteckého, elektrotechnického, strojírenského a optického průmyslu. Z částí Německa, které byly ohroţovány bombardováním, se přesunovaly podniky do Čech a na Moravu. Celkem došlo k přesunu aţ pěti set závodů. V této době docházelo i ke zhoršování ţivotních podmínek lidí. Byli vyčerpáni dlouhou prací a navíc nedostávali mnoho jídla. Přestalo se dokonce vydávat vepřové sádlo a na přídělový lístkový systém byla i marmeláda a med. Šaty a textilie byly také nedostatkovým zboţím. Na obyvatele dopadala bytová krize, omezovala se veřejná doprava. Není se tedy čemu divit, ţe se zhoršoval zdravotní stav obyvatelstva. Zhoršování zdravotního stavu nebylo zapříčiněno pouze nedostatkem potravin, ale také sebepoškozováním, zejména u mládeţe, která měla být totálně nasazená na práce. 94 Také z obcí kolem Brtnice byli lidé nasazováni na povinné práce. Na práci v lese v revíru Aleje byli Pracovním úřadem z Jihlavy nasazeni na tři aţ čtyři dny v týdnu: Smolík Jan st., Smolík Jan ml., Chlupáček Stanislav, Nestrojil Stanislav, Šťáva Jan, Kopečný Antonín, Šindelář František z Jestřebí. Kromě vyjmenovaných chodilo dále dvacet dva lidí, kteří chodili uţ předtím kaţdý rok. Dalším z Jestřebí, kdo byl nasazen, byl František Vorlíček, který musel odejít do Vlašimi. Tam strávil dobu od 92 GEBHART, J., KUKLÍK, J.: Velké dějiny zemí Koruny české, svazek XV. b , c. d., s Tamtéţ, s Tamtéţ, s

31 17. července 1944 aţ do dubna roku Další obcí, kde byl někdo nasazen na práce, byla Příseka. V kronice je tato situace popsaná v duchu ironie: Toto "všeuţitečné" opatření říše okusilo také několik obyvatelů zdejší obce a všichni si "chválili" placený pobyt v říši, která oplývala v tehdejší době "mlékem a strdím". Zvlášť "výborně" svědčil německý vzduch panu Janu Policarovi z č. 20, kterého přivezli více mrtvého, neţ ţivého. Ostatně toto cestování na státní útraty a "příjemný" pobyt mnohých aţ u moře si všichni vybraní zvlášť "pochvalovali" při dovolených nebo při návratu. 96 Během roku 1944 nacisté v Brtnici připravovali zatýkání místních občanů. Bylo nutné zatknout osoby, které nenáviděly říši a mohly by strhnout davy lidí k revoluci. Dále museli zatýkat odborníky z hospodářství a ze správy, aby lidé neměli, kdo by je vedl, a byl mezi nimi vyvolán zmatek. Gestapo zatklo jiţ pátou skupinu občanů z Brtnice. Byli to učitelé Vladimír Peňáz, Josef Vyletěl a Václav Pekař, dále všestranný veřejný pracovník Bohuslav Ráček, obecní tajemník Václav Setnička a ředitel velkostatku Antonín Alexandr. Z těchto muţů byl propuštěn Václav Pekař v srpnu 1944 a Václav Setnička v dubnu 1945 z Jihlavy. Ostatní byli odvezeni do říše. Josef Vyletěl byl osvobozen Američany z Dachau, Bohuslav Ráček a Antonín Alexandr byli osvobozeni z Buchenwaldu. Avšak Vladimír Peňáz byl zastřelen při pochodu smrti 20. dubna listopadu 1944 došlo ještě v pořadí k šestému zatýkání brtnických občanů. V této skupině byli také ţidé a poloţidé. Byli to bratři Rudolf, Jan, Richard a Miloslav Březnovi, Antonín Šimeček a Rudolf Pick. 97 Tato doba velmi zasáhla občany v okolí Brtnice, zejména ve vesnicích Komárovice, Přímělkov, Stříţov a také Svatoslav. Tyto obce měly být vystěhovány, aby se na jejich místě zřídilo cvičiště vojenské střelnice se sídlem ve Svatoslavi. 4. prosince 1944 přišlo z Prahy oznámení o vystěhování: Velkoněmecká říše, Fiskus Waffen-SS, činí si podle zákona ze dne č. 63 Sb. k účelům obrany státu nárok na části výše uvedených kat. obcí. Wiese, Pschedborsch, Swatoslau, Puklitz, Prisneck, Komarowitz, Pirnitz, Strieschow, Primelkau, Herrenried-Kleinhöf a Unter-Bitowschitz." Jest úmyslem pachtovati území přikázané do drţby (kromě lesních ploch) na dobu jednoho roku po skončení války. Vstup na území jest dovolen pouze se svolením Standortältesten der Waffen-SS v Jihlavě" SOkAJi, Pamětní kniha obce Jestřebí , př. č. 43/ SOkAJi, Pamětní kniha městyse Brtnice, inv. č SOkAJi, Archiv obce Příseka, inv. č

32 byl na Obecní úřad ve Stříţově zavolán řídící učitel stříţovské školy. Zde mu bylo oznámeno, ţe podle výnosu okupačních úřadů č. S2-S (32-Dr. B.) Mtn ze dne , bude celá obec vyklizena do konce února Řídící učitel toto oznámení ihned telefonicky volal do Jihlavy okresnímu školskému výboru. Okresním inspektorem bylo nařízeno polodenní vyučování, aby řídící učitel mohl začít s vyklízením školy se do Stříţova dostavil důstojník SS, který nařídil vystěhování školy uţ do Vánoc roku Ale druhý den, tj , bylo toto nařízení změněno a škola musela být vyklizena uţ do Tím pádem byla ihned zastavena školní docházka. Všechny věci ze školy, jako pomůcky, knihy apod., byly odvezeny do školní budovy v Panské Lhotě. Školní lavice byly sloţeny na půdě školy a ostatní věci: stoly, ţidle, umyvadla byly zabaveny jiţ příslušníci SS byli nastěhováni v prvním poschodí školní budovy. Řídící učitel musel vystěhovat svůj byt do Sám řídící učitel Josef Grof vzpomíná: Během těchto pěti dní souţití s SS many pod jednou střechou s okupanty byl jsem jimi okraden o mnohé zásoby přesídlil jsem do Kamenice. Tam přesunul jsem téţ úřední knihy správy školy. 100 I do Brtnice 12. prosince přišlo telefonické nařízení o vystěhování školy. Během dvou dnů musely být hlavní i obecná škola vystěhované. Obecná škola získala dvě místnosti v budově mateřské školy a jednu v budově Občanské záloţny. Vyučovalo se však pouze tři hodiny denně. Hlavní škola se přesunula na radnici a do lihovaru. Vánoční prázdniny byly prodlouţeny od 21. prosince 1944 aţ do 23. ledna Vyklizené školy byly prázdné do března roku Ostatní lidé, kdyţ přišlo nařízení, začali shánět místo pro sebe, dobytek a stroje v sousedních vesnicích, ale také ve vzdálenějších. 102 Téměř všichni sehnali ubytování buď v Brtnici, Přísece, v Lukách, všude tak dokola. My jsme toho moc neměli. Otec našel ubytování v Přísece u pana Douchy byl to bývalý výměnek, nebyl tam v místnosti strop, tak jsme tam s otcem a panem Douchem zhotovili strop novej, vybílili a připravili si to. Na Štědrý den si ještě pamatuju, ţe matka nastrojila vánoční stromek, dala nám nějaký ty dárky a v podvečer nás pan Doucha odstěhoval do toho novýho bytu v Přísece. A tak nás v tom novým působišti v Přísece bydlelo sedm osob aţ do konce války v jedné místnosti. 103 Takto vzpomíná na vystěhování F. Pojer z Komárovic, narozený v roce 99 SOkAJi, Národní škola Stříţov, inv. č Tamtéţ. 101 JANÁK, J.: Dějiny Brtnice a připojených obcí, c. d., s Vzpomínky Jana Kubína. Malé 13: Rodinný archiv. 103 RYCHNOVSKÝ, O.: Nacistická střelnice v Komárovicích a okolí (videozáznam). Brtnice

33 1930. Další, kdo vzpomíná je J. Šaroun narozený v roce 1924 také z Komárovic. Někdy na Mikuláše, říkali, ţe nám dali dárek k Mikuláši, to vystěhování. Ţádnej na to nebyl připravenej, ţádnej jsme nepočítali s takovou věcí, ţe se budeme stěhovat. Byl to šok pro lidi, kaţdej hledal potom, kam se umístí, kde bude, co bude dělat, jak se bude stěhovat, byla to velká zátěţ na lidi, kaţdej hledal, kde mohl. Kaţdý si to musel najít sám a do určitý doby musel být vystěhovaný, klíč měl odevzdat tam, co byl radní s vizitkou, od kterého baráku to je. Stěhovalo se všechno, stěhovalo se obilí, stěhovalo se brambory, dřiví, seno, dobytek a umisťoval se, kde se dalo. My ti menší, co jsme byli, tak jsme zase šli k těm větším, s tím po kolena ve sněhu jsme jezdili se saněmi. A ty vesnice, které nebyly vystěhovaný, tak pomáhaly, byla určitá solidarita mezi lidmi. Měli k sobě vztah, takţe ţádnej ţádnýho neodmítl, kaţdý chtěl pomoct. Co já si vzpomínám, tak bylo to opravdu těţký, pro ty starší lidi vůbec. Jak já jsem měl rodiče uţ starý, tak to bylo těţký. My jsme šli k sestře, tak to mělo taky svá úskalí, kdyţ tam bylo tolik lidí. Sestra byla v Přísece. Museli jsme se uskromnit a všechno i dobytek se tam muselo umístit, dřevo se navozilo, brambory, všechno, co kde bylo. Kde byl jakej kout, tam se všechno muselo poskládat, protoţe my jsme počítali, ţe válka brzy skončí, tak se kaţdej uchytl, jak mohl, ale ta práce, dalo to dřinu okolo toho tady. To si nikdo nedovede představit, ţe se všechno muselo ze stodoly, půdy, obilí, seno všechno se muselo vyklidit. Opravdu na tu krátkou dobu to bylo strašný. 104 Lhůta k vystěhování byla nejdříve stanovena na 1. března roku 1945, nakonec však byla posunuta jiţ na 20. ledna Obyvatelstvo ve Stříţově pomalu řídlo. 15. ledna 1945 byla jiţ obec úplně prázdná. 105 Také občané Panské Lhoty nabídli lidem z vystěhovaných obcí pomoc. Nabídli jim prostory pro dobytek, obilí, stroje a hlavně místnosti pro bydlení. Obyvatelé, kteří měli koně, kaţdý den jezdili do vystěhovaných obcí, a pomáhali jim stěhovat věci. V Panské Lhotě bydleli tito lidé: u Motáčků čp. 38 rodina Vrtalova ze Stříţova u Zadraţilů čp. 34 důstojný pan rada farář ze Stříţova u Zapomnělů čp. 33 rodina Šťávova ze Stříţova u Cahů čp. 32 rodina Filova z Komárovic u Filu čp. 22 rodina Kabátková ze Stříţova u Jirovsku čp. 10 rodina Hotová ze Stříţova 104 Tamtéţ. 105 SOkAJi, Národní škola Stříţov, inv. č

34 u Kovářů čp. 20 rodina Fejtova z Přímělkova u Partlů čp. 45 rodina Špendlíčkova z Přímělkova u Jurků čp. 35 pan Šťara z Přímělkova u Šťávů čp. 27 rodina Karbašova ze Stříţova V ostatních domech měli tito lidé uschovány stroje a různý materiál. Do Panské Lhoty bylo přestěhováno i některé zařízení ze stříţovského kostela a farní úřad. Na věţ kostela byl přidělán zvon, který na začátku války Němci neodvezli. 106 J. Kubín z Malého vymezuje prostor střelnice takto: Prostor střelnice vypadal asi takto. Začalo to silnicí z Malého do Brtnice. Pravá strana od silnice se povaţovala za střelnici. Na Habánkách od ohbí silnice šla hranice údolíčkem dolů a pak nahoru podél Obory k brtnické silnici do Jihlavy. Před Přísekou hranice opustila silnici a nabrala to podél mlýnského potoka k Valdeku. Odtud zase vpravo podél hranic louckých, svatoslavských, bítovčických ke Třem mostům a odtud podél říčky Brtničky na Širočky a zase k Malému. 107 Ve Stříţově Němci začali stavět dřevěné budovy, se kterými jim museli pomáhat také obyvatelé obce. Začali zde také stavět příkopy a vše připravovali na vznik střelnice. V kostele byl zřízen muniční sklad. Připravovali ještě betonové panely na stavbu kasáren. 108 Cvičení na střelnici začalo ihned po vystěhování obyvatel. Přestoţe měli k výcviku poměrně velké území, občas se dostávali i do katastru ostatních obcí, jako je Panská Lhota a Malé. Někdy prováděli dokonce cvičení na dvorech a zahradách občanů. Denně se ozývala střelba z pušek a kulometů. 109 Vojáci se při cvičeních seznamovali s obyvateli okolních obcí. Přicházeli k domům, občas něco dostali a potom uţ kaţdý večer přicházeli a mysleli si, ţe pro ně mají lidé připravené jídlo. Mezi vojáky bylo hodně Slováků a také Rakušanů. Byli to chlapci asi sedmnáct let staří. Snaţili se navazovat důvěrné styky s lidmi, aby zjistili, co se děje na frontě. 110 Kubín vzpomíná na jednu příhodu, kdy k nim opět přišli večer vojáci najíst se. Jednou večer přišli zase k nám ti naši známí. Jenomţe měli mezi sebou o jednoho fungl nového vojáka víc. Ten pozdravil ryzí češtinou Dobrý večer a protoţe s ním byli i nějací Slováci, omezil se na to nejnutnější, ale zase tou ryzí češtinou. Viděli jsme v něm německého špicla, a proto jsme na jeho strohé vypravování neodpovídali. Dověděli jsme se, ţe se jmenuje Josef Šobek, ţe je Volyňský Čech a jak plynně mluví česky, tak rusky 106 Vzpomínky Josefa Cahy. Panská Lhota 32: Rodinný archiv. 107 Vzpomínky Jana Kubína. Malé 13: Rodinný archiv. 108 Tamtéţ. 109 Vzpomínky Josefa Cahy. Panská Lhota 32: Rodinný archiv. 110 Vzpomínky Jana Kubína. Malé 13: Rodinný archiv. 34

35 a německy. Sebrali ho sebou, jak říkal jen proto, aby jim dělal tlumočníka. Kdo jak tomu povídání věřil zrovna napoprvé. Druhý den přišel zas, tentokrát s ním byli samí Němci. Hrnec kapusty stál na stole s bramborami a Němci neměli jiný zájem neţ si honem rychle nacpat hladové břicho. Tento zájem měl i Šobek, ale jako by pořád hledal něco jiného. Stál u police, výklenku ve zdi staré kuchyně, kde byly srovnané talíře a pořád ho tam něco zajímalo, kdyţ v tom na spodním prkénku uviděl mapu. Kývl hlavou, zdali si jí můţe půjčit a začal si jí prohlíţet. Byla to mapa Evropy, na které Oldřich Korpas při své poslední návštěvě zakreslil postup Rudé armády, podle zpráv z Moskvy. Němečtí vojáci, co byli v týlu fronty, neměli vůbec ţádné zprávy o tom, kde se v současné době nachází fronta. Viděli jen tisíce spojeneckých letadel přelétávat na východ bez jakéhokoliv odporu. Bylo bombardováno Vídeňské Nové Město, Brno, Opava a výbuchy bylo slyšet aţ k nám. Kotláři 111 lítali kaţdou chvíli těsně nad zemí a objevovali cíle jim určené. Ano tak to vypadalo ke konci roku Šobek sloţil a odloţil mapu a povídá. Jak to ještě můţe dlouho trvat? Tři, pět měsíců a uţ tu budou Rusové. Pak ještě něco hovořil s Němci a pak se loučili se slovy Gute nacht a Šobek dával dobrou noc a šli ke Stříţovu. 112 Kdyţ se lidé zabydleli v okolních obcích, chtěli si obdělávat alespoň svá pole. To bylo moţné, ale pouze s povolením z velitelství ze Svatoslavi. Bylo to však na jejich vlastní riziko. My jsme jeli z pole domů, rojnice vojáků z vesnic a šli proti nám, ale dopadlo to dobře. Horší to bylo, kdyţ jsme šli sázet brambory. Udělali jsme asi 4-5 brázd a oni spustili z kulometu. Pěkně to pískalo, všechno jsme měli na louce a všichni jsme se schovali za vysokou mez. Teď kdo to tam proto pude, tak jsem se odhodlal a šel jsem pro to. Zapřáhl jsem ten dobytek a ten to tak cejtil, ţe se i za tu vysokou mez schoval. Tak jsme jeli aţ na Brtnici nahoru do lesa a tady jsme se vraceli dolů do Příseky z toho pole a nešli jsme tam, aţ uţ opravdu byl konec. 113 Podobný záţitek měl také Kubín z Malého, kdyţ pomáhal svému otci navozit hnůj k pohnojení brambor. Nikdy předtím jsem neslyšel pištět kuličky vzduchem. Některý den sem tam nějaká, ale z toho celé kulometné salvy z Kabátkových vršků. Hvízdalo to nade mnou i koňmi, aţ mě z toho bylo horko. Do lesíka, do stromů to cvakalo jako kroupy. Sám jsem si to představoval tak, ţe mě nechtějí zabít, spíše postrašit. Měl jsem velkou radost, aţ byl hnůj vyvezený a nemusel jsem tam jezdit. Tuto zimu jsme do lesa ani nevkročily. 111 Letadla specializovaná na parní lokomotivy a cisternové vlaky. 112 Vzpomínky Jana Kubína. Malé 13: Rodinný archiv. 113 RYCHNOVSKÝ, O.: Nacistická střelnice v Komárovicích a okolí (videozáznam). Brtnice

36 Jednou mě poslal otec s Josefem, to byl ještě doma, sázet jasany do Hájků mezi olší na pastviště. Právě měli Němci nějaké velké cvičení pod Komárovicemi a my jsme se na to divadlo chtěli podívat trochu blíţ. Po cestě pod Knotkovým polem jsme se dostali do lesíka aţ hodně do kraje, do té špice a co se pod námi dělo bylo k neuvěření. Jak bych to nazval, nějakým kulometným a minometným přepadem. My jsme měli oči vykulené a dívali se jak na válečný film, kdyţ v tom asi 100 m od nás na pokraji Votavovýho políčka na Vejrovici padla rána. To nebyl povel k ústupu, ale k bezhlavému útěku. Zastavili jsme se aţ za ohbím silnice na našem pastvišti a málem bychom se přeli, kdo je větší hrdina. Šli jsme domů jako velcí hrdinové, kteří něco viděli, tak jak to ve skutečnosti vypadá. 114 Jak jiţ bylo zmíněno, vojáci chodili k lidem pro jídlo. Často také vyměňovali jídlo za různé věci, například duše do kol. 115 Postupem času se německých vojáků lidé přestali obávat. Pro vojáky to bylo taky velmi těţké. Sice na sobě měli uniformu SS, ale většina se podle toho nechovala a očekávala konec války. 116 Ke konci války uţ mezi nimi docházelo k dezerci. Několika vojákům se podařilo na kolech ujet, některým se to však nepodařilo a byli chyceni od pravověrných nacistů a poté zastřeleni v Komárovicích za Vlčkovou stodolou. Svědkem toho byl J. Bílek z Komárovic, narozen v roce Byli jsme vystěhováni v Panské Lhotě a potřebovali jsme jet s kobylou do Příseky, tak jsme se domluvili, abych nemusel objíţdět na Brtnici, ţe to vezmu směrem na tu Příseku. Bylo zrovna po dešti, pršelo, tak jsme uvaţovali, ţe Němci nebudou střílet. Tak jsem se vydal, sedl jsem si na kobylu a jel sem. V půl cestě pod Komárovicemi měli nataţenou palbu přímo na mě, tak jsem se tam schoval pod vysokej sráz a musel se z kobyly slézt. Chytil jsem se jí za hřívu, jak začali střílet, kobyla se pojančila a letěla se mnou aţ domů za vrata za naši stodolu. Tam jsem se trochu vydejchal a v tom vyběhli asi čtyři esesáci ze stodoly. Šli směrem ke mně, tak jsem se otočil a zase směr na Příseku s tou kobylou sem to vzal. Tam byly takový vysoký meze půl druhýho metru, tak do těch mezí. Jednu jsem vyběhl, poličko jsem přeběhl, vyskočil do druhý meze a tam leţeli ale tři vojáci mrtví na vratech. A ta kobyla zrovna houpla nahoru na tu mez, teď se odpíchla a přes ně akorát skočila a já jsem akorát těma nohama, jak sem se jí drţel za tu hřívu, tak jsem nohama zaplápolal zrovna nad těma vojákama nad hlavama a uháněl jsem pryč odsud. Ti esesáci se šli dívat, jestli kobyla 114 Vzpomínky Jana Kubína. Malé 13: Rodinný archiv. 115 Vzpomínky Josefa Cahy. Panská Lhota 32: Rodinný archiv. 116 Vzpomínky Jana Kubína. Malé 13: Rodinný archiv. 36

37 na ně skočila nebo ne a já se jenom pootočil, aţ jsem byl 100 metrů odsud. Díval jsem se, ţe prohlíţeli ty vojáky, a upaloval sem to k Přísece. 117 Vojáci byli potom pochováni ve společném hrobě v Komárovicích asi sto metrů od silnice na Brtnici. 118 V dubnu roku 1945 bylo poté nařízeno, ţe všichni, kdo vlastní jízdní kolo, musí odevzdat ventilky od kol na obecní úřad, aby uţ vojáci nemohli pouţívat kola k útěku. 119 Popsaný případ s dezertovanými vojáky na kole však nebyl jediný. Další případ se týkal vojáka Šobka, volyňského Čecha, který často chodil na jídlo do domu Jana Kubína z Malého. Šobek se domluvil s jednou rodinou v Malém, ţe se k nim ukryje a budou mu dodávat zásoby do jeho úkrytu u nich na půdě v seně. Šobek uprchl zrovna v době, kdy bylo cvičení u Komárovic, aby trochu zmátl ostatní vojáky. Aţ třetí den po útěku ho začali Němci shánět. Protoţe věděli, ţe často chodí do Malého, vydali se nejdříve tam. My po snídani jsme šli všichni mimo maminku na kopec ke kříţku odhazovat prizmu a nakládat na vůz brambory. Chvíli pracujeme, kdyţ v tom najednou vidíme za Markovou stodolou na kopečku ke Stříţovu hejno vojáků na kolech, rychlé pohyby a slyšíme silný hlas velitele. Jedni vojáci běţí za Březnovy horní Kourkovy a kolem Votavových dolů a druhá část za Šindelkovy a na náš kopec. U Kabátkovy stodoly se spojili. Během pěti minut byla vesnice neprodyšně uzavřena, vojáci třicet metrů od sebe a lidé ve vesnici trnou hrůzou co se děje. Za chvíli přichází třetí část vojáků a míří přímo do vsi. Prohlíţí všechno, kaţdou díru a ukazují fotku Šobka. Přicházejí také k nám, maminka je sama doma, neptají se na nic. Prolezou všechno. Dva vojáci prohlíţejí sklepy a pak otevírají dveře do malého sklípku. Hrůza hrůzoucí. Na stěně proti dveřím visí zabité prase. Ţádná reakce, ţádné překvapení, oni nehledají prase ale Šobka. Maminka posbírá doma legitimace a jde s vojáky na kopec k prizmě. Tam vojáci zjišťují totoţnost a pak můţeme jít domů. Toto probíhá v celé vsi. Proti Novotnovým stojí velitel a přijímá hlášení a dává rozkazy. V ruce má pistoli a tak s ní nešetrně zachází, ţe si prostřelí chodidlo u nohy. Velitele odnášejí a tím se i zkrátilo hledání Šobka. Jak přišli tak i odešli a vesnice si oddechla a pak si uvědomili, co by se asi stalo, kdyby toho Šobka našli. 120 Voják měl velké štěstí. Byl schovaný na půdě, ale protoţe odstranili ţebřík, nepřišli na něj. Kdyby na něj přišli, měl připravené dva 117 RYCHNOVSKÝ, O.: Nacistická střelnice v Komárovicích a okolí (videozáznam). Brtnice Tamtéţ. 119 Vzpomínky Josefa Cahy. Panská Lhota 32: Rodinný archiv. 120 Vzpomínky Jana Kubína. Malé 13: Rodinný archiv. 37

38 granáty, jeden pro ně a druhý pro sebe. Šobek tak zůstal v anonymitě v Malém. Nosil civilní oděv a v noci chodil na procházky aţ do konce války. 121 V dubnu roku 1945 přišlo do Panské Lhoty další nařízení od velitelství německého vojska ve Stříţově. Kaţdý zemědělec musel dát jednoho koně, vůz a kočího, aby pomohli s odsunem německých jednotek a vojenského materiálu ze Stříţova. Němečtí vojáci začali utíkat před postupující Rudou armádou. V polovině dubna tito lidé čekali připravení ve Stříţově na další rozkazy. Koncem dubna uţ byl německý vojenský materiál naloţen a pomalu odváţen neznámo kam. Lidé z Panské Lhoty se tak dostali aţ k Benešovu. Tam vojáci uţ nechtěli jet dál, protoţe tam končila fronta. Kočí se tedy mohli vrátit domů, ale bohuţel bez povozů a koní. 122 Po odchodu Němců se tedy mohli všichni vystěhovaní obyvatelé vrátit zpět do svých domovů. Nebylo to pro ně ale opět jednoduché, protoţe Němci zanechali jejich domovy zpustošené. Šaroun z Komárovic na návrat domů vzpomíná takto: My, kdyţ jme se vrátili zpátky, tak jsme nemohli objevit barák. Ten byl tak začerněnej, oni nic nevymetali, jenom udělali oheň a oknem pouštěli kouř. Nemohli jsme to zabílit, muselo to seškrabat prvně. A tady ve světnici, tady byl sklep a tam měli nějakou saunu, bylo to plný kamení a tím, jak je do sklepa, tím šel ven ten kouř. Co se dalo urazit, co bylo prkenný, to spálili. Ve stodolách nebylo jedno patro, tam nebylo nic, všechno bylo rozbitý, tím topili. Kdyţ jsme přišli, všechno jsme to museli dělat nový. 123 Dalším, kdo vzpomíná je i Pojer z Komárovic: Naštěstí po několika měsících uţ válka skončila a mohli jsme se opět nastěhovat do svých domovů, které ale byly zdevastovány za tu krátkou dobu pěti měsíců. Byly vytrhaný podlahy, ploty, potlučená omítka, vrata spálený, někde i trámy na půdě pořezaný, tak jsme si museli všechno dát do pořádku a ţilo se dál. 124 Škola ve Stříţově byla také ve velmi špatném stavu. Stěny a stropy bytu řídícího učitele, tříd, chodeb a záchodů byly potlučeny, začouzeny a dokonce polité inkoustem. Podlahy byly propálené. Třicet šest okenních tabulí bylo vytlučených, zámky u dveří byly zničené. Školní nábytek spálili. Lidé se museli dát do usilovné práce, aby vše vrátili do původního stavu. Stříţovská škola dostala svolení k přesunu nábytku z německých škol, které byly v Číţově a ve Studénkách. Pravidelné vyučování bylo zahájeno 21. června Tamtéţ. 122 Vzpomínky Josefa Cahy. Panská Lhota 32: Rodinný archiv. 123 RYCHNOVSKÝ, O.: Nacistická střelnice v Komárovicích a okolí (videozáznam). Brtnice Tamtéţ. 125 SOkAJi, Národní škola Stříţov, inv. č

39 6.2. Osvobození Na počátku roku 1945 se mezi obyvatelstvem protektorátu šířila povzbudivá nálada, ţe válka brzy skončí. Probíraly se události na východní frontě. K. H. Frank se snaţil zachovat co nejvíce německého vlivu na českém území. Chtěl oslabit české rezistenční snahy a také partyzány. Spoléhal na obavy české střední vrstvy z bolševismu a také na kolaborující obyvatele. Na začátku března roku 1945 se stupňovalo napětí ve společnosti v důsledku blíţící se fronty. Protektorátní vláda navenek vystupovala sebevědomě a vypadalo, ţe má vše pevně v rukou. Ale snaţili se připravovat na příchod fronty. Začali s vypracováním plánu ARLZ. A Auflockerung (uvolnění), R Räumung (vyklizení), L Lähmung (ochromení), Z Zörsterung (zničení). Byla to v podstatě taktika spálené země. Naštěstí se horšila hospodářská situace a blíţila se fronta, proto se plán ARLZ musel modifikovat. Sám Hitler prohlásil, ţe průmyslová zařízení se mají ničit pouze za cílem znemoţnit nepříteli jejich pouţívání. Plán spálené země se začal realizovat nejdříve ve Slezsku a postupně se pokračovalo v pohraničí. Vše ale bylo zastaveno rychlým spádem válečných událostí a plán se jiţ nemohl uskutečnit ve vnitrozemí. V souvislosti s blíţící se frontou probíhaly časté nálety. Nejčastěji byly uskutečňovány na podniky, které vyráběly pohonné hmoty, dále na zbrojovky, ţelezniční uzly a vysokým pecím v Ostravě. Lidé na bombardování reagovali se značným znepokojením. V souvislosti s pohybem fronty se do českých a moravských měst dostávali němečtí uprchlíci z Rumunska, Maďarska, Polska a Slezska. Říkalo se jim národní hosté. Mezi obyvatelstvem způsobovali uprchlíci neklid a také potíţe s ubytováním. Někteří si mysleli, ţe příchod národních hostů je předzvěstí konce třetí říše. Národní hosté se jim říkalo, protoţe v propagandě byla evakuace uprchlíků označovaná za dočasnou. 126 V Brtnici se do vyklizených škol nastěhovali uprchlíci z Horního Slezska. Starali se zde o ně místní učitelé Josef Birnbaum, Bohumil Neubauer a Karel Pejčoch. 127 Bylo zde ubytováno kolem sedmi set ţen, dětí a starých lidí. Kromě škol byli ubytování také v Lidovém domě a Kábově hostinci. Začátkem dubna byl do Brtnice přidělen koňský lazaret asi s dvaceti německými vojáky a padesáti sovětskými zajatci. 128 V Jestřebí v lednu roku 1945 dostal obecní úřad dopis o národních hostech. Jednalo se o dvacet 126 GEBHART, J., KUKLÍK, J.: Velké dějiny zemí Koruny české, svazek XV. b , c. d., s SOkAJi, Pamětní kniha městyse Brtnice, inv. č JANÁK, J.: Dějiny Brtnice a připojených obcí, c. d., s

40 šest Němců, kteří prchali před Rudou armádou. Ubytováni byli u obyvatelů obce. Dále pro ně museli sehnat povozy do Bransouz. Z Jestřebí se poté odstěhovali 28. dubna Odvezeni byli na nádraţí do Jihlavy. 129 Ve vzpomínkách Josefa Cahy z Panské Lhoty můţeme nalézt, ţe v lednu roku 1945 havarovala v katastru obce Panská Lhota nejnovější stíhačka typu Štuka. Vypověděl jí motor. Pilotovi se podařilo přistát na poli u obce. My kluci jsme tam byli první. Pilot byl jiţ z letadla venku a třásl se strachem. V naší vsi byli zrovna vojáci ze Stříţova, tak ho vzali s sebou. U letadla drţeli stráţ několik dnů, neţ bylo letadlo odvezeno. Bylo vyzvednuto, vysunut podvozek a odmontovány křídla. Toto letadlo odvezl pak František Jurka čp. 35 konima na křiţovatku na nové silnici, odkud si ho vojáci odvezli autem do Německého Brodu, vzpomíná pan Caha. 130 Také nad vesnicemi okolo Brtnice přelétalo mnoţství amerických bojových letadel. Tato letadla po stranách doprovázely letky stíhaček. Létaly velmi vysoko, takţe z nich lidé mohli spatřit pouze bílé tečky a mohli slyšet velký hukot. 131 Cílem bombardování se podle jestřebské kroniky měly stát i vlaky v nedalekých Lukách nad Jihlavou. Některá letadla shazovala prázdné barely od benzínu. 132 Další letadla shazovala například letáky. V Panské Lhotě byly shozeny česky psané letáky jako výzva českému lidu od prozatímní vlády v Londýně. Na letácích byl podepsán tehdejší státní ministr dr. Hubert Ripka. Já jsem tyto letáky posbíral a hned jsem je roznesl sousedům, kteří pracovali na polích a potom po příjezdu do vesnice místním občanům. 133 V dubnu 1945 se válečná fronta přiblíţila k Brnu. Lidé před ní začali utíkat, a tak se proud vystěhovalců, kteří prchali přes Brtnici, stále zvyšoval. 19. dubna přestaly vyučovat školy v Brtnici, protoţe se fronta stále blíţila a nálety letadel stále nepřestávaly, naopak se zvyšovaly. Také proudy vojáků procházely přes Brtnici a okolí. 134 Kdyţ se blíţila fronta, lidé trpěli úzkostí a strachem, jak to bude probíhat. Bylo jiţ v obcích slyšet střelbu od Brna. 135 Lidé si chystali zbraně, které se jim podařilo uchránit před prohlídkami gestapa. 136 Uţ během války si lidé dělali různé skrýše. 129 SOkAJi, Pamětní kniha obce Jestřebí, př. č. 43/ Vzpomínky Josefa Cahy. Panská Lhota 32: Rodinný archiv. 131 Tamtéţ. 132 SOkAJi, Pamětní kniha obce Jestřebí, př. č. 43/ Vzpomínky Josefa Cahy. Panská Lhota 32: Rodinný archiv. 134 Osvobozená Brtnice. Brtnice 1945, s Vzpomínky Josefa Cahy. Panská Lhota 32: Rodinný archiv. 136 SOkAJi, Pamětní kniha městyse Brtnice, inv. č

41 V Panské Lhotě kolem vsi, za školou, kde byla úzká pole a vysoké meze, byly vytvořeny kryty, do kterých si lidé nosili zásoby. Někteří lidé měli skrýše i ve svých domovech. Například v Panské Lhotě byl v domě čp. 33 kryt v hlubokém kamenném sklepě, kde měli zásoby i ostatní obyvatelé vesnice. První němečtí vojáci se v Panské Lhotě objevili jiţ 2. května 1945 v počtu asi patnáct vojáků. Byli plně ozbrojeni. Někteří uměli trochu česky, tak pouze poţádali o chléb a pokračovali dále do Brtnice. 137 Na večer tohoto dne vzpomíná Josef Caha: Na tento večer vzpomínají občané, kteří byli shromáţděni před Šťávovými čp. 27, a na silnici. Bylo slyšet hukot letadel, kdyţ jedno se sneslo nad naši obec a začalo střílet z palubního kulometu. První střely dopadly od Šťávových přes silnici, přes Matouškovu zahradu okolo školy na hřiště a dále do polí. Jen náhodou se nikomu nic nestalo. Proč k tomu došlo, nedovedl nikdo vysvětlit. Asi nebylo u někoho zatemněné okno. 138 Uţ 4. května 1945 docházelo v Praze k prvnímu odstraňování dvojjazyčných nápisů, ničili busty Adolfa Hitlera i prezidenta Emila Háchy. Šířilo se, ţe uţ neplatí německé marky, proto je přestali v obchodech přijímat. Objevily se i první případy ničení německých symbolů, například docházelo k pálení říšských vlajek. Vyvěšovaly se uţ československé vlajky do oken domů. Všude se šířily nepotvrzené zprávy o konci války, které byly podporovány i událostmi na ţeleznicích, četnických stanicích a poštách. Odstraňovaly se zde německé nápisy a bylo zahájené české úřadování. 139 V noci ze 4. na 5. května byla nařízení o odstraňování nápisů odvolána, ale i přesto se 5. května donesla do Brtnice zpráva, ţe je mír. Tuto zprávu přinesl četnický stráţmistr Slepička. K večeru lidé vycházeli ze svých domovů, protoţe chtěli poslouchat rozhlas. Elektrický proud měli pouze v noci, a kdo chtěl něco poslouchat, musel čekat do půl jedenácté nebo dokonce do půl jedné v noci. Kolem šesté večer se rozkřikla zpráva, ţe je konečně mír. Schované české vlajky se začaly objevovat v oknech. Ozýval se hlas trubky, který svolával lidi k radnici. V sedm hodin večer vyšel na prostranství před radnici jiţ předtím vytvořený Národní výbor. Předsedou byl František Valíček, který přečetl shromáţděnému obyvatelstvu manifest československé vlády. Lidé zpívali a oslavovali mír a těšili se, aţ si konečně budou moct poslechnout český rozhlas. Obvodní montér Saturka šel zapnout elektrický proud. Náměstím projel motocykl 137 Vzpomínky Josefa Cahy. Panská Lhota 32: Rodinný archiv. 138 Tamtéţ. 139 GEBHART, J., KUKLÍK, J.: Velké dějiny zemí Koruny české, svazek XV. b , c. d., s

42 s německými vojáky. Lidé se začali smát, ţe sami Němci ještě netuší, ţe uţ je mír a ţe válku prohráli. Od Třebíče ale zrovna přijelo opancéřované auto se zajatými německými vojáky. Tak se zjistilo, ţe mír ještě není, ale je všeobecný odboj. 140 V Brtnici se ihned začal sestavovat revoluční výbor v čele s velitelem Adolfem Novákem. 141 Adolf Novák byl bývalý poručík v záloze, který si chtěl napravit svoji špatnou reputaci z průběhu války. Ţivil se jako učitel a společně se svými ţáky jel dokonce do Prahy zpívat tehdejšímu ministrovi protektorátní vlády Emanuelovi Moravcovi. 142 Josef Hladík, který si zaznamenával události, vyprávěl: Poněvadţ události měly rychlý spád, potřebovaly jsme zbraně jiţ 5. května, proto jsem zajel s doz. finanční stráţe Al. Strnadem do Kněţic, kde nám parašutista por. Vavrda dal několik pistolí, pušek a ruč. granátů. V Brtnici vznikla ozbrojená jednotka, která ještě večer za deště zastavila a odzbrojila oddíl německé armády Byly postaveny stáţe ke všem východům z Brtnice. Obsadili jsme četnickou stanici, poštovní úřad a radnici. 143 Veškerá vojenská technika, která jela od Okříšek směrem na Jihlavu, se v Brtnici zastavovala a odzbrojovala. V Okříškách byla umístěna celá tanková brigáda, proto přes Brtnici do Jihlavy projíţděly také tanky. Brtničtí muţové tedy dokonce zastavili i tank. Vojáci uţ nechtěli bojovat, tak se vzdali a tank byl odvezen do zámeckého parku. Odebranými zbraněmi se sami ozbrojovali. Získali i pancéřové pěsti, kterým však nikdo nerozuměl, jak s nimi zacházet. Proto se také stalo, ţe místo proti nepříteli je otočili proti sobě. Velitelství v Okříškách přišlo podezřelé, ţe se ani jedno jejich vyslané auto nedostalo k cíli do Jihlavy, proto byl vyslán voják na motorce, aby zjistil, co se stalo. Voják nejel po trase, kudy jezdila vozidla, ale vzal to z Okříšek oklikou přes Přibyslavice, Číchov a Bransouze. Do Brtnice tedy přijel z druhé strany. Hlídka v ulici Pod Kaplou v Brtnici vojáka zastavila. Ten udělal gesto, ţe se vzdává. Místo toho, aby vojáka odzbrojili a vzali mu motorku, sedli si za něj, ţe mu budou ukazovat cestu nahoru do zámecké zahrady. Ale voják se nenechal vézt, motorku rychle otočil a odjíţděl i s hlídkou zpátky k Bransouzům. Mezi lidmi v Brtnici vypukla panika, ale nikdo se neodváţil střílet, protoţe nechtěli zastřelit své lidi. Voják během pár minut dorazil i s hlídkou zpět do Okříšek, kde bylo vše vyzrazeno. Na Brtnici tak byla poslána trestná výprava, která do Brtnice dorazila v odpoledních hodinách 6. května. Několik desítek tanků 140 Osvobozená Brtnice. Brtnice 1945, s KUBÍN, J.: Ţivot za II. sv. války v Malém (vzpomínky), Malé Vzpomínky Josefa Cahy. Panská Lhota 32: Rodinný archiv. 143 SOkAJi, Pamětní kniha městyse Brtnice, inv. č

43 a transportérů obklíčilo Brtnici. 144 V jednu hodinu odpoledne byla slyšet střelba, nejdříve od okříšské silnice, pak ze Stráţky a nakonec od hřbitova. Do Brtnice jezdily spojky a hlásily, ţe nemají dostatek střeliva. Všichni, kdo měli ještě zbraně, spěchali na pomoc. Němci přijeli přímo nad Brtnici, aţ k Česnekově stodole. Brtničtí se bránili, ale bylo jich málo, neměli zbraně, a tak začali Němcům podléhat. Někteří byli zajati, jiní utekli a schovali se v zákopech vykopaných od Němců, jiní utekli do lesů. Němci přijeli aţ na brtnické náměstí a zde také zajali několik muţů. Kdyţ však zjistili, ţe nemají zbraně, propustili je. Přivedli zajatého Nováka a Kurku, a tak se lidé dozvěděli, ţe někteří při přestřelce také zemřeli. Němci Brtnickým odebrali všechny zbraně a zajatce. Nováka a Kurku odvedli a nahoře ve stodole čekalo dalších dvacet brtnických muţů, které také Němci odvedli. Potom, co Němci odjeli, se vypravil povoz pro mrtvé a zraněné. Hynek Kruţík, František Hábrdla a Karel Zobač padli. Svatopluk Saturka a Látera byli těţce raněni. Saturka později také umírá. Látera byl odvezen do nemocnice v Jihlavě. 145 Velitel brtnického odboje Adolf Novák vyhlásil všeobecnou mobilizaci pro brtnické muţe i pro muţe z okolních vesnic. Josef Caha píše, ţe všichni v Panské Lhotě se snaţili poslouchat rozhlas, kdyţ v tom přiběhl Jaroslav Karban a hlásil, ţe se všichni muţi mají dostavit do Panské Lhoty. Nikdo tam však z Panské Lhoty nešel, protoţe v té době jiţ byla Brtnice obklíčena a muţi se z ní snaţili uprchnout. 146 Druhý den přijeli Němci opět do Brtnice. Muţům, kterým se nepodařilo z Brtnice uprchnout, bylo nařízeno se dostavit na Horní Město směrem ke Kněţicím. Nikdo nevěděl, co se s nimi bude dít. Zásadní rozhodnutí vynesl velitel. Trest smrti pro kaţdého desátého muţe byl změněn na všeobecnou milost jenom proto, ţe se k zajatým Němcům chovali slušně a ţe ţádný nebyl zabit. 147 Josef Caha však píše o teorii, ţe popravám zabránil sám kníţe Collalto, který byl Ital a snad sympatizoval s partyzány. 148 Navíc Němci uţ neměli moc času, protoţe se blíţili Rusové. 149 V jestřebské kronice se píše, ţe ráno 7. května přijelo do Jestřebí nákladní auto Němců ze Stonařova a vojáci obstoupili celou obec s kulomety. Velitel šel na obecní úřad a ptal se, jestli jsou v obci nějaké zbraně. Vojáci chtěli jenom hladký průchod, ale kdyţ by padla rána, celou obec by postříleli. Starosta velitele ujistil, ţe v obci ţádné zbraně nejsou, i přesto kaţdý muţ starší patnácti let se 144 Vzpomínky Jana Kubína. Malé 13: Rodinný archiv. 145 Osvobozená Brtnice. Brtnice 1945, s Vzpomínky Josefa Cahy. Panská Lhota 32: Rodinný archiv. 147 Vzpomínky Jana Kubína. Malé 13: Rodinný archiv. 148 To však nikdy nebylo prokázáno. 149 Vzpomínky Josefa Cahy. Panská Lhota 32: Rodinný archiv. 43

44 musel dostavit k hasičskému skladišti, kde se museli legitimovat. Hledali prý cizí partyzány. Přesto odvedli s sebou pět občanů jako rukojmí, které vzali s sebou do Brtnice. Všichni se ale vrátili zpět domů. 150 Nejpravděpodobnější teorií tedy je, ţe Němci také v Brtnici hledali pouze cizí partyzány a v obci si chtěli zajistit pouhý hladký průchod dál. Odpoledne se vrátil i Novák a Kurka do Brtnice, kteří byli na frontě aţ u Náměště nad Oslavou, kde byli vyslýcháni. Němci uţ věděli, ţe je s nimi konec, a tak je propustili a slíbili další den propustit i ostatní zajaté. Mezi zajatými však byli i dva Rusové. Němci si vynutili hladký průběh, kdyby v Brtnici padl jediný výstřel, obec by byla rozmetána. Ráno 8. května se vrátili ostatní zajatci a i ti dva Rusové, kterým se podařilo se neprozradit. 151 Spojenecká vojska začala shazovat letáky pro německé vojáky. Podle nich měli Němci zastavit palbu a vzdát se do jedenácti hodin večer. Z Jestřebí bylo vidět ve čtyři hodiny odpoledne na straně k Okříškám, Předínu a Stonařovu oheň. Lidé se báli, ţe Němci při ústupu vše zapalují, proto všichni uklízeli, co se dalo. Dokonce své věci zazdívali, aby je zabezpečili proti ohni. V šest hodin začal útěk Němců. Německé vozy jely na cestě od Kněţic směrem ke Stonařovu. V podvečer projíţděly přes Jestřebí směrem na Brtnici a dál na západ. 152 Nejdříve odjeli do Třebíče. V jedenáct hodin večer byli zastaveni na státní silnici ve Stonařově Rusy, takţe se obrátili zpátky k Brtnici a pokračovali i do Bransouz. Na křiţovatce do Panské Lhoty byly však otočeny ukazatele. 153 Němci ustupovali ve velkém zmatku, ţe se nestačili ani orientovat. Na křiţovatkách se řídili pouze ukazovateli cedulí. Někteří obyvatelé Panské Lhoty tabule otáčeli, aby Němce mátli. Otočili tabuli, která vedla do Lhoty směrem na polní cestu do Ţabí ulice v Brtnici. Němci, kteří jezdili od Bransouz, jezdili Ţabárnou dolů do Brtnice. V Brtnici opět viděli ceduli na Bransouze, tak se vydali zpět a na stejné křiţovatce odbočili zpět do Brtnice. Pravděpodobně tak tito občané zabránili tomu, aby Němci přijeli do Panské Lhoty. 154 Jan Kubín vzpomíná: Zprávy, které jsme dostávali z míst, kde se to pralo, nebyly povzbudivé. Vesnice hoří, obyvatelé v lesích anebo ve sklepech. Obilí jsme odnášeli z půdy do sklepů, na prkna, pro sebe i dobytek na přeţití do nových ţní. Čekalo se, ţe se to tady serve naposledy někde u Jihlavy. Kontrolovalo se zatemnění, aby někde skulinkou neunikalo trochu světla, coţ by ruští letci nepovaţovali za legraci. Celou noc 150 SOkAJi, Pamětní kniha obce Jestřebí, př. č. 43/ Osvobozená Brtnice. Brtnice 1945, s SOkAJi, Pamětní kniha obce Jestřebí, př. č. 43/ Osvobozená Brtnice. Brtnice 1945, s Vzpomínky Josefa Cahy. Panská Lhota 32: Rodinný archiv. 44

45 z osmého na devátého května se u nás nespalo. K ránu hukot projíţdějících vozidel z Okříšek buď na Bransouze nebo na Zašovice do Brtnice a dál na Jihlavu ustal. A teď jezdili ti, co nevěděli kudy kam i to po několika hodinách ustalo. 155 Ředitel Kračmar dále uvádí: Ve středu 9. května v deset hodin přijeli od Třebíče Rusové. Byli všemi nadšeně a s nevýslovnou láskou přivítáni. Byl to den radosti a slávy 156 Němci před Rusy utíkali ve velkém spěchu a nechávali po sobě trosky své armády. Například u Jestřebí lidé nalezli nákladní a pancéřové auto, vozy s koňmi, krávu, všechny jejich zásoby, nářadí, boty, šaty apod. Lidé brali všechno, co mohli upotřebit. 157 Podobná situace byla také na cestě z Malého do Brtnice. Ve struhách kolem silnice byly převrácené vozy se zastřelenými koňmi, převrácená auta, ve kterých byly dosud netknuté zásoby cukru a dalšího proviantu. Silnice směrem k Jihlavě byla tanky rozšířena o další pruh. Rusové jezdili od Nové Brtnice přes Brtnici směrem na Jihlavu a dále do Prahy, prý pomáhat povstání. 158 Kromě zmíněných věcí zůstávaly po Němcích také střelné zbraně, náboje a různé světelné rakety. Josef Caha ve svých vzpomínkách píše, jak on ještě s dalšími chlapci našli právě světelné rakety. Samozřejmě je museli hned vyzkoušet. Nebyla to však vhodná doba, protoţe zrovna přijíţděli do obce Rusové. Kdyţ viděli světelné rakety, mysleli, ţe jsou někde ukrytí Němci. Začali si tedy připravovat děla ke střelbě. Naštěstí jeden občan Panské Lhoty věděl, ţe jsou to pouze malí kluci a Rusy zastavil. Kdyţ přijeli Rusové do Panské Lhoty, nařídili zemědělcům, ţe musí dát Rusům k dispozici vozy a koně. Spolu s Rusy jeli k Praze i někteří obyvatelé Panské Lhoty. Byla to cesta plná útrap, Rusové chvátali, proto museli jet celou cestu v plném klusu. Ruští vojáci nedovolovali odpočinek, ani kdyţ bylo vidět, ţe koně uţ nemohou. Místo toho na ně mířili pistolí a nutili je pokračovat dál. Není tedy divu, ţe někteří koně cestu nepřeţili. Vojáci je propustili aţ u Benešova. Při zpáteční cestě zbylým koňům utrhali podkovy, aby kulhali a Rusové jim je uţ znovu nevzali. Mezi koňmi byl i kůň Josefa Cahy, kterého zachránili a uţ po válce dovedli domů. 159 J. Kubín ve svých vzpomínkách popisuje, jak bezpečně poznat, ţe někde byli Rusové: Přítomnost Rusů poznáte, podle škatulkovitých aut a pak podle divného smradu z výfukových plynů Vzpomínky Jana Kubína. Malé 13: Rodinný archiv. 156 SOkAJi, Pamětní kniha městyse Brtnice, inv. č SOkAJi, Pamětní kniha obce Jestřebí, př. č. 43/ Vzpomínky Jana Kubína. Malé 13: Rodinný archiv. 159 Vzpomínky Josefa Cahy. Panská Lhota 32: Rodinný archiv. 160 Vzpomínky Jana Kubína. Malé 13: Rodinný archiv. 45

46 9. května 1945 se ještě konal v Brtnici pohřeb padlých spoluobčanů. Na něj vzpomíná ředitel Kračmar: odpoledne se konal pohřeb našich padlých. Dlouhý průvod zahájila všechna školní mládeţ, za ní hasiči, vojáci, zástupci Rudé armády, partyzáni a občanstvo z celého okolí. Při loučení s mrtvými jsme slíbili, ţe budeme ţít a pracovat pro osvobozenou vlast, za niţ oni zemřeli. 161 Přítomnost Rusů však nepřinášela obyvatelům pouze radost. Josef Caha z Panské Lhoty vzpomíná: V neděli při kácení máje přijeli do obce ruští vojáci na koních. Naši občané a hlavně mládeţ chtěli těmto vojákům důstojně poděkovat za osvobození. Proto děvčata v krásných lidových krojích a s kyticemi květin vítaly a děkovaly těmto vojákům. 162 Oslava se poté konala v bytě ruského občana, který se do Panské Lhoty dostal po první světové válce. Byla to velká oslava. Lidé nosili z domovů jídlo a pití a oslava se protáhla aţ do pozdních nočních hodin. Ale pak Rusové ukázali svoji druhou stránku. Všechny vykázali z domu a nechali si tam pouze jednu nejhezčí dívku z obce Věru Chudobovou, která pak byla několikrát znásilněna SOkAJi, Pamětní kniha městyse Brtnice, inv. č Vzpomínky Josefa Cahy. Panská Lhota 32: Rodinný archiv. 163 Tamtéţ. 46

47 7. Poválečné dny V prvních poválečných dnech se zřizovaly v kaţdém městě a vesnici hlídky, které měly za úkol stíhat uprchlé německé vojáky. V Brtnici bylo zřízené posádkové velitelství poručíkem pěchoty Bohumilem Neubauerem. Stav dobrovolníků byl doplněn zmobilizovanými záloţníky. 164 Zmobilizován byl také Kubín z Malého. Dostal se v Jihlavě do velkých kasáren, kde dostal zbraně a poté byl poslán zpět. Dostavit se měl za týden pro další rozkazy. O svém úkolu píše: Naším úkolem bylo chytat zatoulané Němce a to hlavně v noci, kdy se přesouvali a snaţili se dostat do Rakouska, coţ se neobešlo bez různých šarvátek. Stejně Rakušáky vybírali z řad zajatců, soustřeďovali je a pak se svým určeným velitelem posílali pěšky do Rakouska. Týden utekl a my jsme se vraceli do kasáren a to uţ nás zpátky domů nepustili. Ubytovali nás v jedné z budov Na Blázinci, coţ byly tenkrát kasárna S. A. - manů se sklady výzbroje a výstroje včetně bomb yperitu. Zatím jsme střeţili budovy a sklady, ale proti Rusům jsme byli bezmocní. Přišli, šli si, kam chtěli a postavila-li se jim stráţ na odpor, hned stříleli, třeba jenom prozatím výstraţně. Přihlíţeli jsme tomu, jak si Rusové přijíţděli pro mladé Němky, které byly v jedné budově střeţené našimi vojáky, aby je zase druhý den ráno přivezli, ale v jakém stavu. Nikdo se neodváţil jim v tom bránit. Začali jsme poznávat asijskou kulturu volné lásky vnucené, coţ jsme u Němců nikdy nezaznamenali. Inu jiný kraj, jiný mrav. 165 Také v Panské Lhotě byly zřízeny hlídky z místních muţů, kteří měli za úkol bránit obec před uprchlými Němci. Velitelem hlídek byl jmenován František Šimek. Zbraně a náboje měly uloţeny v hasičské zbrojnici, odkud se vydávaly hlídkám. Prchající Němci nechávali v lesích spoustu osobních věcí, jako byly náramky od stejnokrojů, válečná vyznamenání, ţelezné kříţe. Většinou to byly věci od důstojníků. Tím se chránili a vydávali se za obyčejné řadové vojáky. Hlídky se v Panské Lhotě drţely na několika místech: za hřbitovní zídkou, za Janíčkovou zahradou, za školou a u Kolářových. Občané obce často viděli prchající Němce do Černých lesů. Jak uţ bylo řečeno, pohybovali se v noci a dorozumívali se pomocí malých raket, které nevydávaly ţádnou ránu. Pouze vyslaly malé světlo. I kdyţ hlídky světla viděly, nepostavily se jim a nezajaly je. Bylo to pro ně velmi nebezpečné. Byli to Rakušané, kteří se chtěli dostat domů. To se také potvrdilo, kdyţ dva občané Panské Lhoty zajali v Černých lesech asi 164 SOkAJi, Pamětní kniha městyse Brtnice, inv. č Vzpomínky Jana Kubína. Malé 13: Rodinný archiv. 47

48 sedmnáctiletého chlapce. Nechal se dobrovolně zajmout, protoţe neměl ţádnou zbraň a měl obrovský hlad. Vojáka odvedli do hasičské zbrojnice, kde se poté celý den drţela hlídka. Zadrţení vojáka bylo pro občany atrakcí a chodili se na něj ze zvědavosti dívat. Jeden z přihlíţejících, Antonín Šťáva, ihned navrhoval, ţe má být voják zastřelen a ţe si má vykopat svůj vlastní hrob. Vojáka nakonec zachránila ruská hlídka, která přijela na tříkolce do obce. Vojáci ho odvezli do Brtnice, kde byl dán mezi ostatní zajatce. 166 Uţ 14. května 1945 byl připraven z Brtnice transport šedesáti jednoho zajatce. Nejvyšším zajatým důstojníkem byl stabsarzt Dr. Hans Höcherl, dále leutnant Karl Herm, tři feldvéblové a mnoho poddůstojníků. 15. května 1945 byli zajatci předáni posádce v Jihlavě. Hlídky byly aţ do 9. července Josef Caha vzpomíná ještě na jednu událost, která se udála při nočních hlídkách a při které bohuţel byl zastřelen jeden občan Panské Lhoty. Byl to Antonín Šťáva, o kterém zde jiţ bylo zmíněno, ţe chtěl smrt zajatého vojáka. Jmenovaný měl mít večer hlídku a připravoval se na ni uţ přes den, kdyţ mezi dva stromy přivalil velký kámen, za kterým chtěl být ukrytý. Hlídku s ním tehdy drţel ještě ani ne sedmnáctiletý Jaroslav Karban, který ještě nebyl na vojně a neměl ţádné zkušenosti. Kolem půlnoci se najednou ozvala rána. Muţi, kteří hlídkovali na jiných místech, zaslechli v tiché noci ještě, neţ uslyšeli ránu, nějaký hovor. Bylo slyšet, jak někdo volá Stůj!. Po této ráně přiběhl Jaroslav Karban do zbrojnice a volal, ţe Němci zastřelili Toníka Šťávovýho. Byl ihned přenesen do zbrojnice, ale uţ mu nebylo pomoci. Byl na místě mrtev. Byl střelen do pravého boku. 168 Kdyţ Jaroslav Karban vypovídal, jak se to stalo, kaţdý mu věřil, ţe stříleli Němci. Antonínovi Šťávovi byl vystaven pohřeb na náklady místního národního výboru a sešli se všichni obyvatelé obce i lidé z okolí. Pohřbu se zúčastnila také partyzánská skupina z Brtnice, která zastřelenému vzdala poctu vystřelením salvy. Později se tento případ začal znovu prošetřovat a při rekonstrukci případu se zjistilo, ţe vše bylo jinak. Antonín Šťáva leţel za kamenem za plotem a za zahradou a Jaroslav Karban spal před plotem na zahradě čp. 34. Šťáva uviděl postavy přicházející po pěšině od Rokštejna. Skutečně na ně zavolal Stůj, kdo tam odpověď však zněla: Nestřílej, my jsme brtnická hlídka. Tito brtničtí došli aţ do blízkosti Šťávy a prohodili s ním pár slov, kdyţ vtom vyšla rána ze zahrady, a Šťáva klesl k zemi. Takto poté vypovídali 166 Vzpomínky Josefa Cahy. Panská Lhota 32: Rodinný archiv. 167 SOkAJi, Pamětní kniha městyse Brtnice, inv. č Vzpomínky Josefa Cahy. Panská Lhota 32: Rodinný archiv. 48

49 občané z Brtnice a jmenovaný Karban všechno doznal. Jakmile se probudil a uviděl před sebou několik chlapů, tak aniţ by upozornil, vystřelil a zasáhl Šťávu. 169 Po 9. květnu 1945 se začali také lidé věznění v koncentračních táborech vracet zpět do svých domovů. Národní výbor v Brtnici odhlasoval, aby bylo kaţdému bylo dáno do základu dva tisíce korun. Po svém návratu 11. května 1945 byl František Lichka zvolen zástupci obce Brtnice, Uhřínovic, Příseky a Lhoty členem prvního Okresního národního výboru v Jihlavě. V celé republice začala probíhat národní očista. Nebylo tomu jinak ani v Brtnici. Lidé, kteří spolupracovali s Němci, byli sepsáni do seznamů a ty byly vyvěšeny na úřední desce před radnicí. Občané byli poté vyzváni, aby národnímu výboru oznámili jejich trestnou činnost. Bezúhonným lidem bylo vystaveno potvrzení o státní a národní spolehlivosti. Také v Brtnici byly vytvořeny čtyři státem uznávané politické strany komunistická, národně socialistická, lidová a sociálně demokratická. V červnu vznikl nový spolek SOPVP (Svaz osvobozených politických vězňů a pozůstalých) v Brtnici. Předsedou byl jednomyslně zvolen Vladimír Stelzig, který nejdéle trpěl jako vězeň. Další spolek byl SNR (Svaz národní revoluce). Zde se sdruţili bojovníci z květnových dnů. Všechna mládeţ vytvořila spolek SČM (Svaz české mládeţe). Sloţkou tohoto spolku se stal znovuobnovený Junák, do kterého se přidalo asi na tři sta členů. 170 V červnu a červenci bylo definitivně rozhodnuto o odsunu Němců a konfiskaci jejich majetků. Tak také z obcí, které sousedí s brtnickými obcemi, byli Němci vystěhováni. Bylo to ze Stonařova, Suché, Prostředkovic a Otína. Na jejich místa pak chodili lidé z Brtnicka. 171 Mnoho lidí z Brtnice se nastěhovalo do uvolněných usedlostí ve zmíněných obcích a také v Jihlavě. 172 Některým Němcům a Rakušanům se nepodařilo uprchnout ze země nebo nebyli na hranicích přijati a byli posláni zpět. Tito lidé byli soustředěni v Číţově u Jihlavy, odkud byli rozdělováni k sedlákům po celém okrese. I u pana Kubína z Malého byli tito lidé. I já jsem tam byl z Malého s markovým bedňákem a vracel jsem se večer domů. Na našem dvoře za přítomnosti člena rady, Koloucha, byli Němci přidělováni těm, co o ně poţádali. Dvě mladé Němky, kdyţ viděli malého Jendu u maminky v náručí, ţadonily, abychom si je nechali. Maminka svolila a uţ se jí nepustily a drţely se jí jak malé děti. 169 Tamtéţ. 170 SOkAJi, Pamětní kniha městyse Brtnice, inv. č SOkAJi, Pamětní kniha obce Jestřebí, př. č. 43/ SOkAJi, Pamětní kniha městyse Brtnice, inv. č

50 Schlesingerová Tereza, bývalá vedoucí Hitlerjugend a Politzerová Anna, studentka, dcera německého sedláka. Více jak rok měla maminka u sebe dvě Němky, kterým práce v zemědělství pro začátek dělala potíţe, ale pak to všechno zvládly. 173 Velkou oslavou osvobození byla pro Brtnici pouť v srpnu roku Nazvána byla jako Národní pouť. Shromáţdili se na ní všichni obyvatelé bez rozdílu politického a náboţenského přesvědčení. Po dlouhých letech byl do oslav pouti zahrnut také morový průvod, který přilákal obrovské mnoţství lidí z okolí. V brtnické kronice se o této pouti píše: Byl to den pravého veselí, kdy se všichni cítili bratry ve svobodné vlasti. 174 Dále stojí za zmínku výměna protektorátních peněz za nové mince. Rodinám bylo vydáno pět set československých korun. Ostatní hotovosti byly progresivně zdaněny a po odečtení daně uloţeny jako vázané daně s příslibem, ţe uvolnění nastane se zlepšením hospodářské situace republiky. Velkým překvapením bylo v Brtnici, ţe spousta lidí, zejména obchodníci a podnikatelé, ukládali statisícové někdy i milionové částky. Brtnice tak měla mnoho milionářů, kteří v době, kdy jiní trpěli a byli vězněni, hromadili bohatství. 175 Bilance událostí z let , která se nachází v brtnické kronice, ukázala, ţe gestapem bylo celkem z Brtnice a přilehlých obcí zatčeno čtyřicet lidí z politických důvodů. Tito lidé strávili ve vězení téměř sto dvacet let ţivota dohromady. Z rasových důvodů bylo zatčeno čtyřicet osm Ţidů. Z vězněných osob k roku 1945 zahynulo sedm osob, z Ţidů čtyřicet šest. V Praze při květnové revoluci padl zahradnický učeň z Brtnice, František Crkva. V Brtnici padli čtyři odbojáři. Pro osvobození republiky dala Brtnice padesát osm mladých ţivotů. Je to mnohem více, neţ kolik obětí si vyţádala první světová válka Vzpomínky Jana Kubína. Malé 13: Rodinný archiv. 174 SOkAJi, Pamětní kniha městyse Brtnice, inv. č Tamtéţ. 176 Tamtéţ. 50

51 Závěr Cílem práce bylo podat obraz kaţdodenního ţivota v Protektorátu Čechy a Morava v Brtnici a v jejích přilehlých obcích. Na začátku práce jsem se snaţila přiblíţit zeměpisnou polohu obcí a hlavně jejich historii. V kapitole nazvané Události před vypuknutím války jsem se snaţila ve zkratce zařadit protektorát do historického kontextu, aby i nezasvěcený čtenář pochopil, proč protektorát a za jakých podmínek vznikl. Jádro práce tvoří události během druhé světové války v Brtnici a okolních obcích. Rozdělila jsem práci chronologický do několika kapitol Protektorát Čechy a Morava, Začátek války, Průběh války, Konec války a Poválečné dny. Do kaţdé kapitoly jsem kromě událostí ve zmíněných obcích, přidala i obecné historické události druhé světové války. Tyto doplňovací informace jsem se však snaţila co nejvíce omezovat, aby podstatné byly události kolem Brtnice. Nejvíce informací jsem získala o konci války, o němţ bylo psané hned v několika pramenech. Za hlavní část bakalářské práce povaţuji zřízení nacistické střelnice v několika obcích. Kvůli střelnici se museli vystěhovat celé vesnice do sousedních obcí. K této problematice jsem měla k dispozici videozáznam z rozhovoru s lidmi, kteří vystěhování osobně proţili. Byl to velký zásah do ţivota tamějších lidí. Ve videozáznamu pamětníci popisují, jak to pro ně bylo tehdy těţké, kam se museli vystěhovat apod. Další důleţitou událostí v Brtnici a jejím okolí bylo zajisté osvobození v roce K tomu jsem měla dispozici také dostatek pramenů. Důleţité události se odehrávaly v Brtnici v průběhu celé války, zejména se jednalo o zatýkání spoluobčanů kvůli ilegální vojenské nebo politické činnosti. Bohuţel během sbírání materiálů jsem zjistila, ţe v některých obcích nejsou sepsané události druhé světové války, nebo se neví, kde by taková kronika mohla být. Většinou jsou však válečné události dopisovány aţ po válce, kdy se mohli kronikáři svobodně vyjadřovat. Přesto si myslím, ţe práce podává objektivní pohled na dané téma. Hlavní prameny, o které jsem se v celé práci opírala, jsou Pamětní kniha městyse Brtnice, Pamětní kniha obce Jestřebí, Národní škola Stříţov a dále sepsané vzpomínky pana Josefa Cahy z Panské Lhoty a pana Jana Kubína z Malého. Během psaní práce jsem se seznámila s různými událostmi, které se odehrály v mém okolí a o kterých jsem neměla tušení. Myslím, ţe na tom je většina lidí podobně. Proto bych byla velmi ráda, kdyby si někdo moji bakalářskou práci přečetl a rozšířil si tak znalosti o svém městě a jeho připojených obcích. 51

52 Resumé Bakalářská práce Léta protektorátu v Brtnici a připojených obcích se zabývá ţivotem obyčejných lidí za druhé světové války. Snaţí se zachycovat důleţité události válečného ţivota. Z počátku práce je nastíněna zeměpisná poloha těchto obcí a ve zkratce pojednáno o jejich historii. Následuje krátké uvedení do historického kontextu. Jádro práce tvoří chronologicky zaznamenané události v těchto obcích. Největší část je věnovaná nacistické střelnici, která měla být zřízena v katastru brtnických obcí. Kvůli střelnici muselo být spousta lidí vystěhováno ze svých domovů. Velkou část práce tvoří osvobození a poválečné dny, kdy se stalo nejvíce významných událostí. Práce vychází z dostupných pramenů a odborné literatury. My bachelor s thesis The Age of Protectorate in Brtnice and connected Villages deals with ordinary life of common people during WW2. Its aim is to capture important events of war life. At the beginning I describe the geographical and historical context of Brtnice and the adjacent villages. The main part focuses on the chronological order of events recorded there. The greatest interest is given to the Nazi shooting range that was to be built in this area. Many people had to move house because of it. Great part of my thesis is dedicated to the days of liberation and post-war days. The most important events happened in those days. My bachelor s thesis is based on historiographical literature and available historical sources. 52

53 Seznam pramenů a literatury A. Seznam pramenů a) Archivní prameny Státní okresní archiv Jihlava. Archiv obce Jestřebí (1948). - Archiv obce Panská Lhota (1950) - Archiv obce Příseka (1948). - Archiv obce Stříţov (1948). - Archiv obce Uhřínovice (1948). - Kniha o Brtnici (opis knihy Arnošta Káby). - Národní škola Stříţov. Inv. č Pamětní kniha obce Jestřebí Př. č. 43/ Pamětní kniha městyse Brtnice. Inv. č Příkaz k vystěhování, Archiv obce Příseka (1948). b) Noviny a časopisy Brtnický kraj, květen 1939, r. XIII. č. 1. c) Tištěné prameny Zámek Brtnice (průvodcovský text). Brtnice 483: Archiv autorky. Osvobozená Brtnice. Brtnice: Svaz osvobozené mládeţe, Vzpomínky Jana Kubína. Malé 13: Rodinný archiv. Vzpomínky Josefa Cahy. Panská Lhota 32: Rodinný archiv. d) Audiovizuální prameny RYCHNOVSKÝ, O.: Nacistická střelnice v Komárovicích a okolí. Brtnice

54 B. Seznam literatury BĚLINA, P.: Dějiny zemí Koruny české II. Praha BRANDES, D.: Češi pod německým protektorátem: okupační politika, kolaborace a odboj Praha GEBHART J., KUKLÍK, J.: Velké dějiny zemí Koruny české, svazek XV. a Praha GEBHART J., KUKLÍK, J.: Velké dějiny zemí Koruny české, svazek XV. b Praha GLOS, J., KOCIÁN, J.,: Generel lokálního územního systému ekologické stability k.ú. Brtnice. Brno HUGHES, M..: Hitlerovo Německo. Praha JANÁK, J.: Dějiny Brtnice a připojených obcí. Brno KVAČEK, R., CHALUPA, A., HEYDUK, M.: Československý rok Praha MARŠÁLEK, P.: Protektorát Čechy a Morava. Praha MĚŘÍNSKÝ, Z.: Hrad Rokštejn. Brtnice MLEJNEK, O.: Panská Lhota v raném novověku. Brtnice NOVÁKOVÁ, B.: Zeměpisný lexikon České republiky. Obce a místa A M. Praha NOVÁKOVÁ, B.: Zeměpisný lexikon České republiky. Obce a místa N - Ţ. Praha RYCHNOVSKÁ, L. A KOL.: Ţidé v Brtnici. Brtnice Elektronické zdroje

55 Seznam příloh A Písemné přílohy Příloha č. 1 Rodnému městečku Josef Peška, oslavná báseň k osvobození Příloha č. 2 - František Lichka Zelený stan, zelený les (junáctví v Brtnici) B Obrazové přílohy Příloha č. 3 mapa Jihlavska Příloha č. 4 Celkový pohled na Brtnici ze strany cesty od Třebíče Příloha č. 5 - Dnešní pohled na brtnické náměstí Příloha č. 6 Radnice v Brtnici Příloha č. 7 - Pohled z brtnického zámku na most a silnici k Panské Lhotě Příloha č. 8 Panská Lhota Příloha č. 9 Příseka z leteckého pohledu Příloha č. 10 Uhřínovice Příloha č. 11 Stříţov Příloha č. 12 Přímělkov Příloha č. 13 Dolní Smrčné Příloha č. 14 Jestřebí Příloha č. 15 Komárovice Příloha č. 16 Malé Příloha č. 17 Ţidovská synagoga v Brtnici před zbouráním Příloha č. 18 Pamětní deska na Nákupním středisku Příloha č. 19 Titulní strana posledního předválečného vydání Brtnického kraje Příloha č. 20 Příkaz k vystěhování Příloha č. 21 Plán nacistické střelnice Přílohy č. 22 Místo hrobu zastřelených německých vojáků za Vlčkovou stodolou Příloha č. 23 Místo přestřelky mezi Brtnickými a Němci na cestě směrem Okříškám Příloha č. 24 Příjezd rudé armády do Brtnice Příloha č. 25 Památník padlým Příloha č. 26 Fotografie brtnických vězněných učitelů 55

56 Přílohy A Písemné přílohy Příloha č. 1 Rodnému městečku Josef Peška, oslavná báseň k osvobození In: Osvobozená Brtnice. Brtnice Rád mám ty kopce holé, stráně jeţ jako z dílny boţí Lim ji střeţí okem ţárlivým a vůkol pnou svá temena jak ku ochraně. Ať na podzim, kdyţ větrům mrazivým vydány, řídkým vzdychají porostem, či později, kdyţ bílý příkrov byl zdusil jejich sten či v ţáru letních dní zatrpklou slzu uroní lkajíce nad stínem ztraceným. Tvých otců stezky, Brtnice, na mysli mi tanou, kdyţ slýchám o tvém jitru zvěst, a v mechu lesíku, v prachu Tvých cest hledám jich kroky, jeţ otiskly se v minulost dávnou. Tvými uličkami procházím a s uchem pozorným se tisknu k mostům zasněným, jichţ svatí zrakem zrakem kamenným tok říčky střehou, jeţ šumíc tiše plyne k cílům svým. Před hradem Tvým se kloním a jeho zbořených bašt vidím ţezlo zlomené, sraţenou pýchu leč srdce jako kamenné slyším dále bít pod ním.

57 Hlas zvonů Tvých se denně modlí za lijce i za plody, jeţ na polích na den ţně dosud čekají i za to semě, jeţ v světa pokraji v krvavé uzrálo ovoce. Rád myslím na hry Tvých dětí, kdyţ míjím mílové kameny a odpočívám cestou. Vím, kdyţ znojný den se naplní a budu k cíli cesty spěti, ţe jedno přání budu mít: Tvých večerů měkký chlad, Tvých nocí svatý klid. Příloha č. 2 - František Lichka Zelený stan, zelený les (junáctví v Brtnici) In: Osvobozená Brtnice. Brtnice Nezašlo bratrstvo hlubokých hvozdů a rudého táboráku. Přečkalo smutných 6 roků a hlásí se k novému ţivotu a s jakým nadšením. 250 junáků a junaček si podalo ruce v roce osvobození a tvoří tak nejsilnější místní organisazaci. 250 mladých srdcí, plných nadšení a obětavosti, touhy a poznání a zdokonalení, se chce včleniti do společné práce a volá: Pryč s rozpory, pryč s neupřímností, s láskou ruku v ruce pro lepší příští naší osvobozené vlasti! Dne 5. srpna 1945 zahájili junáci a junačky sbírky na památník fondu V dětech je národ věčný pro Zemskou péči o mládeţ na Moravě. Odevzdali místnímu Národnímu výboru částku větší neţ K. Skauting má v Brtnici tradici. Hned po první světové válce zaloţen oddíl skautů práce. V roce 1935 začal br. Lichka propagovati táboření a v roce 1936 za nadšené spolupráce bratra Adama a sestry Dočekalové a celé řady nadšených bratří sester vznikl sbor čítající přes 70 členů, podporovaný Sdruţením přátel junáctví. Do roku 1939 pořádáno pět táborů, jichţ se zúčastnilo 108 dětí. Rok 1939 přinesl omezení a rok 1940

58 zastavení činnosti. Gestapo zabavilo 12 stanů, sportovní a kuchařské náčiní, knihy a 2000 K na hotovosti. Osm bratří bylo zatčeno vesměs pro podzemní politickou činnost proti Říši. Bratr Kunštar, člen výboru přátel junáctví, zahynul v roce 1941 v Osvětimě. Jeho památka nevymizí ze srdcí skautů a brtnické veřejnosti. Brtničtí junáci a junačky jdouce ve šlépějích svých velkých zakladatelů budou vţdy nadšenými spolupracovníky na nové, lepší budoucnosti naší obce i celého národa.

59 B Obrazové přílohy Příloha č. 3 mapa Jihlavska In:

60 Příloha č. 4 Celkový pohled na Brtnici ze strany cesty od Třebíče In: Soukromý archiv autorky. Příloha č. 5 - Dnešní pohled na brtnické náměstí In: Soukromý archiv autorky.

61 Příloha č. 6 Radnice v Brtnici In: Soukromý archiv autorky. Příloha č. 7 - Pohled z brtnického zámku na most a silnici k Panské Lhotě In: Soukromý archiv autorky. Příl

62 Příloha č. 8 Panská Lhota In: Příloha č. 9 Příseka z leteckého pohledu In:

63 Příloha č. 10 Uhřínovice In: Příloha č. 11 Střížov In:

64 Příloha č. 12 Přímělkov In: Příloha č. 13 Dolní Smrčné In: JANÁK, J.: Dějiny Brtnice a připojených obcí. Brtnice Příloha č. 14 Jestřebí In: JANÁK, J.: Dějiny Brtnice a připojených obcí. Brtnice 1988.

65 Příloha č. 15 Komárovice In: JANÁK, J.: Dějiny Brtnice a připojených obcí. Brtnice Příloha č. 16 Malé In: JANÁK, J.: Dějiny Brtnice a připojených obcí. Brtnice Příloha č. 17 Židovská synagoga v Brtnici před zbouráním In: RYCHNOVSKÁ, L. A KOL.: Ţidé v Brtnici. Brtnice 2005.

66 Příloha č. 18 Pamětní deska na Nákupním středisku In: Soukromý archiv autorky. Příloha č. 19 Titulní strana posledního předválečného vydání Brtnického kraje In: Soukromý archiv autorky.

67 Příloha č. 20 Příkaz k vystěhování In: Příloha č. 21 Plán nacistické střelnice In: RYCHNOVSKÝ, O.: Nacistická střelnice v Komárovicích a okolí. Brtnice 2001.

68 Přílohy č. 22 Místo hrobu zastřelených německých vojáků za Vlčkovou stodolou In: RYCHNOVSKÝ, O.: Nacistická střelnice v Komárovicích a okolí. Brtnice Příloha č. 23 Místo přestřelky mezi brtnickými muži a Němci na cestě směrem k Okříškám In: Soukromý archiv autorky.

69 Příloha č Příjezd rudé armády do Brtnice In: JANÁK, J.: Dějiny Brtnice a připojených obcí. Brtnice Příloha č. 25 Památník padlým In: Dějiny Brtnice a připojených obcí. Brtnice 1988.

70 Příloha č. 26 Fotografie brtnických vězněných učitelů In: Archiv ZŠ Brtnice. Rudolf Kunštar Alois Toufar Josef Vyletěl Vladimír Stelzig