Stanislav Kasík Heraldická kancelář Dauphin Roudnice nad Labem 2003 ROSICE. Poznámky k návrhům obecního znaku a praporu. Znak cechu malířů štítů

Transkript

1 1 Stanislav Kasík Heraldická kancelář Dauphin Roudnice nad Labem 2003 ROSICE Poznámky k návrhům obecního znaku a praporu Znak cechu malířů štítů O TVORBĚ OBECNÍCH ZNAKŮ Z poznání historického vývoje městských a obecních znaků lze ze skladby užitých znakových figur a dalších souvislostí odvodit pohnutky, stanovit příčiny a inspirace jejich volby. Můžeme je rozdělit do několika skupin. Vyjmenujeme jen některé. Mnoho obecních znaků je odvozeno od znaků vrchností. Ať od znaku krále u měst královských, či od znaku šlechtického majitele, biskupa nebo církevní instituce u měst poddanských. Při jejich tvorbě bylo snahou navrhovatelů odlišit nějakým způsobem znak obce od znaku vlastníka. Stávalo se tak různými způsoby, jakými bylo přijetí pouhé části znaku, umenšení znakových figur, změna tinktur znakového pole či znamení, nebo doplnění další figurou nebo znamením atp. Jinou skupinu tvoří znaky odvozené od přírodních podmínek. Například použitím figury kopce je charakterizováno prostředí, ve kterém obec leží. Vlnité břevno má obvykle souvislost s existencí vodního toku. Stejným způsobem vypovídá vyobrazení skály. Stromy mohou symbolizovat okolní lesy. Některá znamení ukazovala na převažující zaměstnání obyvatel. Proto se objevují ve znacích motivy zemědělské, vinařské, chmelařské, rybářské, hornické atd. Ve znacích se připomínaly i různé události. Jednu z nejcennějších skupin jsou znaky ukazující užitými symboly na jméno obce. Tak jak je

2 například jabloň ve znaku Jablonce nad Nisou, rak ve znaku Rakovníka, sova ve znaku Sovínek, či měsíc - luna ve znaku Loun. Takovým znaků se říká znaky mluvící. Současné tendence ve tvorbě obecních znaků se přidržují již osvědčených metod a postupů. Přesto jsou některé figury pro obce bez statutu města nepoužitelné. Například hradby, jejichž fyzická existence byla vysoce ceněnou výsadou a pýchou každého města a zároveň jejich nejpřípadnějším symbolem. Podvýbor pro heraldiku a vexilologii Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky preferuje u obcí znaky jednodušší, které více odpovídají původním praktickým funkcím znaků a také významu uživatele. Podoba navrženého znaku musí bezpodmínečně být v souladu s pravidly, zásadami a uzancemi heraldiky. Nemá kolidovat se znaky již v České republice užívanými. Má být jednoznačným a nezaměnitelným symbolem konkrétní obce. 2 Z HISTORIE OBCE Následující řádky nemají ambici být vyčerpávajícím pojednáním o historii obce. Budou zmíněny především ty skutečnosti, které mohou být pro výběr heraldických figur do znaku obce inspirující. Současné Rosice byly původně dvě samostatné vsi Rosice a Seslávky. Z pohledu historických pramenů jsou Seslávky starší než Rosice. Seslávky se připomínají v listině, kterou vydal olomoucký biskup Jindřich II., zvaný Zdík (biskupem ). Je zde zmíněna koupě dvorce v Kroměříži, který získal olomoucký biskup Jan II. zv. Břichatý (+ 1126) od údělného knížete Oty Černého Olomouckého (+ 1126). Zde je také zmínka o dvorci v Jezbořicích u Chrudimi, prodaný rovněž olomouckými údělníky jejich biskupovi. K jezbořickému dvoru krom dalších vsí patřily i Seslávky (Sezlauci). Dvorec v Jezbořicích sloužil olomouckému biskupovi jako stanice na cestě do Prahy a proto nepřekvapuje jeho vzdálenost od biskupských statků na severní Moravě. Listina není datována a její vznik se odhaduje do období po roce V uvedeném roce byla přenesena biskupská katedra z olomouckého kostela sv. Petra do právě budovaného chrámu sv. Václava. Jindřich Zdík nový chrám vysvětil za účasti českého knížete Soběslava a jeho manželky Adléty Uherské. K vydání uvedené listiny došlo někdy po té. Seslávky se v minulosti dělili na Horní a Dolní. Stávala zde vodní tvrz (tvrziště naproti pozdějšímu zámku) a zřejmě na ní seděli v roce 1374 bratři Dětleb a Ješek řečený Nepasek ze Seslávek, kteří se připomínají jako vlastnící dvou poplužních dvorů v Seslávkách a některých polí v Rosicích. V roce 1382 se připomínají bratři Pešík, Velik a Ješek ze Seslavic (ze Seslávek). Rosice se poprvé připomínají v roce 1318 v souvislostech nikoliv povznášejících. Tehdy bylo pohnáno k zemskému soudu sedm držitelů statku v Rosicích Lucek, Těšislav, Ondřej, Pechan, Bonec, Dymitr a Jan z Rosic. Ti se zodpovídali za loupeže. Zřejmě z téhož rodu pocházeli i další držitelé Rosic a to bratři Ješek a Hereš, po jejichž smrti před rokem 1390 spadl statek na krále.

3 Panovník zřejmě získanou odúmrť postoupil do držení dalším šlechticům snad příbuzným zemřelých, protože v roce 1403 se připomínají Mikuláš Dik a Ondřej z Rosic, jako příjemci léna ve vsi Vratišovice. Na jižním okraji Rosic vznikla v průběhu 14. století tvrz. Je považována za mladší než vodní tvrz v Seslávkách. Obě pak existovaly současně. V roce 1415 signovali stížný list českých a moravských šlechticů kostnickému koncilu proti zatčení a souzení Mistra Jana Husa Jan z Rosic a Jan ze Seslavec. Každý z nich zřejmě byl vlastníkem jedné tvrze (jde evidentně o dvě různé osoby). Rosice a Seslávky byly ve 14. století rozděleny na několik dílů. Těsné sousedství obou vsí opravňuje k domněnce, že mnozí z podílníků v Rosicích byli zároveň vlastníky dvorů a polí v Seslávkách. Tak například Mikuláš Čelák z Rosic, který v roce 1451 zastavil Rosice, Seslávky a Uherčice Janovi z Mrdic a na Chrasti. Na konci 15. století se držitelem statků Rosice a Seslávky stal Vaněk Talacko z Ještětic. Rozsah statků vyplývá ze zápisu do obnovených desek zemských z roku Vklad tehdy učinil Václav Talacko z Ještětic (+ 1558, pohřben v kostele sv. Václava v Rosicích) na výzvu úřadu zemských desek po té, co v roce 1541 při požáru Pražského hradu jich většina shořela. Zápis zmiňuje Rosice tvrz, dvůr poplužní a ves s příslušenstvím, Seslavce dvůr poplužný a ves celou, a vsi Nabočany a Libanice. Za Talacků byla v Rosicích někdy po roce 1483 byla postavena nová tvrz připomenutá poprvé v roce 1546 (viz zápis v deskách zemských). Vodní tvrz seslávecká a stará rosická tvrz přestaly být obývány a zanikly. Rodu Talacků zůstaly Rosice až do roku 1611, kdy je Jindřich Talacko z Ještětic prodal Lvu Burianovi Berkovi z Dubé na Rychmburce (+ 1625). Kupní smlouva z vyjmenovává rozsah prodaného majetku tvrz Rosice se dvorem poplužním a ves, dvůr poplužní Čelákov a ves, Seslavky horní a dolní, Kvasiny, Dřeveš, Vyhnanov, Střítež, Bystřice a ves novou Pušice. Za Berků byl statek rozšířen o Čankovice (koupených již v roce 1587), Žestoky a Synčany. Na místě talackovské tvrze byl v letech postaven zámek. Za stavebníka je považován Bohuslav Ferdinand Berka (+ 1654). V roce 1669 převzal panství Rosice František Antonín Berka (+ 1706), který zámecký areál doplnil o některé další stavby jízdárna (1678), casino a zahrada S výjimkou krátké doby pro roce 1644, kdy vlastníkem Rosic byl Bedřich Rudolf hrabě z Fürstenberga, patřil statek Berkům. A to až do jejich vymření. Do držení Rosic se v roce 1714 dostal Václav Vojtěch hrabě z Vrbna a Bruntálu. Ten však v roce 1718 prodal nabytý statek svému bratranci Václavu Norbetovi Oktavianovi hraběti Kinskému (* 1642, ). Kinský získal: Rosice zámek s pivovarem a vesnicí, vsi celé Bližňovice, Skalici, Blansko, Synčany, Seslavce, Novou Ves, Radim, Žestoky, Kvasín, Dřeveš, Vrbětice, Střítež, Vyhnanov, Tisovec, Včelákov, Bystřici, v Bělé čest sedláků a chalupníka, v Ejvanovicích tři chalupníky, v Zásadách dva sedláky, v Čankovicích čtyři sedláky, devět chalupníků a čtyři obyvatele, rytířské sídlo a ves Úhřetice a ves Dvakačovice. Rodu Kinských náležely Rosice až do konce patrimoniální správy v roce 1850 a to jako fideikomisní panství (majorát, rodinné svěřenství), založené Štěpánem Vilémem knížetem Kinským z Vchynic a Tetova (syn Václava Norberta Oktaviána, povýšen do knížecího stavu v roce 1746; * 1679, ). K fideikomisnímu panství Rosice byl připojen také allodní statek Vejvanovice. Po skončení vrchnostenské správy, kterou nahradila správa státní, zřízením okresních úřadů, byli Kinští držiteli velkostatku. Zámek byl v jejich vlastnictví do roku 1924, kdy jej převzal rosický cukrovar. Zřízení rodinného svěřenství (majorátu, fideikomisu) mělo ten smysl, že jeho zřizovatel měl v úmyslu pojistit pro další generace potomků nezcizitelnost statku, zamezit jeho rozdrobování a zánik. Tím bylo zajištěno společenské postavení potomků. Panství tohoto typu bylo děděno 3

4 prvorozencem mužského pohlaví, který byl pověřen správou statku a povinností vyplácet svým mladším sourozencům apanáž. Protože zřízení takového panství vylučovalo tzv. odúmrť, t. j. omezovalo jedno z práv panovníka, mohlo být fideikomisní panství zřízeno pouze s jeho svolením. Tato kategorie vlastnictví byla považována za vlastnictví vyššího typu a byla velice ceněna. Rosický kostel sv. Václava se připomíná již ve 14. století jako kostel farní. Fara zanikla po roce 1664 a ves byla přifařena k Chrasti. K této změně v církevní organizaci regionu se váže vyprávění a lidová pověst o zvonu ze zvonice při kostele sv. Václava v Rosicích. Tento zvon obecně nazývaný Doubrava pocházel z roku 1591 a byl ulit v Hradci Králové zvonařem Eliášem. Za třicetileté války byl snesen ze zvonice a zakopán v okolí vsi. Svědci pomřeli a o místě ukrytí zvonu nikdo nevěděl. Později byl náhodně objeven pasákem vepřů, když jedno z prasat jej vyrylo. Zvon byl vykopán a přenesen na své původní místo. protože byl nalezen v místě zvaném Na Doubravách dostal zvon jméno Doubrava. Ten zvon po zrušení fary byl údajně převezen do Chrastu a za něj z Chrastu dán rosickým jiný. Zvony prý údajně nebyly spokojeny na svých nových místech a tak se sami vydaly nazpět na svá původní místa. Na lávce přes Žejbro nedaleko mlýna se prý srazily až zvon Doubrava byl poškozen natolik, že jeho zvuk byl křaplavý. Teprve za královéhradeckého biskupa Josefa Jana Haise (biskupem ) byl zvon opraven. Za první světové války byl zvon v roce 1917 rekvírován a rozbit. Pravděpodobně po roce 1850, kdy byla zrušena vrchnostenská správa a v obcích zavedena samospráva, vznikla obec Seslávky s obecním úřadem. Pro potřeby úředních výkonů obecního úřadu byla zřízena obecní pečeť. Typář se zachoval v chrasteckém muzeu. V pečetním poli jsou neuměle vyryty figury koně a orlice nad ním. V opise mezi dvěma lištami kulaté pečeti je: * PCTET * OBCE * SESLAWSKI. Zda stejným způsobem byl doprovázen vznik samosprávy i v Rosicích není zřejmé. O důvodech volby figur do pečetního pole seslavecké pečeti se lze jen dohadovat. Je zcela jasné, že nejde o znamení ze znaku vrchnosti. Kůň byl ostatně velice rozšířeným pomocníkem jak na venkově, tak ve městech. Pro sedláky bylo držení koní k potahu, k polním pracím a další činnosti nezbytností. Byl velice ceněnou součástí každého hospodářství a doslova pýchou sedláka (má-li kůň nějaký vztah k Rosicím je otázkou a dohadem německy kůň je das Ross; bylo by možné říci, že jde o mluvící znamení, kdyby nešlo o oblast jazykově ryze českou). Orlice je možná užita jako symbol spojený se zasvěcením rosického kostela sv. Václavovi, jehož atributem byla černá plamenná přemyslovská, tzv. svatováclavská, orlice. V současné době tvoři obec Rosice čtyři části: Rosice, Synčany, Brčekoly a Bor. 4 O JMÉNU V průběhu historie bylo možné zaznamenat následující podoby názvu obce Rosice: de Rossicz (1318), in Rossiczich (1374), z Rosic (1456), ves Rosycze, ve vsi Rosyczych (1546), Wladyczky Rosycze, tvrz Rosycze (1646). Jazykovědci činí k významu názvu obce následující výklad: Místní jméno Rosice vzniklo příponou -ice z osobního jména Ros, které je domáckou podobou k Rostislav, Rostimír a znamená ves lidí Rosových. Přívlastek Vladycké dostaly tyto Rosice

5 5 v 17. století pro rozlišení od Rosic u Pardubic podle toho, že bývaly sídlem mnohých vladyků. Podobný výklad je učiněn i místního jména Seslávky. Seslávky jsou zdrobnělým tvarem od jména Seslavice a to na základě asociace Bohuslavice Bohuslávky, Biskupice - Biskoupky. Má se tedy za to, že dvojice vsí Horní a Dolní Seslávky byly původně dvojicí se jmény Seslavice a Seslávky. Ostatně jsou doloženy tři podoby místního jména Seslavce, Seslavice a Seslávky. Jméno vzniklo z osobního jména Seslav. Ke jménu Doubrava lze poznamenat, že původní význam pojmu doubrava vychází ze staročeského označení pro les obecně. Dle etymologů je zcela mylné odvození doubrava od dubový les. Erb Kinských (kresba Jiří Louda) O ERBECH VLADYKŮ Z ROSIC A KINSKÝCH Ti co se psávali z Rosic užívali v erbu kohoutí hlavu. Tak například Zdeněk z Rosic, v roce Je zajímavé, že stejného erbu užívali i držitelé Seslávek v roce 1423 Beneš Brázda z Srbec a z Seslavec. Barevnost erbů neznáme. Rod Kinkých se původně psával Vchynský ze Vchynic a pocházel s vesničky Vchynice na Litoměřicku nedaleko Lovosic. Jejich původním erbem byly hroty ve štítě a to buď stříbrné v červeném, či naopak. Figura hrotů se později transformovala do podoby obloukovitě prohnutých a do špičky se zužujících klínů vycházejících z levého boku štítu. Erb Kinských je zcela jednoduchý v červeném štítě z levého boku tři stříbrné vlčí zuby. Vlčí zuby je korektní a všeobecně používaný termín. V některých místech bývalých východočeských panství Kinských jsem se běžně setkával s pojmem kančí zuby, či dokonce kančí kly, který je v obou případech nepřesný, ve druhém navíc terminologicky nepřijatelný (kly má slon).

6 6 NÁVRHY ZNAKU Znak č. 1 Ve stříbrno-červeně šikmo děleném štítě nahoře černá utržená kohoutí hlava s červenou zbrojí, dole tři stříbrné vlčí zuby. Znak rozděluje dělení na dvě části, kterými je poukázáno na skutečnost, že Rosice jsou historicky vlastně dvě vsi Rosice a Seslávky. Kohoutí hlava je erbem vladyků z Rosic. Barevnost kohoutí hlavy byla volena jako inspirace atributem sv. Václava, kterému je zasvěcen rosický kostel. Červená část znaku se stříbrnými vlčími zuby je erbem Kinských, kteří byli vlastníky obce s velice dlouhou tradicí a z panství Rosice zřídili majorát. Znak č. 2 V červeném štítě se stříbrnou levou horní čtvrtí, ve které černá utržená kohoutí hlava s červenou zbrojí, vykračující stříbrný kůň se zlatou hřívou, ocasem a kopyty. Kůň je inspirován sesláveckou historickou pečetí. Barevnost koně a štítu vychází z červeno-stříbrné barevné kombinace rodového erbu Kinských, výrazného vlastníka obce v minulosti. Čtvrť v horním levém rohu s kohoutí hlavou má oporu v erbovní figuře vladyků z Rosic. Barevnost vychází z patrocinia rosického kostela. Znak č. 3 Štít zeleno-stříbrně polcený. Vpravo zlatý zvon pod knížecí čepicí. Vlevo červený kůň ve skoku se zlatou hřívou, ocasem a kopyty. Pravá polovina štítu se vztahuje k vyprávění o rosickém zvonu Doubravě. Se jménem zvonu souvisí i zelená barva, která je zároveň barvou venkova, přírody, zemědělství a v minulosti byla všeobecně akceptována také jako barva rolnického stavu. Knížecí čepice nad zvonem se vztahuje k umístění zvonu u kostela sv. Václava, jehož atributem krom jiného může být i knížecí čepice, v které je obvykle zobrazován a dle této čepice také rozeznáván. Kůň vlevo je inspirován sesláveckou obecní pečetí, stejně jako faktem, že kůň je velice příhodným symbolem pro ves, díky historické zkušenosti potřebnosti koně pro život obecně. Barevnost koně a pole, ve kterém je vychází z barevnosti erbu Kinských, jako vlastníků s dlouhou tradicí a podstatným významem pro historii obce. Znak č. 4 Štít červeno-zeleně dělený. Nahoře dvě stříbrné věže vedle sebe, každá s černým oknem a vraty. Dole zlatý zvon. Horní polovina má vztah ku skutečnosti, že v minulosti Rosice byly vlastně tvořeny dvěma vesnicemi Rosice a Seslávky každá s tvrzí, kterou symbolizuje věž. Barevnost se opírá o erb Kinských. Dolní polovina je inspirována vyprávěním o osudech zvonu Doubrava z rosického kostela sv. Václava. Znak č. 5 V zeleném štítě čtyři klasy vedle sebe nad zvonem, vše zlaté. Zvon má oporu v tradovaných příbězích zvonu Doubrava z kostela sv. Václava v Rosicích. Zelená barva jako barva přírody, venkova a zemědělství koresponduje se čtyřmi klasy, které označují čtyři části obce Bor, Brčekoly, Rosice a Synčany.

7 7 NÁVRHY PRAPORU Prapory měst a obcí se podle nepsaného pravidla odvozují od znaku. Barva štítu a hlavní figury je obvykle kombinována na list praporu v podélných pruzích stejné šířky. Problémem návrhu nového praporu je nesnadnost nacházení nepoužitých variant, protože kombinace dvou, tří i čtyř podélných pruhů v barvách modré, červené, bílé, žluté a zelené jsou v podstatě vyčerpány. Úskalím návrhů obecních praporů je také skutečnost, že dosud není k dispozici všeobecně přístupné kompendium praporů existujících. Stejně tak jako znak, měl by i prapor mít takovou podobu, aby jeho zaměnitelnost s jiným byla vyloučena. Ke každému z předkládaných návrhů obecního znaku je přiložen návrh praporu. Jejich podoba vychází z podoby a barevnosti znaku a znakových figur. Snahou bylo přenést i na prapor informace obsažené ve znaku a zachovat do určité míry jeho schopnost ikonografické výpovědi. Vexilologická terminologie popisující prapory je odlišná od heraldické a proto existují rozdíly v pojmenování a popisování téže figury, či téhož jevu. Velikost praporu je dána poměrem šířky listu k jeho délce 2 : 3. Prapor č. 1/1 V bílo-červeně šikmo děleném listu praporu černé trojúhelníkové pole s vrcholy na středu listu a uprostřed jeho žerďového, horního okraje. Bílo-červené šikmé dělení vychází ze shodného dělení štítu. Černý trojúhelník má oporu v černé hlavě kohouta. Prapor č. 1/2 Bílo-červeně šikmo dělený list. V horní poli černá utržená hlava kohouta s červenou zbrojí, dole bílé trojúhelníkové pole s vrcholy na středu listu a uprostřed jeho vlajícího, dolního okraje. Prapor téměř opakuje podobu znaku s tím, že vlčí zuby jsou transformovány do bílého trojúhelníku. Prapor č. 2/1 List tvoří bílé karé na stejně velkým červeným polem a dva vodorovné pruhy, červený a bílý. V karé černá utržená hlava kohouta s červenou zbrojí. Karé se inspiruje stříbrnou čtvrtí znaku. Červené pruhy mají oporu v červeném štítě a bílý ve figuře koně. Figura v karé má tu vlastnost, že prapor v této části listu nejméně vlaje a figury zde umístěné jsou lépe čitelné. Tím je prapor pojmenovatelný. Stejný princip návrhu praporu bude použit i dále. Prapor č. 2/2 Červený list s dvěma bílými čtvercovými poli o straně shodné s polovinou šířky listu, v prostřední třetině horní poloviny a poslední třetině dolní poloviny listu. V žerďové polovině listu bílý kůň se žlutou hřívou, ocasem a kopyty. V horním bílém poli černá utržená hlava kohouta s červenou zbroji. První dvě třetiny délky listu opakují podobu znaku a zbývající jeho základní barevnost. Viz také výklad u návrhu č. 2/1.

8 8 Prapor č. 3/1 List tvoří dva vodorovné pruhy, bílý a zelený a červený žerďový klín vymezený žlutou krokví, jejíž ramena vycházejí z první a poslední čtvrtiny žerďového okraje s vrcholem ve druhé třetině délky listu. Vodorovné pruhy jsou inspirovány zeleno-stříbrným polcením štítu. Žlutá krokev má oporu ve zlatém zvonu a červený klín v červeném koni. 2/1. Prapor č. 3/2 List tvoří zeleno-bíle čtvrcený žerďový pruh, široký jednu čtvrtinu délky listu a dva vodorovné pruhy, červený a bílý. V žerďové zeleném poli žlutý zvon pod knížecí čepicí. V horním bílém poli červený kůň ve skoku se žlutou hřívou, ocasem a kopyty. Horní dvě pole čtvrceného žerďového pruhu opakují podobu znaku. Zbývající pole jeho základní barevnost. Vodorovné pruhy jsou odvozeny od levé poloviny štítu. Viz také výklad u návrhu č. Prapor č. 4/1 List tvoří bílý žerďový zubatý pruh, široký jednu třetinu délky listu, s třemi čtvercovými zuby, vysokými jednu pětinu šířky listu a dvěma stejně velkými mezerami, a tři vodorovné pruhy, červený, žlutý a zelený, v poměru 2 : 1 : 2. Zubatý žerďový pruh je inspirován cimbuřím věží ve znaku. Červený pruh má barvu horní poloviny štítu, zelený dolní. Žlutý pruh je odvozen od zlatého zvonu. Prapor č. 4/2 List je červeno-zeleně čtvrcený. V žerďových polích nahoře dvě bílé věže vedle sebe, každá s černým oknem a vraty, dole žlutý zvon. Žerďová pole opakují podobu znaku. Zbývající pole se shodují se základní barevností štítu. Viz také výklad u návrhu č. 2/1. Prapor č. 5/1 List tvoří tři vodorovné pruhy, zelený, žlutý a zelený, v poměru 2 : 1 : 2 a v každém zeleném pruhu dva žluté žerďové klíny nad sebou s vrcholy v polovině délky listu. Zelené pruhy mají barvu štítu, žlutý je odvozen od zvonu a klíny jsou inspirovány zlatými klasy. Prapor č. 5/2 List tvoří tři svislé pruhy, žlutý, zelený a žlutý, v poměru 1 : 2 : 1. V zeleném pruhu čtyři klasy vedle sebe nad zvonem, vše žluté. Prostřední pruh opakuje podobu znaku. Žluté pruhu jsou odvozeny od tinktury figur.

9 Všechny návrhy znaků i praporů jsou tvořeny na základně příslušných oborových pravidel, zásad a usancí. Volba kteréhokoliv z nich je volbou dobrou. 9 Přeji Vám při Vašem rozhodování šťastné okolnosti. Roudnice nad Labem, 21. září 2003 Stanislav Kasík Stanislav Kasík Heraldická kancelář Dauphin Roudnice nad Labem 2003 ROSICE Poznámky k návrhům obecního znaku a praporu - (doplnění) Na základě telefonátu pana starosty Luboše Netolického dne , ve kterém byl vznesen požadavek možné úpravy původního návrhu č. 4 a to záměnou dvou věží za figuru koně. Záměna možná je. Novému návrhu bude přiřazeno pořadové číslo 6 a tento návrh doplněn dvěma návrhy obecního praporu. Znak č. 6 V červeno-zeleně děleném štítě nahoře stříbrný kůň se zlatou hřívou, ocasem a kopyty, dole zlatý zvon. Horní polovina znaku je inspirována sesláveckou obecní pečetí, kde je vyobrazen kůň. Kůň je také symbolem rolnictví a zemědělství. Zvon je zvonem Doubrava viz také výklad k předchozím návrhům. Prapor č. 6/1 List tvoří dva vodorovné pruhy, bílý a červený, a dva žerďové klíny, zelený s vrcholem ve druhé třetině délky listu a žlutý s vrcholem v první třetině délky listu. Bílý a červený pruh se shodují s horní polovinou štítu červené pole a stříbrný kůň. Zelený a žlutý klín mají oporu v dolní polovině štítě zelené pole a zlatý zvon. Prapor č. 6/2 List je červeno-zeleně čtvrcený. V červeném žerďovém poli bílý kůň se žlutou hřívou, ocasem a kopyty. V zeleném žerďovém poli žlutý zvon. Prapor v žerďových polích opakuje podobu znaku. Zbývající části mají barevnost shodnou se základním baravností znaku. Stanislav Kasík Roudnice nad Labem, 24. září 2003