Rozměr: px
Začít zobrazení ze stránky:

Download "http://web2.mlp.cz/koweb/00/03/97/73/68/vzornik_2013.pdf."

Transkript

1 knihovna

2

3 Veškeré texty a fotografie ve Vzorníku 2013, publikovaného Městskou knihovnou v Praze, jsou vázány autorskými právy a jejich použití je definováno Autorským zákonem č. 121/2000 Sb. Citační záznam této e-knihy: MĚSTSKÁ KNIHOVNA V PRAZE. Vzorník 2013 [online]. Editor Tomáš VLČEK a Josef STRAKA. V MKP 1. vyd. Praha: Městská knihovna v Praze, 2013 [aktuální datum citace e-knihy př. cit. rrrrmm-dd]. Dostupné z: Vydání (obálka, upoutávka, citační stránka a tiráž), jehož autorem je Městská knihovna v Praze, podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-nevyužívejte dílo komerčně-zachovejte licenci 3.0 Česko. Verze 1.0 z

4 OBSAH Předmluva... 6 STANISLAV BERAN... 8 Telefon... 9 PAVEL BUŠTA Mokré stíny Já seděl smutně u vína Říjen Sezení TOMÁŠ ČADA V koncích Garsonka * * * Úplně zbytečně Fonetická skripta Prej lyrika Patřit nikam Vánoční ONDŘEJ HANUS Otava Rima OTTO HUŘŤÁK Okno VRATISLAV KADLEC

5 O Zlatohlávkovi, co špatně spal PAVLA MEDUNOVÁ Adamova žábra I II III Hurts I II III Ze široka IVANA MYŠKOVÁ Mořský sníh II. ( ) aneb Nestrávené pozůstatky dní LADISLAV SELEPKO Žena surrealisty Jméno Akční ceny Playstation II Allegro moderato U. F. O JONÁŠ ZBOŘIL Čekat Les Seděli jsme v té zahradě Mikrofon Prokletí Dohoda Beze zbraně * * *

6 Vážení čtenáři a přátelé knih, Předmluva už podruhé se Vám dostává do rukou kniha elektronických textů, které vydává Městská knihovna v Praze s názvem Vzorník Chceme, aby se Vám rok co rok představilo svou tvorbou několik autorů, a to současných autorů. Městská knihovna v Praze zpřístupňuje ve svých digitálních verzích texty, na které se už nevztahují autorská práva, tedy takových, u nichž uplynul dostatečný počet let, aby se mohly volně šířit. Tímto a dalšími Vzorníky v následujících letech chceme ale ukázat nejsoučasnější tvář dnešní české literatury, prostřednictvím autorů, jejichž některé texty naleznete ve fondu MKP. Ve Vzorníku, jako je právě tento, jsou to v naprosté většině texty nepublikované, či z připravovaných knih. Tak je tomu v případě dvou mladých českých básníků zastoupených v tomto souboru: Jonáše Zbořila, jehož první básnická sbírka Podolí vyjde letos v zimě v nakladatelství Host a Tomáše Čady, který svou debutovou sbírku Spodní patra vydá na přelomu tohoto a příštího roku v nakladatelství Perplex. Ve sborníku dále naleznete povídku Stanislava Berana, kterou psal v době vydání své nové knihy povídek Žena lamželezo a polykač ohně (tato kniha, mimochodem, bude na večeru představení nového Vzorníku slavnostně uvedena). Dále je tu například povídka Vratislava Kadlece, která trochu vybočuje z jeho experimentálních próz a přesto je napsána typickým jazykem pro tohoto autora, či prozaizované záznamy Ivany Myškové, která na konci roku vydala svou debutovou knihu Nícení a která zaujala jak kritickou, tak i čtenářskou obec. A samozřejmě další, neméně významné texty: básně Ondřeje Hanuse, próza Otto Huřťáka, básně Pavly Medunové, poezie Ladislava Selepka či jak próza, tak i poezie Pavla Bušty. 6

7 Stejně jako minulý rok jsou tedy poměrně zastoupeni jak básníci, tak prozaici. Snažili jsme se jak o různost poetik jednotlivých autorů, tak i zároveň o nějakou blízkost či příbuznost. Nakolik se nám to podařilo, Vám předkládáme k Vašemu čtení a posouzení. Letošní Vzorník bude uveden v rámci jednoho z největších básnických festivalů konaného každoročně vždy v polovině měsíce listopadu tím je Den poezie, který se uskuteční již popatnácté a který vznikl v roce 1999 jako jednodenní festival uctívající památku narození Karla Hynka Máchy (16. listopadu 1810). V rámci tohoto festivalu se koná kolem 200 básnických akcí po celé České republice a na festivalu čtou nejen čeští i zahraniční renomovaní autoři, ale i básníci debutující a začínající. Čtení probíhají v různých knihovnách, ve školách, ale i třeba ve školkách. Sborník a jeho autoři budou tedy uvedeni v čase, kdy to v Praze a v dalších asi padesáti městech doslova žije poezií a literaturou. Budeme velmi rádi, když se tato e-kniha Městské knihovny v Praze stane součástí Vaší elektronické knihovny a Vy v ní najdete zajímavé a obohacující texty. My pak pro Vás i v příštím roce 2014 připravíme sborník textů autorů, kteří se již etablovali na české literární scéně či svůj vstup na tuto scénu právě chystají. Příjemné čtenářské zážitky nad elektronickou knihou Vzorník 2013 Vám za editory přeje Josef Straka 7

8 STANISLAV BERAN Autorem fotografie je Andrej Nechaj. Stanislav Beran se narodil v roce 1977 v Jindřichově Hradci. Vystudoval zdejší gymnázium, poté absolvoval obor český jazykdějepis na Pedagogické fakultě Univerzity J. E. Purkyně v Ústí nad Labem. Časopisecky publikoval v Hostu, Welesu, Psím vínu a Pandoře. Debutoval básnickou sbírkou Zlodům (Centrum křesťanské kultury svatého Vojtěcha, Ústí nad Labem, 2002). Je autorem souboru povídek Až umřeš, nikdo už ti nebude chtít sahat na prsa (Host, Brno 2007) a románu Hliněné dny (Host, Brno 2009). V roce 2013 vyšla kniha povídek Žena lamželezo a polykač ohně. Stanislav Beran v Městské knihovně v Praze. 8

9 Telefon Ano, jistě, chápu vás, opakovala poněkolikáté unaveně do telefonu, dlaní si podpírala bradu, až to vypadalo, že pro slova nezbyde mezi čelistmi žádné místo. Ano, chápu, že v dnešní době jsou důležitější věci. Ale je tu statistika, pane. A ta nám jasně říká, že procento těch, co nemají domov a nedožijí se dospělýho věku, je oproti těm s péčí až čtyřnásobný. Lidi? Jaký lidi? Pane, já nevím, jak je to s lidma. Na lidi je jiná statistika, tu já nemám. Jistě, chápu. Tak se nezlobte, že jsem obtěžovala, díky za váš čas. Nashledanou. Odložila telefon na stůl a promnula si oči. Byl to podivný leden. Po obloze se honily zvláštní tmavé trhance mraků a za nimi téměř protivně modrá obloha, ze které chvílemi zářilo slunce, až ji bolely oči. Starý, mokrý sníh, ráno přemýšlela, jestli má zatopit, nakonec si jen oblékla teplejší svetr a uvařila velký hrnek čaje. Kočky v pokoji byly klidné, jakoby i je to nezvyklé povětří spletlo. Vynesla smradlavé bedýnky a vypláchla je, nasypala nový písek. Do misek odsypala žrádlo a nechala je být. Celé dopoledne seděla u stolu a s telefonem u ucha se pokoušela přemluvit cizí lidi, aby jí pomohli. A byla překvapená z jejich překvapení, hovor probíhal téměř vždy stejně, zdvořilé odmítání a vysvětlování se postupně měnilo ve vzteklé výčitky a hluché ticho na druhém konci neviditelného drátu. Sebrala z věšáku bundu, navlékla čepici a obula se. Vyšla z domu, kličkovala mezi kalužemi na blátivé cestě od domu k silnici. Nerozuměla jim. Jak je možné dělat rozdíly v dobrých úmyslech? A v lidech, kteří je mají a chtějí pomoct, jen k té pomoci potřebují někoho dalšího? Exotika a strach, to jsou ty správné důvody, takové to je. Ona byla jen divná. Šla po silnici, kolem cedule a přeškrtnutým jménem vesnice, každodenní kontrola, kterou si nemohla odpustit a bude tam hodinu stát a pozorovat všechny, kteří projdou kolem, čekat na toho správného, kdo se zarazí a dá jí příležitost oslovit ho. 9

10 Protože i ona má přece právo nezůstat ve své snaze sama. Míjela ji auta, táhnoucí za sebou mokrý oblak vytažený z asfaltu, otírala si obličej a zábly ji ruce. Prohlížela příkop u silnice, plný odpadků, úzkostlivě hledala a zároveň se bála, že něco najde. Na horizontu pole uviděla malé stádo srn, zastavila se a pozorovala je. Měla si vzít pláštěnku. Kolem projel náklaďák a hlasitě troubil, nevšímala si ho a neuhnula, tohle byl i její svět a fakt, že pro chodící lidi na něm zbývalo čím dál tím méně místa, ji nezajímal. Rychlost, zaklínadlo tohohle věku, se jí netýkala. Všichni ti, kteří spěchají, se stejně často jako ona nadechnou, srdce jim netluče rychleji, jen dojedou dál, aby se pak z větší dálky vraceli. Tomu zase nerozuměla ona, jakoby se lidé jen přemístili na místo, které jim uvolnili jiní, kteří se posunuli někam jinam, pořád dál, jako když otočíš ciferníkem hodin o pět minut a na místě dvanáctky je číslo jedenáct, není proto o hodinu míň, stačí jen naklonit hlavu a všechno je jako dřív. Tak ji i vychovali, odjakživa poslouchala, že každý má svůj čas. Dlouho nevěděla proč, až po smrti rodičů, když vyklízela dům, se jí v rukou objevilo staré album a na černobílé fotce se pod rozesmátými obličeji rodičů nepovalovalo malé mimino, povalovala se tam dvě. Ani nepoznala, které z nich je ona. Byly si podobné, jak si novorozenci mohou být podobní. V té chvíli pochopila, proč byla celé dětství sama a proč se rodiče namísto dalších dětí obklopili zvířaty. Ze strachu z bolesti, kterou už nechtěli nikdy zažít. Psi, kočky, celý život se s nimi dělila o místo v domě i o city matky a otce. Tehdy jim porozuměla. Zvíře v domě je bytost, která zaplní prostor pohybem a časem vyměřeným pro svůj život, o kterém tušíme, kdy se může naplnit, bez překvapení a strachu. Není to kus vlastního těla, ve kterém po celý zbytek života hledáme podobnosti a rozdíly se sebou samým, neklademe si vinu a nejsme pyšní. Zůstali tři a nikdy nepadlo slovo o tom, že to někdy mohlo být jinak. Ticho bylo považováno za klid a klid bylo smíření se sebou i s ostatními. Slova obnažovala rozdíly a vyvolávala neshody, otec s lahví piva před televizí mluvil právě jen s pivem a televizí, matka 10

11 tiše sedící vedle něj nebo u kuchyňského stolu, kde v novinách luštila křížovku nebo chovala na klíně kočku. A ona mezi nimi, beze slov a zbytečného vyptávání, protože ona měla stejné právo na svůj způsob tiché existence. Zemřeli krátce po sobě, jakoby se předem domluvili, že ani umíráním nebudou jeden druhého trápit víc než je nutné. Zůstala v domě sama, s kočkou, která se nejdřív marně sháněla po matčině klíně a nakonec se spokojila s ní, s její neosobní starostí a ochotou otvírat jí každé ráno dveře do kuchyně, nalít do misky mléko, nechat vyspat. V zamyšlení minula benzínovou pumpu, rozhlédla se, nepřetržitý proud aut ji míjel bez známky ochoty nechat ji přejít. Zamávala rukama a s přivřenýma očima a hlavou vraženou mezi ramena vkročila do silnice. Zaslechla troubení a pískání brzd, krok za krokem se sunula na druhou stranu. Kolik máš životů, krávo! zařval na ni chlap a tloukl si dlaní do čela. Devět, asi tak, mumlala a pokračovala dál. Parkoviště před obchoďákem bylo skoro prázdné, došla ke vchodu, opřela se o řadu košíků. Dobrý den, pozdravil ji muž z ostrahy pokuřující u stánku s klobásami. Dobrý den, usmála se. Přišla jste se podívat, co? Dejte si, nabídl jí cigaretu. Děkuju, naklonila se k němu a nechala si připálit. Každý den stejně, stejná věta a cigareta jako projev galantnosti, jakoby si s tou plachtou pronajala i jeho. S cigaretami v prstech stáli před velkým zeleným billboardem, na kterém pod dětskou kresbou domu a dvou koček stálo: POMOZTE VYTVOŘIT DOMOV TĚM, KTEŘÍ HO 11

12 POTŘEBUJÍ. PŘISPĚJTE NA STAVBU ÚTULKU PRO KOČKY A PSY. A její telefon, ten, který ležel v kuchyni na stole. Jak vám to jde? zeptal se. To víte, pokrčila rameny. Lidi jsou opatrný. Spíš lakomý, mávl rukou. Ale nebojte, dobrý věci si vždycky najdou svoje místo. Když to člověk nedělá pro sebe, lidi to pochopí. Myslíte? Něco vám řeknu, naklonil se k ní. Když mi na konci měsíce něco zbyde, dám vám to. Slibuju. To jste hodnej. Prosím vás, já přece nic nepotřebuju. Na pivo, cigarety, trochu jídla. Myslíte, že se vám to podaří? zamyslel se najednou. Ráda bych. Nejde o mě, já se o ty svoje potvory postarám, jenže jich mám v baráku čím dál víc. Některý se mezi sebou nesnesou a leze to taky do peněz. Chce to víc místa a tak vůbec. Lidi na to tady koukaj, mluví o tom, vyptávaj se. Hm, já zkouším volat na různý místa do firem a tak. Moc to nefunguje. Nedávaj? Říkaj, že zvířata maj mít svoje majitele a ty se o ně mají postarat. Radši daj na krokodýla v zoologický, kočka nebo pes je jim málo. Něco na tom je. Jenže, děti přece maj mít rodiče a taky je některý nemaj. Krokodýl se pěkně ukazuje, je tam cedulka se jménem a tak. 12

13 To já chci, pověsit na barák ceduli a psát tam jména těch, co něco dali. Aby mi taky věřili, že jsem to neprojedla, že jo. Když budou chtít, všechno jim ukážu, aby viděli. Víte, kolikrát častějc umře kotě bez majitele než to, který má kde žít? Schválně. Pětkrát? Skoro, čtyřikrát. A teď si představte sto tisíc koček. Koťat. Kolika z nich se tohle týká. Tisíců malejch roztomilých koťátek, co skončí rozjetý na silnici nebo chcípnou hlady. A představte si to u dětí. Hrůza, co? To jo, takhle to zní hrozně. A myslíte, že kočce se umírá snáz než člověku? Těžko, viďte. Podívejte se třeba támhle na to, ukázala na mladou ženu, která tlačila vozík, ze kterého čouhal kus balíku dětských plen. Zkuste jí tohle povědět, povězte jí o hromadě opuštěnejch dětí, rozbrečí se vám tu a pak rychle ujede a bude spěchat domů zkontrolovat, jestli je to její v pořádku. Žena s košíkem se ohlédla a chvíli si prohlížela tu podivnou starší paní, která s cigaretou visící v koutku úst na ni ukazovala a křičela na hlídače stojícího vedle ní. Pak se otočila a spěchala k autu. Uklidněte se, chytil ji strážný za rameno. Ta ženská přece za nic nemůže. To je právě to. Nikdo za nic nemůže a stejně to tak je. Bližší košile než kabát, tak to je. Každej si hledí svýho a o jiný se nestará. Já jsem klidná, nemyslete si, já vám tu žádnou ostudu neudělám. Jen mi občas přijde, že každej vidí jen to, co chce, a ostatní ho nezajímá. Víte, podrbal se strážný pod čepicí a zašlápl cigaretu. Máte pravdu, to jo. Jak vás tu ale poslouchám, napadlo mě vždyť vy to děláte taky. 13

14 Já? Co jako dělám? No, záleží vám taky jen na tom, co děláte vy, a ty, který to nezajímá nebo tomu nerozumí, na ty se zlobíte. Nezlobte se na ně, třeba se taky staraj, každej podle sebe se snaží nějak pomoct. Každej asi ne, to je pravda, ale některý jo. Nebuďte zlej, zamračila se. Vy přece víte, jak to myslím. Lidi nejsou jediný na světě, ale dělaj, jako by byli. A já jen chci, aby si toho všimli a trochu se změnili. Aspoň trochu. To přece není tak moc. To já nevím, pokrčil rameny. Ty peníze ale u mě určitě máte, nebojte, na konci měsíce. Už musím jít, tak zase zejtra. Nashledanou, cvrnknul legračně prstem do štítku čepice a vešel skleněnými dveřmi zpátky do obchoďáku. Teplý závan vzduchu zevnitř, vůně pečiva a všeho ostatního jí připomněla, že má hlad. Naposledy se podívala na plachtu billboardu, zahodila zbytek cigarety a loudala se pryč. Procházela mezi domy, mířila k silnici. Za plotem mateřské školy se v závějích sněhu válely děti, smích a křik se nesl ulicí, ženské zachumlané v zimních bundách u laviček je pozorovaly. Malý kluk řádil na houpacím koníkovi obaleném na zimu igelitem, pár dalších se pokoušelo trefit ho sněhovými koulemi. Takové by si to představovala, asi takhle. Úhledné, bezpečné. Kluk se se zaječením zvrátil a převalil se na záda do závěje, smál se, ostatní se k němu seběhli, váleli se na hromadě, vyhazovali hromady sněhu do vzduchu, rozutekli se po zahradě, obsadili obalené houpačky, dokud je učitelky neokřikly. Děti propásla, děti už ji nezajímaly. Našla si jiný život, kterému byla prospěšná, o nic menší, o nic méně potřebný. Vzpomněla si na mobil ležící v kuchyni na stole, pustila se plotu a spěchala domů. V předsíni shodila bundu, promočené boty odnesla do kuchyně ke kamnům. Na displeji telefonu svítil nepřijatý hovor z neznámého čísla. Zatopila a otevřela dveře do kočičího pokoje. Ležely, porůznu 14

15 stočené na podlaze, některé zdvihly hlavu, jiné spaly dál, jedno kotě vyskočilo, přiběhlo a očichalo jí palec u nohy. Její děti. 15

16 PAVEL BUŠTA Pavel Bušta se narodil v Praze. Aktuálně studuje Fakultu humanitních studií Univerzity Karlovy. Publikoval knihu povídek o dospívání Expres Praha-Radotín (Mladá fronta, 2011) a básnickou sbírku Dvojtváří (Aula, 2013). Je spolutvůrcem projektu Cena Česká kniha, ocenění propagujícího současnou českou beletrii v zahraničí (www.ceskakniha.com). Pavel Bušta v Městské knihovně v Praze. 16

17 Mokré stíny Co světů vlaje tu, co nůší úpí. Ježíše v bufetu trhají supi. Dlaždice v bělobě lačně pijí. Šeptá jim Niobé liturgii. Modlitbu všech hadrů noční špíny. Odpusť jim a k ňadru přiviň viny. Ač různí, sepjati řečí klína. Ví, jak lze potratit skutkem syna. 17

18 Já seděl smutně u vína (gellnerovská variace) Já seděl smutně u vína a slyšel hlasy, co do prázdnoty zvou. Můj pohled trpně zhasínal. Já seděl smutně u vína a číšník držel ruku mou. Vždy když jsem hlesl: Napít... přiblížil číši k suchým rtům. Nač střízlivý se stále trápit? Vždy když jsem hlesl: Napít... ubral jsem života svým dnům. Utéci, zmizet; ubít to prázdno, cokoli, jen ne pořád být. Pohlédnout znova, snad posté na dno. Utéci, zmizet; ubít to prázdno, cokoli, jen ne pořád žít. Prašivá skepse, o to víc, když necháš ji maso rvát. Polyká s chutí světla svic, prašivá skepse, o to víc, když máš ji tolik rád. 18

19 Říjen Za sluncem stáčí se lípa dobrostinná a tělo usychá, není co pít. Odlétly vlaštovky, v háji chladne hlína. Přicházíš a mě se zmocňuje klid. Chtěl bych znát aspoň tvoje jméno, teď, když i tlukot je jen těžko patrný. Spi. Polož mi hlavu na rameno a bříška prstů na trny. 19

20 Sezení Mně se nelíbí, zachmuřil se Jiří Pecháček, ostatním pacientům léčebny známý jako Harry Chesterton. Je blbej a omezenej. A co přesně se vám nelíbí, Harry? zeptal se MUDr. Löfler, který věděl, jakou tento pacient dokáže ztropit scénu, když ho někdo nejmenuje dle jeho očekávání. Musíte se vyjadřovat v celých větách, aby se k nám ostatním dostala kompletní informace. Nedělá mi problém vyjadřovat se, odsekl Harry. Ten váš způsob nesnáším ho. Je úplně špatnej. A vy se mi taky nelíbíte. Jestli chcete tuhletu grotesku nazývat terapií, měl byste k nám přistupovat jinak. Doktor opětoval Harryho pohled a v duchu počítal do šesti. Šest vteřin. Ani málo, ani moc. Pak sklopil pohled k zápisníku a předstíral, že si do něj zapisuje důležitý poznatek. Ve skutečnosti tam několikrát načmáral slovo Pecháček. Byly s ním problémy už od začátku. MUDr. Löfler pochopil, že vzniknou, už když se s ním seznámil. Pecháček se sem dostal mimo jiné kvůli svému chorobnému sklonu k výtržnostem. Za týden dokázal napáchat statisícikorunové škody jak na veřejném, tak soukromém majetku. Jeho tradičním odůvodněním bylo, že světové elity potajmu ovládající svět si jsou příliš jisty svým postavením, a je tak třeba neustále různými partyzánskými akcemi rozviklávat jejich trůny. Vlasy mu trčely do všech stran jako zelektrizované, protože si je pořád prohraboval nikdy neodpočívajícíma rukama, a pusu nosil permanentně pootevřenou, připravenou kdykoli vznést námitku proti autoritě nebo zkrátka jen protestovat. Zatímco u jiných pacientů účastnících se více či méně aktivně sezení se dalo říct, že se někam pohnuli, Pecháček (pardon, pan Chesterton!) zůstával zaseknut v betonové směsi dětské logiky a nebezpečně dospělé inteligence jako obzvláště nerudná, ustavičně brblající dopravní 20

21 značka. A co bylo nejhorší: ostatní jevili tendenci odbočovat podle něj do protisměru. Dvě sezení zpátky je přesvědčil o tom, že Löfler, ten zlý mastičkář s pochybným titulem, proti nim chce poštvat ochranku, jež stojí za dveřmi. Rozsekají je prý na kousky a budou prodávat do lančmítu. Nejdřív to jen tak našeptával Gregorovi sedícímu na vedlejší židli, o němž moc dobře věděl, že má sklony k paranoie. Gregor se ihned rozječel a přesvědčil o tom i ostatní. No, přesvědčil třeba se chtěli jen vyřvat. Chesterton se mohl uřehtat, když viděl, jak doposud klidní pacienti obviňují svého terapeuta z těch nejšílenějších úmyslů. MUDr. Löfler se ani nepokoušel s Chestertonem dohadovat o tom, proč si myslí, že je za dveřmi ochranka. Ten chlap se zvláštním způsobem uměl dovtípit mnoha věcí. Aby své pacienty uklidnil a znovu nabyl jejich důvěry, slíbil jim, že od příštího setkání už za dveřmi žádní vazouni stát nebudou. Všem to stačilo, ne tak Chestertonovi. Ten si ještě vymínil, že aby bylo jasné, že je doktor neobelhává se během sezení na jeho náhodný pokyn pětkrát otevřou dveře. Takže to teď vypadalo tak, že Chesterton zničehonic v půlce věty své či někoho jiného vykvikl a MUDr. Löfler se musel zvednout a otevřít dveře, za nimiž skutečně nikdo nebyl. Lapiduši měli teď své stanoviště o pár metrů dál, v zaměstnanecké kuchyňce; doktor tam nechal umístit bzučák, jejž mohl kdykoli rozezvučet ovladačem odpočívajícím v kapse svého pláště. Potížista nechutná. A teď koukal na Löflera, očividně potěšen tím, že se mu daří zdržovat a otravovat. Víte, Harry, řekl doktor, nemůžete pořád ke všemu přistupovat s okamžitým přesvědčením, že je to špatně. Vy se na svět koukáte skrze černé brýle a nedělá vám potíže cokoli negovat. 21

22 A já přitom vím, že to děláte natruc. S takovým přístupem ovšem ve své léčbě nemůžete v dohledné době pokročit. Ale to je přesně váš přístup! zvedl Harry euforicky ruce nad hlavu, jako by vyhrál závod a teď se chlubil křišťálovým pohárem. Prosím? To vy všecko negujete! V jednom kuse se nás pokoušíte přesvědčit, že děláme věci špatně. Kde berete tu jistotu o svojí normalitě? MUDr. Löfler se zachmuřil. Chesterton se ho pokoušel dostrkat na led příliš tenký na to, aby se na něm dala vystřihnout elegantní piruetka. Tak jste normální, nebo ne? zahučel zmateně Gregor a poškrábal se na obří kulaté hlavě. Doktor na něj vrhl přísný pohled. Mluvit můžete, až když určím, že doktor Vlasoň poputuje k vám. Doktor Vlasoň byl plyšová figurka, již před časem dovezl do léčebny MUDr. Veselý. Na jednom takzvaném sletu psychiatrů nabízel jistý stánek možnost domalovat obličej některé z předpřipravených figurek psychiatrů. MUDr. Veselý, věrný svým neortodoxním metodám, si vybral postavičku s nejnezkrotnější hřívou a domaloval jí obličej zjizveného psychopata s rudýma očima. Když se jí pak jednou chlubil kolegovi na chodbě, Gregor ho zahlédl a halasně se dožadoval jejího vlastnictví. MUDr. Veselý mu ji věnoval a Gregor ji donesl na své pravidelné sezení, kde jí za nadšené podpory ostatních vystřídal odrbanou plyšovou veverku Zubku, která do té doby symbolizovala, že má někdo z přísedících slovo. 22

23 Gregor se přihlásil. Ne, odmítl důrazně MUDr. Löfler, Vlasoně má teď Harry a jen já určím, kdy a komu ho předá. A to platí i pro ostatní, dodal k většinou apatickému Frederikovi a exhibicionistu Leovi. Podle téhle logiky byste neměl mluvit ani vy, usmál se Harry, ale když ho doktor zpražil pohledem, mávl jen rukou. Odpovíte mi už? Tohle téma bych raději opustil, ale pokud to opravdu potřebujete vědět, o své normalitě jsem přesvědčen minimálně proto, že lidí se vzorci chování podobnými těm mým je většina. Z toho důvodu se vy léčíte ze svých deviací, tedy odchylek od normálu. Že jich je většina? vyprskl Harry. To je mimoňskej argument! Vy taky nejste normální, ale máte to štěstí, že jste nenormální jako většina ostatních. Nemáte žádný právo tvrdit, že jsme my cvoci. To, že tady Gregor matlá hovna po stěnách, není přece nic divnýho. Gregor sebou nejistě cukl. No není! plácl ho do ramene Harry. Vždyť i tady tihle takzvaní doktoři maj vzorky našich chcánek, hoven, vlasů a bůhvíčeho ještě. Jakej v tom rozdíl? Co na tom, že já kouřím cigarety, o kterých vy, doktore, říkáte, že je nevidíte? Já je vidím a to mi stačí. Oba vycházíme ze stejný domněnky o omylu toho druhýho. Pro mě je ten náš svět stejně dobrej jako ten váš. A vy jste špatnej doktor, kterej neví, jak na nás. MUDr. Löfler v nastalém tichu několikrát zabubnoval prsty do opěradla své židle. Pak se zvedl, odhodil sešit i s tužkou, sundal si plášť a nabídl ho Harrymu. 23

24 No nekoukejte tak, pojďte sem, vemte si ten plášť. Odteď jste pan psychiatr Löfler a já Harry Chesterton. Ukážete mi, jak byste mě léčil. Pokud Harryho zaskočil, ten to na sobě nedal nijak znát. Sebevědomě vstal, oblékl si plášť a ukázal na židli, z níž právě vstal. Milerád vás budu léčit, Harry. A teď se posaďte. MUDr. Löfler se odšoural k židli a kecl si na ni. Pokoušel se nasadit co nejzpruzelejší výraz, aby si Harry uvědomil, jak se on sám na jejich sezení chová. Já to nechápu, ozval se Gregor. Co je kdo? Vyměnili se, pronesl pomalu a důrazně Leo. Harry nás chce léčit. A proč má Harry ten plášť? nechápal pořád Gregor. Nikdo se nevyměnil, pitomče, vřískl na něj zničehonic Frederik a ukázal na Harryho. Tohle je Löfler a ten druhej je Harry. Je to jako předtím. Nic se nezměnilo. Aha, ale... Tak dost! zavelel pravý MUDr. Löfler v dočasném přestrojení za Jiřího Pecháčka alias Harryho Chestertona (začínalo se to poněkud zamotávat). Nemáte doktora Vlasoně, tak nemluvte! Ale pane Chestertone, usmál se Harry a zamával na něj loutkou, vy taky ne. MUDr. Löfler zmlkl a v duchu se proklel. Neuběhlo ani dvacet vteřin a už ho ten grázl dostal. 24

25 S tím si však nedělejte starosti, usmál se na něj Harry. Moje léčba bude podstatně demokratičtější. Vzápětí urval figurce obě ruce a nohu. Končetiny jednu po druhé pak hodil Frederikovi, Leovi a Gregorovi. Teď máte každý právo promluvit takřka kdykoli, i když vzhledem k velikosti vašeho symbolu smíte vždycky jen jednou větou. Klidně rozvitou. Ale já nechtěl nohu! ozval se Gregor. Harry pokýval hlavou. Děkuji kolegovi Gregorovi za názorný příklad. Nyní už prosím mlč, vyčerpal jsi svoji větu a aby ses mohl ozvat znovu, musí teď promluvit zas někdo jiný. Gregor se na Harryho zamračil a začal si něco tiše brblat pod vousy. Ale co bude se zbytkem pana Vlasoně? ukázal Leo na torzo v Harryho ruce. Dobrá otázka, řekl Harry. Trup se zbývající nohou dostane tady pan Chesterton, protože dnes se budu věnovat léčbě jeho maličkosti a budu po něm chtít obšírnější komunikaci než po vás. No a hlavu si symbolicky ponechám já, aby bylo všem jasné, že to tady vedu. Tak jo, souhlasil Frederik, jemuž se v oku mihl náznak zájmu o využití práva na jednu větu. MUDr. Löflerovi přistála v klíně zbylá noha s tělem, jež kdysi patřilo nebohému Vlasoňovi. 25

26 Doktore, rozmluvil se okamžitě Löfler provokativně, já si myslím, že ta vaše metoda je úplně na houby. E-e-e-e-e, zavrtěl hlavou Harry, nebuďte tak negativní, vždyť jsme ještě ani nezačali. Stejně ty vaše doktorský žvásty pokulhávaj, zakabonil se MUDr. Löfler. To by stačilo, teď budu mluvit já, rozhodl Harry. Musíme si napřed ujasnit, co tady děláme. Jsme tu, protože pan Chesterton má problém. Nejspíš má. Určitě. Jasný, že má. Každej máme nějakej. Proto jsme tady. A proto se bojím koček. Poslední promluva patřila samozřejmě Gregorovi. Harry ho za ni potrestal čtyřminutovým odebráním nohy a pokračoval. Někdo by řekl, že máte pokroucený náhled na realitu, Harry. Já si to nemyslím. Já si to ani nemůžu myslet. Nemám totiž právo vás soudit. Ale mám právo vás pozorovat. A zdá se mi, že vy se v té své realitě pohybujete jako slon v porcelánu. Souhlas, odklepl Leo Harryho promluvu pomyslným kladívkem. Frederik se zamyšleně poškrabal na nose. Něco na tom bude, vždycky se mi zdálo, že si na nás vybíjí svoje komplexy. 26

27 Gregor demonstrativně mlčel a předstíral, že tak činí z vlastní vůle. Fakt, jo? vyprskl Löfler ironicky do Harryho protivně klidné tváře. To jsou kecy na hovno, doktůrku. Kecy zaprdlýho nedouka. Vůbec nevíte, jak nás léčit. Já bych na to šel úplně jinak. Harryho vztek je lehce odůvodnitelný, rozpřáhl ruce Harry s mesiášským výrazem ve tváři. Každé dítě ví, že když se někomu nelíbí připomínky k jeho osobě a reaguje na ně urážením a vulgární mluvou, byly zpravidla pravdivé. Chová se úplně jak malý děcko, zachechtal se Gregor, který Harrymu s vyčítavým poukázáním na nástěnné hodiny sebral plyšovou nohu a ihned se pokusil si ji narvat do nosu. MUDr. Löfler se málem neudržel a zařval na Harryho: Hovadina! V duchu se zhrozil. Chybělo málo a udělal školáckou chybu. Co se to s ním děje? Vždyť takhle by jen potvrdil Chestertonovo tvrzení. Co Chestertonovo? Pecháčkovo! Už se jím úplně nechal zblbnout! Hele, pane doktore, jestli si myslíte, že mám nějakej problém, měl byste k tomu mít taky podklady. To samozřejmě mám, přisvědčil Harry. Z mého pozorování usuzuji, že máte tři hlavní problémy jeden fyzický a dva psychické. Heleme? podivil se MUDr. Löfler, jehož Pecháček nepřestával překvapovat. Jistě, byl inteligentní a zákeřný, ale takovouhle systematičnost by od něho nečekal. Začněme tím fyzickým. Už delší dobu máte zdravotní potíže, pravděpodobně se žlučníkem. Všiml jsem si toho, protože si často 27

28 něvědomky pravou rukou tlačíte na břicho, jako byste si něco prohmatával. MUDr. Löfler na to neměl co říct, což Harryho nesmírně potěšilo. Ta bolest asi nebude nijak strašná, protože vy jste typ člověka, co jde k lékaři, až když je zle. I tak vás ale otravuje a vy jste nerudný ke svému okolí. Blbost, hlesl Löfler, i když věděl, že ten pomatenec má téměř do detailu pravdu. Toliko k fyzickým příznakům, zamlaskal spokojeně Harry. A teď ty psychické. První není nijak závažný, je to spíš jen taková slabost, ale pobyt v tomto zařízení vám dost ztěžuje. Nevím, jestli k ní vedl nějaký traumatický zážitek z dětství, ale vím, že se bojíte pohledu na krev. Tak to jste úplně vedle! zakrákoral doktor. Vážně? Tak proč jste se před týdnem málem pozvracel, když vás zavolali ke Gregorovi? Však víte, jak mlátil hlavou do zdi, až byl celej rudej. Nechtěli mě pustit ven na vzduch, zašeptal Gregor. A dál, proč se tak nerad koukáte na Frederika, co? Frederiku, ukaž mu prsty! Frederik zaváhal, ale pak usoudil, že je součástí vskutku zajímavého experimentu, takže zvedl pravou ruku s okousanými nehty a mnoha fialovými záděrami do výše očí. Nedovolej mi kouřit, tak se musím zabavit jinak, dodal na vysvětlenou poněkud zahanbeně. 28

29 MUDr. Löfler hleděl upřeně na Harryho. Ten na něj jen vycenil zuby. Koukněte se, Harry. Jestli se nebojíte, co vám to udělá? Nebojím, vzepřel se MUDr. Löfler a podíval se na Frederikovu nastavenou dlaň. Své vidění přitom co nejvíc rozostřil a urputně si představoval, že není tady, ale jede na své motorce rozlehlou pouští kdesi v Jižní Americe. I když to nejdřív pomáhalo, s každou sekundou si uvědomoval, že tam ta odporná, rozdrásaná pazoura plná krvavých šrámů je, přibližuje se a chce ho potřísnit horkou, mazlavou, páchnoucí... Stačilo? zařval Löfler a zhroutil se do židle. Jistěže stačilo, řekl Harry. Všichni jsme myslím viděli, jak se nebojíte krve. Je dobře, že někdo tak vyrovnaný jako vy, pane Chestertone, netrpí dětinskými úzkostmi. Už dost, přerušil ho MUDr. Löfler a vstal. Tohle nebyl dobrý nápad. Vraťte se na svoje místo, končíme. Nikam to nevede. Vydal se k potutelně se šklebícímu Harrymu, leč cestu mu zastoupil stokilový Gregor. Kam jdeš? zaťukal si na čelo a doslova ho odhodil zpátky do židle. Doktor ještě neukončil sezení! Děkuji, Gregore, pochválil hromotluka Harry. Můžeš si sednout. A tentokrát vůbec nevadilo, žes řekl věty dvě. MUDr. Löfler se snažil co nejrychleji vyhodnotit situaci. Byla vážná. Vlak vykolejil a bezhlavě se řítil krajinou. Mohl by někoho poranit. S největší pravděpodobností jeho. 29

Korpus fikčních narativů

Korpus fikčních narativů 1 Korpus fikčních narativů prózy z 20. let Dvojí domov (1926) Vigilie (1928) Zeměžluč oddíl (1931) Letnice (1932) prózy z 30. let Děravý plášť (1934) Hranice stínu (1935) Modrá a zlatá (1938) Tvář pod

Více

připadám si v tu chvíli a na tom místě zcela nepatřičně

připadám si v tu chvíli a na tom místě zcela nepatřičně Dýchání Petr Mezihorák na rozjezd tma lisuje obrazy zvýrazňuje hrany půlnoční štěkot psa virtuos v oboru ticha připadám si v tu chvíli a na tom místě zcela nepatřičně jako štěkot psa struktura odpoledne

Více

JAOS. povídka na pokračování pro kroužek robotiky (pro děti 8 12 let)

JAOS. povídka na pokračování pro kroužek robotiky (pro děti 8 12 let) JAOS povídka na pokračování pro kroužek robotiky (pro děti 8 12 let) Kapitola I. Jak to začalo a jak to u nás vypadá? Proč zrovna já? Koukej, ať už jsi zpátky v regenerační komoře! řekl nějaký hlas, když

Více

Bůh to zařídí? Miroslav Krejčí ilustrace Miroslav krejčí starší. Ukázka knihy z internetového knihkupectví www.kosmas.cz

Bůh to zařídí? Miroslav Krejčí ilustrace Miroslav krejčí starší. Ukázka knihy z internetového knihkupectví www.kosmas.cz Bůh to zařídí? Miroslav Krejčí ilustrace Miroslav krejčí starší Ukázka knihy z internetového knihkupectví www.kosmas.cz U k á z k a k n i h y z i n t e r n e t o v é h o k n i h k u p e c t v í w w w.

Více

Žába 92 / 93. zahrada.indd 92 12.1.2016 7:26:09

Žába 92 / 93. zahrada.indd 92 12.1.2016 7:26:09 Žába Nenávidím žáby. Všechna zvířata mám rád, vím, že co do vznešenosti jsou si všechny výtvory přírody rovné, jen k žábám prostě cítím nepřekonatelný odpor. Povím vám proč, a to i přesto, že mi stačí

Více

Proč si všichni na střední musí připadat jako králové nebo královny?

Proč si všichni na střední musí připadat jako králové nebo královny? Proč si všichni na střední musí připadat jako králové nebo královny? Nikdo si mě za celý týden ani nevšiml. Jsem jen další nová studentka na nové škole. Přestoupila jsem z té minulé z toho důvodu, že se

Více

Bertil stál u okna a díval se ven. Začalo se smrákat. Venku byla mlha, zima a ošklivo. Bertil čekal na maminku a na tatínka, až se vrátí domů.

Bertil stál u okna a díval se ven. Začalo se smrákat. Venku byla mlha, zima a ošklivo. Bertil čekal na maminku a na tatínka, až se vrátí domů. Bertil stál u okna a díval se ven. Začalo se smrákat. Venku byla mlha, zima a ošklivo. Bertil čekal na maminku a na tatínka, až se vrátí domů. Čekal tak toužebně, že by nebylo divu, kdyby se objevili ve

Více

Telefonní budka. Varovný telefonát

Telefonní budka. Varovný telefonát MEZI NEBEM A ZEMÍ Mezi nebem a zemí Telefonní budka Tohle se prý stalo nedávno, někde na Kladně. Jednu mladou dívku právě proti její vůli opustil přítel a k tomu se přidaly jak problémy ve škole, tak

Více

Samuel van Tongel. Nevinnosti I

Samuel van Tongel. Nevinnosti I Samuel van Tongel Nevinnosti I Studený vítr ochlazoval jinak teplý večer při svitu zapadajícího slunce, jehož barva se měnila při každém mraku, který se na překrásném oranžovo-modrém nebi ocitl. Na stromech

Více

Příběhy se šťastným koncem Zapomenuté jehňátko

Příběhy se šťastným koncem Zapomenuté jehňátko Příběhy se šťastným koncem Zapomenuté jehňátko také v tištěné verzi Objednat můžete na www.fragment.cz Příběhy se šťastným koncem Zapomenuté jehňátko e- kniha Copyright Fragment, 2014 Všechna práva vyhrazena.

Více

Copyright Eric Kahn Gale, 2011, 2013 Translation Květa Kaláčková, 2013 Nakladatelství JOTA, s. r. o., 2013 ISBN 978-80-7462-381-3

Copyright Eric Kahn Gale, 2011, 2013 Translation Květa Kaláčková, 2013 Nakladatelství JOTA, s. r. o., 2013 ISBN 978-80-7462-381-3 Copyright Eric Kahn Gale, 2011, 2013 Translation Květa Kaláčková, 2013 Nakladatelství JOTA, s. r. o., 2013 ISBN 978-80-7462-381-3 Jak dělat potíže, aniž by ses do nich sám namočil, jak řídit školu a být

Více

Co byste o této dívce řekli?

Co byste o této dívce řekli? Co byste o této dívce řekli? Jaké má vlastnosti? Co dělá? Jaká je to žákyně? Z jaké pochází rodiny? Upřesníte ještě něco v charakteristice této dívky? Doplníte teď něco na charakteristice dívky? Kdo by

Více

to byla jsem starší. Člověk stárne každým dnem, ale to hle bylo jiné, horší, definovatelné. Bylo mi osmnáct. A tolik Edwardovi nikdy nebude.

to byla jsem starší. Člověk stárne každým dnem, ale to hle bylo jiné, horší, definovatelné. Bylo mi osmnáct. A tolik Edwardovi nikdy nebude. 1. OSLAVA Byla jsem na devadesát devět procent přesvědčená, že je to jenom sen. Důvodů, proč jsem si byla tak jistá, bylo víc. Zaprvé jsem stála v zářivém kuželu slunečního světla v takovém tom oslepujícím

Více

A jakmile stanula nad bílou kaluží, jasné světlo rázem zhaslo. Dívka se souhlasně podívala na svůj stín. Dobrá práce, řekla mu.

A jakmile stanula nad bílou kaluží, jasné světlo rázem zhaslo. Dívka se souhlasně podívala na svůj stín. Dobrá práce, řekla mu. Kapitola 2. ARIA Venku bylo zataženo. Žádná modrá obloha, ani slunce, ani stín. Proto bylo tak zvláštní, když se uprostřed parkoviště před nemocnicí jeden stín objevil. Nejdřív to byla jen taková skvrna,

Více

z OBRAZ/SHOT POPIS DĚJE/STORY HUDBA/MUSIC RUCHY/SOUND POZNÁMKA/NOTES 1 Je videt fotoalbum, a starou ruku která táha fotku z albumu.

z OBRAZ/SHOT POPIS DĚJE/STORY HUDBA/MUSIC RUCHY/SOUND POZNÁMKA/NOTES 1 Je videt fotoalbum, a starou ruku která táha fotku z albumu. z OBRAZ/SHOT POPIS DĚJE/STORY HUDBA/MUSIC RUCHY/SOUND POZNÁMKA/NOTES 1 Je videt fotoalbum, a starou ruku která táha fotku z albumu. Táhání fotki z albumu. DŮLEŽITÉ: V CELÉM FILMU NENÍ ŽÁDNÝ DIALOG. Jenom

Více

ONDŘEJ HLOŽEK otluky

ONDŘEJ HLOŽEK otluky ONDŘEJ HLOŽEK otluky ZÁJEZDÍ/EDICE ZHOŘ ISBN: 978-80-87843-01-7 1 Ondřej Hložek (*1986, Opava) Autor poezie, pořadatel literárních akcí a animátor v kulturním dění. V roce 2011 vydalo nakladatelství Dalibora

Více

Ahoj kamarádi, rok se s rokem sešel a v našem lese je bílo až oči přecházejí. Všechny stromy se oblékly do nadýchaných jiskřivých kabátů, na kterých

Ahoj kamarádi, rok se s rokem sešel a v našem lese je bílo až oči přecházejí. Všechny stromy se oblékly do nadýchaných jiskřivých kabátů, na kterých Ahoj kamarádi, rok se s rokem sešel a v našem lese je bílo až oči přecházejí. Všechny stromy se oblékly do nadýchaných jiskřivých kabátů, na kterých šišky vypadají jako velké hnědé knoflíky. V lese zavládlo

Více

Cesta života / Cesta lásky

Cesta života / Cesta lásky Kudy do nebe Cesta života / Cesta lásky Cesta života Smyslem života není jen někam jít. Chceme-li, aby náš život měl smysl, je třeba mít cíl, který stojí za to, abychom kvůli němu občas museli překonat

Více

Nejdřív mysli, potom běž! říkával strýček Šmajda

Nejdřív mysli, potom běž! říkával strýček Šmajda Nejdřív mysli, potom běž! říkával strýček Šmajda a věděl proč. Levou zadní tlapku měl malou a hubenou, vypadala spíš jako uschlý vrbový lístek než jako pořádná myší noha, a tak si každou cestu musel předem

Více

duly. Mohutná loď se naklonila na stranu, jako by jí zmítala bouře. Z paluby se ozývaly hlasité povely a pobíhaly po ní temné postavy, rozčileně

duly. Mohutná loď se naklonila na stranu, jako by jí zmítala bouře. Z paluby se ozývaly hlasité povely a pobíhaly po ní temné postavy, rozčileně DUCH? Z temného moře se vynořila plachetnice se třemi stěžni. Plachty měla svěšené a trup hluboko ponořený, jako by byla naložená těžkým nákladem. Na středním a nejvyšším stěžni vlála malá černá vlajka.

Více

NOCTURNO 2014. Do hlubin. Za okny měsíc neúspěšně trhá z očí noci třešně ne, nejsou to třešně, jsou to slzy a v nich se choulíme v jantaru zmrzlí

NOCTURNO 2014. Do hlubin. Za okny měsíc neúspěšně trhá z očí noci třešně ne, nejsou to třešně, jsou to slzy a v nich se choulíme v jantaru zmrzlí NOCTURNO 2014 Do hlubin Za okny měsíc neúspěšně trhá z očí noci třešně ne, nejsou to třešně, jsou to slzy a v nich se choulíme v jantaru zmrzlí Jsme to, nejsme to my zakletý v jantaru váhání Dívej se na

Více

Tohle byla jedna z mnoha etap jejího života, která měla brzy skončit. Alespoň tak jsem to vnímala a bála se toho, že to skončí příliš brzy.

Tohle byla jedna z mnoha etap jejího života, která měla brzy skončit. Alespoň tak jsem to vnímala a bála se toho, že to skončí příliš brzy. Tohle byla jedna z mnoha etap jejího života, která měla brzy skončit. Alespoň tak jsem to vnímala a bála se toho, že to skončí příliš brzy. Nedokázala jsem si představit život bez ní a to i přesto, že

Více

2. Kapitola - Útěk. Kurtis:,,Mě se neptej..." Já:,,A jak ale mohl vzít roha?"

2. Kapitola - Útěk. Kurtis:,,Mě se neptej... Já:,,A jak ale mohl vzít roha? 2. Kapitola - Útěk,,Pink..probuď se!!" Já:,,Ehh...coo?? Nazdar Kurte.." Kurt:,,Pink, máme problém..pamatuješ na toho včerejšího návštěvníka?" Já:,,Na toho se nedá zapomenout...*zíív*" Kurt:,,Výborně..je

Více

Deník mých kachních let. Září. 10. září

Deník mých kachních let. Září. 10. září Deník mých kachních let Září 10. září Kdybych začínala psát o deset dní dříve, bylo by zrovna 1. září. Den, na který jsem se těšila po několik let pravidelně, protože začínala škola. V novém a voňavém

Více

ČTVRTÁ ITERACE. Nevyhnutelně se začnou vynořovat základní nestability. IAN MALCOLM

ČTVRTÁ ITERACE. Nevyhnutelně se začnou vynořovat základní nestability. IAN MALCOLM ČTVRTÁ ITERACE Nevyhnutelně se začnou vynořovat základní nestability. IAN MALCOLM HLAVNÍ CESTA Do střechy elektromobilu bubnoval déšť. Tim cítil, jak ho brýle pro noční vidění nepříjemně tlačí do čela.

Více

VÝPRAVA DO NEZNÁMA Dnešní den je pro myší kluky Otíka a Tomíka opravdu výjimečný. Čeká je výprava do neznáma a půjdou úplně, ale úplně sami. Buďte opatrní, nabádal je táta, když se rozcházeli v předsíni

Více

3. Kousky veršů (Poupata)

3. Kousky veršů (Poupata) 1. esta poslední kapky (Poupata) mi mi 1. Sklenici vína dolej nám, ó, Pane, mi mi dokud tam na dně něco zbejvá, Pane, nebudem vědět o těle, duše se vínem umeje, nebudem bdít a nebudem spát, ó, Pane. 2.

Více

Řehořovi bylo jasné, co Markétka zamýšlí, chce odvést matku do bezpečí a jeho pak zahnat ze stěny dolů. Ale jen ať si to zkusí! Řehoř sedí na svém

Řehořovi bylo jasné, co Markétka zamýšlí, chce odvést matku do bezpečí a jeho pak zahnat ze stěny dolů. Ale jen ať si to zkusí! Řehoř sedí na svém f r a n z k a f k a Řehořovi bylo jasné, co Markétka zamýšlí, chce odvést matku do bezpečí a jeho pak zahnat ze stěny dolů. Ale jen ať si to zkusí! Řehoř sedí na svém obraze a nevydá ho. Raději skočí Markétce

Více

Klasické pohádky. Medvídek Pú. http://deti.e-papa.cz Page 1/5

Klasické pohádky. Medvídek Pú. http://deti.e-papa.cz Page 1/5 Klasické pohádky Medvídek Pú Page 1/5 Tady jde ze schodů za Kryštůfkem Robinem Michal Medvěd hlavou napřed, bum, bum, bum. Jinak to ani neumí, ale někdy mu připadá, že to přece jen musí jít taky jinak,

Více

Byla to láska. Kytička milostné poezie. Obsah: Když jsem byla hodně malá. Pomalu vrůstám do tebe. Kdybych to dovedl. Byla to láska.

Byla to láska. Kytička milostné poezie. Obsah: Když jsem byla hodně malá. Pomalu vrůstám do tebe. Kdybych to dovedl. Byla to láska. Byla to láska Kytička milostné poezie Obsah: Když jsem byla hodně malá Pomalu vrůstám do tebe Kdybych to dovedl Byla to láska Magdaléna Štěpán Křivánek GRANO SALIS NETWORK 2004 www.granosalis.cz Když jsem

Více

Bylo jedno Jalovcové údolí s modrým potokem a opuštěnou bílou

Bylo jedno Jalovcové údolí s modrým potokem a opuštěnou bílou Jak chaloupka přestala být opuštěná Bylo jedno Jalovcové údolí s modrým potokem a opuštěnou bílou chaloupkou. V chaloupce jednou vymetla Ctibůrkova maminka pavučiny, tatínek ji vybílil zevnitř i zvenčí,

Více

Potrestat nebo nepotrestat

Potrestat nebo nepotrestat 3 Potrestat nebo nepotrestat Náš třetí seminář ještě nezačal. Lidé byli pořád seskupeni do malých hloučků a hluboce zabraní do konverzace. Zaslechla jsem útržky vět. Za to, co řekla, má měsíc domácího

Více

OSTRUZINY.cz. Žebříček TOP 10 básní z PSANCI.cz ZÁŘÍ 2007

OSTRUZINY.cz. Žebříček TOP 10 básní z PSANCI.cz ZÁŘÍ 2007 OSTRUZINY.cz Žebříček TOP 10 básní z PSANCI.cz ZÁŘÍ 2007 1. Dole...nahoře (od LUKiO) 2. Tajemství (od Zorik von Masimo) 3. Linnéa (od otazník) 4. Dopravní modlitbička (od Lizzzie) 5. Definice lásky (od

Více

1. kapitola. Najednou se odněkud přiřítil chlapec, o něco málo starší, než já. Co tu děláš? zeptal se překvapeně.

1. kapitola. Najednou se odněkud přiřítil chlapec, o něco málo starší, než já. Co tu děláš? zeptal se překvapeně. 1. kapitola Muselo se něco stát! Tohle přece není normální! víří mi hlavou. Okolo mě jezdily tanky a motorky. Co se to děje? Náhle mi hlavou bleskla strašlivá myšlenka: ocitla jsem se v minulosti. Ano,

Více

2. Čisté víno (Sem tam)

2. Čisté víno (Sem tam) 1. Čekání na zázrak (Sem tam) H # 1. Už padá půlnoc, zní jen můj těžký krok, oblohou snáší se k zemi mráz, vítr ztichl, zbyl jenom úplněk, () i čas zůstal na chvíli stát. 2. jinak nic, pouze průhledný

Více

A Vike šel domů a vysadil dveře hlavního vchodu. Pak ohnul dvě pružné, pevné mladé břízky, které stá-

A Vike šel domů a vysadil dveře hlavního vchodu. Pak ohnul dvě pružné, pevné mladé břízky, které stá- Soutěž Následujícího dne v šest hodin ráno se Halvar a Vike posilnili několika miskami ovesné polévky, kterou matka Ylva uměla tak výborně vařit, a vydali se k hromadám kamení. Mezi oběma hromadami byl

Více

GIO: PŘÍBĚH AFRICKÉHO CHLAPCE

GIO: PŘÍBĚH AFRICKÉHO CHLAPCE 1 Tereza Čierníková GIO: PŘÍBĚH AFRICKÉHO CHLAPCE 2 PROLOG Henry Vans znovu objíždí svět! Cestopisec Henry Vans, který po svých deseti letech cestování nasbíral tisíce a tisíce informací o zemích z celého

Více

"Marcela," představila se nejistě a téměř kajícně.

Marcela, představila se nejistě a téměř kajícně. "Marcela," představila se nejistě a téměř kajícně. "Ivan Toman," zareagoval stereotypně jako po každém zazvonění telefonu, a teprve poté si uvědomil, kdo volá. "To jsi ty, Marcelo?" nechtěl věřit tomu,

Více

Kabát. Tomáš Dušek. Sehnal jsem kabát. Starý vojenský. Podobný, jaký nosil Dobrý voják Švejk. Prošel první světovou válkou.

Kabát. Tomáš Dušek. Sehnal jsem kabát. Starý vojenský. Podobný, jaký nosil Dobrý voják Švejk. Prošel první světovou válkou. Kabát Tomáš Dušek Sehnal jsem kabát. Starý vojenský. Podobný, jaký nosil Dobrý voják Švejk. Prošel první světovou válkou. Tyhle kabáty jsou už k nesehnání a cena bývá vysoká. Dost jsem za něj zaplatil,

Více

Horký den se pomalu chýlil ke konci, slunce zapadalo za hranatou věží františkánského kláštera a jeho nazlátlé paprsky dopadaly na kopce protějšího

Horký den se pomalu chýlil ke konci, slunce zapadalo za hranatou věží františkánského kláštera a jeho nazlátlé paprsky dopadaly na kopce protějšího S A N O K 1 8 7 5 Horký den se pomalu chýlil ke konci, slunce zapadalo za hranatou věží františkánského kláštera a jeho nazlátlé paprsky dopadaly na kopce protějšího břehu řeky. Děti přeběhly louku, prodraly

Více

Podívejte se na Měsíc, vypadá jako písmenko D, zavolal Lukáš.

Podívejte se na Měsíc, vypadá jako písmenko D, zavolal Lukáš. Měsíc Do kluků jídlo doslova padalo. Jednak měli hlad jako vlci, ale také se už nemohli dočkat, až začnou pozorovat. Sotva dojedli poslední sousto, poprosili tatínka, aby jim dalekohled vynesl na zahradu.

Více

Blanka Kubešová Žoržína Ztracené dětství. Eroika

Blanka Kubešová Žoržína Ztracené dětství. Eroika 1 2 Blanka Kubešová Žoržína Ztracené dětství Eroika 3 Blanka Kubešová, 2008 Eroika, 2008 ISBN 978-80-86337-74-6 4 Blanka Kubešová Žoržína Ztracené dětství 5 6 7 mámě 8 krajino dětství, chtěl bych se k

Více

Wendy čekala před domovními dveřmi své učitelky

Wendy čekala před domovními dveřmi své učitelky 2. Lekce klavíru Wendy čekala před domovními dveřmi své učitelky klavíru, svírala noty a snažila se potlačit napjaté chvění, které před lekcemi cítívala. Windy! Pojď dál, pojď dál! Drobná, elegantně oblečená

Více

Řekni mi pohádku. Ukázka knihy z internetového knihkupectví www.kosmas.cz

Řekni mi pohádku. Ukázka knihy z internetového knihkupectví www.kosmas.cz Řekni mi pohádku Ukázka knihy z internetového knihkupectví www.kosmas.cz Copyright Autor: Petr Scheuer, 2013 Ilustrace: Daniela Scheuerová, 2013 Vydal: Martin Koláček - E-knihy jedou 2014 ISBN: 978-80-87976-23-4

Více

Tim 2,2 o.s. - www.web4kids.cz. 10. Omluva

Tim 2,2 o.s. - www.web4kids.cz. 10. Omluva 10. Omluva Tim 2,2 o.s. - www.web4kids.cz Podívej, kdo sem jde, upozornil Štefan přítele. Ten se napřímil a pohlédl k cestě. Po ní pomalu přicházel Viktor. No, ty lenochu, zasmál se mu Gimo naproti, když

Více

Trpaslíci se vraceli domů po celodenní dřině v diamantových dolech.

Trpaslíci se vraceli domů po celodenní dřině v diamantových dolech. 1 SNĚHURKA A SEDM TRPASLÍKŮ Ach, to léto! Trpaslíci se vraceli domů po celodenní dřině v diamantových dolech. Každý nesl v jedné ruce krumpáč a v druhé kyblík. Jak tak pochodovali lesem, hřálo je do zad

Více

Ahoj kamarádi, tak co íkáte na ty dva hlupáky a vykutálence, kte í malému Jakubovi tak moc ublížili? Taky je vám z toho smutno? No aby nebylo!

Ahoj kamarádi, tak co íkáte na ty dva hlupáky a vykutálence, kte í malému Jakubovi tak moc ublížili? Taky je vám z toho smutno? No aby nebylo! Ahoj kamarádi, tak co říkáte na ty dva hlupáky a vykutálence, kteří malému Jakubovi tak moc ublížili? Taky je vám z toho smutno? No aby nebylo! Vždyť je to ostuda, když se lidi k sobě chovají tak surově

Více

být a se v na ten že s on z který mít do o k

být a se v na ten že s on z který mít do o k být a se 1. 2. 3. v na ten 4. 5. 6. že s on 7. 8. 9. z který mít 10. 11. 12. do o k 13. 14. 15. ale i já 16. 17. 18. moci svůj jako 19. 20. 21. za pro tak 22. 23. 24. co po rok 25. 26. 27. oni tento když

Více

PŮJČIT SI ZÁPALKU Překlad: Adéla Nakládalová

PŮJČIT SI ZÁPALKU Překlad: Adéla Nakládalová PŮJČIT SI ZÁPALKU Překlad: Adéla Nakládalová Můžete si myslet, že půjčit si zápalku na ulici je docela jednoduchá věc. Ovšem každý člověk, který to kdy zkusil, vás ujistí, že tak to rozhodně není. A každý

Více

Dokonale jsem si všechno připravil, včetně příchodu do třídy. Musel jsem zvolit správný krok. Sebejistý a cílevědomý. Když jsem si o víkendu

Dokonale jsem si všechno připravil, včetně příchodu do třídy. Musel jsem zvolit správný krok. Sebejistý a cílevědomý. Když jsem si o víkendu 3 Dokonale jsem si všechno připravil, včetně příchodu do třídy. Musel jsem zvolit správný krok. Sebejistý a cílevědomý. Když jsem si o víkendu nacvičoval větu: Mám rakovinu mozku, došel jsem k názoru,

Více

Od chvíle, kdy se na ně podívala naposledy, neuplynuly ještě ani dvě minuty. Měla pocit, jako by se ocitla v nějaké časové pasti.

Od chvíle, kdy se na ně podívala naposledy, neuplynuly ještě ani dvě minuty. Měla pocit, jako by se ocitla v nějaké časové pasti. Kapitola 1 Už to máš? zeptala se Olivia Abbottová mámy. Olivii se konečně podařilo přimět tátu, aby si dal pauzu od svého pravidelného úterního maratonu tai-či tím, že mu zatřepala pompony přímo před obličejem,

Více

Pod Kingstonem. Mobil hlasitě zapípal.

Pod Kingstonem. Mobil hlasitě zapípal. Pod Kingstonem Mobil hlasitě zapípal. Jsou lidé, které zapípání mobilu dokáže vážně vyvést z míry. Mohou pak začít splašeně pobíhat, křičet, ohrožovat všechno a všechny ve svém dosahu. Jiní zase začnou

Více

Sam si o tom chtěl promluvit. Meredith nechtěla. Sam

Sam si o tom chtěl promluvit. Meredith nechtěla. Sam FAJN TROCHU OČISTNÉ ANO Sam si o tom chtěl promluvit. Meredith nechtěla. Sam se chtěl zamyslet nad možnými důsledky. Ve světle její reakce považoval za nutné to probrat detailněji. Nekaz to kouzlo, požádala

Více

MARTIN SICHINGER SMRT KRÁLE ŠUMAVY DO NITRA HOR PO DÁVNÝCH STEZKÁCH KE STARÝM PŘÍBĚHŮM 65. POLE

MARTIN SICHINGER SMRT KRÁLE ŠUMAVY DO NITRA HOR PO DÁVNÝCH STEZKÁCH KE STARÝM PŘÍBĚHŮM 65. POLE MARTIN SICHINGER SMRT KRÁLE ŠUMAVY DO NITRA HOR PO DÁVNÝCH STEZKÁCH KE STARÝM PŘÍBĚHŮM 65. POLE 1 2 www.65pole.cz SMRT KRÁLE ŠUMAVY EDICE TAH SVAZEK 1 MARTIN SICHINGER SMRT KRÁLE ŠUMAVY DO NITRA HOR

Více

Zvedám mobil a ve sluchátku se ozve jeho hlas. Je tichý a velice pomalý.

Zvedám mobil a ve sluchátku se ozve jeho hlas. Je tichý a velice pomalý. Dnes ráno se mi vstává líp. Hlava mě nebolí a dokonce se mi už ani nemotá. Jsem desátý den po otřesu mozku a stále špatně spím. V nákupním centru nás s dcerou napadl cizí vyšinutý chlap a poranil mi krční

Více

Petra Soukupová. K moři

Petra Soukupová. K moři Petra Soukupová K moři Brno 2011 Petra Soukupová, 2007 Host vydavatelství, s. r. o., 2007, 2011 (elektronické vydání) ISBN 978 80 7294 420 0 Rodičům PETROVY DVĚ ŽENY 1/ Petr a Magda se potkávají Magda

Více

něco přišlo. Začali tedy spolu hovořit o všem možném, co je napadlo, nikoliv ale o moři, o ostrově a o muminím

něco přišlo. Začali tedy spolu hovořit o všem možném, co je napadlo, nikoliv ale o moři, o ostrově a o muminím Tak se mi zdá, řekla, tak se mi zdá, že nadešel čas, abychom podnikli nějaký opravdu pěkný výlet. S jídelním košem. A šla rovnou zpátky k majáku, aby se dala do balení. Když maminka sbalila všechno potřebné

Více

DIGESTIV. První, co mě upoutalo, je 30% sleva z nápojů. To už tam rovnou můžete napsat, že se potápíte!

DIGESTIV. První, co mě upoutalo, je 30% sleva z nápojů. To už tam rovnou můžete napsat, že se potápíte! 8 DIGESTIV První, co mě upoutalo, je 30% sleva z nápojů. To už tam rovnou můžete napsat, že se potápíte! Nad objemným jídelním lístkem: To vypadá jako babiččino album. Nad šálkem espressa: To kafe vypadalo

Více

MOJE TĚLO. Anna Pfeifferová. Ilustrace: Ulla Bartlová

MOJE TĚLO. Anna Pfeifferová. Ilustrace: Ulla Bartlová MOJE TĚLO Anna Pfeifferová Ilustrace: Ulla Bartlová Vem si tužku na panáčka, nakresli ho, je to hračka: Tečky, čárka, dole proužek, kolem toho ještě kroužek. Po stranách mu přidej ouška, ať ví dobře, co

Více

14 16 KH-57-03-297 -CS-C

14 16 KH-57-03-297 -CS-C 14 16 KH-57-03-297-CS-C Vy krásné vlaštovky! Evropská komise Tuto publikaci zpracovalo Generální ředitelství pro životní prostředí. Vychází ve všech úředních jazycích Evropské unie. Publikace je také k

Více

Už je to tady zas, že? podivil se Charlie. Kam jsme se dostali tentokrát? Do Zakázaného města! prohlásila Louisa a rozhlížela se kolem.

Už je to tady zas, že? podivil se Charlie. Kam jsme se dostali tentokrát? Do Zakázaného města! prohlásila Louisa a rozhlížela se kolem. KAPITOLA 2 Frankie pocí l na tvářích lehký závan větru. Zamrkal, a když se mu před očima vyjasnilo, uviděl, jak stojí před velkou klenutou bránou. Byla natřená několika barvami červenou, oranžovou a zelenou.

Více

To znamená, že jste tlustý ožrala. Odpověděla mi. Ale teď vážně. Pokračovala. Musíte zhubnout, nebo vám začnu předepisovat prášky.

To znamená, že jste tlustý ožrala. Odpověděla mi. Ale teď vážně. Pokračovala. Musíte zhubnout, nebo vám začnu předepisovat prášky. Neviditelnost Tomáš Dušek Byl jsem na kontrole. Našli mi v krvi zbytkový alkohol a špatný cholesterol. Ptal jsem se své doktorky, co to znamená. To znamená, že jste tlustý ožrala. Odpověděla mi. Ale teď

Více

Pravidla přátelství. Na motivy úspěšného seriálu od Disney Channel

Pravidla přátelství. Na motivy úspěšného seriálu od Disney Channel Pravidla přátelství Na motivy úspěšného seriálu od Disney Channel Original title: Código amistad Copyright 2015 Disney Enterprises, Inc. Vydalo nakladatelství EGMONT ČR, s.r.o., Žirovnická 3124, 106 00

Více

Myši vzhůru nohama. podle Roalda Dahla

Myši vzhůru nohama. podle Roalda Dahla podle Roalda Dahla B yl jednou jeden starý pán, kterému bylo 87 let a jmenoval se Labon. Celý svůj život to byl klidný a mírumilovný člověk. Byl velmi chudý, ale velmi šťastný. Když Labon zjistil, že má

Více

Příloha 1a Diplomová práce, ukázka scenáře Před domem Potřebuji pomoct. Pavel si zrovna zapínal bundu a šel za otcem. Bylo chladno a zataženo, okolní svět ztratil barvy, působil mdle a nevýrazně. Dvě postavy

Více

Můj pohled pozorování

Můj pohled pozorování Můj pohled pozorování Přemysl Vřeský Veselí nad Moravou 2013 Ájurvédská Instituce Dhanvantri, Praha ÚVOD Jmenuji se Přemysl Vřeský a ukončil jsem druhý ročník studia Ajurvédské instituce Dhanvantri obor

Více

SEDM ZLATÝCH OBLÁČKŮ

SEDM ZLATÝCH OBLÁČKŮ SEDM ZLATÝCH OBLÁČKŮ VOJTĚCH FILIP VĚNOVÁNO BOHU 3 4 Copyright Autor: Vojtěch Filip Fotografie na obálce s laskavým svolením Petra Pospíšila, Hoher Bogen 2009 Vydal: Martin Koláček E-knihy jedou 2014 ISBN:

Více

První kapitola Katja vstoupila do Anniny secesní vily. Nestávalo se často, aby ji Anna nechala stát na chodbě, nic neřekla a odběhla. Katja ji hledala. Pomalu otevírala dveře a procházela místnostmi. Když

Více

Je takový osud, že co je v něm bez chvění, není pevné. Je taková láska, že se ti nedostává světa, byť jenom pro krůček.

Je takový osud, že co je v něm bez chvění, není pevné. Je taková láska, že se ti nedostává světa, byť jenom pro krůček. JE Je takový osud, že co je v něm bez chvění, není pevné. Je taková láska, že se ti nedostává světa, byť jenom pro krůček. Je taková rozkoš, že se trestáš za umění, když umění je hříchem. Je takové mlčení,

Více

Závidím svému hrobu protože on se dočká naplnění

Závidím svému hrobu protože on se dočká naplnění Závidím svému hrobu protože on se dočká naplnění Závidím svému hrobu protože on se dočká naplnění B a r b o r a L í p o v á Závidím svému hrobu protože on se dočká naplnění 1999 2009 Barbora Lípová,

Více

Dagmar Pospíšilová VY_32_INOVACE_ČJ5-L_12_DETEKTIVNÍ PŘÍBĚHY CZ.1.07/1.4.00/21.3536 ANOTACE

Dagmar Pospíšilová VY_32_INOVACE_ČJ5-L_12_DETEKTIVNÍ PŘÍBĚHY CZ.1.07/1.4.00/21.3536 ANOTACE Základní škola Habartov, Karla Čapka 119, okres Sokolov Autor: Téma sady: Název výstupu: Dagmar Pospíšilová Český jazyk pro 5. ročník - literatura VY_32_INOVACE_ČJ5-L_12_DETEKTIVNÍ PŘÍBĚHY Datum vytvoření:

Více

rukavicemi na Maxe, Frankieho domácího mazlíčka. Ten spal, stočený na konci pohovky. Stejně si myslím, že psi by měli spát v pelechu.

rukavicemi na Maxe, Frankieho domácího mazlíčka. Ten spal, stočený na konci pohovky. Stejně si myslím, že psi by měli spát v pelechu. KAPITOLA 1 Můžeš si kousek poposednout? zeptala se Louisa, když přišla do obýváku. V ruce držela misku brambůrek. Frankie, který seděl na pohovce, se kousek posunul a při skl se na Charlieho. Dál už nemůžu,

Více

HROBNÍK Jan Kameníček Ilustrace autor Pro děti od dvanácti let

HROBNÍK Jan Kameníček Ilustrace autor Pro děti od dvanácti let HROBNÍK Jan Kameníček Ilustrace autor Pro děti od dvanácti let Cítím se klidný. Já přece nemám sebemenší důvod, abych lhal. Nepociťuji smutek, ani stín strachu, je to jen vyrovnání, blažený smír. Všechny

Více

TEXTY VOJTĚCH MALACH 2003

TEXTY VOJTĚCH MALACH 2003 TEXTY VOJTĚCH MALACH 2003 TMA SE SNÁŠÍ NA MĚSTO TAK TĚ PROSÍM BUĎ SE MNOU UPÍR KROUŽÍ KOLEM NÁS SCHOVEJ HLAVU POD POLŠTÁŘ ZKOUŠÍM TO DÁL R. ZKOUŠÍM TO DÁL DOTKOUT SE OBLAKŮ ZKOUŠÍM TO DÁL DOTKNOUT SE HVĚZD

Více

No, jednou jsem takhle poprvé snědla moc třešní a pak jsem to zapila vodou.

No, jednou jsem takhle poprvé snědla moc třešní a pak jsem to zapila vodou. 40.V Ý S T U P Eva, Bára (EVA s BÁROU stojí na lávce, hraje Bářin magnetofon) Mami, byla jsi taky někdy takhle zamilovaná? Nemyslím do táty, myslím úplně poprvé? První láska! Když jsi cítila, že je to

Více

Legenda o třech stromech

Legenda o třech stromech Legenda o třech stromech Legenda o třech stromech je v tomto setkání s malými metodickými úpravami zpracována v rámci jednoho setkání pro skupinu mládeže a dospělých včetně seniorů. Ve středu zájmu není

Více

LAURA MARX FITZGERALDOVÁ

LAURA MARX FITZGERALDOVÁ LAURA MARX FITZGERALDOVÁ Poklekl ke mně a rukama zacákanýma od barev sevřel má ramena. Není kouzelná. Je dost těžké tuhle sklenici naplnit. Je těžké ty peníze vydělat a ještě těžší je uchovat. Přesunul

Více

Už kráčí anděl kolem domečku, v každé ruce zlatou svíčičku, také však nese velkou knihu, a teď už spíme v Ježíšově jménu.

Už kráčí anděl kolem domečku, v každé ruce zlatou svíčičku, také však nese velkou knihu, a teď už spíme v Ježíšově jménu. Kajsa Nebojsa Přála bych vám vidět domek, v kterém bydlela Kaj sa Ne bojsa. Byl tak maličký a tak milý, že by člověk skoro uvěřil, že je to domeček z pohádky, kde žijí trpaslíci a skřítkové. Stál v úzké

Více

Někteří lidé ho charakterizují jako věčného kluka. Souhlasíš s nimi? A co z toho pro tebe vyplývalo? Teda kromě toho užívání

Někteří lidé ho charakterizují jako věčného kluka. Souhlasíš s nimi? A co z toho pro tebe vyplývalo? Teda kromě toho užívání Ale já jsem se chtěla o Jirkovi Hrzánovi dozvědět něco bližšího. Tak jsem o něm začala psát sama. No, sama jak se to vezme. Pročetla jsem dostupné materiály, ale především jsem na něj nechala vzpomínat

Více

OSTRUŽINY. Žebříček TOP 10 básní z PSANCI.cz SRPEN 2009

OSTRUŽINY. Žebříček TOP 10 básní z PSANCI.cz SRPEN 2009 OSTRUŽINY Žebříček TOP 10 básní z PSANCI.cz SRPEN 2009 1. BÁSNÍCI (od puero) 2. Sonáta pro srpnový večer (od Verena) 3. Ve vaně (od milancholik) 4. (M.) Vzkaz lásky (od ivkaja) 5. Ach, vodo (od nostalgik)

Více

Chaloupka. Blbe, sotva jsem zabrala a ty tu děláš takovej randál.

Chaloupka. Blbe, sotva jsem zabrala a ty tu děláš takovej randál. Chaloupka Ten les je nějakej divnej. A že jsem už lesů prošel dost. Lesy jsou různý. Hustý, řídký, tmavý, smíšený, smrkový, borový, nebo třeba zabordelený. Tenhle ne. Tenhle je prostě divnej. Takovej tichej.

Více

Radomír Hanzelka AGENTURA OSIRIS KNIHA DRUHÁ

Radomír Hanzelka AGENTURA OSIRIS KNIHA DRUHÁ Radomír Hanzelka AGENTURA OSIRIS KNIHA DRUHÁ 1 Copyright Radomír Hanzelka, 2013 www.radomirhanzelka.cz Všechna práva vyhrazena Vytiskla a vydala: Nová Forma s.r.o. www.novaforma.cz Vydání první ISBN 2

Více

Jak Ježíšek naděloval radost také v tištěné verzi

Jak Ježíšek naděloval radost také v tištěné verzi Jak Ježíšek naděloval radost také v tištěné verzi Objednat můžete na www.fragment.cz František Ber Jak Ježíšek naděloval radost e-kniha Copyright Fragment, 2014 Všechna práva vyhrazena. Žádná část této

Více

m.cajthaml Na odstřel

m.cajthaml Na odstřel m.cajthaml Na odstřel Ach Bože! zakřičel směrem všude tam, kde nic nebylo. William Eastlake I. Já ho vůbec neznal. Teda předtím jsem ho vůbec neznal. I když bydlíte v jednom městě, tak nemůžete znát všechny

Více

Je to už sedmnáct dní, co nemůžu spát. Nemám tím na mysli běžnou nespavost. O nespavosti já totiž něco málo vím. Na vysoké škole mě už jednou podobná

Je to už sedmnáct dní, co nemůžu spát. Nemám tím na mysli běžnou nespavost. O nespavosti já totiž něco málo vím. Na vysoké škole mě už jednou podobná Je to už sedmnáct dní, co nemůžu spát. Nemám tím na mysli běžnou nespavost. O nespavosti já totiž něco málo vím. Na vysoké škole mě už jednou podobná záležitost postihla. Říkám podobná záležitost, poněvadž

Více

www.robotikmechacek.cz

www.robotikmechacek.cz ISBN 978-80-260-3610-4 (epub) ISBN 978-80-260-3611-1 (PDF) ISBN 978-80-260-3612-8 (MobiPocket) www.robotikmechacek.cz Na webu můžete výhodně koupit také elektronickou či tištěnou verzi prvního dílu knihy

Více

Když jsem mámě říkala, že by měla jít za svým snem a otevřít si vlastní pekařství, vůbec jsem si neuvědomila, že se kvůli tomu budu muset stěhovat,

Když jsem mámě říkala, že by měla jít za svým snem a otevřít si vlastní pekařství, vůbec jsem si neuvědomila, že se kvůli tomu budu muset stěhovat, Když jsem mámě říkala, že by měla jít za svým snem a otevřít si vlastní pekařství, vůbec jsem si neuvědomila, že se kvůli tomu budu muset stěhovat, opustit všechny své kamarády a začít chodit do nové školy.

Více

Titul: TV_1303_Duchovné praktikovanie a úprimnosť pomáhajú planéte_iii Zdravím, Mistryně! (Ahoj.) Ano?

Titul: TV_1303_Duchovné praktikovanie a úprimnosť pomáhajú planéte_iii Zdravím, Mistryně! (Ahoj.) Ano? Zdravím, Mistryně! (Ahoj.) Ano? Dělám to teď dobře. Velice ráda Vás vidím! Já také, drahá, já také. Jste tak hezká! A toto je moje tchýně. Och, ano? Celá rodina je tady, dobrá! Dobrá, zpět k vaší poezii.

Více

1. kapitola (Petra) No, já sama nevím, jak se ta zastávka jmenuje vím jen, že to kousek od Řešovské.

1. kapitola (Petra) No, já sama nevím, jak se ta zastávka jmenuje vím jen, že to kousek od Řešovské. 1. kapitola (Petra) Stojím na chodbě budovy FSV UK a snažím se zorientovat v plánku. Nervózně si přitom pohrávám s propiskou. Náhle za sebou uslyším povědomý hlas: Honzo, kolikrát jsem ti říkal, že nechci,

Více

Bodláky ve vlasech. Emi Ami D

Bodláky ve vlasech. Emi Ami D Bodláky ve vlasech Emi Ami D 1. Do vlasů bláznivej kluk mi bodláky dával, Emi C F D za tuhle kytku pak všechno chtěl mít, D Ami H7 svatební menuet mi na stýblo hrával, C D D7(-) že prej se musíme vzít.

Více

Příspěvek č. 21 Setkávání se smrtí

Příspěvek č. 21 Setkávání se smrtí Příspěvek č. 21 Setkávání se smrtí Plánuješ něco na víkend? ptal se mě Mario. Ehm něco s tebou? zeptala jsem se s úsměvem, protože mi došlo, že on něco plánuje. Přesně, usmál se, napadlo mě, že bychom

Více

N ÁČELNÍK K ANČÍ ZUB

N ÁČELNÍK K ANČÍ ZUB 1) N ÁČELNÍK K ANČÍ ZUB Na pokraji moravské dědiny, kousek od hranic, stojí bývalý lovecký zámeček pánů z Větrova. Je omítnutý pampeliškovou žlutí, má spoustu věžiček pokrytých prejzy a korouhvičku s kohoutem.

Více

Audiopomůcka č. 3 Japonské pohádky Výukový materiál

Audiopomůcka č. 3 Japonské pohádky Výukový materiál Audiopomůcka č. 3 Japonské pohádky Výukový materiál Autor: Mgr. Petra Grygová Partnerské zařízení: Dětský domov, Základní škola a Střední škola, Žatec Poznámka: kopírovat dle počtu žáků Výukový materiál

Více

Zuzana Pospíšilová ilustroval Drahomír Trsťan

Zuzana Pospíšilová ilustroval Drahomír Trsťan Zuzana Pospíšilová ilustroval Drahomír Trsťan Upozornění pro čtenáře a uživatele této knihy Všechna práva vyhrazena. Žádná část této tištěné či elektronické knihy nesmí být reprodukována ani šířena v papírové,

Více

S e t k á n í š e s t é B o u ř e

S e t k á n í š e s t é B o u ř e S e t k á n í š e s t é B o u ř e Utíkáš po trávě, studí tě do bosých nohou, prší a z dálky duní bouřka. Dům není daleko, když zrychlíš utečeš hromům za svými zády. Nechceš se otočit, ale dunění se blíží

Více

Fantastický Svět Pana Kaňky

Fantastický Svět Pana Kaňky Fantastický Svět Pana Kaňky Adam Nehůdka je chlapec, jenž velmi rád četl knížky. Doma a ve škole se mu nikdy nic nedařilo, a tak byl poslán do Akademie pana Kaňky. Chodili tam chlapci, jejichž jména začínala

Více

Jindřiška Šindlerová Projdi se mnou

Jindřiška Šindlerová Projdi se mnou Jindřiška Šindlerová Projdi se mnou edice Knihovnicka.cz Tribun EU 2008 Jindřiška Šindlerová Projdi se mnou edice Knihovnicka.cz Tribun EU 2008 KATALOGIZACE V KNIZE - NÁRODNÍ KNIHOVNA ČR Šindlerová, Jindřiška

Více

Otrokyně od Nilu. Tati! Kroutila jsem se ve snaze vymanit se z železného bojovníkova sevření.

Otrokyně od Nilu. Tati! Kroutila jsem se ve snaze vymanit se z železného bojovníkova sevření. Tati! Kroutila jsem se ve snaze vymanit se z železného bojovníkova sevření. Tati! Ucítila jsem, jak mě něco udeřilo do zátylku, a svět kolem mě zčernal. D o tváře mi šplíchala studená voda. Když jsem otevřela

Více