Vyhodnocení dostupných výzkumů a dat o bezdomovectví v ČR a návrhy postupů průběžného získávání klíčových dat

Transkript

1 Vyhodnocení dostupných výzkumů a dat o bezdomovectví v ČR a návrhy postupů průběžného získávání klíčových dat Věra Kuchařová Jana Barvíková Kristýna Peychlová Sylva Höhne Externí spolupráce: Petr Holpuch (Příloha k části 1.1.1) VÚPSV, v.v.i. Praha 2015

2 Publikace byla schválena ediční vědeckou radou ve složení: doc. Ing. Ladislav Průša, CSc. (VÚPSV, v.v.i. Praha) Ing. Martin Holub, Ph.D. (VÚPSV, v.v.i. Praha) Mgr. Miriam Kotrusová, Ph.D. (FSV UK Praha) Ing. Robert Jahoda, Ph.D. (MU Brno) Ing. David Prušvic, Ph.D. (MF ČR) Ing. Jan Mertl, Ph.D. (VŠFS Praha) Ing. Jan Molek, CSc. (JU České Budějovice) doc. Ing. Olga Poláková, CSc. (Metropolitní univerzita Praha) Vydal Výzkumný ústav práce a sociálních věcí, v.v.i. Praha 2, Karlovo náměstí 1 jako svou 484. publikaci Vyšlo v roce 2015, 1. vydání, počet stran 219 Tisk: VÚPSV, v.v.i. Recenze: Ing. Jiří Růžička Mgr. Ilja Hradecký ISBN

3 Abstrakt Předkládaná monografie shrnuje výsledky projektu, jehož cílem bylo shromáždit a vyhodnotit existující domácí zdroje dat (statistiky, sčítání, dokumenty aj.) a provedené výzkumy problematiky bezdomovectví v širokém chápání tohoto společenského jevu. Tam, kde je to možné, byly zjišťovány počty osob spadajících do různých kategorií bezdomovců a lidí tímto jevem ohrožených (tzv. zjevných, skrytých a potenciálních bezdomovců) vymezených na základě Evropské typologie bezdomovectví a vyloučení z bydlení ETHOS. Zároveň byla vyhodnocena kvalita a spolehlivost dostupných zdrojů dat a hledány možnosti jejich rozšíření a zkvalitnění. Zpracované vyhodnocení ukazuje, že při snaze vytvořit co nejspolehlivější ucelený obraz o rozsahu bezdomovectví na určitém území je nutné respektovat jeho různé mody a projevy. Pro některé však v ČR nejsou k dispozici relevantní statistická data v žádoucím rozsahu a hloubce nebo nejsou vůbec sledována. Proto monografie neposkytuje odhad souhrnného počtu bezdomovců v ČR, ale komentuje aktuálně dostupná data a vytyčuje zdroje a přístupy, které by mohly vést ke zpřesnění a rozšíření současného povědomí o stavu bezdomovectví na našem území. Text je členěn do kapitol podle operačních kategorií typologie ETHOS a podkapitol podle jednotlivých národních subkategorií. Závěr každé podkapitoly představuje vyhodnocení v ní uvedených dat a návrhy, jak je rozšířit nebo rozvinout, popř. zamyšlení nad tím, zda je vůbec z ekonomického hlediska a z hlediska jejich širší využitelnosti potřebné určitý typ dat sbírat v té podobě, v jaké k tomu vybízí současné vymezení českých národních subkategorií ETHOS. Ukazuje se potřeba jejich revize a aktualizace. Klíčová slova: bezdomovectví; Evropská typologie bezdomovství a vyloučení z bydlení ETHOS; bydlení, osoby bez přístřeší; pobytové sociální služby; azylové domy; noclehárny, sčítání bezdomovců Abstract The presented monograph summarizes the results of a project the aim of which was to assemble and evaluate existing domestic data sources (statistics, censuses, documents etc.) and completed research projects focusing on homelessness in the broadest sense of the word. Where possible, the numbers of people in the different categories of homeless and of people vulnerable to becoming homeless (i.e. apparent, hidden and potential homeless), defined in accordance with the European Typology of Homelessness and Housing Exclusion (ETHOS) were looked for. Simultaneously the quality and reliability of the available data sources was evaluated and possibilities of their broadening and refinement were examined. The resulting analysis shows that in order to produce a reliable image of homelessness on a particular area it is necessary to respect its different modes and manifestations. For some of them, however, relevant statistical data are not available in the desired extent and depth or are not being collected at all in the Czech Republic. Hence the monograph does not provide an estimate of the aggregate number of homeless people in the Czech Republic, but comments the currently available data and identifies sources and procedures which could lead to the refinement and broadening of the contemporary knowledge of the state of homelessness in the Czech Republic. The text is structured into chapters according to the ETHOS operational categories, and these are further subdivided according to national subcategories which have been defined for the Czech Republic. The conclusion of each chapter provides an evaluation of the data used therein and proposals of broadening or developing the data sources, or possibly a discussion regarding the need to collect a particular type of data in the form given by the structure of the Czech national ETHOS subcategories, with respect to the economic

4 efficiency of such an undertaking and to the broader utility of the data. The need to revise and update these subcategories is apparent. Key words: homelessness; European Typology of Homelessness and Housing Exclusion ETHOS; housing; people sleeping rough; residential social services; homeless hostels; night shelters; homeless census

5 Obsah Seznam užívaných zkratek... 7 Úvod... 9 Bez střechy 1. Osoby přežívající venku Veřejné prostory nebo venku (na ulici) Osoby v noclehárně Noclehárna Bez bytu 3. Osoby v ubytovnách pro bezdomovce Azylový dům pro bezdomovce Přechodná ubytovna Přechodné podporované ubytování Osoby v pobytových zařízeních pro ženy Pobytové zařízení pro ženy Osoby v ubytovnách pro imigranty Přechodné bydlení (azylová zařízení pro žadatele o azyl) Ubytovny pro migrující pracovníky Osoby před opuštěním instituce Věznice a vazební věznice Zdravotnická zařízení Zařízení pro děti Uživatelé dlouhodobější podpory Pobytová péče pro starší bezdomovce Podporované bydlení pro bývalé bezdomovce Nejisté bydlení 8. Osoby žijící v nejistém bydlení Přechodné bydlení u příbuzných nebo přátel Bydlení bez právního nároku Nezákonné obsazení pozemku Osoby ohrožené vystěhováním Výpověď z nájemního bytu Ztráta vlastnictví bytu Osoby ohrožené domácím násilím Policejně zaznamenané domácí násilí

6 Nevyhovující bydlení 11. Osoby žijící v provizorních a neobvyklých stavbách Mobilní obydlí Neobvyklá stavba Provizorní stavba Osoby žijící v nevhodném bydlení Obydlené neobyvatelné byty Osoby žijící v přelidněném bytě Nejvyšší národní norma definující přelidnění Potenciální bezdomovci s nejednoznačným začleněním do typologie ETHOS Závěr Literatura Přílohy Příloha č. 1 ETHOS - Evropská typologie bezdomovectví a vyloučení z bydlení v prostředí ČR Příloha č. 2 Možnosti a meze sčítání osob bez přístřeší v ČR Příloha č. 3 Azylové domy v ČR ubytovávající matky s dětmi Příloha č. 4 Azylové domy v ČR ubytovávající otce s dětmi Příloha č. 5 Příspěvek na úhradu potřeb dítěte - průměrný měsíční počet příjemců za rok Příloha č. 6 Osoby žijící v přelidněných bytech Příloha č. 7 Příjemci dávek v hmotné nouzi Příloha č. 8 Dotazník použitý v první fázi pražského sčítání bezdomovců v roce

7 Seznam užívaných zkratek Seznam užívaných zkratek Zkratka AD ASZ ČCE ČR ČSSZ ČSÚ DnB DPC EA ETHOS EK EU FEANTSA IC IKSP ILO MHD MMR ČR (MMR) MOP MP MPSV ČR (MPSV) MŠMT ČR (MŠMT) MZ ČR (MZ) MV ČR (MV) NNO NPV o.p.s. ORP o.s. OSN OSP MMB (MMB) OSPOD OV PŠD PnŽ SAD SILC (EU-SILC) SLDB SPOD ÚP ČR (ÚP) USA Azylový dům Význam Agentura pro sociální začleňování, Úřad vlády ČR Českobratrská církev evangelická Česká republika Česká správa sociálního zabezpečení Český statistický úřad Doplatek na bydlení dům na půli cesty ekonomicky aktivní Evropská typologie bezdomovství a vyloučení z bydlení (European Typology on Homelessness and Housing Exclusion) Evidence klientů (software pro evidenci klientů sociálních služeb) Evropská unie Evropská federace národních sdružení pracujících s bezdomovci (European Federation of National Organisations working with the Homeless/ Fédération européenne des Associations Nationales Travaillant avec les Sans-Abri) intervenční centrum Institut pro kriminologii a sociální prevenci Mezinárodní organizace práce (International Labour Organization) městská hromadná doprava Ministerstvo pro místní rozvoj ČR Mimořádná okamžitá pomoc (dávka pomoci v hmotné nouzi) Městská policie Ministerstvo práce a sociálních věcí ČR Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy ČR Ministerstvo zdravotnictví ČR Ministerstvo vnitra ČR nestátní nezisková organizace NewPeopleVision (software pro evidenci klientů sociálních služeb) obecně prospěšná společnost (forma právnické osoby podle starého občanského zákoníku zákona č. 40/1964 Sb.) obec s rozšířenou působností občanské sdružení (forma právnické osoby podle starého občanského zákoníku - zákona č. 40/1964 Sb.) Organizace spojených národů Odbor sociální péče Magistrátu města Brna (Magistrát města Brna) orgán sociálně-právní ochrany dětí ochranná výchova povinná školní docházka Příspěvek na živobytí Sdružení azylových domů v ČR, o.s. Výběrové šetření příjmů a životních podmínek domácností (European Union Statistics on Income and Living Conditions) Sčítání lidu, domů a bytů sociálně-právní ochrana dětí Úřad práce ČR Spojené státy americké (United States of America) 7

8 Seznam užívaných zkratek Zkratka ÚV VOŠ VŠ VŠPS VTOS ZDVOP z.s. ZSS ústavní výchova vyšší odborná škola vysoká škola Výběrové šetření pracovních sil výkon trestu odnětí svobody Význam zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc zapsaný spolek (forma právnické osoby podle nového občanského zákoníku - zákona č. 89/2012 Sb.) zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách 8

9 Úvod Úvod Tato monografie je vytvořena na základě požadavku MPSV vyhodnotit existující domácí výzkumy, sčítání a data v oblasti bezdomovectví v širokém chápání tohoto termínu a společenského jevu, který je tímto termínem označován a je mnohovrstevným společenským problémem, jak se píše ve Stanovisku poroty Konsensuální konference o bezdomovectví 5. prosince 2014 (První stanovisko poroty po konferenci, 2014). Zadavatelé formulují potřebu systematicky vyhodnotit stávající znalosti o výskytu a rozsahu bezdomovectví a identifikovat oblasti, kde chybí data klíčová pro tvorbu příslušných politik, mj. tím, že problematika bezdomovectví je v ČR poznamenána poznatkovým deficitem, a to jak na straně veřejnosti, tak u tvůrců politik. Chybí přesnější empirické poznatky, které umožňují efektivní tvorbu a realizaci veřejných politik zaměřených na její řešení a prevenci. Fakt, že údaje o bezdomovcích nejsou detailněji známy, znesnadňuje také mezinárodní srovnání. Pro překonání tohoto deficitu je třeba jednak shromáždit všechny dostupné informace a data podle funkční definice bezdomovectví (tj. včetně lidí nacházejících se v různých fázích obvyklých trajektorií vedoucích k bezdomovectví), a jednak vytvořit koncepci dalšího sledování tohoto jevu. Cílem práce na zadaném úkolu tedy bylo provést jakousi inventuru v dosud používaných zdrojích dat (statistikách, sčítáních, dokumentech aj.) a provedených výzkumech problematiky bezdomovectví. Konkrétně to znamenalo zjistit, tam, kde je to možné, počty různých kategorií bezdomovců a lidí tímto jevem ohrožených (tedy tzv. zjevných, skrytých a potenciálních bezdomovců - viz mj. Hradecký a kol., 2012a), vyhodnotit dostupná data a hledat možnosti rozšíření a zkvalitnění různých druhů dat. Touto snahou vlastně tato studie plní doporučení podkladového materiálu Jak zkvalitnit rozsah dostupných informací o bezdomovství na regionální, národní a evropské úrovni (Edgar a kol., 2008, s. 12), který shrnul doporučení směřující k zavedení jednotných národních systémů sběru dat o problematice bezdomovectví využitelných pro mezinárodní komparace. Základním koncepčním východiskem je dokument MPSV Koncepce prevence a řešení problematiky bezdomovectví v České republice do roku 2020 z roku 2013, kde se píše: Jde především o užívání a uplatňování funkční definice bezdomovectví ETHOS (viz příloha ETHOS - Evropská typologie bezdomovství a vyloučení z bydlení v prostředí ČR ) 1 ve všech záležitostech týkajících se problematiky bezdomovectví a vyloučení z bydlení. Bezdomovcem je podle této definice: osoba, jejíž bydlení je nejisté nebo neodpovídá standardům bydlení v daném prostředí (z důvodu chudoby, zadlužení, provizorního charakteru ubytování, před propuštěním z instituce, pobytu bez právního nároku, ohrožení domácím násilím apod.), osoba v ubytovacím zařízení pro bezdomovce, osoba spící venku (bez střechy) - na ulici. V této zprávě předkládáme především komentovaný přehled zdrojů dat o různých kategoriích lidí, kteří se stali bezdomovci nebo jsou v tomto směru ve své aktuální životní situaci ohroženi. Náš metodologický postup vychází z typologie ETHOS, 1 Viz: dále např. Hradecký a kol 2007, Hradecký a kol. 2012a aj. 9

10 Úvod což znamená v zásadě postup podle jejích jednotlivých kategorií ve snaze zjistit a zhodnotit dosavadní relevantní data a výzkumné výsledky a navrhnout možné další způsoby, jak příslušné kategorie kvantitativně podchytit. Cílem bylo jednak zjistit objem kategorií (tj. počet osob v ČR, které do každé z kategorií spadají), což však má u všech více nebo méně závažné limity, a jednak nabídnout možné postupy kvantifikace na základě vyhodnocení těch dosavadních. Vzhledem k mnohovrstevnatosti jevu bezdomovectví, proměnlivosti situace, a tedy dynamice pohybu bezdomovců prostorově i mezi koncepčními kategoriemi, není možné všechny tyto osoby zachytit nějakou jednotnou universální metodikou. Proto o sledovaném jevu nevyhnutelně existují data různého charakteru, jež jej zachycují ve třech podobách - stock, flow, prevalence (viz Edgar a kol., 2007, s. 186). Tyto podoby odpovídají různým přístupům ke kvantifikaci bezdomovců - jako počet osob k určitému datu, jako objem osob, které využily danou sociální službu během určitého časového období nebo se během daného období ocitly v některé z definovaných životních situací bezdomoví. Tato různorodá povaha dostupných zdrojů výrazně znesnadňuje úkol celkově vyčíslit jev bezdomovectví v ČR jako celek. Při práci na tomto úkolu jsme dospěli k závěru, že při snaze vytvořit co nejkonkrétnější a nejspolehlivější ucelený obraz o rozsahu bezdomovectví je nutné respektovat různé mody a projevy tohoto jevu. Nesnažíme se tedy dospět k souhrnnému vyjádření jakkoli odhadované nebo pravděpodobnostní početnosti bezdomovců v různých podobách bezdomovectví, ale o shromáždění aktuálně co nejspolehlivějších dat ke každé sledované kategorii ETHOS. Hradecký (2006) problém velké rozmanitosti zdrojů dat, a tím jejich kvality a spolehlivosti, zmiňuje již v Národní zprávě o bezdomovství v České republice 2006: Statistické údaje, které se týkají bezdomovství a problematického bydlení, nemají stejnou vypovídací hodnotu. Některé jsou poměrně objektivně zjistitelné při sčítání obyvatel, které periodicky provádí Český statistický úřad. Jde zejména o údaje o nejistém a nepřiměřeném bydlení, v operačních kategoriích 9-13, zčásti také v kategoriích 5-8. V kategoriích 2-4 lze počítat zejména s údaji, které pocházejí od poskytovatelů sociálních služeb. U chybějících údajů se musíme spokojit se sekundárními zdroji, které však mohou mít větší nebo menší validitu. Nejobtížnější, ale z hlediska problematiky bezdomovství nejdůležitější, je zjišťování v operační kategorii 1 (s. 16). Od vydání této studie byla vykonána řada dalších prací na upřesnění převodu ETHOS do národních subkategorií, což však hlavně rozkrývalo nedostatečnost stávajících zdrojů dat a forem zjišťování počtů bezdomovců. Metodika zpracování Hlavním inspiračním zdrojem pro naši práci se stala rozsáhlá studie z roku 2012, zpracovaná kolektivem autorů pod vedením I. Hradeckého a L. Prudkého Souhrnný materiál pro tvorbu Koncepce práce s bezdomovci v ČR na období do roku 2020, která byla podkladem pro formulování Koncepce prevence a řešení problematiky bezdomovectví v České republice do roku 2020 (Koncepce prevence..., 2013). Zdroje a postupy jejich zpracování a využití, které jsou uvedeny v jejich studii, jsme se snažili zhodnotit z hlediska aktuálních možností. Ty se ovšem příliš nelišily od tehdejších, mj. kvůli krátké době, která od jejího zpracování uplynula. Také ale proto, že po tu dobu nebyla vyvíjena žádná snaha metodologii zjišťování počtu bezdomovců zlepšovat. Tak komplexní problematika, jako je bezdomovectví, je podchycena v celé škále zdrojů informací, a to s různou mírou úplnosti a spolehlivosti. Hlavními jsou statistická data, vyčerpávající (jako např. Sčítání lidu, domů a bytů) a výběrová šetření, ad hoc 10

11 Úvod šetření, registry, výkazy a další. Proto jsme si kladli za cíl podchytit pokud možno celou šíři potenciálních zdrojů. Hlavní zdroje dat, které jsme analyzovali, byly následující: - Sčítání lidu, domů a bytů v roce (SLDB) Další projekty na zjišťování počtu bezdomovců - sčítání provedené Ministerstvem vnitra ČR - Regionální sčítání bezdomovců ve velkých městech (Praha, Brno, Plzeň, Ostrava, Ústí nad Labem) a dalších městech ČR (např. Havířov, Opava, Olomouc, Vsetín) - Databáze a výsledky statistického zjišťování Ministerstva práce a sociálních věcí ČR - Databáze a statistické ročenky Ministerstva spravedlnosti ČR a Vězeňské služby ČR - Statistické ročenky Ministerstva zdravotnictví ČR - Datové zdroje a rozbory Ministerstva pro místní rozvoj ČR - Databáze a statistické ročenky Ministerstva školství ČR - Data policejní - kriminalistické statistiky - Data, evidence, zjišťování relevantních nestátních neziskových organizací - Publikované výsledky rozborů bezdomovectví Předkládaná studie je členěna dle typologie ETHOS. Její čtyři koncepční kategorie Bez střechy, Bez bytu, Nejisté bydlení a Nevyhovující bydlení jsou základem struktury celého textu. Tyto oddíly jsou dále členěny do kapitol podle názvů operačních kategorií a dále pak do částí podle jednotlivých národních subkategorií 2. Účelem této struktury je poskytnout přehled o tom, nakolik je možné jednotlivé národní subkategorie naplnit daty, z jakých zdrojů i jak spolehlivě. V průběhu zpracování studie bylo vedle nedostatku některých dat třeba vyrovnat se s překážkou, že řada dostupných zdrojů informací a dat pokrývá více subkategorií nebo, častěji, jednu či více subkategorií plně a z další(ch) jen část. To platí především o regionálních sčítáních ve velkých městech, kde někdy nebývá rozlišování pomocí tzv. laické typologie vycházející z vnímání veřejnosti na zjevné, skryté a potenciální bezdomovce zcela kompatibilní s rozlišením operačních kategorií ETHOS. Není to jen metodologický nedostatek, ale spíše takto různá zjišťování reflektují mnohotvárnost sledovaného jevu. I na základě těchto zjištění vznikla samostatná pátá kapitola doplňující čtyři vymezené koncepční kategorie ETHOS s názvem Potenciální bezdomovci s nejednoznačným začleněním do typologie ETHOS, v níž jsme se pokusili shrnout kategorie osob, které typologie ETHOS alespoň ve své české adaptaci konsistentně nepostihuje, ale jimž je také nezbytné věnovat při studiu jevu bezdomovectví zvláštní pozornost, neboť se jedná o osoby v životních situacích, které jsou podle dostupných dat a názorů expertů mnohdy klíčovým předstupněm reálné ztráty střechy 2 Při vymezení obsahu jednotlivých národních subkategorií jsme vycházeli především z Komentáře k národním subkategoriím podle typologie ETHOS, který je součástí publikace Definice a typologie bezdomovství Hradeckého a kol. (2007). Jak ukazují následující kapitoly, stávající vymezení některých národních subkategorií je příliš vágní (např. děti před opuštěním instituce a děti před opuštěním pěstounské péče) a bylo by žádoucí přistoupit k jeho zpřesnění. Revidovaný komentář k národním subkategoriím podle typologie ETHOS by měl být dostupný široké odborné veřejnosti. 11

12 Úvod nad hlavou. Za určitých okolností se mohou dostat do situací, které je řadí do různých kategorií ETHOS od osob v nejistém bydlení až po osoby bez střechy. 3 Další komplikace, na niž jsme v průběhu zpracování tohoto rozboru narazili, pramení z toho, že u každé ze skupin bezdomovců, rozlišovaných podle vnímání veřejností (Hradecký a kol. 2012a, s. 21), tj. na zjevné, skryté a potenciální, se potýkáme s relativně odlišnými, ale vždy nemalými metodologickými problémy. To sice není nijak překvapující zjištění, avšak hlavní těžkosti je vhodné zde v úvodu zmínit. V případě zjevných bezdomovců je to zejména problém jejich dosažení (řada z nich není evidována nebo není dosažitelná na adrese, vyznačují se dynamickým pohybem v prostoru). U potenciálních bezdomovců je nasnadě ten problém, že neexistuje prověřená metodika měření (respektive podložené odhady) toho, do jaké míry jsou v rámci relevantních skupin někteří jedinci a rodiny ohroženy ztrátou stávajícího (provizorního) bydlení, tedy pravděpodobnosti jejich propadnutí do bezdomovectví. To platí obdobně u skrytých bezdomovců, u nichž však máme oproti potenciálním poněkud přesnější data o těch základních sociálních skupinách, v rámci nichž se bezdomovci vyčleňují. I vyhodnocení limitů a potenciálu různých zdrojů dat je předmětem této zprávy. Nakonec je třeba připomenout komplikaci znesnadňující vyjádření celkového výskytu bezdomovectví plynoucí z rozmanitosti situací bezdomovectví a ohroženého bydlení a s tím související rozmanitosti dat a jejich zdrojů. To způsobuje, že se nelze vyhnout situaci, kdy jsou některá data stavová, průřezová, zatímco jiná vypovídají o výskytu jevu za určité období, obvykle rok. Závěr každé kapitoly představuje vyhodnocení v ní uvedených zdrojů a návrhy, jak je rozšířit nebo rozvinout, popř. zamyšlení nad tím, zda je vůbec z ekonomického hlediska a z hlediska širší využitelnosti potřebné určitý typ dat sbírat v té podobě, v jaké k tomu vybízí vymezení českých národních subkategorií ETHOS. V něčem se tyto návrhy překrývají, v mnohém jsou pro každou národní subkategorii nebo operační kategorii specifické. V návaznosti na tuto zprávu by bylo žádoucí diskutovat o těchto námětech v odborné veřejnosti a postupně vytvořit metodiku kombinující obecněji uplatnitelné a specifické postupy zjišťování výskytu a rozsahu bezdomovectví. Nicméně jak názorně ukazují výše popsané skutečnosti, není ani za předpokladu potenciálního rozšíření a zpřesnění dále popsaných datových zdrojů možné pokládat předkládaný rozbor za metodický návod k vyčíslení celkového objemu bezdomovectví v ČR. Jak bylo naznačeno výše a jak ukazují jednotlivé kapitoly, operační kategorie ETHOS se v řadě případů překrývají a jen v omezeném množství případů je možné duplicity způsobené logikou této typologie odfiltrovat. Z tohoto hlediska se jakékoli snahy o sečtení všech osob v ČR spadajících do okruhu vymezeného typologií ETHOS pomocí existujících zdrojů dat jeví jako prakticky neproveditelné. Pokud je nicméně tento cíl naší prioritou, jeví se jako příhodné otevřít na MPSV debatu o vytvoření nového celostátně uplatnitelného integrovaného informačního systému pro povinnou evidenci uživatelů sociálních služeb, který by nejen dal poskytovatelům okamžitý přehled o historii využívání sociálních služeb u jednotlivých klientů, ale zároveň by umožnil v případech kvantifikace osob v určitých skupinách uživatelů (jako sčítání bezdomovců) efektivní a průběžný sběr dat, v nichž by byly duplicity do maximální možné míry vyloučeny (zavedení takového systému v jednotlivých evropských státech doporučují a základní rysy jeho struktury nastiňují např. Edgar a kol., 2008). Takový systém by navíc umožňoval získat poměrně přesný přehled jak o průřezovém počtu 3 V případě snahy o souhrnné vyčíslení všech bezdomovců a osob vyloučených z bydlení v ČR může kvantifikace skupin osob zmíněných v této kapitole sloužit jako doplňující (kontrolní) informace, do souhrnného odhadu počtu osob by bylo nutno zahrnout jen ty osoby, které splňují definici některé z národních subkategorií ETHOS. 12

13 Úvod osob v dané populaci a jejích podskupinách (objem k jednomu okamžiku), tak o výskytu sledovaného jevu za určité období. Při vytváření tohoto systému by kromě zvážení účelnosti vynaložených finančních prostředků bylo mj. nezbytné důkladně ošetřit ochranu osobních dat klientů i zvážit etické otázky týkající se např. možné stigmatizace nových klientů určité služby na základě obeznámenosti jejích pracovníků s osobní historií klientů. Inspiraci při tvorbě takového systému by bylo možné čerpat např. v Dánsku, Holandsku, Irsku nebo Maďarsku, kde systémy tohoto druhu již nějakou dobu fungují (viz Benjaminsen a kol., 2014, s ; obecně také Edgar a kol., 2008). Je zřejmé, že by takový systém jen obtížně dokázal podchytit osoby, které do kontaktu s žádnou sociální službou nepřijdou (ať už se jedná o část osob přežívajících venku nebo např. o osoby bydlící přechodně u příbuzných nebo přátel) nebo využívají těchto služeb anonymně, a mohl by odradit některé potenciální klienty od jejich využívání z důvodu obav z prozrazení (kvůli dluhům, trestným činům, ukrývání před pachatelem domácího násilí apod.). Dá se však předpokládat, že by i přesto mohl podchytit značnou část bezdomovectvím ohrožené populace. Existující software databáze používané jednotlivými poskytovateli sociálních služeb na našem území (např. NewPeopleVision /SAD/ nebo ESIP /Naděje/, viz také část 7.1.1) tímto způsobem momentálně využitelné nejsou především proto, že nejsou mezi poskytovateli plošně rozšířeny a ani nebyly zavedeny k tomuto účelu. Nicméně zkušenosti s jejich využíváním, jejich možnosti a limity pro praxi i statistické účely by mohly být užitečné při tvorbě národního (popřípadě jen lokálního) systému evidence klientů sociálních služeb 4. Pokud bychom k projektu sečtení osob bez domova v ČR přistupovali skrze metodu jednorázového kontaktního úplného sčítání (viz především část a příloha č. 2), která staví na osobách přežívajících venku jako na jádru sledované populace a umožňuje vyčíslit pouze průřezový objem bezdomovectví, byl by úkol ošetření duplicit v rámci samotného sčítání a rozboru dat náročnější, ale alespoň částečně zvládnutelný, jak ukazujeme v příloze č. 2. Tam, kde je to na místě, poukazujeme na možnosti využití pravidelných censů pro zjišťování počtu bezdomovců a upozorňujeme na jejich limity. V roce 2011 byly poprvé kvantifikovány počty bezdomovců v rámci celostátního sčítání lidu, domů a bytů. Stalo se tak mj. na podnět nařízení Komise (EU) č. 519/ Bylo to umožněno použitím změněné metodiky spočívající ve zpracování výstupů podle obvyklého pobytu (kdy osobám bez domova byla přiřazena jako adresa obvyklého pobytu adresa místa sečtení) a podpořeno spoluprací se Sdružením azylových domů a Asociací poskytovatelů sociálních služeb (Obyvatelstvo podle způsobu bydlení 2014). Sečteny byly proto pouze osoby, které využívaly k datu sčítání služeb příslušných zařízení 6. Omezené možnosti kvantifikace bezdomovců v rámci sčítání a při použité metodice ve vztahu k rozsahu a pestrosti forem bezdomovectví se však projevily i dalšími způsoby. Mnohé byly konstatovány v příslušných publikacích ČSÚ (Obyvatelstvo podle způsobu bydlení 2014). Především se koncepce sčítání lidí bez domova vůbec neopírala o funkční definice jejich typů ETHOS. Oproti doporučení Evropské komise dále nebyli odlišeni 4 O vytvoření vlastního jednotného systému evidence (úkonů, intervencí, hodin) v oblasti registrovaných sociálních služeb do budoucna uvažuje i Magistrát hl. m. Prahy. 5 Nařízení Komise (EU) č. 519/2010, ze dne 16. června. 2010, kterým se přijímá program statistických údajů a metadat pro sčítání lidu, domů a bytů stanovený nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 763/ Toto omezení bylo zdůvodněno tím, že pouze s těmito skupinami lidí bez domova je možno náležitě komunikovat a společnost jim může poskytovat pomoc. Statistici získali sčítací komisaře z řad zaměstnanců azylových domů. Ti se snažili se svými klienty vyplnit všechny informace, které by jinak dotyčný člověk dal těžko dohromady (Géblová 2012). 13

14 Úvod tzv. prvotní a sekundární bezdomovci 7. Při publikování výsledků sčítání tak byly zveřejněny počty a provedeny rozbory pouze o těch tzv. primárních bezdomovcích, kteří byli dotázáni podle aplikované metodiky, tedy ti, kteří využívají služeb nouzového a dočasného ubytování. Další kategorie bezdomovců a lidí vyloučených z bydlení podle ETHOS, včetně tzv. sekundárních bezdomovců v pojetí doporučení Evropské komise (Baptista a kol., 2012, s. 51), byly zahrnuty do celkového počtu obyvatel. Část z nich byla zahrnuta do kategorií bydlící mimo byty a bydlící v zařízeních, avšak není možné je spolehlivě identifikovat a alespoň odhadovat jejich počty. Přesto se o to v publikaci pokoušíme, avšak zdůrazňujeme, že je třeba pokusné odhady brát pouze jako orientační. Lidé definovaní pro české Sčítání 2011 jako bezdomovci odpovídali vymezení kategorií ETHOS 1-4 (Baptista a kol., 2012, s. 29), ale spíše jen 2-4. Demografická struktura sečtených osob neodpovídá zjištěním z jiných kvantifikací bezdomovců, např. vyšším podílem žen, což ovlivnilo i podíly osob podle rodinného stavu a věku (vliv počtu zúčastněných azylových domů pro matky s dětmi, závislost na přístupu pracovníků zařízení) 8. Další problémy pramení ze způsobu dotazování, který nebral zřetel na specifika této sociální skupiny pramenící z odlišné životní situace a trajektorie, jež k ní vedla. Nebyl např. přizpůsoben obsah sčítacího formuláře (proti čemuž stojí argument, že vyhodnotit data vyžaduje jejich srovnání s běžnou populací). Byla vyslovena i kritika k etickým aspektům výzkumného dotazování u tohoto typu lidí - např. Mandys a Nežádalová (2011) citují sociálního pracovníka, který použité metodice vytýká malý ohled na citlivost situace bezdomovce, rozpor se zákonnými povinnostmi sociálních pracovníků, kteří byli v případě bezdomovců sčítacími komisaři (což ale přispělo k proveditelnosti tohoto sčítání), a také nerozlišování osob bez domova a osob žijících v běžné komerční ubytovně. Zaměřit se jako na samostatnou skupinu na osoby v těchto ubytovnách navrhovala i ředitelka Sdružení azylových domů. 9 V mezinárodní komparaci bylo sčítání bezdomovců v rámci Sčítání lidu, domů a bytů 2011 vyhodnoceno v publikaci Counting Homeless People in the 2011 Housing and Population Census (Baptista a kol., 2012). Ta ukázala na řadu obtíží společných pro sledované země, počínaje (ne)podchycenými kategoriemi bezdomovců dle ETHOS, a tím i podhodnocením počtu bezdomovců, přes problémy operacionálního vymezení statusu bezdomovce, po obtíže s použitím metodiky, založené na zachycení bezdomovců využívajících zařízení, která jim poskytují pobytové a další služby (s. 65). Tato publikace vyjmenovává tři obtíže sčítání bezdomovců v rámci censů: že ne všichni bezdomovci žijí na oficiálně uznaných nebo dostupných místech, že u mnohých je problém jejich vysoké mobility a že status bezdomovce je přechodným stavem a nemusí být právě v době sčítání zachycen (s. 67). Připomíná se zde, že celonárodní 7 Zde se argumentovalo metodologickými problémy: České sčítání kategorizaci bezdomovců neaplikovalo, protože pro určení sekundárního bezdomovectví neposkytovaly zjištěné informace dostatek podkladů. Stanovený postup provedení sčítání a následného zpracování výsledků dokázal určit pouze primární bezdomovce. Sekundární bezdomovci se sečetli standardním způsobem v místě ubytování v rozhodný okamžik sčítání a délka pobytu na dané adrese nebyla zjišťována. Místem jejich obvyklého pobytu se stalo většinou místo sečtení, pokud nedeklarovali jinou adresu jako faktické bydliště. Zahrnuti byli do celkového počtu obyvatel podle místa obvyklého pobytu a podle způsobu jejich bydlení v rozhodný okamžik (v bytě, v zařízení, nouzově mimo byt). Tyto osoby jako bezdomovci tedy identifikovány nebyly, přestože individuálně mohly mít charakteristiky sekundárního bezdomovectví podle mezinárodní metodiky. (Obyvatelstvo podle způsobu bydlení 2014) Tento požadavek byl splněn evropskými zeměmi jen výjimečně (Baptista a kol., 2012). 8 Aktivní přístup jednotlivých zařízení, jejich rozmístění do krajů a jejich zaměření druhotně ovlivnilo jak počet sečtených bezdomovců, tak především jejich složení z hlediska věku, pohlaví a dalších demografických charakteristik, které v úhrnu neodpovídaly odhadům z jiných datových zdrojů (výzkumné projekty, odhady magistrátů velkých měst aj.) (Obyvatelstvo podle způsobu bydlení, 2014). 9 Viz tiskovou zprávu ČSÚ: 14

15 Úvod censy nikdy nemohou sloužit jako dostatečný zdroj dat o bezdomovectví, ale to nesnižuje jejich potřebnost. Diskutováno je několik návrhů na zkvalitnění sčítání bezdomovců v rámci censů. Jedním z řešení je zahrnutí relevantní otázky do sčítacího archu pro běžnou populaci, zjišťující zda člověk někdy v minulosti nebo v současnosti zažil bydlení na ulici nebo ztrátu bydlení (mj. by to omezilo problémy s definováním, koho chápat jako bezdomovce pro potřeby sčítání). To ovšem naráží na snahy prosazovat administrativní data jako hlavní zdroj informací o počtu bezdomovců místo periodických sčítání. Přesto se tento přístup doporučuje pro jeho specifické přednosti, ale musí být jen jednou z možností. Navrhovaná otázka zní (s. 69): Zažila/a jste někdy v posledních 2/5/10 letech některou z těchto situací? - musel/a jste spát na ulici - musel/a jste pobývat u přátel, příbuzných nebo jiných lidí, protože jste neměl/a jiné místo na bydlení - musel/a jste přespat v nouzovém nebo přechodném ubytování, protože jste neměl/a jiné místo na bydlení (např. noclehárně, azylovém domě pro ženy či emigranty, azylovém domě nebo ubytovně pro bezdomovce apod.) - musel/a jste pobývat v nějaké jiné formě nejistého bydlení (např. kde Vám hrozilo /soudní/ vystěhování, domácí násilí, v bytě, na nějž jste neměl/a právní nárok atd.). V souvislosti se zjevnou nedostatečností většiny existujících zdrojů dat o bezdomovcích a osobách bezdomovectvím ohrožených, i s obtížemi, na něž naráží snahy aplikovat typologii ETHOS v českém prostředí, se jeví jako nezbytné východisko pro další práci v této oblasti nalézt jednotný a co možná jednoduchý způsob klasifikace bezdomovců a osob bezdomovectvím ohrožených a průběžného sběru dat, který by byl uplatnitelný na různých úrovních rozboru a kompatibilní s mezinárodními postupy. Na základě rozboru představeného v této monografii navrhujeme, aby východiskem těchto snah byla již mezinárodně i v českém prostředí do jisté míry uplatňovaná typologie ETHOS, ovšem za předpokladu, že bude nejprve provedena důkladná revize a aktualizace českých národních subkategorií, které z různých důvodů neodpovídají (dnešní) reálné situaci, jak ukazují jednotlivé kapitoly studie. Laické dělení na zjevné, skryté a potenciální bezdomovce asi nebude možné z veřejného ani odborného diskursu zcela vymýtit, byť by se mohlo zdát, že by to v zájmu sjednocení terminologie bylo vhodné. Nebylo by to však pravděpodobně ani žádoucí, neboť jde svým způsobem o užitečnou rétorickou zkratku pro vyjádření základních rysů problematiky. Při snahách o kvantifikaci a kvalitativní analýzu bezdomovectví by ale bylo vhodné držet se i na obecné úrovni koncepčních kategorií ETHOS a vyhnout se množení konceptuálních i operacionálních překryvů při souběžném užívání laického dělení a této typologie, popř. dalších alternativních typologií, které logicky vznikají při realizaci lokálních sčítání (v návaznosti na potřeby zadavatele či realizátora výzkumu nebo rozborem odkrytou reálnou strukturu zkoumané populace). Aktuálně či potenciálně dostupná data o jednotlivých kategoriích ETHOS není možné z důvodu jejich variantní povahy jednoduše harmonizovat, jak naznačují naše rozbory představené v jednotlivých částech monografie i související doporučení. Z tohoto důvodu bude při dalších snahách o zlepšení spolehlivosti jednotlivých existujících zdrojů 10 a případné zavádění nových způsobů sběru dat 11 nezbytné, aby byly 10 např. Sčítání lidu, domů a bytů; statistické zjišťování MPSV 15

16 Úvod sledované kategorie (resp. národní subkategorie) co nejúčelněji vzájemně vymezeny. Data za každou ze (sub)kategorií by pak měla být sbírána metodou co nejefektivnější právě pro ni tak, aby se do nejvyšší možné míry zamezilo překryvům a duplicitám. 11 např. celostátní informační systém; pravidelná výběrová šetření v zařízeních poskytujících sociální služby 16

17 Bez střechy

18

19 Bez střechy 1. Osoby přežívající venku Koncepční kategorie: BEZ STŘECHY Operační kategorie: 1. Osoby přežívající venku Životní situace: 1.1 Veřejné prostory nebo venku (na ulici) Generická (druhová) definice: Osoby přežívající na ulici nebo ve veřejně přístupných prostorách bez možnosti ubytování Národní subkategorie: Osoby spící venku (ulice, pod mostem, nádraží, letiště, veřejné dopravní prostředky, kanály, jeskyně, odstavené vagony, stany, garáže, prádelny, sklepy a půdy domů, vraky aut) 1.1 Veřejné prostory nebo venku (na ulici) Osoby spící venku (ulice, pod mostem, nádraží, letiště, veřejné dopravní prostředky, kanály, jeskyně, odstavené vagony, stany, garáže, prádelny, sklepy a půdy domů, vraky aut) Podle Hradeckého a kol. (2007), autorů české adaptace typologie ETHOS, jsou to osoby, které nemají možnost ukrýt se 24 hodin denně před nepřízní počasí kdekoliv uvnitř. Přežívají převážně venku s častým užíváním veřejných a veřejně přístupných vnitřních a vnějších prostor. Nemají stálé místo pro nocování. Spí převážně na krytých nebo nekrytých veřejných nebo veřejně přístupných místech (např. na ulici, pod mostem, na nádraží, na letišti, ve veřejných dopravních prostředcích, v kanálech, jeskyních, odstavených vagonech, ve stanech, garážích, prádelnách, sklepích a půdách domů, ve vracích aut), a to bez právního nároku a bez souhlasu majitele. Místa nocování častěji nebo méně často podle vnějších podmínek mění. Tyto osoby mohou být současně uživateli sociálních služeb denních center a terénních programů (streetwork) podle zákona o sociálních službách. V souladu s tvrzením poslední uvedené věty se tato kategorie do velké míry prolíná s kategoriemi (osoby v nízkoprahové noclehárně) a (osoby sezonně užívající k přenocování prostory zařízení bez lůžek), neboť značná část z osob přežívajících venku alespoň výjimečně využívá služby nocleháren v závislosti na svých finančních prostředcích, na počasí, na potřebě využít hygienického zázemí apod. Z tohoto předpokladu vycházely i dosavadní snahy o sečtení bezdomovců přežívajících venku v některých lokalitách v ČR a reflektuje jej i přiložený návrh metodiky sčítání osob v těchto kategoriích (viz níže). Počet: cca osob podle Hradeckého a kol. (2012) - jedná se o značně problematický odhad (viz diskuse níže) Zdroj: Hradecký a kol. (2012a), Odbor prevence kriminality MV ČR (2011) 19

20 Bez střechy Dostupné (náhradní) zdroje - jejich potenciál a limity: Jediný odhad celkového počtu osob v České republice, které by šlo (se značnou mírou benevolence - důvody viz níže) kategorizovat jako přežívající na ulici nebo ve veřejně přístupných prostorách bez možnosti ubytování, uvádí Hradecký a kol. (2012a). Autoři pracují s konceptem tzv. zjevného bezdomovectví, který rámcově odpovídá souhrnně kategoriím ETHOS č. 1.1 (veřejné prostory nebo venku /na ulici), 2.1 (noclehárna), potažmo dalším (viz níže). Hradecký a kol. (2012a, s. 20) k použité definici zjevného bezdomovectví uvádějí: Situace lidí přespávajících na veřejných místech, v parcích, v dopravních prostředcích, na nezákonně obsazených pozemcích a v nezákonně obsazených domech. Zjevné bezdomovství se blíží kategorii 1 ETHOS. (zvýraznění vlastní) Na pozdějším místě najdeme zmínku, podle níž autoři textu do kategorie zjevného bezdomovectví zřejmě zahrnují kategorie ETHOS 1.1, 2.1, 8.2 a částečně 8.1 (s. 67), tedy nejen kategorii osob přežívajících na ulici nebo ve veřejně přístupných prostorách bez možnosti ubytování (1.1), kterou se zabýváme zde, ale rovněž kategorii osob bez obvyklého bydliště využívajících k přespání nízkoprahové noclehárny (2.1, viz příslušná kapitola metodiky) - tyto dvě kategorie dohromady tvoří širší koncepční kategorii 1 bez střechy - a dvě kategorie osob žijících v nejistém bydlení, a to a) v bytě nebo v budově bez právního nároku (8.2) a b) na nezákonně obsazeném pozemku (8.3) (tato kategorie byla v textu zjevně chybně zaměněna s kategorií přechodné bydlení u přátel nebo příbuzných - jak doložil jeden z autorů a jak vyplývá z logiky věci). Už samotné vymezení cílové populace je tedy - jak ukázáno - nejednoznačné vzhledem k jeho srovnatelnosti s typologií ETHOS. Metoda, jakou byla data pro uskutečnění daného celkového odhadu získána, rovněž naznačuje, že data v uvedeném souhrnu vypovídají o jen velmi obtížně definovatelné populaci bezdomovců a vydávat je za odhad celkového počtu bezdomovců v jedné nebo dvou konkrétních kategoriích ETHOS je velmi diskutabilní. Metoda, kterou autoři používají k získání odhadu celkového počtu zjevných bezdomovců v ČR, je v postupných krocích popsána v textu (Hradecký a kol., 2012a, s ), na tomto místě ji proto nebudeme podrobněji rozebírat; představíme ji pouze ve stručnosti a rovnou znázorníme její úskalí. Autoři pracují s počty získanými v rámci dotazníkového šetření MV ČR 2011, v němž byla oslovena všechna města v ČR s více než obyvateli (celkem 47 - nezahrnuje Prahu) s prosbou o zodpovězení sady otázek týkajících se počtu zjevných, skrytých a potenciálních bezdomovců a nabídky sociálních služeb zaměřených na danou cílovou skupinu v lokalitě, aktivit městské policie a dostupnosti zdravotní péče pro bezdomovce. Účelem šetření bylo podle informací MV ČR především získat bližší a ucelenější informace o tom, zda (a pokud ano, tak v jaké míře) zasahuje fenomén bezdomovectví ostatní regiony (tj. mimo Prahu - pozn. aut.), resp. větší města v těchto regionech na území celé republiky. Na základě získaných informací se pokusit o určité srovnání zatíženosti problémem bezdomovectví mezi těmito městy; šetření tedy nebylo prováděno za účelem získání dat pro studii Hradeckého a kol. (2012) - pro účely této studie byla získaná data použita až jako sekundární. Z toho důvodu není zřejmé, jestli je Hradeckým a kol. (2012) uváděná definice zjevného bezdomovectví postavená na charakteru dat získaných ministerstvem, nebo se spíše jedná o jakousi teoretickou definici, kterou autoři studie následně aplikují na data, která MV ČR získalo. 20

21 Bez střechy Počty, se kterými Hradecký a kol. (2012a) pracují, zahrnují: 1) počty uvedené v 45 navrácených dotaznících vyplněných zástupci oslovených měst z řad pracovníků místních sociálních odborů, zástupců místních složek městské policie, popř. dalších (starostů, zástupců poskytovatelů sociálních služeb), 2) počty získané dodatečně za účelem uskutečnění dané studie od zástupců krajských úřadů dvou měst, která se šetření MV ČR nezúčastnila - Liberec a Teplice, 3) odhad počtu zjevných bezdomovců v Hl. m. Praze volně stavějící na výsledku pravděpodobnostního propočtu uskutečněného jako součást sčítání bezdomovců v Praze v roce 2010 (Šnajdrová, Holpuch, 2010). Výsledné číslo bezdomovců je výsledkem pravděpodobnostního propočtu, který vztahuje odhady počtu zjevných bezdomovců v jednotlivých městech v ČR s více než obyvateli k celkovému počtu obyvatel v těchto městech a jeho procentuálnímu podílu k celkové populaci krajů, na jejichž území se tato města nacházejí. Následně je zohledněn podíl velikosti obyvatelstva malých obcí v daných krajích a pomocí dopočtu do 100 % proveden hrubý odhad celkového počtu bezdomovců v nich. Tento odhad pro každý kraj je nakonec navýšen o koeficient 38,5 % podle německé metodiky, který by měl podle autorů odpovídat předpokládanému rozdíl[u] mezi počtem osob zjištěných jednorázově a celkovým počtem lidí bez bydlení (s. 69). Pro názornost kopírujeme tabulky naznačující postupné kroky použité kalkulace a výsledné počty za jednotlivé kraje. Tabulka č. 1 Postup propočtu odhadu počtů zjevných bezdomovců Kraj Počet obyvatel SLDB 2011 Počet obyvatel ve městech z průzkumu MV Počty bezdomovců na ulici z průzkumu MV Populace měst zahrnutých do šetření MV k populaci kraje v % Populace obcí do 2000 k populaci kraje (SLDB 2001) v % Procento pro dopočet do 100 (mínus hodnota D. a hodnota E.) Procento pro dopočet F. krát hodnota C. Počet zjevných bezdomovců v kraji (součet C. plus G.) Hodnota H. krát 1,38: celkový počet zjevných bezdomovců A B C D E F G H I Moravskoslez ,1 14, ,9=31, Ústecký ,0 18, ,6=47, Jihomoravský ,1 28, = Olomoucký ,0 34, ,1=28, Jihočeský ,0 32, ,9=42, Liberecký ,1 23, ,8=51, Karlovarský ,0 19, ,8=52, Plzeňský ,6 32, ,2=37, Středočeský ,5 43, ,5=43, Zlínský ,4 29, ,6=44, Královéhr ,5 30, ,1=44, Pardubický ,4 37, ,7=45, Vysočina ,7 42, ,1=47, Praha Liberec Teplice celkem Zdroj: Hradecký a kol. (2012a, s. 69) 21

22 Bez střechy Tabulka č. 2 Odhady počtů zjevných bezdomovců v krajích a za celou ČR Kraj Počty zjevných bezdomovců propočtem (stav) Počty zjevných bezdomovců průběžné (stav násoben koeficientem 1,38) Praha Středočeský Jihočeský Plzeňský Karlovarský Ústecký Liberecký Královéhradecký Pardubický Vysočina Jihomoravský Olomoucký Zlínský Moravskoslezský Celkem Zdroj: Hradecký a kol. (2012a, s. 70) Popsaná metoda pravděpodobnostního propočtu se jeví jako opodstatnitelný způsob, jak získat hrubý odhad velikosti cílové populace jako podíl z celkového počtu obyvatel na určitém území, obzvláště jedná-li se o už tak obtížně uchopitelnou kategorii osob, jakou jsou bezdomovci. V tomto ohledu tedy lze popsaný postup považovat za adekvátní. Uvedený odhad celkového počtu nicméně trpí jinými nedostatky, které jsou dány charakterem použitých dat jako takových. Kromě výše zmíněných pochybností je nutné mít při práci s ním na paměti i další diskutabilní stránky těchto dat: 1. Už čísla získaná ministerstvem vnitra během šetření z roku 2011 jsou sporná. Z odpovědí uvedených jednotlivými městy (která jsme pro účely uskutečnění zde předkládaného rozboru získali od MV ČR) je na první pohled patrné, že použitá otázka, jíž byl počet zjevných bezdomovců v šetření zjišťován, byla v každém městě pochopena trochu jiným způsobem a uvedené počty tedy pokaždé vypovídají z hlediska kategorizace ETHOS o jinak strukturované skupině obyvatel. Položená otázka zněla: Můžete alespoň odhadnout, kolik osob ve vašem městě lze označit za bezdomovce? V tomto případě jsou tím míněny osoby zjevně bez domova přežívající venku nebo v noclehárně? Pokud ano, jak byl odhad učiněn? (otázky k problematice bezdomovectví pro města realizující Městské programy prevence kriminality, 2011). Samotná tato formulace poskytuje poměrně široký prostor pro to, jak bude interpretována - respondentovi (tj. zástupci/ům daného města - viz výše) je prakticky ponechána možnost si pojem bezdomovec vyložit zcela po svém (je na něm, zda se při zpracování odpovědi bude řídit mezinárodně uznávanými vědeckými definicemi nebo vlastním selským rozumem ). Navíc působí dojmem, že si respondent má vybrat, zda za bezdomovce bude vydávat osoby přežívající venku, v noclehárně nebo obojí. Často poměrně podrobné, důsledně vypracované odpovědi poskytnuté jednotlivými zúčastněnými městy pak potvrzují, že výklad otázky byl napříč nimi 22

23 Bez střechy skutečně různorodý. Zatímco některá města uvedla odhady počtu osob vycházející z průběžných statistik místních bezpečnostních složek nebo poskytovatelů sociálních služeb o lidech, kteří by podle klasifikace ETHOS pravděpodobně skutečně spadali do operační kategorie 1) ( osoby přežívající venku ) nebo alespoň nadřazené, širší koncepční kategorie bez střechy (kterou tvoří operační kategorie 1 a 2), jiná města uvádějí čísla, která jsou součtem počtu uživatelů místních sociálních služeb zahrnujících denní nízkoprahová centra (tj. osob alespoň částečně spadajících do operační kategorie 1), ale i noclehárny (operační kategorie 2) a azylové domy (operační kategorie 3 - životní situace 3.1). V dalších odpovědích se pak objevují i počty osob v komerčních ubytovnách (životní situace 3.2) nebo osob s evidovanou adresou trvalého bydliště na městském úřadě (obtížně interpretovatelná kategorie, která může zahrnovat jak bezdomovce spadající do kterékoli z kategorií ETHOS, tak osoby, které z různých důvodů - např. ve snaze vyhnout se exekuci - nechtějí zveřejňovat adresu svého faktického bydliště, ale nelze je kategorizovat jednoznačně jako zjevné, skryté nebo potenciální bezdomovce). V případě měst, která poskytla čísla vycházející z jednoho nebo více jednorázových lokálních sčítání bezdomovců, se obvykle snaha o určitou kategorizaci osob bez domova objevuje a daná data se tedy jeví jako navzájem rámcově srovnatelná, ačkoliv kategorizace použité v jednotlivých městech se téměř nikdy jednoznačně nepřekrývají. K počtům uvedeným jednotlivými městy: lze se domnívat, že počty pocházející pouze od místně příslušných pracovišť městské policie (MP) zahrnují trochu jinou skupinu osob (tj. ty, s nimiž MP přijde do kontaktu - osoby jednoznačně se pohybující ve veřejném prostoru) než počty, které uvedou místní poskytovatelé sociálních služeb, nebo které odhalí strukturovaná sčítání bezdomovců zacílená jak na osoby v terénu (na ulici, v dopravních prostředcích, v opuštěných domech, zahrádkářských koloniích apod.), tak na osoby zdržující se v prostorách zařízení poskytujících sociální služby. Mezi těmito osobami mohou být i takové, které se ve větší míře viditelně ve veřejném prostoru nepohybují, ale na rozdíl od mnohých venku se pohybujících osob spíše přijdou do kontaktu právě s ambulantními a terénními sociálními službami (hypoteticky se jedná o osoby, které se snaží svou situaci řešit - osoby pobývající v noclehárnách, u přátel apod., využívající hygienického příslušenství a denního zázemí v denních centrech, hledající práci). Čísla použitá v kalkulaci Hradeckého a kol. (2012) tedy zahrnují nejen odhady zjevných bezdomovců provedené v souladu s definicí, kterou autoři užívají, dosažené různými metodami (lokální sčítání provedené za použití některé z mezinárodně známých metod, dokumentace městských strážníků, odhady poskytovatelů sociální služeb či jiné), ale mísí se v nich i počty osob, které se dané definici zásadně vymykají. Data za jednotlivá města jsou tedy v celkovém souhrnu velmi obtížně srovnatelná a zařaditelná. 2. Pro Hl. m. Prahu používají Hradecký a kol. (2012a, s. 69) výsledky pražského sčítání bezdomovců z roku 2010 (Šnajdrová, Holpuch, 2010), z jehož výsledků bez bližšího vysvětlení důvodu a použitého postupu vyvozují počet zjevných bezdomovců v Hl. m. Praze na osob, ačkoliv Šnajdrová a Holpuch (2010) svým pravděpodobnostním výpočtem docházejí k výslednému přibližnému celkovému počtu bezdomovců nocujících v době sčítání na veřejných prostranstvích osob, resp. intervalu bezdomovců (při zohlednění metodiky náhodného výběru a z toho pramenící pravděpodobné odchylky v datech, s. 29). Uvedené vyvozené číslo, tj bezdomovců nocujících venku, je navíc v Hradeckého a kol. (2012, s. 70) výpočtu navýšeno stejně jako data získaná ze všech ostatních krajů o zmíněný koeficient 38,5 %, bez ohledu na to, že v rámci pražského sčítání 2010 byla použita zcela svébytná 23