OISEAUX-SCHWEBUNG-SHINE MAREK KEPRT DIFFERENCE AND REPETITION SWOMP INITIAL MUSIC ZLÁMAL & CREMASCHI PRAGUE MODERN & IRENA TROUPOVÁ

Transkript

1 OISEAUX-SCHWEBUNG-SHINE MAREK KEPRT 2O / O4 / 19.OO 24 / O4 / 18.OO ZUŠ Franze Schuberta Zlaté hory Murail, Dvořáková, Takemitsu, Messiaen, Pesson, Resch, Keprt DIFFERENCE AND REPETITION SWOMP 21 / O4 / 19.OO Umělecké centrum UP, Divadlo K3 Wróblewski: autorská tvorba INITIAL MUSIC ZLÁMAL & CREMASCHI 22 / O4 / 21.OO Umělecké centrum UP, Atrium Nejtek, Zlámal, Cremaschi, Graham PRAGUE MODERN & IRENA TROUPOVÁ 26 / O4 / 19.OO Koeszeghy, Xenakis, Kurtág, Kadeřábek, Haas DAVID DANEL & JAN TROJAN 27 / O4 / 21.OO Umělecké centrum UP, Atrium Nono ISHA TRIO 28 / O4 / 19.OO Medek, Machková, Graham, Ligeti, Medková, Porten, Štědroň, Panufnik ÖSTERREICHISCHES ENSEMBLE FÜR NEUE MUSIK 29 / O4 / 19.OO Staud, Haas, Gander, Lachenmann PŘEDNÁŠKY SKLADATELŮ Umělecké centrum UP, Posluchárna Roberta Smetany 21 / O4 / Gerald Resch (Rakousko) 28 / O4 / Markéta Dvořáková (ČR) 7. mezinárodní festival soudobé hudby

2 OISEAUX-SCHWEBUNG-SHINE MAREK KEPRT Pondělí 20. dubna 2015, Umělecké centrum Univerzity Palackého, Kaple Božího Těla Pátek 24. dubna 2015, repríza ZUŠ Franze Schuberta Zlaté hory TRISTAN MURAIL (*1947 Francie, USA) Cloches d adieu, et un sourire (1992) MARKÉTA DVOŘÁKOVÁ (*1977, Česká republika) Mikropříběhy pro klavír (2015), PREMIÉRA TORU TAKEMITSU ( , Japonsko) Les yeux clos 2 (1988) OLIVIER MESSIAEN ( , Francie) Petites esquisses d oiseaux výběr (1985) < přestávka > GÉRARD PESSON (*1958, Francie) Ambre nous resterons (2007) GERALD RESCH (*1975, Rakousko) Phantasie über Dreiklänge ( ) MAREK KEPRT (*1974, Česká republika) V punčošná chvění vrosnívá šálobdění (2015), PREMIÉRA Květ vyškeblování se zhmotňuje na sněhu (2006, 2015) Marek Keprt klavír Matej Lužina light design Cyberlights (Filip Svoboda) světelná technika 9

3 TRISTAN MURAIL (*1947) je spolu s Gérardem Griseyem pokládán za nejdůležitější osobnost spektrální hudby ve Francii. Dříve než se dostal ke studiu skladby u Oliviera Messiaena, studoval ekonomii a arabštinu. Stejně jako dalším spektralistům, i jemu daly silný podnět tvorba a osobnost italského solitéra Giacinta Scelsiho. V roce 1973 spolu se svými pařížskými kolegy Murail založil soubor L Itinéraire, který spektralistům sloužil jako platforma pro experimentování (sám Murail v ansámblu působil jako hráč na elektronické klávesové nástroje a Martenotovy vlny). V roce 1980 Murail započal svoji intenzivní spolupráci s IRCAMem, což mu zvláště umožnilo důkladněji zapojovat do jeho skladeb živou elektroniku (live electronics) a prohlubovat její úlohu. Podílel se také na rozvoji softwarových aplikací využívaných při počítačově podporované kompozici (např. program Patchwork) a v letech vyučoval tento obor na Vysoké pařížské konzervatoři a v IRCA- Mu). V roce 1997 přesídlil do New Yorku, kde až do roku 2011 působil jako profesor na Columbia University. Drobná skladba Cloches d adieu, et un sourire... (Zvony rozloučení a úsměv..., 1992) vznikla jako hudební vzpomínka na Oliviera Messiaena. Vypůjčil jsem si v ní několik aspektů (vedení diskursu a tři závěrečné tóny, ono rozloučení ) z jednoho z nejranějších Messiaenových děl, klavírního preludia Cloches d angoisse et larmes d adieu (Zvony úzkosti a slzy rozloučení, 1929). Pokusil jsem se, vedle dalších aluzí, smísit několik ozvěn zvonů příznačných pro řadu mých skladeb. Na tyto ozvěny reagují jasná echa a optimistické souzvuky, jako úsměv Messiaenových posledních děl vedoucích k triumfu dobra přes úzkost a slzy minulosti... Tristan Murail MARKÉTA DVOŘÁKOVÁ (*1977) studovala skladbu a klavír na Janáčkově konzervatoři v Ostravě, ve studiu skladby poté pokračovala na JAMU v Brně pod vedením Leoše Faltuse a Ivo Medka. Absolvovala řadu mezinárodních kurzů pod vedením renomovaných lektorů (V. Globokara, O. Balakauskase, Ch. Wolfa, A. Luciera, J.-Y. Bosseura ad.). Za svou tvorbu získala řadu ocenění, mj. Cenu ministryně školství, mládeže a tělovýchovy, Cenu Nadace Leoše Janáčka (2003), Výroční cenu OSA v kategorii Nejúspěšnější mladý autor vážné hudby (2006) a několik cen v soutěži Generace, v roce 2002 byla za Žirafí operu nominována na Cenu Alfréda Radoka v kategorii Talent roku. Jako composerin-residence působila ve Werkstatt Graz. Spolu s Ivo Medkem vytvořila dvě týmové opery MrTVÁ? a Alice in Bed. Je spoluzakladatelkou skladatelských sdružení Hudbaby a Multi-Art, členkou souboru pro improvizovanou hudbu a multimediální projekty Ensemble Marijan, Sdružení Q či Tvůrčího centra 11

4 Ostrava (jemuž v letech předsedala). Vedle Hudební současnosti v Ostravě každoročně organizuje také Dílnu pro nejmladší skladatele v Hradci nad Moravicí. Vyučuje na Janáčkově konzervatoři a Gymnáziu v Ostravě, na Církevní konzervatoři v Opavě a na JAMU v Brně. Mikropříběhy pro klavír (2015) jsou miniatury, které spojuje většinou nějaký modální základ či program, popř. obojí zároveň. Psala jsem je buď v jednom zátahu, nebo na vícekrát po chvilkách, které mi kolotoč mezi třemi zaměstnáními a dvěma dětmi dovolil. Markéta Dvořáková Navzdory tomu, že byl japonský skladatel TORU TAKEMITSU ( ) ve skladbě z větší části samoukem, dokázal se významně prosadit mezi čelnými představiteli poválečné hudební moderny. V 50. letech si osvojil výdobytky Nové hudby a brzy začal používat i elektroniku. Zapůsobilo na něj také seznámení se s tvorbou a myšlenkovým světem Johna Cage. Dveře do západního hudebního světa mu pomohl otevřít Igor Stravinskij poté, co slyšel jeho Rekviem pro smyčce z roku V raných dílech Takemitsua prakticky nenalezneme jakékoli spojitosti s japonskými tradicemi ty se začaly v jeho skladbách projevovat teprve později v podobě postupů i instrumentaria japonské tradiční hudby. Po letech experimentů se v závěrečné fázi svého tvůrčího života obrátil k diatonice a tonalitě. Do širšího povědomí se dostal také díky své filmové hudbě (mj. ke snímku Ran Akiry Kurosawy). Dvě klavírní skladby s názvem Les yeux clos (Zavřené oči) Takemitsu složil s odstupem dekády, v letech 1979 a 1988 (v roce 1990 pak týmž názvem opatřil druhou část orchestrálního diptychu Visions). Inspiraci našel ve stejnojmenném obraze francouzského symbolisty Odilona Redona. První skladba vychází z Messiaenova stylu a je založena na decentních proměnách barvy a času, které jako by se vznášely, což je nepochybně vliv japonské tradiční hudby. Skladba Les yeux clos II je koncipována podobně, ale s ještě větším důrazem na harmoničnost v širokém slova smyslu. Francouzský skladatel OLIVIER MESSIAEN ( ) patřil k nejvlivnějším osobnostem hudby 20. století. Uměleckou pouť mu symbolicky předurčila jeho matka, básnířka Cécile Sauvage, která ve své sbírce Ľâme en bourgeon (Rašící duše), napsané v době těhotenství a věnované očekávanému dítěti, pojednává o chlapci, který bude raněný uměním, a prorokuje: Mystéria budou rozptýlena a Orion zpívá v mé bytosti s modrými ptáky a zlatými motýli trpím tou neznámou vzdálenou hudbou... Messiaen studoval na pařížské konzervatoři hru na varhany (M. Dupré) a skladbu (P. Dukas). Od roku 1931 působil jako varhaník v pařížském chrámu sv. Trojice. Byl jedním ze zakladatelů skupiny Mladá Francie. Značný ohlas a vliv zaznamenala i jeho pedagogická činnost: k jeho mnoha žákům patřili mj. Pierre Boulez, Karlheinz Stockhausen nebo Iannis Xenakis. Nejdůležitějším inspiračním zdrojem byla Messiaenovi katolická víra, svou tvorbu chápal jako akt víry oslavující mystérium Kristovo. V jeho hudbě se odrážejí nejrůznější vlivy: gregoriánský chorál, hudba exotických kultur (rytmické systémy Indie či starověkého Řecka), zvuky přírody (především ptačí zpěv) atd. Studium ptačího zpěvu bylo Messiaenovým celoživotním tématem, říká se, že na základě sluchu dokázal skladatel identifikovat většinu ptáků žijících ve Francii. Ptačí téma se bohatě promítlo i v jeho díle. V letech Messiaen vytvořil rozsáhlý klavírní cyklus Catalogue d oiseaux (Katalog ptáků), následovaný v průběhu dalších let celou řadou ornitologických skladeb. Patří mezi ně i Petites esquisses d oiseaux (Malé črty ptáků), cyklus šesti miniatur z roku 1985, inspirovaných ptáky skladatelovu srdci nejbližšími. Výlučné postavení tu zaujímá červenka, jíž jsou v cyklu věnovány hned tři kusy (č. 1, 3 a 5); zbývající jsou zasvěceny kosovi (č. 2), drozdovi (č. 4) a skřivanovi (č. 6). Cyklus se od předchozích ptačích děl pro klavír liší absencí líčení ptačího prostředí. Dílčí kusy spojuje jednotný harmonický styl a synestetické asociace (souzvuky spjaté s určitými barvami), naopak je odlišuje v závislosti na charakteru a estetice zpěvu toho kterého ptáka melodická a rytmická stránka hudebního toku. GÉRARD PESSON (*1958) studoval na Sorbonně, kde obhájil svou disertační práci na téma Estetika aleatorické hudby. Kromě toho studoval na pařížské konzervatoři skladbu (Ivo Malec), orchestraci (Marius Constant) a analýzu (Betsy Jolas). V roce 1986 začal vydávat periodikum Entretemps věnované soudobé hudbě a stal se hudebním režisérem na Radio France. Získal několik ocenění (vítězství v soutěži Opéra autrement, Cena monackého knížete aj.). Od konce 80. let se zaměřuje na scénickou hudbu. Jeho díla zazněla v podání předních francouzských a zahraničních souborů a orchestrů (např. Fa, 2e2m, Ensemble intercontemporain, ensemble recherche, Ictus, Alter Ego, Národní orchestr Lyon či Národní orchestr d Île de France). V roce 2000 byla v Théâtre des Amandiers v Nanterre premiérována Pessonova opera Forever Valley a v roce 2006 byla ve Stuttgartu poprvé uvedena opera Pastorale podle románu L Astrée z pera Honoré d Urfé. Motto: Nikdy bych si nepomyslel, že by mé Pièces mohly dosáhnout nesmrtelnosti. Když je ale několik slavných básníků poctilo zparodováním, napadlo 12 13

5 mě, že by jim tento způsob ztvárnění mohl přinést v budoucích letech oblibu. Té by se však těšily jen díky tomu, že inspirovaly skvostné parodie. Proto bych rád poděkoval milým uměleckým přátelům za inspirativní a lichotivé poznání, že jsem jejich milou společnost podnítil k vytvoření jejich vlastní Minervy (Francois Couperin, Předmluva k Třetí knize, Paříž, 1722). Francois Couperin a také jeho strýc Louis, který umřel velmi mladý, jsou pro mě klíčovými hudebníky. Není týdne, kdy bych nestudoval či neposlouchal jejich hudbu, nenavštívil sousední farnost Saint-Gervais-Saint-Protais v Paříži, kde za varhanami působil celý jejich rod. Když mi Alexandre Tharaud říkal o couperinovském projektu, zdálo se mi, že mě především žádá, abych se nevzdaloval z této zahrady, kde jsem od doby svého dospívání sbíral rostliny mezi Rákosím, Pučícími liliemi, Sběrači hroznů, Rozkvetlými sady, Smrtícími žihadly a Vlídnými kukačkami. Jako by toužil po momentce nebo spíš autochromu z těch zapomenutých časů, hluboko zakořeněných v těchto skladbách, jež ve mně vzbuzující prudký, ale často chaotický proud myšlenek. Tápali jsme, dokud Alexandre s jemu vlastní precizností a důmyslností nevytříbil svůj výběr. Zatímco já jsem se viděl u Máků z 27. řádu, on si mě představoval s Allemande. Potom jeho klavír promluvil. Ombres Errantes mi seděly. Když jsem psal hudbu, tak se v ní vždy nějaký ten stín objevil, a co se týče bloudění, to je moje slabost. Ambre nous resterons (2007) je anagramem k původnímu Couperinovu názvu. Je to pomalá meditace, někdy se až zastavuje, občas vyskočí jiskra, ale hned zase zmizí. Těch pár stránek sleduje krůček po krůčku harmonii původní kompozice. Jelikož Couperin svůj Tombeau už má, vytvořil jsem mu alespoň kenotaf. Toto dílo a objednávka Alexandra Tharauda mi umožnily zakusit, jaké to je, když se snoubí invence se vzpomínkami v jeden poetický akt, jehož hudba člověka zanese do nedosažitelných utopických sfér. Gérard Pesson Rakouský skladatel GERALD RESCH (*1975) vystudoval skladbu v letech u Michaela Jarrella na Univerzitě hudby a dramatických umění ve Vídni (Universität für Musik und Darstellende Kunst Wien). Stipendium na univerzitě v Kolíně nad Rýnem a tamější spolupráce s Yorkem Höllerem jej přivedly k zájmu o organické zvukové skulptury (organic sound sculptures). V letech absolvoval postgraduální studium u Beata Furrera ve Štýrském Hradci. Vyučuje hudební analýzu na Soukromé univerzitě Antona Brucknera v Linci (od roku 2004) a harmonii a kontrapunkt na vídeňské Universität für Musik und Darstellende Kunst (od roku 2008). Reschova díla zazněla v Evropě, Severní a Jižní Americe a Asii. Phantasie über Dreiklänge (Fantazie na kvintakordy, ) měla být skladbou, v níž by kompoziční ideje nebyly pevně stanoveny, ale byly by nalezeny teprve při skládání. Cesta vzniká teprve při chůzi. Chtěl jsem si dopřát nerozhodného potulování a třeba i úplného zabloudění. Abych se mohl přece jen vrátit ze slepé uličky, jíž jsem se chtěl vydat, potřeboval jsem naprostý protiklad k tomuto zcela volnému způsobu hudebního rozvíjení, exaktnější geografii. A tak jsem utvořil všech 220 kvintakordů, které lze sestavit v rámci oktávy, a nesystematicky je seřadil. S tímto sledem kvintakordů, na jedné straně náhodným, na druhé straně striktním, jsem mohl začít volně muzicírovat. Gerald Resch MAREK KEPRT viz níže V kompozici s názvem V punčošná chvění vrosnívá šálobdění (2015) jsem užil krom jiného především tří prvků různých rozvějíření alikvotní řady od centrálního tónu A a v menší míře od C, dále modelů septimo-nónových souzvuků vrchního registru klavíru a různých fragmentů tónového materiálu ze skladby Le Rouge gorge 1 z cyklu Petites esquisses d oiseaux Oliviera Messiaena. Messiaenovské fragmenty jsou ovšem nikoliv obnaženě citovány, ale pozměňovány a zahalovány do nových harmonicko-rytmických konstelací. Květ vyškeblování se zhmotňuje na sněhu je název cyklu čtyř klavírních skladeb, které jsou jako work in progress pokaždé uváděny v drobně se lišících nových verzích (první verze pochází z roku 2006, zatím poslední z roku 2015). První skladba pracuje především s horním rejstříkem klaviatury a drobnými obměnami skleněně svítivých septimo-nónových souzvuků, jež jsou užity jako opakující se modely. Důležitou úlohu tu mají nuance v pedalizaci a kontrast suchých a vlhkých odstínů původního modelu jakožto přeznívání stále jiných tónů souzvuku. Ve druhé skladbě je v pravé ruce exponován šestitónový model, který proznívá celou skladbou. Oproti němu je levá ruka komponována v komplementárním tempu rubato a využívá celou klaviaturu. Třetí skladba je v mnoha ohledech spjatá s první a využívá podobné principy. V závěrečné skladbě se výrazně pracuje s hlubokým rejstříkem a mlhovinami klastrů, z nichž vystupují v pravé ruce různé ostinátní útvary, které podléhají postupným přeměnám především v oblasti barvy a artikulace. Marek Keprt 14 15