Neobvyklý vánoční odkaz a neb odpověď nejen pro Lin

Transkript

1 OBSAH: * úvaha * schůzka ODV * dozvuky Stezky písmáků 2004 * informace * příběh * knihovnička * poezie * vlaky při Betlémském světle Mé jho netlačí a břemeno netíží Neobvyklý vánoční odkaz a neb odpověď nejen pro Lin Ptáš se mě, milá Lin, zda mám nějaký návod na to, jak se vyvarovat takzvanému vyhoření tedy smutnému konci těch, kteří se s nadšením pustili do služby druhým, a nakonec přišli nejen o nadšení, ale i vědomí, že to jejich snažení mělo vůbec nějaký smysl. Dneska se na tohle téma píše spousta knih. Já se pokusím být stručnější i když začnu trochu zeširoka. Totiž pohádkou. Jako malý kluk jsem mimo jiné velmi mnoho času trávil na hřišti, kde jsme dennodenně hodiny hráli fotbal. Jelikož jsem většinou chytal v bráně, tak si zvlášť dobře pamatuji na jeden film - byla to vlastně pohádka - o podobném chlapci, který toužil po tom, aby byl nejlepším fotbalovým brankářem na světě. A protože to byla pohádka, tak se v ní našel kouzelník, který to tomu chlapci slíbil - pod podmínkou, že kdykoliv na jeho bránu poletí míč, musí rychle říct: Míči, míči, míči slyš, že jen ke mně letět smíš! Doufám, že už tušíš, jak to dopadlo (protože pohádky - aspoň některé - dokáží vyjevit pravdu lépe, než dlouhá pojednání): Co rána na bránu - to gól, protože dřív, než stačil malý brankář kouzelné zaříkávadlo přeříkat, už bylo pozdě. Pointou celého příběhu bylo, že nám žádné kouzlo nepomůže, když nemáme ty potřebné schopnosti, že se prostě život takhle jednoduše přechytračit nedá. Rady, které skoro vždycky v souvislosti s tím, jak se vyhnout syndromu vyhoření, mi připadají podobně jako to kouzlo v pohádce o malém brankáři prakticky nepoužitelné. Potíž je v tom, že každá z těch rad je jistě rozumná a sama o sobě jistě správná. Ale život je takový, že v praxi nikdy nejde všechno to rozumné a správné dodržovat - mnohdy i proto, že ty jednotlivé rady jsou vlastně ve vzájemném rozporu. Pokud člověk poctivě chce dodržovat jednu, porušuje druhou - natož třetí a čtvrtou. Tohle prostě souvisí s tím, že ten náš svět je takové nemocné stvoření. Život jedněch je vykoupený smrtí druhých, radost jedněch zaplacená smutkem druhých, na štěstí jedněch pracují mnozí, kteří jsou sami nešťastní atd. Proč tomu tak je - to je samozřejmě na těžkou a nikdy nekončící filosofickou rozpravu. Po mém soudu nejtěžší, jak je - protože vede k temnému a tíživému tajemství zla a utrpení. A tady každá lidská odpověď má i v nejlepším jen částečnou a provizorní platnost. Specielně se to všechno projevuje právě i v tom, že zrovna lidé, kteří se obětavě pustí do pomoci druhým, jsou ohrožení tím, že nakonec na té své cestě ztroskotají - a to velmi krutě: stanou se z nich bytosti, které ztratí svůj původní elán, svou původní odvahu, touhu pomáhat, začnou pochybovat o tom, jestli to jejich dosavadní snažení (mnohdy desítky let) vůbec mělo smysl), nebo jestli smysl má vůbec něco. Zkrátka se stanou nakonec nejtěžšími případy, jakým původně chtěli právě oni pomáhat. Tzv. vyhoří. Kořen toho všeho je duchovní. To je to nejdůležitější, co jsem chtěl právě vyzdvihnout. Naprostá většina těch návodů se totiž zabývá záležitostmi duševními - a tím neumožňují přistoupit k celé téhle patálii dostatečně z hloubky. 1

2 Konkrétně jde o to, odkud člověk čerpá nejhlubší přesvědčení o tom, že on sám a jeho život má vůbec nějakou cenu. Typickým adeptem na vyhoření je totiž člověk, který tuhle svou cenu a cenu svého života odvozuje ze služby druhým. Služba druhým, je opravdu mimořádně vysokou hodnotou - je praktickým naplněním lásky. Potíž ovšem je v tom, že pokud člověk na tom postaví i hodnotu svého života, svou vlastní hodnotu, dostane se do takové závislosti na ostatních lidech (nejen samozřejmé faktické závislosti dané mnohonásobnou dělbou práce, v níž jsme každý desítkami způsobů, ale o závislost existenciální), která nemůže dopadnout jinak, než hlubokým zklamáním. Nebohý muž, který spoléhá na člověka - upozorňuje už před třemi tisíci lety Jeremiáš, jeden z největších myslitelů starých Hebrejů. Právě lidé, kteří se bez zadních vrátek nasazují pro druhé - například i ve vztazích lásky a přátelství, jsou nejvíce zranitelní, pokud všechnu svou naději, všechnu svou sebedůvěru, všechnu svou hodnotu odvozují od úspěchu své pomoci těm, které takto milují. Je naprosto samozřejmé a správné, že nám záleží v takové situaci na tom, aby se naše pomoc druhým dařila, aby ji rádi přijímali, aby byli na základě ní šťastní. Ale na jejich odezvě a na hodnocení ostatních nemůžeme založit nejhlubší důvod toho, proč to děláme, ani nejhlubší zdroj své odvahy a ochoty to dělat. Ten, kdo to udělá, dřív nebo později vyhoří. Protože z oné zpětné vazby vycházející od druhých lidí nepřijde nikdy tolik energie, tolik světla, tolik porozumění a tolik podpory, kolik je třeba, aby člověk ve své službě vytrval navzdory tomu, že naráží na všemožné vnější i vnitřní překážky. Ještě jednou zdůrazňuji, že to vůbec neznamená, že bychom se neměli velice poctivě o onu zpětnou vazbu zajímat. Je pro nás důležitým vodítkem k tomu, jak máme svou službu rozvíjet. Ale není oním postačujícím zdrojem pro to, proč to máme dělat. Je tedy na čase, abych "položil karty na stůl" - tedy abych řekl, odkud by tedy člověk měl čerpat nejhlubší zdroj důvěry v sebe a ve smysl svého života. Moje odpověď zní: Ze Zdroje, který na rozdíl od nás, lidí, je nejen nevyčerpatelný, ale hlavně nepoměřuje kvalitu nás samých v prvé řadě naším výkonem, nýbrž možnostmi, které svým samotným bytím v sobě neseme. Je totiž jejich Autorem. Ano, můj návod zní: Spolehlivou prevencí před vyhořením je jenom to, že se člověk naprosto svěří Absolutní Lásce. To vůbec neznamená, že bude v té či oné církvi nebo dokonce bude to či ono "nábožensky" dělat. Vyhoření je docela častý problém i řady "duchovních osob" - kněží či podobných "zaměstnanců" církví. Je to dáno tím, že i pro člověka vyrostlého v tradičním církevním prostředí, je postoj naprostého svěření se Bohu něčím velmi neobvyklým. Protože tradiční výchova právě v tomto prostředí posilovala úplně jiné postoje - především snahu zalíbit se Bohu, obstát vůči jeho přikázáním apod. To je docela spolehlivá cesta k odmítnutí Boha Lásky - a docela často je předstupněm k tomu právě vyhoření způsobené roky trvající výkonovou službou v duchovní, charitativní či podobné činnosti. Docela jednoduše řečeno - postoj naprostého svěření se Bohu, o kterém tu hovořím, je skutečně postojem dítěte, které žije z důvěry, kterou k němu má Otec/Matka - nikoliv z přesvědčení o tom, jak skvělou činnost pro něj vykonává. Ten postoj lze vyjádřit takhle: U Tebe jsem doma a v bezpečí, ať se mi daří nebo nedaří, ať mne druzí chápou nebo nechápou, ať jsem ve slávě nebo v ponížení. Všechno, co mám a čím jsem, co je na mně cenné, je Tvým darem. Věřím si proto, že mně důvěřuješ Ty. Mám odvahu se do něčeho pouštět, protože pokud něco z toho bude mít opravdu cenu, Ty to navždy u sebe uchováš a bude to tvořit naši společnou věčnost. Žádná porážka, žádný neúspěch nemůže znicotnit naději, kterou máš Ty ke mně a kterou jsi zakotvil v mém poslání. Tohle tedy je, milá Lin, můj vyzkoušený osobní návod, jak čelit ohrožení z vyhoření. Vánoce, ke kterým se blížíme, jsou právě nejviditelnějším znamení nabídky, že takový postoj by mohl mít každý. Bezmocnost malého dítěte v jeskyni u Betléma je pozváním pro všechny, kteří dobře vědí o vlastních omezeních, slabinách a selháních. O vlastní bezmocnosti. A přesto touží po tom, aby druhým přinášeli radost a štěstí. Velice reálně se tu neslibuje cesta samých úspěchů a vítězství, cesta bez pádů a porážek. Pokud někdo chce druhé milovat, určitě i takových temných stínů bude na jeho cestě dost. Ale má-li v něm vítězit důvěra, že Každý mrak má stříbrný okraj, odvaha začínat znovu i po těch nejtěžších pádech a zklamáních, pak to všechno musí být zakotvené v důvěře, že Ten, na němž záleží definitivně, absolutně a neodvolatelně, důvěřuje mně a miluje i ty, u kterých má služba tak či onak neuspěla či ztroskotala. Nic, co z ní mělo cenu, se neztratí. Edy 2

3 V prosinci 2004 odbor duchovní výchovy projednal v hlavních bodech: - zprávu o své činnosti pro Výkonnou radu Junáka - bilanci uzavřeného 5. ročníku soutěže Stezka písmáků - určil knihy pro soutěž Stezky písmáků v roce 2005: 4 evangelia, 1. Samuelova, Nehemjáš a epištola Efezským - zprávu br. Dabrowského o jednání ICCS v Berlíně ve dnech Dozvuky soutěže Stezka písmáků 2004 Biblická úvaha pro soutěž Stezka písmáků na text Jan 12, 20 Přednesena Gabrielou Čumplovou na začátku 2. kola dne ve farnosti CČSH v Praze na Vinohradech. Tak jako vy jste dnes připutovali k nám na Vinohrady, tak podobně jednou přišli řečtí poutníci k Ježíšovým učedníkům, chtěli vidět Ježíše. Mnoho o něm slyšeli, o jeho činech, slovech a zázracích. Ježíš zesmutněl z té žádosti, neradoval se z té popularity, nechtěl být superstar a nikde se nevystavoval na odiv. Na tu žádost odpověděl: Jestliže pšeničné zrno nepadne do země a nezemře, zůstane samo. Zemře-li však, vydá mnohý užitek. Kdo sem přišel zvítězit? A kdo přišel soutěžit? Je dobré vítězit! Je dobré soutěžit! Ale byl by vítěz bez poražených? Je tedy dobré i prohrávat! Není-li vítěze bez poražených, nejsou tedy pak všichni vítězové?! Poražení mohou radostně ocenit vítězství vítězů, vítězové vzdají čest poraženým za odvahu bojovat a všichni půjdeme domů jako vítězové, ne? Tak, tak lehké to nebude! Máme před sebou ještě jeden těžký boj! Porvat se se dvěma obludami, které by se rády usídlily v naší mysli. A to je ta potvora pýcha, kterou přivolává náš úspěch a ta potvora zelená závist, která nepřeje dobro druhému. Pýchou nabubřelá semínka nechápou, že ke svému růstu potřebují padnout do dobré půdy a často také stín staršího stromoví. Mají se za původce všeho dobra, které činí. Ta semínka zelená závistí nepochopila, že své štěstí získají, když ho budou přát druhým. Když těmto dvěma potvorám nedáme šanci, pak jsme ty biblické znalosti dobře pochopili, Pána Ježíše jsme uviděli a všichni půjdeme domů jako vítězové! Hodně zdaru a odvahy přátelé! 3

4 Organizátoři soutěže srdečně děkují za obětavost všem, kteří umožnili konání soutěže. Vedle toho, že oficiální pořadatel Junák zajistil podporu MŠMT pro tuto celostátní akci (celkem Kč), soutěž podpořili finančně zejména: - soutěžící samotní, kteří přispěli startovným v částce celkem 2670 Kč; - předplatitelé měsíčníku Na dobré stopě - přispěli celkem částkou zhruba 2260 Kč; - rodiče soutěžících - přispěli dary v celkové částce 1070 Kč; - Klub Pathfinder, který hradil nákup a dopravu materiálu a potřeb pro soutěž. Celkem si vyžádalo financování soutěže více než 21 tisíc Kč jen u organizátorů, nehledě na výdaje ve všech místech konání 1. kola a na dopravu do Prahy a zpět. Nicméně se jistě všichni shodujeme v tom, že nepodstatnější nejsou peníze, ale radost ze soutěže i poučení a že inspirací je velké nasazení, které v této soutěži tradičně vládne. Po celý rok pak soutěž připomínají vítězům hodnotné knihy (dárce jsme připomněli v minulém čísle Na dobré stopě ) a všem zúčastněným vzpomínky na krásné společenství okolo knihy knih. Ostatně právě to zaznělo velmi názorně v úvodní úvaze kazatelky G. Čumplové 4

5 JUNÁK komise pro OČK Myšlenkové základy skautingu a historie vyhlašuje pro další zájemce zahájení VIII. zkušebního období na rok 2005 Informativní setkání s vážnými zájemci se koná v pátek 25.února 2005 od do hodin v zasedací síni ve 4. patře budovy Ústředí Junáka, Senovážné nám. 24, Praha 1. Konání vlastních zkoušek bude připraveno na pátek 15. dubna 2005 rovněž v budově Ústředí Junáka v Praze; přesný časový rozvrh bude oznámen konkrétním přihlášeným zájemcům. K přípravě na tuto zkoušku slouží jednak Řád pro vzdělávání činovnic a činovníků Junáka, obsah tohoto oboru v příručce Vůdcovská zkouška a komise rovněž doporučuje Čítanku pro instruktory. Další doporučená literatura bude oznámena a také částečně nabídnuta k zakoupení při výše uvedené informativní schůzce. Významnou částí zkoušky je vždy osobní pohovor. Komise v této souvislosti upozorňuje, že pro zájemce nepořádá žádný přípravný kurz, uchazeči se připravují sami anebo mohou využít konzultace se členy komise. Zájemci o získání tohoto OČK zašlou písemnou přihlášku s uvedením údajů podle kapitoly 7.6 Řádu pro vzdělávání činovnic a činovníků Junáka do 18.února 2005 na adresu: Miloš Blažek, Panuškova 9, Praha 4 (tel ) nebo také na ovou adresu: vjech.kamzik@volny.cz (tel ). Miloš Blažek Merkur, předseda komise Výňatky ze zprávy o výzkumné studii Sociální klima v prostředí základních škol v ČR, zaměřené na prevenci šikany, koordinované MUDr. Evou Millerovou, úsek prevence odboru pro mládež MŠMT. Dosavadní výzkumy ukazují, že je šikanováno zhruba 20% dětí. Rozsah výskytu šikanování se v různých okresech republiky pohybuje od 11 do 31,5%. V průběhu měsíce září 2001 byl proveden na území celé ČR sběr údajů. Výběr škol pro reprezentativní vzorek se řídil rozložením škol zařazených do programu Škola podporující zdraví (projekt Zdravá škola), Předpoklady - co je sociální klima ke kterým byly přiřazeny podle lokality, velikosti a typu sídla školy kontrolního souboru. Šetření probíhalo v 6., 7., 8. a 9. třídě na každé vybrané škole. Z celkového počtu 83 škol podporujících zdraví, které k červnu 2001 pracovaly v programu Škola podporující zdraví (Zdravá škola), bylo šetření provedeno na 35 vybraných školách. Sociální klima souvisí se sociálním prostředím, ale není to totéž. Sociální klima je subjektivním produktem účinků sociálního prostředí na lidi. Lidé vytvářejí klima kolem sebe svým chováním a jednáním. Především jeden vůči druhému a zprostředkovaně i vůči věcnému prostředí, v němž se právě nacházejí. Jde tudíž o sociálně - psychologický fenomén, který je přítomen všude tam, kde se sejdou alespoň dva lidé. Chování a jednání, které produkují, na ně zpětně působí a projevuje se v dalších a dalších aktech jejich vzájemné komunikace. Sociální klima a instituce / škola Složitost sociálního klimatu je zvlášť patrná v souvislosti s životem, prací nebo jinými činnostmi lidí v organizacích a institucích, a to i tak malých jako je rodina a samozřejmě takových jako jsou škola, pracoviště, internát, zájmové sdružení, sportovní oddíl, klub, církev Zde vstupuje do hry potřeba organizaci strukturovat. Ve struktuře se již uplatňuje prvek vedení a hierarchického uspořádání. Lidé v institucích mají co činit s řádem, pravidly, ale také s nejrůznějšími formami uplatňování moci, které se projevuje tím, jak je rozdělena odpovědnost a povinnosti, jak funguje systém výhod a odměn, postižení a trestů. Pro jednotlivce je úhel jeho vnímání, prožívání a hodnocení obklopujícího jej klimatu dán postavením, které v dané instituci má. Tam, kde rozdíly v postavení jednotlivce v instituci (organizaci) vynikají, případně se dokonce zdůrazňují a zneužívá se jich, je sociálně psychologické klima málo kvalitní. Je dokonce ohrožující. Na druhé straně tam, kde se setkáváme s pozitivně působícím klimatem, pak přes rozdíly v postavení, budou všichni pociťovat účinky sociálního klimatu jako vyvolávající pocit bezpečí. 5

6 Kvalitní klima bude dokonce účinkovat na lidi tak, že se v něm případné znevýhodňující rozdíly budou ztrácet a šance se budou vyrovnávat. Aby klima bylo bezpečné, musí být takové pro všechny. Jeho účinky jsou svým způsobem obecné a nedělitelné. Pouze specifika účinku se liší podle toho, jaké kdo má v dané organizační struktuře postavení a v neposlední řadě i předpoklady a potřeby. Rovnost příležitostí by však měla být pociťována všemi. Bezpečné klima můžeme považovat za kvalitu, která dává instituci nový charakter, dává jí znaky méně formální, znaky komunity. V bezpečné komunitě lidé překonávají skupinově určenou nerovnost mezi sebou dvěma způsoby: všechny skupiny v komunitě se navzájem pojímají jako partneři, spatřují v sobě rovnoprávné lidské bytosti (bez ohledu na původ, pohlaví, věk, pracovní zařazení a osobní předpoklady) a chovají se k sobě podle humanistické zásady, že každý člověk má svou důstojnost; všechny skupiny zůstávají ve svých rolích a záměrně je rozvíjejí na principu otevřeného partnerství. Vzhledem k obecně výchovnému poslání školy mají lidé s ní spjatí možnost využít svého podílu na tomto poslání a uplatnit ve své práci poznatky o tom, jak sociální klima v jejich škole funguje, a učinit ze slepé síly nástroj výchovy. Tím, že je živelné, jeho úskalí, poruchy a rizika nejsou patrná na první pohled, musíme je soustavně sledovat, osvětlovat a vyhodnocovat. Tím, že je ovlivnitelné, můžeme je měnit, vytvářet a vyvíjet k dosažení bezpečného pocitu lidí v prostředí školy a z této kvality plynoucích sociálně - výchovných vzorů a vzorců. Na uvedených poznatcích je založena jedna ze strategií programu Škola podporující zdraví (ŠPZ): Učinit sociální klima předmětem kultivace pomocí pedagogického plánování. Čtyři aspekty sociálního klimatu a tvorby jeho bezpečného charakteru v ŠPZ a) bezpečné klima posiluje motivaci a zlepšuje neuropsychické předpoklady žáků i učitelů k plnění úkolů má význam pro aktuální průběh výuky a učení a z dlouhodobého hlediska pro kvalitu výsledků vzdělávání; b) bezpečné klima navozuje pozitivní prožívání, snižuje riziko stresu a úzkostných stavů a ve svém důsledku posiluje vyrovnané sebevědomí osobnosti jako základu jejího zdravého vývoje a duševní odolnosti v dospělosti; c) podmínky a procesy, jimiž se daří bezpečné sociální klima ve škole vytvářet, působí na žáky i učitele formativně, odnášejí si do dalšího života a jiných oblastí života vzorce pro svoje sociální chování v kterékoliv komunitě; d) bezpečné prostředí zvyšuje otevřenost a spolupráci žáků, rodičů a učitelů uvnitř i vně školy a vytváří předpoklady pro to, aby škola dokázala řešit včas, adekvátně a na odborné úrovni výskyt takových nežádoucími jevů mezi dětmi a mládeží jako jsou zdraví škodlivé návyky a sociálně patologické chování, např. šikanování, jehož výskytu se nevyhne žádná škola rozdíl však bude v tom, zda je připravena šikaně čelit nebo se snaží ji zakrýt. Humanisticky orientované postoje: Úcta, důvěra a snášenlivost ŠPZ uskutečňuje obecnou zásadu humanismu, podle níž každá lidská bytost zasluhuje úctu a důvěru, bez ohledu na svůj původ, věk, roli, postavení, vlastnosti. ŠPZ netrpí předsudky vůči žádné odlišnosti, ale naopak vytváří podmínky pro setkávání se s rozličnými osobnostmi, aby ve svém prostředí dosahovala snášenlivého přístupu a chování v meziosobních vztazích. Uznání, účast a empatie ŠPZ dbá o to, aby v každodenním styku byli lidé schopni projevovat uznání, prokazovat účast na potřebách, zájmech, prožitcích a problémech druhého člověka a dovedli se v prvé řadě vcítit do jeho situace dříve, než vezmou v úvahu případné další okolnosti. Otevřenost (vstřícnost) ŠPZ podporuje způsob komunikace mezi lidmi, který navazuje na předchozí dvě zásady: jestliže lidé spolu komunikují s respektem a tolerancí, s účastí a empatií, jejich komunikace je stále otevřená a vstřícná. Jakmile však komunikaci hrozí riziko zablokování nebo selhání, platí zásada třetí: komunikaci je důležité znovu a znovu vstřícně otevřít, aby se mohla obnovit a dále plynout, i kdyby to mělo být jen z jedné strany. 6

7 Vůli ke spolupráci a pomoci ŠPZ je celá založena na spolupráci a vzájemné pomoci, neboť bez nich bychom o zdravém prostředí nemohli uvažovat. Tam, kde převládne soutěživost, zájem na individuálním prospěchu a výhodách, znesnadňování cesty druhému člověku, tam se nedaří žádnému společnému záměru. Nejzávažnější závěry Hypotéza, že v celém souboru základní škol se předpokládá značný doposavad zjištěný nebo vyšší výskyt šikanování, se potvrdila. Zjištění, že 41% dětí je na základních školách ZŠ v ČR šikanováno, je neočekávané a mimořádně závažné. Evidentně to svědčí o epidemickém výskytu tohoto sociálně patologického jevu na našich základních školách. Jestliže připustíme podobnou situaci i na středních školách (dílčí šetření v poslední době tomu nasvědčují) potom nám po převedení tohoto procenta na 1,5 milionovou armádu žáků a studentů na ZŠ a SŠ vyjde, že je týráno 600 tisíc lidských bytostí. To je ohromné a neuvěřitelné číslo, které nasvědčuje, že šikana je nejčastější příčinou traumatizace dětí a mládeže od 6 do 18 let. Obecně lze říci, že vztahy mezi žáky na školách mají spíše destruktivní a válečný charakter. Ve světle tohoto poznatku nabývá úsilí proměňovat běžné školy ve školy podporující zdraví mimořádné aktuálnosti! Mělo by být podpořeno všemi zodpovědnými složkami společnosti. Doporučení A. Primární prevence Budování otevřených, kamarádských a bezpečných vztahů mezi členy školního společenství je nejlepší ochranou proti šikanování. Přirozené součásti komunity celoškolní setkání, školní parlament, třídní spolusprávy, rada školy apod. jsou samy o sobě účinnými prostředky primární prevence. Nicméně ani to nejlepší demokratické společenství nemůže zásadněji zabránit nákaze šikanování. Proč tomu tak je? Jedním z důvodů je skutečnost, že hlubší příčiny šikanování se nenalézají ve škole, ale v člověku samém, rodině, společnosti. Děti infikované šikanou a děti oslabené ať už ve smyslu stát se agresorem nebo obětí do školy přicházejí a zde vytvářejí nejrozmanitější rizikové konstelace. Zda se zápalná šňůra šikanování rozhoří tedy zdaleka nezáleží jenom na škole. Nicméně ta je zodpovědná za zdraví a život dítěte, za účinnou ochranu dětí před šikanováním. Škola by však neměla zůstat v tomto nelehkém úkolu sama, potřebuje podporu všech zodpovědných zainteresovaných složek společnosti. B. Sekundární prevence V nové koncepci Minimálního preventivního programu vypracované MŠMT se upustilo od zjednodušujícího a zavádějícího pohledu. Ta se nyní chápe komplexně, tedy jako prevence sociálně patologických jevů. Zejména potom těch, které se přímo vztahují k životu ve škole. Jedná o šikanování, různé druhy násilí, agresivitu žáků k pedagogům, rasismus a xenofobii, alkoholové i nealkoholové drogy, krádeže, vandalismus, záškoláctví atd. POZNÁMKA NA OKRAJ: Vzhledem : k neúspěchu při různých výzvách k diskusi na našich stránkách si neodvažuji tento neúspěch opakovat. Avšak jak oblast tohoto výzkumu tak jeho poznatky a závěry jsou velmi zajímavé a podnětné. Přemýšlejme o tom alespoň Výňatky vybral: Kamzík Počet žáků uvádějící šikanu, prom. SKORTR Ano 41% Ne 59% 7

8 První den... září 1993 Historie naší třídy První dorazila do školky Radunka. Celých deset minut před ostatními. Rozhodla se, že si hned začne hrát s novými hračkami. Stejně jí paní učitelka slíbila, že se o ně bude starat. Rozmístila židličky, připravila si křídu a smazala dosud nepoužitou tabulku. Usmála se na panďuláky, panďuláci se usmáli na ni. Tak vás pěkně vítám ve škole, děti. Posaďte se. Panďuláci nevěděli, co je bude čekat, a tak se jen usmívali. Jů, to je prima. zahalekala ode dveří Věrka. To je škola? Je. Já jsem paní učitelka třídní. Dobře, já budu paní ředitelka. A co budu já? volala ode dveří Blanka. Nemyslete si, že si budete hrát sami. Jinak se to poví. Tak uděláme gymnázium a můžeš učit třeba matematiku. rozhodla Věrka. Tak jo. Ale budu učit chemii, protože já ráda vařím. A já matematiku! A já biologii! volali z šatny Stáňa s Olgou. A bylo rozhodnuto. První hodinu učila Radka. Pak měla rozhlasem projev k žákům Věrka a vše bylo v pořádku do doby, než přišli kluci. Teda kluci, to jsou kačeny, hlásil ostatním do šatny Otík. Vony z toho udělaly školu. Holky mazejte pryč, mi už jsme se dohodli, že uděláme inženýrské centrum. rozkročil se Pepíček. Jo, inženýrský centrum. křičeli ostatní kluci. Eště jednou řeknete inženýr a zmlátím vás všechny na jednu hromadu! rozkřikla se Věrka. A bylo rozhodnuto. Kluci odtáhli na pískoviště a dělali, jako že je panďuláci vůbec nezajímají a dávali najevo, co si myslí o holkách. Holčičky si mezitím rozdělily všechny zbývající předměty a přijaly mezi sebe malého Oldíka a daly mu klučičí tělák. Takhle uplynul celý rok. Na začátku dalšího přikoupili další tři panďuláky, přibrali Pavlíka a dali mu fyziku, kterou nikdo nechtěl učit. Jednoho panďuláka poslali do vedlejšího pavilonu, protože měl špatný prospěch. Soumrak matriarchátu... září 1996 Věrka odešla do školy a vládu ve třídě převzal Pepíček. Inženýrské centrum kluci neudělali, protože jediný jeřáb, který měli, rozbili. Rozhodli se pokračovat ve výuce, ale třídu povýšili na matematickou (01 - MAT). Kdo ví, třeba se někdy koupí nějaký nový jeřáb. Holčičky, které dělali problémy, vyhodili. A páč matematická třída je třída výběrová, tak musí nějaké panďuláky vyhodit. A tak nás opět ubylo. Vzpoura panďuláků... pohled z druhé strany Přijdu do třídy. Včas. Ale ouha, jsem tu sám. Kouknu na hodinky. Za pět osm. Že by nám něco odpadlo? Ne. Za minutu přichází Eggy a Jarda. Jak to, že jsme tu sami? diví se Jarda. Jo počkej, teď máme matiku nepovinnou. Tak to, jo. Zvoní. Osm hodin. Objevila se Bartošková, pohlédla na nás tři, zavřela dveře a vydala se ke katedře. Teda vydala by se, kdyby se jí ty dveře podařilo zavřít. Zacloumala s nimi, ale nic. Dole byla mezi dveře a futra vklíněná bota. Dveře se otevřely a objevil se Amír. Dobrý den! Zakřičel jí do obličeje. Čau dědku, jdeš pozdě. uvítal ho Jarda. Zolale, posaďte se. I ne. Přišel jsem stejně jako vyučující. Vždyť ani nestihla zavřít dveře. Zolale, posaďte se! Dveře stále otevřeny. Bartošková se vydala je zavřít. Musela však honem rychle uskočit, protože jimi naráz proběhlo odhadem patnáct lidí. Paní profesorko, že nejdeme pozdě? volal Šáša. Ale dete. odpovídal Amír. 8

9 Zolale, posaďte se, nebo vás zapíšu. Amír se posadil a prohlásil: Zapište mě. Dejte pokoj. Obrátila se k tabuli a začala diktovat. Byly-li nějaké sešity dosud otevřeny, tak teď se zavřely. Otevřely se dveře a pod tabulí se objevily nohy. Bartošková zavřela tabuli, ale viděla stále jen nohy. Musela se hodně zaklonit. Ondra. Paní učitelko, já vás žádám, abyste mě zapsala nenechal se odbýt Amír. Rucký, jdete pozdě. Ondra jenom vycenil zuby na celou třídu, dal najevo, co si myslí a po třech krocích se posadil do zadní lavice. Od této chvíle znám události jen zprostředkovaně, protože jsem při těchto hodinách pravidelně do deseti minut vypnul mozek. V učebně se rozpoutal nepopsatelný bengál. Leč Bartošková se stále snažila něco vykládat a neustále nás překřikovala. Marně. Dveře se rozlétly a objevila se Merglová.... Tak budete už ticho! řvala v tu chvíli holčička na panďuláky. Okamžitě zmlkla, protože se stalo neskutečné. Ve třídě bylo ticho. To opravdu nečekala. Nesměle se rozhlédla. Na židličkách seděli panďuláci tak, jak je tam na začátku hodiny dala. Pohlédla ke dveřím a spatřila Dášenku. Vidělas? Teď se pohnul. Dášenka se rozhlédla po nehybné třídě a zamyšleně se podívala na holčičku. Zakroutila hlavou a odešla ze třídy. Chá, chá. zasmál se jeden panďulák. Holčička se dala do breku a vyběhla ze třídy a brečela a brečela, až si pro ni musela přijet maminka. Do třídy vešli dvě děti: Cože dělali? nechápal Pepíček. Prý se hýbali. ukázala Dášenka bradou na nehybné panďuláky. Nesmysl. Ale raději ji tu už nenecháme učit. Ještě by něco provedla s panďuláky. Matematiku nepovinnou vezme Otík.... Přijdu do třídy. Včas. Ale ouha, všichni již sedí na svých místech. Kouknu na hodinky. Za pět osm. Že bysme měli od sedmi? Ne. Za chvíli začíná matematika nepovinná. Vzadu na topení je již nainstalované foto mladé slečny, které se nachází kdesi daleko v posloupnosti začínající asi takto: portrét, akt... rozhodně dost daleko na výběrovou třídu kterou bychom měli být. Všichni se již těší, co Šmolík provede, až ji uvidí. To proto dnes nikdo nepřijde pozdě. I Ondra již sedí v lavici a to je co říct. Zazvonilo na osmou a Šmolík vešel do třídy. Pánové, přendejte mi katedru na druhou stranu. Já jsem zvyklý mít ji v této třídě nalevo. A tak Šáša jako každou hodinu stěhuje katedru zprava doleva, aby ji po hodině stěhoval zase zleva doprava. Služba, nadiktujte mi, kdo chybí. Nikdo. hlásí Amír. Zolale, vy jste služba? Ne. Ale já nemůžu za to, že služba mlčí. Vy mlčte, nikdo se vás na nic neptal. I jo. Vy jste se mě ptal, jestli jsem služba. Když nepoznáte, co to je řečnická otázka, tak se radši neozývejte. začíná křičet Šmolík. Vypínám. Ty hodiny jsou všechny stejný. Já ji poznám. Tohle ale řečnická otázka nebyla. Zolale, ještě slovo a půjdeme k řediteli. Vy mi ale upíráte právo se vyjádřit. Vy nemáte žádné právo se vyjadřovat. Okenní tabulky málem vypadávají. Uvědomte si, kde jste. Chvíli hleděl z okna a pak již normálním hlasem pokračoval: Já se s vámi nebudu rozčilovat. Vstaňte, jdeme za ředitelem. 9

10 Amír hodil do třídy zářivý úsměv a vyrazil za Šmolíkem na chodbu. Zapínám. Tohle se ještě nestalo. Chvíli sedíme a v tichu přemýšlíme, co vše by se ještě mohlo stát. Radši schovejte tu holku. ozval se Honza. To je pravda, přeci ji nebudem ukazovat řediteli. Asi za pět minut dorazili zpět. Pište si! začal diktovat Šmolík, ale nikdo neposlouchá. Amíre, jak to dopadlo u ředitele? ptáme se šeptem. Nijak. My sme ho nenašli. řehnil se Amír na celé kolo. Spočítali jsme několik příkladů, když se Ondra rozhodl spustit záložní plán. A tak jsme v zadních lavicích začali šeptat slovo rebarbora. Šeptání se šířilo, až šeptala celá třída. Bylo to neuvěřitelné. Ačkoliv jsme všichni šeptali, ve třídě byl hluk jak v nádražní hale. Málem bych přísahal, že jsem slyšel houkat lokomotivu. Ticho! rozkřikl se Šmolík. Kde si myslíte, že jste? Co myslíte, že si ještě můžete dovolit. Já jsem si myslel, že jsem v matematické třídě, ale ne. Jsem v blázinci. křičel ještě hodně dlouho a hodně hlasitě. To jsme nečekali, že takhle může dopadnout studentská recese. Opět nás někdo nepochopil. Když bouře pominula, přihlásil se Ondra: Já bych se chtěl omluvit za celou třídu, protože jsme to mysleli jako vtip a je nám líto, že to tak nebylo pochopeno. Ach tak, vtip. A to bych se měl zasmát, ne? Ha ha. Já mám rád vtipy, ale musí být na úrovni. Rozumíte, někde výš. Chvíli bylo ticho a pak začal diktovat: Zlomek: nahoře á plus 3 kvadrát, dole a mínus tři kvadrát. A to se rovná devíti. Začali jsme počítat. Opakuji: limita logaritmus naturalis é plus jedna to celé na entou lomeno n. Spočítejte obecně. přestali jsme počítat. Co myslíš, platí to první, nebo druhý? ptám se Ondry. Krčí rameny a hlásí se: Pane učiteli, mohl byste to nadiktovat ještě jednou. My jsme to nestihli. Kdybyste psali, místo abyste dělali blbosti. Vždyť jsem to opakoval. Po chvíli ticha: Naposled: ke křižovatce se blíží dvě auta. První jede rychlostí... Tak ti dík! šeptám Ondrovi a vypínám. Patriarchát... září 1999 Aby byla pomsta hotová, vyhodili kluci i další holčičky. Jenomže pořádný inženýr musí umět anglicky a německy, a tak nechali Radunku a Jarmilku na anglinu a Ludmilku (Berušku) na něminu a holkám nechali Danku na tělák. Nutno dodat, že Radunce zůstalo třídnictví a čeština. Ale jinak Pepíček učí Fyziku, Pepík matematiku, matematiku cvičení a matematiku nepovinnou, Mireček informatiku a počítačovou grafiku, Péťa fyziku laboratoře a Petřík má kluky na tělák. Pepíček jako ředitel si svolal všechny kantory do ředitelny. Zálibně pohlédl na sbor a prohlásil: A teď můžeme začít šetřit na nový jeřáb. Polibek Múzy kód příspěvku: LPr st 03, 23 let Schůzka Ústřední duchovní rady skautů katolické církve (11/04) V úterý se v Salesiánském koordinačním a informačním servisem a dalšími středisku mládeže v Prostějově sešla na své aktivitami. pravidelné schůzce Ústřední duchovní rada skautů katolické církve. složení ÚDR, zapojení bohoslovců-skautů do Na programu schůzky bylo personální Ústřední duchovní rada pod vedením otce služby skautským oddílům, nabídka kurzů s duchovním zaměřením a seminářů pro skautské či biskupa Františka Václava Lobkowicze se snaží pomáhat skautům v ČR přípravou materiálů pro novníky v roce 2005, spolupráce s Ekumenickou duchovní program oddílů, duchovní růst členů, lesní školou a skautskými organizacemi v ČR aj. 10

11 Milé sestry, milí bratři, Ze ZPRÁV duchovní rady brněnské římskokatolické diecéze vstoupili jsme do doby adventní, doby očekávání na narození Ježíše Krista. Je to doba v které znovu můžeme reflektovat svůj vztah k duchovním hodnotám našeho života i služby, kterou v rámci skautingu nabízíme druhým. Je to doba, která přes všechnu hektičnost života vybízí k zastavení a přemýšlení. Přeji Vám požehnaný čas Vánoc i celý nový rok, který se pomalu, ale jistě přibližuje. A těším se na setkání s Vámi na všech našich diecézních aktivitách v následujícím období. Pavel Opatřil, diecézní duchovní rádce Kalendář skautských akcí brněnské diecéze v roce 2005 Jubilejní XV. Skautský vzdělávací a výchovný seminář skautů brněnské diecéze Program: v Brně, budova Petrov 2 (za katedrálou) 8.00 prezence 9.00 zahájení, organizační informace Mons. ThLic. Vojtěch Cikrle biskup brněnský Slovo pastýře na úvod semináře ing. Stanislav Juránek hejtman Jihomoravského kraje - Od skautů 1968 ke skautům Vladimír Vecheta, Karel Hasoň Zážitková pedagogika dramaturgie her, vyhodnocení a reflexe her (Autoři spolupracují s olomouckým Hnutím GO a pořádají akce pro DIS Fryšták) polední přestávka mše svatá v katedrále oběd prostor pro setkání a diskuzi účastníků setkání kruhu ELŠ br. Mgr. Petr Hájek Balú - Skautská výchova a její problémy v prvních letech nového tisíciletí por. Mgr. Martin Vařeka Vojenským kaplanem v poválečném Iráku zkušenosti a fotografie (od července do září 2004 působil jako vojenský kaplan u českého kontingentu vojenské policie u Basry v jižním Iráku) závěr semináře s požehnáním na cestu Účastnický poplatek: 30.-Kč Oběd: pro ty, kteří se nejpozději do středy přihlásí, bude v areálu Petrova zajištěn oběd v ceně 45.-Kč: polévka, řízek s bramborovým salátem nebo smažený sýr, brambory, tatarka. Po celou dobu semináře budou zdarma k dispozici nápoje (káva, čaj, limo). Pro tuto službu jsou vítáni dobrovolníci (i na část dne). Dále bude k dispozici přehled abonentů Zpráv duchovní rady brněnské diecéze k upřesnění adres, přehled kontaktů na činovníky a oddíly v brněnské diecézi a výstavka fotek z diecézních skautských akcí. Kontakty: Pavel Opatřil tel , pavel.opatril@cmail.cz Aleš Mikula tel. do zam , mikula@biskupstvi.cz 11

12 Skautská duchovní obnova na faře ve Fryšavě po Žákovou horou na Vysočině Pouť skautů brněnské diecéze na Vranově u Brna Skautský máj Skautský podzim Zpráva o Skautském podzimu 2004 Pořadateli letošního Skautského podzimu, který se konal ve dnech října, byly tentokráte rajhradské oddíly, které se rozhodly jeho program pojmout poněkud netradiční formou. Místem konání bylo tábořiště rajhradských skautů u mlýna na Věžnici nedaleko Jevíčka. Říčka Věžnice se táhne asi 10 km lesnatým údolím. Tábořiště je dobrým výchozím bodem pro různé výpravy. Za shlédnutí v okolí stojí například hrad Bouzov, zřícenina hradu Cimburku nebo Mladečské jeskyně. Program setkání byl rozčleněn do tří částí. První den (pátek) a noc strávily hlídky na cestě z některého z výchozích bodů, který si vybraly. Možnosti byly následující: Bouzov, Chornice, Městečko Trnávka a Mladeč. Po cestě bylo nutné splnit několik úkolů: nakreslit skicu panoramatu výchozího bodu, také komiks o cestě na tábořiště, najít a zapsat několik jmen rostlin. Páteční noc strávily hlídky na cestě V sobotu během dopoledne se hlídky začaly scházet na tábořišti, kde byly nakrmeny čočkovou polévkou a výborným masovým gulášem. Po obědě a utáboření následoval volný program, na výběr bylo hraní míčových her, slézání provazové stěny nebo přechod lanové lávky. Navečer se konala mše svatá v táborové kapli pod klenbou stromů. Večerní oheň nebyl až tak slavnostní, jelikož bylo třeba opéct si na něm špekáčky k večeři, ale zábava u něj byla velice hodnotná. Byly vyhlášeny výsledky pochodové soutěže a rozdány příslušné diplomy. V neděli bylo možné se zúčastnit mše svaté v Kladkách v 9.30 či prožít dopoledne v okolí tábora. Zpáteční trasu bylo možné si vybrat zase z několika variant, a tak důkladně poznat tento krásný, i když trochu zapomenutý kraj. Eva Dobrovolná VŠECHNY POŽEHNANÉ DARY BOŽÍ (Básnická sbírka Vyznání, autorka: Alena Břeňová) Člověk, co k Tobě přichází se srdcem na dlani, jedno obyčejné lidské setkání. Krása lesů, luk a hájů, dlouhých zim i vonných májů. Stisk ruky a oka záchvěv jediný, křik prvního dítěte i důstojné šediny. To je život ve všech podobách a ač někdy ti nahání strach, tu krásu měl bys viděti, vštípit ji svému dítěti: by vidělo i druhé, nejenom sebe a svět byl pro něj kouskem nebe, který si stvoříš čistým srdcem svým, světlem své Duše zářivým... 12

13 EXPEDICE č. 7 RODNA 2005 Jsem cestovatel a mořeplavec a každého dne objevuji ve své duši novou oblast. (Chalíl Džibrán; Písek a pěna). Již po sedmé se vydá mládež brněnské diecéze na společnou expedici O co jde? O společné dny na cestách, na vandru, o prožitek přátelství, živé víry a poznání nové země a jejích obyvatel. Důvodů pro expedici je však mnohem víc a jeden z nich vyjadřuje i úvodní motto K týmu několika dospělých průvodců, kněží, dvou řidičů, zdravotníka, fotografa, kuchaře se můžeš připojit i Ty! Trasa a program plánované expedice byl zvolen s ohledem na Světové setkání mládeže v Kolíně nad Rýnem. Z toho důvodu bude expedice nenáročná časově i cenově. Termín expedice bude podobný jako v předchozích letech: odjezd plánujeme na neděli a návrat asi v úterý Cena se bude pohybovat kolem 2.500,-Kč za dopravu autobusem a celou stravu. Dá-li Pán, program bude vypadat asi takto: třídenní puťák po rumunském pohoří Maramureš. Malé hory na severovýchodě Rumunska. Miroslav Nevrlý o nich píše v Karpatských hrách: jediná turistická značka je nehyzdí, jediná chata nekonečné lesy, dlouhá údolí, pastviny. Po Bezcestných horách spočineme na dva dny v nějakém rumunském klášteře k modlitbě a ztišení. Pak se vydáme na další cestu do Pěnišníkových hor Rodna. Zkušený karpatský tulák o nich říká:.... trávy, zelené hřbety, milióny červených rododendronů, nízkých a něžných.... Jdeš hřebenem dny k jihovýchodu a všude jen trávy: lesy jsou až hluboko pod tebou. Občas jezírka, jezera, stáda.... Opuštěné hřebeny. Jen nemnoho turistů potkáš na hřebenech rodnejských hor. Přihlašovat se můžete už teď P. Vladimír Šagi Záleský, , zalesky@biskupstvi.cz, Klášter 2, Žďár nad Sázavou 2, VÁNOČNÍ POSELSTVÍ Jsou chvíle ve stínu všeho ostatního, přesto mnoho slibují. A nám je zatěžko pochopit, že je čas dávat podíl ze všeho. Jsou dny Adventu, jež nás šetrně vedou jako nevidomé za loket. Stále odmítáme jejich laskavosti a stojíme opodál v čekárně fronty na cokoliv, o čem jsme přesvědčeni, co je pro nás nezbytné. Lidé dobré vůle odešli. Ostatní bez ohlédnutí nás míjejí. Nyní otloukáme kámen chodníku bílou holí slov žalostně sami. Nic k ničemu zbývá nám z nabízené hodnoty slova, která měla být posvátná, zvláště ve své prvotnosti. Na počátku bylo slovo a všechno skrze něj povstalo. Vše divoce přihrblé tu náhle bylo povýšeno na úroveň zjevného lidství. Tak těžko se mu učíme podobat. Vzpřímeni v pravý čas a na pravém místě. Někdy se nám zdá, že všechno se podobá marnému volání do pouště Egyptského útěku Josefovy rodiny před samolibým vladařem Herodem, který ze strachu před ztrátou své moci všechno ničí a zraňuje. Ta poušť může mít také podobu Betlému našeho srdce. Města, co nenašlo pro Marii 13 v naději početí důstojné místo. Zdá se, že i dnes jsou jesličky Vánoc vykázané ze středu míst za hradby, upozaděné na okraj skutečné pozornosti. Jako by vše důležité mělo být vykázáno na hranici našeho zájmu. Více zjevné je obchodování s naší prostotou. Zvolání každé dobré vůle musí být hodně statečné, poctivé, trpělivé a radostné ve svém poslání, aby se probudil kámen, ten lhostejný démon opuštěnosti, k nové paměti bytí. Ztvárnit se do podoby motýla, co neváhá odnést z té hrozivé jalovosti svůj sen o květu života, jenž provoní svět, přesvědčí pravdou všech věcí a dění. Tou pravdou, co naslouchá poznání a umí se hledat v srdci druhého. Zná skutečnou cenu sladkosti každého věrného místa. Nic nezaprodá ani nezcizí. Umí za svým dalekým pohledem s koňskou náturou jít před bičem slov do kopce dní. Projít úděsným lesem smyšlených lží, záludných pomluv a všech hrozivě zježených NE! Nebyl to chrám se svojí zlatou kopulí ani vladařův palác obložený

14 mramorem uprostřed všech zdí. Světlo z dávného proroctví zalilo naposled chudičké stavení s chatrným chlévem a chudými jesličkami. Tam se přišla poklonit moudrost, prověřená náročností nesnadné cesty. Tam se seběhli prostí pastýři, poklonit se Bohu, který nevídaným a neslýchaným způsobem se přiblížil v malém Jezulátku lidskému pokolení. Tam se naplnil čas uhynulých dnů, odplat a nenávistí, strašlivé velikosti božích Molochů s nekončící soutěží o přízeň člověka. Snad proto přichází Advent do naší současnosti s očekáváním naší změny pozornosti s tak laskavou obecností společného dobra, bere život do života v kolotoči koled, zvonivé hudbě píšťal, sladkých vůní od maminky, zapečených oříšků. Se vším tajemstvím a odpuštěním všeho, co se dá ještě odpustit. Mám jedno velké přání, aby každé naše slovo bylo mocné a průzračné jako kapka vody. V takové kapce není vidět síla, ale ve štěrbině tvrdé skály, kam mráz udeří, tam ji ta nečekaná mocnost roztrhá. Aby to slovo bylo prosté a doslovné. Všichni jsme skrze to slovo povoláni být nositeli Betlémského světla. Najít v sobě jiskřičku slůvka jako dar, podobné divotvornému slovíčku děkuji. Vzácnějšímu vonné myrhy a omamně zářícího zlata, ca se tak těžko hledá. Michal Vondráček-Dali

15 Roznášet Betlémské světlo budou opět skautky a skauti ze čtrnácti zemí Evropy. Plamen tohoto světla, který se zapaluje od věčného světla v Bazilice narozeni v Betlémě, i letos cestoval letecky do Rakouska a pak vlakem do Brna. Skauti budou na mnoha místech republiky při roznášení světla pořádat také doprovodné akce. Do Prahy doputuje ve středu a bude slavnostně předáno primátorovi hl. města Prahy a kardinálovi Vlkovi ve čtvrtek v katedrále sv. Víta. Uvádíme trasy, kterými betlémské světlo putuje letos po České republice: Trať BRNO BŘECLAV OTROKOVICE vlak č. 613 Jan Palach - Brno / Břeclav vlak č Břeclav / Hodonín / Moravský Písek / Staré Město / Otrokovice Trať BRNO - OSTRAVA - TŘINEC vlak č. 433 Beskyd - Brno 5.55 / Vyškov 6.33 / Ivanovice 6.42 / Nezamyslice 6.49 / Kojetín 7.01 / Přerov 7.15 / Lipník nad Bečvou 7.30 / Hranice 7.40 / Suchdol na O / Studénka 8.03 / Ostrava Svinov 8.15 / Ostrava hl. n / Bohumín 8.42 / Karviná 8.58 / Český Těšín 9.17 / Třinec 9.27 Trať BRNO - ČESKÉ BUDĚJOVICE - PLZEŇ vlak č. 668 Junák - Brno / Náměšť nad Oslavou / Třebíč / Okříšky / Jihlava / Kostelec u Jihlavy / Horní Cerekev / Počátky / Jindřichův Hradec / Kardašova Řečice / Veselí nad Lužnicí / České Budějovice / Číčenice / Protivín / Ražice / Strakonice / Horažďovice - předměstí / Nepomuk / Plzeň hl. n Trať BRNO - VESELÍ NAD MOR. - VLÁRSKÝ PRŮSMYK vlak č Brno 7.37 / Slavkov u Brna 8.03 / Bučovice 8.12 / Nesovice 8.19 / Kyjov 8.40 / Bzenec 8.54 / Veselí nad Moravou 9.05 / Uherský Ostroh 9.12 / Kunovice 9.26 / Uherský Brod 9.48 / Bojkovice / Slavičín / Bylnice / Vlárský průsmyk Trať BRNO - PRAHA - KARLOVY VARY vlak č. 670 VYSOČINA - Brno 5.13 / Tišnov 5.42 / Křižanov 6.04 / Žďár nad Sázavou 6.22 / Havlíčkův Brod 6.45 / Světlá nad Sázavou 7.01 / Čáslav 7.34 / Kutná Hora 7.43 / Kolín 7.52 / Praha - Libeň 8.33 / Praha - Holešovice 8.42 / Kralupy nad Vltavou 9.20 / Roudnice nad Labem 9.43 / Lovosice 9.56 / Ústí nad Labem hl. n / Ústí nad Labem západ / Teplice v Čechách / Duchcov / Bílina / Most / Jirkov - zastávka / Chomutov - město / Chomutov / Kadaň / Klášterec nad Ohří / Ostrov nad Ohří / Karlovy Vary Trať PRAHA - PLZEŇ - FRANTIŠKOVY LÁZNĚ vlak č Praha - hl. n / Praha - Smíchov / Beroun / Zdice / Hořovice / Rokycany / Plzeň / Stříbro / Planá u Mariánských Lázní / Mariánské Lázně / Lázně Kynžvart / Cheb / Františkovy Lázně Trať BRNO HRADEC KRÁLOVÉ vlak č. 972 Svitava - Brno 8.31 / Blansko 8.52 / Skalice n. Svit / Letovice 9.12 / Svitavy 9.31 / Česká Třebová 9.44 / Ústí n. Orlicí / Choceň / Týniště n. Orlicí / Třebechovice p. Orebem / Hradec Králové hl. n Trať PARDUBICE LIBEREC vlak č. R Pardubice hl.n / Hradec Králové hl. n / Jaroměř / Dvůr Králové / Stará Paka / Semily / Železný Brod / Malá Skála / Turnov / Rychnov u Jablonce n. Nis / Liberec

16 Trať HAVLÍČKŮV BROD - PARDUBICE mimořádný historický vlak - Havlíčkův Brod 7.15 / Chotěboř 7.40 / Ždírec n. Doubr / Hlinsko v Čechách 8.10 / Žďárec u Skutče 8.40 / Chrast u Chrudimi 9.12 / Slatiňany 9.25 / Chrudim 9.40 / Pardubice Rosice n. L / Pardubice hl. n Trať HRANICE NA MORAVĚ - HORNÍ LIDEČ vlak č Hranice na Moravě 8.36 / Valašské Meziříčí 9.08 / Vsetín 9.28 / Horní Lideč 9.51 Trať BRNO - JESENÍK vlak č. 905 Praděd - Nezamyslice 6.55 / Prostějov 7.09 / Olomouc 7.28 / Červenka 7.47 / Mohelnice 8.04 / Zábřeh na Moravě 8.18 / Ruda nad Moravou 8.43 / Hanušovice 8.55 / Jindřichov na Moravě 9.08 / Branná 9.21 / Ostružná 9.34 / Ramzová 9.40 / Horní Lipová 9.52 / Lipová Lázně / Jeseník Trať OLOMOUC - OPAVA vlak č Olomouc 7.50 / Hlubočky - Mar. Údolí 8.03 / Domašov nad Bystřicí 8.25 / Moravský Beroun 8.34 / Valšov 8.55 / Bruntál 9.07 / Milotice nad Opavou 9.19 / Krnov 9.34 / Krnov - Cvilín 9.40 / Opava - západ / Opava - východ Trať VESELÍ NAD LUŽNICÍ TÁBOR vlak č. 648 Šumava - Veselí n. Lužnicí / Soběslav / Tábor Informace jsou také na Také redakce Na dobré stopě všem našim čtenářům - jak předplatitelům písemné formy tak elektronické podoby na internetu přeje klidné a požehnané Vánoce 2004 a všechno dobré v Novém roce 2005 NA DOBRÉ STOPĚ duchovní rádce skautských oddílů * Vydává: Odbor duchovní výchovy Junáka v počtu 200 výtisků * * Redakce: Vladislav Jech (vjech.kamzik@volny.cz), Zelenečská 34, Praha 9, tel , Jiří Zajíc (edy@adam.cz) a Petr Krampl (petr.krampl@junak.cz). * * Technické zázemí: Zuzana Vankeová, Adéla Čapková a David Čančík. * * Předplatné pro rok 2005 zasílejte redakci podle těchto pravidel: pro dodání poštou 110,- Kč, příspěvek čtenářů webových stránek 50,- Kč; sponzorské předplatné je neomezeno. * * Prosíme o přesné údaje pro rozesílání poštou. * Bez jazykové korekce. * 16