ČASOPIS STUDENTŮ GYMNÁZIA ŽIDLOCHOVICE

Transkript

1 Číslo 9 Květen 2014 Ročník IX ČASOPIS STUDENTŮ GYMNÁZIA ŽIDLOCHOVICE Milí čtenáři, už několik týdnů nás tento plakát, který je dílem ing. Karla Vituly, zve na jubilejní slavnost k dvacátému výročí založení naší školy. Ti, kdo si pamatují naši premiérovou zahradní slavnost k půlkulatému výročí před pěti lety, nám určitě potvrdí, že to byla vydařená akce, na kterou od té doby rádi vzpomínají, a že si ji ani tentokrát nenechají ujít. A ti, co u toho tehdy nebyli, se aspoň mohou těšit na něco, co zaručeně ještě nezažili. Na setkání s vámi všemi se těší VAŠE REDAKCE - 1 -

2 Vtipy a rébusy Vtipy Návod, jak vyděsit lidi u okolních PC 1. Pište přerušovaně, často se zastavujte a zlostně pohlížejte na osobu vedle sebe 2. Chvíli pracujte normálně, najednou vypadejte zmateně a poděšeni něčím na obrazovce se zaplazte pod stůl 3. Přineste si řetězovou pilu, ale nepoužijte ji. Jestliže se vás někdo zeptá, na co to máte, řekněte tajemně: Jenom kdyby náhodou 4. Než začnete, zapalte si svíčky do pentagramu kolem obrazovky. 5. Pokaždé, když zmáčknete ENTER a počítač potřebuje čas na zpracování, modlete se: Ó prosím, ó prosím, ó prosím! a vykřikněte: Ano!, jakmile skončí. 6. Dejte si ruce do kapsy a do úst brčko. Klávesy mačkejte pomocí brčka. 7. Nakreslete si obrázek ženy (muže) na kus papíru, přilepte si jej na monitor a snažte se ji (ho) svádět. Dělejte, jako že si vás nevšímá a pak si hlasitě stěžujte, že ženy (muži) nestojí za nic. 8. Posaďte se a zírejte na obrazovku, kousajíce si hlučně nehty. Po chvilce této činnosti je vyplivněte k nohám osoby vedle sebe. 9. Vyndejte si disketu z mechaniky a schovejte ji, potom si nahlas stěžujte, že váš počítač vám sežral disketu. 10. Dělejte, že se díváte na neviditelné mouchy a pokoušíte se je chytit. Rébusy Řešení z minulého čísla: Jestliže stavbyvedoucí přijel ten den o 20 minut dříve, ušetřil šoférovi 10 minut k nádraží a 10 minut při návratu z nádraží k místu setkání. Setkali se tedy v 5:30-10 minut = 5:20 a na dobu vraždy měl tedy ing. Zahradník alibi. Ledaže by hodinky oběti před rozbitím přešteloval (což opravdu udělal ;-) Nové zadání: Tři lidé byli zajati divochy na opuštěném ostrově. Přivázali je ke kůlům v řadě za sebou, takže ten poslední viděl ty dva před sebou, prostřední viděl jen jednoho a první neviděl nic. Náčelník jim chtěl dát možnost na přežití, tak jim řekl: - Jste přivázáni ke třem kůlům, přičemž dva jsou bílé a jeden černý nebo dva černé a jeden bílý. Jestliže kdokoliv z vás uhodne, k jakému sloupu je přivázán, všechny vás pustíme. Jak se dostat na svobodu? Není to zase tak těžké... VERONIKA BENEŠOVÁ Troška slovenštiny nikoho nezabije... (absolventka 2014) VYBRÁNO Z INTERNETU - 2 -

3 Den proti rakovině 2014 Ve středu 14. května 2014 se konal po celé naší republice Český den proti rakovině. Letos konkrétně proti rakovině plic. Sbírka se uskutečnila již po osmnácté a naše škola se opět aktivně zapojila. Devět studentek septimy se zúčastnilo jako dobrovolnice a po celých Židlochovicích prodávaly měsíček lékařský, což je symbol této akce. I já jsem byla jednou z nich. Židlochovice jsme si rozdělily na tři části. Moje skupinka měla na starosti okolí autobusové zastávky, Penny marketu a základní školu. U supermarketu jsme se často setkaly s odmítnutím. Lidé jsou zde zvyklí na podvodníky a neověřené sbírky, a tak jejich automatická odpověď zněla ne. Naopak na základní škole jsme slavily úspěch. Kytičku si zakoupil skoro celý učitelský sbor. Letošní téma mně přišlo velmi aktuální. Rakovina plic se týká téměř každého z nás, protože ať chceme či ne, pasivní kuřáci jsme všichni. Letáček informoval o spoustě důvodů, proč s kouřením přestat. Doufám, že si tyto důvody vzal někdo k srdci a s tímto škaredým zlozvykem sekne. Protože co můžeš udělat dnes, neodkládej na zítřek! BARBORA HAVLÍČKOVÁ (septima) Třikrát tři je devět. Právě tolik skupinek a právě tolik děvčat ze septimy se vydalo mezi nás ve škole a také do židlochovických ulic v rámci Českého dne proti rakovině. Prodali dohromady 637 žlutých květinek a na poštu odnesly ve třech pokladničkách výtěžek v celkové výši korun

4 Vlídný písničkář PAVEL HELAN v exkluzivním rozhovoru pro intelekt: Ve škole jsem byl spíš slušňák PAVEL HELAN mě poprvé zaujal v soutěži ČESKOSLOVENSKO MÁ TA- LENT. Nejdříve to byl pro mě jen další obyčejný neobyčejný zpěvák, hudebník a osobnost se smyslem pro humor. Později jsem zjistila, že bydlí v mé rodné vsi a že jej zná celá moje rodina. Včetně mě, jenže já tomu nějak nevěřila, protože by to bylo až moc náhod najednou, ale fotografické záznamy to potvrdily. Našla jsem si Pavlův profil na sociální síti a navázala jsem s ním kontakt (když se na to podívám zpětně, tak i trochu drzým a otravným způsobem, jak to mám ve zvyku). Poté, co jsme spolu nějakou dobu vedli korespondenci, jsem Pavla požádala o rozhovor pro Intelekt a on byl tak laskav a našel si ve svém programu místo, takže ještě téhož dne mohla vzniknout směsice otázek a odpovědí, již se právě chystáte číst. * Jaký obor jsi studoval na střední a vysoké škole a jak dlouho jsi v tomto oboru pracoval? Studoval jsem střední zahradnickou v Brně a vysokou lesnickou, obor krajinář. Pracoval jsem dva roky jako úředník na vodoprávním úřadě v Kuřimi. * Byl jsi ve škole slušňák, nebo rošťák? Spíše slušňák. * Které předměty jsi měl nejraději a které tě nebavily? Nejraději jsem měl výtvarku a hudebku, nejméně asi fyziku. * Jak jsi na tom se sportem? Provozuješ nějaký? Chodím pravidelně do wellness, někdy se proběhnu do lesa a zpět, což je výhoda toho, že žiju na vesnici. * Umíš hrát šachy? Myslím, že bych zvládl dámu, šachy jsou dospělá hra, zkoušel jsem je s kamarády i Vtipného muzikanta a zpěváka Pavla Helana jste si v loňském roce mohli (stejně jako já) velmi snadno všimnout v soutěži ČESKOSLOVENSKO MÁ TALENT, kde již na castingu zazářil s písní Koupil jsem si Ajfon (IBůh) a probojoval se až do finále. Už předtím, v roce 2007, získal prestižní cenu na folkovém festivalu Zahrada a má i mnoho dalších zkušeností na hudební scéně. Byl členem revivalu U2/stay, nyní je leadrem skupiny Helan Band. Pavel vydal dvě CD: Je(mně) příjemně (2008) a IBůh (2014). Koncertuje po celé naší republice i na Slovensku

5 proti počítači, vždycky mě porazil. * Jak trávíš volný čas, pokud nějaký máš? Rád dlouho spím. * Jaké jídlo máš nejraději? Z našich domácích jídel je to plněný paprikový lusk, rajská omáčka, knedlík. Mám hodně rád taky zeleninové saláty, což je pro muže možná netypické. * A nyní přejdeme k hudbě Kdys začal skládat své písně? Až v dospělosti. Bylo mi dvaadvacet let, když jsem zkoušel první verše a písně. První CD jsem vydal až v osmadvaceti. Nikdy není pozdě. * Když skládáš píseň, stvoříš ji z jednorázového nápadu, nebo dlouhodobě obměňuješ své myšlenky? Píseň vzniká z inspirace. A inspirace je to, když se ozve srdce, když reaguje na pod-- nět, náladu, text básně někoho jiného nebo vlastní nápad, sdělení, melodický nápad. Inspirace je nekonečná a krásná věc. * Na kolik nástrojů umíš hrát a které to jsou? Piano, kytara, ukulele, trošku umím na foukací harmoniku. Chtěl bych umět na violoncello, ale přenechám to jiným. Na svých koncertech spolupracuji s vynikajícími muzikanty, např. Štěpánem Švestkou nebo známým zpěvákem Petrem Bendem. * A na závěr se tě zeptám, jakou hudbu nejraději posloucháš? Teď? Coldplay. Děkuji za rozhovor. BARBORA VEČEŘOVÁ (kvarta) Fotka z našeho setkání. Pavel: Dyť nám to sluší! - 5 -

6 Na skok do historie Židlochovic Ve středu 21. května měla naše třída sexta besedu s panem Mgr. Karlem Vavříkem, který je bývalý učitel a na naší škole (lépe řečeno v její budově) v minulosti učil dvacet let. I když vyučoval biologii, jeho největším koníčkem se stala historie Židlochovic od raného středověku až po současnost a její popularizace. Všechny své poznatky sepsal do knížky Ozvěny věků a dní. Ve svém dvouhodinovém vyprávění se věnoval minulosti židlochovického zámku. Poukázal na to, jak jsou Židlochovice spjaty se středoevropskými dějinami. Dvě hodiny, jak se později ukázalo, byly bohužel málo, takže nám pan Vavřík nestihl dopovědět vše, co měl původně v plánu. Přesto jsme se dozvěděli spoustu nových, překvapivých informací a zajímavostí. ZUZANA HLEDÍKOVÁ (sexta) Po stopách třicetileté války Ve čtvrtek 22. května se naše třída tercie vydala na exkurzi do Brna. Navštívili jsme spoustu památek, které souvisejí s třicetiletou válkou, jako například hrad Špilberk nebo kostel sv. Jakuba. V 8 hodin jsme vyjeli od školy. Asi o půl deváté jsme již byli v Brně a projížděli jsme se okolo brněnských hradeb a spousty dalších památek. Vystoupili jsme pod Špilberkem, poté jsme šli okolo Moravského náměstí, kostela sv. Jakuba a cestou jsme viděli i brněnský orloj. Nakonec jsme opět dorazili na Špilberk. Tam už na nás čekala průvodkyně a odborník, který se zabývá převážně zbraněmi z třicetileté války. Dozvěděli jsme se spoustu informací nejen o zbraních, ale i o průběhu obléhání města Brna Švédy. Zajímavostí pro nás bylo, že Brno tehdy bránili i cizinci. Historie mě velice zajímá, a proto pro mě tato exkurze byla velmi obohacující. BOŘEK KRÁLÍK (tercie) Hráli jsme si na revoluci V pátek dne 23. května se naše třída tercie zúčastnila výukového programu o Velké francouzské revoluci. Sraz jsme měli v 8 hodin u školy a v 8:20 jsme už byli na cestě do Centra volného času Labyrint v Brně-Bohunicích. Hned po příjezdu jsme šli celá třída do místnosti, která byla sice celá černá, ale pro mě příjemná. Naší první aktivitou byla hra na štronzo : pohybovali jsme se do rytmu, a když se řeklo štronzo, měli jsme představit pocit, věc a podobně. Poté z nás vytvořili skupinky a každé z nich rozdali pojmy,které jsme měli představit. Moje skupinka měla pojem rovnost. Jako třetí bod programu jsme dostali obrazy a jmenovky, které jsme měli k sobě spojit, a poté o vyobrazených osobnostech něco povědět. Nejvíce mě ale bavila poslední hra; to jsme dostali ve skupinkách scénář a poté si to secvičili a zahráli. Celý program mě velmi zaujal a také jsem si z něj spoustu věcí zapamatovala, takže snad i naučila. SIMONA KUNCOVÁ (tercie) - 6 -

7 Kvarta u bratrů Mašínů No, tak budeš v ponožkách, ozve se jednoho pátečního dopoledne v Brně. Třída kvarta se nachází v labyrintu. Tedy přesněji na jednom z pracovišť CVČ Lužánky, které se díky svých spletitým chodbám jmenuje Labyrint. Všichni se úspěšně scházíme v prostorné černé místnosti a čekáme, co na nás program Po stopách Mašínů přichystá. O celý program se postaral vedoucí Labyrintu. Ze začátku jsme všichni vykřikovali svá jména, po chvíli to přerostlo v objímání. Uplynula chvilka a začali jsme si povídat o padesátých letech minulého století. Vzpomínali jsme si, co všechno o této době víme. Dozvěděli jsme se nějaké zajímavosti a už jsme se mohli vrhnout do další aktivity. Koukejte, ten váš článek byl dobrý, ozve se jeden. Chtěl bych vám nahlásit jeden prohřešek! vykřikuje další. Přesně v tomhle spočívá naše další aktivita, při níž každý zastupujeme jiné povolání, které však my sami neznáme. Aktivit byla spousta. Ve zkratce. Plánovali jsme odboj. Překonávali jsme státní hranice (jiní je bránili). Nacvičovali jsme živé obrazy z příběhu o bratrech Mašínech. První ztvárnili přepadávání policejní stanice, jiní zabavení vozu s výplatami, někteří se dostali až za hranice. Vše jsme zakončili debatou na téma Hrdinové, nebo vrazi?. Bylo pro nás dvě až překvapivé, kolik lidí zastávalo názor, že to byli hrdinové a že si zaslouží cenu. A jak už to bývá, spokojeni s pobytem mimo školu a unaveni horkem jsme nasedli do autobusu a tradá zpět. Tím chceme zároveň jménem kvarty poděkovat paní učitelce Švarzbergerové za ochotu a za to, že na nás s tímto programem myslela. TEREZA SINGEROVÁ, MICHAELA ŠEDOVÁ ( kvarta) Naše exkurze do zoo V pondělí 5. května se vydali žáci sekundy a primy pod dohledem paní učitelky Jarošové, Vybíralové a Provazníkové na celodenní výlet do brněnské zoologické zahrady. Jen co se autobus se všemi žáky, řvoucími celou cestu jako orangutani, dostal na místo, paní učitelky nás raději rozdělily do dvou skupin - na sekundu a primu - a rozdaly jasné rozkazy, což nás alespoň na chvíli utišilo. Poté jsme obdrželi pracovní listy; na ty jsme všichni nechápavě hleděli a nevěděli, co s nimi, a to ani po nespočetném vysvětlování naší trpělivé paní učitelky. Vyrazili jsme tedy vstříc šimpanzům, surikatám, různě zbarveným ptákům, tygrům, lvům a dalším zvířatům, která normálně nepotkáváme. Nejvíc pak všechny zaujaly klece prázdné, kde jsme neviděli vůbec nic Mezitím chytřejší spolužáci vyplňovali pracovní listy, my ostatní jsme je potom pilně opsali. Měli jsme všichni velkou radost, že nemusíme trávit pondělí ve škole, proto jsme pobíhali dokola, z kopce a do kopce, tak dlouho, dokud se žák sekundy Viktor Čaněk před našima očima div nepřerazil. Měl roztrženou nohavici a krvácelo mu koleno, z čehož byl bílý jako stěna (a to ještě nevěděl, že má zlomenou ruku). Paní učitelky se ho hned pokoušely ošetřit, bohužel nebylo čím, proto se výlet o něco zkrátil. Viktor pak pár týdnů vypadal jako mumie, ale jinak jsme s výletem všichni spokojení a rádi bychom si ho zopakovali (tedy - kromě Viktora, samozřejmě) EMA VESELÁ (sekunda) - 7 -

8 Nepíšeme do šuplíku (Z vlastní literární tvorby) Za letních večerů VERONIKA FREYOVÁ (sexta) Když kouzlo večera k zemi se snáší A stromy laská mdlý poryv vánku Vůně ze vzpomínek k nebi se vznáší S touhou chci schovat se do červánků Jsem MAGDA KARHÁNKOVÁ (sexta) Jsem deštěm chmurným, polibkem ve smutku. Jsem ránem chladným, bolestí zármutku. Jsem slzou breku, žalem v tichosti. Jsem krví vzteku, úsměvem v lítosti. Cokoli, copak a jedna malá myška TEREZA SINGEROVÁ (kvarta) Cokoli, to už není k mání, cítím, jak vše je naopak. Clona smutku mě nutí k smání, copak po nohách chodí pták? City lásky začínají klením. Cílem hry se stává start. Cukr v sůl pořád se mění. Celkem not už není part. Život je ve hvězdách světlo se ztrácí Přeji si ať počká ještě chvíli Však dál padá tma již utichli ptáci Mne naděje pro lásku opustily Jsem bolestí samoty, tmou bez svíce. Jsem křikem němoty a krásou měsíce. Jsem... co vlastně? Cvrček se promění v obra. Ctnost je hanbou nazývána. Co když špatná je dobrá, copak večery jsou maskovaná rána? Co k tomu dodat, než jen lež, cirkus Ano je teď cirkus Ne. Cín dostaneš, když měď chceš. Cítím, že jsme jen myšky pokusné. Úvaha zoufalého BARBORA VEČEŘOVÁ (kvarta) Seděl jsem na lavičce před kostelem a zíral na lampu, která blikala, až po chvíli úplně zhasla. Snažil jsem se vyčistit si hlavu. Nešlo to! Povolil jsem si kravatu, jež mě škrtila u krku, a rozepnul první knoflíčky košile. Ponořil jsem se do myšlenek. Zpytoval jsem svědomí a moje oči se přitom dívaly k obloze. Po chvíli jsem ale sklopil zrak. Dívat se do hvězd, to bylo v mé situaci až moc vznešené. Měl jsem pocit, jako bych na to neměl právo. Jako kdybych byl někým podřadným. Jako bych znamenal jen další část neustále se obnovujícího lidstva, kterému můžou být moje výčitky naprosto ukradené. Byl jsem naprosto zoufalý. Ucítil jsem chladný závan větru, jenž se mi provlékal mezi kotníky a bral si s sebou barevné symboly podzimu. Přemýšlel jsem dál. Nedokázal jsem si odpovědět na jednu jedinou otázku: Co je smyslem mého života? Napadlo mě několik odpovědí, které však byly dalšími otázkami: Musím dosáhnout nějakého cíle? Musím naplnit předem určený osud? Musím splnit nějaký úkol? Zpět do reality mě z mého přemýšlení o životě vyvedlo až odbíjení kostelních hodin, jejichž ručičky mířily přímo k obloze

9 Strom KAROLÍNA KLEINOVÁ (sexta) Měl jsem dlouhý život. Schovaný pod zemí jsem moc dlouho nezůstal. Když jsem poprvé pocítil sluneční paprsky, byl to velmi hřejivý pocit. Hned den poté ke mně přišel jakýsi muž a zaradoval se, že jsem trochu povyrostl. Od té doby za mnou chodil pravidelně, téměř denně, zaléval mě, staral se, abych se měl dobře, a ochraňoval mě před možným nebezpečím. Také mi svěřoval své trable i radosti a já si tolik přál mu odpovědět a podpořit ho. Měl však jistotu, že žádné jeho tajemství nevyzradím. Stále jsem rostl a sílil. Za nějaký čas jsem byl už i vyšší než můj ochránce. Jenže ke mně chodil čím dál míň. Bylo mi smutno, stál jsem jen tak na planině, moc daleko od lidí. Přemýšlel jsem, co se mohlo dít. Proč už na mě nemá tolik čas. Za každou jeho návštěvu jsem byl tak rád, i když se stavil jen nakrátko. Najednou přestal chodit úplně. První rok, druhý rok, i ten třetí jsem byl osamocen. Netrpělivě jsem jej vyhlížel, a když už to vypadalo, že se ke mně někdo blíží, byli to jen neznámí lidé, kteří na mě nepromluvili, dokonce se ani nepodívali a já si myslel, že mě snad ani vidět nechtějí. Jen prošli a já byl zase sám. Uběhlo dalších pár let. Už jsem byl mohutný a vysoký, s širokou korunou a mnoha kvítky. Začínal jsem pomalu ztrácet naději, že svého přítele ještě někdy uvidím. Zvykl jsem si na samotu, jež mě stále obklopovala. Pouze jsem stál na svém místě a mé větve sloužily jako podstavy pro ptačí hnízda. V nejteplejším období léta konečně přišel. Tolik jsem se radoval, na výčitky jsem neměl ani pomyšlení. K mému překvapení nebyl sám. Vedle něj šla nějaká žena s krátkými blond vlasy, před nimi cupitaly tři děti a vedle skotačil pes. Jakmile došli až ke mně, všiml jsem si, jak zestárl. Podíval se na mě, usmál se a já pochopil, že dnes si se mnou povídat nebude. Byl jsem rád, že se má dobře, že si založil šťastnou rodinu a že to mohu být právě já, kdo jim bude dělat stín při odpoledním pikniku. Od té doby za mnou chodili pravidelně, tedy kromě zimy. Na moji nejmohutnější větev upevnili houpačku a opodál sestavili lavičku. Chodili za mnou mnoho let, jejich děti stále rostly a on i manželka stárli. Naposled za mnou přišel už docela starý, sám a opíral se o dřevěnou hůl. Promlouval ke mně dlouhé hodiny a já ho tiše poslouchal, každé slovo jsem si zapamatoval. Teď už tu jen stojím a raduji se z každé návštěvy. Lidé se zastaví, posadí se na lavičku a užívají si krásné ticho a klid okolo, nebo pohoupou své děti na houpačce. Odpočívají v mém stínu a schovávají se před deštěm. Netuší, kolik toho vím, jak dlouho tu stojím, co vše jsem zažil a jak ochotně lidem sloužím. Pravopisné ostrovy PATRIK ŠÍPEK (prima) Život na Pravopisných ostrovech nebyl jako jinde. Místo řek tam tekla dlouhá souvětí, na palmách rostly háčky a čárky. Po trávě pobíhala vyjmenovaná slova. V mracích se vznášely zdvojené souhlásky, ve vodě plavaly slovní druhy. Uprostřed ostrova ležela kniha velká asi jako auto a v ní byla všechna pravidla pravopisu. Tento ostrov je tak divný, že bych na něm žít nechtěl (Druhá ukázka z úkolu, který plnili žáci primy v jedné z hodin českého jazyka. Zbylé dva výtvory primánů na téma Pravopisné ostrovy přineseme v příštím čísle Intelektu.)

10 Limeriky ze sekundy Na této stránce předkládáme P. T. čtenářům Intelektu první ze série limeriků, které vytvořili žáci sekundy jako domácí úkol v literární části češtiny. Inspirací jim bylo několik čítankových limeriků z díla klasika této básnické formy, anglického ilustrátora a spisovatele Edwarda Leara (1812 až 1888). Každý ze sekundánů měl do svého výtvoru zahrnout jméno své domovské obce nebo města. Pro úplnost dodáváme, že limerik je zábavný literární poetický útvar, který se vyznačuje pětiveršovými strofami, jež se rýmují zpravidla podle schématu AABBA. REDAKCE Židlochovice jsou krásná obec, žije tam jeden velký sobec, který má rád srandy kopec, zasměje se i kdejaký blbec, Židlochovice jsou krásná obec. (KATEŘINA BENEŠOVÁ) Jeden právník z Hrušovan měl v kanceláři šílený průvan. Ulítly mu dokumenty a nastaly nejhorší momenty. Měl smůlu ten právník z Hrušovan. (VIKTOR ČANĚK) Byl jeden dědeček z Pohořelic, ten růžovou měl pořád líc. Když se usmál na ženu, vypad mu zub dopředu. Copak ten starý smíšek z Pohořelic... (DITA DUFKOVÁ) Jiřka z Medlova ráda cestovala. V raketě na míru odletěla do vesmíru. Ta kosmonautka z Medlova. (ROMAN DVOŘÁK) Dva staří občané z Pohořelic chovali malé stádo opic. Jednoho dne k ránu nezavřeli bránu ti sklerotici z Pohořelic. (ANNA HÁJKOVÁ) Jeden modrý dědeček z Hrušovan jel výtahem do Dukovan. Stěžoval si na své jídlo, praštilo ho přitom beranidlo. Chudák modrý dědeček z Hrušovan. (PAVEL HODOVSKÝ) Jeden stařík z Vranovic, ten nevěděl vůbec nic. Ani kde je Baltské moře, ani jak se hrabe kuře. Chudák stařík z Vranovic. (VERONIKA HOCHMANOVÁ) Znám jedno město Rajhrad, kde hodně je zahrad, když tam vyrostl strom, vznikl prvek brom, přivolal hrom a tak zničil ten strom. (MARIA-LUISA HOUZAROVÁ) Jedna paní v Modřicích nevěděla, co je smích. Tvářila se kysele, spletli si ji v kostele. Mysleli si, že je citron. (ELIŠKA HROUDNÁ) Byl jeden dědeček z Vranovic, měl prázdných lahví na tisíc, zpíval jim písně každý den, v kroji byl přitom oblečen, ten jeden dědeček z Vranovic. (JAN HRSTKA) Ráno jezdí autobusem učitel z Vojkovic a i přes klimu je mu tam hic. Jezdí s ním i učitelky a ty si sedly na prdelky, a tak si jezdí učitel z Vojkovic. (VERONIKA KARASOVÁ) V obci jménem Hrušovany hádaly se mořské panny. Myslí, že mají štětiny, přitom říkají kraviny. To jsou tedy Hrušovany. (MARTIN KÁRNÍK)

11 Prosím, jen v rukavičkách! Mezi 19. a 23. květnem jsme se my, kvinta, zúčastnili minitanečních kurzů, které nás měly předpřipravit na základní taneční, jež absolvujeme příští září. Vše probíhalo hladce. Já jsem se toho zpočátku trochu obával, ale nakonec to samozřejmě byla jen samá zábava s občasným bezhlavým tajtrlíkováním po parketu, pošlapanýma nohama a pár neustále se ozývajícími puchýři. Když si to tak po sobě čtu, možná z toho začíná být cítit přesný opak zábavy, ale věřte mi, nebylo tomu tak, bez těchhle patálií by to zkrátka nebylo ono Ano, a ještě jedna věc vedro byl asi náš největší nepřítel. Na odlepení od partnerky jsem si málem musel donést špachtli. Už si moc dobře uvědomuji praktickou úlohu bílých rukaviček u obou pohlaví. Je to nezbytnost, a pokud chybějí nechutnost. V průběhu týdne jsme se naučili základy nejznámějších společenských tanců, jako jsou waltz, polka, jive, tango, čača nebo salsa. Na konci každé lekce nám lektorka přihodila do repertoáru nějaký ten párty tanec, tedy kreace typu makarena apod. Závěrem bych řekl, že jít do minitanečních bylo skvělé rozhodnutí. Všichni si je náramně užili, ať už kvůli tancování, nebo aspoň proto, že se mohli každý den pořádně prospat či si cestou zpátky zajít na nákupy do Vaňkovky. IVO DOBROVOLNÝ (kvinta) Brněnský majáles 2014 Ve středu 7. května proběhl v Brně na výstavišti 11. ročník brněnského majálesu. Do Brna jsem dorazila se svými kamarády kolem jedné hodiny odpoledne. Nejprve jsme šli na program Mendelovy univerzity, který byl bohatý na různé atrakce. Například trampolíny se zajištěním, na kterých se dalo skákat až pět metrů vysoko. Vyzkoušela jsem si to a bylo to super. Naší další zastávkou byl koncert kapely UDG, který začínal ve 13:30. Po vystoupení jsme získali fotku s hlavním zpěvákem. Když jsme odcházeli, začalo pršet, a tak jsme se schovali na koncertu Xindla X, v uzavřené stage. Po jeho hodinovém vystoupení jsme se vyfotili i s ním. Na stejném pódiu vystoupila další kapela Skyline, která měla také hodinový program. Vyšli jsme z hlediště a zjistili, že venku stále prší. Přesto jsme šli na posledních dvacet minut na venkovní stage na koncert skupiny Mandrage. Po jejich vystoupení jsme pokračovali na koncert Wohnoutů v 18:50. Zhruba v polovině jejich vystoupení začala skupina lidí schválně narážet a strkat do ostatních. Po pár minutách ale přestali. Totéž se však opakovalo i na koncertě Vypsané fixy, ale tam to bylo znatelně horší, protože lidé už i padali na zem. A jelikož jsme nechtěli být zadupáni davem, odešli jsme. O půl jedenácté jsme pokračovali na koncert kapely Chinaski, kde nebylo možné dostat se až k pódiu. Naše poslední zastávka byla na koncertu nizozemské kapely Kensington. Letošní majáles byl skvělý. Líbil se mi program, kapely i atrakce. Loňský rekord v počtu návštěvnosti byl tento rok překonán, a proto se nejspíš musely stát tak dlouhé fronty. Tomu nezabránily ani náramky, které se letos zavedly místo klasických lístků. DIANA ŠŤASTNÁ (sexta)

12 S Fykosem na Vysočině V sobotu 26. dubna jsem se s několika dalšími přáteli vydal z hlavního nádraží v Brně vstříc vesmírnému dobrodružství, jež nám bylo avizováno v pozvánkách na jarní soustředění korespondenčního semináře Fykos 2014, které se konalo ve Skleném u Fryšavy. Příběh tohoto pobytu na Vysočině byl postaven na románu George Orwella s názvem Hned první den jsme vycestovali nově zkonstruovanou vesmírnou lodí, jejíž let byl bez problému až do chvíle, kdy jsme narazili na červí díru; ta nás přenesla až do roku 2184, do temné budoucnosti našeho světa a planety Země. Vesmírná loď během letu červí dírou utrpěla velké poškození, a tak jsme se museli vrátit zpátky na planetu Zemi Co se zde ale za necelých 270 let nestalo! Veškeré státy a národy se spojily ve čtyři celky, kde vládnou nejrůznější politické režimy. Já společně s ostatními astronauty jsem měl totální smůlu; dostali jsme se do Fykosie, kde panuje velmi krutá diktatura, která trestá i sebemenší individualitu člověka. Vše je podřízeno panující vnitřní straně a Velkému bratru Pavlovi Augustinskému. Během našeho pobytu nám pak nezbývá než se snažit zavděčit tomuto režimu, bojovat proti ostatním národům, se kterými je Fykosie ve při, což jsou Hrochie, Svinie a Mamerika, a během toho se ještě pokusit opravit svoji vesmírnou loď. Celé soustředění pak během společných chvil (jako jsou oběd či informativní srazy) doprovázejí hlášení jako za dob komunismu o tom, kolik se vyprodukovalo které komodity a jaké je navýšení produkce, úspěchy Fykosie v bojích proti ostatním státním celkům nebo naše vlastní udavačství, které se zaměřuje jak na nás členy vnější strany, tak na vedoucí a organizátory členy vnitřní strany. Soustředění opět obsahovalo odborný program v rámci dvou dvouhodinových dopoledních přednášek různých obtížností, kde si každý účastník mohl vybrat podle svých možností. V případě zájmu bylo čas od času možné domluvit se s lektorem na pokračování jeho přednášky. Mne nejvíc zaujaly sférické souřadnice a prostory, fyzika popisovaná tenzory, variační počet a jako každý jsem se také zdokonalil v diferenciálním a integrálním počtu. I tentokrát jsme měli experimentální odpoledne; já společně s dalšími třemi účastníky jsem pracoval na experimentu měření radioaktivity. Celodenní výlet nám pak dal poznat krásy Vysočiny. Díky skvělým přednáškám jsem byl se soustředěním - stejně jako loni - velmi spokojený a všem zájemcům o fyziku můžu řešení tohoto semináře směle doporučit, můžete tím hodně získat. MAREK OTÝPKA (sexta) Na tomto snímku ze sklenského soustředění pózuju s reklamními materiály firmy ČEZ

13 Jak jsem si hrála na vědkyni Vždycky jsem si říkala, jaké to asi je, pracovat v laboratoři a zkoumat látky, které by mohly v budoucnu pomoct lidem. Když jsem na internetu uviděla nabídku na vědecké stáže na vysokých školách, neváhala jsem a ihned jsem se do tohoto projektu přihlásila. O co vlastně jde? Studentská vědecká stáž je součástí projektu Otevřená věda III. Jeho úkolem je popularizace přírodovědných a technických oborů a komunikace výzkumu a vývoje ve společnosti. Realizace je možná díky finanční podpoře ESF, která pokryje v podstatě veškeré náklady spojené s prací na drahých přístrojích a s nejrůznějšími látkami a chemikáliemi. Projekt je určen nejen pro studenty středních a vysokých škol, ale také pro učitele a nabízí hned několik různých aktivit. Já jsem se tedy zapojila do Studentských vědeckých stáží. Ze všeho nejdřív bylo nutné, aby si mě školitel z vysoké školy vybral. Proto bylo nutné vyplnit přihlášku, napsat motivační dopis a přiložit doporučení od učitele. Bohudík se na mě usmálo štěstí, a tak jsem mohla podepsat s vysokou školou smlouvu. Pak už jsem po dobu dvou let jezdila každý měsíc na osm hodin do laboratoře, kde jsem pracovala na svém úkolu. Stáž skončila letos v dubnu vědeckou konferencí v Praze, kde jsem své výsledky prezentovala před ostatními studenty a učiteli. A určitě Vás zajímá, na čem že jsem to vlastně pracovala a co jsem vyzkoumala. Moje stáž s názvem Izolace inhibitorů P-glykoproteinu ze semen Schisandra chinensis probíhala v Biochemickém ústavu Lékařské fakulty MU v Brně pod vedením Mgr. Jiřího Slaniny, Ph.D., který se tímto problémem zabývá již řadu let. Ve zkratce šlo o to, že jsme se z rostliny zvané Schisandra chinensis, česky klanopraška čínská, pomocí postupné frakcionace extraktu snažili vyizolovat účinné lignany. Tyto látky pomáhají překonat rezistenci rakovinových buněk na cytostatika. Samozřejmě, že jsem nejdřív vůbec netušila, o co jde, ale od toho tu byl vysokoškolský učitel, který mi vše vysvětlil a říkal, co a jak mám vlastně dělat. Lignanů bylo izolováno již několik desítek, ale přesto bylo úspěchem, že se nám podařilo vyizolovat a popsat dva nové a velice účinné lignany: Benzoylgomisin a Angeloylgomisin. Pokud by měly být jednou využívány při léčbě nádorových onemocnění, stojí před nimi ještě řada zkoumání a pokusů. Jsem velice ráda, že jsem se do tohoto projektu přihlásila a zkusila jsem si práci ve vědeckém prostředí. Je to velmi užitečná zkušenost. Takže pokud Vás do budoucna lákají přírodní vědy, určitě stojí za to se podívat na stránky otevrena-veda.cz a něco takového si na vlastní kůži vyzkoušet. ANNA BIELÁKOVÁ (septima) Benzoylgomisin Angeloylgomisin

14 Přijďte se pobavit! Kytarový koncert na zámku s vystoupením hostů ze Slovenska, pořádá ZUŠ Židlochovice, židlochovický zámek, začátek v 18: Premiéra filmu Zakázané uvolnění (ČR), komedie Premiéra filmu Grace, kněžna monacká (BE, FR, IT, USA), drama/životopisný Závěrečný koncert ZUŠ Židlochovice a ART ZUŠ, o. s., představí se žáci hudebního, tanečního i výtvarného oboru, pořádá ZUŠ Židlochovice, sál Masarykova kulturního domu v Židlochovicích, začátek v 18: O pohár starosty města Židlochovice, soutěž v požárním sportu, pořádá SDH města Židlochovice, fotbalové hřiště Židlochovice, začátek v 9: Malování v zahradě, malování pro malé i velké s ohodnocením obrázků, zároveň talentová zkouška pro zájemce o výtvarný obor pro školní rok 2014/2015, pořádá ZUŠ Židlochovice, zahrada u Robertovy vily, začátek ve 14: Zmařené osudy, putovní výstava, pořádá ZŠ Židlochovice, budova ZŠ Tyršova Premiéra filmu Všiváci (ČR), drama/komedie Zahradní slavnost k 20. výročí založení Gymnázia Židlochovice, pořádá GŽ, areál gymnázia, začátek v 17: U nás v Sokole, v pátek příjezd účastníků a oficiální zahájení akce, v sobotu procházka městem s výkladem, zakončená přijetím účastníků starostou města, výšlap na rozhlednu, v neděli dopolední prohlídka zámku s průvodcem, pořádá TJ Sokol Židlochovice Žerotínské farmářské trhy s kulturním programem, pořádá Městské kulturní středisko Židlochovice, náměstí Míru, 8:00-13: ročník Memoriálu Josefa Rejžka ve fotbalu, pořádá FK Židlochovice, fotbalové hřiště Židlochovice, začátek v 10: Židlochovický dětský sportovní den, 3členná družstva nebo jednotlivci, kategorie do 6, 12 a 18 let, disciplíny: střelba na koš, ze vzduchovky, na plachtového brankáře, skok z místa (snožmo), slalom na čas s míčkem na raketě, ceny pro vítěze, pořádá Komise sportu a mládeže při Radě města Židlochovice, stadion FC Židlochovice, začátek v 9:00, přihlášky do na dratvat@gmail.com, v případě špatného počasí se akce neuskuteční Premiéra filmu Transformers: Zánik (USA), akční/dobrodružný/sci-fi Židlochovice ŽIVĚ, multižánrový festival, bohatý program pro děti i dospělé, pořádá Městské kulturní středisko a INSPIRO, o.s., areál letního kina - pohostinství Milton, vstupné: pátek 90 Kč, sobota 110 Kč, oba dva dny 180 Kč, předprodej: informační centrum Židlochovice, Masarykova 100, v pátek začátek od 19:00, v sobotu již od 13:00 REDAKCE Na (ni)koho se (ne)usmálo štěstí Na tomto místě pod titulkem Na koho se usmálo štěstí obvykle vyhlašujeme šťastného výherce za naši křížovku z minulého měsíce. Tentokrát neoceňujeme nikoho, protože žádné správné řešení do redakce ve stanoveném termínu nepřišlo. Tak snad příště... REDAKCE intelekt. Časopis studentů Gymnázia Židlochovice. Vychází měsíčně. Jazyková úprava textu a grafika: Mgr. Antonín Továrek. Grafika křížovky: Jiří Musil. Cena 4 Kč