Kirpal Singh K O L O Ž I V O T A

Transkript

1 Kirpal Singh K O L O Ž I V O T A Z á k o n a k c e a r e a k c e

2 K O L O Ž I V O T A 2 V roce přeloženo z originálu "WHEEL OF LIFE (The Law of Action & Reaction)" Dillí 1965 Druhé upravené vydání 2003 Vydala Holosofická společnost ČR, o.p.s.

3 K O L O Ž I V O T A 3 OBSAH O autorovi... 5 I. Zákon akce a reakce... 7 II. Karmická pouta III. Východisko IV. Cesta Světců V. Láska a služba Dodatky: Pravé žití Áhár neboli Strava Vihár neboli Sociální chování Život v sebeodevzdání Slovník cizích jmen a názvů Rejstřík... 90

4 K O L O Ž I V O T A 4 Kirpal Singh ( )

5 K O L O Ž I V O T A 5 O AUTOROVI Kirpal Singh ( ) ze severoindického Dillí začal již v mladém věku s intenzivním hledáním opravdového duchovního Mistra. Po léta zkoumal tvrzení jogínů a světců jako zástupců mnohých duchovních a filozofických škol. Jeho hledání vyvrcholilo Iniciací od velkého Světce z Bjásu, Báby Sawana Singha. Čtyřiadvacet let příkladně následoval vedení svého Mistra, a byl jím vyvolen jako jeho nástupce v duchovní posloupnosti. Poté sloužil po 26 let jako duchovní Mistr a inicioval více než žáků po celém světě. Je autorem více než dvaceti knih pojednávajících o různých aspektech duchovnosti. Kromě toho sloužil jako prezident Světového společenství náboženství a byl organizátorem Světové konference o jednotě člověka.

6 K O L O Ž I V O T A 6 Vše ve Vesmíru je výslednicí přesného zákona, zákona kauzality, zákona příčiny a následku, zákona karmy. GÓTAMA BUDDHA

7 K O L O Ž I V O T A 7 I Nemylte se; Bůh se nenechá posmívati: neboť co člověk zaseje, to také sklidí. GALATSKÝM VI : 7 VPROSTŘED spletitostí pozemského života vydává se člověk hledat Východisko. Kamkoli se obrací, zabraňují mu v rozletu neviditelné překážky. Proč všechny ty zjevné nerovnosti ve světě? Proč je cesta člověka do jeho původního Domova, Domova jeho Nebeského Otce, zatarasena? Proč nedokáže člověk splatit svou neznámou minulost? Kam se má obrátit ke spásnému Světlu čisté VĚDY BYTÍ? Tyto otázky vedou tázající se mysl ke zkoumání univerzálního zákona akce a reakce. V různých indických filozofických a náboženských spisech objevuje se často slovo "karma". To skutečně tolikrát zaznívalo z úst kněží a kazatelů, že je mnozí začali považovat za jakýsi imaginární kámen úrazu na cestě duchovní spásy. Na Západě je tento termín jako výraz cizí obvykle přecházen bez dostatečného objasnění. Všichni Mistři nižších obzorů a stupňů dokonalosti hovoří o osvobození se vykonáváním činnosti bez připoutanosti a bez touhy po jejích plodech či výsledku. To je však jen částečná pravda a polovičaté poznání. Mysl je navyklá zakoušet plody svých činů. Jak se svého zvyku vzdá? Do určité míry se dají jako nástroj k ukáznění mysli používat Sádhany (t.j. mentální a fyzická cvičení), nakonec se však zvyk mysli prožívat své vlastní zážitky stejně projeví. Mysl se může vzdát světských požitků, pouze dostane-li se jí požitku vyššího.

8 K O L O Ž I V O T A 8 Světci zažívají mnohem znamenitější požitek, extatické blaho, prostřednictvím spojení s Nám (Božím Slovem či Božským Zvukovým principem). Jak je mysl pohlcena v tomto Zvukovém proudu neboli Nám, je odtahována ze světa. Je zvykem mysli běhat za světskými předměty a přeskakovat z jedné věci na druhou. Co tedy musíme učinit, není zastavit její tok, který je nežli její přirozenou vlastností, nýbrž jen obrátit jeho směr; ze směru dolů do vnějšího světa do směru vzhůru do světa uvnitř. To znamená využít bloudící smysly a nasměrovat mentální energii na správný kurs, který by dokázal zajistit výsledky stálé a trvalé povahy. Ty přicházejí s pravidelným cvičením, pohroužením se v Nám. To je jediný způsob, jak může být mysl postupně cvičena a zušlechtěním mentálních proudů se nakonec stát neškodnou; duše si uvědomí sama sebe, a bez dluhů a nespoutána může postupovat vpřed na cestě ke svému původnímu zdroji: Nadduši či Všeduši. Světci, kteří touto Cestou sami kráčeli - cestou Surat Šabd jógy (pohroužení se do Svatého Slova, Posvátného Zvuku) - nám takto mohou nejenom umožnit osvobodit se z karmického kruhu akce a reakce, ale poskytují nám i přístup ke Království Božímu, které uvnitř spočívá. Nyní vyvstává otázka: Jak mohou být karmy zakončeny či zbaveny účinnosti? V labyrintu přírodních zákonů, v nichž jsme neřešitelně zapleteni, se těm, kdo skutečně pátrají po sebepoznání a poznání Boha, nabízí východisko. Přístup k tomuto východisku a úniku z husté džungle karem, jež se prostírají daleko zpět do pradávné minulosti, je umožněn spásnou milostí Opravdového Mistra. Přijme-li nás jednou za své a spojí s věčným Svatým Slovem, Zvukovým proudem, jsme z dosahu Jamy, anděla smrti, jenž zastupuje negativní aspekt Nejvyšší Moci a rozdílí spravedlnost ve vesmíru každému podle jeho činů.

9 K O L O Ž I V O T A 9 Každý čin živé bytosti vykonaný vědomě či nevědomě, ať je ještě v skrytém stavu myšlenkové podoby, mentální vibrací, slovním projevem, či je skutečně proveden fyzickým aktem, utváří karmu. Abychom čtenáře názvem "karma" nepletli, bude lépe toto slovo pochopit v jeho náležitých souvislostech. Původně slovo karma označovalo a představovalo obětní obřady a rituály a jadžny vykonávané dle předpisů z posvátných textů. Později však začalo zahrnovat všechny druhy ctností společenských i sebeočistných, jako jsou pravdivost, cudnost, střídmost, zdrženlivost, ahinsa, univerzální láska, nezištná služba, a všechny skutky dobročinné a lidumilné povahy. V krátkosti, byl kladen velký důraz na pěstování Atamgun, které směřovaly k ukáznění mysli a k převedení mentálních sil v náležitý směr, aby tak sloužily vyššímu cíli osvobození átmanu neboli duše z otroctví. Karmy se většinou rozdělují na zakázané, dovolené a předepsané. Všechny karmy, které jsou ve své povaze ponižující a škodlivé (Našédh), se uvádějí jako zakázané, neboť záliba v neřestech je hříšná, a mzdou hříchu je smrt. Ty jsou nazývány Kukarmy či Vikarmy. Dále přicházejí karmy, které jsou povyšující a pomáhají člověku k dosažení vyšších úrovní, jako Svarg, Vaikunth, Bahist neboli ráje. To jsou Sukama karmy či Sukarmy, což jsou karmy prováděné ke splnění vlastních dobročinných tužeb a žádostí, a jako takové jsou přípustné, a tedy dovolené. Konečně jsou karmy, jejichž provádění se považuje za povinnost. Ty jsou v písmech ukládány osobám příslušejícím k různým varnám neboli sociálním skupinám (Bráhmani neboli třída duchovních zabývající se studiem a vyučováním písem, Kšatrijové, rod válečníků sestávající z bojových oddílů pro účel obrany, Vaišjové neboli lidé zabývající se obchodními a zemědělskými činnostmi,

10 K O L O Ž I V O T A 10 a Šúdrové, lidé sloužící předešlým třem třídám), a to v jejich různých životních obdobích zvaných Ášramy (Brahmačárja, Grhastha, Vánaprastha a Sanjása, zhruba odpovídající utvářejícímu období vzdělávání, době manželského rodinného života hospodáře, asketickému období poustevníka samotáře zabývajícího se hlubokými meditacemi v osamělosti pralesa, a konečně období duchovního poutníka rozdávajícího lidem ovoce svých celoživotních zkušeností, každá z těchto částí po 25 letech, počítaje délku života 100 let). Tyto jsou nazývány Nétja karmy neboli karmy, jejichž provádění je příslušně podle povolání a životního období vyžadováno jako každodenní povinnost. Jako kodex morálního chování představuje zákon karmy cenný příspěvek k hmotnému a morálnímu blahobytu člověka na zemi a je cestou k lepšímu životu v budoucnosti. Ve všech čtyřech sférách lidského života - světské, materiální neboli ekonomické, náboženské i duchovní, jak jsou označovány termíny Káma (naplňování vlastních tužeb), Artha (ekonomický a materiální blahobyt), Dharma (morální a náboženský základ sloužící jako opora Vesmíru) a Mókša (spása) - sehrávají činy neboli karmy zásadní úlohu. Ovšemže k dosažení úspěchu v našem snažení vystupuje jako motivační síla morální čistota. Chceme-li, aby karmy přinášely požadované výsledky, je třeba je provádět se zaměřenou pozorností a milující oddaností. Vedle těchto je ještě jiná forma karmy, totiž Niš-Káma karma, což je karma prováděná bez jakékoli připoutanosti či touhy po jejích výsledcích. Ta je nadřazena všem ostatním formám karmy, které jsou více méně zdrojem otroctví, zatímco tento typ poněkud pomáhá zbavit se karmického otroctví, i když nikoli karmického působení. Můžeme však poznamenat, že karma sama o sobě nemá naprosto žádný svazující účinek. Do otroctví vede pouze karma zrozená z touhy neboli Kámy.

11 K O L O Ž I V O T A 11 Proto Mojžíš učil "Nepožádáš," a Buddha a desátý Guru sikhů, Guru Góbind Singh, kladli stále a znovu důraz na potřebu nežádostivosti. Karma je tak zároveň prostředkem i cílem všech lidských snažení. Skrze karmy člověk karmy přemáhá a karmy překonává. Každý pokus o překročení Zákona karmy je tak marný jako snaha překročit vlastní stín. Nejvyšším cílem je být Néh-Karma neboli Karma-réhat, což značí konání karmy v souladu s Božským záměrem, jako vědomý spolupracovník s Boží mocí. To je být nekonajícím v konání, jako nehybný bod na stále se otáčejícím Kole života. Dále bychom měli termín "karma" rozlišovat od slova karam. "Karma" je slovo ze sanskrtu označující konání nebo čin včetně mentálních vibrací a slovních projevů, zatímco karam je perské slovo znamenající laskavost, milosrdenství, slitování či milost. Nyní k povaze karmy: podle džinistické filozofie má karma hmotnou povahu, jak psychickou tak fyzickou, kde jedna je ve vztahu k druhé jako Příčina a Následek. Hmota v jemné a psychické podobě prostupuje celým vesmírem a díky své souhře s vnější hmotu proniká i duší. Džíva si tak sama sobě staví jakési ptačí hnízdo a spoutává se tím, co je nazýváno Karman-Šaríra, jemné tělo, a v něm zůstává upoutána, dokud se pociťované já neodosobní a nestane se čistou duší zářící svou přirozenou světelností. Karman-Šaríra neboli karmický krunýř obepínající duši se skládá z osmi prakrtů, což odpovídá osmi typům karmických atomů, jež vyvolávají různé typy účinků. Ty jsou dvojího druhu: (1) Karmy, které zatemňují správný pohled, jako například (i) Daršan-ávarana, zabraňující pravému vnímání či náhledu vůbec; (ii) Džanan-ávarana, zatemňující pravé porozumění a chápání; (iii) Védanija, zatemňující vlastní

12 K O L O Ž I V O T A 12 blaženou přirozenost duše a působící tak příjemné či bolestné pocity; a (iv) Móhanija - t.j. karmy, které zatemňují pravou víru, pravé přesvědčení a pravé chování. Všechny tyto karmy jsou jakoby kouřovými skly, skrze než vidíme svět a všechno, co je ze světa. Život byl poeticky vylíčen jako "dóm z barevné mozaiky," jenž "poskvrňuje čistou zář věčnosti." (2) Dále jsou karmy, které činí člověka právě takovým, jakým je. Určují totiž (i) tělesnou konstituci, (ii) stáří a dlouhověkost, (iii) společenské postavení a (iv) duchovní vlastnosti. Každý z těchto typů je znám postupně jako Náman, Ájus, Gótra a Antarája. U těch jsou navíc známa jejich dělení a poddělení jdoucí do stovek rozvětvení. Karmické částice rozšířené v prostoru jsou chtě nechtě přitahovány každou duší v závislosti na tíži aktivity, které se oddává. Tento neustálý příliv karmy je možno zastavit oproštěním vlastního já ode všech druhů aktivit těla, mysli a smyslů a jeho ustálením ve svém vlastním středu; zatímco nashromážděné karmy mohou být umenšovány pomocí půstů, tapasu, svádhjáji, vairágji, praščitu, dhjány a podobně, to jest odříkáním, čtením textů písem, odpoutaností, pokáním a meditací, atd. Také Buddha kladl velký důraz na vytrvalou snahu a úsilí se zřetelem ke konečnému vítězství nad zákonem karmy. Přítomnost může být předurčena minulostí; budoucnost je naše vlastní a závisí na směrování a vůli každého jednotlivce. Čas je jedno nekonečné kontinuum - minulost neodvratně plynoucí do přítomnosti, a přítomnost do budoucnosti, dle vlastního přání. Karma přestává působit pouze s dosažením nejvyššího stavu mysli, který přesahuje dobro i zlo. Naplněním tohoto ideálu končí veškerý zápas, neboť cokoli takto osvobo-

13 K O L O Ž I V O T A 13 zený nadále koná, koná bez připoutanosti. Neustále se otáčející Kolo života čerpá svůj hybný moment z karmické energie, a je-li tato energie sama vyčerpána, přivádí se obrovské Kolo života ke klidu, člověk dospívá k průsečíku času a bezčasovosti, k bodu, kde je neustálá aktivita, a v jádru přece nehybnost. Karma skýtá klíč k životním procesům; a vědomí člověka cestuje z jedné úrovně do druhé, až se stane skutečně probuzeným bytím, Buddhou (osvíceným člověkem, prorokem Svatého Světla). Pro Buddhu byl vesmír daleko od pouhého mechanismu, nýbrž Dharma-Kájou, tělem pulzujícím Dharmou neboli životním principem sloužícím zároveň jako hlavní opora vesmíru. Krátce, zákon Karmy je přírodním neústupným a neúprosným zákonem, z něhož není úniku, a z něhož není výjimky. Jak zaseješ, tak sklidíš, je stará samozřejmá pravda a všeobecné pravidlo pozemského života. Dosahuje také do některých vyšších fyzicko-duchovních oblastí, podle řádu jejich hustoty a vlastností. Karma je nejvyšším principem nadřazeným bohům i lidem, neboť i tvůrce dříve či později schází pod její vládu. Bozi a bohyně v rozličných přírodních Říších setrvávají ve své službě v příslušných nebeských sférách po mnohem delší dobu, než je tomu u lidských bytostí, nakonec se však stejně musejí reinkarnovat v těle, než se mohou ucházet o konečné osvobození z karmického kruhu zrození. Všechno konání, činy a skutky představují životně důležitý prostředek v Božském záměru k udržení celého vesmíru v dokonale fungujícím pořádku. Nikdo nedokáže zůstat beze vší činnosti (mentální či fyzické aktivity) ani na jediný moment. Vždy na něco myslíme, konáme jedno či druhé. Od přirozenosti nemůže být nikdo mentálně prázdný či bez aktivity, aniž se dá zastavit automatická činnost smyslů: oči nemohou než vidět a uši než slyšet; a nejhorší je, že nikdo,

14 K O L O Ž I V O T A 14 jako Penelopa, nedokáže vzít zpět, co se již stalo. Lítost, ač sama o sobě dobrá, nedokáže napravit minulost. Cokoli kdo mluví, myslí či koná, dobrého nebo špatného, zanechává na mysli hluboký dojem. Tyto nashromážděné dojmy pak utvářejí podobu jedince. Staneš se tím, jaké jsou tvé myšlenky. Z oplývající mysli jazyk mluví. Každá akce má svou reakci, takový je přírodní Zákon příčiny a následku. Proto musíme snášet plody svých činů, sladké nebo trpké, jaké komu náleží, ať se nám to líbí, nebo ne. Není tedy žádné pomoci? Je člověk pouhou hříčkou osudu a předurčení a jeho konání probíhá v čistě předem stanoveném smyslu? Věc má dvě stránky. Do jisté míry má člověk svobodnou vůli, kterou, chce-li, může řídit svůj kurs a utvářet svou budoucnost, a dokonce do velké míry může k vlastnímu prospěchu formovat živou přítomnost. Vyzbrojen v nitru živou duší, jež je stejné podstaty jako Stvořitel, je mocnější než karma. Onen nekonečný v něm může mu pomoci přesáhnout omezení konečného. Svoboda konání a karmické otroctví jsou pouze dvěma aspekty jedné skutečnosti v něm obsažené. Karmickému omezení podléhá pouze mechanická a hmotná část člověka, zatímco skutečný a živoucí duch, spočívá-li ve svém přirozeném Božství, zůstává nade vším a karmickou zátěží je sotva ovlivněn. Jak dosáhnout spočinutí ve vlastním opravdovém svarúpu, Átmanu? Tomu se musíme nezbytně naučit, toužíme-li po úniku z nekonečné karmické pavučiny. Potíž u většiny z nás je v tom, že neuvažujeme nad svým jednáním. Na každém kroku nerozvážně nabíráme spousty karmických částic, aniž bychom si uvědomovali, že uvnitř je síla, která všemu, co si myslíme, říkáme nebo konáme, činí součet. Thomas Carlyle, slavný myslitel, říká: "Blázne, myslíš, že když si Boswell* neznamená tvoji řeč, tedy že zanikne a je pohřbena? Nic nezanikne, zaniknout nic nemůže. Nejplanější

15 K O L O Ž I V O T A 15 slovo, které řekneš, jako setbu vrháš v čas, jež po celou věčnost plodů přináší." Podobně k nám promlouvá Aischylos, otec řeckého dramatu v předkřesťanské éře: Hluboko pod klenbou nebe ovládá Smrt lidí cest, v přísnosti a vládou mocnou; A není nikdo, kdo by sveď, jakou silou nebo činem, Smrti ujít pozornému oku; paměti jejího srdce neujdeš. Z EUMENID * proslulý anglický životopisec, pozn. překl.

16 K O L O Ž I V O T A 16 II SVĚTCI karmy rozdělují do tří odlišných kategorií: (i) (ii) (iii) Sančit: Nashromážděné a uložené karmy jdoucí daleko zpět do inkarnací zabíhajících do neznámé minulosti. Pralabdha: Životní běh, osud neboli předurčení; t.j. ta část Sančitu (skladiště), jež utváří živou přítomnost člověka, z níž nemůže nikdo uniknout, i kdyby si to sebevíc přál a snažil se. Krijamán: Karmy, které člověk může po čas své současné pozemské existence svobodně konat jako nezávislý činitel, a tak rozhodovat o své budoucnosti. (i) Sančit (uskladněné činy): Dobré či špatné skutky na osobním kontě člověka, jak si je vysloužil ve všech minulých existencích za vývoje stvoření, počínaje dnem, kdy se na zemi poprvé objevil život. Člověku o nich není nic známo, ani o jejich rozsahu, ani o velkém skrytém potenciálu. Když Pán Kršna propůjčil králi Dhritaráštrovi, slepému otci kšatrijských princů, Kuruovců mytického věku, svou jógickou sílu, byl schopen vystopovat příčinu své slepoty v činu, jenž vykonal v neznámé minulosti vinoucí se zpět přes 100 inkarnací či vtělení. V kapitole 20:5 knihy Exodus Mojžíš při udělování Desatera Božích přikázání hovoří o Bohu tak, jak je mu přikazováno: "Já, Pán, Bůh tvůj, jsem žárlivý Bůh; stíhám vinu otců na dětech do třetího i čtvrtého pokolení " Význam a podstatu tohoto tvrzení, totiž že původem jistých nemocí, které vycházejí od předků a objevují se v následnických generacích, je dědičnost, potvrzuje i dnešní lékařská věda.

17 K O L O Ž I V O T A 17 Moderní psychologie tak spojuje problémové chování určitých jedinců s mentálními příznačnostmi rodičů a předků. (ii) Pralabdha: To jsou právě ty části Sančit karem, které utvářejí osud neboli předurčení, a tak rozhodují o současné existenci na zemi. Člověk nad nimi nemá žádnou vládu, jejich dobré či špatné účinky musíme snášet, jak kdo dovede - ať s úsměvem nebo s pláčem. Nynější život je pouze odhalením a projevením předurčených karem, jimiž jsme na příchodu do světa plně zatíženi. Je však možné, že při náležitém vedení nějakou Mistrovskou Duší člověk tak rozvine své vnitřní já, že ostré a hořké bodání karem nebude cítit, tak jako jádro zralého ořechu necítí píchnutí jehlou, když se oddělí od vnější skořápky, která se následkem toho seschne a ztvrdne a nadále slouží jako ochranný krunýř. Takovým způsobem si každý z nás, chtě nechtě, vědomě či nevědomě, kuje své vlastní řetězy, ať jsou zlaté nebo železné. Řetězy jsou stále řetězy a svému účelu, totiž udržovat člověka v neustálém zajetí, slouží oboje stejně dobře. Jako pavouk chycený ve vlastní pavučině, jako nebohý bourec uvězněný ve vlastním kokonu anebo pták ve vlastním hnízdě, zůstáváme i my upoutáni v ocelových obručích vlastní výroby, z nichž není úniku. Tak se neustále uvádí do pohybu cyklus zrození, smrti a znovuzrození. Zastavit obrovské Kolo karem je možné jen tehdy, přesáhne-li člověk tělesné vědomí a stane se Néh-Karmou, to jest nekonajícím v konání - jako nehybný bod na ose otáčení kola života; neboť se potom stává vědomým spolupracovníkem na Božském Záměru. Proto Buddha, král mezi askety, zdůrazňoval: "Buďte nežádostiví," neboť touhy jsou původní příčinou lidského utrpení. Touhy motivují činy; počínaje od jemných vibrací v podvědomí přes duševní přemítání ve vědomí přivádějí nakonec k ohromné a nekonečné žni pestrobarevných skutků nejrůznějších vzorů a odstínů

18 K O L O Ž I V O T A 18 povstávajících z nerovnováhy mysli. Duch sedící v kočáru těla tak ujíždí slepě a střemhlav do pole senzuálních požitků hnán pěti mocnými oři smyslů neovládanými mocí opojeným vozkou mysli, jenž v bezmocné závrati pouští otěže rozumu větru napospas. Sebekázeň tedy nabývá prvořadé důležitosti, a cudnost v myšlenkách, slovech i skutcích je člověku nezbytnou pomůckou na cestě k sebepoznání a poznání Boha, neboť etický život je vstupní branou k duchovnosti. (iii) Krijamán: To je běžný účet našich úmyslných činů a skutků v současné existenci. Tento druh karmy je zcela odlišný ode dvou ostatních. Přes omezení, která si vynucuje Pralabdha, nezměnitelný osud, je každý obdařen svobodnou vůlí, a může sít setbu dle vlastní úvahy. Vybaven rozlišovací schopností vlastní samotné své přirozenosti, může sám posoudit, co je správné a co špatné, a bylo by pak od něho troufale opovážlivé očekávat květinovou zahradu, seje-li trny a bodláčí. Na každém záleží, jak si utvoří vlastní budoucnost. Mistr mu v tom může poskytnout náležité vedení, představit mu pravé hodnoty života - života, který je více nežli toto tělesné roucho a všechno, co je s ním spojeno: smyslově řízená existence. Pod jeho vedením vyvine v sobě člověk snadné odpoutání od světa a světských věcí, a jak je magické kouzlo jednou zlomeno, klapky odpadají, a přímo do tváře pohlédne člověku ryzí skutečnost skýtající bezpečnou příležitost k záchraně. V běžném případě však některé z Krijamán karem přinášejí své plody právě v tomto životě; zatímco ostatní, nevypůsobené, se přenášejí na Všeobecný účet Sančit karem, kde se věk od věku neustále hromadí. Každému je tedy dáno, aby uvažoval dopředu a dobře vážil následky svých zamýšlených činů, než učiní nenapravitelný krok - skok do tmy, střemhlavý pád v záchvatu prudkosti, který jej bude navždy mrzet a nedá se odčinit svalováním viny na domněle nepřízni-

19 K O L O Ž I V O T A 19 vé vlivy hvězd. Železniční inženýr, kupříkladu, musí plánovat železnici předem, neboť jak se jednou trať položí, vlak po ní vyjede naslepo. Malá chyba v uložení trati, uvolněný šroub či špatný úhel mohou vést k neblahým následkům. I když je vše řádně provedeno, je potřeba neustálého a přísného dohledu ve dne v noci, zda se něco nevymyká kontrole či stavbu nenarušují cizí živly. Dle přírodního Zákona života je člověk (vtělená, inkarnovaná duše) uložen coby drahocenný klenot ve třech kazetách či tělech - fyzickém, astrálním neboli mentálním, a kauzálním neboli těle setby - z nichž všechny jsou více méně pozemské povahy, na různém stupni hustoty. A jsou těla nebeská a těla pozemská, ale jiná je sláva nebeských, a jiná pozemských. I KOR 15:40 Jsou to jakoby vnější oděvy: kabát, pod ním vesta, a dále košile. Odloží-li člověk fyzické tělo, je jeho duch stále oděn v astrálním neboli mentálním těle. Má také kauzální neboli éterické tělo setby jako tenký závoj pod astrálním rouchem. Dokud není člověk schopen odložit fyzické tělo, nemůže dosáhnout prvního nebe, vnitřního astrálního království: Toto však, bratři, pravím, že tělo a krev nezdědí Království Božího; aniž porušitelné zdědí neporušitelnost Neboť toto porušitelné obléci se musí v neporušitelnost, a toto smrtelné v nesmrtelnost. Když toto porušitelné obleče se v neporušitelnost, a toto smrtelné v nesmrtelnost, pak naplní se slovo, jež je psáno: Smrt je pohlcena ve vítězství. Kde je, ó smrti, osten tvůj? Kde je, ó hrobe, vítězství tvé? I KOR 15:50, 53-55

20 K O L O Ž I V O T A 20 Zmíněné odkládání či převlékání šatu se může udít buďto při konečném rozpadu, rozkladným procesem obyčejně známým jako smrt, anebo může být způsobeno metodou dobrovolného odtažení smyslových proudů z těla, odborně známou jako "vystoupení nad tělesné vědomí" prostřednictvím obrácení se dovnitř a procesem sebeanalýzy. Evangelia se o tomto odtažení zmiňují jako o "narození se znovu" či jako o "vzkříšení". Hinduistická písma to popisují jako "dvojí zrození," dó-džanma. To je narození z ducha, narozdíl od zrození z vody, které je "ze zrna porušitelného," rozlišovaného od narození "ze zrna neporušitelného," neměnného a nepomíjejícího (z ducha). Muslimští dervišové (mystici) to nazývají smrt v životě, jako smrt před smrtí. S laskavou pomocí Mistra-Světce může se člověk naučit nejenom, jak se odtáhnout z fyzického těla, ale i ze dvou těl dalších (astrálního a kauzálního). Takový Světec, který sám vkročil za hranice onoho světa, může k témuž pomoci i ostatním. Člověk tedy musí "pro ducha tělo opustiti", usiluje-li o únik z věčného Kola života na této sluneční planetě. Při normálním přirozeném běhu věcí nemá džíva (vtělená duše, inkarnovaný duch) po fyzické smrti žádnou volbu, nežli se v náležitý čas navrátit opět na fyzickou úroveň v nějaké fyzické podobě, jejíž povaha je určena jejími celoživotními sklony a tendencemi, intenzitou jejích tužeb a dlouho živených nesplněných přání, která se uchovávají v mentálním systému a vystupují nejsilněji v čase smrti, a svou bezohlednou nadvládou stanovují neodvratně její další směr. Tak laskavý a šlechetný je Božský Otec; uděluje dětem svým, čeho si žádají. Kdo se však učí pod vedením dokonalého Mistra (Sant- Satguru) praktickému procesu sebeanalýzy, t.j. vystoupení z fy-

21 K O L O Ž I V O T A 21 zického těla na přání, a rozvine tuto schopnost pravidelným cvičením, tomu se dostane za jeho života prožitku Onoho světa (Smrt v životě). Dlouhověké nánosy sebeklamu začínají postupně opadávat s očí a svět a světské věci ztrácejí své hypnotické kouzlo. Člověk vidí věci v jejich pravé perspektivě, chápe jejich opravdovou hodnotu, a stává se tak nežádostivým a svobodným - svým vlastním pánem, osvobozenou duší (džívan mukta), a nadále pokračuje v životě, pouze aby bez připoutanosti vyplnil jemu přidělené trvání pozemské existence. To se nazývá novým zrozením (druhým příchodem duše) životem věčným. Ale jak toho lze dosáhnout? Kristus nám říká: Kdo nebéře kříže svého na sebe a nenásleduje mne, není mne hoden. Kdo nalezne život svůj, ztratí jej; A kdo ztratí svůj život pro mne, nalezne jej. V Lukášově evangeliu stojí: MATOUŠ 10 : A pak jim všem (Ježíš) řekl: Kdo chce jíti za mnou, zapři sám sebe, nes každého dne kříž svůj a následuj mne. LUKÁŠ 9 : 23 Kdo nenese kříže svého a nejde za mnou, nemůže býti mým učedníkem. LUKÁŠ 14 : 27 Vidíme tedy, že smrt v Kristu je cestou k životu s Kristem navěky. Naučte se umírat, abyste mohli začít žít, je předslovem všech světců. Mezi muslimy je to známo jako faná-fí-šejch, t.j. sebezahlazení v Muršidovi neboli Mistrovi. Je proto nanejvýš důležité hledat nejdříve Žijícího Mistra dostatečně kompetentního k tomu, aby jednou provždy zakončil jinak nekonečný kruh karem, nalézt útočiště u Jeho Svatých Nohou a osvobodit se od zhoubného vlivu vlastních činů, jež nás neustále stíhají ve formě eumenid a pomsty osudu.

22 O moci Džagat-guru se říká: K O L O Ž I V O T A 22 Džagat-guru může zrušit karmy svým pohledem a slovem, v jeho přítomnosti karmy odlétají jak podzimní listí ve větru. Opět v písmu stojí: Velikou moc má anděl pomsty, a neunikne nikdo jeho zuřivosti, však v strachu ze smrti odlétá před halasnou polnicí Slova. Nyní k působení Karmického zákona. K jasnějšímu pochopení může nám napomoci následující příklad. Vezměme dva druhy vinných zrn - žluté a hnědé. Žlutá zrna nechť představují dobré činy a hnědá špatné činy. Místnost je plná až po střechu a je v ní složeno spousta zrn obou druhů. To vytváří naše skladiště Sančit karem. Mějme nyní osobu "A" (fyzické tělo plus mysl plus duše), která po dlouhou dobu během svého života chová touhu stát se králem. Tento člověk onemocní a jeho nesplněná touha stát se králem zůstane v jeho mysli jako nejvyšší. V náležitý čas je Přírodou donucen odevzdat fyzické tělo, avšak podle Zákona života po smrti je nadále oděn v astrálním (mentálním) a kauzálním (éterickém) těle. Působí nyní jako z těla vystoupený neboli odinkarnovaný duch ve svém dalším rouchu, v obsahu vlastní mysli, jak astrálním tak kauzálním. Mysl je skladištěm všech dojmů, a "A" si proto svou touhu být králem nadále pamatuje. Jako vyvtělený duch (džíva), odstrojený z fyzického těla, stojí nyní "A" před problémem. Nemůže působit jako král, dokud na sebe znovu nevezme fyzické roucho, které mu v té či oné fázi pozemské pouti být králem umožní. Poháněn spolehlivou motorickou silou za vší aktivitou, obsahem vlastní mysli, nedokáže odolat a vybírá některé z nevypůsobených karem, které budou jistě schopny přivodit takovou novou sadu okolností, která mu může jeho dlouho živenou a hluboko vtisknutou touhu napomoci vyplnit.

23 K O L O Ž I V O T A 23 Velká motorická síla výše zmíněná má dva aspekty: pozitivní, jakož i negativní. První vede k cestě Domů, a druhý ovládá a provází život na pozemské úrovni. Zájmem Přírody čili negativního aspektu oné Moci, která je Jedna, je pouze správa života tak, jak existuje na fyzické planetě. Jejím předním úkolem je udržovat svět v chodu plně zalidněný a člověka zabraného v rozličných životních činnostech dle zásluh získaných v každém případě, nazývaných v běžném významu slova Pralabdha, jež modeluje pozemský život každého jednotlivce s naprostou přesností a neomylnou dokonalostí. Do míry výše popsané je člověk v jakési "sklaplé pasti," a nemůže než odhalovat, co s ním přichází v zahaleném stavu. Projevuje se tak neprojevená minulost, jež leží ladem na pozadí mysli v podobě setby či prazákladu a je promítána na plátno života se svými pestrými vzory a rozmanitými barvami, přijímajíc nejrůznější podoby, jak se život vynořuje z původní čisté a ryzí věčné záře, kterou většinou ztrácíme z dohledu, jak jsme pohlcováni v "dómu z barevné mozaiky," jenž nás obklopuje a doléhá na nás postupem času ze všech stran. Matka Příroda se nyní ujímá svého schovance a zaplavuje jej hojností svých darů natolik, že si jen nevědomě plnými ústy dosyta užívá toho, po čem toužil v minulosti. Oslněn leskem jejích darů zapomíná na Velkého Dobrodince, Dárce Darů, a je bezvýchodně zachycen v sítích smrti. To je však jen jedna část života, již "A" prochází jako předurčenou hru. Vedle toho je ještě jiný velice důležitý protipól vyznačující se svobodou konání a nezávislostí vlastní vůle, která je každému dána. A v tom právě spočívá spása, tady a teď: v pravém pochopení vyšších životních hodnot a v nejlepším využití příležitostí, jichž se nám dostává. Člověk tak není paradoxně jenom výtvorem osudu (minulosti), ale i tvůrcem osudu (budoucnosti). Co si přinášíme, se musí

24 K O L O Ž I V O T A 24 udít; a co činíme nyní, ohlašuje věci příští. Moudrost tedy spočívá v pravé volbě. Mysl je individuální bytost, a při správném pracovním využití může být jako poslušný sluha dobrým pomocníkem. Je-li jí však dovoleno přemoci životodárného ducha, ukazuje se jako zrádný parazit, jenž vysává mízu života a stravuje hostitelskou rostlinu, na níž vzrůstá a z níž čerpá své samotné bytí a existenci. S veškerou pozorností se tedy musíme věnovat náležité setbě a jejímu vzdělávání, zatímco hrajeme svou předurčenou roli v lidském dramatu na jevišti života, ve světle věčné záře, která osvětluje každý kout, ať je nám to známo či nikoli. Nejvyšší Vůle je již vtištěna ve vzor našeho bytí, vždyť bez ní nemůže být existence; a poznáním této Vůle a konáním v souladu s Ní dá se uniknout z Kola života. Guru Nának o tom v Džapdží hovoří takto: Jak může člověk poznat Pravdu a proniknout oblakem klamu? Je jedna Cesta, ó Nánaku, učinit Jeho Vůli svou vlastní, Jeho Vůli, jež je již vtištěna v naši existenci. Zde vidíme, že karmy a touhy jsou zodpovědné za věčný cyklus zrození a znovuzrození. Jak tedy můžeme tento neustálý cyklus ukončit? Jsou jenom dvě cesty, jak vyprázdnit či zakončit nesmírné a bezbřehé skladiště karem - tu neprostupnou žulovou zeď mezi člověkem a Vznešeným, onen zaslepující tlustý závoj nevědomé mysli, jenž neustále zastírá oči. Dva způsoby, jak řešit tento zapeklitý a vzdorující problém, jsou: (a) (b) Ponechat vyprázdnění skladiště v průběhu doby na Přírodě, bylo-li by to kdy vůbec možné. Získat od nějaké Mistrovské duše praktické poznání a zážitek Vědy života - na pozemské i vyšších úrovních, a hned teď zapracovat na přestupu z jedné do druhé, dokud je ještě čas a příležitost.