TENTO PROJEKT JE SPOLUFINANCOVÁN EVROPSKÝM SOCIÁLNÍM FONDEM, STÁTNÍM ROZPOČTEM ČESKÉ REPUBLIKY A ROZPOČTEM HLAVNÍHO MĚSTA PRAHY.

Rozměr: px
Začít zobrazení ze stránky:

Download "TENTO PROJEKT JE SPOLUFINANCOVÁN EVROPSKÝM SOCIÁLNÍM FONDEM, STÁTNÍM ROZPOČTEM ČESKÉ REPUBLIKY A ROZPOČTEM HLAVNÍHO MĚSTA PRAHY."

Transkript

1 DAVID URBÁNEK

2 TENTO PROJEKT JE SPOLUFINANCOVÁN EVROPSKÝM SOCIÁLNÍM FONDEM, STÁTNÍM ROZPOČTEM ČESKÉ REPUBLIKY A ROZPOČTEM HLAVNÍHO MĚSTA PRAHY. ESF NAPOMÁHÁ ROZVOJI ZAMĚSTNANOSTI PODPOROU ZAMĚSTNATELNOSTI, PODNIKATELSKÉHO DUCHA, ROVNÝCH PŘÍLEŽITOSTÍ A INVESTICEMI DO LIDSKÝCH ZDROJŮ. 2

3 Obsah I. Úvod... 7 II. Historie počítačů Abakus Mechanické stroje Logaritmické tabulky a logaritmické pravítko Mechanické kalkulátory Využití děrných štítků První počítače odpovídající dnešní koncepci Babbageův analytický stroj Další analytické stroje Poznámka: generace počítačů generace počítačů Z1 a Z Model I Relay Calculator Z ASCC Mark I generace počítačů ENIAC EDVAC IBM EDSAC UNIVAC EPOS generace počítačů Tradic Počítače 2. generace u nás generace počítačů Sálové počítače Osobní počítače generace počítačů Intel Intel Intel 8080 a Kapesní počítače Diskety Osmibity Dnešní počítače Kapitola II. kontrolní otázky III. Hardware počítače Komponenty Základní deska Procesor Paměti Přídavné karty Pevný disk Disketová mechanika Optické mechaniky

4 1.8. Zdroj napájení Skříň počítače Modem Periferní zařízení Vstupní periferní zařízení Výstupní periferní zařízení Kapitola III. kontrolní otázky Kapitola III. samostatná práce IV. Software počítače Pojem bity a byty (čte se bity a bajty) Organizace dat (softwaru) v počítači Programy a uživatelská data Soubory a složky Systém souborů Strom (strom souborů) Cesta Typy souborů podle přípon Operační systém Druhy operačních systémů Kapitola IV. kontrolní otázky Kapitola IV. samostatná práce V. Operační systém Microsoft Windows Vývoj MS Windows Vzhled, základní pojmy a základy ovládání Windows Vzhled úvodní obrazovky Základní pojmy Vzhled a hlavní prvky okna Práce se schránkou a s označeným blokem Klávesové zkratky Programy ve Windows Společné vlastnosti programů pro Windows Programy instalované při instalaci Windows Nastavení Windows Nastavení vzhledu plochy Nastavení Hlavního panelu a nabídky start Nastavení systému Windows Kapitola V. kontrolní otázky Kapitola V. samostatná práce VI. Internet Pojmy server a pracovní stanice Služba http internetové stránky Princip prohlížení webových stránek v internetu Práce v internetovém prohlížeči Některé typy internetových stránek Vyhledávání dat v internetu Princip komunikace prostřednictvím u Rozdíl mezi službami (protokoly) POP3 a IMAP Psaní, čtení a správa ů Služba ftp posílání souborů

5 Kapitola VI. kontrolní otázky Kapitola VI. samostatná práce

6 6

7 I. Úvod Tato kniha vyšla jako učebnice informatiky pro základní školy. Protože předmět informatika se vyučuje po dobu dvou ročníků, je celá učební látka rozdělena do dvou dílů, pro každý ročník jeden. Toto je první díl a obsahuje tedy látku, která je vyučována první rok výuky informatiky. Jsou to konkrétně kapitoly Historie počítačů, Hardware, Software, Operační systém MS Windows a Internet. Kapitoly jsou v knize řazeny podle logické návaznosti, která bohužel neodpovídá nejvhodnějšímu pořadí výuky. Je na každém učiteli, v jakém pořadí bude jednotlivé kapitoly probírat, ovšem důrazně doporučuji dodržet dvě následující návaznosti: za prvé, kapitola II Historie počítačů by měly být probírána až po probrání kapitoly III Hardware a za druhé kapitoly IV až VI by měly být probrány postupně, tak jak jdou za sebou, tedy nejprve kapitola IV- Software, po ní kapitola V - Operační systém MS Windows a teprve potom kapitola VI Internet. Při psaní jsem se řídil heslem raději více, než méně a některé informace proto mohou přesahovat rozsah látky určené pro základní školy. Je na každém vyučujícím, aby rozhodnl, zda bude látku vyučovat v plném rozsahu, či zda si některé kapitoly zjednoduší nebo zcela vypustí. V žádném případě není učebnice určena pro samostudium, ale počítá s výkladem vyučujícího, který v ní obsažené informace srozumitelně podá, obtížnější partie podrobně vysvětlí a předvede na příkladech. Při výuce informatiky platí mnohonásobně více než jinde, že jednou zkusit je lepší než 10x slyšet. Proto je třeba neustále pracovat na počítači a veškeré uvedené informace si hned zkoušet. A proto jsou také pravidelnou součástí textu úkoly, které souvisí s právě probranou látkou a které by žáci měli splnit. Na konci každé kapitoly je potom soubor kontrolních otázek a námět na velkou samostatnou práci. V té jsou úkoly vyžadující znalosti toho nejdůležitějšího, co bylo v příslušné kapitole probráno a pokud žák nedokáže tyto úkoly splnit, nelze látku příslušné kapitoly považovat za zvládnutou. Většinu informací v této knize jsem psal z hlavy, tak jak si je pamatuji z let svého studia a z let, kdy učím předmět informatika. Pokud jsem si některou informací nebyl jist, našel jsem si na internetu hned několik stránek, kde byla problematika vysvětlena a na základě toho jsem informace uvedl. Proto neuvádím žádný přehled použité literatury. Žádnou tištěnou publikaci jsem při psaní nepoužil a vypisovat všechny stránky, na kterých jsem hledal, není možné. Výjimku tvoří kapitola II, u které uvádím použitý zdroj. Ještě také zmíním internetový vyhledávač, přes který jsem informace vyhledával nejčastěji, a tím je David Urbánek 7

8 8

9 II. Historie počítačů 1. Abakus Za nejstaršího prapradědečka prvních počítačů je považován abakus, počítací pomůcka založená na systému korálků, které na tyčkách či žlábcích kloužou nahoru a dolů. Evropan si při pohledu na abakus nejspíš vzpomene na svá dětská léta a první počítadlo. Vznik abakusu je skryt kdesi v šerém dávnověku - snad se objevil někdy před pěti tisíci lety v Malé Asii, odkud se postupem doby rozšířil na východ. Později se abakus objevuje v Řecku a Římě. Slovo abakus označovalo desku, která byla rozdělena na několik sloupců, ve kterých byly různé předměty (oblázky, mince, kuličky ap.). Jejich přeskupování z jednoho sloupce do druhého představovalo základní matematické operace. 2. Mechanické stroje Za počátek počítačů lze považovat dobu, kdy se k počítání začaly používat stroje mechanického charakteru (všechny součástky byly mechanické), které byly ve většině případů velice složité. Již zde se začíná používat pojem kalkulátory Logaritmické tabulky a logaritmické pravítko Klíčovou roli sehrál v počítačové historii anglický matematik a filozof John Napier, když v roce 1614 zveřejnil své logaritmické tabulky. Tento objev umožňoval převést násobení a dělení, které bylo v té době velice komplikované, na sčítání a odčítání. S tabulkami souvisí další Napierův vynález, pro který se vžil název "Napierovy kosti". Těmito "kostmi" bylo vlastně deset hůlek, na kterých byla vyryta multiplační tabulka. S její pomocí bylo možno velice rychle násobit, za předpokladu, že alespoň jedno z násobených čísel bylo jednociferné Mechanické kalkulátory Kalkulátor Leonarda da Vinci Asi nejstarší doložený počítací stroj pochází od všestranného umělce a vynálezce Leonarda da Vinci. Podle jeho poznámek a náčrtků byl dokonce před třiceti lety jeden takový přístroj sestaven. 9

10 Kalkulátor Wilhelma Schickarda Další mechanickou kalkulačku vynalezl v roce 1623 Wilhelm Schickard Kalkulátor Blaise Pascala Blaise Pascal vyrobil vlastní mechanickou kalkulačku v roce 1642, kdy mu bylo pouhých devatenáct let. Učinil tak prý kvůli svému otci, který byl výběrčím daní a trávil celé dny úmorným sčítáním dlouhatánských sloupců čísel. Pascal svou kalkulačku o rozměrech přibližně 51x10x7,5 cm zhotovil z kovu. S osmi číselníky se pohybovalo pomocí jakési jehly. Byla schopna pouze sčítat a odčítat, jakékoli další operace nezvládala. Roku 1649 dostal Pascal královské privilegium na výrobu. Bylo vyrobeno asi padesát různých exemplářů, které dnes většinou slouží coby exponáty ve významných muzeích (např. 1 exemplář se nachází v Zwingeru) Kalkulátor Gottfrieda Wilhelma von Leibniz Pascala následoval německý filozof a matematik Gottfried Wilhelm von Leibniz, který v roce 1694 jeho vynález, s pomocí původních poznámek a náčrtků, zdokonalil, takže jeho tzv. krokový kalkulátor umožňoval kromě sčítání a odčítání také násobení, dělení a druhou odmocninu. Leibniz toho dosáhl, když nahradil původní jednoduché ploché ozubené kolo, které bylo srdcem celého mechanismu, ozubeným válcem. Tento válec, na kterém byly umístěny kovové kolíčky v podstatě stejným způsobem jako např. u flašinetu, reprezentoval jakýsi pevný program, který se měnil s výměnou tohoto válce. Tento systém nebyl překonán téměř do druhé poloviny 19. století Kalkulátor Thomase de Colmar První opravdu hromadně vyráběnou a používanou kalkulačku vynalezl v roce 1820 Thomas de Colmar. Tento přístroj, nazývaný Aritmometr, uměl čtyři základní matematické operace - sčítání, odčítání, násobení a dělení. Vyráběl se v mnoha variantách a díky své všestrannosti byl hojně používán až do první světové války. Mechanické kalkulátory (např. kalkulátory značky Merchant, které používali za druhé světové války američtí vědci pracující na vývoji atomové pumy) se udržely jak ve výrobě, tak i v praxi až do šedesátých let tohoto století, kdy byly nahrazeny nejdříve elektrickými kalkulačkami a posléze elektronickými počítači. 10

11 Kalkulátor Willgodta Odhnera V roce 1905 sestrojil Willgodt Odhner počítací stroj, který pracoval se systémem ozubených koleček. Tento stroj se stal velmi populární a jeho prototyp se dostal až do Ruska, kde byl sestrojen roku 1972 pod názvem Felix. 3. Využití děrných štítků Již v roce 1805 použil děrné štítky francouzský tkadlec hedvábí Joseph-Marie Jacquard. Řídil jimi chod tkacího stavu. Důlní inženýr Hermann Hollerith, syn německého vystěhovalce z Pfalze, vyvinul v USA elektromagnetický třídící a počítací stroj pro vyhodnocování děrných štítků. Hollerith rozšířil pole působnosti děrného štítku i do oblasti paměti, jejíž záznam je možno číst pomocí stroje. Tento způsob komunikace s počítačem použil v roce 1889, když se snažil vyřešit problém, který se ve Spojených státech objevil v souvislosti s pravidelných sčítáním lidu. Zpracování výsledků předchozího sčítání lidu, které proběhlo v roce 1880, zabralo totiž sedm let a vznikly vážné obavy, že kvůli přírůstku obyvatelstva bude tatáž operace po novém sčítání lidu trvat celé desetiletí. Hollerith využíval děrné štítky jako nosiče dat, která potřeboval zpracovat. Podnícen prý Johnem Shawem Billingsem přišel na myšlenku opatřovat sčítací lístky v jednotlivých dotazníkových políčkách v případě kladné odpovědi otvory místo psanými znaky. Pro děrování vymyslel vlastní děrovací přístroj. Aby mohl takto nashromážděná data číst, zkonstruoval Hollerith elektrický přístroj, vybavený ohledávacími kontakty. Po vložení děrného štítku do tohoto přístroje spojí kontakty proudový obvod při průchodu každého otvoru. Proudovému obvodu je přiřazeno elektromagnetické počítadlo, které se posune vždy o jeden krok při průchodu jednoho proudového impulsu z kontaktu. Sčítání lidu s použitím děrných štítků trvalo místo předpokládaných deseti let tentokrát pouhých šest týdnů. Navíc nebylo použití děrných štítků jednorázové. Kromě zpracovaných dat sloužily i k jejich uchovávání a napomáhaly k redukci početních chyb. Hollerith uvedl svoji čtečku děrných štítků na trh a dlužno podotknout, že tento systém se používal v podstatě na celém světě i ve druhé polovině 20. století. V roce 1909 probíhaly přípravy na zavádění Hollerithových počítacích zařízení pro německé sčítaní lidu v roce Současně se také již instalovala první děrnoštítková zařízení na sběr a zpracování dat. Jedno z prvních velkých zařízení tohoto druhu bylo uvedeno do provozu v roce 1911 v továrně firmy Bayer v Leverkusenu. Děrnoštítkové zařízení sestávalo v základním vybavení z děrovačky štítků, zkoušečů, třídících jednotek a tabelátorů. Na děrovači byla data děrována ručně. Ke kontrole se děrný štítek zakládal do zkoušecího stroje, do kterého se znovu vkládala tatáž data a porovnávala se, zda byl štítek správně děrován. Třídící strojové jednotky byly sestaveny z ohmatávacího čidla a maximálně 13 odkládacích přihrádek; 12 z nich bylo určeno pro štítky děrované v některém ze sloupců a 1 pro štítky neděrované. V ohledávacích místech byly proti tříděnému sloupci nastaveny citlivé kartáčky, jež ovlivňovaly odkládaní štítků do odpovídajících přihrádek. Při vícenásobném třídění byly potřebné další v sérii zapojené jednotky (např. pro čísla kont nebo ročníky). Tabelátor je v principu mechanická sčítačka s ozubenými kolečky a vícemístným elektromagnetickým ukazatelem. Později přistupovala různá zapisovací zařízení. Další vývoj přinesl četné 11

12 doplňující strojní jednotky jako zakladače štítků, součtové děrovače, kalkulační děrovače a aritmetické jednotky. 4. První počítače odpovídající dnešní koncepci 4.1. Babbageův analytický stroj Prvním člověkem, který si vůbec jako první dokázal představit počítač v dnešním slova smyslu, byl okolo poloviny minulého století Charles Babbage, profesor matematiky v Oxfordu. Udolán nekonečným množstvím chyb ve výpočtech, které prováděl pro Královskou astronomickou společnost, rozhodl se počítat pomocí automatických strojů poháněných parou. Už v roce 1812 si všiml, že přístroje nejlépe a v podstatě bezchybně plní opakující se stereotypní operace. A matematika je často na takových opakovaných jednoduchých krocích založena. V roce 1822 se tedy začal zabývat konstrukcemi parních počítacích strojů a v roce 1833 předvedl švédské akademii návrh stroje na řešení diferenciálních rovnic. Kdyby byl tento stroj skutečně realizován, byla by to parou poháněná obluda velká jako lokomotiva, využívající vymoženosti průmyslové revoluce - mechanických převodů, čepů, ozubených válců, hřídelí apod. Babbage počítal s tím, že by jeho diferenciální stroj měl na ozubeném válci stanoven pevný program, podle kterého by prováděl zadané matematické operace a zároveň by i automaticky tiskl výsledky. Plných deset let života věnoval anglický vědec svému vynálezu. Potom jeho pozornost zcela zaujala myšlenka vytvořit stroj, který by měl univerzální uplatnění, a jehož využití by nebylo omezeno jenom na určitou oblast. Pod názvem analytický stroj tak roku 1848 začal vznikat všeobecně použitelný počítač pracující na mechanické bázi, který znamenal naprostý převrat a který předurčil základní rysy moderních výpočetních systémů. Nejbližším matematikovým spolupracovníkem přitom byla kupodivu žena, v té době věc naprosto nevídaná a málem nepředstavitelná. Byla jí dcera anglického básníka lorda Gordona Byrona Augusta Ada, kněžna z Lovelace. Pomáhala Babbageovi s kontrolou a přepracováním plánů analytického stroje a správou finančních prostředků poskytnutých britskou vládou. Plnila také poslání jakéhosi tiskového mluvčího a snažila se veřejnosti přiblížit možnosti a význam Babbageova stroje. Díky svým mimořádným znalostem konstrukce a funkcí stroje pro něj také mohla sestavit seznamy instrukcí, čímž se de facto stala první ženou - programátorkou. Na počest této výjimečné ženy pojmenovalo americké Ministerstvo obrany nový programovací jazyk ADA. Tento grandiózní analytický stroj nebyl nikdy plně realizován, nedokončil ho ani Babbageův syn, který se o to pokoušel v letech Kdyby k tomu přece došlo, sestával by se z více než padesáti tisíc součástek. Mezi ně patřilo i čtecí zařízení pro zadávání pracovních instrukcí zakódovaných na děrových štítcích, "sklad"(paměť) o kapacitě jednoho tisíce až padesátimístných čísel, "mlýn"(řídící procesor) umožňující skládání instrukcí v jakémkoliv pořadí a výstupní zařízení zajišťující tisk výsledků. 12

13 4.2. Další analytické stroje V následujících letech došlo na tomto poli k dalším významným objevům. Roku 1931 byl Vannenarem Bushem vyvinut kalkulátor pro řešení komplexních diferenciálních rovnic, které po dlouhou dobu zanechávaly vědce a matematiky na rozpacích. Tento stroj byl téměř obřích rozměrů s mnoha táhly a ozubenými koly. Významné jsou též pokusy s využitím elektromagnetických relé, kterými se od roku 1937 zabýval v USA Howard H. Aiken. John V. Atnasoff, profesor na Iowa State University a jeho žák Clifford Berry, se snažili o zmenšení Bushova stroje na řešení diferenciálních rovnic. Za výchozí bod svých úvah brali teorii binární algebry, podle níž je možné jakoukoli matematickou rovnici považovat za správnou nebo za nesprávnou. 5. Poznámka: generace počítačů Později se v souvislosti s historií počítačů začal používat pojem generace počítačů. Všechny výše uvedené počítací stroje patří mezi předchůdce dnešních počítačů fungujících na mechanickém principu. Nejčastěji se pro ně používá pojem mechanické kalkulátory. Po nich nastoupila tzv. 0. generace počítačů. Ta zahrnuje počítače, na jejichž konstrukci byla použita elektromagnetická relé. 1. generace počítačů, která následovala, používala elektronky. Při konstrukci počítačů 2. generace byly využívány tranzistory. 3. generace počítačů se vyznačuje použitím integrovaných obvodů. A konečně 4. generace zahrnuje počítače používané dnes a jejich typickým znakem je použití procesoru, resp. mikroprocesoru. Přehled generací a jejich typických znaků je v následující tabulce: Generace Období Technické vybavení Programové vybavení Počet operací /s Vnitřní paměť Příklad relé 1-10 Z1, Z2, MARK I elektronky, magnetické bubny, děrné štítky, děrné pásky strojový kód, autokód, assembler kb ENIAC, EDVAC, IBM 650, URAL tranzistory, feritová paměť, magnetické disky, magnetické pásky univerzální jazyk FORTRAN, COBOL, ALGOL kb IBM 7094, ZUSE 23, CDC 3300, EPOS integrované obvody SSI, MSI, LSI, výměnné disky, vnitřní paměti vyšší jazyk PASCAL, LISP ,5-2 MB IBM 360, PDP-11, JSEP-1, 4. Od 1982 VLSI, bublinková paměť, mikroprocesor, optické disky ADA, MODULA-2, SMALL-TALK MB EC 1060, SM 52/12, IBM

14 6. 0. generace počítačů Tuto generaci provázejí následující charakteristické rysy. V první řadě nelze opomenout fakt, že operační instrukce byly "šity" vždy na objednávku, přesně na míru, podle toho, jaký specifický úkol měl ten který počítač plnit. Neexistoval žádný software alespoň minimálně sjednocený, ale každý jednotlivý počítač měl svůj vlastní program zakódovaný v konkrétním strojovém kódu, který byl uložen převážně na přenosných médiích. Z tohoto důvodu bylo programování velice obtížné a navíc tím byla omezena rychlost a všestranná použitelnost všech počítačů. Počítač mohla používat vždy pouze jedna osoba, nikdy ne více lidí najednou. Hlavní paměť měla, počítáno v dnešním měřítku, méně než bajtů a 40 až 50 kilobajtů umístěných na pevném (nevyměnitelném) otáčivém válci. Vstupy a výstupy byly prováděny pomocí děrných štítků a papírové pásky rychlostí několika set znaků za sekundu na vstupu a rychlostí do třiceti znaků na výstupu. Základním stavebním kamenem těchto počítačů bylo elektromagnetické relé Z1 a Z2 V Německu vyrobil Konrad Zuse a Helmut Schreyer v roce 1938 prototyp mechanického binárního programovatelného kalkulátoru. Ten se původně jmenoval V1, ale, stejně jako u všech jeho následovníků, bylo po válce zpětně zaměněno písmeno "V" za písmeno "Z", takže se jedná o kalkulátor Z1, Z2 atd. Z1 pracuje s desetinnými čísly. Pro realizaci vlastní paměti jsou celkem úspěšně použity kluzné kovové díly, ale aritmetická jednotka už tak dobrá není. V roce 1939 už Zuse se Schreyerem vyvíjejí Z2, který spojuje osvědčenou paměť a novou reléovou aritmetickou jednotku Model I Relay Calculator V lednu 1940 dokončují Samuel Williams a George Stibitz v Bellových laboratořích kalkulátor, který se schopen pracovat s komplexními čísly. Pojmenovali ho Complex Number Calculator, později známý jako Model I Relay Calculator. V logických částech jsou použity telefonní přepínače. Kalkulátor je vybaven třemi "dálkovými" klávesnicemi, z nichž každá se nachází v jiné části budovy. Používat více klávesnic najednou nicméně nelze, výsledky se ale naštěstí automaticky zobrazují u aktuálně používané klávesnice, takže uživatel nemusí chaoticky běhat po budově a hledat, na kterém výstupu má výsledky tentokrát Z3 12. května 1941, s částečnou podporou Německého výzkumného ústavu pro letectví a námořnictvo, dokončuje Zuse svůj digitální programový automat V3, později přejmenován na Z3, první fungující programovatelný kalkulátor na světě, který pracoval naprosto bezchybně ASCC Mark I V lednu 1943 Howard H. Aiken a jeho spolupracovníci na Harvardské univerzitě (Cambridge, Massachutssetts), podporováni IBM, uvedli do provozu první široce známý programovatelný elektromechanický kalkulátor - ASCC Mark I. A jak vypadal a co uměl tento "báječný vynález"? Byl dlouhý téměř šestnáct metrů, vážil pět tun a celkem obsahoval na třičtvrtě miliónu součástek a něco málo přes 800 kilometrů drátových spojů. Mark I. byl elektronický reléový počítač. Byl pomalý (tři až 14

15 pět sekund na početní operaci). Příslušenství vstupu a výstupu zahrnuje čtečku a děrovačku děrných štítků, čtečku papírových pásek a několik tiskáren (psacích strojů) generace počítačů Základní znaky 1. generace jsou v podstatě shodné s 0. generací počítačů. Pouze byly rychlejší. Hlavní rozdíl je ten, že základním stavebním kamenem těchto počítačů byla elektronka. Především elektronky jsou odpovědné za ohromující rozměry počítačů této generace a podle moderních měřítek byly relativně nespolehlivé. Bylo zcela běžné, že počítač byl i celý jeden den z týdne mimo provoz, jenom aby mohla být provedena pravidelná údržba. O tu se staral rozsáhlý tým inženýrů, kteří nedělali nic jiného, než měnili elektronky, čistili a seřizovali zařízení na papírovou pásku a děrné štítky ap ENIAC ENIAC (Electronic Numerical Integrator And Computer) je historicky první elektronkový počítač vyvinutý v roce 1944 Penn State University. Tento první počítač světa byl sestrojen z 18 tisíc elektronek, z 10 tisíc ze 7 tisíc odporů a z 1300 relé. Byl chlazen dvěma leteckými motory, zabíral plochu asi 150 m2 a vážil asi 40 tun. Z dnešního pohledu se jednalo o příšerné monstrum s nulovým výkonem. Spotřeboval 200 kw a zvládl 5000 operací za sekundu. Programovalo se na něm pomocí přepínačů. Eniac byl původně určen pro výpočty palebních tabulek pro dělostřelectvo americké armády za druhé světové války, avšak válka skončila dříve, nežli mohl být stroj použit EDVAC Rok 1945 se stává "rokem velkých počítačů" - v červnu maďarsko-americký matematik a chemik John von Neumann navrhl a popsal koncepci prvního počítače s uloženým programem, který byl později(1951) postaven pod názvem EDVAC. Tím dal základ dnes běžně používanému pojmu "počítač s von Neumannovou architekturou". U tohoto přístroje jsou postup programu stejně jako data, která mají být zpracována, kódovány a uloženy do paměti počítače. Program, sestávající se ze sledu jednotlivých příkazů, obsahuje podmíněné příkazy, které umožňují zpětná a dopředná rozvětvení. Každý programový příkaz může být strojem změněn jako každý jiný operand. Tímto způsobem práce předstihuje tento stroj všechny dosavadní počítače IBM 604 Na podzim 1948 představila IBM svůj programovatelný elektronkový kalkulátor IBM 604, který měl program uložen na výměnné desce. Od tohoto okamžiku mají stabilně uložený program i všechny ostatní počítače. Tento typ (IBM 604) byl schopen přečíst děrný štítek, během 80 milisekund provést až 60 aritmetických operací a vyděrovat výsledek na tentýž štítek. 15

16 7.4. EDSAC V roce 1949 byl na univerzitě v Manchesteru pod vedením Maurice V. Wilkese dokončen po tříletém vývoji první programovatelný elektronkový počítač EDSAC. Nové na těchto počítačích je i to, že postup programu stejně jako data, která mají být zpracována, jsou ve stroji kódovaně uložena do paměti a každý programový příkaz s operační adresovou částí (ukládání do paměti v adresách) může být sám změněn strojem. Koncept těchto počítačů vyšel v roce 1944 od amerického matematika maďarského původu Johna von Neumanna, který sám v této době pracoval na vývoji elektronického velkopočítače EDVAC UNIVAC Eckert a Mauchly dokončili v březnu 1951 UNIVAC - první počítač ve Spojených státech, který si mohl kdokoli (kdo na to měl) zakoupit EPOS 1 Jako zástupce 1. generace počítačů v ČSSR můžeme jmenovat např. EPOS 1, který byl postaven v roce generace počítačů V období prvních počítačů existovaly tři nejnaléhavější problémy v oblasti počítačů, které byly noční můrou všech počítačových expertů: zvýšení rychlosti provádění operací, zvýšení kapacity paměti a zvýšení rychlosti přenosu dat na vstupu a na výstupu. Lék na tyto obtíže se objevil zároveň s nástupem polovodičů - použitím polovodičové technologie při navrhování procesorů se současně snižovala i spotřeba energie a zvyšovala se spolehlivost a rychlost počítačů. Jednalo se o polovodiče ve formě tranzistorů a diod - integrované obvody dneška byly teprve vzdálenou hudbou budoucnosti. Vynález tranzistoru v roce 1948 tedy podstatně ovlivnil další vývoj počítačů. Tranzistory se záhy začaly používat místo velkých a neohrabaných elektronek v televizích, rádiích a od roku 1956 i v počítačích. Díky tranzistorům a novým typům paměti se od té doby velikost počítačů jenom zmenšuje. Největší změny však v této době prodělala paměť, a to jak vnitřní, tak i vnější - postupně přešla od nespolehlivých a náročných elektronek přes pokusy s magnetickými jádry a magnetickými páskami až po systém diskové paměti. S vývojem těchto počítačů také úzce souvisí vývoj programovacích jazyků Tradic 19. března 1955 Bell Laboratories ve Spojených státech uvedly do provozu první samočinný počítač na světě, který byl osazen tranzistory. Byl to Tradic, jehož konstruktérem byl J. H. Felker. 16

17 8.2. Počítače 2. generace u nás Počítače 2. generace vyráběné v ČSSR byly např. EPOS 2 alias ZPA 601 (1965) nebo MSP 2 (1964) generace počítačů Ačkoli byly tranzistory oproti elektronkám fantastickým skokem vpřed, stále při provozu vydávaly velké množství tepla, které často poškozovalo citlivé součástky uvnitř počítače. Nikdo z vědců proto neusnul na vavřínech a všichni dál pilně bádali a vynalézali. Výsledkem byl vynález integrovaného obvodu (IO). Použitím IO se rychlost počítačů opět zvýšila a zároveň se opět zmenšily rozměry - již se objevují modely relativně malých osobních počítačů. Samozřejmě se nevyvíjely pouze IO, ale i ostatní součásti počítače doznaly změn. Úplně se upouští od používaní děrných štítků a postupně i od magnetických bubnů a jader. Jako hlavní externí paměť teď tedy slouží paměťové disky (samozřejmě, že ještě najdeme počítače, u kterých tomu tak není). Používáním LED diod a obrazovek se zlepšuje i výstup dat z počítače Sálové počítače Sálové počítače nejsou na rozdíl od většiny ostatních počítačů vestavěny do jediné skříně, ale většinou se skládají z většího počtu subsystémů, které plní různé úlohy. Tyto subsystémy (typicky se mezi ně řadí procesory, moduly RAM, komunikační systémy a diskové a páskové jednotky) bývají mezi sebou propojeny kabely vyrobenými z měděných vodičů nebo optických vláken. S počítačem samotným uživatelé komunikují prostřednictvím terminálů, případně počítačů PC terminály emulujících, připojených na řadiče terminálů. Ty jsou potom připojeny k základní jednotce. Znakem sálových počítačů jsou také diskové subsystémy odolné proti poruchám, nadbytečné (redundantní) procesory a datové cesty. Mají velké vnitřní paměti i disky. Sálové počítače sice vznikly již před nějakou dobou, ale stále v praxi fungují a ještě chvíli s největší pravděpodobností fungovat budou. Kategorie sálových počítačů existuje dokonce už tak dlouho, že mohl vzniknout celý nezávislý počítačový průmysl, který dodává "konektorově kompatibilní" jednotky, předřazené procesory a další součásti, které lze připojit k systému přes běžné adaptéry. Ovšem za kvalitu se platí a nevýhodou je, že se mnohé přednosti těchto počítačů samozřejmě velice výrazně promítají i do jejich ceny, není výjimkou, že celková cena sálových počítačů dosáhne statisíců až milionů dolarů. Nejrozšířenější mainframy vyrábí firma IBM. Jejich škála se pohybuje od modelu 4381, který rozměrem příliš nepřevyšuje některé větší minipočítače a obslouží jen několik set uživatelů, až po řadu 390, jež zabírá celý sál a zvládá tisíce uživatelů. Dalšími výrobci mainframů jsou i společnosti Amdahl, Fujitsu a DEC. Výrobou superpočítačů se zabývají například firmy Cray a Control Data Corporation (CDC) Osobní počítače Roku 1967 Angličan Norman Kitz realizoval svou Anitou Mark 8 první elektronický osobní počítač (PC - personal computer). Umožnila to novinka z USA z roku Fa IBM tam postavila první elektronický počítač (System 360) na bázi monolitní techniky s využitím integrovaných obvodů. Tím byla otevřena cesta ke stavbě malých výkonných počítačů. S vynálezem systému LED, tj. zobrazování čísel prostřednictvím segmentů světelných diod tu 17

18 byl k dispozici i pro malé počítačky využitelný způsob "displeje", který se brzy stal běžným i u kapesních kalkulátorů. Elektronické osobní počítače svými speciálními přednostmi výrazně překonaly do té doby obvyklé kancelářské výpočetní pomůcky, logaritmická pravítka a elektromechanické kalkulačky. První počítače tohoto druhu, jako právě Anita Mark 8, ovládaly sotva víc než čtyři základní početní operace. Záhy však přišly na trh stroje se zaprogramovanými vyššími matematickými funkcemi - odmocninami, logaritmy, goniometrickými funkcemi atd. Jejich extrémně rychlé rozšíření po celém světě umožnilo už od samého počátku jejich hromadnou výrobu, což vedlo ke snižování ceny, a tím se ještě mnohem víc zvyšoval odbyt. Logaritmická pravítka a tabulky tím byly vytlačeny z mnoha oblastí generace počítačů Již roku 1964 zavedením integrovaných obvodů v miniaturizovaném provedení do výpočetní a datové techniky (a tedy počátkem 3. generace počítačů) se schylovalo k nástupu 4. generace. Rozhodující úlohu při tomto pokroku sehrála změna výrobní technologie integrovaných obvodů, přesněji náhrada takzvané hybridní techniky technikou monolitní, roku Monolitní technika umožnila vměstnat celé složité obvody na malou křemíkovou destičku - "čip". Čipy vnesly převrat do přenosnosti počítačů. Práci dřívějšího velkého počítače dnes zastane kapesní kalkulačka. V roce 1971 na základě vývojových prací M. E. Hoffa z roku 1969 zavedla americká firma Texas Instruments poprvé výrobu mikroprocesorů. Mikroprocesor v sobě spojuje funkce tisíců až milionů tranzistorů. V počítači plní funkci centrální jednotky (CPU - Central Processing Unit). Tato jednotka, též nazývaná procesor, se skládá z různých částí (akumulačních, datových, instrukčních, pořadačových a pomocných registrů, z prvku matematických a logických operací, z řídícího prvku s registrem příkazů a řízením výstupu, jakož i z interního systému obvodů pro paralelní přenos příkazů). Jednotka CPU centrálně řídí výstup a koordinuje celý počítačový systém, a k tomu navíc provádí (většinou) v pořadí jednotlivé příkazy vloženého programu. Tato funkční jednotka soustředěná do mikroprocesoru je pouze jednou částí celého mikropočítače. Pracuje ve spojení s dalšími integrovanými obvody, např. paměťmi, vstupními a výstupními jednotkami a generátory pulsů. Na rozdíl od centrálních jednotek velkých počítačů zpracovávaly mikroprocesory zpočátku jen data o délce dvou, čtyř nebo osmi bitů oproti dnešním 16, 32 a 64 bitům. Zato byla doba výpočtu zásluhou nepatrných délek dráhy elektronů v důsledku mikrominiaturizace extrémně krátká. Pro sečtení dvou čísel nebo pro cyklus napsání a přečtení potřebují mikroprocesory čas kolem jedné až dvou mikrosekund Intel 4004 Dalším krokem vpřed po vynálezu obecného čipu byl návrh na první programovatelný čip, který v roce 1969 u IBM vypracoval Marcian (Ted) Hoff. Tento čip byl později (1971) jako 4bitový procesor pro kalkulačky, vyráběn pod názvem Intel Jednalo se o 4bitový procesor a podle dnešních měřítek byl Intel 4004 velice primitivní - obsahoval tranzistorů a prováděl asi 60 tisíc výpočtů za sekundu. Hlavní význam Intelu 4004 spočívá v tom, že byl schopen přijímat instrukce a provádět na základě dat jednoduché operace. Zatímco předtím musel být každý čip ke svému specifickému poslání již vyroben, teď mohl být vyroben a později k příslušnému účelu naprogramován pouze jediný typ mikroprocesoru. To samozřejmě znamenalo bouřlivou invazi mikroprocesorů do všedního života ohromného množství lidí. Náhle se "mikroprocesorovými střevy" chlubily mikrovlnné trouby, televize i automobily s elektronickým vstřikováním paliva. 18

19 Ve stejném roce (tj. 1969) Intel oznámil, že vyvinul 1 kb čip RAM, který měl podstatně větší kapacitu než kterákoli předtím vyrobená paměť Intel 8008 V dubnu 1972 potom Intel představil první 8bitový mikroprocesor - čip 8008 s 16 kb paměti a taktovacím kmitočtem 200 khz. Zároveň s prvními mikroprocesory se objevily také první mikropočítačové stavebnice - po doplnění integrovaných pamětí a dalších přídavných obvodů k mikroprocesorům Intel 4004 a 8008 vznikly stavebnice MCS 4 a MCS Intel 8080 a 8085 Nástupcem typu 8008 se v roce 1974 stal čip 8080 s 16 bitovou adresovou sběrnicí a 8bitovou datovou sběrnicí. Tento procesor je označován jako 8bitový procesor druhé generace. Je schopen přímo adresovat 65 kb paměti a doba, po kterou trvá provedení některé základní instrukce, nepřekračuje 2 mikrosekundy. V roce 1976 zjednodušil Intel hardware Intelu 8080 a přidal na čip taktovací generátor a obvody řídící sběrnice. Takto upravený procesor dostal i nové jméno - Intel Kapesní počítače Roku 1980 uvedly na trh japonské firmy Sharp, Casio, Sanyo a Panasonic i americký podnik Tandy první kapesní počítače. Tyto příruční přístroje disponují všemi podstatnými vlastnostmi větších počítačů, jenom jejich kapacita paměti je skromnější a kapesní počítače pracují také pomaleji než počítače velké Diskety Kolem roku 1983 se jako standardní periferní paměť pro osobní počítače začaly stále více používat diskety Osmibity V sedmdesátých letech již byly počítače opravdu dobré - jenže taky příslušně drahé a pro běžného uživatele v podstatě nedostupné. To platilo až do vzniku osmibitového procesoru. Využitím tohoto "laciného" procesoru v počítačích náhle poklesla jejich dosud téměř neskutečná cena na snesitelnou úroveň a netrvalo dlouho a osmibitové počítače se začaly lavinovitě šířit. Byly určeny převážně pro použití v domácnosti, ale občas byly používány i pro některé průmyslové aplikace (většinou řízení různých strojů, menší databáze a podobně). Ale opravdovým těžištěm jejich využití byly hry. Najednou se každý, pokud toho byl alespoň minimálně schopen, snažil napsat svůj vlastní program - od sečtení dvou čísel přes výpočet kvadratické rovnice až třeba po perfektní střílečku. A všichni, ať už nějakou hru napsali, či nenapsali, hráli jako o život. Jako vstupní medium se u těchto počítačů většinou používal kazetový magnetofon, později se objevila i nekonečná páska (microdrive) a ještě později také disketová jednotka o kapacitě až 360 kb. Kazetový magnetofon byl zároveň výhodou i nevýhodou - nevýhodné bylo relativně dlouhé čekání, než se nahraje hra (to byly doby - nahrání průměrné hry trvalo třeba i pět minut), nebo složité seřizování magnetofonové hlavy šroubovákem, ale výhodou oproti tomu bylo poměrně snadné kopírování. Softwarové možná spíše herní pirátství jen kvetlo. V převážné většině případů byly osmibity vybaveny některou z variant jazyka BASIC. Tento jazyk byl jednoduchý, avšak v mnoha variantách nedostačující. A které počítače řadíme mezi osmibitové zázraky? Z těch neznámějších zahraničních to byl především Sinclair ZX Spectrum, který se stal opravdovou legendou - také pro něj dnes existuje údajně největší počet emulátorů, přes sedm desítek. Dalšími značkami jsou například 19

20 Atari, Commodore, Sord... U nás to byly například IQ 151, PMD 85 či vcelku kvalitní Didaktik Gama. Počítač Commodore (celý počítač je v klávesnici) Dnešní počítače Počítače, které architekturou, vzhledem a velikostí zhruba odpovídají počítačům, které máme dnes na stole, se objevily na scéně počátkem 80.let. Jsou založeny na základní desce, která obsahuje čipovou sadu (čipset). K základní desce jsou připojena veškerá ostatní zařízení, typické jsou více či méně univerzální sběrnice (PC-BUS,ISA,EISA) pro připojování zařízení, jako je grafická nebo zvuková karta. Jednotlivé součástky jsou na sobě do jisté míry nezávislé, při poruše jedné není nutné měnit žádnou jinou součástku, počítač se tak stává plně modulárním zařízením. Procesory jsou zpočátku vyrobeny výhradně firmou Intel, na jejímž výzkumu je tato generace počítačů postavena. I dnes se však za jedno z kritérií kvality procesoru jiných firem považuje Intel-kompatibilita, čili slučitelnost s procesory Intel. Vlastní počítač těchto strojů je umístěn odděleně od klávesnice, na rozdíl od starších, u kterých byly tyto součásti v jednom pouzdře. Počítače se staly natolik výkonné, že mohly převzít další, náročnější úkoly, jako např. zpracování grafiky či zvukových záznamů. Běžnými se stala trvalá záznamová média - diskety a pevné disky. Operačním systémem počítačů "pro domácnost" se stal MS-DOS firmy Microsoft a byl nahrazen teprve v devadesátých letech systémem Windows. Dnes se někdy mluví o platformě WINTEL (Windows + Intel). Samozřejmě vývoj nebyl tak přímočarý a objevily se i jiné platformy např. Apple Macintosh. 20

21 Kapitola II. kontrolní otázky 1. Co je to abakus? 2. Co to jsou a k čemu slouží "Napierovy kosti"? 3. Vyjmenujte nejznámější tvůrce mechanických kalkulátorů. 4. Jaké je využití děrných štítků? 5. Co je to a jak funguje Babbageův analytický stroj? 6. Znáte nějaké další analytické zdroje? 7. Vyjmenujte jednotlivé generace počítačů. 8. Jaké jsou charakteristické rysy 0. generace počítačů? 9. Co je to Z1 a Z2? 10. Co je Model I Relay Calculator? 11. Čím se vyznačoval počítač Z3? 12. Co je to ASCC Mark I? 13. Vyjmenujte základní znaky 1. generace počítačů. 14. Jak se jmenuje první počítač světa? 15. Co je to EDVAC a jak funguje? 16. Co je IBM 604? 17. Co je nového na počítačích EDSAC? 18. Uveďte zástupce 1. generace počítačů v ČSSR? 19. Co víte o 2. generaci počítačů? 20. Jaká je základní charakteristika 3. generace počítačů? 21. Co je to a jak funguje sálový počítač? 22. Co víte o kategorii osobní počítače? 23. Jaká je základní charakteristika 4. generace počítačů? 24. Co je to a jak funguje Intel 4004? 25. Co je to kapesní počítač? 26. Co je to osmibit? 27. Charakterizujte dnešní počítač a jeho součásti. 21

22 Použité zdroje: FILÍPEK, Ondřej. Historie počítačů [online]. poslední aktualizace < 22

23 III. Hardware počítače Pojmem hardware počítače označujeme všechny hmotné části počítače. Nejjednodušším způsobem je pamatovat si, že je to vše, co si můžeme potěžkat. Patří sem tedy například monitor, klávesnice, pevný disk, cd-rom mechanika apod. Nepatří sem naopak všechny programy a další data, toto označujeme pojmem software počítače. Jako zajímavý příklad můžeme vzít instalační CD disk některé počítačové hry. Disk sám o sobě je hardware, ale hra na něm uložená už patří mezi software. Úkol 3.1: Zkuste rozhodnout, které z následujících položek patří do hardwaru a které do softwaru: monitor, počítačová myš, Microsoft Windows, disketová mechanika, písnička uložená v počítači, obrázek uložený v počítači, procesor, CD disk s písničkami, Internet explorer. Hardware lze dále dělit různými způsoby. My si ho rozdělíme do dvou skupin na komponenty a periferní zařízení. Pojmem komponenty budeme označovat všechny součásti, které jsou uvnitř základní jednotky. Základní jednotka je ta bedna, kterou obvykle najdeme pod nebo vedle počítače, případně na zemi. Také tato bedna, správným názvem skříň neboli case patří mezi komponenty. Periferní zařízení jsou naopak ty součásti, které se k základní jednotce připojují zvenku. Co přesně do které skupiny patří, je zřejmé z následujícího obrázku: Periferní zařízení lze ještě rozdělit na vstupní a výstupní. Vstupní jsou ta, kterými uživatel něco sděluje počítači, nebo kterými se do počítače dostávají data. Patří sem tedy klávesnice, myš, skener, mikrofon apod. Výstupní jsou naopak ta, kterými se data dostávají od počítače k nám, tedy k uživateli. Sem patří například monitor, tiskárna, reproduktory apod. Úkol 3.2: Zkuste vymyslet další periferní zařízení a rozhodnout, do které skupiny patří. 23

24 1. Komponenty Nyní se podrobněji zaměříme na jednotlivé počítačové komponenty Základní deska - zkratka: MB - originální název: Mainboard, Motherboard Je to jedna ze základních a nejdůležitějších komponent počítače. Připojují se k ní všechny ostatní součásti počítače, buďto přímo, nebo prostřednictvím další součásti. Základní deska zajišťuje jejich propojení a vzájemnou komunikaci. Podle způsobu napájení rozlišujeme desky typu AT, ATX a nejnověji ATX pro Pentium 4. To je důležité vědět při koupi desky, aby šla připojit k našemu zdroji napájení. Na desce lze najít 3 typy součástek: a) sloty, b) porty a konektory (pouze na novějších deskách, dříve byly na samostatné kartě, která se k desce připojovala) a c) ostatní součástky. Jejich vzhled a rozmístění je patrné z následujících obrázků (rozmístění a částečně i vzhled se pro různé základní desky může lišit, na obrázcích jsou nejběžnější typy): základní deska pro procesor Pentium 24

25 základní deska pro procesor Pentium II - Celeron Prostřednictvím slotů se k základní desce připojují další komponenty. Existují 3 (resp. 4) základní typy slotů: a) sloty pro procesor b) sloty pro paměti RAM c) sloty pro přídavné karty d) sloty pro připojení disku, diskových a disketových mechanik Ad a) Sloty pro procesor, jak už název napovídá, slouží k připojení procesoru k základní desce. S vývojem procesorů se postupně vyvíjely i jejich sloty a měnil se jejich vzhled (viz obrázky základních desek). Dnes používané sloty mají většinou bílou barvu a tvar nízkého čtverce s velkým otvorem uprostřed a s velkým množstvím dírek pro nožičky procesoru na okrajích: Slot pro procesor 25

26 Ad b) Sloty pro paměti typu RAM sloužící k připojení pamětí se také postupně vyvíjely. Podle typu pamětí, pro které jsou určeny, existují sloty SIMM, DIMM (SDRAM), DDR (viz kapitolu 1.3. Paměti). Většinou mají sloty pro paměti bílou nebo černou barvu a jsou dlouhé, úzké a nízké. Na obou koncích mají zpravidla páčku pro uchycení pamětí: Sloty pro paměti Ad c) Třetí typ slotů, sloty pro přídavné karty slouží k připojení přídavných karet. To může být například grafická, zvuková nebo síťová karta (bude probráno dále). S rostoucími požadavky na výkon počítače postupně vznikly 3 druhy slotů pro přídavné karty: Nejstarší jsou tzv. ISA sloty. Ty se používaly na nejstarších deskách, ale z důvodů kompatibility (to znamená možnosti používat starší karty v novějších počítačích) je lze nalézt i na některých novějších deskách. Zpravidla mají černou barvu, jsou dlouhé a relativně vysoké. Jsou to nejdelší sloty na základní desce. ISA slot Novější a dnes běžné jsou PCI sloty. Ty jsou rychlejší než ISA sloty a dnes se používají pro připojení všech přídavných karet vyjma grafických. Mají většinou bílou barvu a jsou zhruba stejně vysoké, ale kratší než ISA sloty. PCI slot Grafická karta má velmi vysoké nároky na kvalitu připojení k základní desce a ani PCI sloty pro ni nejsou dostatečně rychlé. Proto vznikl ještě AGP slot (a později jeho rychlejší variace s názvem AGP2x, AGP4x atd.). Ten slouží pro připojení pouze grafické karty a na základní desce je vždy pouze jeden. Velikostí a tvarem se podobá PCI slotu, ale je umístěn dále od okraje desky a má většinou hnědou barvu. AGP slot Ad d) Název sloty je zde v uvozovkách, protože se pro tyto součásti běžně neužívá. Ovšem tyto součásti fungují stejně jako sloty a proto je mezi ně zařadíme. Stejně jako u předešlých slotů se jedná o jakousi zásuvku na základní desce, ke které se připojují další komponenty. V tomto případě se jedná konkrétně pevné disky, optické mechaniky nebo jiné diskové či disketové mechaniky a připojují se prostřednictvím kabelů. Na dnes používaných základních deskách se obvykle nachází jeden slot pro připojení disketové mechaniky, označovaný názvem FLOPPY a dva sloty pro připojení paralelního pevného disku nebo optické mechaniky označované IDE1 a IDE2 (někdy také ATA, případně Ultra ATA, ATA100 apod.) U novějších desek jsou navíc ještě jeden nebo dva sloty pro připojení sériových disků, označované SATA. Ke každému slotu lze připojit dvě 26

27 zařízení, celkem tedy dvě disketové mechaniky a až 8 pevných disků nebo optických mechanik. Druhou skupinou součástek na základní desce jsou porty a konektory. Oboje slouží k připojení periferních zařízení k počítači. Nejprve si řekneme něco o konektorech. V podstatě na všech deskách jsou konektory pro klávesnici a myš. Na starších deskách byl pouze jeden, tzv. DIN konektor pro připojení klávesnice (myš se připojovala k sériovému portu - viz dále). Dnes jsou na základní desce zpravidla dva konektory označované PS/2. Jeden slouží k připojení klávesnice, druhý k připojení myši. Navíc na ní může být konektor pro připojení monitoru (na deskách, které mají integrovanou to znamená zabudovanou přímo do sebe grafickou kartu), konektory pro připojení reproduktorů, mikrofonu apod. (desky s integrovanou zvukovou kartou), konektory pro připojení síťového či telefonního kabelu (desky s integrovanou síťovou kartou nebo modemem) případně některé další konektory. Vzhled jednotlivých konektorů je patrný z obrázků: Porty a konektory Porty jsou součástí pouze novějších základních desek. U starších počítačů byly na samostatné součásti, přídavné kartě zvané řadič. Na základní desce většinou najdeme tři druhy portů: starší sériový a paralelní port a novější USB port. Sériový port se označuje COM a dříve sloužil k připojení méně náročných periferních zařízení, např. sériové myši nebo modemu. Na desce je jeden nebo jsou dva. Paralelní port se označuje LPT a používal se k připojení náročnějších zařízení jako jsou tiskárny a skenery. Na základní desce bývá většinou jeden. Dnes už se všechna nová zařízení připojují k USB portu (označení také USB) a sériové a paralelní porty jsou na deskách pouze z důvodů zpětné kompatibility to znamená, aby se k novějšímu počítači dalo připojit starší periferní zařízení. Na novějších základních deskách bývají většinou 2-4 USB porty a většina jich navíc umožňuje připojit další (např. přidělané na skříni počítače) pomocí vodičů. Vzhled jednotlivých portů je vidět na obrázku s konektory. Pozn. Porty a konektory jsou většinou tvořeny tzv. kolíky (takové úzké ocelové tyčinky), tyto porty bývají nazývány samečci (např. sériový port tvoří ho 9 kolíků), nebo dírami, nazývané samičky (např. paralelní port 25 děr, PS/2 port na základní desce 6 kulatých a 1 hranatá díra). Do portů samečků se zasunují součástky samičky a naopak. 27

28 Do třetí skupiny součástek na základní desce zahrneme všechny ostatní součásti kromě slotů, portů a konektorů. Těchto součástek je obrovské množství a pro běžného uživatele nemá jejich znalost význam. Jedná se zejména o různé elektrosoučástky jako jsou odpory, kondenzátory, integrované obvody a podobně, které zajišťují správnou funkci celého počítače. Dvě z nich ovšem plní jistou specifickou funkci a my si o nich řekneme něco bližšího: První z nich je tzv. BIOS. Je to vlastně paměť (typu ROM - viz kapitola 1.3), ve které jsou trvale uloženy informace nezbytné pro spuštění počítače. Můžeme si to představit takhle: po zapnutí počítače se rozběhne procesor, který má za úkol vykonávat příkazy. Ty jsou při běžné práci uloženy v operační paměti (o procesoru i operační paměti budeme mluvit dále). Jenže ihned po spuštění je operační paměť prázdná. A tak se procesor podívá do biosu, co má dělat, aby se všechno rozjelo a do operační paměti se uložila aktuální data, se kterými potom bude procesor pracovat. Co se týká vzhledu, je bios druh integrovaného obvodu to jsou ty černé placaté krabičky s velkým množstvím kovových nožiček, kterými jsou připojeny k desce (často se integrovaným obvodům říká švábi, právě kvůli jejich vzhledu). Bios rozeznáme od ostatních integrovaných obvodů většinou podle toho, že na sobě má lesklou samolepku. Ukázky BIOSů z několika základních desek Druhým prvkem na desce (použil jsem pojem prvek a ne součástka, protože se jedná o celou skupinu součástek plnících určitou funkci) je tzv. sběrnice. Sběrnice slouží k propojení a vzájemné komunikaci všech součástí základní desky. Zjednodušeně lze říci, že sběrnice jsou vlastně vodiče (kabely), které spojují jednotlivé součásti. Z toho co bylo řečeno výše je také zřejmé, že sběrnici nelze jednoznačně ukázat. Její jednotlivé části jsou rozptýleny po celé ploše základní desky. Úkol 3.3: Zkuste na vašem počítači pojmenovat jednotlivé porty a konektory (jsou na zadní straně základní jednotky). Pokud budete mít k dispozici starší základní desku nebo možnost otevřít skříň vašeho počítače, zkuste na ní najít a pojmenovat také všechny výše popsané součásti Procesor - zkratka: CPU - originální název: Central Processing Unit Procesor bývá někdy nazýván mozek počítače. Toto označení ovšem odpovídá pouze z poloviny. Zatímco lidský mozek plní především dvě funkce, myšlení a pamatování, procesor počítače pouze myslí, přesněji řeší zadané úkoly pomocí výpočtů. (K pamatování slouží operační paměť, o které budeme mluvit později.) Jak už tedy bylo naznačeno, procesor počítače zpracovává veškeré úlohy počítače a řídí činnost všech ostatních součástí, se kterými komunikuje prostřednictvím sběrnice. Co se týče vzhledu, je procesor většinou placatý čtverec s velkým množstvím nožiček, kterými se připojuje k základní desce (do slotu pro procesor). 28

29 Ukázky procesorů (AMD Sempron 2800 horní strana a Intel 486 spodní strana) Dnes se prodávají procesory převážně dvou výrobců: Intel (procesory Pentium a Celeron) a AMD (velké množství různých názvů procesorů, např Athlon). O kvalitě procesoru rozhoduje velké množství parametrů, ale nejdůležitějším údajem je jeho frekvence, což je vlastně rychlost, s jakou pracuje. Ta se udává v hertzích (čte se hercích), zn. Hz a jejich násobcích, tzn. khz (kilohertzích), MHz (megahertzích) a GHz (gigahertzích). Např. tedy procesor AMD 486 DX4/100MHz, Intel Pentium 4 3,2GHz apod. Zjednodušeně lze říci, že čím vyšší frekvence, tím lepší procesor. Pozn. Skutečná situace je poněkud složitější. Někteří výrobci uvádějí, že procesor Intel Pentium pracující na určité frekvenci má menší výkon, než jejich procesor pracující na téže frekvenci. Proto svoje procesory neoznačují číslem, které udává skutečnou frekvenci procesoru, ale udává frekvenci procesoru Intel Pentium se stejným výkonem. Např. výrobce AMD nabízí Procesor s názvem AMD XP 1800+, který má mít stejný výkon jako procesor Intel Pentium 4 1,8GHz, ale ve skutečnosti pracuje na frekvenci 1,53MHz. Ještě dále zašel kdysi výrobce IBM, který použil přímo v názvu procesoru MHz, přestože číslo před tím neudává skutečnou hodnotu, na které procesor pracuje, ale právě onu frekvenci srovnatelného procesoru od Intel. Tak prodával procesor Cyrix PR166MHz pracující ve skutečnosti na 133MHz. Jak je to s výkonem těchto procesorů ve skutečnosti, je předmětem mnoha dlouhodobých sporů. Někteří tvrdí, že procesory mají pouze výkon odpovídající jejich skutečné frekvenci, jiní zastávají názor, že hodnota srovnatelného procesoru Intel uvedená na procesorech jiných výrobců mnohem přesněji odpovídá jejich skutečnému výkonu. Pravda bude zřejmě někde uprostřed. To znamená, že procesor AMD XP pracující ve skutečnosti na frekvenci 1,53 MHz bude mít nejspíš výkon srovnatelný s procesorem Intel Pentium 1,7GHz či podobným. My se pro jednoduchost budeme držet názoru, že o kvalitě procesoru rozhoduje jeho skutečná frekvence, ale pokud si nebudeme jistí, budeme za skutečnou považovat tu hodnotu, která je uvedena v názvu procesoru. Úkol 3.4: Seřaďte následující procesory od nejhoršího k nejlepšímu: Intel Pentium 166 MMX (166 MHz) AMD 486 DX4/100MHz Intel Pentium 4 3,2GHz AMD Athlon XP (1,53 GHz) IBM Cyrix MII-300 (233MHz) Intel Celeron 433MHz 29

30 Úkol 3.5: Pokud máte k dispozici nějakou starší desku s procesorem, vyzkoušejte si jeho umístění do příslušného slotu Paměti - zkratka: podle typu RAM (RWM), ROM - originální název: Memory Úkol 3.6: Zkuste si vzpomenout, kde v textu dříve jsme mluvili o paměti typu ROM a kdy o RAM. V počítači se vyskytují dva základní druhy pamětí: a) paměť typu ROM Její název vznikl z anglického read only memory, což v překladu znamená paměť pouze pro čtení a přesně vystihuje její funkci. Do této paměti jsou jednou (většinou při výrobě) trvale zapsána data a od té doby je lze pouze číst. Nachází se například v biosu, kde uchovává data potřebná pro spuštění počítače. b) paměť typu RAM Název RAM se používá poněkud nepřesně pro paměti typu RWM. Pojem RWM vznikl z anglického read-write memory, což opět popisuje funkci paměti, tedy zápis do a čtení z paměti. Naproti tomu pojem RAM vznikl z random access memory, tedy v překladu paměť s náhodným přístupem, což může být jak paměť typu RWM, tak typu ROM. Postupem času se ovšem začalo označení RAM používat pro paměti typu RWM a my u toho zůstaneme. Paměť typu RAM tedy slouží k zápisu a následnému čtení dat. Tato data lze kdykoli vymazat nebo přepsat. Úkol 3.7: Vyjmenujte, jaké typy slotů pro paměti jsou na základní desce. V počítači je nejdůležitější tzv. operační paměť, což je právě paměť typu RAM. Jak už bylo řečeno, procesor plní myslící funkci mozku, tedy zpracovávání dat. A tato data získává právě z operační paměti, kam je po zpracování opět ukládá. Lze tedy říci, že operační paměť plní pamatovací funkci mozku. Jak už bylo řečeno v kapitole 1.1., operační paměť se připojuje k základní desce prostřednictvím slotů pro paměti. Podle toho rozlišujeme paměti SIMM, DIMM neboli SDRAM a DDR SDRAM. Všechny tři typy vypadají podobně a liší se pouze svojí velikostí. Operační paměti jsou placaté obdélníkové destičky, které na sobě mají připájeno různé množství integrovaných obvodů a na jedné z delších stran mají měděné kontakty, kterými se připojují ke slotům na základní desce. 30

31 Starší (nahoře) a novější verze paměti typu SIMM Paměť typu SDRAM (DIMM) Paměť typu DDR SDRAM Paměti při pohledu shora O kvalitě operační paměti opět rozhoduje několik parametrů, ale důležitější jsou pouze dva. Nejdůležitější je bezesporu její kapacita neboli velikost, čili kolik dat do ní lze uložit. Ta se udává v bytech (čte se bajtech), zn. B a jejich násobcích, tzn. kb (kilobajtech), MB (megabajtech) a GB (gigabajtech). Např. tedy SIMM 16MB EDO RAM, paměť 512 MB DDR-400 apod. Druhým parametrem pamětí je jejich frekvence, což je rychlost, s jakou komunikují se sběrnicí a tím i s procesorem. Ta se stejně jako u procesoru udává v Hz. Např. SDRAM DIMM 256MB PC133 (tzn. 133MHz), SODIMM 256MB DDR-333 (333MHz). U pamětí jednoznačně platí, že čím větší kapacita, tím lepší paměť. Teprve pokud je kapacita pamětí stejná, lze určit lepší z nich na základě frekvence. Paměť typu RAM není pouze operační paměť na základní desce, ale lze ji najít i na jiných částech počítače, typicky například na grafické kartě. 31

32 Úkol 3.8: Seřaďte následující paměti od nejhorší k nejlepší: SIMM 16MB EDO RAM 512 MB DDR-400 (400 MHz) DDR 256MB 400 Kingston CL2 (400 MHz) SDRAM DIMM 256MB PC133 (133 MHz) SODIMM 256MB DDR-333 (333 MHz) Úkol 3.9: Pokud máte k dispozici nějakou starší desku a správný typ pamětí, vyzkoušejte si jejich umístění do příslušných slotů Přídavné karty Úkol 3.10: Vyjmenujte, jaké druhy slotů pro přídavné karty jsou na základní desce. Přídavných karet je velké množství typů. Řekneme si něco o těch nejdůležitějších: Grafická karta Grafická karta slouží k připojení monitoru k počítači a ke komunikaci mezi nimi. Proto má na zadní straně, tedy na té části, která kouká ven ze základní jednotky, speciální konektor k tomuto účelu. Ten vypadá na první pohled jako samička pro sériový port, ale má místo dvou tři řady dírek pod sebou a většinou mívá modrou barvu (viz obrázek). Právě podle tohoto konektoru lze bezpečně poznat grafickou kartu. Kromě něj mohou na kartě být i další konektory, ale tento jediný je tam vždy. Na obrázku je kromě klasického konektoru pro monitor ještě tzv. S-video konektor (dva různé typy detaily A, B), kompozitní výstup (detail C) a výstup DVI (bílý konektor bez detailu). Různé grafické karty s detailem zadní strany Protože na grafickou kartu byly kladeny stále větší nároky, stala se z ní postupně velmi složitá komponenta, která plní velké množství samostatných funkcí. Každá grafická karta má proto vlastní paměť a procesor, který se svým výkonem velmi blíží výkonu hlavního procesoru počítače. Dokonce platí, že procesory na nových grafických kartách mají větší výkon než centrální procesory dnes ještě běžně užívaných počítačů. 32

33 O kvalitě grafické karty rozhoduje velké množství parametrů. Který z nich má největší význam záleží na tom, na co bude grafická karta používána. Ale většinou platí, že nejdůležitějším údajem je velikost paměti, která je stejně jako u operační paměti udávána v bytech, o trochu méně důležité jsou frekvence paměti a frekvence procesoru, oboje v Hz. Samozřejmě je třeba ještě sledovat, zda karta umožňuje požadované rozlišení (bude o něm řeč později) a zda má všechny konektory pro výstup, které budeme potřebovat. Úkol 3.11: Seřaďte následující grafické karty od nejhorší k nejlepší: SAPPHIRE Radeon X1600XT 256MB PCI-E (600MHz frekvence CPU, 1400MHz frekvence paměti.) Nvidia TNT2 M64 16MB PCI (16MB paměti) Trident kB (512kB paměti) MSI GeForce NX7300GT-TD256EH (256MB paměti, 350MHz frekvence CPU, 666MHz frekvence paměti) Úkol 3.12: Pokud máte k dispozici nějakou starší desku a grafickou kartu, vyzkoušejte si její umístění do příslušného slotu Zvuková karta Zvuková karta slouží k vytváření a snímání zvuku a k připojení zvukových zařízení jako jsou reproduktory, sluchátka, mikrofon aj. Navíc je na téměř všech zvukových kartách konektor pro připojení joysticku. Protože většina zvukových zařízení se připojuje pomocí klasického, tzv. 3,5 mm jack konektoru (to je tentýž, jaký najdeme například na walkmanech či diskmanech), poznáme zvukovou kartu právě podle těchto konektorů na zadní straně. Většinou jich má 3-6 a k tomu již zmiňovaný konektor pro joystick, který vypadá jako zmenšený paralelní port (viz obrázek). Dříve bývaly všechny konektory stejné (zpravidla kovová nebo černá barva), dnes se většinou barevně liší podle toho, jaké zařízení do kterého konektoru patří. Zelený konektor je určen pro reproduktory nebo sluchátka, růžový pro mikrofon apod. Zvuková karta Síťová karta Síťová karta slouží k připojení počítače k počítačové síti. Podle druhu kabelů používaných v určité síti se liší i konektory na síťové kartě. Počítačové sítě budou probrány 33

34 v jiné kapitole, takže se o způsobu připojení zmíníme jenom velmi stručně. Dříve se nejčastěji používal tzv. koaxiální kabel a jemu odpovídající BNC konektor (viz obrázek), dnes je nejrozšířenější tzv. kroucená dvoulinka a konektor RJ-45 (viz obrázek). Síťová karta a detail BNC (uprostřed) a RJ-45 konektoru Výkon síťové karty je dán především její přenosovou rychlostí, která se udává v bitech za sekundu, značka b/s, případně bps, resp. násobcích: kilobitech za sekundu (kb/s, kbps), megabitech za sekundu (Mbps, Mb/s) a vyšších. Typickým příkladem může být karta 3COM 3C905CX-TX-M 10/100 PCI, jejíž název říká, že může pracovat na rychlosti 10Mbps nebo 100Mbps. Kromě tří výše uvedených typů přídavných karet existuje ještě velké množství dalších, např. televizní karta, WiFi karta, střihová karta atd. Zvláštním případem je modem, který může být jako přídavná karta nebo jako periferní zařízení a my ho probereme v samostatné kapitole. Podle způsobu připojení k základní desce rozlišujeme tři druhy přídavných karet: karty do ISA slotu, do PCI slotu a do AGP slotu. Jak už bylo řečeno, v provedení do AGP slotu se vyrábějí pouze grafické karty, všechny ostatní jsou v provedení ISA (starší) nebo PCI (novější). Je samozřejmé, že část karty určená k zasunutí do slotu tvarově odpovídá příslušnému typu slotu. Spodní část karty do ISA slotu Spodní část karty do PCI slotu 34

35 Spodní část karty do AGP slotu 1.5. Pevný disk - zkratka: HDD, HD - originální název: hard disk drive, harddisk Pevný disk počítače slouží k uchování dat ve vypnutém počítači. Jak už bylo řečeno, během práce se data čtou a zapisují do operační paměti. Ta má ovšem dvě nevýhody. Jednak má v porovnání s pevným diskem značně omezenou kapacitu (paměť dnes řádově stovky MB, pevný disk stovky GB, tedy 1000x více) a jednak se z ní veškerá data ztratí v okamžiku vypnutí počítače (ať už úmyslného, nebo například způsobeného výpadkem elektrického proudu). Proto je v počítači také pevný disk, což je vlastně obdoba operační paměti, ale bez výše uvedených nevýhod. Možná vás napadne, proč se tedy rovnou nepoužívá pevný disk místo operační paměti. Je to způsobeno tím, že čtení z a zápis dat na pevný disk je mnohonásobně pomalejší než u operační paměti a pro praktickou práci by bylo nepoužitelné. Co se týká vzhledu, je pevný disk taková malá kovová krabička : Pevný disk Pevný disk se k základní desce připojuje pomocí speciálního kabelu. Právě podle způsobu připojení a tím i komunikace se základní deskou rozlišujeme v podstatě dva až tři typy pevných disků. 35

36 První z nich se dnes označuje názvem PATA, což je zkratka Paralel Advanced Technology Attachment. Ten se k základní desce připojuje pomocí tzv. IDE kabelu a IDE rozhraní. Jak vypadá IDE konektor na základní desce bylo popsáno v kapitole 1.1. IDE konektor na pevném disku vypadá úplně stejně. Kabel na jejich propojení se skládá ze 40 nebo 80 vodičů a jeho konce samozřejmě odpovídají těmto konektorům: IDE kabel k pevnému disku Druhým typem je pevný disk označovaný SATA (Serial Advanced Technology Attachment). Ten je novější a rychlejší než PATA disk. Pro jednoduchost jsou také konektory na desce i disku a kabel na jejich propojení označovány pojmem SATA: SATA konektory na základní desce (vlevo), na disku a SATA kabel Třetím typem jsou disky s rozhraním SCSI. Ty měly význam především před vznikem SATA disků, tedy v době, kdy existovaly pouze PATA a SCSI disky. SCSI disky byly podstatně rychlejší a měly i některé další výhody (například možnost připojit větší množství zařízení). Proto ten, kdo měl vysoké nároky na výkon, pořídil si disk s SCSI rozhraním i přesto, že byl výrazně dražší než PATA disk. Navíc bylo nutné dokoupit ještě speciální kartu zvanou SCSI řadič, protože na běžné základní desce nebyl konektor SCSI. To celkovou cenu použití SCSI disku ještě dále zvyšovalo. Dnešní SATA disky jsou rychlostně srovnatelné s disky SCSI a přitom jsou levnější, takže SCSI disky už se tolik nepoužívají. 36

37 Kromě propojení se základní deskou je ještě třeba připojit k disku zdroj napájení. To se děje pomocí kabelu ze zdroje s následujícím konektorem: Napájecí konektor na kabelu ze zdroje (vlevo) a příslušný konektor na disku O kvalitě pevného disku opět rozhoduje několik parametrů. Nejdůležitější je většinou jeho kapacita neboli velikost, čili kolik dat na něj lze uložit. Stejně jako u pamětí se udává v bytech a jejich násobcích, kb, MB a GB. Např. tedy HDD Seagate 120 GB apod. Dalšími parametry mohou být například počet otáček za sekundu, přístupová doba, velikost vyrovnávací paměti aj. Úkol 3.12: Seřaďte následující pevné disky od nejhoršího k nejlepšímu: HDD Seagate 200GB Barracuda HDD IBM 200MB HDD Western Digital 20GB HDD Quantum 540MB Fireball HDD Maxtor DiamondMax 10-80GB HDD Western Digital 3,2GB Úkol 3.13: Pokud máte k dispozici nějakou starší desku nebo řadič a pevný disk, vyzkoušejte si jejich vzájemné propojení Disketová mechanika - zkratka: FDD, FD - originální název: floppy disk drive, floppydisk Jak už název napovídá, slouží disketová mechanika ke čtení (a zápisu) disket. Dříve patřila k velmi důležitým součástem počítače, protože pro běžného uživatele představovala jediný způsob přenosu informací mezi počítači. Později, s rozvojem počítačových sítí, vypalovacích mechanik (mechaniky schopné zapisovat (=vypalovat) data na CD a DVD disky), flash disků (paměťová media do usb) a dalších technologií začal význam disket klesat a dnes už je často na počítačích ani nenajdeme. Přesto si o nich něco řekneme. Vzhled disketové mechaniky se velmi podobá vzhledu pevného disku, pouze na přední straně je otvor pro zasunutí diskety: 37

38 Disketová mechanika Také způsob připojení desce je velmi podobný způsobu připojení disku. K základní desce se připojuje jedním širokým datovým kabelem, který má na rozdíl od disku pouze 34 vodičů a podobně jako disk se připojuje také ke zdroji, pouze příslušný konektor má jiný tvar: Napájecí konektor k disketové mechanice Jak už bylo řečeno, slouží disketová mechanika ke čtení disket. Dnes už se používají výhradně diskety velikosti 3,5 (čti tři a půl palce) s kapacitou 1,44MB nebo 2,88MB: Disketa 3,5 Úkol 3.14: Pokud máte k dispozici nějakou starší desku nebo řadič a disketovou mechaniku, vyzkoušejte si jejich vzájemné propojení Optické mechaniky Pod pojmem optické mechaniky se skrývají mechaniky na čtení (a případně zápis) CD a DVD disků. Pozn. Optické mechaniky se jim říká proto, že ke čtení a zápisu disků využívají světelný (přesněji laserový) paprsek. Tím se liší od pevných disků a disketových mechanik, které využívají magnetické pole. Oba typy mechanik (CD i DVD) vypadají naprosto stejně a stejně se také připojují, probereme je tedy najednou. Jsou to opět takové kovové krabičky, ovšem o něco větší než pevný disk (tak, aby se do nich vešlo CD): 38

39 CD-Rom mechanika Co se týče způsobu připojení k základní desce a ke zdroji napájení, je naprosto shodný s připojením PATA disků (IDE rozhraní). Nejdůležitějším parametrem optických mechanik je samozřejmě druh disků, jež čtou a zapisují. CD mechaniky (v názvu mají CD) dokáží pracovat pouze s disky CD, DVD mechaniky (DVD v názvu) pracují s disky CD i DVD. Dalším důležitým parametrem je, zda slouží pouze ke čtení nebo dokážou data na disky i zapisovat. Mechaniky typu ROM disky pouze čtou, RW mechaniky dokážou i zapisovat. Zvláštní pozornost je třeba věnovat diskům DVD, protože existují ve dvou variantách: - (mínus) a + (plus). Mechanika typu + dokáže pracovat pouze s + disky a naopak. Nejlépe to vysvětlí následující příklady několika typů mechanik: CD-ROM mechanika pro čtení CD disků DVD-RW mechanika pro čtení a zápis CD a DVD disků DVD±RW mechanika pro čtení i zápis CD a +DVD i DVD disků Úkol 3.15: Zkuste podle názvu poznat funkci dalších mechanik: CD-RW, DVD+ROM, DVD-ROM, DVD±ROM, DVD+RW. Třetím parametrem vypovídajícím o kvalitě optických mechanik je rychlost čtení (a případně zápisu). U mechanik určených pouze ke čtení je údaj pouze jeden, udávající rychlost čtení, např. CD-ROM 52x. U zapisovacích mechanik jsou údaje tři, oddělené lomítkem, např. CD-RW 52x/24x/8x. První údaj je rychlost čtení, druhý je rychlost zápisu na obyčejné CD-R disky a třetí je rychlost zápisu na přepisovatelné CD-RW disky (viz dále). Typy disků do optických mechanik Stejně jako jsou různé typy optických mechanik, existují i různé typy disků a jejich název popisuje jejich použití: a) lisované CD a DVD disky přímo v továrně při výrobě jsou na ně trvale vylisována data, která lze potom pouze číst. Patří sem například instalační CD různých her a programů, ale také běžná audio CD a filmová DVD. b) CD-R, DVD-R a DVD+R disky tyto disky se prodávají prázdné a lze na ně jednou vypálit libovolná data. Po prvním vypálení lze disky už pouze číst. 39

40 c) CD-RW, DVD-RW a DVD+RW disky na tyto disky lze data opakovaně zapisovat, číst je a mazat. Pozn. Kromě výše uvedených typů existuje ještě speciální typ DVD disku a DVD mechaniky označovaný jako DVD-RAM. Na DVD-RAM disk lze, stejně jako na DVD-RW disk opakovaně zapisovat, číst a mazat data, ale na rozdíl od běžného RW má jednu obrovskou výhodu. Na disk RW lze jednorázově zapsat určité množství dat a při přepisu je nutné celé toto množství dat smazat a zapsat data nová. Kvalitnější mechaniky umějí ještě k datům již zapsaným další data připsat, pokud je na disku místo, ale nikdy nelze smazat pouze část dat. A právě to je zvláštností DVD-RAM mechanik. Na ně lze data zapisovat a mazat také po částech tedy způsobem, na jaký jsme zvyklí u pevného disku. Za tuto výhodu se ovšem platí vyšší cenou DVD-RAM mechanik i disků a proto nejsou příliš rozšířené. Hlavním parametrem všech optických disků je jejich kapacita v B, stejně jako u pevných disků. Běžné CD disky mají většinou kapacitu 700MB, DVD disky 4,7GB. Kromě toho ovšem existují ještě DVD dvouvrstvé, které mají kapacitu většinou 8,5GB, a navíc se DVD disky vyrábějí oboustranné, čímž se kapacita jednoho disku může zvýšit na 9,4GB nebo dokonce na 17GB. Úkol 3.16: Pokud máte k dispozici nějakou starší desku nebo řadič a optickou mechaniku, vyzkoušejte si jejich vzájemné propojení Zdroj napájení Zdroj napájení slouží k napájení všech komponent elektrickým proudem. Proud je do zdroje přiveden z elektrické zásuvky kabelem, ve zdroji je transformován (přeměněn) na hodnoty napětí a proudu, které jsou požadovány jednotlivými komponentami a do nich jsou potom rozvedeny pomocí dalších kabelů. Ke konkrétním součástem se napájecí kabely ze zdroje připojují pomocí speciálních konektorů: Zleva ATX konektor pro napájení základní desky, konektor pro napájení pevného disku nebo optické mechaniky a konektor pro napájení disketové mechaniky 40

41 Pokud jde o vzhled, je napájecí zdroj nejobjemnější komponenta v počítači. Vypadá jako kovová krabice, ze které vede velké množství kabelů a na zadní straně má vedle větráku konektor pro připojení kabelu z elektrické zásuvky: Zdroj napájení Úkol 3.16: Pokud máte k dispozici nějaký starší zdroj napájení a některé komponenty, ke kterým se připojuje, vyzkoušejte si jejich vzájemné propojení Skříň počítače - originální název: case Jak už bylo řečeno na začátku, všechny komponenty jsou uvnitř počítačové skříně a spolu s ní tvoří základní jednotku. Zjednodušeně lze skříně rozdělit do dvou skupin, na skříně speciální a na skříně univerzální. První typ speciální skříně se vyrábějí jako pevná součást kompletních počítačů, většinou značkových, které se používají převážně v kancelářích. Tyto počítače mají speciální tvar a lze v nich měnit pouze některé komponenty, jako je disk nebo paměť. Další komponenty jako grafickou nebo zvukovou kartu lze měnit pouze výjimečně, základní desku nikdy. Tato nevýhoda je kompenzována nižší cenou těchto počítačů. Druhý typ skříně univerzální mají sice rozmanitý vnější tvar, ale přesně dané normované vnitřní rozměry, takže je v nich možné používat různé komponenty a průběžně je vyměňovat za novější. Tyto počítače jsou rozšířenější v domácnostech, kde se vyplatí zaplatit o něco vyšší cenu a mít za to možnost počítač pravidelně vylepšovat a modernizovat. Kromě toho lze ještě skříně a tím vlastně i celé počítače rozdělit na desktopy a towery. Desktop je typ, který se používá naležato, většinou se umisťuje pod monitor. Vyráběl se hlavně dříve, dnes už je vidět spíše výjimečně. Téměř všechny nové skříně se vyrábějí v provedení tower. Ty se používají nastojato, buďto na stole vedle monitoru, nebo na zemi vedle stolu. Podle velikosti rozlišujeme minitower (nejmenší), miditower a bigtower (největší). Ukázky různých skříní jsou na následujících obrázcích. 41

42 Dva příklady a pohled na vnitřek minitoweru (i s namontovaným zdrojem) Ukázka desktopu, miditoweru a bigtoweru S velikostí skříně souvisí i počet zařízení, které lze dovnitř umístit, především počet optických mechanik a pevných disků či disketových mechanik. Místo pro optické mechaniky se nazývá 5,25 pozice (čti pět a čtvrt pozice, název vyplývá z rozměrů mechaniky), pro disketové mechaniky 3,5 pozice externí (tři a půl pozice, která má otvor ven ze skříně) a pro pevné disky 3,5 pozice interní. Pozice 3,5 externí lze samozřejmě použít i jako interní, otvor se v tomto případě zakryje speciální záslepkou. Minitower má většinou 2 pozice 5,25 a tři pozice 3,5, z nichž většinou dvě mohou být použity jako externí. Miditower má 3 nebo 4 5,25 pozice a 3 až 5 pozic 3,5, zpravidla dvě z nich externí. Bigtower má 4 a více 5,25 pozic a také 4 a více 3,5 pozic. Opět bývají ve většině případů dvě z nich externí Modem Odborně řečeno, modem je zařízení, které převádí analogový signál do digitální podoby a naopak. Odtud také pochází jeho název: MOdulace je převod digitálního signálu na analogový a DEModulace je proces opačný. A k čemu je to dobré? Dnešní počítače pracují s digitálním signálem, ale většina starších zařízení, například telefon a telefonní kabely pracovali se signálem analogovým. A pokud chceme tato zařízení navzájem propojit, je třeba právě modem. Jak z výše uvedeného vyplývá, používá se modem především k připojení počítače k internetu prostřednictvím běžné telefonní linky. Modem může být buďto druh přídavné karty, nebo periferní zařízení. Poznáme ho podle konektoru. Ten je shodný s konektorem pro telefon, který je v zásuvce na zdi. Tento 42

43 konektor se nazývá RJ-11 a na modemu jsou většinou dva: první pro připojení modemu k telefonní zásuvce ve zdi a druhý pro propojení modemu a telefonu. (Aby nebylo nutné neustále přepínat kabely, podle toho, jestli chceme být na internetu, nebo telefonovat. Telefon pak samozřejmě funguje, i když je počítač a tím i modem vypnutý.) Modemy v provedení přídavná karta a periferní zařízení Důležitým parametrem modemu je, stejně jako u síťové karty, jeho přenosová rychlost udávaná v bitech za sekundu (b/s, bps). Standardní telefonní modemy (tzv. dial-up) mají dnes přenosovou rychlost většinou 56kb/s. Výše uvedené informace se týkají tzv. dial-up modemů, což jsou modemy, které slouží k připojení k internetu pomocí tzv. vytáčeného připojení. Ty už se dnes moc nepoužívají, protože jsou pomalé a nespolehlivé. Navíc nelze současně využívat dial-up modem pro připojení k internetu a telefonovat (linka je obsazena). Dnes jsou běžnější tzv. DSL modemy (nejčastěji ADSL modemy), které také využívají pro připojení klasickou telefonní linku, ale díky nové technologii umožňují trvalé připojení k internetu a souběžné telefonování a navíc jsou podstatně rychlejší. Kromě toho existují ještě další typy modemů, například pro připojení k internetu přes televizní kabel apod. Úkol 3.17: Pokud máte doma připojení k internetu, zkuste si vzpomenout, jakého je druhu (např. dialup modem vytáčené připojení, ADSL modem, WiFi, ) a jaká je jeho rychlost (např. 56kbps, 256 kbps, 1Mbps, ). 2. Periferní zařízení Jak už bylo řečeno v úvodu, periferní zařízení jsou ty části počítače, které se k základní jednotce ( bedně ) připojují zvenku většinou prostřednictvím portů či konektorů. Rozlišujeme vstupní a výstupní periferní zařízení Vstupní periferní zařízení Mezi vstupní periferní zařízení patří ty části, kterými se do počítače dostávají informace z okolí, nejčastěji od člověka, který s počítačem pracuje. Jsou to tedy ta zařízení, kterými putují informace od uživatele k počítači. Patří sem zejména klávesnice a myš, dále pak skener, mikrofon, dotykový displej, joystick, webová kamera aj. První dvě si popíšeme podrobněji: Klávesnice Klávesnici jako takovou asi není třeba představovat. Všechny klávesy (tlačítka) na klávesnici lze rozdělit do pěti skupin podle toho, jakou plní funkci (jejich rozložení je na obrázku níže): 43

44 a) Alfanumerické klávesy největší skupina kláves, zahrnuje písmena a čísla nad písmeny, speciální znaky jako tečku, závorky apod., klávesu Shift (široká šipka nahoru - klávesa pro psaní velkých pásmen), mezerník (ta velká klávesa dole uprostřed píše mezery), klávesa Tab (šipka se zarážkou vlevo posouvá text o několik mezer), a Enter (největší klávesa ukončení stávajícího řádku a přechod na nový). Sporná je klávesa Backspace (šipka doleva vpravo nahoře slouží ke smazání znaku vlevo od kurzoru) a klávesa Delete (není součástí skupiny s písmeny - slouží ke smazání znaku vpravo od kurzoru). My tyto klávesy zařadíme podle jejich polohy, takže klávesu Backspace budeme počítat k alfanumerickým klávesám a klávesu Delete ke kurzorovým. b) Numerické klávesy skupina číslic a matematických symbolů v pravé části klávesnice. c) Kurzorové klávesy čtyři šipky (,,, ) a šest kláves nad nimi (Insert, Delete, Home, End, PageUp a PageDown) d) Funkční klávesy klávesy F1 až F12 v horní části klávesnice e) Speciální klávesy všechny ostatní, tzn. ty, které nepatří do žádné z prvních 4 skupin. Patří sem zejména klávesy Esc (Escape) v levém horním rohu, klávesy Ctrl a Alt u alfanumerických kláves, dále Caps Lock, Num Lock atd. Úkol 3.18: Ještě než se podíváte na obrázek na následující stránce, zkuste si ukázat jednotlivé skupiny kláves na skutečné klávesnici. 44

45 45

46 Velmi důležité je rozdělení klávesnic podle způsobu připojení. Různé klávesnice se mohou připojovat k různým portům v počítači. Na to je třeba dávat pozor zejména při koupi nové klávesnice, kdy musíme koupit takovou klávesnici, která lze připojit k některému z portů na našem počítači. Při koupi tedy nejprve zjistíme, jaké porty na počítači máme volné a podle toho koupíme klávesnici. Nejběžnější jsou 3 druhy klávesnic podle připojení: a) DIN-ová klávesnice připojuje se do DIN konektoru na základní desce - dnes už se nevyrábí a najdeme ji pouze u starších počítačů DIN konektor na klávesnici b) klávesnice do PS/2 připojuje se do PS/2 konektoru na základní desce PS/2 konektor na klávesnici c) klávesnice do USB připojuje se do USB portu na základní desce USB konektor na klávesnici Pozn. Naštěstí existují i tzv. redukce, které převádějí jeden typ konektoru na jiný, takže i když koupíme klávesnici se špatným konektorem, stačí dokoupit redukci a můžeme ji používat. Ovšem je třeba dávat pozor i na typ redukce, redukce typu PS/2 > USB je jiná než redukce USB > PS/2. Nejlepší je říct prodavači, jaký typ konektoru máme na klávesnici a jaký v počítači a prodavač nám doporučí správnou redukci. Úkol 3.19: Vzpomeňte si, jak se jmenují a jak vypadají konektory pro připojení klávesnice na základní desce Myš Stejně jako klávesnice je i myš dnes už běžné zařízení a není třeba ji představovat. Řekneme si tedy jen něco málo o rozdělení myší. Podle způsobu práce rozlišujeme myši kuličkové a optické. Kuličkové myši jsou starší, k rozpoznání pohybu využívají pohyb kuličky ve spodní části. Díky tomu, že ke sledování pohybu je využit mechanický princip (to je právě to otáčení kuličky), jsou tyto myši mnohem více poruchové (snadno se rozbijí). Navíc na sebe kulička při pohybu nabaluje nečistoty, a proto je třeba ji pravidelně čistit. Pozn. Kuličkovou myš vyčistíme následujícím způsobem: Nejprve pootočením vyndáme kruhové víčko na spodní části myši. Tím se kulička uvolní a lze ji vyndat. Poté kuličku důkladně otřeme čistým hadrem. Dále je třeba očistit válečky, po kterých se kulička odvaluje. Ty jsou vidět v otvoru po kuličce. Zpravidla zde jsou dva delší válečky s menším průměrem a 46

47 jeden nižší s větším průměrem. Důležité je očistit zejména dva delší válečky. Většinou na nich bývá hned na první pohled patrný proužek prachu a jiných nečistot. Ten je třeba důkladně odstranit po celém obvodu válečku (pokud odstraníme pouze část špinavého pásu, jsou problémy s pohybem myši zpravidla ještě větší než před začátkem čištění!). V případě nouze lze špínu odstranit i pouhým nehtem, ovšem mnohem lepší je důkladné vyčištění pomocí hadříku nebo vaty na špejli. Vždy je třeba zkontrolovat, že na válečkách ani na kuličce nezůstaly zbytky vaty či vlákna z hadříku. Když jsou kulička i válečky dokonale čisté, vrátíme kuličku zpět do otvoru a uzavřeme kruhovým víčkem. Víčko opět zajistíme pootočením, mělo by být cítit lehké zaklapnutí. Optické myši jsou podstatně novější. Ke snímání pohybu používají světelný paprsek, a proto jsou mnohem méně poruchové. Pouze výjimečně se může ušpinit čočka na spodní straně myši. V tom případě ji stačí lehce otřít a myš opět funguje. Kromě výše uvedených dvou druhů existují ještě další, méně časté, používané převážně u notebooků. Jsou to starší trackball (taková obracená myš kulička koukající z horní strany notebooku, po které se jezdilo dlaní) a novější touchpad (černá plošinka, po které se jezdí prstem). Stejně jako klávesnice i myši se připojují k různým konektorům (resp. portům) a rozlišujeme tak asi tři druhy myší podle způsobu připojení: a) sériová myš připojuje se do sériového (COM) portu na základní desce - dnes už se příliš nevyrábí a najdeme ji většinou u starších počítačů Sériový konektor myši b) myš do PS/2 připojuje se do PS/2 konektoru na základní desce PS/2 konektor myši c) myš do USB připojuje se do USB portu na základní desce USB konektor myši Úkol 3.20: Vzpomeňte si, jak se jmenují a jak vypadají konektory pro připojení myši na základní desce. 47

48 Další vstupní periferní zařízení nejsou k provozu počítače nezbytná a proto je zde nebudeme podrobněji popisovat. Stačí pouze vědět, která to jsou (byla vyjmenována v úvodu kapitoly 2.1.) 2.2. Výstupní periferní zařízení Mezi výstupní periferní zařízení patří zejména monitor, dále pak tiskárna, reproduktory a jiná. Jejich seznam najdete v úvodu třetí kapitoly. O některých z nich si opět řekneme něco více Monitor Dnes už narazíme na počítač bez monitoru jen velmi výjimečně, a když už, jedná se většinou o nějaký specializovaný počítač plnící určitou konkrétní funkci, např. počítače řídící roboty a stroje v továrnách, počítače v autech apod. I ty jsou však většinou vybaveny alespoň malým displejem, který lze považovat za jednoduchý monitor. U běžných domácích PC najdeme monitor nebo nějakou jeho obdobu vždy. Může se jednat buďto o klasický obrazovkový monitor nebo novější plochý LCD monitor. Méně často bývá počítač připojen ke klasické televizi nebo dataprojektoru, které monitor nahrazují. Mezi nejdůležitější parametry monitoru patří velikost obrazovky. Ta se udává v palcích zn. a je to vlastně velikost úhlopříčky (viz obr.). Jeden palec je 2,54 cm. Dnes jsou nejběžnější monitory o velikosti 17, 19 nebo 21, tedy s úhlopříčkou 43 cm, 48 cm nebo 53 cm. U starších počítačů najdeme ještě monitory 14 a 15 (úhlopříčka 35,5 cm a 38 cm), což jsou rozměry, které jsou dnes běžné u displejů notebooků. Znázornění úhlopříčky monitoru 48

49 Dalším parametrem, podle kterého lze poznat kvalitu monitoru je jeho rozlišení a obnovovací frekvence. Zapisuje se ve tvaru rozlišení_x x frekvence Hz (např. O rozlišení budeme podrobněji mluvit v kapitole V, zatím stačí vědět, že jde o maximální počet bodů, které je schopen monitor zobrazit ve vodorovném (X) a svislém (Y) směru a že čím více, tím lépe. Také u obnovovací frekvence platí čím více tím lépe a zde je to ještě důležitější, protože čím nižší obnovovací frekvence, tím více jsou při sledování monitoru zatěžovány oči. Zejména je třeba dávat pozor na frekvence 60Hz a nižší, které mohou poškozovat zrak Tiskárna Tiskárna je dnes už také běžným zařízením, které najdeme u většiny domácích počítačů. Podle způsobu tisku rozlišujeme tři základní typy tiskáren: a) jehličkové tiskárny nejstarší typ. Tyto tiskárny jsou velmi hlučné a pomalé a mají velmi nízkou kvalitu tisku. Přesto jsou ještě dnes používané, protože mají bezkonkurenčně nejnižší provozní náklady (tisk na nich vyjde velmi levně). Dnes už se většinou nevyrábějí a lze je koupit pouze v bazarech. Pořizovací cena takové tiskárny je pak řádově stovky korun a tisk jedné stránky (černobíle) vyjde na několik haléřů. b) inkoustové tiskárny (bublinkové tiskárny) dnes nejběžnější typ. Tyto tiskárny mají kvalitní tisk a jsou poměrně rychlé. Navíc jsou levné. Jejich velkou nevýhodou je vysoká cena tisku. V praxi většinou platí, že čím je vyšší pořizovací cena tiskárny, tím nižší jsou náklady na tisk. Ovšem i ty nejdražší inkoustové tiskárny, které mají tedy v rámci inkoustových tiskáren nejlevnější provozní náklady, mají stále tisk podstatně dražší než tiskárny jehličkové a o něco dražší než tiskárny laserové. Inkoustové tiskárny si tedy většinou pořizují lidé do domácností a menších firem a kanceláří, kde se netiskne velké množství dokumentů a nevyplatí se investovat do drahých laserových tiskáren. Ceny inkoustových tiskáren jsou dnes v řádu stovek až tisíců korun a tisk jedné stránky černobíle vychází kolem 1 až několika korun, u dražších tiskáren výjimečně těsně pod 1 korunu. Ještě podstatně dražší je barevný tisk, kdy u levnějších tiskáren může jedna stránka vyjít i na několik desítek korun. c) laserové tiskárny jsou nejrychlejší a mají také kvalitní tisk. Zároveň mají nižší provozní náklady než tiskárny inkoustové, i když ne tak nízké jako tiskárny jehličkové. Za tyto výhody je ovšem třeba zaplatit vyšší cenu při koupi. Proto si tyto tiskárny pořizují zejména větší firmy a instituce, které počítají s tiskem velkého množství dokumentů a vyšší pořizovací cena se jim vrátí díky nižším provozním nákladům. Ceny laserových tiskáren se pohybují kolem deseti či několika desítek tisíc a tisk jedné stránky vychází na desítky haléřů černobíle, o něco málo více barevně. Úkol 3.22: V jedné firmě potřebují koupit tiskárny k počítačům na tři různá místa. Na základě požadavků jednotlivých míst na kvalitu a množství tisku zkuste rozhodnout, který druh tiskárny bude pro jednotlivá místa nejvhodnější (samozřejmě se budeme snažit o co nejnižší pořizovací i provozní náklady, ale při splnění uvedených požadavků): 1. kancelář účetního zde se bude tisknout velké množství výplatních pásek. Bude se tisknou především text, hlavně čísla, takže požadavky na kvalitu nejsou příliš vysoké. Navíc tisk může probíhat přes noc, kdy ve firmě nikdo není, takže nejsou žádné zvláštní požadavky týkající se hluku či rychlosti tisku. 49

50 2. kancelář odbytu zde se budou tisknout především faktury a další dokumenty, kterých bude velké množství. Požadavek na kvalitu opět není příliš vysoký, ovšem tisk dokumentů probíhá nárazově, vždy velké množství v krátkém časovém úseku, a proto je třeba zajistit dostatečnou rychlost tisku. 3. kancelář ředitele zde se bude tisknou pouze občas, malé množství jednotlivých dokumentů. Ředitel si však klade požadavek na vysokou kvalitu tisku. Při koupi tiskárny je třeba opět dávat pozor na způsob připojení tiskárny k počítači, tedy aby se tiskárna připojovala ke konektoru nebo portu, který je na našem počítači přítomen a je volný. U tiskárny je to ještě důležitější než u klávesnice nebo myši, protože zde nejsou běžně dostupné redukce. Podle způsobu připojení rozlišujeme dva nejčastější typy tiskáren: a) tiskárny do paralelního portu (LPT port) starší typ, připojují se do LPT portu na základní desce nebo řadiči. Kabel pro připojení tiskárny do paralelního portu (oba konce) b) tiskárny do USB portu novější, připojují se do USB portu na základní desce. Kabel pro připojení tiskárny do USB portu (oba konce) Úkol 3.23: Vzpomeňte si, jak vypadají konektory LPT portu a USB portu na základní desce. Na základě toho určete, který konec kabelů k připojení tiskárny (obrázek výše) patří do tiskárny a který do konektoru na základní desce. Pozn. Kromě výše uvedených dvou druhů tiskáren podle způsobu připojení existuje ještě jeden typ, tzv. síťové tiskárny. Ty se nepřipojují přímo k počítači, ale připojují se k počítačové síti, jako by to byl sám počítač. Podrobněji o nich bude řeč v kapitole X. Další výstupní periferní zařízení byla vyjmenována v úvodu třetí kapitoly a jsou buďto všeobecně známa, nebo nejsou běžně používána, takže se o nich nebudeme podrobněji zmiňovat. Navíc existují i periferní zařízení, u kterých nelze jednoznačně určit, zda jsou vstupní či výstupní, např. externí modem (viz kapitolu 1.10.) 50

51 Kapitola III. kontrolní otázky 1. Co to je hardware počítače? 2. Co jsou to komponenty? 3. Co jsou to periferní zařízení? 4. Co to je a k čemu slouží základní deska? 5. K čemu slouží sloty na základní desce? 6. Které sloty najdeme na základní desce? 7. Vyjmenujte typy slotů pro přídavné karty. 8. Co to jsou a k čemu slouží ISA a PCI sloty? 9. Co to je a k čemu slouží AGP slot? 10. Co to je a k čemu slouží BIOS. 11. Co to je a k čemu slouží sběrnice v počítači? 12. Co to je a k čemu slouží procesor? 13. Který parametr nejvíce vypovídá o kvalitě procesoru? 14. Co to jsou a k čemu slouží paměti? 15. Jaký je rozdíl mezi RAM a ROM pamětí? 16. Který parametr nejvíce vypovídá o kvalitě paměti? 17. Co to jsou a k čemu slouží přídavné karty? 18. Uveďte příklad druhu přídavné karty podle způsobu připojení k základní desce. 19. Vyjmenujte druhy přídavných karet podle funkce. 20. Který parametr nejvíce vypovídá o kvalitě grafické karty? 21. Co to je a k čemu slouží grafická karta? 22. Co to je a k čemu slouží zvuková karta? 23. Co to je a k čemu slouží síťová karta? 24. Co to je a k čemu slouží pevný disk? 25. Který parametr nejvíce vypovídá o kvalitě pevného disku? 26. Co to je a k čemu slouží disketová mechanika? 27. Co to jsou a k čemu slouží optické mechaniky? 28. Jaké znáte druhy optických disků? 29. Co to je a k čemu slouží modem? 30. Jaké znáte druhy portu? 31. Co to jsou a k čemu slouží porty? 32. Vyjmenujte vstupní periferní zařízení. 33. Vyjmenujte výstupní periferní zařízení. 34. Vyjmenujte typy tiskáren podle připojení. 35. Vyjmenujte typy tiskáren podle způsobu tisku. 36. Vyjmenujte druhy klávesnic podle připojení. 37. Vyjmenujte druhy myší podle připojení. 38. Vyjmenujte typy myší podle způsobu práce. 39. Jaké skupiny kláves jsou na klávesnici? 40. Do jaké skupiny kláves patří Ctrl? 41. Do jaké skupiny kláves patří Home? 42. Do jaké skupiny kláves patří F2? 51

52 Kapitola III. samostatná práce Zkuste sehnat nějaký starší, ale funkční počítač. Ten potom rozeberte na jednotlivé komponenty. Následně jednotlivé komponenty pojmenujte a řekněte, co o nich víte. Nakonec počítač složte zpátky tak, aby opět fungoval. Během práce je třeba dávat pozor, aby nedošlo k mechanickému poškození (například ulomení, ohnutí apod.) některých komponent či jejich částí a aby nedošlo k poškození statickou elektřinou. Při práci byste na sobě neměli mít oblečení, které výboje statické elektřiny podporuje (vlněný svetr, umělá vlákna jako silon apod.) a vždy, než se dotknete některé komponenty, byste se měli vybít tak, že se dotknete nějaké uzemněné kovové věci, např. ventilu topení (důležité je dotknout se přímo kovové části (např. ventilu), nestačí dotknout se části topení, která je natřená barvou). Samozřejmostí je, že během práce nesmí být počítač připojen ke zdroji elektrického proudu (elektrické zásuvce). 52

53 IV. Software počítače Pojmem software počítače označujeme všechny nehmotné části počítače, to znamená ty, které si nemůžeme potěžkat. Jsou to tedy všechna data, která jsou v počítači uložena. Jako zajímavý příklad můžeme vzít instalační CD disk některé počítačové hry. Disk sám o sobě je hardware, ale hra na něm uložená už patří mezi software. Jak je vidět z předchozího příkladu, fyzicky nelze software oddělit od hardwaru. K tomu, abychom mohli software uchovat, vždy potřebujeme nějaký hardware. V počítači slouží k uchování softwaru různé druhy hardwaru, obecně je můžeme označit pojmem paměť. Pozor, pojmem paměť zde myslíme jakékoli medium sloužící k uchování dat (jednoduše řečeno cokoli, na co lze data uložit), označení paměť zde má tedy jiný význam než v kapitole o hardwaru. V zapnutém počítači jsou data uchovávána v operační paměti, při vypínání se uloží na pevný disk, kde jsou také uložena po celou dobu vypnutí počítače. Dále lze data uložit například na disketu, CD disk apod. Úkol 4.1: Zkuste rozhodnout, které z následujících položek patří do hardwaru a které do softwaru: monitor, počítačová myš, Microsoft Windows, disketová mechanika, písnička uložená v počítači, obrázek uložený v počítači, procesor, CD disk s písničkami, Internet explorer. 1. Pojem bity a byty (čte se bity a bajty) Jak bylo zmíněno výše, jsou veškerá data (tedy software) v počítači uložena v nějakém druhu paměti. Paměť je složena z obrovského množství miniaturních částí, z nichž každá může obsahovat jednu základní informaci. Touto základní informací je jedna ze dvou hodnot, můžeme si je představit jako ano nebo ne, v počítači jsou tyto hodnoty většinou označovány 0 nebo 1. Každá tato nejmenší část paměti si tedy pamatuje pouze, jestli má hodnotu 1 nebo 0. Abychom to pochopili, můžeme si paměť představit jako skříňku s velkým množstvím přihrádek. Každá přihrádka pak může být plná nebo prázdná. Pokud je plná, představuje hodnotu ano nebo 1, pokud je prázdná, představuje hodnotu ne, 0. Jiná možnost je představit si paměť jako obrovské množství vypínačů. Každý vypínač může být buďto zapnut, pak má hodnotu 1, nebo vypnut, hodnota 0. Veškerá data jsou v počítači uložena v podobě těchto 1 a 0. Proto se v souvislosti s počítači často používá spojení binární systém, česky dvojkový systém. Tím vlastně říkáme, že počítač pracuje pouze s těmito dvěma hodnotami. Tím se konečně dostáváme k podstatě této kapitoly. Tato jedna přihrádka v paměti, do které lze uložit jednu 1 nebo 0 se nazývá jeden bit. Bit je tedy nejmenší možná jednotka informace a může mít jednu ze dvou hodnot, většinou označovanou 0 nebo 1. To, že jeden bit může mít pouze jednu ze dvou hodnot znamená, že do jednoho bitu v paměti můžeme uložit jedině informaci, která má pouze dvě možnosti. Například pokud chceme uložit, zda něco je či není pravda, stačí nám jeden bit. Pokud to pravda je, uložíme 1, pokud není, uložíme 0. Kdybychom však chtěli uložit jednu číslici, to znamená některou z hodnot 0 až 9, jeden bit už nám stačit nebude. V tomto případě se to řeší tak, že pro uložení jedné informace použijeme bitů více. Kdybychom použili dva bity, můžeme uložit celkem 4 možnosti: 00, 01, 10 a 11. V číslicích tedy hodnoty 0 až 3. Při použití 3 bitů bude možností 8: 000, 001, 010, 011, 100, 101, 110 a 111. Do tří bitů tedy můžeme uložit číslice 0 až 7. Teď už by mělo být jasné, že pro možnost uložit všechny číslice, tedy 0 až 9, potřebujeme 4 bity paměti. Je to sice trochu plýtvání, protože 4 bity umožňují uložit 16 hodnot a my jich potřebujeme pouze 10, ale jiná možnost není. 53

54 Ještě více bitů budeme potřebovat pro uložení 1 písmene, tedy některé z možností a až z. Pokud nebudeme uvažovat háčky a čárky, je zde celkem 26 možností (písmeno ch neuvažujeme). Potřebujeme tedy 5 bitů, do nichž můžeme uložit celkem 32 možností. V počítači potřebujeme nejčastěji ukládat právě tyto znaky abecedy. Ovšem kromě znaků a až z také znaky A až Z, číslice 0 až 9, písmena s čárkami, háčky a přehláskami, speciální znaky jako tečka, čárka, otazník a podobně, dále matematické značky jako +, -, /, závorky a další. K tomu je ještě spoustu dalších značek používaných v textu, & a jiné. Pokud všechny tyto znaky sečteme, dojdeme k počtu 100 až 200 možností. Jak si už jistě sami zvládnete spočítat, do 5 bitů lze uložit 32 možností, do 6 bitů 64 možností, do 7 bitů 128 možností a konečně do 8 bitů 256 možností. Pro uložení jednoho ze všech běžně používaných znaků je tedy potřeba vyčlenit 8 bitů paměti. 8 bitů je tedy nejčastěji používaný kus paměti a proto tato část paměti také dostala samostatný název 1 byte (čte se bajt). 1 byte (bajt) je tedy velikost informace skládající se z 8 bitů. Schéma ukládání dat do paměti Možná si vzpomenete, že v kapitole o hardwaru jsem říkali, že velikost paměti se nejčastěji udává v megabytech, popřípadě v kilobitech nebo gigabytech. To jsou násobky a používáme je proto, že většinou ukládáme velké množství dat a pro jejich velikost bychom pak museli používat velká čísla. Například když napíšeme na počítači knihu, použijeme nejméně tisíc slov. Řekněme, že průměrná délka slova je 5 písmen (včetně mezery, to je také jeden znak), v knize tedy bude nejméně 5000 znaků. A protože jeden znak zabírá jeden byte, zabere tato kniha v paměti 5000 bytů. Většina knih má ovšem podstatně více slov než tisíc a navíc můžeme mít v počítači uloženo více knih najednou. Tak se snadno dostaneme k velikosti milion i více bytů. A abychom nemuseli pořád mluvit o tisících či milionech, použijeme násobky kilobity či megabyty. Vy tyto násobky určitě znáte z fyziky, kde např. jeden kilometr znamená tisíc metrů, jeden kilogram tisíc gramů apod. Násobky mega už nejsou tak časté, ale jeden megametr by měl milion metrů, neboli tisíc kilometrů, jeden megagram by měl tisíc kilogramů nebo milion gramů (tento násobek se ve fyzice používá, akorát se mu z historických důvodů neříká megagram, ale tuna). V počítačích je to podobné, ale násobky zde neznamenají hodnotu tisíc, ale Platí tedy: 1 kilobyte = 1024 bytů 1 megabyte = 1024 kilobytů = bytů 1 gigabyte = 1024 megabytů = kilobytů = bytů Toto, na první pohled hloupé převádění je důsledkem toho, že počítače jsou zvyklé pracovat ve dvojkové soustavě. Je pro ně tedy nejlepší používat taková čísla, která se dají postupně pořád dále a dále dělit dvěma až dojdeme k 1. Odborně se těmto číslům říká mocniny dvou. 54

55 Nejlépe to lze pochopit na příkladu - Nejprve číslo 1000: 1000:2 = 500, 500:2 = 250, 250:2 = 125 a 125:2 už nelze dělit beze zbytku, číslo 1000 tedy není mocnina 2. Počítač tak skončí po třech krocích na čísle 125, což je pro něj velmi nepříjemné. Nyní to zkusme s číslem 1024: 1024:2 = 512, 512:2 = 256, 256:2 = 128, 128:2 = 64, 64:2 = 32, 32:2 = 16, 16:2 = 8, 8:2 = 4, 4:2 = 2, 2:2 = 1. Mohli jsme dělit až do jedné, to znamená, že číslo 1024 je mocnina 2 a pro počítač je ideální. Pozn.: To, co platí pro byty platí také pro bity, tedy 1 kilobit má 1024 bitů, 1 megabit 1024 kilobitů a bitů atd. Navíc platí, že mezi základními jednotkami i jejich násobky platí stejný převod, to znamená, že také 1 kilobyte má 8 kilobitů, 1 megabyte má 8 megabitů apod. Úkol 4.2: Spočítejte, kolik místa v paměti zabere text o délce 3072 znaků. Velikost zabrané paměti vyjádřete nejprve v bytech, potom také v bitech, kilobytech a kilobitech. 2. Organizace dat (softwaru) v počítači 2.1. Programy a uživatelská data Veškerá data v počítači můžeme rozdělit do dvou skupin. První skupinou jsou tzv. programy. Programy jsou speciální druh dat a v počítači jsou proto, aby vykonávaly určitou funkci. Program vytváří programátor a běžný uživatel ho pouze spouští. Po spuštění zpravidla program vykonává nějakou činnost, pro kterou byl vytvořen programátorem a uživatel většinou tuto činnost nějak ovlivňuje. Programem jsou například počítačové hry, různé výpočetní programy (např. účetnictví), textové editory (tj. programy pro psaní textů), grafické editory (tj. programy pro kreslení obrázků a úpravu fotografií), počítačové přehrávače filmů a hudby a spoustu dalších. Druhou skupinu dat budeme nazývat uživatelská data. Sem patří ta data, která sama o sobě žádnou činnost nevykonávají, ale pouze uchovávají informace. Mezi uživatelská data patří zejména různé dokumenty, například dopis napsaný na počítači, tabulky obsahující různé informace (např. výsledky sportovních zápasů), různé seznamy (např. seznam zaměstnanců nějaké firmy), elektronické knihy a podobně. Kromě dokumentů patří mezi uživatelská data také například obrázky či fotografie, hudba nebo filmy, které lze přehrát na počítači (např. ve formátu mp3, avi) a spoustu dalších dat. Zjednodušeně lze říci, že programy pracují s uživatelskými daty. Mohou je vytvářet, měnit a případně také mazat. Ve skutečnosti je to trochu složitější. Určitě se dá říci, že veškerá uživatelská data byla vytvořena programy, ale už rozhodně nelze tvrdit, že všechny programy pracují s uživatelskými daty. Programy vlastně můžeme rozdělit do dvou skupin: na ty, které s uživatelskými daty pracují a na ty, které ne. Těch prvních je velká většina a můžeme si je ještě dále rozdělit na programy, které uživatelská data i vytvářejí, mění nebo mažou, a na ty, které tyto data pouze využívají ke své práci bez jejich měnění. Zde už je velmi těžké říci, která z těchto dvou skupin programů je větší. Ještě jednou si to tedy zopakujeme. Veškerá data v počítači, tedy software lze rozdělit na programy a uživatelská data. Programy se spouštějí a vykonávají určitou činnost, uživatelská data uchovávají informace. Většina programů pracuje s uživatelskými daty a některé programy jsou přímo určeny pro vytváření a měnění uživatelských dat. Úkol 4.3: Najděte na svém počítači nějaká data a zkuste určit, zda se jedná o program nebo o uživatelská data. 55

56 2.2. Soubory a složky Na začátku IV. kapitoly bylo řečeno, že veškerá data jsou v počítači, přesněji řečeno v jeho paměti, uchována v podobě jedniček a nul. V těchto 0 a 1 se počítač dokáže zorientovat, ale pro člověka jsou takto uložená data nečitelná. Například když si v počítači napíšete dopis a budete ho chtít uložit, tak vás nebude zajímat, že první bit prvního písmene byl uložen do paměti například na pozici a poslední bit posledního písmene na pozici Vy si určitě budete raději pamatovat, že jste celý dopis uložili pod nějakým názvem, například dopis1 a budete chtít, aby se zase celý dopis objevil, až tento název zadáte příště. Pro uživatele je tedy nejlepší uložit celou velkou skupinu souvisejících dat pod jedním názvem a pod tímto názvem ji také kdykoli najít. A přesně tak je to také v počítači zařízeno. Skupina souvisejících dat uložených najednou pod jedním názvem se nazývá soubor a jméno, pod kterým byla data uložena je potom název souboru. Veškerá data jsou tedy na počítači uložena v souborech. A protože dat jsou různé druhy a různé skupiny dat mohou mít různou velikost, tak také soubory vypadají různě a jsou různě velké. Na počítači můžeme najít soubory od velikosti několik bytů (např. nějaká poznámka v textovém souboru) až po soubory o velikosti několik gigabytů (např. film zkopírovaný z DVD). Název souboru může být teoreticky libovolný, ale skoro vždy se dodržuje následující pravidlo: název souboru se skládá ze dvou částí oddělených tečkou: prvni.druha (např. dopis.txt). První část budeme nazývat jméno souboru. Tuto část si určuje uživatel, který soubor vytvořil a měla by co nejpřesněji odpovídat tomu, jaká data soubor obsahuje. Například dopis bychom měli uložit pod názvem dopis, pokud máme dopisů více, tak například pod názvy dopis Tomášovi, dopis od Jirky, dopis do práce, fotky třeba pod názvem foto z hor, písničku třeba ve formě autor název písně, atd. Druhá část názvu souboru se nazývá přípona souboru. Ta se skládá většinou ze 3, méně často ze 4 znaků (historické důvody, viz poznámka). Příponu souboru určuje program, ve kterém byl soubor vytvořen a naopak přípona souboru určuje program, ve kterém bude soubor otevřen nebo spuštěn. Příponu si tedy nemůžeme libovolně zvolit. Z předchozího výkladu plyne jedna důležitá věc. Jméno souboru můžeme libovolně měnit, aniž bychom tím nějak ovlivnili způsob jeho otevření. Nejhorší, co se může stát, pokud budeme jména souborů měnit neuváženě je to, že potom po otevření souboru s určitým názvem dostaneme úplně jiná data, než jsme čekali, případně že vůbec nenajdeme soubor s daty, která potřebujeme. Předešlé věty ovšem platí pouze pro soubory obsahující uživatelská data. Názvy souborů patřících určitému programu bychom měnit neměli. Hlavně ovšem nikdy nesmíme měnit příponu souboru, protože ta rozhoduje o programu, ve kterém se soubor otevře. Například když souboru, ve kterém je uložen dopis dáme příponu, která se obvykle používá u písniček, tak se soubor bude otevírat v hudebním přehrávači a pokus o otevření skončí s chybou, neboť hudební přehrávač neumí přehrávat dopisy, ale pouze písničky. Pozn.: Dříve měl název souboru přesně daný tvar. Jméno souboru muselo mít maximálně 8 písmen a nesmělo obsahovat mezery a speciální znaky jako čárku, středník, otazník apod. Přípona musela mít maximálně 3 znaky a také nesměla obsahovat mezery a speciální znaky. Tyto podmínky už dnes neplatí a název souboru může být teoreticky libovolný. Zatímco u jména souboru se toho hojně využívá a málokdo už se dnes snaží vymyslet ho tak, aby se vešlo do 8 znaků, přípony se i nadále skládají převážně ze tří nebo občas ze 4 znaků. S rozvojem počítačů postupně přibývalo množství souborů, které byly uloženy na jednom počítači a dnes už je běžné, že na jednom počítači je několik desítek tisíc nebo i stovek tisíc souborů. A protože, i když by bylo možné vymyslet statisíce různých názvů tak, aby každý 56

57 soubor měl svůj jedinečný název, není v lidských silách se v takovém množství souborů vyznat bez dalšího třídění. Proto vznikly takzvané složky. V kanceláři se většinou pojmem složky označují obálky, ve kterých jsou všechny dokumenty týkající se nějakého společného tématu. Nejlepším příkladem je asi složka pacienta u lékaře, která obsahuje všechny informace týkající se daného pacienta, ať už se jedná o lékařské zprávy, výsledky rentgenů, záznamy o užívaných lécích a jiné. V počítači je to v podstatě totéž. Jedna složka obsahuje větší množství souborů, které spolu nějak souvisí. Složky můžeme na počítači libovolně vytvářet nebo rušit a soubory do nich podle potřeby přidávat, odebírat nebo mezi různými složkami přesouvat. Název složky by měl odpovídat tomu, jaké soubory složka obsahuje. Například složka, do které chceme umístit všechny dopisy na počítači by se měla jmenovat dopisy, složka, která obsahuje soubory hry tetris by se měla jmenovat tetris atd. Důležitou vlastností složek je, že mohou uvnitř obsahovat kromě souborů také jiné složky, které mohou potom znovu obsahovat soubory nebo další složky a tak dále. Složek tedy může být několik úrovní. Složky uvnitř jiných složek se nazývají podsložky dané složky. Nejlepší bude vysvětlit to opět na příkladu: Na pevném disku počítače máme dvě hlavní složky programy a data. Složka programy obsahuje další složky, například složky hry, účetnictví, textový editor. Složka hry potom ještě obsahuje složky tetris, karty, šachy. Složka data obsahuje složky dopisy, hudba, video. Můžeme říci, že programy a data jsou hlavní složky na disku, složky hry, účetnictví, textový editor jsou podsložkami složky programy, tetris, karty, šachy jsou podsložkami složky hry a složky dopisy, hudba, video jsou podsložkami složky data. Celkové rozdělení souborů na disku si můžeme zobrazit pomocí pavouka a vypadá tedy takto: Samozřejmostí je, že kterákoli složka i pevný disk mohou kromě uvedených podsložek obsahovat libovolné množství souborů. Úkol 4.4: Zkuste si pomocí pavouka nakreslit rozdělení alespoň části dat na pevném disku vašeho počítače. Pokud budete kreslit pouze část dat, začněte hned na pevném disku a vyberte si tu část, kde je několik úrovní složek. Tip: ke zjištění rozmístění složek a souborů na disku použijte ikonu Tento počítač. 57

58 2.3. Systém souborů Téma této kapitoly jsme načali už na konci kapitoly minulé, kde jsme rozebírali a pomocí pavouka zakreslovali rozložení souborů a složek na disku. Nyní se na problém podíváme trochu podrobněji. Znovu si zopakujeme jak skutečné rozmístění souborů a složek na disku (tedy tzv. systém souborů) zakreslit pomocí pavouka a především jak pavouka převést na takzvaný strom souborů a složek. To je velmi důležité, protože právě strom je počítačem nejčastěji využíván pro zobrazení systému souborů. Druhým důležitým bodem této kapitoly bude seznámení s tzv. cestou. Ta se velmi často používá k vyjádření umístění souboru na disku. Celý výklad provedeme na příkladu. Následující obrázek zachycuje rozložení souborů na disku a jejich organizaci do složek: Z obrázku by mělo být zřejmé, že na disku jsou dvě složky A, B a dva soubory 29, 30. Ve složce A jsou podsložky A1 a A2. Podsložka A1 obsahuje další podsložky A11 a A12 a taky samostatný soubor 4. V podsložce A11 jsou soubory 1, 2 a 3, v podsložce A12 soubory 5, 6, 7 a 8. Podsložka A2 obsahuje podsložky A21, A22 a A23 a samostatné soubory 13 a 14. V podsložce A21 jsou soubory 9, 10 a 11, v podsložce A23 soubory 12 a 15. Trochu zvláštní je podsložka A22, která je prázdná, tedy neobsahuje žádné soubory. I to je v počítači poměrně běžný jev a neměl by nás zaskočit. 58

59 Úkol 4.5: Zkuste podobným způsobem popsat obsah složky B. Nyní si nakreslený a popsaný systém souborů v příkladu znázorníme přehledněji pomocí pavouka. Tento postup už byl naznačen v kapitole 2.2, ale tam byly zakresleny pouze složky a podsložky, kdežto nyní zakreslíme i soubory. 59

60 2.4. Strom (strom souborů) Jakousi obdobu pavouka používá ke zobrazení systému souborů také velké množství programů. Tato obdoba se nazývá strom neboli strom souborů či strom systému souborů. Strom je tedy druh grafického zobrazení systému souborů na počítači. Jak vypadá strom pro náš příklad je vidět na následujícím obrázku: Pevný disk (C:) Složka A Podsložka A1 Podsložka A11 soubor1 soubor2 soubor3 Podsložka A12 soubor5 soubor6 soubor7 soubor8 soubor4 Podsložka A2 Podsložka A21 soubor9 soubor10 soubor11 Podsložka A22 Podsložka A23 soubor12 soubor15 soubor13 soubor14 Složka B Podsložka B1 Podsložka B11 soubor16 soubor17 soubor18 Podsložka B12 soubor21 Podsložka B13 soubor22 soubor19 soubor23 soubor24 Podsložka B2 soubor26 soubor27 soubor28 soubor20 soubor25 soubor29 soubor30 Pro strom platí některé zásady: - na každém řádku je název pouze 1 složky, podsložky nebo souboru - ze souboru (tzn. pod souborem) už nemohou vycházet žádné čáry vedoucí k dalším složkám či souborům - ze složky či podsložky (tzn. pod složkou) téměř vždy vychází čára vedoucí k dalším souborům či složkám. Jedinou výjimkou je prázdná složka 60

61 - z každé složky (tzn. pod složkou) vychází pouze jedna čára vedoucí k dalším souborům či složkám. (Pokud obsahuje složka více souborů a podsložek, dochází k větvení této čáry v jejím průběhu, nikoli hned u složky, ze které vychází!) Tyto zásady nám mohou pomoci zejména při tvorbě vlastního stromu. Pokud je některá z nich porušena, je jisté, že jsme při tvorbě stromu udělali chybu. Úkol 4.6: Až se důkladně seznámíte se způsobem vytváření pavouka a stromu, překreslete si obrázek systému souborů z této kapitoly někam na papír a nakreslete na jeho základě vlastního pavouka a strom. Výsledek potom porovnejte s pavoukem a stromem v učebnici Cesta K určení umístění jednoho určitého souboru či složky v systému souborů slouží tzv. cesta. Cesta k souboru nám říká, které složky máme postupně otevírat, abychom se k tomuto souboru dostali. Cesta tedy udává umístění konkrétního souboru či složky v systému souborů. Tvar cesty je následující: disk/složka/podsložka/ /podsložka/soubor. V praxi se většinou setkáme s případem, kdy budeme mít zadanou cestu a budeme podle ní hledat soubor. Pro pochopení problému je ovšem mnohem lepší postup opačný, tedy napsat cestu k určitému vybranému souboru. Proto tím začneme. Na ukázku napíšeme cestu k souboru soubor6 a k souboru soubor19. Při psaní cesty budeme využívat dříve vytvořený strom a následující postup: a) nejprve soubor6 1. ve stromě si označíme hledaný soubor: Pevný disk (C:) Složka A Podsložka A1 Podsložka A11 soubor1 soubor2 soubor3 Podsložka A12 soubor5 soubor6 soubor7 2. zvýrazníme čáru vlevo od souboru a všechny čáry nad ní, dokud nenarazíme na název složky: Pevný disk (C:) Složka A Podsložka A1 Podsložka A11 soubor1 soubor2 soubor3 Podsložka A12 soubor5 soubor6 soubor7 61

62 3. složku, na kterou jsme narazily zvýrazníme také: Pevný disk (C:) Složka A Podsložka A1 Podsložka A11 soubor1 soubor2 soubor3 Podsložka A12 soubor5 soubor6 soubor7 soubor8 soubor4 4. opakujeme body 2. a 3. s tím, že vycházíme z poslední označené složky, dokud nenarazíme na název disku: Pevný disk (C:) Složka A Podsložka A1 Podsložka A11 soubor1 soubor2 soubor3 Podsložka A12 soubor5 soubor6 soubor7 soubor8 soubor4 5. na konec postupně od shora dolů opíšeme názvy zvýrazněných složek a oddělíme je lomítky (/): Pevný disk (C:)/Složka A/Podsložka A1/Podsložka A12/soubor6 Tento poslední řádek s názvy složek a lomítky je právě ona hledaná cesta. 62

63 b) nyní ještě cesta k souboru19 včetně postupu: Pevný disk (C:) Složka A Podsložka A1 Podsložka A11 soubor1 soubor2 soubor3 Podsložka A12 soubor5 soubor6 soubor7 soubor8 soubor4 Podsložka A2 Podsložka A21 soubor9 soubor10 soubor11 Podsložka A22 Podsložka A23 soubor12 soubor15 soubor13 soubor14 Složka B Podsložka B1 Podsložka B11 soubor16 soubor17 soubor18 Podsložka B12 soubor21 Podsložka B13 soubor22 soubor19 Pevný disk (C:)/Složka B/Podsložka B1/soubor19. Úkol 4.7: Zkuste si napsat cestu k dalším souborům z našeho příkladu, např. k souboru2, souboru4, souboru10, souboru14, souboru15, souboru17, souboru20, souboru22, souboru27 a souboru Typy souborů podle přípon Jak už bylo řečeno, přípona souboru určuje, ve kterém programu bude soubor spuštěn nebo otevřen. Proto můžeme na základě přípony sami poznat, pro jaký program je soubor určen. Vyjmenujeme si zde několik dnes nejběžnějších přípon a řekneme si o jaký typ souboru se jedná a pro jaký program je určen. a).exe soubory typu.exe označují spustitelné programy b).bat,.com soubory tohoto typu jsou tzv. dávkové soubory. Ty už se dnes příliš nepoužívají, ale dříve byly velmi časté a proto je zde uvádíme. c).sys,.ini,.nfo systémové soubory. Tyto soubory potřebuje ke své práci operační systém. Běžný uživatel by tyto soubory neměl měnit ani mazat. 63

64 d).dll knihovny Windows. Tyto soubory využívá operační systém Windows ke své práci. V.dll souborech jsou většinou uloženy příkazy pro komunikaci s hardwarem apod. Některé programy (např. directx) jsou určeny pouze k instalaci nových.dll knihoven do systému Windows a tím rozšiřují jeho možnosti. Běžný uživatel by soubory typu.dll neměl měnit ani mazat. e).txt,.doc,.rtf textové dokumenty. Vytvářejí a upravují se v textových editorech (např. Poznámkový blok ve Windows, MS Word). f).xls tabulkové dokumenty. Vytvářejí a upravují se v programu MS Excel (tabulkový editor). g).pdf dokumenty programu Adobe Acrobat. pdf. dokumenty se používají jako elektronická náhradá tištěných dokumentů. h).bmp,.gif,.jpg,.jpeg obrázky a fotografie. Vytvářejí a upravují se v grafických editorech (např. Malování ve Windows, MS PhotoEditor, Adobe Photoshop). i).mp3,.wma,.wav audio soubory. Přehrávají se v tzv. přehrávačích. j).avi,.wmv,.mpg,.mpeg video soubory. Přehrávají se v tzv. přehrávačích. k).htm,.html,.php,.asp internetové stránky. Zobrazují se v internetovém prohlížeči. l).zip,.rar,.arj zkomprimované soubory. Zkomprimované soubory jsou soubory jiných typů uložené ve speciálním formátu, díky němuž mají menší velikost. Zmenšení souboru a jeho uložení v tomto formátu se nazývá komprimace (velmi často se používá český slangový výraz zabalení). Předtím, než můžeme s těmito soubory normálně pracovat, je třeba je vrátit do původního formátu (převést na původní typ). Tomuto obrácenému procesu se říká dekomprimace (českým slangem rozbalení). Úkol 4.8: Spusťte na vašem počítači nějaký program, který zobrazuje soubory na disku, a to včetně přípon (nelze tedy použít průzkumník Windows, ten přípony nezobrazuje). Vhodný je například Total Commander, Windows Commander či nějaký podobný. V tomto programu postupně otevřete několik složek a u souborů, které v nich jsou uloženy, zkuste podle přípony určit, o jaký typ souboru se jedná a případně jaký program s ním pracuje. 3. Operační systém Operační systém je název pro určitou skupinu programů, která má pro počítač zásadní význam. Operační systém totiž zajišťuje komunikaci mezi ostatními programy a hardwarem. Jak už jsme se dozvěděli v kapitole III, existuje obrovské množství různého hardwaru. Ten se liší jednak z důvodu neustálého vývoje a zlepšování, jednak kvůli snaze výrobců produkovat různě kvalitní a tím také různě drahé komponenty. Výsledek je nakonec ten, že existuje obrovské množství různých druhů určité komponenty a každá se chová trochu jinak. Kdyby neexistoval operační systém, musel by každý program vytvořený kýmkoli na světě, například každá hra, obsahovat instrukce pro všechny existující druhy dané komponenty. A protože, jak už víme, je v počítači hned několik různých komponent, musely by tyto programy být neuvěřitelně rozsáhlé. Navíc ani není možné zahrnout všechen existující hardware a i kdyby to šlo, jednalo by se pouze o hardware, který už byl vyroben a programy by nefungovaly na hardwaru, který byl vyroben až po vzniku programu. Z tohoto důvodu musí být na každém počítači nainstalován operační systém. Ten obsahuje informace o konkrétním hardwaru na počítači a dokáže obecné instrukce dalších programů převést tak, aby tomu konkrétní komponenta rozuměla. Nejlepší bude uvést příklad. Dejme tomu, že nějaký program chce uložit nějaký textový soubor na pevný disk počítače. Kdyby nebyl operační systém, musel by nejprve zjistit, jaký pevný disk je v počítači. Potom by musel 64

65 obsahovat instrukce, jak pracovat se všemi existujícími disky. Mezi nimi by musel vybrat instrukce právě pro tento disk a teprve na základě těchto instrukcí by mohl soubor uložit. Díky operačnímu systému mu však stačí jediná instrukce, která si řekne o uložení souboru operačnímu systému. Ten má už od své instalace v sobě uloženy parametry pevného disku a instrukce, jak ukládat data na tento typ disku, takže se o uložení postará sám. Na začátku kapitoly 3 jsme si řekli, že operační systém je program, nebo přesněji skupina programů. Platí pro něj však určitá speciální pravidla. Operační systém se spouští chvíli po zapnutí počítače a běží po celou dobu, kdy je počítač v chodu. Teprve uvnitř operačního systému lze spouštět další programy. Pokud na počítači není nainstalován žádný operační systém, nelze na něm spustit žádné jiné programy a tedy s počítačem nelze pracovat. Úkol 4.9: Ještě než si přečtete další kapitolu, zkuste si vzpomenout na názvy některých operačních systémů. Jaký operační systém používáte doma a jaký ve škole? Pozn.: Při popisu operačních systémů budeme používat pojem verze a u něj číslo ve tvaru prvni.druhe. Nyní si vysvětlíme, co to vlastně znamená. Jednotlivé verze programu vznikají tím, jak se program neustále vyvíjí. Přitom první číslo v čísle verze (tj. to před tečkou) se zvyšuje, pokud jsou v programu provedeny nějaké zásadní změny, kdežto druhé číslo (za tečkou) udává pouze nějaké úpravy. Toto druhé číslo může mít navíc dvě číslice. Potom první číslice většinou udává nějaké menší úpravy ve funkci programu, kdežto druhá zpravidla znamená pouze drobné změny, nejčastěji opravu chyb z předchozí verze, drobnou změnu vzhledu apod. Nejlepší bude ukázat si příklad. Mějme nějaký program verze 1.0. V tomto programu provedeme nějaké změny ovládání, například přidáme nějakou novou funkci usnadňující spuštění určité činnosti programu. Takto změněný program budeme označovat číslem verze 1.1. Pokud zjistíme, že jsme v nové funkci udělali chybu a program nefunguje tak, jak má, chybu opravíme a tento opravený program označíme číslem verze Za nějakou dobu přidáme programu další usnadňující funkce a vydáme ho ve verzi 1.2. Ještě později se rozhodneme program zcela přepracovat, takže sice bude sloužit ke stejným účelům, ale bude mít zcela nové ovládání a bude pracovat na jiném principu. Tento program označíme číslem verze 2.0. A pokud se v programu opět objeví nějaká chyba, opravíme ji a program vydáme ve verzi Atd Druhy operačních systémů Operačních systémů je velké množství a proto zde vyjmenujeme jenom ty nejzákladnější, s nimiž se můžeme běžně setkat. 1) Operační systémy pro počítače IBM PC kompatibilní Co to jsou IBM PC kompatibilní počítače bylo probráno v kapitole II. Připomeňme, že se pod tímto pojmem skrývá nám všem známé běžné PC. V Čechách patří absolutní většina počítačů právě do kategorie IBM PC kompatibilní. 1.1) Operační systémy firmy Microsoft Firmu Microsoft zřejmě není třeba představovat, je to bezesporu největší výrobce softwaru na světě. My si řekneme něco o dvou operačních systémech firmy Microsoft o systému MS-DOS a o systémech Windows. MS-DOS je zkratka vzniklá ze slov Microsoft Disk Operating System, což v překladu znamená diskový operační systém od Microsoftu. Tento operační systém je dnes už zastaralý a nepoužívá se, používal se především před příchodem MS Windows 65

66 95. V době svého používání byl však velmi oblíben, zejména pro svou jednoduchost a nenáročnost na hardware a je to jeden z důvodů obrovského rozvoje firmy Microsoft. Systém MS-DOS pracoval v takzvaném textovém režimu. To znamená, že my jsme počítač ovládali pomocí psaní slovních příkazů na tzv. příkazový řádek a počítač nám své odpovědi a výsledky práce sděloval stejným způsobem, tedy výpisem textu na obrazovku monitoru. Systém MS-DOS byl velmi populární a používal se velmi dlouho, přestože na ovládání počítače je velmi pomalý. Vypisování příkazů pro každou činnost, kterou měl počítač udělat bylo velmi zdlouhavé a to nemluvíme o tom, že si uživatel musel velké množství těchto příkazů pamatovat. Tato nevýhoda MS-Dosu však byla značně potlačena velkým množstvím uživatelských programů, které umožňovaly příkazy provádět jinak, například stisknutím některé klávesy. Proto se MS-DOS dočkal velkého množství verzí, poslední byla verze 6.22 (viz následující poznámku). Úkol 4.10: Vyzkoušejte si práci v textovém režimu. U operačního systému Windows to uděláte tak, že kliknete na tlačítko Start, potom najedete na položku Programy (ve Windows XP položka Všechny programy), dále na položku Příslušenství a v ní kliknete na Příkazový řádek. Tím se vám otevře okno umožňující práci v textovém režimu. Abyste toto okno roztáhli přes celou obrazovku musíte současně stisknou Levý Alt a Enter na klávesnici. Stejným způsobem ho později vrátíte zpět do okna. Program můžete také kdykoli ukončit napsáním příkazu Exit na příkazový řádek. Ukázka obrazovky monitoru při práci v textovém režimu 66

67 Druhým operačním systémem firmy Microsoft, o kterém budeme mluvit, je operační systém MS Windows. První verze MS Windows nebyly vydávány jako samostatný operační systém, ale pouze jako program usnadňující práci v systému MS DOS. Tak tomu bylo až do verze MS Windows Po ní vyšla zcela nová verze, která se z komerčních důvodů neoznačovala jako MS Windows 4.0, ale dostala obchodní označení MS Windows 95. Verze 95 už měla uvnitř sebe zahrnutý systém MS DOS a prodávala se tak jako nový samostatný operační systém. Situace kolem verzí MS Windows je poměrně složitá a bude podrobně probrána v kapitole V. Nejdůležitějším znakem operačního systému MS Windows je práce v grafickém režimu, tedy grafické uživatelské rozhraní. To se projevuje zejména dvěma zásadními prvky: 1. výstup z počítače, tedy to, jak nám počítač sděluje informace, už neprobíhá pouze pomocí textu, ale především pomocí grafických prvků - obrázků 2. k ovládání počítače slouží kromě klávesnice také počítačová myš Podrobnější informace o operačních systémech MS Windows budou probrány v kapitole V. Ukázka obrazovky monitoru při práci v grafickém režimu 1.2) Operační systémy typu Unix Operační systém Unix, resp. jedna z jeho verzí s názvem Linux (dále budeme mluvit pouze o této verzi, tedy o Linuxu, protože ostatní verze Unixu nejsou příliš známé ani rozšířené) je jediný operační systém, který se vedle operačních systémů firmy Microsoft výrazněji rozšířil. 67

68 Mezi jeho hlavní výhody patří zejména možnost šíření a užívání zdarma. Narozdíl tedy např. od operačních systémů Windows, jejichž cena se pohybuje v řádu tisíců korun, zaplatíme za Linux pouze cenu CD či DVD, na které si systém před instalací vypálíme a případně náklady za připojení k internetu, pokud hodláme systém stahovat. Tyto náklady se pohybují v desítkách, maximálně stovkách korun a úspora je tedy značná. Druhou výhodou je o něco větší bezpečnost při práci v síti (a tedy i v internetu), než u systémů firmy Microsoft. Cenou za tyto výhody je ovšem poněkud složitější instalace a správa systému, kterou zpravidla běžný uživatel není schopen jednoduše a rychle zvládnout. Proto se operační systém Linux používá většinou na serverech, kde jsou větší požadavky na síťovou bezpečnost a o které se zároveň starají odborníci v oblasti informačních technologií (tedy počítačů), kteří jsou schopni systém optimálně nastavit a udržovat. Operační systém Linux může běžet jak v textovém, tak v grafickém režimu. Také Linux se vyskytuje v různých verzích, kterým se v případě Linuxu říká distribuce. Mezi nejznámější distribuce Linuxu patří např. Debian Linux, Red Hat Linux, SuSE Linux, Mandriva Linux a další. 1.3) Jiné operační systémy Existují i další operační systémy pro PC, například OS/2, ale v praxi se s nimi v podstatě nesetkáme a nebudeme je zde proto popisovat. 2) Operační systémy pro počítače Apple Macintosh Co to jsou počítače Apple Macintosh (známe také jako Mac) bylo probráno v kapitole II. Připomeňme si pouze, že se jedná o druh počítačů, které se vyskytují vedle nám všem známých PC. Počítače Apple jsou údajně kvalitnější než běžná PC, ale také podstatně dražší, a proto se v Čechách příliš nerozšířily. Najdeme je hlavně u uživatelů v Americe. Na počítačích Apple se používá operační systém Mac OS. Mac OS byl první operační systém využívající grafické uživatelské rozhraní (systém byl už od svého počátku, tedy od roku 1984 vytvářen jako grafický). 3) Operační systémy pro kapesní počítače a mobilní telefony Protože se poslední dobou velmi rozšířily tzv. kapesní počítače, stručně zde také uvedeme jejich operační systémy a zmíníme se také o operačním systému pro mobilní telefony. Jedním z prvních kapesních počítačů je počítač typu Psion. V něm se používá operační systém EPOC. Dalším kapesním počítačem je tzv. Palmtop s operačním systémem PalmOS. Dnes asi nejrozšířenější jsou kapesní počítače typu PocketPC, na kterých nejčastěji najdeme operační systém Windows CE. Ve většině mobilních telefonů se dnes používá operační systém Symbian, popřípadě Windows Mobile. 68

69 Kapitola IV. kontrolní otázky 1. Co je to bit? 2. Co je to byte (čte se bajt)? 3. Jaký je rozdíl mezi bitem a bytem? 4. Kolik bytů (B) má 1 kilobyte (KB)? 5. Kolik bitů (b) má 1 byte (B)? 6. Kolik bitů (b) má 1 kilobyte (KB)? 7. Na jaké dvě základní skupiny můžeme rozdělit software? 8. Jaký je rozdíl mezi soubory typu data a typu programy? 9. Co to jsou soubory? 10. Co to jsou složky? 11. Vyber ze seznamu názvy souborů, které by šlo spouštět i v programu určeném pro MS DOS: dopis.txt, ucet1.dat, novy seznam.txt, 2/2000.dat, ucetnickyprogram.exe 12. Co to je strom složek a souborů? 13. Co je to a jak vypadá cesta k souboru? 14. Co to jsou a v čem se spouští soubory typu.exe? 15. Co to jsou a v čem se spouští soubory typu.doc? 16. Co to jsou a v čem se spouští soubory typu.dll? 17. Co to jsou a v čem se spouští soubory typu.jpg? 18. Co to jsou a v čem se spouští soubory typu.html? 19. Co to je a k čemu slouží operační systém? 20. Vyjmenujte operační systémy probrané v této kapitole. 21. Co to je operační systém pracující v textovém režimu? 22. Co to je grafické uživatelské rozhraní? Jaké jsou jeho dva hlavní znaky? 23. Co to je příkazový řádek? 69

70 Kapitola IV. samostatná práce Na následujícím obrázku je zachycen systém souborů na pevném disku (C:) počítače. Vy máte následující úkoly: a) znázorněte daný systém souborů pomocí pavouka b) zakreslete daný systém souborů pomocí stromu c) napište cesty k souborům soubor3, soubor5, soubor9, soubor11, soubor15, soubor18, soubor20, soubor25, soubor27, soubor29, soubor30, soubor32, soubor35. 70

71 V. Operační systém Microsoft Windows Poznámka k úkolům: Většina úkolů v této kapitole předpokládá, že používáte počítač s operačním systémem MS Windows. Pokud tomu tak není, můžete si úkoly upravit tak, aby vyhovovaly vašemu operačnímu systému, případně je přeskočit. V kapitole IV jste se dozvěděli, co to je operační systém. Nyní se podrobně zaměříme na dnes nejrozšířenější operační systém, na který při práci na počítači téměř jistě narazíte. Je jím Microsoft Windows. Jak už víte z kapitoly IV, jedná se o grafický operační systém. Navíc byste ještě měli vědět, že dnešní Windows umožňují tzv. multitasking, to znamená, že počítač může zpracovávat více úkolů najednou. Můžete například najednou stahovat nějaký soubor z internetu, přehrávat si na počítači hudbu, kopírovat data z cédéčka na pevný disk, tisknout dokument na tiskárně a psát . Dnes už nám to přijde jako samozřejmost, ale například v systému MS-DOS musela probíhat každá úloha samostatně, takže když jste například chtěli zkopírovat soubor z diskety a napsat dopis, museli jste nejprve spustit kopírování, počkat až bude dokončeno a teprve potom jste mohli začít psát dopis. Úkol 4.1: Vzpomeňte si, jak vypadá operační systém s textovým rozhraním a jak s grafickým. Vyjmenujte hlavní znaky grafických operačních systémů a uveďte jejich konkrétní příklady ve Windows. 1. Vývoj MS Windows První verze Windows s názvem Windows 1.0 se objevila 20. listopadu Tehdy to ještě nebyl samostatný operační systém, ale jednalo se v podstatě pouze o program pro operační systém MS DOS, který umožňoval pracovat v tomto operačním systému v grafickém uživatelském rozhraní. Do dubna 1987 potom postupně vycházeli úpravy těchto Windows označované jako verze 1.01, 1.02, 1.03, (Co znamenají čísla verzí bylo probráno v kapitole IV.) V listopadu 1987 vyšla verze Windows 2.0. Platí pro ní totéž co pro verzi 1.x. Také verze Windows 3.0, která byla vydána v roce 1990, stále ještě nebyla samostatný operační systém. Na rozdíl od předchozích verzí však obsahovala mnohá vylepšení a byla to první verze Windows, která se výrazně rozšířila mezi běžnými uživateli. Verzi 3.0 následovala verze 3.1 a poté v roce 1993 verze Windows 3.11 byly poslední verze Windows, které ještě nebyly samostatným operačním systémem. V roce 1995 se objevila první verze Windows, které již ke svému fungování nepotřebovaly MS DOS, ale byly samostatným operačním systémem. Tato verze dostala název Windows 95. Windows 95 už měly typické znaky operačního systému Windows, na jaké jsme dnes zvyklí, například tlačítko Start. Další v řadě byly Windows 98, což byla vylepšená verze 95. Ty se objevily v roce 1998 a v roce 1999 ještě vyšla jejich vylepšená verze s názvem Windows 98 Second Edition. Poslední verze Windows v této klasické řadě určené pro domácí použití (viz další odstavec) byly Windows Millennium. Ty se však už příliš nerozšířily, protože většina uživatelů buďto byla spokojena již s Windows 98 Second Edition, nebo požadovala výraznější změny, které Windows Millennium nenabízely a tito uživatelé rovnou přešli na Windows 2000 (viz dále). 71

72 Všechny výše uvedené verze byly určeny především pro domácí použití, to znamená k instalaci na počítače používané v domácnosti. Souběžně s nimi se však vyvíjela ještě jedna řada operačních systémů Windows, která byla určena především pro použití v podnicích, kancelářích apod. Tato řada byla označována Windows NT. Tato řada Windows zaručovala vyšší stabilitu (to znamená méně chyb) systému a větší bezpečnost při práci v síti. Cenou za to ovšem byla některá omezení, například na NT verzích Windows nebylo možné spustit některé hry nebo starší programy určené pro DOS. Verze NT byly navíc už od začátku vyvíjeny jako samostatný operační systém, nikoli jako program pod DOS. První verzí Windows vydanou v této řadě byly v roce 1993 Windows NT 3.1. Po nich přišla v roce 1994 verze Windows NT 3.5 ve dvou variantách: Workstation a Server (viz poznámka). Tyto verze se vzhledem podobaly Windows 3.1 nebo Následovaly Windows NT 4.0 v roce 1996, opět ve variantách Workstation a Server. Tato verze se svým vzhledem blížila Windows 95. Po verzi 4.0 přišla verze Windows 2000 Professional, která navazovala na variantu Windows NT 4.0 Workstation a verze Windows 2000 Server navazující na Windows NT 4.0 Server. Verzí 2000 vlastně končí čistá řada Windows NT. Po nich přišly v roce 2001 Windows XP Professional, které vznikly spojením toho lepšího z verze 2000 řady NT a z verze Millennium resp. 98 SE. Těsně po vydání Windows XP Professional se ukázalo, že tato verze je pro domácího uživatele zbytečně složitá, a proto byla vydána ještě jednodušší a tím i levnější verze Windows XP Home. Verze XP Professional odpovídala pouze variantě Workstation předchozích verzí, a proto byla v roce 2003 vydán ještě operační systém Windows 2003 Server. Zatím poslední je verze Windows Vista, která vychází právě teď, tedy začátkem roku Pozn.: V textu jsem se několikrát zmínil, že existují dvě varianty operačního systému: Workstation a Server. Verze Workstation je určená pro instalaci na tzv. pracovní stanice. To jsou počítače, na kterých běžně pracují lidé. Oproti tomu verze Server je určena k instalaci na tzv. servery. Servery jsou speciální počítače, na kterých se běžně nepracuje, ale které jsou připojeny k počítačové síti a poskytují síti nějaké služby. K serverům se běžní uživatelé většinou připojují nepřímo, právě prostřednictvím pracovních stanic a sítě. Úkol 4.2: Zjistěte, jaké verze operačního systému Windows používáte ve škole, jakou verzi máte doma, jakou verzi používají rodiče v práci atd. 72

73 2. Vzhled, základní pojmy a základy ovládání Windows 2.1. Vzhled úvodní obrazovky Na následujícím obrázku je vzhled obrazovky Windows XP tak, jak vypadá po nainstalování systému. Popis jednotlivých položek najdete v kapitole 2.2. Tento vzhled si můžete upravovat, takže nakonec může hlavní obrazovka Windows vypadat úplně jinak. Úvodní obrazovka Windows Úkol 4.3: Pojmenujte všechny objekty, které vidíte na obrazovce vašeho počítače Základní pojmy Plocha Plocha je označení pro největší část obrazovky, jak je vidět na obrázku. Na ploše jsou ikony, otevírají se na ní okna, ve kterých běží programy apod. Plocha bývá často přirovnávána k desce psacího stolu, na které máte jednak trvale uloženy různé věci, jako například tužky (jejich obdobou v počítači jsou ikony), a jednak si na ni pokládáte věci, se kterými zrovna pracujete, například učebnici a sešit (v počítači jim odpovídají okna s programy). 73

74 Hlavní panel Hlavní panel je úzký pruh, který bývá zpravidla v dolní části obrazovky, pod plochou (nemusí to ovšem platit vždy, lze ho přesunout). Hlavním panel lze rozdělit na tři základní části: tlačítko Start, panely nástrojů a část zobrazující programy běžící na pozadí Tlačítko Start Prostřednictvím tlačítka Start se lze dostat ke všem funkcím Windows. Lze pomocí něj spouštět programy, měnit nastavení, zobrazovat informace atd. Jednotlivé nabídky, které se zobrazí po stisku tlačítka Start probereme postupně, až budeme probírat jednotlivé funkce Windows Panely nástrojů na hlavním panelu Na panelech nástrojů, které jsou vpravo od tlačítka Start lze zobrazovat různé prvky organizované v tzv. panelech. Vždy je tam panel programů běžících na ploše, který ukazuje, jaké programy máme spuštěné a umožňuje mezi nimi přepínat. Dále lze zobrazit panel Snadné spuštění, na kterém jsou ikony pro spouštění programů, panel jazyků umožňující přepínat jazyky a klávesnice apod Programy běžící na pozadí V pravé části hlavního panelu se zobrazují ikony programů, které běží na pozadí (to jsou programy, které se zpravidla spouštějí automaticky při spuštění Windows a neběží v okně např. antiviru) a jsou zde také zobrazeny hodiny Ikony Ikony jsou malé obrázky, které ve Windows najdeme téměř všude (ikony jsou typickým prvkem grafického uživatelského rozhraní). Po kliknutí nebo poklepání na ikonu Windows vykonají nějakou funkci, která je s ikonou spojena. Speciální druh ikony je tzv. zástupce. To je ikona, kterou si můžeme vytvořit sami a sami také této ikoně určíme funkci, kterou má vykonávat Kurzor Kurzor je to, co se na obrazovce hýbe, když pohybujeme myší. Zpravidla vypadá jako šipka a jeho funkcí je právě zobrazovat pozici a pohyb myši Kontextová nabídka Kontextová nabídka se otevírá kliknutím pravým tlačítkem myši na nějakém objektu a po otevření nabízí různé příkazy pro práci s vybraným objektem. U téměř každého objektu lze otevřít kontextovou nabídku Okno Okno je typickým prvkem operačního systému MS Windows (podle něj také dostaly Windows název okno se anglicky řekne window a windows jsou potom okna). V okně běží (to znamená zobrazují se po spuštění) téměř všechny programy a funkce Windows. Vzhled a jednotlivé prvky okna budou probrány v samostatné kapitole Schránka ve Windows Schránka slouží k přenášení různých objektů (blok textu, obrázek apod.) mezi jednotlivými programy. Práci se schránkou bude věnována samostatná kapitola. 74

75 Klávesové zkratky Klávesová zkratka je kombinace dvou nebo i více kláves, po jejichž současné stisknutí se vykoná nějaká akce. Většinou se jedná o stisk klávesy Ctrl nebo Alt a k tomu některé další klávesy, zpravidla nějakého písmena. Kombinace kláves se zapisuje pomocí znaku + a většinou se provádí tak, že stiskneme a držíme první klávesu (před plus) a poté rychle stiskneme a pustíme klávesu za plus. Nakonec uvolníme první klávesu. Např. zkratka Ctrl+X říká, že máme stisknout a držet klávesu Ctrl a poté rychle stisknout a pustit klávesu X. Nakonec klávesu Ctrl pustíme. Jednotlivé klávesové zkratky a jejich význam budou probrány v samostatné kapitole. Úkol 4.4: Zkuste si otevřít kontextovou nabídku různých prvků na obrazovce a podívat se, jaké obsahuje příkazy Pojmy práce s myší a) kliknutí jedná se o stisk tlačítka. Pokud je uvedeno pouze kliknutí, myslí se tím levé tlačítko myši. Pokud máme kliknout pravým tlačítkem, je vždy uvedeno kliknout pravým tlačítkem. b) dvojklik neboli poklepání jde o dvojitý stisk tlačítka, to znamená, že je potřeba 2x rychle za sebou kliknout na stejné tlačítko myši c) uchopení a tažení když na některý objekt (např. ikonu) najedeme myší a stiskneme tlačítko, které poté stále držíme stlačené, tak objekt takzvaně uchopíme. Když potom, stále při stisknutém tlačítku myší pohybujeme, tak se objekt pohybuje spolu s kurzorem, čemuž se říká tažení. Uchopení a tažení nemusí fungovat u všech objektů. Úkol 4.5: Zkuste si přetažení některých ikon na ploše myší a jejich spuštění poklepáním. 75

76 2.3. Vzhled a hlavní prvky okna Teoreticky může okno vypadat libovolně, ale bývá zvykem dodržovat jednotný vzhled daný firmou Microsoft. Ten je patrný z následujícího obrázku. Okno programu ve Windows Společné prvky oken ve Windows: a) titulkový pruh - v levé části titulkového pruhu je název programu, případně název aktuálně otevřeného dokumentu - v pravé části jsou tři základní tlačítka každého okna (viz bod b) - uchopením a tažením titulkového pruhu lze posouvat celé okno po obrazovce b) tři základní tlačítka okna: ba) tlačítko minimalizovat - minimalizuje okno na hlavní panel. Okno potom není vidět na ploše, ale můžeme ho obnovit kliknutím na příslušné tlačítko na hlavním panelu bb) tlačítko maximalizovat - zvětší okno tak, že zabere celou plochu bc) tlačítko zavřít - zavře okno. Pokud se jedná o hlavní okno programu, ukončí celý program. c) nabídka příkazů - obsahuje nabídku příkazů pro práci s programem. Každá položka nabídky může obsahovat další podnabídky nebo příkazy d) panely nástrojů - na panelech nástrojů jsou ikony příkazů. Každá ikona zastupuje jeden příkaz a kliknutím na ikonu se tento příkaz vykoná e) hlavní část okna - v této části běží samotný program 76

77 f) stavový pruh - různé informace o programu běžícím v okně 2.4. Práce se schránkou a s označeným blokem Schránka ve Windows slouží k přenášení různých objektů mezi různými programy spuštěnými ve Windows. Takový objekt může být například obrázek, blok textu (vysvětlíme si za chvíli), ale také soubor, složka nebo prostě blok libovolných prvků. Do schránky se objekt vloží pomocí příkazu kopírovat nebo vyjmout, které najdeme např. v kontextové nabídce objektu. Lze také použít klávesové zkratky nebo nabídku příkazů (oboje je vysvětleno v dalším textu). Rozdíl mezi kopírovat a vyjmout je ten, že při kopírování objekt zůstane i na původním místě a do schránky se vloží jeho kopie, kdežto při použití vyjmout se objekt do schránky přesune a na původním místě tedy nezůstane. Ze schránky se objekt vloží na vybrané místo příkazem vložit. Opět ho můžeme najít v kontextové nabídce, v nabídce příkazů nebo použít klávesovou zkratku. Většinou také mívají příkazy pro práci se schránkou své ikony na panelech nástrojů. Vypadají následovně: kopírovat: vyjmout: vložit: S prací se schránkou úzce souvisí pojem blok, nejčastěji blok textu. Blok je skupina objektů, které jsou tzv. označeny, což se většinou projevuje jejich zvýrazněním. Např. když vybereme blok černého textu na bílém papíře, bude pozadí vybraného textu přebarveno na černo (nebo na modro) a text samotný na bílo. Jak už bylo řečeno, označit a tím vybrat do bloku můžeme libovolné prvky. Pokud vybereme pouze text, jedná se o tzv. blok textu, pokud vybereme například obrázky nebo soubory, říkáme pouze blok. Jednotlivé prvky lze samozřejmě kombinovat, můžeme například vybrat část textu i s obrázky. Výběr položek do bloku, tedy označení bloku lze provést několika způsoby. Nejběžnější je přejet všechny objekty, které chceme vybrat myší, přičemž držíme stisknuté levé tlačítko. Tímto způsobem budou vybrány všechny objekty ležící mezi místem, kde jsme tlačítko myši stiskli a místem, kde jsme ho pustili. Další způsob spočívá v použití klávesy shift místo tlačítka myši a kurzorových kláves místo pohybu myši. Pokud stiskneme shift a např. šipkami se pohybujeme po jednotlivých objektech, jsou tyto objekty opět označeny. Zase platí, že jsou označeny všechny objekty mezi tím, na kterém byl shift stisknut a tím, na kterém byl uvolněn. Třetí způsob slouží k označení většího počtu souvislých objektů. (Např. pokud chceme označit deset za sebou ležících prvků). Uděláme to tak, že na první prvek klikneme myší. Tím se tento prvek označí. Potom stiskneme shift a zatímco ho stále držíme, klikneme na poslední z prvků, které chceme označit. Tím se označí také všechny prvky mezi těmito dvěma. Poslední způsob je velmi důležitý, protože jako jediný umožňuje označit několik prvků na přeskáčku. Dělá se to tak, že se stiskne klávesa Ctrl a za jejího stálého držení se postupně kliká na všechny objekty, které mají být označeny. Nakonec se klávesa Ctrl uvolní. A k čemu blok vlastně slouží? Pokud nějaké prvky označíte jako blok a potom použijete příkaz pro práci se schránkou, bude se tento příkaz týkat celého bloku, nikoli pouze objektu, na kterém byl použit. Např. pokud označíte 5 obrázků do bloku a pak v kontextové nabídce jednoho z obrázků vyberete příkaz kopírovat, zkopíruje se do schránky všech 5 obrázků. 77

78 Úkol 4.6: Abyste si vyzkoušeli práci s blokem, otevřete si Internet Explorer (pomocí ikony na ploše nebo přes tlačítko start) a v něm nějakou schránku obsahující souvislý text a také obrázky. Text si označte do bloku a zkopírujte do schránky. Poté si spusťte program Microsoft Word (měl by být v nabídce Start Všechny programy) a text do něj vložte. Obdobným způsobem (nejlépe přes kontextovou nabídku) zkopírujte do Wordu obrázek. Pokud na počítači Word nemáte, vložte text do Wordpadu (Start Všechny programy Příslušenství Wordpad) a obrázek do Malování (Start Všechny programy Příslušenství Malování) Klávesové zkratky Jak už bylo řečeno v kapitole , některé funkce Windows lze vyvolat stisknutím některé klávesové zkratky. Zde je seznam těch nejpoužívanějších: Alt + F4 zavření okna, v případě hlavního okna ukončení programu (obdoba stisknutí křížku v titulkovém pruhu okna). Pokud není otevřeno žádné okno, objeví se po stisku Alt+F4 nabídka pro ukončení systému Windows. Alt + Tab přepínání mezi otevřenými okny Alt + Enter roztažení okna přes celou obrazovku a zpět (má význam hlavně u starších programů, určených pro operační systém MS DOS) Ctrl + Alt + Delete vstup do systémové nabídky Windows. V ní je možné např. ukončit některý program nebo proces, ukončit systém Windows, změnit heslo apod. Tato klávesová zkratka se používá zejména v případě, kdy nějaký program přestane reagovat a není možné ho vypnout běžným způsobem. Ctrl + S uložení aktuálního dokumentu Ctrl + N otevření nového okna (zpravidla to zároveň znamená otevření nového dokumentu) Ctrl + C zkopírování bloku nebo objektu do schránky Ctrl + X vyjmutí bloku nebo objektu do schránky Ctrl + V vložení bloku nebo objektu ze schránky Ctrl + A označení všech prvků v aktuálním dokumentu do bloku Úkol 4.7: Vyzkoušejte si klávesové zkratky na vašem počítači. 3. Programy ve Windows Již při instalaci Windows jsou do počítače nainstalovány některé základní programy jako například Malování, Wordpad, Průzkumník Windows apod. Další programy lze potom jednoduše doinstalovat (instalace programů do Windows bude probrána v kapitole 5). Všechny programy určené pro Windows (až na výjimky) mají podobný vzhled a vlastnosti Společné vlastnosti programů pro Windows Nejdůležitější vlastností je, že všechny programy určené pro Windows běží v okně a tedy pro ně platí vše, co bylo popsáno v kapitole 2.3. To platí jak pro vzhled, tak pro jednotlivé prvky okna. V podstatě všechny programy tedy mají titulkový pruh se třemi tlačítky okna, nabídku příkazů a hlavní část. Podle typu programu pak ještě mohou mít různé panely nástrojů a většina programů má také stavový pruh. 78

79 Úkol 4.7: Otevřete si několik programů pro Windows (pomocí tlačítka Start Všechny programy) a porovnejte jejich vzhled. Další věcí společnou pro většinu programů pro Windows je obsah nabídky příkazů. Ta se samozřejmě pro jednotlivé programy dost liší, ale skoro vždy obsahuje některé základní příkazy, které mají ve všech programech stejný název a plní stejnou funkci. První společnou skupinou příkazů je nabídka příkazů Soubor. Ta téměř vždy obsahuje alespoň příkaz Konec, který slouží k ukončení programu. U editorů (programy pracující s nějakými dokumenty) obsahuje tato nabídka ještě další společné příkazy: Nový vytvoří nový dokument Otevřít otevře již existující dokument pro úpravy Uložit uloží aktuálně otevřený dokument do souboru při prvním ukládání musíte zvolit cestu a zadat název souboru, při dalších ukládáních už se ukládá automaticky do tohoto souboru Uložit jako - uloží aktuálně otevřený dokument do souboru vždy musíte zadat cestu a název souboru, umožňuje tedy uložit dokument pod jiným názvem Tisk tisk aktuálního dokumentu Druhou skupinou příkazů je nabídka Úpravy. Ta obsahuje jednak příkazy pro práci s blokem: Vyjmout, Kopírovat, Vložit (viz kapitola 2.4), jednak příkazy pro vyhledávání a nahrazování textu: Najít vyhledá v textu zadaný text Nahradit vyhledá první zadaný text a nahradí ho druhým zadaným textem a jednak příkazy pro úpravy textu: Zpět vrátí úpravy textu o jeden krok zpět (zruší poslední příkaz nebo akci) Vpřed po zvolení příkazu zpět umožňuje znovu provést poslední příkaz nebo akci Poslední skupinou příkazů, která by měla být součástí všech programů pro Windows je nabídka Nápověda. Ta obsahuje jednak informace o programu a jednak nápovědu k ovládání programu. U velké části programů je ještě jedna skupina příkazů, které mají stejnou funkci. Je to nabídka Zobrazit a obsahuje příkazy pro nastavení vzhledu okna a programu. Jednotlivé příkazy z nabídky lze spustit myší, nebo pomocí klávesnice. Spouštění myší je jasné kliknete na nabídku obsahující požadovaný příkaz a po otevření podnabídky kliknete na zvolený příkaz. Zajímavější je spouštění příkazů pomocí klávesnice. Jak si můžete všimnout při spuštění libovolného programu pro Windows, v každém názvu skupiny příkazů je jedno písmeno podtrženo. Pokud stisknete klávesu Alt a podtržené písmeno, otevře se příslušná podnabídka příkazu a v ní si potom pomocí kurzorových kláves vybereme požadovaný příkaz. 79

80 Jak už bylo zmíněno, velká část programů také obsahuje tzv. panely nástrojů. V nich jsou nejpoužívanější příkazy z nabídky příkazů zobrazené v podobě ikon. Místo složitého vyhledávání příkazu v nabídce stačí tedy kliknout na příslušnou ikonu a příkaz je vykonán. Následuje přehled ikon pro některé příkazy uvedené v předchozí části: nový: otevřít: uložit: tisk: kopírovat: vyjmout: vložit: zpět: vpřed: Další příkazy a případně jejich ikony z panelů nástrojů budou probrány v dalším výkladu, u konkrétních programů. Úkol 4.8: Otevřete si program Wordpad (Start Všechny programy Příslušenství Wordpad) a vyzkoušejte si v něm použití příkazů uvedených výše. Ke spouštění příkazů použijte myš a nabídku příkazů, myš a panely nástrojů i klávesnici Programy instalované při instalaci Windows Jak už bylo zmíněno dříve, již při instalaci Windows se zároveň instalují některé užitečné programy. My si probereme ty nejdůležitější z nich: Průzkumník Windows Průzkumník Windows je program určený pro správu souborů a složek na počítači. Pojem správa zahrnuje vytváření, kopírování, přesouvání, přejmenovávání a mazání souborů či složek a nastavování jejich atributů. Navíc průzkumník umožňuje získávat informace o souborech či složkách a nastavovat některé jejich společné vlastnosti, například v jakém programu mají být soubory otevírány. Spustíme ho přes nabídku Start Všechny programy Příslušenství Průzkumník Windows. 80

81 Vzhled Programu Průzkumník Windows je na následujícím obrázku: Hlavní okno programu Průzkumník Windows Hlavní část okna je rozdělena na dvě části: v levé části je strom složek, v pravé je obsah vybrané složky. Na počátku je většinou strom v levé části takzvaně sbalený, to znamená, že jsou vidět pouze hlavní složky, v případě Windows jsou to většinou názvy disků (i když pevné disky nejsou složky v pravém slova smyslu, jsou ve stromu zobrazeny stejným způsobem, pouze mohou mít jinou ikonu). Rozbalit strom lze tak, že klikneme na plus vedle názvu složky. Tím se přímo ve stromu zobrazí podsložky, které jsou v příslušné složce. Pokud tyto podsložky obsahují další podsložky, lze je opět rozbalit kliknutím na plus vedle jejich názvu. Po rozbalení je vedle názvu složky plus nahrazeno mínusem. Kliknutím na toto mínus lze složku opět sbalit. Když kliknete na některý název složky, zobrazí se v pravé části její obsah, to znamená podsložky a soubory, které jsou v dané složce. Pokud v levé části poklepeme na název některé podsložky, dojde ke zobrazení jejího obsahu v pravé části a jejímu označení ve stromu v levé části. Pokud navíc byla ve stromu podsložka uvnitř složky, která nebyla rozbalena, dojde také k rozbalení této složky. A konečně, pokud poklepeme na ikonu nebo název souboru (v pravé části), spustí se příslušný program. 81

82 Úkol 4.9: Spusťte si Průzkumník Windows a v něm nejprve zcela rozbalte strom v levé části. Potom si vyzkoušejte některé složky sbalit a opět rozbalit a to jednak kliknutím na -/+ vedle jejich názvu ve stromu a jednak poklepáním na ně v pravé části okna. Nakonec si otevřete složku C:/Dokumenty/Obrázky/Ukázky obrázků, kde jsou uloženy soubory obsahující obrázky. Jeden z nich si vyberte a poklepáním ho zobrazte. Hlavní využití průzkumníka je ovšem správa souborů a složek, tedy jejich kopírování, přesouvání, mazání a u složek také vytváření. Všechny činnosti lze provádět hned několika způsoby. My si probereme dva nejzákladnější. První způsob spočívá ve využití kontextové nabídky. Nejprve si v Průzkumníku najdeme soubor (nebo složku), se kterým chceme něco provádět to uděláme tak, že si ve stromu rozbalíme celou cestu až k němu a tím zobrazíme soubor v pravé části okna. Otevřeme jeho kontextovou nabídku a vybereme příkaz, co chceme se souborem udělat: Odstranit pro přesunutí souboru do koše, Kopírovat pro zkopírování souboru do schránky, Vyjmout pro vyjmutí souboru do schránky. Kontextová nabídka složky - kopírování Pokud již máme soubor ve schránce, otevřeme si v průzkumníku místo, kam ho chceme vložit (opět tak, že si ve stromu vlevo rozbalíme celou cestu) a v pravé části okna si otevřeme kontextovou nabídku v místě, kde není žádný jiný soubor ani složka. V kontextové nabídce vybereme příkaz Vložit a tím soubor umístíme na vybrané místo. 82

83 Stejně jako při vkládání souboru ze schránky postupujeme při vytváření nové složky. Pouze místo příkazu vložit vybereme příkaz Nový a v něm příkaz Složka. Tím se otevře okno pro zadání názvu složky. Do něj vyplníme zvolený název a stisknutím klávesy Enter potvrdíme. Nová složka by se měla objevit jak v pravé části okna, tak ve stromu v levé části. Kontextová nabídka - vkládání Při druhém způsobu správy souborů je třeba mít otevřeny dva Průzkumníky Windows najednou, tedy pokud chceme soubor kopírovat nebo přesouvat, při mazání souboru stačí Průzkumník jeden. V prvním z nich si najdeme soubor, se kterým chceme pracovat a ve druhém si otevřeme složku, kam ho chceme umístit. Potom soubor myší přetáhneme z původního místa na nové. V případě, že chceme soubor smazat, přetáhneme ho nad koš. Pozor, pokud soubor přetahujeme levým tlačítkem myši, počítač už se na nic neptá a rovnou provede výchozí akci! Ta se liší podle toho, odkud kam soubor přenášíme. Pokud ho přenášíme pouze do jiné složky na stejném disku (např. z C:/Program Fines do C:/Windows), dojde k jeho přesunutí, kdežto pokud ho přenášíme na jiný disk (např. z C:/Dokumenty na D:/Zaloha), dojde k jeho zkopírování. 83

84 Proto je lepší používat k přetažení souboru pravého tlačítka. Postup je skoro stejný jako u levého tlačítka, pouze v okamžiku uvolnění tlačítka se otevře kontextová nabídka, ve které můžeme vybrat, zda chceme soubor přesunout či zkopírovat. Kontextová nabídka po přesouvání pravým tlačítkem Úkol 4.10: Nejprve si ve složce C:/Dokumenty vytvořte novou složku s názvem _docasne (znak _ (podtržítko) použijeme proto, aby při abecedním řazení byla složka na prvním místě). Potom do této složky zkopírujte některé ze souborů, které jsou ve složce C:/Dokumenty/Obrázky/Ukázky obrázků. Pozor, dokumenty musíte kopírovat, ne přesouvat! To znamená, že při použití způsobu s přetažením souboru myší je třeba použít pravé tlačítko myši! Pro jistotu si stejně ještě zkontrolujte, zda je po zkopírování každý soubor jak v původní, tak v nové složce. Pokud je vše v pořádku, tak nakonec ještě odstraňte zkopírované soubory a poté i složku _docasne. Kopírování a mazání souborů proveďte 2x, poprvé pomocí kontextové nabídky a podruhé pomocí přetažení myší. 84

85 Jak už bylo řečeno, kromě správy souborů plní Průzkumník ještě další funkce. Jedná se zejména o hromadné nastavení určitých vlastností souborů. Tato nastavení se provádějí pomocí příkazu Nástroje Možnosti složky. Jsou zde 4 karty pro nastavení různých vlastností: Obecné některá obecná nastavení (např. volba Otevřít každou složku ve stejném okně nebo Otevřít každou složku ve vlastním okně apod.) Zobrazení způsob zobrazování složek (např. Skrýt příponu souborů známých typů, Zobrazovat skryté soubory a složky apod.) Typy souborů zde je možné: - přiřadit jednotlivým typům souborů (to znamená jednotlivým příponám souborů) v jakém programu budou otevírány tlačítko Změnit (po kliknutí na tlačítko Změnit vyberete ze seznamu program, kterým má být soubor otvírán; pokud program v seznamu není, je třeba nalistovat jeho spouštěcí soubor kliknutím na tlačítko Procházet ) - určit nový typ souborů, které se mají v určitém programu otvírat tl. Nový - změnit ikonu a přiřadit určité akce určitému typu souborů tl. Upřesnit Soubory offline nastavení chování odkazů na síťové soubory při odpojení od sítě Úkol 4.11: Nejprve zapněte zobrazování přípon u všech souborů. Soubory typu.html jsou ve výchozím stavu nastaveny na otevírání v programu Internet Explorer. Změňte jejich nastavení tak, aby se otevíraly v programu Poznámkový blok. Až si nastavení ověříte (poklepáním na soubor s příponou.html by se měl otevřít poznámkový blok s obsahem tohoto souboru), nezapomeňte změnit nastavení zpět WordPad WordPad je textový editor, tedy program určený pro psaní a formátování textu na počítači. Většina z vás už jistě slyšela o programu Microsoft Word. WordPad je jeho zjednodušená verze. Spustíme ho přes nabídku Start Všechny programy Příslušenství WordPad. 85

86 Vzhled Programu WordPad je na následujícím obrázku: Hlavní okno programu Wordpad Do bílé plochy v hlavní části okna se píše text. Těsně nad touto plochou je pravítko, které nám ukazuje, jaké bude mít napsaný text skutečné rozměry po vytištění. Nad pravítkem jsou panely nástrojů a nad nimi nabídka příkazů, tak jak jsme si už řekli při probírání společných vlastností programů ve Windows. Nejprve se podíváme na panely nástrojů. Pokud nezměníme nastavení, jsou zobrazeny dva panely: první se trochu nepřesně jmenuje Panel nástrojů (panel nástrojů je zde tedy zároveň označení prvního panelu a zároveň pojem používaný pro všechny panely). V něm jsou převážně ikony příkazů, které jsme již probrali v kapitole 3.1.: nový ( ), otevřít ( ), uložit ( ), tisk ( ), vyjmout ( ), kopírovat ( ), vložit ( ) a zpět ( ). Kromě nich jsou tam ještě dvě důležité ikony, a to náhled: a hledat:. První slouží k tomu, abychom si mohli prohlédnout dokument tak, jak bude vytištěn. Druhý příkaz vyhledá v textu zadaná slova nebo slovní spojení. 86

87 Druhý panel se jmenuje Formátovací panel. Ten obsahuje ikony příkazů používaných k formátování (tzn. úpravám vzhledu) textu. Kromě ikon jsou na něm i další prvky sloužící k úpravě textu, a to tzv. rozbalovací menu. Na panelu postupně zleva vidíme: rozbalovací menu pro výběr druhu písma: - kliknutím na šipku v pravé části ( ) rozbalíme nabídku a v ní si můžeme vybrat druh písma - např. Times New Roman, Arial, Courier New, Comic Sans MS, apod. rozbalovací menu pro velikost písma: - kliknutím na šipku v pravé části ( ) můžeme vybrat velikost písma - např. 8, 12, 20, 36 rozbalovací menu pro výběr jazyka (znakové sady): - kliknutím na šipku v pravé části ( ) vybereme jazyk (znakovou sadu), v jakém je dokument napsán. To je důležité, aby se správně zobrazovaly české znaky, jako hlásky s háčky a čárkami. Pokud nejsou správně zobrazovány české znaky (např. místo ě se zobrazuje ì, místo ř ø apod.) je třeba změnit znakovou sadu. ikony pro výběr řezu písma: o tučné ( o kurzíva ( o podtržené ( ikona pro barvu písma: ikony pro zarovnání odstavce: ) psaný text bude mít větší tloušťku (tučné) ) psaný text bude skloněný (kurzíva) ) psaný text bude podtržený (podtržené) o vlevo ( ) řádky budou zarovnané podle levého okraje: první řádek druhý nejdelší řádek třetí delší řádek o na střed ( ) řádky budou zarovnané podle středu: první řádek druhý nejdelší řádek třetí delší řádek o vpravo ( ) řádky budou zarovnané podle levého okraje: první řádek druhý nejdelší řádek třetí delší řádek ikona pro členění textu pomocí odrážek: - odrážky jsou puntíky (nebo jiné tvary) vlevo od textu - např.: 1. první 2. druhá 3. třetí 87

88 Ještě si řekneme něco o nabídce příkazů. Nabídka Soubor obsahuje hlavně příkazy, které byly probrány v kapitole 3.1. Kromě nich je zde už jen příkaz Náhled, jehož funkce je vysvětlena v předcházejícím odstavci a příkaz Vzhled stránky, kterým lze nastavit rozměry stránky a velikost okrajů (tj. vzdálenost textu od okraje papíru). Ještě si můžete všimnout, že součástí nabídky soubor je seznam několika naposledy otevřených souborů. To je velmi výhodné. Pokud pracujete stále dokola jen s několika dokumenty, nemusíte je vždy hledat a spouštět z disku (například pomocí Průzkumníka Windows), ale můžete si je otevřít právě kliknutím na jejich název v nabídce soubor. Nabídka Úpravy je také téměř shodná s tím, co bylo řečeno v kapitole 3.1. Jsou zde navíc pouze příkazy Propojení, Vlastnosti objektu a Objekt. Všechny slouží pro práci s dalšími objekty (např. obrázky) uvnitř psaného textu a my se jimi nebudeme zabývat. Nabídka Zobrazit je rozdělena na dvě části. V horní si vybíráme panely nástrojů a další části programu, které mají být zobrazeny (např. pravítko), v dolní je příkaz Možnosti, kde lze podrobně nastavit vlastnosti okna (např. jednotky pro rozměry, zalamování řádků apod.). Další je nabídka Vložit, která obsahuje příkazy pro vkládání dalších prvků do textu. První příkaz Vložit datum a čas je jasný, druhý příkaz Objekt - umožňuje vkládání dalších objektů, např. obrázku, rovnice, videoklipu apod. Nabídka Formát obsahuje především příkazy, které jsou také ve formě ikon na panelech nástrojů. Tyto příkazy jsou ještě rozděleny do skupin: Písmo druh, velikost a řez písma (stejné jako ikony v panelech nástrojů), dále styl (např. přeškrtnuté) Styl odrážek stejné jako ikona odrážky v panelech nástrojů Odstavec... zarovnání odstavce (stejné jako ikony v panelech nástrojů) a jeho odsazení (vzdálenost od okraje papíru) Tabulátory - nastavení tabulátorů (co to jsou tabulátory se dočtete v následující části) Poznámky k psaní dokumentů na počítači: Při psaní textu na počítači bychom měli dodržovat určitá pravidla. Jedná se jednak o pravidla typografická, která říkají, jak má dokument psaný na počítači vypadat, jsou pevně dána a měla by být vždy dodržována, a jednak o pravidla pro formátování, která sice dodržovat nemusíme, ale pokud je dodržovat budeme, velice si usnadníme práci při pozdějších úpravách dokumentu. Typografická pravidla jsou následující: o Používání a kombinování písem Pro základní texty (dlouhé odstavce) by se mělo používat písmo patkové (např. Times New Roman), protože je považováno za čitelnější než bezpatkové (např. Arial). Nadpisy pak mohou být písmem bezpatkovým (např. Arial). Tedy můžeme dát k sobě písma, která se od sebe hodně liší. o Vyznačování v textu Pojmy vyznačujeme zásadně kurzívou, vyznačování tučným písmem je považováno za neestetické, příliš výrazné a lezoucí z textu. (I když je často používáno.) Má své místo jen v učebnicích, kde je třeba určité pojmy výrazně odlišit. Tučně (a někdy i jiným písmem) se píší pouze názvy voleb v nabídkách programu (Soubor Nový). Podtržení a p r o s t r k á n í by se nemělo pro vyznačování vůbec používat! Nikdy nevyznačujeme jiným druhem písma! (Jako třeba zde.) o Vázání odstavců, sirotci a vdovy Některé odstavce (např. nadpisy) musí být svázány s následujícím (dalším) odstavcem. Nemůže se pak stát, aby nadpis zůstal úplně dole na stránce a odstavec za ním byl nahoře na další straně. U dlouhých odstavců je třeba zakázat vznik tzv. sirotků a vdov jednoho řádku odstavce na jiné straně, než je zbytek odstavce. U odstavců s orámováním je třeba zadat zákaz dělení odstavce na dvě stránky. 88

89 o Předložky a spojky na koncích řádek, tvrdá mezera Na konci řádku by neměla zůstat jednopísmenná předložka (v, s, k, z, u, o) nejlépe ani spojka i, (malé a se toleruje). Protože textový editor si řádky ukončuje sám, musíme mu zakázat oddělení takové předložky od dalšího slova smazáním obyčejné mezery a vložením tvrdé (nezlomitelné) mezery. Smažeme obyčejnou mezeru a vložíme mezeru tvrdou. Ta se ve Wordu vkládá kombinací kláves Ctrl+Shift+mezerník, vždy pak svým kódem Alt o Zkratky Zkratky slov, výrazů akademických titulů apod. se používají jen u vžitých výrazů a většinou končí tečkou. Ta se sází těsně za zkratkou. (aj., apod., atd., DrSc., CSc.) Následuje-li za zkratkovou tečkou dvojtečka, sází se také bez mezery, přímo za tečku (MuDr.:). U spojených zkratek se sází zúžená mezislovní mezera (t. č.). Na začátku věty se spojená zkratka nahrazuje celým výrazem. Iniciálové zkratky (tj. zkratky z velkých počátečních písem spojených slov názvů, organizací a různých institucí) se sázejí verzálkami bez tečky (OSN, NATO, OPEC, ODS, ČR). o Dělení slov Dělení slov necháváme vždy na editoru, nikdy nevkládáme dělítka ručně. Dělením nesmí vzniknout slovo nežádoucího významu (kni-hovna). o Umístění titulků a obrázků na stránce, členění dokumentu Zásada 1: Pokud zarovnáváme několik řádků pod sebou na střed, musí být spodní řádek nejkratší. Zásada 2: Pokud strana obsahuje jeden dominantní prvek (název dokumentu atd.), měl by být umístěn v optickém středu, který je kousek nad středem geometrickým. Zásada 3: Nejdůležitější nadpisy nebo obrázky by měly být v textu umístěny na tzv. zlatém řezu. Zásada 4: Pokud je v textu více obrázků, měly by jejich okraje být v lince. Pokud je na obrázku pohybující se předmět nebo někam hledící člověk, měl by pohyb (pohled) vždy směřovat dovnitř knihy. Zásada 5: Popisky obrázků se dávají do textových polí pod obrázky, píší se menším písmem než je základní text (někdy i kurzívou) a nepíše se za nimi tečka. Popisky k zajímavým obrázkům si přečte skoro každý mělo by v nich být uvedeno nejen, co je na obrázku, ale i stručně řečené důležité sdělení tiskoviny. Zásada 6: Dlouhé šedé texty v dnešní uspěchané době lidé často vůbec nečtou. Text by měl být výrazně členěn nadpisy, měl by mít jasnou strukturu. o Psaní speciálních znaků Zde jsou uvedeny správné způsoby psaní speciálních znaků a spojení znaků. Znak vždy napíšeme tak, že držíme levý Alt a vpravo na numerické klávesnici naklepeme kód (včetně nul na začátku). Uvozovky dole (kód Alt+0132) mají tvar malinkých devítek: Uvozovky nahoře (kód Alt+0147) mají tvar malinkých šestek: Znak " (který je na klávesnici nad ů) slouží k označení palců (disketa 3,5"), nejsou to uvozovky! MS Word (i OpenOffice.org Writer) má funkci automatické opravy (Nástroje Automatické opravy, záložka Při psaní), která pokud je zapnuta, automaticky zapisuje české uvozovky, ovšem i tam, kde mají být správně palce. Pomlčka ( ) má kód Alt Není na klávesnici, tam je spojovník (-). (Spojovník je o hodně kratší, píše se jen ve spojení slov [bude-li, Jean-Jack apod.].) Pomlčka se píše: o Ve významu až do bez mezer (6 18 hod.). o Jako znak mínus také bez mezer ( 23 ). o V aritmetických výrazech s mezerami (5 1 = 4). o V označení měny se píše bez mezer (Kč 1540, ). 89

90 90 Závorky a uvozovky se neoddělují mezerou od textu uvnitř, ale mezera je vždy vně (tj. píší se takto). Procento (%) se od čísla odděluje nezlomitelnou mezerou, ale ve významu procentní se píše bez mezery. Tj. 10 % = deset procent, 10% = desetiprocentní. Jednotky a označení měny se od čísla oddělují nezlomitelnou mezerou (15 kw, 25 Kč). Musí být vždy na jednom řádku. U přídavného jména se mezera nepíše (3V baterie). Značka peněžní měny. Je-li číslo desetinné, píše se značka před číslo (Kč 6,80), je-li číslo celé, píše se měna za číslo (13 Kč). Pokud zapisujeme celou částku desetinně, zapíše se s desetinnou čárkou a pomlčkou (Kč 13, ). Zápis 13, Kč je také možný. Číslice se zapisují s desetinnou čárkou (tečka je v angličtině) (3,14). Tisíce a miliony se oddělují (nezlomitelnou) mezerou ( lidí). V seznamu mají být desetinné čárky pod sebou (použijeme desetinný tabulátor nebo textovou tabulku). Nižší číselné údaje se vyjadřují v sazbě slovně. Výjimku tvoří pouze letopočty, data a spojení čísel se zkratkami (100 m, 50 mm). Datum (a čas) se píše s mezerami ( ). Rok se má psát jen čtyřmístně (2004). Telefonní čísla se píší ve skupinách po dvou až třech číslicích, předvolba se odděluje závorkami: (+420) Tečka, čárka se píší hned za slovo, za nimi následuje mezera. Tečka se nepíše za nadpisy. Pokud věta končí zkratkou (která má u sebe tečku), další tečka se již nepíše. (Pokud je v závorce celá věta, píše se tečka do závorky.) Pokud je v závorce jen část věty, píše se tečka za závorku (třeba tady). Dvojtečka, středník, otazník, vykřičník se píší hned za slovo. Dvojtečka ve významu dělení se píše s mezerami (6 : 3 = 2), ve významu sportovního výsledku bez mezer (1:0). Tři tečky (kód Alt+0133) mají poloviční mezeru nebo jsou bez mezery. Rovnítko je odděleno mezerami (6 : 3 = 2). Lomítko není odděleno mezerami (1995/96). Stupeň (kód Alt+0176) psaní mezery se liší podle významu: 20 C, ale 10 pivo, pravý úhel 90. Copyright (kód Alt+0169) se píše na začátek řádky, následuje mezera. Registered (kód Alt+0174) se píše bez mezery hned za název a jako horní index. Trademark (kód Alt+0153) se píše bez mezery hned za název. o Úprava dopisů Řádkování a formáty papíru: Většinou použijeme formát A4 a řádkování 1, u osobních dopisů řádkování 1,5. Krátký dopis může mít rozměr 2/3 formátu A4 (pro dlouhou obálku) nebo A5 (pro obálku C6). Hromadné zprávy bez průvodního dopisu obsahující jen adresu a údaje mohou být na 1/3 formátu A4. Okraje písemností mají být 25 mm vlevo (aby šly dát do pořadače) a 15 mm vpravo, na druhé straně naopak. Datum se píše vpravo nahoře nebo vlevo dole. Věc začíná velkým písmenem, podtrhne se, neukončuje se tečkou. V případě více řádků se podtrhne pouze poslední, délku podtržení určuje nejdelší řádek. Oslovení na začátku textu má být 25 mm od okraje papíru, za ním následuje čárka, vlastní text začíná potom malým písmenem. Mezi vyjádřením věci a oslovením se mají vynechat dva řádky, mezi oslovením a textem jeden řádek. Odstavce se oddělují řádkou Při zakončení dopisu se vynechá řádek a provede odsazení pět úderů.

91 Pravidla pro formátování: Tato pravidla neříkají přímo, jak má dokument vypadat, ale spíše radí, jak máme některé věci udělat tak, abychom si usnadnili práci do budoucna. Ještě než se zaměříme na pravidla, měli bychom si ujasnit, co je to odstavec. Odstavec začíná prvním písmenem po stisku klávesy Enter (po přechodu na nový řádek) a končí opět stiskem klávesy Enter. Například pokud napíšeme pod sebe deset slov, každé slovo na jeden řádek, jedná se z hlediska textového editoru o 10 odstavců, i když z našeho pohledu bychom to nejspíš považovali za odstavec jeden. Na to bychom měli myslet při formátování odstavce. Změny formátu odstavce se vždy budou týkat textu mezi dvěma stisky Enteru, ať už se jedná o jedno slovo nebo 50 řádků textu. První velmi důležitou věcí při formátování je způsob zarovnávání slov na řádku. Velmi častou chybou je, že mačkáme mezerník tak dlouho, až se dostaneme na místo, kam chceme slovo napsat a teprve pak slovo napíšeme. Na první pohled to může fungovat, ale když se později rozhodneme změnit formát dokumentu, například okraje stránky, velikost písma apod. dojde k rozhození a napsané slovo bude úplně jinde, než jsme čekali. Navíc pokud chceme psát slova pod sebou do sloupců, i když použijeme stejnou velikost písma a stejný počet mezer, může se stát, že začátky slov budou mírně posunuté: první druhé třetí Až na výjimečné případy bychom měli dodržovat následující zásadu: Nikdy nepoužíváme mezerník víckrát za sebou. A jak to tedy máme udělat? Pokud chceme pouze slovo nějak zarovnat vlevo, vpravo, na střed, nebo odsadit (určit vzdálenost od okraje stránky) použijeme příkazy pro formátování odstavce (příkaz Formát Odstavec ). Pokud potřebujeme slova na :( Tab, několika řádcích umístit do sloupců, použijeme tabulátor (klávesa Tabulátor, první druhé třetí čtvrté páté šesté sedmé osmé deváté desáté jedenácté dvanácté (Vždy napíšeme slovo, jednou či vícekrát stiskneme tabulátor, napíšeme další slovo, znovu tabulátor atd. Až dojdeme na konec řádku, stiskneme Enter a celý postup opakujeme.) A konečně, pokud chceme slovo umístit na určité přesné místo na řádku, použijeme tabulátor (klávesa Tabulátor, Tab, ( v kombinaci se zarážkami. Zarážky jsou prvky, které se vkládají na pravítko nad dokumentem a vypadají následovně:. Pokud klepneme na určité místo na pravítku, vytvoří se na tomto místě zarážka. Tuto zarážku může po pravítku posouvat tažením myší a můžeme ji také odstranit tím, že ji přetáhneme mimo pravítko. Nejprve si tedy na pravítko umístíme zarážky tam, kde chceme, aby začínala slova v textu. A pak už jen stačí při psaní textu mačkat tabulátor a kurzor nám bude přeskakovat na jednotlivé zarážky: Ukázka použití zarážek 91

92 Můžete si všimnout, že na pravítku jsou ještě tři další prvky: - určuje levý okraj prvního řádku odstavce - určuje levý okraj dalších řádků odstavce - určuje pravý okraj odstavce Ukázka použití zarážek Další pravidla pro formátování se týkají způsobu zarovnání odstavců na stránce. Zde je bohužel program Wordpad příliš jednoduchý a mnoho možností nám neposkytuje. Proto budou tato pravidla probrána až spolu s programem Microsoft Word, který pro daný problém poskytuje velké množství funkcí. Úkol 4.11: Spusťte si program Wordpad a při psaní dokumentu si vyzkoušejte funkce jednotlivých příkazů uvedených výše. Zejména se zaměřte na zarovnávání textu a další práci s odstavcem. Vyzkoušejte si použití zarážek+tabulátorů a odrážek. Nezapomeňte dodržovat typografická pravidla! Nakonec dokument uložte do složky C:/Dokumenty pod názvem wordpad.rtf (stačí napsat název souboru wordpad, přípona rtf bude doplněna automaticky) Malování Jak už název napovídá, program Malování slouží ke kreslení obrázků. Jedná se tedy o grafický editor, i když v případě Malování jde o editor velmi jednoduchý. Spustíme ho přes nabídku Start Všechny programy Příslušenství Malování. 92

93 Vzhled Programu Malování je na následujícím obrázku: Hlavní okno programu Malování Bílá plocha v hlavní části okna představuje papír, na který můžeme kreslit. V levé části je panel nástrojů, ve kterém si můžeme vybrat, jaký nástroj použijeme: výběr nepravidelné plochy (např. pro kopírování): výběr obdélníkové plochy (např. pro kopírování): gumování: vyplnění uzavřené plochy barvou: výběr barvy kapátkem: přiblížení pohledu: kreslení tužkou: kreslení štětcem: kreslení sprejem: psaní textu: kreslení úsečky: kreslení křivky: kreslení čtyřúhelníku: 93

94 kreslení mnohoúhelníku: kreslení elipsy (kružnice): kreslení oválu: - jak který nástroj funguje si může každý snadno vyzkoušet Vlevo pod plochou na kreslení se nachází paleta, ve které si můžeme vybrat, jakou barvou chceme kreslit a jakou chceme barvu papíru. Levým tlačítkem vybíráme barvu popředí (ta, kterou kreslíme), pravým barvu pozadí (barva papíru touto barvou překresluje guma). To, jaké máme právě vybrané barvy vidíme v levé části palety. Jsou tam dva překrývající se čtverce ( ), ten vlevo nahoře je vyplněn vybranou barvou popředí, vpravo dole barvu pozadí. Ještě si řekneme něco o nabídce příkazů. První tři skupiny příkazů, to znamená nabídky Soubor, Úpravy a Zobrazit jsou téměř totožné s příkazy programu Wordpad a nebudu je zde tedy probírat. Raději se rovnou zaměřím na nabídku Obrázek. Ta obsahuje následující příkazy: Překlopit či otočit slouží k překlopení (zrcadlové otočení) či otočení obrázku o určitý úhel Roztáhnout či zkosit roztáhne obrázek do šířky či výšky nebo ho zkosí (čtverec převede na kosočtverec) Invertovat barvy všechny barvy nahradí jejich inverzními barvami (např. černou bílou, modrou žlutou apod.) Atributy - nastavení rozměrů obrázku a volba barev (barevně nebo černobíle) Vymazat obrázek smaže celý obrázek (zbyde čistý papír) Kreslit neprůhledně umožňuje kreslení průhlednou barvou Předposlední nabídkou příkazů je nabídka Barvy, která obsahuje jediný příkaz: Upravit barvy. V něm je možno přidat si nové vlastní barvy do palety. A poslední nabídkou příkazů je Nápověda. Její funkce je jasná. Úkol 4.12: Spusťte si program Malování a nakreslete si v něm obrázek, při jehož vytváření využijete všechny nástroje uvedené výše. Nakonec obrázek uložte do složky C:/Dokumenty pod názvem malovani.bmp (stačí napsat název souboru malovani, přípona bmp bude doplněna automaticky) Poznámkový blok Jedná se o velmi zjednodušenou obdobu programu Wordpad. Spustíme ho přes nabídku Start Všechny programy Příslušenství Poznámkový blok Internet Explorer Internet Explorer je internetový prohlížeč a bude samostatně probrán v kapitole VI Outlook Expres Outlook Expres je program pro práci s y a bude samostatně probrán v kapitole VI. 94

95 Windows Media Player Windows Media Player je program pro přehrávání multimediálních souborů, tedy audio a video souborů. Jeho vzhled (viz následující obrázek) i ovládání jsou navrženy tak, aby co nejvíce připomínal běžné domácí přehrávače (Např. tlačítko play: tlačítko stop: - ukončí přehrávání atd.). Není proto třeba ho dále popisovat. - spustí přehrávání, Hlavní okno programu Media Player Výhodou tohoto programu v kombinaci s Windows je, že soubor či soubory lze snadno přehrát jejich přetažením (například z Průzkumníka Windows) nad spuštěný Windows Media Player Mapa znaků Program Mapa znaků slouží ke vkládání znaků, které nejsou na klávesnici (např. ±, º, apod.) a využívá k tomu schránku Windows. Spustíme ho přes nabídku Start Všechny programy Příslušenství Systémové nástroje Mapa znaků. 95

96 Po spuštění programu se otevře následující okno: Hlavní okno programu Mapa znaků V hlavní části okna si postupně vybíráme znaky, které chceme zkopírovat a klikáním na Vybrat je přesouváme do pruhu Znaky ke zkopírování. Až budeme mít v tomto pruhu všechny znaky, které potřebujeme, klikneme na tlačítko Kopírovat a tím je umístíme do schránky. Z ní je potom obvyklým způsobem můžeme vložit kamkoli v rámci Windows. Úkol 4.13: Napište v Poznámkovém bloku následující text: a² ± b², ą ı Ω Vyčištění disku a Defragmentace disku Jedná se o dva programy, které slouží k údržbě pevného disku počítače. Oba se spouští přes nabídku Start Všechny programy Příslušenství Systémové nástroje. Program Vyčištění disku odstraňuje z disku staré soubory a další nepotřebné informace a uvolňuje tak místo na disku. Program Defragmentace disku uspořádává umístění souborů na disku. To může také uvolnit na disku nějaké místo a především se tím zrychluje práce systému Windows. Navíc pokud přijdeme o data například při poruše pevného disku, je mnohem snazší obnovit data, která byla předtím defragmentována. Obnovit nedefragmentovaná (neuspořádaná) data je podstatně obtížnější a často zcela nemožné. Program Defragmenatce disku by tedy měl být spouštěn pravidelně, například vždy po několika měsících, program Vyčištění disku stačí použít v případě, že potřebujeme na disku uvolnit nějaké místo. Úkol 4.14: Spusťte program Defragmentace disku. 96

97 Další programy Při instalaci Windows je instalováno ještě velké množství dalších programů. Jejich funkce však přesahuje rozsah této učebnice, a proto zde nebudou probrány. Pokud budete chtít, můžete si o nich najít informace například na internetu, nebo si je přímo spustit a vyzkoušet. Jenom je třeba dávat pozor, abyste nezměnili některá důležitá nastavení Windows. Všechny programy nainstalované spolu se systémem Windows najdete v nabídce Start Všechny programy. 4. Nastavení Windows 4.1. Nastavení vzhledu plochy Vzhled plochy nejlépe upravíme přes kontextovu nabídku plochy. V ní vybereme příkaz Vlastnosti. Tím se otevře okno pro nastavení vlastností plochy: Vlastnosti plochy V okně jsou karty pro nastavení jednotlivých položek: Motivy nastavení celkového stylu vzhledu (nejčastěji volba mezi stylem Windows XP nebo Windows 2000) Plocha Nastavení pozadí (barva plochy, obrázek na pozadí apod.) Spořič obrazovky nastavení spořiče obrazovky (typ, doba do spuštění apod.) a také nastavení napájení (softwarové vypnutí monitoru, vypínání pevných disků apod.) Vzhled další nastavení vzhledu (vzhled tlačítek, velikost písma apod.) Nastavení nastavení parametrů monitoru (rozlišení (viz pozn.), množství zobrazitelných barev, po stisku tlačítka Upřesnit také vlastnosti grafické karty a monitoru, obnovovací frekvence a další) 97

Základní pojmy a historie výpočetní techniky

Základní pojmy a historie výpočetní techniky Základní pojmy a historie výpočetní techniky Vaše jméno 2009 Základní pojmy a historie výpočetní techniky...1 Základní pojmy výpočetní techniky...2 Historický vývoj počítačů:...2 PRVOHORY...2 DRUHOHORY...2

Více

Popis výukového materiálu

Popis výukového materiálu Popis výukového materiálu Číslo šablony III/2 Číslo materiálu VY_32_INOVACE_I.14.1 Autor Petr Škapa Datum vytvoření 24. 11. 2012 Předmět, ročník Tematický celek Téma Druh učebního materiálu Anotace (metodický

Více

1. Historie počítacích strojů Předchůdci počítačů. 2. Vývoj mikropočítačů Osmibitové mikropočítače Šestnácti a dvaatřicetibitové počítače IBM

1. Historie počítacích strojů Předchůdci počítačů. 2. Vývoj mikropočítačů Osmibitové mikropočítače Šestnácti a dvaatřicetibitové počítače IBM PŘEHLED TÉMATU 1. Historie počítacích strojů Předchůdci počítačů Elektronické počítače 0. generace Elektronické počítače 1. generace Elektronické počítače 2. generace Elektronické počítače 3. generace

Více

1 Historie výpočetní techniky

1 Historie výpočetní techniky Úvod 1 Historie výpočetní techniky Základem výpočetní techniky jsou operace s čísly, chcete-li záznam čísel. V minulosti se k záznamu čísel používaly různé předměty, jako například kameny, kosti, dřevěné

Více

Historie výpočetní techniky 1. část. PRVOHORY Staré výpočetní pomůcky

Historie výpočetní techniky 1. část. PRVOHORY Staré výpočetní pomůcky Historie výpočetní techniky 1. část PRVOHORY Staré výpočetní pomůcky Staré výpočetní pomůcky Základem pro počítání je zaznamenávání čísel. V minulosti k tomu sloužily předměty, kam bylo možno dělat zářezy

Více

HISTORIE VÝPOČETNÍ TECHNIKY. Od abakusu k PC

HISTORIE VÝPOČETNÍ TECHNIKY. Od abakusu k PC HISTORIE VÝPOČETNÍ TECHNIKY Od abakusu k PC Předchůdci počítačů abakus - nejstarší předek počítačů, počítací pomůcka založená na principu posuvných korálků. V Číně byl abakus používán od 13. století, v

Více

Stručná historie výpočetní techniky část 1

Stručná historie výpočetní techniky část 1 Stručná historie výpočetní techniky část 1 SOU Valašské Klobouky VY_32_INOVACE_1_1 IKT Stručná historie výpočetní techniky 1. část Mgr. Radomír Soural Za nejstaršího předka počítačů je považován abakus,

Více

2.1 Historie a vývoj počítačů

2.1 Historie a vývoj počítačů Název školy Číslo projektu Autor Název šablony Název DUMu Tematická oblast Předmět Druh učebního materiálu Anotace Vybavení, pomůcky Ověřeno ve výuce dne, třída Střední průmyslová škola strojnická Vsetín

Více

Jak to celé vlastně začalo

Jak to celé vlastně začalo Historie počítače Jak to celé vlastně začalo Historie počítačů, tak jak je známe dnes, začala teprve ve 30. letech 20. století. Za vynálezce počítače je přesto považován Charles Babbage, který v 19. století

Více

éra elektrického proudu a počítačů 3. generace

éra elektrického proudu a počítačů 3. generace 3. generace Znaky 3. generace tranzistory vydávaly teplo - poškozování dalších součástek uvnitř počítače vynález integrovaného obvodu (IO) zvýšení rychlosti, zmenšení rozměrů modely relativně malých osobních

Více

Trocha obrázků na začátek..

Trocha obrázků na začátek.. Trocha obrázků na začátek.. Elementární pojmy LCD panel tower myš klávesnice 3 Desktop vs. Tower tower desktop 4 Desktop nebo Tower? 5 Obraz jako obraz? 6 A něco o vývoji.. Předchůdci počítačů Počítadlo

Více

Osobní počítač. Zpracoval: ict Aktualizace: 10. 11. 2011

Osobní počítač. Zpracoval: ict Aktualizace: 10. 11. 2011 Osobní počítač Zpracoval: ict Aktualizace: 10. 11. 2011 Charakteristika PC Osobní počítač (personal computer - PC) je nástroj člověka pro zpracovávání informací Vyznačuje se schopností samostatně pracovat

Více

3. Maturitní otázka PC komponenty 1. Počítačová skříň 2. Základní deska

3. Maturitní otázka PC komponenty 1. Počítačová skříň 2. Základní deska 3. Maturitní otázka Počítač, jeho komponenty a periferní zařízení (principy fungování, digitální záznam informací, propojení počítače s dalšími (digitálními) zařízeními) Počítač je elektronické zařízení,

Více

Historie výpočetní techniky 4. část. ČTVRTOHORY éra elektrického proudu a počítačů

Historie výpočetní techniky 4. část. ČTVRTOHORY éra elektrického proudu a počítačů Historie výpočetní techniky 4. část ČTVRTOHORY éra elektrického proudu a počítačů Počítače čtvrtohor se dále dělí na jednotlivé generace, pro které je typická hlavní součástka : - elektromagnetické relé

Více

KAPITOLA 1 - ZÁKLADNÍ POJMY INFORMAČNÍCH A KOMUNIKAČNÍCH TECHNOLOGIÍ

KAPITOLA 1 - ZÁKLADNÍ POJMY INFORMAČNÍCH A KOMUNIKAČNÍCH TECHNOLOGIÍ KAPITOLA 1 - ZÁKLADNÍ POJMY INFORMAČNÍCH A KOMUNIKAČNÍCH TECHNOLOGIÍ KLÍČOVÉ POJMY technické vybavení počítače uchování dat vstupní a výstupní zařízení, paměti, data v počítači počítačové sítě sociální

Více

Informační a komunikační technologie

Informační a komunikační technologie Informační a komunikační technologie 1. www.isspolygr.cz Vytvořil: Ing. David Adamovský Škola Integrovaná střední škola polygrafická Ročník Název projektu 1. ročník SOŠ Interaktivní metody zdokonalující

Více

Informatika teorie. Vladimír Hradecký

Informatika teorie. Vladimír Hradecký Informatika teorie Vladimír Hradecký Z historie vývoje počítačů První počítač v podobě elektrického stroje v době 2.sv. války název ENIAC v USA elektronky velikost několik místností Vývoj počítačů elektronky

Více

Historie počítačů 1. Předchůdci počítačů Počítače 0. a 1. generace

Historie počítačů 1. Předchůdci počítačů Počítače 0. a 1. generace Historie počítačů 1 Počítače 0. a 1. generace Snaha ulehčit si počítání vedla už daleko v minulosti ke vzniku jednoduchých, ale promyšlených pomůcek Následoval vývoj mechanických počítacích strojů, který

Více

Historie výpočetní techniky. Autor: Ing. Jan Nožička SOŠ a SOU Česká Lípa VY_32_INOVACE_1121_Histrorie výpočetní techniky_pwp

Historie výpočetní techniky. Autor: Ing. Jan Nožička SOŠ a SOU Česká Lípa VY_32_INOVACE_1121_Histrorie výpočetní techniky_pwp Historie výpočetní techniky Autor: Ing. Jan Nožička SOŠ a SOU Česká Lípa VY_32_INOVACE_1121_Histrorie výpočetní techniky_pwp Název školy: Číslo a název projektu: Číslo a název šablony klíčové aktivity:

Více

Gymnázium Vysoké Mýto nám. Vaňorného 163, 566 01 Vysoké Mýto

Gymnázium Vysoké Mýto nám. Vaňorného 163, 566 01 Vysoké Mýto Gymnázium Vysoké Mýto nám. Vaňorného 163, 566 01 Vysoké Mýto Registrační číslo projektu Šablona Autor CZ.1.07/1.5.00/34.0951 III/2 INOVACE A ZKVALITNĚNÍ VÝUKY PROSTŘEDNICTVÍM ICT Mgr. Jana Kubcová Název

Více

INFORMAČNÍ A KOMUNIKAČNÍ TECHNOLOGIE

INFORMAČNÍ A KOMUNIKAČNÍ TECHNOLOGIE Název školy: Střední odborná škola stavební Karlovy Vary Sabinovo náměstí 16, 360 09 Karlovy Vary Autor: Ing. Hana Šmídová Název materiálu: VY_32_INOVACE_12_HARDWARE_S1 Číslo projektu: CZ 1.07/1.5.00/34.1077

Více

2.7 Základní deska. Střední průmyslová škola strojnická Vsetín. Ing. Martin Baričák. Název šablony Název DUMu. Předmět Druh učebního materiálu

2.7 Základní deska. Střední průmyslová škola strojnická Vsetín. Ing. Martin Baričák. Název šablony Název DUMu. Předmět Druh učebního materiálu Název školy Číslo projektu Autor Název šablony Název DUMu Tematická oblast Předmět Druh učebního materiálu Anotace Vybavení, pomůcky Ověřeno ve výuce dne, třída Střední průmyslová škola strojnická Vsetín

Více

Integrovaná střední škola, Sokolnice 496

Integrovaná střední škola, Sokolnice 496 Integrovaná střední škola, Sokolnice 496 Název projektu: Moderní škola Registrační číslo: CZ.1.07/1.5.00/34.0467 Název klíčové aktivity: III/2 - Inovace a zkvalitnění výuky prostřednictvím ICT Kód výstupu:

Více

2.8 Procesory. Střední průmyslová škola strojnická Vsetín. Ing. Martin Baričák. Název šablony Název DUMu. Předmět Druh učebního materiálu

2.8 Procesory. Střední průmyslová škola strojnická Vsetín. Ing. Martin Baričák. Název šablony Název DUMu. Předmět Druh učebního materiálu Název školy Číslo projektu Autor Název šablony Název DUMu Tematická oblast Předmět Druh učebního materiálu Anotace Vybavení, pomůcky Ověřeno ve výuce dne, třída Střední průmyslová škola strojnická Vsetín

Více

Jak do počítače. aneb. Co je vlastně uvnitř

Jak do počítače. aneb. Co je vlastně uvnitř Jak do počítače aneb Co je vlastně uvnitř Po odkrytí svrchních desek uvidíme... Von Neumannovo schéma Řadič ALU Vstupně/výstupní zař. Operační paměť Počítač je zařízení, které vstupní údaje transformuje

Více

Základní pojmy informačních technologií

Základní pojmy informačních technologií Základní pojmy informačních technologií Informační technologie (IT): technologie sloužící k práci s daty a informacemi počítače, programy, počítač. sítě Hardware (HW): jednoduše to, na co si můžeme sáhnout.

Více

Historie počítačů. 0.generace. (prototypy)

Historie počítačů. 0.generace. (prototypy) Historie počítačů Historie počítačů se dělí do tzv. generací, kde každá generace je charakteristická svou konfigurací, rychlostí počítače a základním stavebním prvkem. Generace počítačů: Generace Rok Konfigurace

Více

NULTÁ GENERACE reléové obvody 30. a 40. let minulého století Harvard Mark I Harvard Mark II Konráda Zuseho Z2 SAPO

NULTÁ GENERACE reléové obvody 30. a 40. let minulého století Harvard Mark I Harvard Mark II Konráda Zuseho Z2 SAPO HISTORIE NULTÁ GENERACE Základ - reléové obvody 30. a 40. let minulého století. Typičtí představitelé: Harvard Mark I, Harvard Mark II či stroje německého inženýra Konráda Zuseho Z2 a Z3. Čechy - první

Více

VY_32_INOVACE_INF.15. Dějiny počítačů II.

VY_32_INOVACE_INF.15. Dějiny počítačů II. VY_32_INOVACE_INF.15 Dějiny počítačů II. Autorem materiálu a všech jeho částí, není-li uvedeno jinak, je Jiří Kalous Základní a mateřská škola Bělá nad Radbuzou, 2011 První programovatelné stroje V roce

Více

VÝUKOVÝ MATERIÁL. 3. ročník učebního oboru Elektrikář Přílohy. bez příloh. Identifikační údaje školy

VÝUKOVÝ MATERIÁL. 3. ročník učebního oboru Elektrikář Přílohy. bez příloh. Identifikační údaje školy VÝUKOVÝ MATERIÁL Identifikační údaje školy Číslo projektu Název projektu Číslo a název šablony Autor Tematická oblast Číslo a název materiálu Anotace Vyšší odborná škola a Střední škola, Varnsdorf, příspěvková

Více

Základní deska (motherboard, mainboard)

Základní deska (motherboard, mainboard) Základní deska (motherboard, mainboard) Jedná se o desku velkou cca 30 x 25 cm s plošnými spoji s množstvím konektorů a slotů připravených pro vložení konkrétních komponent (operační paměť, procesor, grafická

Více

Přednášky o výpočetní technice. Hardware teoreticky. Adam Dominec 2010

Přednášky o výpočetní technice. Hardware teoreticky. Adam Dominec 2010 Přednášky o výpočetní technice Hardware teoreticky Adam Dominec 2010 Rozvržení Historie Procesor Paměť Základní deska přednášky o výpočetní technice Počítací stroje Mechanické počítačky se rozvíjely už

Více

INFORMAČNÍ A KOMUNIKAČNÍ TECHNOLOGIE

INFORMAČNÍ A KOMUNIKAČNÍ TECHNOLOGIE Název školy: Střední odborná škola stavební Karlovy Vary Sabinovo náměstí 16, 360 09 Karlovy Vary Autor: Ing. Hana Šmídová Název materiálu: VY_32_INOVACE_13_HARDWARE_S1 Číslo projektu: CZ 1.07/1.5.00/34.1077

Více

Inovace výuky prostřednictvím ICT v SPŠ Zlín, CZ.1.07/1.5.00/34.0333 Vzdělávání v informačních a komunikačních technologií

Inovace výuky prostřednictvím ICT v SPŠ Zlín, CZ.1.07/1.5.00/34.0333 Vzdělávání v informačních a komunikačních technologií VY_32_INOVACE_31_04 Škola Název projektu, reg. č. Vzdělávací oblast Vzdělávací obor Tematický okruh Téma Tematická oblast Název Autor Vytvořeno, pro obor, ročník Anotace Přínos/cílové kompetence Střední

Více

Úvod do informačních technologií

Úvod do informačních technologií Úvod do informačních technologií Jan Outrata KATEDRA INFORMATIKY UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI přednášky Úvod Jan Outrata (Univerzita Palackého v Olomouci) Úvod do informačních technologií Olomouc, září

Více

Výstavba PC. Vývoj trhu osobních počítačů

Výstavba PC. Vývoj trhu osobních počítačů Výstavba PC Vývoj trhu osobních počítačů Osobní počítač? Sálový počítač (Mainframe) IBM System/370 model 168 (1972) Minipočítač DEC PDP-11/70 (1975) Od 60. let počítač byl buď velký sálový nebo mini, stroj,

Více

Informatika -- 8. ročník

Informatika -- 8. ročník Informatika -- 8. ročník stručné zápisy z Informatiky VARIACE 1 Tento dokument byl kompletně vytvořen, sestaven a vytištěn v programu dosystem - EduBase. Více informací o programu naleznete na www.dosli.cz.

Více

Gymnázium Vysoké Mýto nám. Vaňorného 163, 566 01 Vysoké Mýto

Gymnázium Vysoké Mýto nám. Vaňorného 163, 566 01 Vysoké Mýto Gymnázium Vysoké Mýto nám. Vaňorného 163, 566 01 Vysoké Mýto Registrační číslo projektu Šablona Autor Název materiálu CZ.1.07/1.5.00/34.0951 HARDWARE PC Fungování a složení počítačů IBM PC Mgr. Jana Kubcová

Více

Gymnázium a Střední odborná škola, Rokycany, Mládežníků 1115

Gymnázium a Střední odborná škola, Rokycany, Mládežníků 1115 Gymnázium a Střední odborná škola, Rokycany, Mládežníků 1115 Číslo projektu: Číslo šablony: 3 CZ.1.07/1.5.00/34.0410 Název materiálu: Ročník: Identifikace materiálu: Jméno autora: Předmět: Tématický celek:

Více

Martin Hejtmánek hejtmmar@fjfi.cvut.cz http://kmlinux.fjfi.cvut.cz/ hejtmmar

Martin Hejtmánek hejtmmar@fjfi.cvut.cz http://kmlinux.fjfi.cvut.cz/ hejtmmar Základy programování Martin Hejtmánek hejtmmar@fjfi.cvut.cz http://kmlinux.fjfi.cvut.cz/ hejtmmar Počítačový kurs Univerzity třetího věku na FJFI ČVUT Pokročilý 21. května 2009 Dnešní přednáška 1 Počátky

Více

HISTORIE VÝPOČETN ETNÍ TECHNIKY

HISTORIE VÝPOČETN ETNÍ TECHNIKY HISTORIE VÝPOČETN ETNÍ TECHNIKY STRUČNÝ PŘEHLEDP ČASOVÁ OSA VÝVOJE VT ČASOVÁ OSA VÝVOJE VT NĚKDY MEZI 3. - 1. TISÍCILET CILETÍM M PŘED P N.L. ABAKUS KOLEM ROKU 200 N.L. PRVNÍ POČÍTADLO S TRIGONOMETRICKÝMI

Více

Procesor. Hardware - komponenty počítačů Procesory

Procesor. Hardware - komponenty počítačů Procesory Procesor Jedna z nejdůležitějších součástek počítače = mozek počítače, bez něhož není počítač schopen vykonávat žádné operace. Procesor v počítači plní funkci centrální jednotky (CPU - Central Processing

Více

Paměti. Paměť je zařízení, které slouží k ukládání programů a dat, s nimiž počítač pracuje

Paměti. Paměť je zařízení, které slouží k ukládání programů a dat, s nimiž počítač pracuje Paměti Paměť je zařízení, které slouží k ukládání programů a dat, s nimiž počítač pracuje Paměti počítače lze rozdělit do tří základních skupin: registry paměťová místa na čipu procesoru jsou používány

Více

SÁLOVÉ POČÍTAČE. Principy počítačů. Literatura. Harvard Mark I 1944-1959. Grace Murray Hopper ENIAC

SÁLOVÉ POČÍTAČE. Principy počítačů. Literatura. Harvard Mark I 1944-1959. Grace Murray Hopper ENIAC Principy počítačů SÁLOVÉ POČÍTAČE Literatura www.computerhistory.org C.Wurster: Computers An Ilustrated History R.Rojas, U.Hashagen: The First Computers History and Architectures Myslím, že na světě je

Více

INFORMAČNÍ A KOMUNIKAČNÍ TECHNOLOGIE

INFORMAČNÍ A KOMUNIKAČNÍ TECHNOLOGIE Název školy: Střední odborná škola stavební Karlovy Vary Sabinovo náměstí 16, 360 09 Karlovy Vary Autor: Ing. Hana Šmídová Název materiálu: VY_32_INOVACE_15_HARDWARE_S1 Číslo projektu: CZ 1.07/1.5.00/34.1077

Více

Architektura Intel Atom

Architektura Intel Atom Architektura Intel Atom Štěpán Sojka 5. prosince 2008 1 Úvod Hlavní rysem Atomu je podpora platformy x86, která umožňuje spouštět a běžně používat řadu let vyvíjené aplikace, na které jsou uživatelé zvyklí

Více

Architektura počítačů

Architektura počítačů Architektura počítačů Studijní materiál pro předmět Architektury počítačů Ing. Petr Olivka katedra informatiky FEI VŠB-TU Ostrava email: petr.olivka@vsb.cz Ostrava, 2010 1 1 Architektura počítačů Pojem

Více

Procesor EU peníze středním školám Didaktický učební materiál

Procesor EU peníze středním školám Didaktický učební materiál Procesor EU peníze středním školám Didaktický učební materiál Anotace Označení DUMU: VY_32_INOVACE_IT1.05 Předmět: Informatika a výpočetní technika Tematická oblast: Úvod do studia informatiky, konfigurace

Více

Sběrnicová struktura PC Procesory PC funkce, vlastnosti Interní počítačové paměti PC

Sběrnicová struktura PC Procesory PC funkce, vlastnosti Interní počítačové paměti PC Informační systémy 2 Obsah: Sběrnicová struktura PC Procesory PC funkce, vlastnosti Interní počítačové paměti PC ROM RAM Paměti typu CACHE IS2-4 1 Dnešní info: Informační systémy 2 03 Informační systémy

Více

Profilová část maturitní zkoušky 2015/2016

Profilová část maturitní zkoušky 2015/2016 Střední průmyslová škola, Přerov, Havlíčkova 2 751 52 Přerov Profilová část maturitní zkoušky 2015/2016 TEMATICKÉ OKRUHY A HODNOTÍCÍ KRITÉRIA Studijní obor: 26-41-M/01 Elektrotechnika Zaměření: technika

Více

DUM č. 6 v sadě. 31. Inf-7 Technické vybavení počítačů

DUM č. 6 v sadě. 31. Inf-7 Technické vybavení počítačů projekt GML Brno Docens DUM č. 6 v sadě 31. Inf-7 Technické vybavení počítačů Autor: Roman Hrdlička Datum: 28.11.2013 Ročník: 1A, 1B, 1C Anotace DUMu: přehled interních sběrnic a vstup-výstupních interface

Více

www.zlinskedumy.cz Střední průmyslová škola Zlín

www.zlinskedumy.cz Střední průmyslová škola Zlín VY_32_INOVACE_31_01 Škola Název projektu, reg. č. Vzdělávací oblast Vzdělávací obor Tematický okruh Téma Tematická oblast Název Autor Vytvořeno, pro obor, ročník Anotace Přínos/cílové kompetence Střední

Více

5. Historie výpočetní techniky Druhy počítačů

5. Historie výpočetní techniky Druhy počítačů 5. Historie výpočetní techniky Druhy počítačů - Předchůdci počítačů (počitadla [Abacus], princip mechanické kalkulačky, děrnoštítková zařízení, Babbageův analytický stroj) - přehled vývojových typů počítačů

Více

Klasifikace počítačů a technologické trendy Modifikace von Neumanova schématu pro PC

Klasifikace počítačů a technologické trendy Modifikace von Neumanova schématu pro PC Přednáší: doc. Ing. Jan Skrbek, Dr. - KIN Přednášky: středa 14 20 15 55 Obsah: Historie počítačů Počítačové generace Spojení: e-mail: jan.skrbek@tul.cz 16 10 17 45 tel.: 48 535 2442 Klasifikace počítačů

Více

Integrovaná střední škola, Sokolnice 496

Integrovaná střední škola, Sokolnice 496 Integrovaná střední škola, Sokolnice 496 Název projektu: Moderní škola Registrační číslo: CZ.1.07/1.5.00/34.0467 Název klíčové aktivity: III/2 - Inovace a zkvalitnění výuky prostřednictvím ICT Kód výstupu:

Více

ZÁKLADY PROGRAMOVÁNÍ. Mgr. Vladislav BEDNÁŘ 2013 1.3 2/14

ZÁKLADY PROGRAMOVÁNÍ. Mgr. Vladislav BEDNÁŘ 2013 1.3 2/14 ZÁKLADY PROGRAMOVÁNÍ Mgr. Vladislav BEDNÁŘ 2013 1.3 2/14 Co je vhodné vědět, než si vybereme programovací jazyk a začneme programovat roboty. 1 / 14 0:40 1.3. Vliv hardware počítače na programování Vliv

Více

Co je to počítač? Počítač je stroj pro zpracování informací Jaké jsou základní části počítače? Monitor, počítač (CASE), klávesnice, myš

Co je to počítač? Počítač je stroj pro zpracování informací Jaké jsou základní části počítače? Monitor, počítač (CASE), klávesnice, myš základní pojmy ve výpočetní technice Co je to počítač? Počítač je stroj pro zpracování informací Jaké jsou základní části počítače? Monitor, počítač (CASE), klávesnice, myš základní pojmy ve výpočetní

Více

VÝUKOVÝ MATERIÁL. 3. ročník učebního oboru Elektrikář Přílohy. bez příloh. Identifikační údaje školy

VÝUKOVÝ MATERIÁL. 3. ročník učebního oboru Elektrikář Přílohy. bez příloh. Identifikační údaje školy VÝUKOVÝ MATERIÁL Identifikační údaje školy Číslo projektu Název projektu Číslo a název šablony Autor Tematická oblast Číslo a název materiálu Anotace Vyšší odborná škola a Střední škola, Varnsdorf, příspěvková

Více

Inovace výuky prostřednictvím ICT v SPŠ Zlín, CZ.1.07/1.5.00/34.0333 Vzdělávání v informačních a komunikačních technologií

Inovace výuky prostřednictvím ICT v SPŠ Zlín, CZ.1.07/1.5.00/34.0333 Vzdělávání v informačních a komunikačních technologií VY_32_INOVACE_31_02 Škola Střední průmyslová škola Zlín Název projektu, reg. č. Vzdělávací oblast Vzdělávací obor Tematický okruh Téma Tematická oblast Název Autor Vytvořeno, pro obor, ročník Inovace výuky

Více

2.9 Vnitřní paměti. Střední průmyslová škola strojnická Vsetín. Ing. Martin Baričák. Název šablony Název DUMu. Předmět Druh učebního materiálu

2.9 Vnitřní paměti. Střední průmyslová škola strojnická Vsetín. Ing. Martin Baričák. Název šablony Název DUMu. Předmět Druh učebního materiálu Název školy Číslo projektu Autor Název šablony Název DUMu Tematická oblast Předmět Druh učebního materiálu Anotace Vybavení, pomůcky Ověřeno ve výuce dne, třída Střední průmyslová škola strojnická Vsetín

Více

Hardware. Z čeho se skládá počítač

Hardware. Z čeho se skládá počítač Hardware Z čeho se skládá počítač Základní jednotka (někdy také stanice) obsahuje: výstupní zobrazovací zařízení CRT nebo LCD monitor počítačová myš vlastní počítač obsahující všechny základní i přídavné

Více

Úvod do informačních technologií

Úvod do informačních technologií Úvod do informačních technologií přednášky Jan Outrata září prosinec 2009 (aktualizace září prosinec 2012) Jan Outrata (KI UP) Úvod do informačních technologií září prosinec 2012 1 / 18 Literatura http://phoenix.inf.upol.cz/~outrata/courses/udit/index.html

Více

VÝUKOVÝ MATERIÁL. 3. ročník učebního oboru Elektrikář Přílohy. bez příloh. Identifikační údaje školy

VÝUKOVÝ MATERIÁL. 3. ročník učebního oboru Elektrikář Přílohy. bez příloh. Identifikační údaje školy VÝUKOVÝ MATERIÁL Identifikační údaje školy Číslo projektu Název projektu Číslo a název šablony Autor Tematická oblast Číslo a název materiálu Anotace Vyšší odborná škola a Střední škola, Varnsdorf, příspěvková

Více

III/2 Inovace a zkvalitnění výuky prostřednictvím ICT VY_32_INOVACE_04_ICT_ZIT57PL_Hardware

III/2 Inovace a zkvalitnění výuky prostřednictvím ICT VY_32_INOVACE_04_ICT_ZIT57PL_Hardware Č. 4 číslo a název klíčové aktivity název materiálu III/2 Inovace a zkvalitnění výuky prostřednictvím ICT VY_32_INOVACE_04_ICT_ZIT57PL_Hardware téma anotace očekávaný výstup druh učebního materiálu ročník

Více

Informatika pro 8. ročník. Hardware

Informatika pro 8. ročník. Hardware Informatika pro 8. ročník Hardware 3 druhy počítačů Vstupní a výstupní zařízení Další vstupní a výstupní zařízení Nezapomeňte Máme tři druhy počítačů: stolní notebook all-in-one Zařízení, která odesílají

Více

Hardware ZÁKLADNÍ JEDNOTKA

Hardware ZÁKLADNÍ JEDNOTKA Hardware ZÁKLADNÍ JEDNOTKA RNDr. Jan Preclík, Ph.D. Ing. Dalibor Vích Jiráskovo gymnázium Náchod Skříň počítače case druhy Desktop Midi tower Middle tower Big tower Hardware - základní jednotka 2 Základní

Více

Základní deska (mainboard)

Základní deska (mainboard) Základní deska (mainboard) Základní deska je nejdůležitější části sestavy počítače. Zajišťuje přenos dat mezi všemi díly a jejich vzájemnou komunikaci. Pomocí konektorů umožňuje pevné přichycení (grafická

Více

Historie výpočetní techniky

Historie výpočetní techniky Historie výpočetní techniky Za nejstaršího prapradědečka prvních počítačů je považován abakus, počítací pomůcka založená na systému korálků, které na tyčkách či žlábcích kloužou nahoru a dolů. Vznik abakusu

Více

Základní deska (1) Parametry procesoru (2) Parametry procesoru (1) Označována také jako mainboard, motherboard

Základní deska (1) Parametry procesoru (2) Parametry procesoru (1) Označována také jako mainboard, motherboard Základní deska (1) Označována také jako mainboard, motherboard Deska plošného spoje tvořící základ celého počítače Zpravidla obsahuje: procesor (mikroprocesor) patici pro numerický koprocesor (resp. osazený

Více

Hardware I. VY_32_INOVACE_IKT_668

Hardware I. VY_32_INOVACE_IKT_668 VY_32_INOVACE_IKT_668 Hardware I. Autor: Marta Koubová, Mgr. Použití: 5-6. třída Datum vypracování: 21.9.2012 Datum pilotáže: 1.10.2012 Anotace: Tato prezentace slouží k bližšímu seznámení s pojmem hardware.

Více

Gymnázium Vysoké Mýto nám. Vaňorného 163, 566 01 Vysoké Mýto

Gymnázium Vysoké Mýto nám. Vaňorného 163, 566 01 Vysoké Mýto Gymnázium Vysoké Mýto nám. Vaňorného 163, 566 01 Vysoké Mýto Registrační číslo projektu Šablona Autor Název materiálu CZ.1.07/1.5.00/34.0951 III/2 INOVACE A ZKVALITNĚNÍ VÝUKY PROSTŘEDNICTVÍM ICT Mgr. Petr

Více

Vzpomínky na Commodore: Modely počítačů

Vzpomínky na Commodore: Modely počítačů Vzpomínky na Commodore: Modely počítačů V prvním dílu tohoto seriálu jsme si představili samotnou firmu Commodore a nahlédli jsme do její historie. Dnes si řekneme více o vývojových řadách výrobků CBM

Více

HW složení počítače, tiskárny, skenery a archivační média

HW složení počítače, tiskárny, skenery a archivační média Variace 1 HW složení počítače, tiskárny, skenery a archivační média Autor: Mgr. Jaromír JUŘEK Kopírování a jakékoliv další využití je povoleno pouze s uvedením odkazu na www.jarjurek.cz. 1. HW složení

Více

Hardware Skladba počítače. Mgr. Lukáš Provazník ZŠ praktická a ZŠ speciální Lomnice nad Popelkou DUM č.: VY_3.2_INOVACE_1LP_35

Hardware Skladba počítače. Mgr. Lukáš Provazník ZŠ praktická a ZŠ speciální Lomnice nad Popelkou DUM č.: VY_3.2_INOVACE_1LP_35 Hardware Skladba počítače Mgr. Lukáš Provazník ZŠ praktická a ZŠ speciální Lomnice nad Popelkou DUM č.: VY_3.2_INOVACE_1LP_35 Počítač Zařízení pro zpracováni dat (v souborech text, hudba, video) Počítačová

Více

Základní jednotka procvičování

Základní jednotka procvičování Základní jednotka procvičování EU peníze středním školám Didaktický učební materiál Anotace Označení DUMU: VY_32_INOVACE_IT1.11 Předmět: Informatika a výpočetní technika Tematická oblast: Úvod do studia

Více

SADA VY_32_INOVACE_PP1

SADA VY_32_INOVACE_PP1 SADA VY_32_INOVACE_PP1 Přehled anotačních tabulek k dvaceti výukovým materiálům vytvořených Ing. Janem Prašivkou. Kontakt na tvůrce těchto DUM: prasivka@szesro.cz Úvod do informatiky VY_32_INOVACE_PP1.PRA.01

Více

Výklad učiva: Co je to počítač?

Výklad učiva: Co je to počítač? Výklad učiva: Co je to počítač? Počítač je v informatice elektronické zařízení a výpočetní technika, která zpracovává data pomocí předem vytvořeného programu. Současný počítač se skládá z hardware, které

Více

3. CPU - [si: pi: ju: sentrl prousisiη ju:nit] (centrální procesorová jednotka) Základní součást počítače, která provádí výpočty a řídí překlad i

3. CPU - [si: pi: ju: sentrl prousisiη ju:nit] (centrální procesorová jednotka) Základní součást počítače, která provádí výpočty a řídí překlad i ZÁKLADNÍ HARDWARE 1. HARDWARE - [ha:d we ] Souhrn hmotných technických prostředků umožňujících nebo rozšiřujících provozování počítačového systému. HARDWARE je sám počítač, jeho komponenty (paměť, ( viz

Více

Přídavné karty. Zvuková karta. Síťová karta

Přídavné karty. Zvuková karta. Síťová karta Přídavné karty - jsou samostatná hardwarová zařízení umožňující rozšířit možnosti počítače o nové funkce, které základní hardwarová sestava neumožňuje. - díky přídavným kartám se z počítače stává skutečně

Více

Výukový materiál zpracován v rámci projektu EU peníze školám

Výukový materiál zpracován v rámci projektu EU peníze školám Výukový materiál zpracován v rámci projektu EU peníze školám Název školy: Jméno autora: Třída/ročník: Obchodní akademie, Střední pedagogická škola a Jazyková škola s právem státní jazykové zkoušky, Beroun

Více

Historie. Děrné štítky

Historie. Děrné štítky Paměťová média Děrné štítky Historie Prvním paměťovým médiem byli děrné štítky. Jednalo se o většinou papírové štítky. Datová kapacita byla minimální, rychlost čtení malá a rychlost zápisu ještě menší.

Více

02 - Osobní počítač (vývoj, prvky základní konfigurace PC). Klasifikace software.

02 - Osobní počítač (vývoj, prvky základní konfigurace PC). Klasifikace software. IVT 1.ročník, SVT 4. ročník 2. Osobní počítač vývoj, komponenty, software 2010/2011 02 - Osobní počítač (vývoj, prvky základní konfigurace PC). Klasifikace software. Osobní počítač (anglicky personal computer,

Více

Obecný popis základní jednotky

Obecný popis základní jednotky Obecný popis základní jednotky Základní součástí počítačové sestavy je skříň. Zatímco bez monitoru či klávesnice by principiálně počítač jako takový mohl fungovat, skříň je neodmyslitelná, tj. je nejdůležitějším

Více

INFORMATIKA. Jindřich Kaluža. Ludmila Kalužová

INFORMATIKA. Jindřich Kaluža. Ludmila Kalužová INFORMATIKA Jindřich Kaluža Ludmila Kalužová Recenzenti: doc. RNDr. František Koliba, CSc. prof. RNDr. Peter Mikulecký, PhD. Vydání knihy bylo schváleno vědeckou radou nakladatelství. Všechna práva vyhrazena.

Více

Pohled do nitra mikroprocesoru Josef Horálek

Pohled do nitra mikroprocesoru Josef Horálek Pohled do nitra mikroprocesoru Josef Horálek Z čeho vycházíme = Vycházíme z Von Neumannovy architektury = Celý počítač se tak skládá z pěti koncepčních bloků: = Operační paměť = Programový řadič = Aritmeticko-logická

Více

Hardware. Roman Bartoš

Hardware. Roman Bartoš Hardware Roman Bartoš Copyright istudium, 2005, http://www.istudium.cz Žádná část této publikace nesmí být publikována a šířena žádným způsobem a v žádné podobě bez výslovného svolení vydavatele. Produkce,

Více

CHARAKTERISTIKY MODELŮ PC

CHARAKTERISTIKY MODELŮ PC CHARAKTERISTIKY MODELŮ PC Historie: červenec 1980 skupina 12 pracovníků firmy IBM byla pověřena vývojem osobního počítače 12. srpna 1981 byl počítač veřejně prezentován do konce r. 1983 400 000 prodaných

Více

Pojem architektura je převzat z jiného oboru lidské činnosti, než počítače.

Pojem architektura je převzat z jiného oboru lidské činnosti, než počítače. 1 Architektura počítačů Pojem architektura je převzat z jiného oboru lidské činnosti, než počítače. Neurčuje jednoznačné definice, schémata či principy. Hovoří o tom, že počítač se skládá z měnších částí

Více

HW počítače co se nalézá uvnitř počítačové skříně

HW počítače co se nalézá uvnitř počítačové skříně ZVT HW počítače co se nalézá uvnitř počítačové skříně HW vybavení PC Hardware Vnitřní (uvnitř počítačové skříně) Vnější ( ) Základní HW základní jednotka + zobrazovací zařízení + klávesnice + (myš) Vnější

Více

http://www.zlinskedumy.cz

http://www.zlinskedumy.cz Číslo projektu Číslo a název šablony klíčové aktivity Tematická oblast Autor Ročník Obor CZ.1.07/1.5.00/34.0514 III/2 Inovace a zkvalitnění výuky prostřednictvím ICT Algoritmizace, vy_32_inovace_ma_03_10

Více

DRUHY SESTAV. Rozlišujeme 4 základní druhy sestav. PC v provedení desktop. PC v provedení tower. Server. Notebook neboli laptop

DRUHY SESTAV. Rozlišujeme 4 základní druhy sestav. PC v provedení desktop. PC v provedení tower. Server. Notebook neboli laptop POČÍTAČOVÁ SESTAVA MARTIN ČEŽÍK 8.A DRUHY SESTAV Rozlišujeme 4 základní druhy sestav PC v provedení desktop PC v provedení tower Notebook neboli laptop Server CO NAJDEME VE VŠECH ČTYŘECH? Základní deska

Více

Základní deska (mainboard, motherboard)

Základní deska (mainboard, motherboard) Základní deska (mainboard, motherboard) Hlavním účelem základní desky je propojit jednotlivé součástky počítače do fungujícího celku a integrovaným součástem na základní desce poskytnout elektrické napájení.

Více

Historický vývoj výpočetní techniky. Miroslav Flídr Počítačové systémy LS 2006-1/14- Západočeská univerzita v Plzni

Historický vývoj výpočetní techniky. Miroslav Flídr Počítačové systémy LS 2006-1/14- Západočeská univerzita v Plzni Počítačové systémy Historický vývoj výpočetní techniky Miroslav Flídr Počítačové systémy LS 2006-1/14- Západočeská univerzita v Plzni Co je to počítač? Počítač: počítací stroj, převážně automatické elektronické

Více

ZŠ a MŠ Strunkovice nad Blanicí

ZŠ a MŠ Strunkovice nad Blanicí ZŠ a MŠ Strunkovice nad Blanicí Výukový materiál zpracován v rámci projektu EU peníze školám Registrační číslo projektu: CZ.1.07/1.4.00/21.3649 Název projektu: Moderní škola pro konkurenceschopnost Šablona:

Více

Telefon, fax a diktafon

Telefon, fax a diktafon Variace 1 Telefon, fax a diktafon Autor: Mgr. Jaromír JUŘEK Kopírování a jakékoliv další využití výukového materiálu je povoleno pouze s uvedením odkazu na www.jarjurek.cz. 1. Telefon, fax a diktafon Telefon

Více

Operační systém. Mgr. Renáta Rellová. Výukový materiál zpracován v rámci projektu EU peníze školám

Operační systém. Mgr. Renáta Rellová. Výukový materiál zpracován v rámci projektu EU peníze školám Operační systém Mgr. Renáta Rellová Výukový materiál zpracován v rámci projektu EU peníze školám Autorem materiálu a všech jeho částí, není-li uvedeno jinak, je Mgr. Renáta Rellová. Dostupné z Metodického

Více

úvod Historie operačních systémů

úvod Historie operačních systémů Historie operačních systémů úvod Autorem materiálu a všech jeho částí, není-li uvedeno jinak, je Ing. Libor Otáhalík. Dostupné z Metodického portálu www.rvp.cz, ISSN: 1802-4785. Provozuje Národní ústav

Více

Název materiálu: Paměťová média

Název materiálu: Paměťová média Základní škola Nový Bor, náměstí Míru 128, okres Česká Lípa, příspěvková organizace e-mail: info@zsnamesti.cz; www.zsnamesti.cz; telefon: 487 722 010; fax: 487 722 378 Registrační číslo: CZ.1.07/1.4.00/21.3267

Více

Hardwarové vybavení počítače

Hardwarové vybavení počítače Hardwarové vybavení počítače Typy počítačů: 1. Osobní stolní počítač (PC) 2. Notebook 3. Tablet 4. Superpočítače (sálové počítače) 5. Mobil jako počítač 1. Osobní stolní počítač PC 2. Notebook 3. Tablety

Více