Jan Pirk Práce je pro mě srdeční záležitost. pro vas. Den železnice Tradiční zářijové oslavy po celé ČR. 9 / 2014 / ročník 5 / zdarma

Transkript

1 9 / 2014 / ročník 5 / zdarma pro vas reklamní magazín českých drah Den železnice Tradiční zářijové oslavy po celé ČR Jan Pirk Práce je pro mě srdeční záležitost

2 Z PRAHY DO BERLÍNA POHODLNĚ A VÝHODNĚ Včasná jízdenka Evropa Přímou leteckou linkou se už do Berlína nedostanete, ale vlakem ČD ano. A navíc jen za 29 Eur! v obou směrech 6x denně po 2 hod. doba jízdy 4 h 45 min odjezdy z Prahy v 6:30 až 16:30 příjezdy do Prahy v 11:30 až 21:30 Vždy o něco lepší cesta

3 editorial 1 Vážení čtenáři, milí spolucestující, září tradičně patří železnici a hlavně všem lidem okolo, co se na jejím provozu podílejí, rovněž také věrným fanouškům, kteří v horku, mrazu i mlze postávají podél kolejí a snaží se zachytit jedinečnou drážní náladovku, a v neposlední řadě i rodičům a jejich ratolestem, jimž i 175 let po příjezdu prvního vlaku na naše území dokáže pohled na mašinu s vagonky učarovat stejně jako tenkrát. Exkurz do historie si budete moci v průběhu celého měsíce dopřát na mnoha místech v našich regionech a poslední víkend v září pro vás i tentokrát České dráhy se svými partnery připravily největší akci Národní den železnice v Břeclavi. A komu skutečně bije srdce pro dráhu, měl by o ně stejně dobře i pečovat, jak prozradí doktor Pirk většina lidí se začne starat teprve ve chvíli, kdy začne tlouci na poplach. Šťastnou cestu vlakem přeje Zdeněk Ston, šéfredaktor série foto z kupé TOMÁŠ KŘIVKA Pozdrav Jede, jede babička, veze v tašce králíčka. Dědeček ho včera stáhl z kůže, aby poslal pozdrav tetě Růže. PŘEDPLATNÉ 19 Kč za číslo ČD pro vás reklamní magazín Českých drah / / cdprovas@cd.cz Monitorovaný tištěný náklad ABC ČR ks / VYDAVATEL České dráhy, a.s. / DATUM A MÍSTO VYDÁNÍ 3. září 2014, Praha REDAKCE ČD pro vás, Generální ředitelství ČD, nábřeží L. Svobody 1222, Praha 1 / ISSN / ŠÉFREDAKTOR Zdeněk Ston REDAKČNÍ RADA Michal Štěpán (předseda), Radek Dvořák, Jiří Ješeta, Zdeněk Ston, Petra Kubíčková, Michal Málek, Tomáš Cach, Milan Matoušek INZERCE A PŘedplatné info@cdprovas.cz / GRAFIKA/sazba/zlom SEVENART s.r.o. / tisk MORAVIAPRESS a.s. Pokyny pro autory: V případě nároku na honorář je nutné, aby autoři redakci uvedli jméno, příjmení, bankovní spojení, rodné číslo a adresu. V opačném případě nemůže být honorář vyplacen.

4 2 obsah TITULNÍ FOTO: Abelsonagency 7 35 Nepřehlédněte Září je již každoročně zaslíbeno železnici. Letos se můžete těšit například na akci Čtení ve vlaku se známými českými spisovateli a mnoho regionálních oslav po celé republice. Národní den železnice proběhne 27. září na nádraží v Břeclavi, kde se vám představí mašinky parní, elektrické, staré i nové, zkrátka vše zajímavé od páry až k railjetu. Aktuální program najdete na stranách 54 a 55 nebo na

5 Příští číslo vyjde obsah rozhovor Jan Pirk Denně zachraňuje lidské životy. Možná i proto se ve volném čase intenzivně věnuje běhu nebo jízdě na kole. Nejznámější český kardiochirurg nám prozradil recept na zdravé srdce i šťastné manželství. 11 retro Vyjet za hranice? Kdo si počká, ten se dočká Vyjet legálně z Československa před listopadem 1989 a spořádaně se vrátit bylo v případě cestování na Východ poměrně jednoduché. Ovšem na Západ směli vycestovat jen někteří a navíc museli počítat s půlroční byrokracií s nejistým výsledkem. Jaké jsou vaše zkušenosti? 17 kultura Tipy a recenze Přinášíme vám kulturní tipy a recenze vybraných knižních, filmových, hudebních i televizních novinek, které pro vás připravil novinář a publicista Jan Kábrt cestování po ČR Jihočeský kraj Kraj bohatý na rybníky a zámky se může pochlubit nespočtem dalších zajímavých turistických cílů. Patří k nim i klášter Zlatá Koruna, který je výjimečný nejen svou architekturou a historií, ale také legendou, která se kolem jeho vzniku traduje. 35 cestopis Takhle vypadá budoucnost Berlín. Kdysi zapomenutá, dnes prosperující metropole, o které se píše v moderních učebnicích architektury. Navíc je toto novodobé centrum umění pro české cestovatele velmi dobře dostupné vlakem. 43 zábava aby vám cesta rychleji uběhla Křížovka se soutěží, zvířátka z depa pro nejmenší a rubrika blogerky Pindulíny, která se s vámi humornou formou podělí o osobní zážitky z cest vlakem ze světa železnice Železnice bez konvencí Při hledání pokrokových řešení a zlepšováků vznikaly v minulosti i netradiční, nekonvenční projekty, které někdy skončily jen u plánů a vizí, jindy u více či méně úspěšných prototypů. Připomeňte si s námi ty nejznámější, které jsou spojeny s železnicí. 56 ČD průvodce Od září na školní výlet Pendolinem Vstup do nového školního roku si mohou žáci a žákyně zpříjemnit výletem do některého z jedenácti českých měst, kam je dopraví vlaky SC Pendolino. S celou třídou si tak užijí posledních pár letních dní. Jízdenku Děti na výlet Pendolinem pořídíte ještě levněji než obyčejnou skupinovou.

6 4 novinky Psali jsme Mezi Prahou a Moskvou byly nasazeny nové lůžkové vozy (č. 16/2014) Prestižní spoj EN Vltava se může pochlubit novinkou v podobě nových lůžkových vozů, vyrobených společností Siemens, které nabízejí vyšší komfort než jejich předchůdci. Kvalita cestování mezi oběma hlavními městy se tak na turisty vyhledávaném spoji jednoznačně zvýšila. Hradčovice 1977: Příběh moravské Stéblové (č. 16/2014) V husté mlze došlo k nejtragičtější události na tuzemské železnici srážce vlaků u Stéblové v roce Spojení mlhy a záměny návěstí však stálo i o 17 let později za nehodou u moravské obce Hradčovice. Co bylo příčinou a jaké z toho byly vyvozeny důsledky? Okuste okolí Okoře aneb křížem krážem rájem vlečkovým (č. 16/2014) Jen pár kilometrů za Prahou leží rozmanitá krajina s téměř netknutou přírodou a historicky zajímavým železničním systémem. Zdejší kraj je doslova prošpikován dráhami a drážkami. Například bývalá Buštěhradská dráha nebo okolí hradu Okoř rozhodně stojí za návštěvu. Legendární britské šelmy se svezly autovlakem na Slovensko (č. 17/2014) Autovlaky Českých drah umožňující cestujícím přibalit si jako spoluzavazadlo i osobní automobil či motocykl se hlavně v letní sezoně těší velkému zájmu. Zcela nevšedním zážitkem pro všechny přihlížející se však v srpnu stala přeprava 16 vozů značky Jaguar spojem EN 445 Slovakia. Čtrnáctideník Železničář si můžete předplatit za 300 Kč/rok na balikova@gr.cd.cz. Komfort na cestách Noví Panteři na rychlících České dráhy pořídí od společnosti Škoda Vagonka čtrnáct nových jednotek z osvědčené rodiny RegioPanter v úpravě pro dálkovou dopravu. Jednotky budou vyrobeny v letech 2015 a 2016 a postupně nasazovány na vnitrostátní rychlíky. Nové RegioPantery budou uzpůsobeny tak, aby byly dostatečně komfortní i pro delší trasy. Proto se můžete těšit na pohodlnější sedačky či rezervační systém. Počítá se také s oddíly pro cestující s dětmi, se zvláštními místy pro kočárky nebo pro kola. Dále jednotky nabídnou moderní, přehledný, světlý a klimatizovaný interiér. Nástupní prostory budou mít sníženou podlahu, což umožní pohodlný nástup a výstup vozíčkářům, maminkám s kočárky a malými dětmi, ale i dalším osobám se sníženou schopností pohybu a orientace včetně seniorů. Cestující budou mít k dispozici i další výhody známé z jednotek RegioPanter, jako jsou například elektrické zásuvky 230 V pro napájení drobné elektroniky, moderní audiovizuální informační systém s LCD displeji, palubní wi-fi připojení k internetu nebo nástupní dveře ovládané tlačítky a za jízdy blokované. V plánu je deset pětivozových a čtyři třívozové jednotky. O přesném nasazení na konkrétní linky se rozhodne v průběhu roku Další vozy v nových kabátcích Na Vysočině se flotila nových motorových vozů RegioSpider vyznačuje již takřka rok nátěrovou pestrostí devět motorových vozů se pyšní celovozovými polepy s motivy vybraných měst. V pátek 19. září se tato skupina rozšíří o dva další vozy s vizitkami Žďáru nad Sázavou a Havlíčkova Brodu. Jste příznivci klasického modrého nátěru na vlacích ČD, nebo naopak fandíte netradičním barevným polepům? Vyjádřete se v anketě na Pozvánka Oslavy Ještědu V rámci Oslav Ještědu budou 20. září mimořádně přístupné prostory televizního vysílače a hotelu Ještěd, proběhne soutěž ve vynášení sudů piva na vrchol Ještědu a vystoupí divadelní a hudební soubory, děti si budou moci vyzkoušet různé outdoorové aktivity i kreativní dílnu. Dopravní podnik zpřístupní tramvajovou vozovnu a městem budou jezdit historické tramvaje. K oslavám se připojují i České dráhy lanovka na Ještěd bude v tento den jezdit za speciální jízdné 30 Kč jedním směrem, zpáteční jízdenka bude za 50 Kč. Více na

7 Modr : C: 100 M: 0 Y: 0»erven : C: 0 M: 100 Y: 100 NatoËenÌ 20 Font: BankGothic Md BT novinky 5 Železničář Kámen úrazu domácí železniční sítě: úzká hrdla snižují kapacitu Dostatečná kapacita tratí je klíčovým předpokladem pro rozvoj železniční osobní, ale i nákladní dopravy ve 21. století. Konkurenční souboj dopravců ještě více odhalil slabinu železniční sítě v některých úsecích. Dálkové, regionální a do toho ještě nákladní vlaky zejména v ranní a odpolední špičce se na koleje prostě nemohou vejít a soupeří se o každou minutu. Zvýšení kapacity ovšem nemusí být vždy jen otázkou investic. Jaké jsou další faktory ovlivňující kapacitu tratí a kdy je již považována za nedostatečnou? To se dočtete na vnitřní dvoustraně čtrnáctideníku Železničář č. 16/2014. Rozběhněte to v Praze a v Ústí nad Labem Během září se můžete zúčastnit závodů RunCzech běžecké ligy, a to hned ve dvou městech. V sobotu 6. září se v Praze koná několik závodů v rámci Birell Grand Prix Praha. Tím hlavním je Birell Běh na 10 km, přitom máte šanci zažít jedinečnou atmosféru noční Prahy. V neděli 14. září se seriál přesouvá do Ústí nad Labem na Mattoni 1/2Maraton. Součástí běžeckého programu v Ústí nad Labem je i dm rodinný běh, na jehož startovné získáte s In Kartou ČD 50% slevu. S In Kartou sleva 50 % na rodinný běh TIP POHODLNÉHO OBCHODU NA TRASE Prodejny PONT Market mají co nabídnout i v měsíci září. V akčních regálech můžete narazit na zajímavé zboží z různých limitovaných edic, produkty s bonusem navíc nebo za akční cenu. Tento měsíc přinášíme extra tip za pouhých 13 Kč. Jedná se o tyčinky Havlík v několika příchutích. Přejeme dobrou chuť a šťastnou cestu! Den železnice 2014 Začátek akce v 10 hodin NÁRODNÍ DEN ŽELEZNICE 175 LET OD PÁRY K RAILJETU Moderátor Patrik Hezucký Hlavní partner: Partneři: Břeclav 27. září Vždy o něco lepší cesta

8 FOTO: LibOR SváČek 6 novinky z redakce Soutěž o CD Kristíny Hymna hokejového MS 2011 se jmenovala: B) Life is a game Soutěž o knihu Mlýny osudu Autor se dále živí jako: C) žurnalista Soutěž o předplatné časopisu Turista Město má ve znaku: B) jelena Soutěž o knihu 333 výletů po rozhlednách Součet nadmořských výšek rozhleden: m n. m. Soutěž o knihu Snídaně u Florentýny V knize najdete: C) 160 receptů Soutěž o vstupenky na výstavu Zapřažená krása Koněspřežná železnice vedla: anketa články, které vás nejvíce zaujaly Córdoba Cádiz Malaga Výsledky ankety o nejúspěšnější článek z minulého čísla ČD pro vás: 124 % hlasů Cestopis Obrazy z krajiny Pabla Picassa (Zdeněk Ston) 219 % hlasů Cestování po ČR Liberecký kraj (Tomáš Rezek) 318 % hlasů Ze světa železnice Stavět i ničit. Vždy připraveni! (Radovan Soušek, Tomáš Jiránek) Andalusie (Španělsko) cestování po ČR ZA KRÁSAMI ČESKA K oblíbeným výletním místům v Libereckém kraji patří hrad Bezděz. Letos uplyne 750 let od jeho založení českým králem Přemyslem Otakarem II. Oslavy výročí se konají v areálu hradu o víkendu 9. a 10. srpna. Hlavní část bohatého kulturního programu proběhne v sobotu. Největší atrakcí bude vystavení vzácné, nedávno nalezené dřevořezby zobrazující kladení Krista do hrobu. Dřevořezba pochází z konce 17. století a původně zdobila jednu z kapliček lemujících cestu na hrad. Kromě prohlídek hradu s průvodci v kostýmech nebo vystoupení šermířských skupin bude součástí oslav také koncert Tomáše Savky. Chybět nebudou stánky s občerstvením a suvenýry, vašim ratolestem zpestří pobyt na hradě divadélko pro děti. Pokud se na Bezděz vypravíte v neděli, můžete absolvovat let vrtulníkem a nafotit si hrad z ptačí perspektivy. Železniční zastávka Bezděz je vzdálena od stejnojmenného hradu asi tři kilometry. Od rozcestí nedaleko nádraží vás k hradu dovede modrá turistická značka. Pabla Picassa V jižní části Španělska, strategicky umístěná na dohled od břehů Afriky, omývána vlnami Středozemního moře i Atlantiku, kdysi ležela mocná a bohatá říše, bájná al-andalus. Svůj vliv na světové dějiny už dávno ztratila, nic však nezmizelo z jejího kouzla, historického a kulturního bohatství. Flamenco, maurská města, slunečné pobřeží, tapas... Liberecký kraj Obrazy z krajiny ze světa železnice Železniční vojsko TEXT: RADOVAN SOUšEK, TOmáš JiRáNEK FOTO: LADiSLAV PODiVíN A ARCHiV AUTORA Stavět i ničit. Vždy připraveni! cestopis AndAluSIE V době, kdy železnice měla zásadní strategický význam pro hospodářství i obranu země, se sešlo hned několik dobrých důvodů umocněných čerstvými zkušenostmi z války, proč vybudovat speciální vojenskou jednotku. I přes nesnadné začátky se československé železniční vojsko stalo respektovanou součástí armády a v oblasti provizorních konstrukcí patřilo dokonce mezi pomyslnou světovou špičku. TEXT a foto: zdeněk ston Montáž mostu ŽTM30 během odborně technického cvičení ve slovenském varíně při přemostění váhu v roce ze světa železnice 49 Archiv magazínu Na našich webových stránkách najdete kromě soutěží také archiv starších vydání ČD pro vás. V současné době zde můžete prolistovat všechna čísla z let 2012, 2013 a 2014 ve formátu PDF. Aktuální číslo je vždy dostupné až po uzavření soutěží, protože ty jsou určeny především pro zákazníky ČD, kteří se k časopisu dostanou ve vlacích nebo na nádražích. Kdo má zájem dostávat aktuální vydání až do své schránky, může si objednat předplatné za cenu poštovného a balného na Mobilní web Minulý měsíc jsme pro vás připravili rekordní porci soutěží. Stihli jste odpovědět na všechny? Začetli jste se do časopisu ve vlaku na dlouhé trase a nemohli se připojit k počítači ihned? Možná vás potěšíme informací, že naši vývojáři již dostali za úkol připravit mobilní verzi soutěžního webu ČD pro vás. Díky němu budete moci jednoduše odpovídat na soutěžní otázky přímo ve vlaku bezprostředně po přečtení časopisu. Testovací verzi spustíme již během září. Z dopisů od čtenářů z Českých Budějovic do Lince Srpnové soutěže Soutěž o 3 slovníky Tajenka zní: Život je to, co nám přenechává k dispozici doba, stát a manželka. Soutěžili jste s minulým číslem ČD pro vás? Přesvědčte se, zda jste odpovídali správně. Soutěž o knihu Dějiny československého železničního vojska Od ukončení činnosti železničního vojska uplynulo: 20 let Soutěž o vstupenky na festival Táborská setkání Na náměstí v Táboře má socha Jana Žižky zakryté: A) pravé oko Soutěž s Elfíkem o balíček DVD Část Prahy se nazývá: Smíchov Soutěž pro chytré hlavy 1 A, 2 B, 3 C, 4 B, 5 A Jména všech výherců najdete již nyní na Čekanka Koho ten modrý kvítek u trati tak toužebně očekává? Vždyť nikdo se k němu nevrátí, nikdo mu z okna nezamává. Když vlaky projedou kol něho a on se v jejich větru zachvěje, vím, že v lístcích kvítků jeho jen tesknota a smutek je. Nezná luk rozkvetlých, vonících, bez přátel osaměle stává, jak sejmout by mu kletbu, hřích měl někdo, koho očekává. Chci vyprostit ho ze samoty zajetí, proto, když z okének vlaků se dívám, tomu modrému kvítku při trati na pozdrav přátelsky kývám. Vladimír Podhajský

9 rozhovor jan pirk TEXT: pavel hrabica FOTO: abelsonagency, martin kovář, profimedia.cz Člověk, kterému prošlo rukama více než sedm tisícovek srdcí, vyhlášený běžec i cyklista, odpovídal bezprostředně, často s nadhledem a humorem. Bylo vidět, že ho baví jak jeho profese, tak možnost si o ní povídat. Umění je jet rychle do kopce

10 8 rozhovor Je něco, co vás na srdci stále ještě překvapuje, nebo ho už dokonale znáte? Ne, ne. Každá operace vás může něčím překvapit. Právě dnes jsme během jedné například přišli na to, že jsme mohli udělat jednoduché řešení srdeční vady. Nejsou dvě úplně stejné operace. Jak často operujete? Snažím se operovat denně, od pondělí do pátku. Výjimkou jsou dny, kdy jsem někde na kongresu. Dříve jsem dělal tři sta třicet operací do roka. Prakticky dvě denně, když odečtete víkendy, svátky, dovolené. Dnes se snažím operovat jednou denně, mladší kolegové potřebují víc praxe než já. Ale shodou okolností jsem včera i dnes dělal po dvou operacích. Mezitím jsem byl ještě na dvou odborných poradách. Váš obvyklý den tedy vypadá následovně V sedm ráno jsem na klinice, projdu pooperační oddělení, v půl osmé je hlášení, před osmou jsem ve své kanceláři, do půl deváté, do devíti vyřizuji agendu. Kolem deváté jdu na operační sál. Vracím se před obědem, po obědě je vizita a pak zase úřaduji a podobně. Co je na vaší práci fyzicky nejnáročnější? Jsou to hodiny stání! Nehnutého stání. Řada chirurgů má problémy s krční páteří, protože máme navíc na očích lupové brýle. Proto každý den cvičím. Vstávám kolem půl šesté a do šesti cvičím. Nejdřív strečink a pak posiluji zádové a břišní svaly. Denně. V podstatě celých čtyřicet let, co jsem tady v IKEMu. I díky tomu i v šestašedesáti vydržím celé hodiny stát u operačního stolu. Jste svým mladším kolegům vzorem? Kluci, kteří přesáhli čtyřicítku, tak někteří hekají a říkají: My musíme začít cvičit jako vy! Kdy přestali mít lidé obavy a pustili se do operací srdce? Už na začátku 20. století, ale byly to ojedinělé operace. Masový rozvoj kardiochirurgie začal po objevení přístroje pro mimotělní oběh. To byl rok 1953, kdy se spustil boom kardiochirurgie. Dnes se řada operací dělá už bez velkého zásahu, pomocí katetru. Na jaké úrovni byla československá kardiochirurgie před rokem 1989? A jak jste vy, jako lékaři z oboru, přicházeli k informacím ze světa? V době předchozího režimu byla situace velice neutěšená. Vyspělost kardiochirurgie se posuzuje počtem operací na milion obyvatel a rok. V té době se v tehdejším západním Německu dělalo kolem šesti až sedmi set operací na milion obyvatel, u nás kolem Neoperuji lidi, aby mi projevovali vděk. Baví mě to, je to moje zaměstnání. dvou set. Tehdy umírali lidé na chirurgicky léčitelná onemocnění pro nedostatek financí. Nikdo nemůže vzpomínat na to, jak bylo za tehdejšího režimu báječné zdravotnictví, tedy pokud mohu mluvit za kardiochirurgii a péči o srdce. Bylo to podstatně a podstatně horší. My jsme sice měli informace, ale neměli jsme finance na péči, na přístroje, na léky. Problém nespočíval v informacích, ale v penězích. Kolik pacientů sem přichází s nějakou vrozenou vadou a kolik je těch, kteří hřeší na to, že i při špatné životosprávě jim pomohou medicínské zázraky? Řekl bych, že mezi 85 až 95 procenty jsou to pacienti, kteří si ke svému problému přispěli sami. Patnáct procent může být těch, kteří se narodili s vrozeným defektem, který v průběhu života vedl k tomu, že museli podstoupit operaci. Co říkají, když jim pomůžete, když přežijí? Přežijí prakticky všichni. Operace srdce je dnes přibližně totéž co operace žlučníku. Není to žádné drama. Velká část pacientů se začne chovat mravně a žít zdravě. Jsou ovšem tací, kteří pokračují v nezdravém způsobu života a za pár let je tady máme na operaci zase. Nejsmutnější kategorií a já nevím, co s tím jsou feťáci. Zanesou si infekci do srdce, roztaví jim chlopeň, my je odoperujeme, oni slíbí, že všeho nechají, ale fetují dál a za chvíli jsou zpátky. V ještě horším stavu. Zrovna tento týden nás jedna taková operace čeká. Na jedné straně stojí jejich léčení miliony korun a mohou si za to jen a jen oni. Na druhé straně se vybírají peníze na drahou operaci dítěte s vrozenou vadou. Často mám pocit, že lidé spoléhají na lékařskou vědu, že je všemocná, a když se v těle něco pokazí, tak nás opravíte jako auto v servisu.

11 rozhovor 9 Letos na podzim to bude čtyřicet let, kdy jste do IKEMu přišel. Napadlo vás, že vydržíte tak dlouho? Připadáte si jako inventář? Jako inventář si nepřipadám, protože inventář je něco, co se nehýbe, a já se hýbu hodně. Strašně rychle to uteklo. Nešel jsem do IKEMu s tím, že tu vydržím tak dlouho. Prvních třicet let jsme byli dole ve starém pavilonu B1, kde jsem se z prvního sekundáře stal až přednostou kliniky. Postavili jsme nový pavilon, přestěhovali jsme se před sedmi, osmi lety. Kupodivu necítím nostalgii vůči starému pavilonu, tady je to pro pacienty i pro nás mnohem komfortnější. Mám opačný názor, myslím, že se lidé chovají stále zodpovědněji, vědí, že zdraví je velice vzácné zboží. Už si víc váží práce, což se zdravím úzce souvisí. Dřív jsme byli vychováváni v atmosféře, že zdraví je záležitost celé společnosti když člověk onemocní, společnost se o něho postará. Byl to nesmysl. Už si to lidé tolik nemyslí, jak ti s vyšším vzděláním, tak řemeslníci a živnostníci, kteří mají prosperující firmy. Chovají se ke svému zdraví lépe a odpovědněji než před třiceti lety. Ale když jsem šel k vám, na lavičce před hlavním vchodem seděl pán a vesele vykuřoval Přímo pod nápisem, že kouření se zakazuje. Ten asi nebyl z těch, o kterých teď hovoříte. Ano, ale to mě nepřekvapuje. Zažil jsem dokonce mezi lékaři, kteří si kouřením přivodili infarkt, že jsem je odoperoval, a když se dali do pořádku, otevřeně mi řekli: Hele, já vím, že jsem vůl, ale budu kouřit dál! Byli naši předkové, například za první republiky, na svá srdce opatrnější, žili zdravěji než my? Podrobné statistiky se vedou přibližně od 50. let. Před čtyřiceti až padesáti lety umíralo na první infarkt kolem šedesáti procent postižených. Kolem roku 2000 umíralo na první infarkt kolem patnácti procent lidí, dnes je to kolem čtyř až pěti procent. Péče se podstatně zlepšila. Jak se projevuje vděčnost pacientů? Devadesát procent pacientů se s vámi hezky rozloučí, protože je jim dobře, a už je víckrát Já peníze vydělávám, manželka je utrácí. neuvidíte. Jsou zdraví a spokojení, tak to má být. Pak je deset procent pacientů, kteří léta letoucí píší pohledy k Vánocům nebo přijdou u příležitosti pátého výročí operace a přinesou lahev vína. Nebo když podnikají, tak mě třeba zvou na víkend k nim do penzionu. Jenže já neoperuji lidi, aby mi projevovali vděk. Mě to baví, je to moje zaměstnání. Ale každý ohlas mi udělá radost. Nosí vám mimo jiné i ty obligátní husy a vajíčka? To jsem tady neviděl. Někdy dostanu vlastnoručně vyrobený hrníček, nechají mi namalovat obrázek. vizitka Prof. MUDr. Jan Pirk (66) Přední český kardiochirurg se narodil 20. dubna 1948 v Praze. Je přednostou Kardiocentra a Kliniky kardiovaskulární chirurgie IKEM (Institut klinické a experimentální medicíny) Praha. Začínal v roce 1972 v nymburské nemocnici, od 1. října 1974 pracuje v IKEMu. První transplantaci srdce provedl v roce 1991 (do současnosti jich se svým týmem uskutečnil ke dvěma stům). S manželkou Blankou mají dva syny a pět vnoučat. Je o vás známo, že jste aktivní sportovec, běháte i jezdíte na kole. Co vás nutí udržovat se odborně i fyzicky na výši? Předně jsem obklopený mladými lidmi. Jsem zde daleko nejstarší. Když jim chci stačit, musím se vyrovnávat s jejich přirozenou snahou o to být stále lepší, já jsem v jejich věku také sršel energií. Moji mladší kolegové hýří nápady a já k nim mohu přidat své zkušenosti. Je to ideální skloubení. Čtyřicet let v jedné firmě, máte pořád jednu manželku. To se dnes moc nevidí, taková věrnost. Jak to s vámi vaše paní vydržela? Na to se zeptejte jí! Jen proto, že je nesmírně tolerantní, obětavá, poctivá venkovská holka, profesí vychovatelka. Na co jste ji ulovil? Že jste byl doktor? Byl jsem ještě medik, když jsme spolu začali chodit. Brali jsme se za mých studií. Profese asi nebyla to hlavní, co jí imponovalo. Co vás celá ta desetiletí drží pohromadě? Tak brouky nesbíráme. Držely nás určitě děti. Manželka se věnovala rodině, já své

12 10 rozhovor profesi, budovali jsme si domov. Až o něco později jsme si zavedli specializaci, kterou vymyslela manželka: já peníze vydělávám, ona je utrácí. Říkala: Ty na to stejně nemáš čas a peníze se musejí točit. Protože jsem s tím byl vždy spokojený, neměli jsme ani jeden z nás důvod něco měnit. Jen tak na okraj, vaše paní je nyní na dovolené s vnoučaty. Umíte si uvařit? Ano, teď jsem doma sám. Měl jsem špagety, ty jsem jedl asi čtyři dny. Dnes si musím koupit ve večerce rohlíky, mám v ledničce pomazánku. To bude dnešní večeře. Jinak mám v nemocnici každý den v jídelně oběd, mohu si koupit oběd navíc do plastového obalu a doma si ho večer ohřát. Včera jsem byl u dětí, než odjely na dovolenou, na večeři, takže vždycky se nějak zaopatřím. Hodně jezdíte na kole. Ale to je sport, při kterém lze snadno přijít k úrazu. Dáváte na sebe pozor? Přirozeně! Nedávno se jel závod horských kol Sázavský Blizák. Krásný kros, není tam moc asfaltu, kolem řeky nahoru a dolů. Jel jsem čtyřicet kilometrů, jezdí se i osmdesát, to už by bylo na mě moc. Z kopce jezdím strašně opatrně. Všichni mě předjíždějí, řítí se kolem mne jako blázni. Já je pak předjíždím do kopce. Zrovna letos jsem se na trase setkal s mladým klukem silným, namakaným i trochu přitloustlým. On se vždy z kopce řítil, ale do kopce jsem ho pokaždé dojel a předjel. Říkal jsem si: Počkej, chlapče, na konci je dlouhé stoupání, dost příkré, technicky náročné. Tam jsem ho předjel, ani nevím, kdy se pak dostal do cíle. Víte, já říkám, že jet na horském kole rychle z kopce je pouze ztráta pudu sebezáchovy. Umění je jet rychle do kopce. Z kopce se bojím. Některé lékařské obory mají své známé popularizátory. Psychiatrie Jana Cimického, neurochirurgie Vladimíra Beneše a kardiochirurgii děláte reklamu vy. Je propagace medicíny důležitá? Samozřejmě. A nejen lékařiny. Podívejte se na pana Grygara a astronomii. Mě to baví. V podstatě nemám jediný volný večer, pořád mám na stole a v počítači nějaké pozvání na besedu. Ale dobře vím, že je to teď. Až přestanu šéfovat, bude všemu konec. Takže když manželka nadává, že jsem každý večer pryč, že se z toho zblázním, uklidňuji ji: Nech mě, ať si to ještě těch pár let užiju. Jak přestanu operovat a budu důchodce, nikdo mě zvát nebude. Vstávám kolem půl šesté a do šesti cvičím. Máte nějaký koníček, o kterém se moc neví? Kromě běhání, kola a tří velorexů? Manželka mě varovala, ať už to neopakuji, že jsem to řekl snad stokrát. Považuji život za krásnou barevnou vitráž, která má spoustu barevných sklíček, a já se snažím rozzářit jich co nejvíc. Když některé z těch sklíček zešedne, tak ho zase vyleštím. Abych si život užil v celé jeho šíři. Rádi třeba chodíme do divadla, máme mezi herci hodně známých a přátel, a lékaři mají s herci hodně společného. Kdy se z vás stává herec? Pacient nemůže být v medicíně rovnocenným partnerem lékaře, pokud zrovna neoperujete kolegu. Aby k vám měl pacient důvěru, abyste navázali kontakt, který je pro léčbu velmi potřebný a prospěšný, musíte se dostat na úroveň pacienta. Přizpůsobit se jeho povaze, zkušenostem, jeho profesi. Jinak se budete bavit s fotbalistou, jinak s univerzitním profesorem filozofie. Herec se také musí sžít s rolí, aby byl opravdový. Něco navíc o Janu Pirkovi Během lékařské praxe vykonal sám či spolu se svým týmem více než operací srdce. Má za sebou přes 170 úspěšných transplantací srdce. Srdce transplantoval např. režiséru Juraji Jakubiskovi, nejstaršímu příjemci tohoto důležitého orgánu v Česku. Nejčastější věta, kterou od pacientů po úspěšné operaci slýchává, je: Pane doktore, takhle dobře se mi už léta nedýchalo! V prezidentské kampani 2012 podporoval Jana Fischera. Když Fischer pro druhé kolo podpořil Zemana, Jan Pirk dal nesouhlas najevo tím, že podporoval Karla Schwarzenberga. Jako známý běžec běhá maratony, půlmaratony a další běhy na dlouhých tratích. Oblíbená rada Jana Pirka stresovaným manažerům: Víte, ono vám nebude nic platné, že vám firma kvete, když budete pod fialkami.

13 retro CESTOVÁNÍ DO ZAHRANIČÍ TEXT: MIROSLAV PETR Své pětileté dceři ukazuji v roce 1967Alžbětin řetězový most v Budapešti přes řeku Dunaj tři roky po jeho obnově. Vlasta Tichá Vyjet za hranice? Kdo si počká, ten se dočká Vyjet legálně z Československa před listopadem 1989 a spořádaně se vrátit bylo v případě cestování na Východ poměrně jednoduché. Tedy pokud nepočítáte komplikace s celním a devizovým prohlášením a pár týdnů trpělivosti. Ovšem na Západ směli vycestovat jen někteří a museli počítat s půlroční byrokracií s nejistým výsledkem.

14 12 retro šedesátých letech mohl V československý občan vycestovat do vyjmenovaných zemí takzvaných lidových demokracií s použitím cestovní přílohy k cestovnímu pasu. Šlo o formalitu, přílohy vydával Odbor pasů a víz. Zapotřebí byly jen platný občanský průkaz, vyplněný formulář, zaplacený poplatek a několik týdnů čekání. Celní a devizové prohlášení Pro každou cestu, ať už na Východ nebo na Západ, musel mít cestovatel vyplněné celní a devizové prohlášení, kam banka zapsala prodanou cizí měnu. Vzít s sebou peníze, které člověku zbyly z minulé cesty nebo které si vypůjčil, bylo zakázané. V prohlášení občan deklaroval množství československých korun, které měl s sebou v peněžence. V případě mincí byli celníci ochotni přivřít oči. Ale nezapsaný pytlík dvoukorun by určitě neprošel! Pokud komukoli po návratu nějaké peníze zůstaly, měl povinnost je vrátit do 14 dní bance. Každý, kdo někam cestoval, musel do prohlášení zapsat také všechny cenné předměty, které s sebou vezl, jako fotoaparáty či rádia. Zapisovaly se značky i výrobní čísla! Při cestách do některých socialistických zemí byl přechod hranice ještě složitější, třeba mezi Maďarskem a Rumunskem. Hranici tam většinou přejížděli místní podloudníci a turisté z Československa byli považováni za přítěž, případně zdroj úplatků. Korupci je proto třeba brát jako historický fakt. Když vás odstavili bokem, po několika hodinách marného čekání jste ještě rádi celníkům nabídli bakšiš. Nemuselo se platit penězi, vítalo se i hmotné plnění, pomohla třeba lahvinka tvrdého moku. Při cestování do bývalého Sovětského svazu stačilo i mýdlo Vyvolení mohli i na Západ Zvláštní kapitolu představovalo cestování za západní hranici, umožňované hlavně vyvoleným. Pravda, šlo zakoupit u cestovní kanceláře zájezd, ale ty byly často hned první den oficiálního prodeje vykoupeny. Dalo se zažádat banku o tzv. devizový příslib. Pokud jste měli vlivné známé a přímluvce, drobný úplatek jejich prostřednictvím zafungoval. Ale devizový příslib byl pouze nutnou, nikoli dostačující podmínkou. Několikrát jsem na Západ cestoval na pozvání svých příbuzných. I tento způsob měl svá úskalí a specifika. Cesta na Západ začínala žádostí o vydání výjezdní doložky. Už pozvání ze zahraničí V únoru 1977 otevřeli v Itálii první úsek vysokorychlostní železnice z Milána do Říma. Téhož roku zde poprvé svezli rychlostí 180 km/h i autora tohoto článku. Výjezdní doložka pro cestu na Západ nedosažitelný sen většiny obyvatel Československa před rokem muselo mít odpovídající formu. Zpravidla byl nutný jeho soudní překlad. Šlo ho objednat jen u certifikované osoby, vždy konfidenta Státní bezpečnosti. Na Správě pasů a víz jsem jednou narazil na abnormálního úředníka. Podával jsem právě žádost, kde byl vyjádřen nesouhlas zaměstnavatele s vycestováním. Úředník se rozhlédl a zjistil, že jsme sami. Poradil: Nic se neděje, doložku samozřejmě vydat nemůžeme, ani když se odvoláte. Koukněte, domluvte vašim nadřízeným nebo jim něco dejte, ať neblbnou a pustí vás. Musíte mít nové pozvání. Jde to udělat i bez soudního překladu. Příbuzní ať pozvání napíšou na jeden list. Napřed česky, pod to německy. Úplně dolů ať dají potvrzení cizího úřadu! Uznáme to i bez soudního překladu. Uvidíte, že to zvládnete! Psst, nic jsem vám neřekl, skončila jeho krátká řeč. Vyřízení z vyřizování Zatímco do východních zemí se dalo odjet téměř okamžitě, vyřízení cesty na Západ trvalo měsíce. Doporučovalo se počítat až s půlroční byrokracií. Nejdříve bylo nutné získat už zmíněné pozvání, pak devizový příslib (v posledních dvou letech totality mohl tuzemské osobě složit peníze na konto v bance i devizový cizozemec). Poté vyřídit žádost o výpis

15 retro 13 z trestního rejstříku, formality na pracovišti a na Odboru pasů a víz. Nakonec procedury v bance a na konzulátu. Velvyslanectví vydalo vízum až na základě hotové výjezdní doložky (víza zajišťovaly za poplatek i cestovní kanceláře). Můj první výjezd na Západ se uskutečnil v září 1977, cílem cesty měl být kongres evropského svazu železničních modelářů a přátel železnice v Itálii. Při několikahodinovém celním a pasovém odbavení na nádraží v Chebu se mi svíral žaludek. Když jsme po německém odbavení nakonec odjížděli ze stanice Schirnding směrem do Norimberka, jásali jsme jak malé děti. Ve srovnání s prvním výjezdem se stala soukromá cesta na oslavy 150 let železnic v Německu v září 1985 rutinním průjezdem zadrátované hranice. Adrenalin i ponižování Ani návraty z cest za železnou oponu neprobíhaly zrovna hladce. V České Kubici býval rychlík obklíčen vojskem jako v dobách válečných. V Českých Velenicích nás zase vyhnali z kupé, které poté prohledal cvičený německý ovčák. Zvolit při cestě na Východ některý zdánlivě méně frekventovaný přechod znamenalo vystavit se riziku, že cestující budou od nudícího se personálu podrobeni naprosto ponižující kontrole. Při výjezdu do Polska jsem na celnici dostal například příkaz svléknout se až do spodního prádla. Přechod jakékoli hranice v dobách předlistopadových se stával skoro vždy dobrodružstvím. Jenže setrvačnost v chování úředníků dlouho přetrvávala. Ještě v roce 1999 jsme v přechodové stanici čekali spoustu hodin, než celníci odbavili parní lokomotivu, se kterou jsme jeli na výstavu do Norimberka. Po desetiletí zažité postupy nezmizely ze dne na den. Svěží vítr z Unie Volný pohyb, jaký dnes považujeme uvnitř Evropské unie za naprosto běžný, jsem poprvé nechtěně vyzkoušel v září Došlo k tomu v malém lázeňském městečku v Lucembursku. Během přestávky v oficiálním programu jsme omylem přešli hraniční říčku a ocitli se ve Francii. Bez víza! Na mostku žádná celnice nestála. Ale při návratu jinou cestou, kde jsme si omyl uvědomili, ji už minout nešlo. Chvíli jsme pozorovali, jak celnicí procházejí domorodci. Nikdo je nekontroloval! A pak, tiše jako myšky, jsme se pokusili o nedovolený přechod státní hranice i my. Jaké bylo naše překvapení, když službu konající úředník pasovák či celník od nás žádné doklady nechtěl. Poprvé jsme absolvovali průchod hranicí bez kontroly! Závěrem musím prozradit pointu příběhu z předešlého odstavce. Udál se totiž v městečku Schengen. O sedm let později, 14. června 1985, na palubě lodi Princezna Marie-Astrid kotvící nedaleko na řece Mosele, tady uzavřelo pět zemí smlouvu. Šlo o státy Beneluxu, Francii a Německo. Hovořila o postupném rušení celních a pasových kontrol na společných hranicích. Ke smlouvě se od roku 1990 přidalo 26 zemí. V roce 1999 vstoupila jako takzvaná Amsterodamská smlouva do právního řádu Evropské unie. Platí tak i pro Českou republiku. Pro nás, věčné cestovatele, představuje smlouva samozřejmě to lepší, co doba po listopadu 1989 přinesla. Ale přejezdy hranic, při kterých se lidem na cestách za poznáním zvedala hladina adrenalinu často až za únosnou mez a lidská důstojnost naopak klesala k nule, je třeba připomínat neustále. Cestovní příloha k občanskému průkazu do vyjmenovaných socialistických zemí. Evropa 60. let Politické uspořádání na starém kontinentu před 50 lety.

16 Ze svatební cesty Auto nebylo, tak jsme jeli k moři do NDR vlakem (léto roku 1969). Šťastná novomanželka se vrací domů z první společné dovolené. Josef Cerman Rozvadovem k Monte Carlu Je neděle 21. ledna 1968 a československá posádka v legendárním voze Škoda 1000 MB se startovním číslem 229 čeká na pasové odbavení před rozvadovskou celnicí. Naši závodníci jeli prestižní motoristickou soutěž Rallye Monte Carlo. Hynek Altman Za poznáním do SSSR Svazáci z klatovského depa mají z dovolené v Sovětském svazu (1973) dodnes spoustu zážitků hlavně z cest vlakem. Josef Našinec

17 Die Jugend der Welt V roce 1973 jsem se jako svazák zúčastnil 10. světového festivalu mládeže a studenstva v Berlíně. Na tomto setkání se sešli zástupci ze 140 zemí v počtu 25 tisíc delegátů. Poslední den festivalu se konal velký průvod pod heslem Za solidaritu, mír a přátelství. Všechny masové akce, kterých jsem se zúčastnil, ve mně dodnes zanechávají velmi pěkné vzpomínky a dojmy. Pavel Bilík Země nikoho Cesty do NDR směřovaly především za nákupem oblečení pro naše dva malé syny a potřeb do domácnosti. Ceny byly nízké, zboží pěkné a u nás na trhu nedostatkové. V roce 1983 se našel čas i na návštěvu místa před Braniborskou bránou, za níž je již zakázané pásmo. Vladimír Oppelt šance Staňte se spolutvůrci našeho časopisu! Na této dvoustraně najdete i v následujících číslech vždy několik retro fotografií s příběhem (a datem vzniku před rokem 2000) vztahujících se k uveřejněnému tématu a vybraných z vámi zaslaných příspěvků. Fotografie, doplněné několikařádkovým popisem (datum a okolnosti pořízení zejména místo, zobrazení aktéři atd.), můžete zasílat elektronicky (naskenované) na adresu cdprovas@cd.cz, případně poštou na adresu redakce (viz str. 64). Na obálku nebo do předmětu u uveďte heslo RETRO. Fotografie vám budou vráceny pouze na vyžádání. Každý námi vybraný snímek bude honorován částkou 600 Kč. Pro nejbližší čísla magazínu vyhlašujeme následující témata: č. 10/2014: Zemědělské a lesnické práce uzávěrka zaslání 17. září č. 11/2014: SJEZDY, SCHŮZE, ZASEDÁNÍ uzávěrka zaslání 15. října Češi dobývají Černé moře Fotografie pochází z roku 1976 ze zájezdu podnikovým autobusem do Bulharska k Černému moři. Kemp Kamčija byl plný Čechů, o čemž svědčí směrovky ukazující do všech stran. Kamarád mě vyfotil u autobusu Tatry Kolín (náš stejné RTO jsme měli u našeho ležení ). Jaroslav Vála

18

19 Tipy a recenze připravuje Jan Kábrt, novinář a publicista. kultura kino filmy na doma divadlo výstavy koncerty knihy cd Kulturní tipy a recenze ČD TIP NEJHLEDANĚJŠÍ MUŽ Pozoruhodný thriller a zároveň jeden z posledních filmů Philipa Seymoura Hoffmana (Oscarem odměněného za film Capote), kterého v únoru našli předávkovaného v New Yorku. Film osobitým způsobem nahlíží na práci zpravodajských služeb, na to, jak se z boje proti terorismu stává obchod, obcházení zákonů a manipulace. Rozehrává příběh muže, který se jednoho dne objeví v hamburské islámské komunitě, má u sebe pět set dolarů a tajné informace o milionovém kontě v soukromé bance. Když vyjde najevo, odkud peníze na účtu pocházejí, začnou se o něj okamžitě zajímat tajné služby celého světa. VB, USA, NĚMECKO, 121 MIN. / REŽIE ANTON CORBIJN / HRAJÍ RACHEL MCADAMS, PHILIP SEYMOUR HOFFMAN, WILLEM DAFOE, ROBIN WRIGHT, DANIEL BRÜHL V KINECH OD 4. ZÁŘÍ

20 18 kultura Kino MÍSTA Scenárista Ondřej Štindl a režisér Radim Špaček, autorský tandem ceněného a pěti Českými lvy ověnčeného filmu Pouta, sledují ve společné novince dva devatenáctileté kluky, kterým začíná být jejich rodné město těsné. V tu chvíli však do jejich světa vstoupí dcera místního prominenta Anna, se kterou poznávají úplně odlišnou tvář navenek nudného města. ČR, 108 MIN. / REŽIE RADIM ŠPAČEK / HRAJÍ VLADIMÍR POLÍVKA, JOHANA MATOUŠKOVÁ, JAN CINA, ROBERT NEBŘENSKÝ, JIŘÍ ŠTRÉBL, JAKUB GOGÁL I V KINECH OD 18. ZÁŘÍ Divadlo FANTOM OPERY Poslední legenda mezi muzikály, která dosud neokusila domácí jeviště, přitom se o ní často mluví jako o nejzářivější. Nyní se konečně představí v Goja Music Hall na pražském Výstavišti. Slavný kus o nové hvězdě opery, krásné Christine, které zájem tajemného Fantoma kalí lásku k milovanému příteli z dětství Raoulovi, režíruje tvůrce českého Ježíše či Evity Petr Novotný. GOJA MUSIC HALL, PRAHA / TERMÍNY NA / REŽIE PETR NOVOTNÝ / HRAJÍ MARIAN VOJTKO, TEREZA MÁTLOVÁ, BOHUŠ MATUŠ A DALŠÍ LEPŠÍ TEĎ NEŽ NIKDY Je až s podivem, že se Oren Little může živit jako realitní makléř je nepříjemný a nepřátelský a ještě se v tom vyžívá. Stýká se jen s letitou kamarádkou Claire. A pak, jeho nesnesitelnosti navzdory, mu už nějaký čas nadbíhá Leah. Marně. Alespoň do chvíle, než Orenův život obrátí vzhůru nohama devítiletá vnučka Sarah, o kterou se má dočasně postarat. USA, 94 MIN. / REŽIE ROB REINER / HRAJÍ MICHA- EL DOUGLAS, DIANE KEATON, YAYA ALAFIA, STERLING JERINS, ANNIE PARISSE I V KINECH OD 11. ZÁŘÍ DNA Filmy na doma KLAUNI Zajímavý snímek režiséra Viktora Tauše, který staví především na síle tichých okamžiků a hereckých výkonech hlavních představitelů v čele s Jiřím Lábusem a Oldřichem Kaiserem (první za svůj výkon získal Českého lva, druhý byl nominován). Vévodí příběhu členů slavné klaunské skupiny, kteří po třiceti letech napravují to, co kdysi bývalé přátele rozdělilo. ČR, FINSKO, 120 MIN. / REŽIE VIK- TOR TAUŠ / HRAJÍ OLDŘICH KAI- SER, JIŘÍ LÁBUS, DIDIER FLAMAND, JULIE FERRIER, KATI OUTINEN, EVA JENÍČKOVÁ, ZUZANA KRONEROVÁ FAIR PLAY Mrazivý příběh z Československa osmdesátých let a intenzivní divácký zážitek. Jeho hrdinkou je mladá sprinterka Anna, která doufá ve splnění kvalifikačního limitu na olympiádu. Dozvídá se, že jí bez jejího vědomí byly podávány anabolické steroidy a kvůli prvním zdravotním problémům je odmítá a chce dál trénovat bez nich. Podpory svého okolí se ale nedočká. ČR, 100 MIN. / REŽIE ANDREA SEDLÁČKOVÁ / HRAJÍ JUDIT BÁRDOS, AŇA GEISLEROVÁ, EVA JOSEFÍKOVÁ, ROMAN LUKNÁR, ONDŘEJ NOVÁK, ONDŘEJ MALÝ, IGOR BAREŠ, ROMAN ZACH Bolek Polívka napsal a ve svém brněnském divadle uvedl hru, do jejíž hlavních rolí pasoval sebe a svoji dceru Annu. Není divu, neboť hra kombinuje smyšlený příběh s vlastními prožitky ostatně od toho název hry, který odkazuje nejen k absolutnímu propojení otce a dcery, ale také k těžkým chvílím, ať už jde o ty osobní, vztahové nebo existenční. Ovšem i na ně lze pohlížet s nadhledem! DIVADLO BOLKA POLÍVKY, BRNO / TERMÍNY NA KY.CZ / REŽIE BOLEK POLÍVKA / HRAJÍ BOLEK POLÍVKA, ANNA POLÍVKOVÁ, JAROMÍR BARIN TICHÝ, JIŘÍ FRETTI PFEIFER