Smrdov, Brežněves a Rychlonožkova ulice

Transkript

1 J A ROS LAV D AV I D Smrdov, Brežněves a Rychlonožkova ulice K A P I T O LY Z M O D E R N Í ČESKÉ TOPONYMIE ACADEMIA

2 Smrdov, Brežněves a Rychlonožkova ulice KAPITOLY Z MODERNÍ ČESKÉ TOPONYMIE místní jména C uliční názvy C literární toponyma Ukázka knihy z internetového knihkupectví

3 JAROSLAV DAVID Smrdov, Brežněves a Rychlonožkova ulice KAPITOLY Z MODERNÍ ČESKÉ TOPONYMIE místní jména C uliční názvy C literární toponyma ACADEMIA PRAHA 2011

4

5 Rád bych poděkoval všem, kteří mě nejen inspirovali, ale i pomohli cennou radou. Zejména pak prof. Rudolfu Šrámkovi, jehož kapitolka o honorifikujícím motivu v Úvodu do obecné onomastiky mě přivedla k napsání této knihy, a doc. Heleně Bauerové, jejíž seminář mě osudově seznámil s toponomastikou. Dále děkuji dr. Michaele Čornejové, dr. Milanu Majtánovi, dr. Milanu Harvalíkovi a dalším kolegům-onomastikům za podněty, které jsem čerpal z jejich textů, přednášek i osobních konzultací. Můj dík také patří pracovníkům archivů a muzeí, zejména pracovníkům Národního archivu v Praze, Státního oblastního archivu Praha, Státního oblastního archivu Plzeň, Moravského zemského archivu Brno, Zemského archivu Opava, Státního okresního archivu Havlíčkův Brod, Jindřichův Hradec, Karviná, Plzeň a Zlín, Městského muzea Rumburk, Krajského muzea Sokolov, Vlastivědného muzea v Šumperku a Knihovny Nadace Tomáše Bati ve Zlíně, v neposlední řadě pak také všem regionálním historikům a badatelům, kteří mi přispěli cennou radou. Mgr. Žanetě Dvořákové z Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., v Praze děkuji za ochotné zpřístupnění archivních materiálů. Svým rodičům děkuji za to, že mě přivedli k zájmu o historii, jazyk a literaturu a vždy mě v tomto zájmu podporovali. Bratrovi Míťovi chci poděkovat za kritické poznámky prvního čtenáře. Největší dík však patří mé manželce Janě, a to nejen za pomoc s jazykovou úpravou textu, ale zejména za její trpělivost, velkorysost a podporu při psaní knihy. Především jí tuto knihu věnuji. březen 2011 autor

6

7 O B S A H Úvod Zásady pro přepis vlastních jmen a dobových pramenů. Lokalizace toponym a vysvětlivky k jejich motivaci Seznam zkratek a symbolů Kapitola 1. Názvotvorná charakteristika české oikonymie století Východiska Česká oikonymie názvotvorná charakteristika Otázka honorifikace a místní jména 18. a 19. století Kapitola 2. Honorifikační motiv v toponymii Východiska Onomastika, onymie a politika a ideologie Honorifikační motiv obecná charakteristika Honorifikační toponymie současný stav bádání v české onomastice.. 36 Honorifikační toponymum charakteristické znaky Nominace a přejmenování Ideologická podmíněnost honorifikačního jména toponymický newspeak a vytváření tzv. státní krajiny Internacionalizační tendence v honorifikačním motivu Honorifikační toponymum defektní onymum Neplnění primárních toponymických funkcí nominace, diferenciace, identifikace, lokalizace Komunikační nefunkčnost honorifikačních oikonym Věcná nesprávnost a nelogičnost zdroj komunikačních nedorozumění Honorifikační toponyma pokus o klasifikaci Typ A deantroponymické honorifikační oikonymum Typ B detoponymické honorifikační oikonymum Typ C dechrématonymické honorifikační oikonymum Typ D deapelativní honorifikační oikonymum

8 SMRDOV, BREŽNĚVES, RYCHLONOŽKOVA ULICE Kapitola 3. Honorifikační motiv v oikonymii českých zemí obecná charakteristika Východiska Příčiny neuplatnění honorifikačního motivu v české oikonomii Tradice české onomastické kultury Zákonné normy upravující používání toponym Uzavřenost české oikonymické soustavy Etnické přesuny a změny hranic Kapitola 4. Česká oikonymie a honorifikační motiv Období let Případové studie období Toponymum Žižkovo Pole (původně Šenfeld, okres Havlíčkův Brod) případová studie Toponymum Baťov a další baťovská jména případová studie Baťovská jména ve světě Baťovská jména v Československu Baťov a Baťovany Kapitola 5. Česká oikonymie a honorifikační motiv Období let Příčiny změn v oikonymii let Odstraňování německých jmen a jmen s přívlastkem Německý, Polský, Uherský přívlastek Český Honorifikační oikonyma Kult osobnosti v české oikonymii 40. a 50. let 20. století Sudety a uplatnění honorifikačního motivu v letech Honorifikační jména a jejich úloha při nahrazování německých oikonym Mytizační funkce honorifikačních jmen a mýtus naší krajiny Sudety mýtus české krajiny Slovensko mýtus kulturního národa s odbojovou a velkomoravskou tradicí Kaliningradská oblast a Krym mýtus sovětské krajiny Izrael mýtus židovské zaslíbené krajiny Případové studie období Toponymum Havlíčkův Brod případová studie Vývoj pojmenování města do roku Změna názvu města v roce Ukázka knihy z internetového knihkupectví

9 OBSAH Pokusy o změnu názvu města v letech Přejmenování města v roce Návrhy Metoděje Rozsívala na degermanizaci oikonymie případová studie Toponymum Havlíčkova Borová (okres Havlíčkův Brod) případová studie Toponymum Švermov (okres Kladno) případová studie Toponymum Gottwaldov (dnes Zlín) případová studie Toponymum Havířov (okres Karviná) případová studie Soutěž na název nového města Toponymum Havířov v kontextu honorifikačních jmen 40. a 50. let 20. století Charakteristika materiálu Analýza jednoslovných návrhů východiska Jednoslovné návrhy typy tvoření Toponyma s formantem -ov, typ Havířov Toponyma s formantem -(ov)ice, typ Bezručovice, formant -ín, typ Soutěžín, a další domácí topoformanty Deapelativní toponyma v singuláru s nulovým formantem, typ Hřebík, plurálová toponyma, typ Krystaly, deadjektivní toponyma, typ Zářné. 147 Kompozitní toponyma s antropoformanty, typ Průmyslav, Horomír, kompozita, typ Ostravobaň Zkratková toponyma, typ Chrč Internacionalizační tendence toponyma s cizími topoformanty, typ Uhlohrad Deonymická toponyma s nulovým formantem, typ Fučík, Donbas Celková charakteristika názvotvorných typů toponyma pro Havířov Kapitola 6. Pomístní jména a honorifikace Východiska Honorifikační motiv a česká anoikonymie Revize pomístních jmen v Sudetech a kolektivizace Žižkův dub, Masarykova lípa a další honorifikační anoikonyma případové studie Žižkův dub Masarykova lípa Jiráskova cesta, Důl Klement Gottwald

10 SMRDOV, BREŽNĚVES, RYCHLONOŽKOVA ULICE Sémiotický závěr Kapitola 7. Honorifikační motiv v české urbanonymii Východiska Město jako prostor moderní civilizace. Evropský a americký model urbanonymie Česká urbanonymie 20. století Východiska Urbanonymické prostory současného města Český Krumlov urbanonymie historického města Honorifikační motiv v moderní české urbanonymii Od středověkého města k moderní době Honorifikační motiv v současné české urbanonymii Urbanonymie socialistického města Havířov případová studie Definice urbanonyma z pohledu významu podílu honorifikace na jeho utváření Kapitola 8. Reklamní funkce oikonym Reklama a oikonyma principy fungování Reklamní (přací) toponyma typu Veselí, Lázně Bohdaneč Reálná toponyma a jejich využití v reklamním textu Reklamní funkce oikonym případové studie Oikonymum Beroun v kontextu reklamního textu případová studie Uliční jména a jejich využití v reklamě případová studie Pojmenování bytových komplexů případová studie Kapitola 9. Oikonymie v uměleckém textu Východiska Charakteristika české literární toponymie Závěr Summary Prameny a literatura Prameny Archivní fondy, kroniky, soupisy pomístních jmen

11 OBSAH Tištěné prameny (beletrie, dobové články, dobové příručky, edice, statistické lexikony, vyhlášky) Elektronické databáze Literatura Přílohy Rejstřík

12

13 Ú V O D Kniha, již právě otevíráte, se zabývá vývojem české toponymie (soustavy zeměpisných jmen), 1 především oikonym (místních jmen), 2 v moderní době. Ve 20. století byl systém zeměpisných jmen významně ovlivňován politikou, nacionalismem, společenskými proměnami, kulturou a také reklamou. Moderní tvůrce a uživatel zeměpisných jmen není už jen kolonizátorem či lokátorem, který chce svým pojmenováním vystihnout především podstatu místa, jeho charakter, okolnosti založení nebo vyjádřit vlastnický vztah. Naopak toponymum se mu stává nástrojem politického, národnostního či obchodního boje, vkládá do něj své představy, skrze jméno vytváří mýtus krajiny nebo vystupuje pouze jako jeho lhostejný uživatel. Tím vším se zabývá kniha, jejíž autor si klade řadu otázek a pokouší se na ně najít uspokojivou odpověď, a to nikoliv ve spekulacích a hypotézách, ale na podkladě svědectví a analýzy zeměpisných jmen, archivních pramenů a dalších zdrojů. Moderní česká toponymie 20. století, 3 zejména oikonyma (místní jména) a jejich vývoj představují materiál, jemuž doposud nebyla věnována soustavná pozornost. Výjimkou byly práce zabývající se synchronním (současně zaměřeným) normativním popisem soustavy místních jmen, výkladové slovníky nebo zeměpisné lexikony se standardizační funkcí (např. MJČ 1 5; MJMS 1 2; POLÍVKOVÁ 1985 b; POLÍVKOVÁ 2007; ZEMLEX; ZJČ). Pokud si jejich autoři všímali moderní oikonymie, byla to obvykle jen záležitost výkladu dílčích hesel, nikoliv pozornost systému jako celku. Zájem toponomastiky se soustřeďuje především na starší období, zhruba do počátku 15. století, kdy se dovršila geneze české toponymické soustavy (např. BOHÁČ 1978; BAKALA 1982; BAKALA 1983; ČORNEJOVÁ 2009; DOBIÁŠ 1927; HOSÁK 1957; HOSÁK 1962; LUTTERER 1969 b; 11 Toponymum (vlastní jméno zeměpisné) označuje vlastní jména mapově zachytitelných objektů, nacházejících se na zemském povrchu. K terminologii toponomastiky viz ESČ; KADMON 2002; SOUSTAVA; ŠMILAUER 1963; ŠRÁMEK Oikonymum (místní jméno) označuje vlastní jména obydlených objektů, zejména měst, vesnic, samot apod. 13 Českou toponymií/oikonymií/anoikonymií rozumíme soustavu zeměpisných jmen na území českého národního jazyka odpovídajícím oblasti vymezené hranicemi České republiky. 13

14 SMRDOV, BREŽNĚVES, RYCHLONOŽKOVA ULICE MUSIL 2002; SCHWARZ 1961; ŠMILAUER 1960; ŠMILAUER 1964; 4 ŠRÁMEK 1965; ŽEMLIČKA 1980). Autory zajímala a zajímá buď středověká kolonizace (např. KLÁPŠTĚ 2005; ŠIMÁK 1938), nebo problematika lokalizace zaniklých osad (např. NEKUDA 1961; OLIVOVÁ-NEZBEDO- VÁ 1976; OLIVOVÁ-NEZBEDOVÁ 1986; OLIVOVÁ-NEZBEDOVÁ 1995 b; ROUBÍK 1959; ZANIKLÉ OBCE EL). Druhou oblastí zájmu toponomastiky jsou anoikonyma (pomístní jména), 5 v současnosti zvláště ve spojitosti se zpracováním projektů velkých slovníků (srovnej např. ČI- ŽMÁROVÁ 2007; ČIŽMÁROVÁ 2009; SLOVPJ; ŠIPKOVÁ 2009). Pozdější období vývoje zeměpisných jmen obecně již není pro historii, toponomastiku ani pro lingvistiku tak zajímavé. Výjimku představují pouze změny v soustavě místních a pomístních názvů českého pohraničí, k nimž došlo po roce 1945 (např. BURDOVÁ 1971; BURDOVÁ 1972; LUTTE- RER 1972; MATÚŠOVÁ 2002; MATÚŠOVÁ 2006; MATÚŠOVÁ 2007; ORLÍK 1952; PLESKALOVÁ 1989; ŠRÁMEK 1980b; ŠRÁMEK 1980c), proměny anoikonymie související s kolektivizací zemědělství (např. OLI- VOVÁ-NEZBEDOVÁ 1968; PLESKALOVÁ 1983), popř. stručný popis novodobé toponymie v rámci vývoje onymie (ŠRÁMEK. KNAPPOVÁ 2002). Příčiny nezájmu historiků o novověkou toponymii na příkladu nově založených osad vystihl Ladislav Hosák: Historikové věnovali zaniklým osadám daleko větší pozornost nežli osadám vzniklým v nové době. Zaniklé osady vábí romantikou a někdy i svým tragickým osudem, zatím co zakládání nových osad zdá se být všední a málo pozoruhodnou událostí. (HOSÁK 1966, s. 203). Pro onomastiku a obecně i lingvistiku, obzvláště pro diachronní disciplíny, pak soudobá oikonymie nepředstavuje nijak významný materiál. Vlivem podstatné míry standardizace ve slovnících a statistických lexikonech již od 19. století (např. ENS 1 4; PALACKÝ 1848; SCHALLER 1 16; SCHWOY 1 3; SEDLÁČEK 1908; SOMMER 1 16; WOLNY 1 6) slouží jako živý jazykový materiál, např. pro dialektologii, 14 Ačkoliv Šmilauerův článek zachycuje vývoj české oikonymie až do 60. let 20. století, samému 20. století je věnován pouze jeden odstavec. 15 Anoikonymum (pomístní jméno) označuje vlastní jména neobydlených objektů vytvořených přírodou, popř. člověkem, zejména pojmenování vod (hydronyma), hor, kopců, skal (oronyma), zemědělsky využívaných pozemků (agronyma), a také komunikací (hodonyma). Jana Pleskalová v monografii Tvoření pomístních jmen na Moravě a ve Slezsku k anoikonymům řadí i názvy samot, osad a místních částí se zdůvodněním, že se sice jedná o obydlené objekty, ale mnohé z nich převzaly pro své označení původní PJ (PLESKALOVÁ 1992, s. 7). 14 Ukázka knihy z internetového knihkupectví

15 ÚVOD především anoikonyma (pomístní jména). Tématem této knihy je z výše připomenutých důvodů právě česká oikonymie 20. století. Naším záměrem však nebyl soustavný popis vývoje systému místních jmen, ale ve formě vybraných kapitol se zaměřujeme na problémy, které česká toponomastika doposud přehlížela. Témata kapitol byla zvolena tak, aby umožnila ukázat obecnější trendy vývoje a fungování moderní české oikonymie. Jedná se o jevy a problémy, jejichž kořeny můžeme vysledovat již v 18. a 19. století; nás však zajímal především vývoj a proměny české oikonymie 20. a počátku 21. století. Vývoj české toponymie 20. století chceme ukázat na příkladu oikonym (místních jmen), ale v těch případech, kde je to vhodné zejména z důvodu srovnání, sledujeme i proměny plánu anoikonymického. V rámci tématu honorifikačních jmen si všímáme také proměn soustavy uličních jmen (urbanonym). 6 Úkolem naší knihy však není mapování standardizace místních jmen, sledování vztahu spisovnost nespisovnost nebo popis dějin toponomastiky ve 20. století. Zmíněných problémů se dotýkáme pouze okrajově tam, kde je to nezbytné pro doplnění výkladu hlavního tématu. Kapitoly 3, 4 a 5 se zabývají honorifikačním motivem v české oikonymii v kontextu evropské onymie 20. století. Zdroje a počátek uplatnění honorifikace (oslavná či memoriální zeměpisná jména) nacházíme již v toponymii 18. a 19. století (kapitola 1). Znalost a základní charakteristiky toponymie nově založených lokalit, jež vznikaly především parcelací dvorů, např. tzv. raabizační osady, 7 a také v souvislosti s protoindustriálními provozy (hamry, hutě, sklárny, salajky) jsou nezbytným předpokladem pro následný popis úlohy honorifikačního motivu v toponymii 20. století. Šlo nám primárně o sledování tendencí v názvotvorbě, popis motivace a uplatnění starších oikonymických modelů, především se zřetelem k deantroponymickým toponymům (zeměpisným jménům odvozeným z osobních jmen). Předmětem kapitoly 2 však není pouhý úzce zaměřený popis honorifikačního motivu a zeměpisných jmen jím motivovaných, ale také se zde pokoušíme o klasi- 16 Urbanonymum (uliční jméno) označuje vlastní jména městských objektů, v úzkém slova smyslu ulic a náměstí, v širokém pojetí sem náleží také jména mostů, parků, budov, podniků, zastávek městské dopravy apod. (k vymezení termínu viz kap. 7, s. 183). 17 Termín raabizační osady označuje sídliště zakládaná v poslední třetině 18. století v rámci raabizační reformy. Její podstatou byla parcelace vrchnostenských dvorů a rušení roboty za náhradu. Reforma byla nazvána podle svého autora, rakouského národohospodáře Franze Antona Raaba. Po něm jsou pojmenovány také české obce Ráb a Ráby. 15