ZŘÍCENÍ AMERICKÉ LÉTAJÍCÍ PEVNOSTI B-17G U ČERNÍKOVIC 24. BŘEZNA 1945 FLYING FORTRESS B-17G CRASH AT ČERNÍKOVICE ON 24 MARCH 1945

Transkript

1 Orlické hory a Podorlicko 25(1-2): (2018) 2018 MGOH Rychnov n. Kn., ISSN , ISBN ZŘÍCENÍ AMERICKÉ LÉTAJÍCÍ PEVNOSTI B-17G U ČERNÍKOVIC 24. BŘEZNA 1945 FLYING FORTRESS B-17G CRASH AT ČERNÍKOVICE ON 24 MARCH 1945 Libor Pařízek libor.parizek@centrum.cz Abstract: The text gives an account of the American Flying Fortress B17 G crash at the village of Černíkovice on 24 March 1945, the plane crew s fates and the visit of three members of the crew to Černíkovice in Keywords: World War II, 15th USAAF, 463rd Bomb Group, Celone Italy, B , Černíkovice24/03/1945 ÚVOD Na jaře 1945 vstupovala II. světová válka do konečné fáze. Spojenci vítězili na všech frontách a nacistické Německo se definitivně hroutilo pod údery spojeneckých armád. V polovině dubna 1945 vstoupili Američané do Aše, na území Československé republiky 1/ a následně začátkem května zaujaly jejich jednotky pozice na linii Cheb-Plzeň-České Budějovice. Rudá armáda po osvobození území SSSR postupovala na Balkáně a v Maďarsku. Začátkem dubna 1945 dorazila do Rakouska, krátce nato na jižní Moravu a dále postupovala směrem na Brno a Vysočinu. Na severovýchodě bojovaly sovětské jednotky na území dnešního Polska, s cílem co nejrychleji dosáhnout Berlína. Přesto na jižním křídle této fronty zahájily v polovině dubna 1945 sovětské a československé jednotky Ostravskou operaci a pronikly po týdnech těžkých bojů na území Československa. 2/ Z Velké Britanie vzlétaly v noci bombardéry RAF a ve dne americké bombardéry 8. letecké armády k ničivým útokům na Německo, jež tak bylo vystaveno nepřetržitému bombardování průmyslových aglomerací, železničních tratí, silniční sítě i velkých měst. Z jižních, osvobozených oblastí Itálie, startovaly z polních letišť od prosince 1943 svazy amerických letadel 15. letecké armády USAAF k bombardování německého válečného průmyslu, a to nejen v Německu, ale i v podrobených nebo 1/ Tehdy ještě Protektorátu Böhmen und Mähren. 2/ Armády uskupení Mitte, jimž velel polní maršál Schörner,ustupovaly v severo-jižní linii stakilometrů dlouhé fronty a vedly boje těžkými zbraněmi, a to i po kapitualci Německa. Pozn. autora: Štáb maršála Schörnera sídlil od 27. dubna do 8. května v lázních Velichovky. Zde byl Schörner po kapitulaci Německa v noci již následujícího dne ráno kontaktován americkou vojenskou misí, se žádostí o dodržování podmínek kapitulace, okamžité odstavení těžkých zbraní a ukončení bojů. Srv. PAŘÍZEK, Libor : US mise Velichovky. Praha, Centrum české historie 2015.

2 Orlické hory a Podorlicko 25(1-2): (2018) Německu věrných zemích. Letouny přelétávaly při svých misích také území tehdejšího Protektorátu Čechy a Morava, především k bombardování rafinerií, železničních křižovatek, továren a letišť v Německu i v protektorátu. 3/ Také sovětské letectvo provádělo průzkumné bojové lety stíhacími bombardéry a napadalo na jaře 1945 z polních frontových letišť v okolí Breslau (Wroclaw) železniční síť, silniční křižovatky a pohyblivé cíle na nich v severovýchodních Čechách. 4/ Nad územím protektorátu se odehrávaly letecké bitvy, americké bombardéry byly napadány německými stíhači a sestřelovány či poškozovány stále účinným protileteckým dělostřelectvem wehrmachtu. Za této situace se válka dotkla i oblastí severovýchodních Čech. 5/ HAVÁRIE AMERICKÉ LÉTAJÍCÍ PEVNOSTI U ČERNÍKOVIC V sobotu 24. března 1945 byl slunečný jarní den, lidé v Černíkovicích pracovali na polích a v zahradách. Po obědě, asi v půl jedné se náhle ozval nepřirozený, stále sílící zvuk, slyšitelný nejen v Černíkovicích, ale i v dalších obcích ve vzdálenosti několika kilometrů. Od západu přilétal silně kouřící obrovský čtyřmotorový letoun, z něhož probleskovaly plameny. Letoun se objevil nad horizontem Vrchů ve výši několika stovek metrů a směřoval na obec Černíkovice. Krátce poté, co letoun přeletěl Vrchy, 6/ se objevil první padák, za ním druhý a třetí, až jich nakonec bylo na obloze deset. Američtí letci opouštěli v posledních minutách letu hořící letoun, jenž směřoval směrem na východ. Nad západním okrajem Černíkovic však letoun náhle změnil směr letu a řítil se strmě vlevo dolů směrem na černíkovický rybník. Ve výši asi 60 metrů, ve vzdálenosti metrů od hráze rybníka, stroj ve vzduchu explodoval, části křídel letounu a kabina letěly setrvačností o stovky metrů dále a menší trosky se rozletěly po okolí. Deset letců, členů posádky, zatím klesalo v mírném jihozápadním větru na padácích k zemi. První tři z nich dopadli na pole nedaleko chalup v Radostovicích, pět jich přistálo v polích mezi Ličnem a Černíkovicemi a poslední dva asi 300 metrů od hořícího vraku letounu, těsně u zahrad černíkovických domů. Bylo krátce po půl jedné a k místu události se začali sbíhat lidé z Černíkovic i okolí. Někteří letci, kteří přistáli v blízkosti lidí pracujících na polích, se snažili 3/ V oblasti severovýchodních Čech byla již v srpnu 1944 opakovaně bombardována 15. leteckou armádou USA rafinerie firmy Fanto Werke A. G. a letiště Luftwaffe v Pardubicích. Bombardéry USAAF útočily také na kolínskou rafinerii Vacuum Oil A. G.a další cíle v protektorátu. 4/ Takto byly napadány v severovýchodních Čechách od února do dubna 1945 sovětským letectvem (2. letecká armáda) mj. cíle na železnici u Týniště n. O., Dubence a Borovnice u Dvora Králové a Volanova u Trutnova. Dne shodil dvě pumy sovětský letoun se záměrem zasáhnout civilisty plně obsazený jedoucí autobus v Pohoří u Dobrušky, což se naštěstí nezdařilo. Výbuchem jedné pumy byl však usmrcen místní občan, druhá puma explodovala bez následků 60 metrů od místní školy. Srv. PAŘÍZEK, Libor: Bomby v Pohoří u Opočna. In: Historický kaleidoskop, č.1/2016, s / MAHR, Jan: Vzpomínky na neznámé letce, s Miroslav, vlastním nákladem Dokumentace z osobního archivu Jana Mahra. 6/ Vrchy vrchovina oddělující rovinatou krajinu směrem na východ od Hradce Králové od Orlických hor, přibližně kótovaná obcemi Opočno-Vyhnanice-Ostašovice, s nadmořskou výškou mezi m n. m. 320

3 Pařízek L.: Zřícení americké létající pevnosti B-17G u Černíkovic 24. března 1945 s nimi komunikovat 7/, ale neprodleně zasáhli němečtí vojáci a letci byli zajati, naloženi a odvezeni na nákladních autech. Vše proběhlo velmi rychle, svou roli sehrál i moment úžasu a překvapení místních, takže se nedochovala jediná adresa, jediné jméno z členů posádky. 8/ Letci zůstali dalších 50 let neznámí, stejně jako podrobnosti této události. Dlouho nebyl znám ani přesný typ havarovaného letounu. 9/ Nikdo neznal skutečnost, kolovaly různé zprávy a zvěsti, podněcované lidskou fantazií, avšak pravda zůstala skryta a na událost se téměř zapomnělo. Všechny pokusy badatelů o odhalení detailů události byly marné, i když bylo zaznamenáno mnoho cenných výpovědí očitých svědků, občanů z Černíkovic a okolí. Příslušné archivy Československé republiky byly uzavřené veřejnosti a v přístupných archivech nebyla nalezena ani zmínka o této události. Až teprve v roce 1994, po dlouhých letech pátrání, byla autorem textu nalezena část posádky v USA a realita události byla postupně odhalena do posledního detailu, především díky dokumentaci získané z archivu letectva Spojených států v Maxwell, Alabama, USA. ODKUD SE VZAL AMERICKÝ B17 NAD ČERNÍKOVICEMI V sobotu za úsvitu odstartovalo z polního letiště Celone, poblíž Foggia, Itálie, 31 bombardérů B-17. Mezi nimi vzlétl také letoun 6640 Laetitia. Letouny patřily k 15. USAAF, 5. wing, 463. BG, 775. Squadron. 10/ Spolu se 150 letouny B-17 z dalších základen v jižní Itálii měly provést nejdelší let, jenž byl z Itálie za II. světové války vykonán. Cílem bombardování byla 1300 km vzdálená továrna Daimler-Benz v Berlíně, kde byly vyráběny tankové motory. 11/ Obrovský svaz letadel letěl za ideálního počasí ve výšce okolo 7000 metrů směrem na sever. Hlavní navigátor svazu se vyhýbal nebezpečným místům, jako byla velká města a průmyslové aglomerace, jež byla i v posledních týdnech války dobře chráněna německým protiletadlovým dělostřelectvem. Svaz byl po hladkém průletu nad Jaderským mořem, Jugoslávií a Rakouskem naveden nad územím tehdejšího Protektorátu Čechy a Morava omylem nad rafinerii ropy v Mostě (Brüx). Zde byl svaz napaden v 11,50 hod. intenzivní protileteckou palbou. 7/ Jak vyprávěl letec Weaver Doyle, spodní střelec z B-17, přistál v blízkosti několika žen, jež pracovaly na poli. Jedna z žen se odvážila až k němu a pan Doyle jí dal svoji pistoli, aby ji schovala, protože nechtěl být ohrožen zasahujícími německými vojáky. Žena pistoli schovala pod zástěru, odešla zpět na pole a následně přijeli němečtí vojáci. 8/ Kronika obce Černíkovice, s , zapsal Jaroslav Samek, kronikář. Výpis z Obecní kroniky Černíkovic vydán Okresnímu archivu v Rychnově n. Kn. pod č. jedn. OA-142/59 na žádost autora textu v roce (Kronika byla v té době uložena na MNV Černíkovice.) 9/ Trosky letounu hlídali němečtí vojáci asi dva dny a pak byly trosky i s vykopaným motorem, jenž se zaryl do země, odvezeny 27 povozy na nádraží Solnice. Mnoho menších i větších kusů trosek však odnesli i místní občané, některé artefakty se zachovaly až dodnes. (Kronikář J. Samek ve výpisu dne ) Jedním z exponátů na výstavě Muzea a galerie Orlických hor v létě 2017 na Kolowratském zámku v Rychnově nad Kněžnou byl i v roce 1998 nalezený kulomet, levý z horního dvojčete. 10/ 15. letecká armáda USA, 5. křídlo, 463 bombardovací skupina, 775. letka. Překlad autor textu. 11/ Archiv letectva USA, Maxwell, Alabama, USA, Citation of unit No z 3. července

4 Orlické hory a Podorlicko 25(1-2): (2018) V letové výšce stop (cca metrů) bylo zasaženo celkem pět letounů B-17, z nichž jeden se zřítil na místě, čtyři poškozené B-17 opustily formaci a chtěly se vrátit zpět na svou základnu do Itálie, kam ale ani jeden z nich nedoletěl. 12/ Bombardér 6640 Laetitia dostal zásah do motoru č. 2, jenž byl zcela vyřazen z činnosti. První pilot nařídil neprodleně odhodit pumy, odhlásil se ze svazu a otočil zpět, se záměrem doletět na svou základnu polní letiště Celone v Itálii. 13/ Asi po 15 min. letu na jihovýchod, západně od Prahy, vysadil letounu další motor č. 3 a prvně zasažený motor č. 2 začal hořet. Velitel letounu usoudil, že pouze s dvěma motory nepřeletí Alpy. Rozhodl se přistát na záložním letišti za východní, ruskou frontou, a otočil letoun směrem na východ. 14/ B-17 Serial No Laetitia podletěl Prahu z jihu a směřoval na Poděbrady a Hradec Králové směrem k dnešní polské, tehdy říšskoněmecké hranici, od níž byla ruská fronta již nedaleko, jen asi 100 km. 15/ Letoun však byl zaměřen a sledován hlásnými stanovišti protiletecké hlásné služby, jež byly na území protektorátu činné až do samého konce války. Německé letectvo však nemělo v tomto prostoru dostatek stíhacích letounů, a tak poškozený B-17, jenž by se jinak stal snadnou kořistí, proletěl celou trasu až k místu havárie neohrožován stíhači ani palbou flaku ze země. Ztrácel však výšku, hořel, zbylé dva přetížené motory vydávaly hrozivý zvuk slyšitelný na vzdálenost několika kilometrů. Protiletecká hlásná služba (Luftschutzdienst) při krásném, bezmračném počasí letoun snadno sledovala, jednotlivá stanoviště si letoun telefonicky předávala. Poškozený letoun nebyl schopen manévrování a letěl v přímém směru ke svému cíli východní frontě. Současně byly v ose letu v předstihu uvedeny do stavu pohotovosti německé pozemní jednotky. V oblasti Rychnov nad Kněžnou byla alarmována posádka wehrmachtu v Kostelci n. O. a němečtí vojáci ze skladu motocyklů v bývalé Mahlerově továrně v Solnici. Do honu na letce byli zapojeni i členové Hitlerjugend, 16/ kteří byli na ozdravném pobytu v Orlických horách a ubytováni v hotelu Bílá labuť v Rychnově nad Kněžnou. 17/ 12/ Enemy Evasion Aid Report z uvádí napadení svazu protiletadlovým flakem již v hod jihozápadně od Mostu (Brüx). Důstojník USAAF Branch D. Elam podepsaný pod zprávou uvádí, že poškozený letoun 6640 směřoval na ruskou frontu s vyřazeným motorem č. 2. Další čtyři zasažené B-17: jeden přistál na letišti v Budapešti (1. pilot Giacopuzzi, MACR 13208), druhý havaroval u Trebnitz (Trzebnica), letci se zachránili na padácích (1. pilot Hatscher, MACR 13258), třetí B-17 Seriál No přistál v Zara Jugoslávie (1. pilot S. R. Juracich). Na místě flaku se zřítil B-17 Umbriago (1. pilot Hulcher) viděny pouze 4 padáky. Dokument z Archivu USAAF, Maxwell, Alabama, USA. 13/ Informace od letců, při návštěvě v Černíkovicích 1996, archiv autora. 14/ Letadla amerického letectva operující nad střední Evropou mohla dle uzavřené dohody mezi USA a SSSR v případě nouze přistávat za linií východní fronty na polních letištích letectva Rudé armády. Ústní informace od 2. pilota letounu 6640 Defro Tosseye při jeho návštěvě v Černíkovicích. 15/ Písemná informace od W.Doyla v roce 1996, po návštěvě Černíkovic, archiv autora textu. 16/ Hitlerova mládež nezletilí chlapci sdružovaní v této organizaci, vychovávaní v duchu nacistické ideologie.(pozn. autora textu.) 17/ Informaci o svém zajetí příslušníky Hitlerjugend podal při své návštěvě letec Malcolm Walker, jenž vyprávěl, že po seskoku utíkal k lesu, směrem na SZ a v zářezu terénu u potoka si svlékal letecké boty a kombinézu, když byl v tuto chvíli přepaden asi 10 nezletilými chlapci ozbrojenými noži a holemi, zajat a odveden na sběrné místo u domu Vilímkových v Černíkovicích. Informaci o ubytování členů 322

5 Pařízek L.: Zřícení americké létající pevnosti B-17G u Černíkovic 24. března 1945 O nebezpečné uvítání posádky letadla se však postarali hlavně rekonvalescenti SS a wehrmachtu z Kolowratského zámku v Černíkovicích, kteří se zde doléčovali ze zranění utrpěných na frontě. 18/ Tito muži, z nichž většina se rehabilitovala z těžkých zranění, byli neobyčejně aktivní. V předstihu čekali v palebných postaveních ve vesnici, v konečné fázi pak u vesnické kapličky v Černíkovicích, kde umístili kulomet a stříleli na letce na padácích z ručních automatických zbraní. Jen štěstím nebyl nikdo z letců ani z černíkovických občanů zasažen. 19/ Velitel hořícího B dal rozkaz k opuštění letounu v posledních minutách letu. Letci na padácích přistávali do polí a někteří se po přistání kontaktovali s místními obyvateli, kteří k nim utíkali bez ohledu na přijíždějící německé vojáky. Letci se snažili zjistit, kde jsou, na lístcích papíru měli v češtině a několika dalších jazycích větu: Doveďte nás na místní velitelství spojeneckých vojsk, což jim v tomto případě nemohlo být splněno, nacházeli se na území stále obsazeném německou armádou. 20/ Protože letci si byli vědomi blízkého konce války a navíc nevěděli přesně, kde se nacházejí, nesnažili se utíkat nebo ukrýt. 21/ Byli během krátké doby zajati a dopraveni nejprve do Rychnova n. Kn., kde byli podrobeni prvnímu výslechu, pravděpodobně v budově Okresního úřadu na německé četnické stanici. Němečtí vojáci také posbírali všechny padáky a části výstroje letců a zajistili ostrahu vraku letounu, jehož některé trosky dva dny hořely. Letci byli po výslechu v Rychnově n. Kn. odvezeni do tehdy německou armádou zabraných kasáren v Kostelci n. O., kde všichni v jedné místnosti na zemi přespali. V neděli časně ráno odjeli s eskortou dvou německých vojáků vlakem z Kostelce n. O. na Hlavní nádraží (Hauptbahnhof) do Prahy. Odtud pěšky přešli městem na dnešní nádraží Praha-Holešovice doprovázeni stále jen dvoučlennou eskortou německých vojáků. 22/ Týž den odjeli vlakem do Německa, část posádky do koncentračního tábora v Buchenwaldu, který sloužil i jako zajatecký tábor, další do zajateckého tábora Oflag XIII b u Hammelburgu. Pouhých několik dnů po pobytu v lágru byla část posádky B-17 vyhnána z baráků k apelu spolu s dalšími zajatci americkými vojáky pěších jednotek zajatými po bitvě v Ardenách, v počtu asi 1000 mužů, a nastoupili dlouhý pěší pochod směrem na jihovýchod. V Norimberku zažili bombardování americkými letadly a někteří Hitlerjugend v hotelu Bílá labuť podal již v roce 1959 Jar. Švorc, autodopravce, jenž vezl členy HJ z Rychnova n. Kn. na místo havárie.(archiv autora textu.) 18/ Protokoly ústních výpovědí očitých svědků, občanů z Černíkovic a okolí.(archiv autora textu.) 19/ Informace z kroniky obce Černíkovice, výpis s z roku / Jeden z letců požadoval na občanovi z Černíkovic obstarání lékaře a posunky ukazoval, že má zlomený nebo podvrtnutý kotník. Jak bylo po 50 letech zjištěno, byl to zadní střelec Glen D. Martin, jenž kvůli svému zranění zůstal v zajateckém táboře v lazaretu až do příjezdu americké armády. Paradoxem bylo, že letěl na svou první misi a byl donucen vyskočit padákem z hořícího letounu. (Ústní informace od G. D. Martina v Pensacole, Florida, USA.) 21/ Jsou známy a dokladovány případy, kdy američtí letci byli po seskoku zavražděni v oblasti Sudet fanatickými místními Němci. Srv. MAHR, Jan: Vzpomínky na neznámé letce, s / Letci byli při své návštěvě v Černíkovicích odvezeni na místa, o nichž měl autor tohoto textu výpovědi svědků z konce 50. a počátku 60. let. Letci poznali budovu MÚ Rychnov n. Kn. i budovu kasáren v Kostelci n. O. (Pozn. autora.) 323

6 Orlické hory a Podorlicko 25(1-2): (2018) ze zajatců byli přitom usmrceni nebo zraněni. Po 32 dnech pochodu dorazili do městečka Gars am Inn v Bavorsku, kde museli zůstat, protože most přes řeku Inn byl vyhozen do vzduchu ustupujícími německými jednotkami. Přespali v kostele i na náměstí u kašny a kde se dalo, někteří zranění v místní provizorní nemocnici. Následující den 2. května pak přijely na náměstí města bez boje a jediného výstřelu tanky 14. pancéřové divize americké armády, za nimi obrněné vozy a všichni zajatci byli osvobozeni. 23/ Celá posádka B se opět setkala až na své základně v Celone, kam byli členové posádky dopraveni z různých míst svého zajetí a osvobození. Po návratu do Celone nebyli letci z letounu 6640 zařazeni do operačních letů, ale během května 1945 postupně repatriováni zpět do USA. Všichni členové posádky se vrátili do civilního života, někteří studovali, jiní pracovali v různých zaměstnáních, jediný velitel letounu Waren B. Wilson zůstal v činné službě letectva Spojených států. Pět členů posádky 6640 se zúčastňovalo každoročně na jiném místě v USA setkání veteránů 463. BG. S ostatními členy posádky se již nikdy nesetkali. JAK BYLI LETCI NALEZENI V USA Autor textu se snažil dlouhé roky po letcích pátrat. Archivy však byly nepřístupné nebo se v nich dokumenty k události nenacházely, na dopisy zasílané do USA na adresy získané na velvyslanectví USA v Praze nikdo neodpovídal (nebo nebyly doručeny) a ani Československý červený kříž a Svaz protifašistických bojovníků neměly o letcích v 60. letech žádnou informaci. 24/ Komunistický režim neměl žádný zájem na pátrání po amerických vojácích, a tak výchozí informací byl zápis v kronice obce Černíkovice, výpovědi očitých svědků události, několik soukromých fotografií a několik úlomků trosek z B-17. Počátkem 90. let byl zaslán dopis do USA na adresu 25/ archivu USAAF Maxwell, Alabama 26/ a po výměně několika zpráv došla autorovi textu do Rychnova nad Kněžnou část dokumentace a v ní především důležitý dokument označený MACR No /, kde byla mimo řady technických a dalších podrobných informací o průběhu letu uvedena i jména a tehdejší adresy příbuzných posádky havarovaného letounu. 28/ 23/ Písemná zpráva Defro Tosseye a Lloyda M. Jonese z roku 1996, archiv autora. 24/ Viz písemné odpovědi obou institucí v archivu autora textu z roku 1960 a odmítnutí při osobní návštěvě v Praze. 25/ Adresu poskytl autorovi Michal Zeman z Klubu historie letectví Jindřichův Hradec. 26/ DEPARTMENT OF THE AIR FORCE Air force historical research agency, Maxwell Air Force Base, Alabama. Korespondenci vyřizoval MSgt Barry L. Spink. Místo havárie nebylo v originální dokumentaci přesně zaznamenáno, pouze poznámka oblast Poděbrady. (Jen v tento den byly v Evropě sestřeleny desítky amerických letounů,viz neklasifikovaná strana z přehledu Archivu USAAF, pozn. autor textu.). 27/ Missing Aircraft Crew Report Zpráva o pohřešované letecké posádce (překlad: autor textu). 28/ MACR No obsahoval nejdůležitější informace o letounu, výzbroji včetně čísel zbraní (což posloužilo po nalezení kulometu z letadla v roce 1997 k potvrzení identifikace), dále jako přílohu 2 dokumenty očitých svědků události (archiv autora), jména letců, jejich hodnosti a funkce v letadle. Rozhodující pro navázání kontaktu v USA byly v MACR uvedené adresy rodičů či manželek let- 324

7 Pařízek L.: Zřícení americké létající pevnosti B-17G u Černíkovic 24. března 1945 Posádka letounu 6640 LAETITIA 29/ byla složena z těchto mužů: Warren B. Wilson, první pilot arkansas, Defro Tossey, druhý pilot Ohio, John Townsend, navigátor ilinois, Jarvis W. Murphy, bombometník Georgia, Malcolm F. Walker, horní střelec, technik North Carolina, Weaver Doyle, spodní střelec Maryland, George Holran, radiooperátor a horní střelec Minnesota, Artur I. Bonin, levý střelec Massachuttes, Dale E. Albright, pravý střelec Ohio Glen D. Martin, zadní střelec idaho Na základě sofistikovaného vyhodnocení dokumentace z archivu USAAF byli v USA písemně kontaktováni někteří příbuzní letců z posádky havarovaného letounu. Začala dlouhá série dopisů, telefonátů a faxů, v nichž byla upřesňována dosud známá fakta, jež byla později do detailů vyjasněna a potvrzena při setkání s letci v Černíkovicích v roce 1996 a později při návštěvě autora textu v roce 1999 v USA na setkání veteránů 463. BG v Pensacola, Florida. V USA bylo nalezeno 6 z 10 mužů posádky. Jeden z nich, Jarwis W. Murphy, zemřel v roce 1992 a první pilot Warren B. Wilson na dopisy neodpovídal a srazů veteránů se neúčastnil. Na zbylé čtyři členy posádky nebyl nalezen žádný kontakt. Po jednání s tehdejším starostou obce Černíkovice Václavem Duškem a obecním zastupitelstvem v roce 1995 bylo rozhodnuto, že by letci měli být pozváni do Černíkovic, což se o rok později, po důkladných přípravách, podařilo. NÁVŠTĚVA LETCŮ V ČERNÍKOVICÍCH 23. AŽ V Černíkovicích v létě srpna 1996 přivítali po 51 letech tři bývalé americké letce z posádky letounu B-17, jenž zde havaroval 24. března1945, kteří byli po mnohaletém pátrání nalezeni v USA. Pozvání přijali a do Černíkovic přijeli: Defro Tossey, 2. pilot, s manželkou Nancy, Weaver Doyle, spodní střelec, se synem Tedem, Malcolm Pete Walker, palubní technik a horní střelec Joel a Merlena Swindlehurst, manželé z Haines Oregon, USA, kteří velmi pomohli v USA v pátrání po posádce havarovaného letounu. 30/ K návštěvě Černíkovic byl pozván i čtvrtý nalezený člen posádky Glen D. Martin, zadní střelec, jenž ale z rodinných důvodů nemohl pozvání přijmout. Letci byli v Černíkovicích slavnostně přivítáni starostou Václavem Duškem a nadšenými občany obce. Na slavnostním setkání na Obecním úřadu Černíkovice obdrželi čestné občanství obce Černíkovice. ců z B Na adresy uvedených manželek letců byly odeslány dopisy, z nichž na jeden obdržel autor odpověď, od které se odvíjelo veškeré další pátrání po osobách letců. 29/ Laetitia jméno letounu bylo zvoleno podle křestního jména matky 1. pilota Warrena B. Wilsona. 30/ Joel Swindlehurst měl ke spolupráci osobní důvody: jeho otec, navigátor B-17 stejné bombardovací skupiny, letěl v jednom z pěti letounů poškozených palbou flaku u Mostu. Posádka tohoto letounu B-17 Ser. No. 498 doletěla za linii východní fronty, vyskákala na padácích a byla internována vojáky Rudé armády na zámku ve městě Oelsnitz (Olesznica). Všichni letci se zdrávi vrátili na svou základnu do Celone/Foggia. 325

8 Orlické hory a Podorlicko 25(1-2): (2018) Měli připraven bohatý program na čtyři dny svého pobytu: Prohlédli si obec, školu, místo havárie, výstavu artefaktů z jejich B-17, odpovídali na dotazy při setkání na besedě s občany v Černíkovicích, na niž se dostavilo mimořádně velké množství lidí. Při přivítání letců před OÚ v Černíkovicích prolétávaly při slavnosti nad hlavami shromážděných sportovní letouny. Na závěr slavnosti byla odhalena pamětní deska události na pomníku padlých v Černíkovicích. Letci-veteráni, ubytovaní v hotelu Havel na rychnovském náměstí, v dalších dnech přijali pozvání rychnovského starosty Jiřího Rokla k slavnostní večeři v hotelu Havel, projeli Orlické hory a byli velmi mile překvapeni úrovní života v Česku, vysoce hodnotili úroveň vybavení školy a školky v Černíkovicích, péči o děti. Na závěr čtyřdenního pobytu byl uspořádán výlet do Prahy, kde měli bývalí letci po prohlídce města připraveno setkání s kancléřem Ivanem Medkem a generalitou Hradní stráže na Pražském hradě 31/. Vykonali též speciální prohlídku interiéru Hradu určenou pro významné hosty. Letci po návratu do USA ve svých dopisech adresovaných do Černíkovic vzpomínali na skvělé přijetí, mimořádnou péči o ně, úroveň obce, školy a projevy přátelství českých občanů. Příležitost navštívit pro ně tak osudová místa se jim naskytla poprvé a naposledy v životě a oni návštěvu prožili s velkou radostí a zájmem. Někteří po návratu do USA poskytli rozhovory pro tisk v jejich bydlištích o své návštěvě České republiky, jež byla velmi vysoce hodnocena. Dnes z posádky letounu již nikdo nežije a kontakty jsou udržovány s dětmi a příbuznými letců. SUMMARY The Flying Fortress Laetitia from 775th sq., 463rd BG, 15th USAAF, Celone airfield, Italy, flew on March 24, 1945, in a formation of a hundred and fifty B17 aircraft to bomb Berlin. Just outside of the north Bohemian town of Most the bomber was hit by flak and the first pilot decided to return to Celone airfield.because of serious technical problems he changed the aircraft s direction east towards a fieldairport behind the near-by Russian front at Breslau. The plane was on fire, the crew had to bailout and the aircraft crashed 500 metres north of Černíkovice village. The crew members were captured by German soldiers and were being transported to prison camps in Germany. During their march into other camps in Bavaria-Germany they were liberated by the American army on May 2, In 1996 three crew members visited the crash site at Černíkovice, Rychnov nad Kněžnou district. 31/ Návštěvu pražského Hradu vyjednal Jiří Kosař z Vamberka s ing.fikejzem, tehdejším ekonomickým ředitelem Hradu. Jiří Kosař zcela nezištně poskytl také svá osobní auta k dopravě letců a jejich doprovodu. Jeho manželka Jitka Kosařová, učitelka angličtiny, po celou dobu návštěvy obětavě překládala. Dík patří občanům Černíkovic, za jejich pohostinnost, napečené koláče, usměvy a nadšení, s jakým letce v obci přivítali. 326

9 Pařízek L.: Zřícení americké létající pevnosti B-17G u Černíkovic 24. března 1945 Obr. 1. Hlášení zpravodajského důstojníka o místě a důvodech problémů B Archiv AFHRA, Maxwell, Alabama, USA. 327

10 Orlické hory a Podorlicko 25(1-2): (2018) Obr. 2. Protokol o vyšetřování události na bojové misi 463. BG, 775. peruť, dne Letoun No 640, Pos. v sestavě 7. Archiv AFHRA, Maxwell, Alabama, USA. 328

11 Pařízek L.: Zřícení americké létající pevnosti B-17G u Černíkovic 24. března 1945 Obr. 3. MACR Nr Zpráva o pohřešované letecké posádce, s podrobnými údaji o letounu i posádce. Archiv AFHRA, Maxwell, Alabama, USA). 329

12 Orlické hory a Podorlicko 25(1-2): (2018) Obr. 4. Mapa části letové trasy Celone-Berlín-červená linie, místo zásahu flakem (Brüx), pravděpodobná trasa letu k místu zřícení zelená linie. Mapa Google, trasy letounu vyznačil L. Pařízek. 330

13 Pařízek L.: Zřícení americké létající pevnosti B-17G u Černíkovic 24. března 1945 Obr. 5. Podrobná mapa příletové trasy B 17, místa přistání na padácích s lokalitami hlavních trosek. Mapa Google, trasy letounu a lokality vyznačil L. Pařízek. 331

14 Orlické hory a Podorlicko 25(1-2): (2018) Obr. 6. Památník Černíkovice,návštěva Američanů 1966 zleva: Joel Swindlehurst, Weaver Doyle (spodní střelec B17), Ted Doyle (syn), klečící Malcolm P. Walker (technik a horní střelec), v brýlích Nancy Tossey (manželka Defra), Defro Tossey (2.pilot B17), Merlena Swindlehurst. Foto L. Pařízek. Obr. 7. Řez bombardérem B-17, s umístěním členů posádky Plánek darovala L. Pařízkovi posádka bombardéru. 332

15 Pařízek L.: Zřícení americké létající pevnosti B-17G u Černíkovic 24. března 1945 Obr. 8 nahoře. Trosky trupu B 17 na poli za Proudnicí. Obr. 9. Výkop jednoho ze čtyř motorů B 17,jenž vypadl z křídla pravděpodobně při explozi letounu. Fotografie ze soukromého archivu L. Pařízka. 333