Druhy trestů podle trestního zákoníku

Transkript

1 Bankovní institut vysoká škola Praha Katedra práva a veřejné správy Druhy trestů podle trestního zákoníku Bakalářská práce Autor: Jan Rmoutil Bankovnictví, Právní administrativa v podnikatelské sféře Vedoucí práce: JUDr. Miroslav Čapek Praha Duben, 2012

2 Prohlášení: Prohlašuji, ţe jsem bakalářskou práci zpracoval samostatně a v seznamu uvedl veškerou pouţitou literaturu. Svým podpisem stvrzuji, ţe odevzdaná elektronická podoba práce je identická s její tištěnou verzí, a jsem seznámen se skutečností, ţe se práce bude archivovat v knihovně BIVŠ a dále bude zpřístupněna třetím osobám prostřednictvím interní databáze elektronických vysokoškolských prací... V Ústí nad Labem dne Jan Rmoutil

3 Poděkování: Chtěl bych poděkovat vedoucímu bakalářské práce JUDr. Miroslavu Čapkovi za cenné rady, připomínky a metodické vedení práce. Dále bych rád poděkoval své rodině a přátelům za pomoc a morální podporu, kterou mi poskytli při psaní mé bakalářské práce a během celého mého studia.

4 ANOTACE Bakalářská práce se zabývá výkladem trestů a druhům trestů podle trestního zákoníku. V úvodu je popsán výčet základních pojmů, dále je v něm zmíněn i obecně historický vstup do této problematiky. Hlavní část práce je věnována konkrétním platným druhům trestů a současně je zde poukázáno na jednotlivé druhy trestů podle trestního zákoníku č. 40/2009 Sb. Další část práce se zabývá i komparací druhů trestů podle trestního zákoníku s dřívější úpravou. V závěru práce je přiblíţena úprava vybraných druhů trestů v zahraničí a nakonec následuje seznámení s provedeným průzkumem veřejného mínění na danou problematiku. ANNOTATION Bachelor thesis was prepared to give, if possible, as comprehensive and exhaustive explanation of the types of penalties and punishment under the Criminal Code. The introduction describes the list of basic terms, there is also mentioned as a general historical input into this issue. The main part is devoted to specific types of valid sentences and also pointed out there is different types of punishment under the Penal Code No. 40/2009 Coll. Another part of the thesis deals with comparisons of types of sentences under the Criminal Code with an earlier finish. In conclusion it is zoomed treatment of selected types of sentences abroad and eventual introduction to the survey carried out public opinion on the issue.

5 Žádný moudrý člověk netrestá proto, že se stala chyba, nýbrž aby se neopakovala. Seneca 1 1

6 Obsah 1. Vymezení a vztah základních pojmů Trestní zákoník Trest Trestní řád Působnost trestního řádu Ukládání trestů Trestný čin Trestní sankce Účel trestních sankcí Teorie trestání Relativní teorie Absolutní teorie Smíšená teorie Trest jako opatření veřejné moci Trestní řízení Prameny trestního řízení Předmět trestního řízení Stádia trestního řízení Soudy Soudní soustava Výkon trestů Podmíněné propuštění Historický vývoj Právo a soudnictví Pojetí trestů Soudní systém Středověké trestní právo a zemské právo Míra kriminality a opatření proti zločinnosti Historie trestu a trestání

7 3. Druhy trestů podle trestního zákoníku č. 40/2009 Sb Odnětí svobody Podmíněné odnětí svobody Nepodmíněné odnětí svobody Rozdělení trestů odnětí svobody Výjimečný trest Domácí vězení Obecně prospěšné práce Propadnutí majetku Peněžitý trest Propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty Zákaz činnosti Zákaz pobytu Zákaz vstupu na sportovní, kulturní a jiné společenské akce Ztráta čestných titulů nebo vyznamenání Ztráta vojenské hodnosti Vyhoštění Komparace druhů trestů podle trestního zákoníku s dřívější úpravou Zvýšení horní hranice úhrnného a souhrnného trestu odnětí svobody Tresty v zahraničí Tresty ve Velké Británii Druhy trestů Komunitní tresty Národní Probační Sluţba Tresty v Německu Ukládání trestů Peněţitý trest Vedlejší tresty Tresty v Rusku Základní a vedlejší druhy trestů Tresty na Slovensku Druhy trestů na Slovensku

8 5.5 Tresty v Nizozemí Průzkum veřejného mínění o rozhodnutí soudů a o uloženém druhu trestů Metodika a cíl průzkumu Postup a harmonogram průzkumu Výsledky průzkumu Shrnutí Závěr Seznam právních předpisů Seznam použité literatury a pramenů Seznam webových a doplňkových zdrojů Seznam příloh

9 Úvod Naše lidská společnost jiţ od svého samotného vzniku pouţívá různých prostředků, které mají slouţit k jejímu přetrvání. Prvořadým úkolem byla jiţ od počátku snaha formulovat pravidla, která by měla zajistit bezproblémový chod celého našeho společenství. Jiţ od okamţiku nastavování těchto pravidel však docházelo k jejich neustálému porušování. Na to se snaţila společnost postupem času okamţitě a co nejvhodněji reagovat. Tím postupně vznikal tzv. institut trestání. Trestání a s tím spojené různé druhy trestů jsou tedy prostředkem pro nastolení a hlavně udrţení určitého řádu a klidu v celé společnosti, a tím se stává neodmyslitelným jevem kaţdodenního ţivota a provází nás v kaţdé době doslova na kaţdém kroku. Většina zemí i jednotlivých společenství, si na svou ochranu vytvářejí různé obranné mechanismy, které mají za cíl, vhodným způsobem reagovat na různá porušování základních hodnot a pravidel a vhodnými a dostupnými prostředky tím chránit celou svou společnost. Jiţ v minulosti se tak postupně vytvářely nejdříve různé obecné normy v oblasti trestů a trestání, které se postupem času nadále vyvíjely a rozvíjely. Česká republika nebyla v tomto vývoji také ţádnou výjimkou. I na našem území se postupně objevovalo mnoho různých pohledů na způsob, druhy a formy trestání za porušování pravidel. Více neţ padesát let byl na území České republiky účinný zákon číslo 140/1961 Sb. ve znění pozdějších předpisů, trestní zákon. Tento zákon prošel za dobu své účinnosti a platnosti celou řadou novelizací. Největší změny nastaly samozřejmě po roce 1989, kdy se začal formovat náš současný právní systém. Dnes je na území České republiky účinný nový trestněprávní předpis, a to zákon číslo 40/2009 Sb. trestní zákoník, ve kterém je jiţ reagováno na společenské změny, a v tomto předpise lze také nalézt některé novinky pro širší vyuţití v oblasti trestání. Formy trestání a druhy trestů jsou, dle mého názoru, v dnešní době velmi zajímavým, vysoce aktuálním a neustále důleţitým společenským tématem, které si naši velkou pozornost v dnešní sloţité době právem zasluhuje. Především proto jsem si jako téma své práce zvolil druhy trestů podle trestního zákoníku. Ve své práci bych se chtěl kromě obecných základních pojmů věnovat základní teorii trestání: Přiblíţit historický vývoj. V neposlední řadě i jednotlivým druhům trestů. 9

10 Obecně porovnávat druhy trestů podle trestních zákoníků s dřívější úpravou. Určitou část práce bych chtěl věnovat i trestům v zahraničí. V další části práce se budu zabývat průzkumem veřejného mínění o rozhodnutích soudů a o uloţených druzích trestu. Cílem zpracování bakalářské práce je poukázat na jednotlivé druhy trestů podle trestního zákoníku číslo 40/2009 Sb. a pomocí průzkumu zmapovat veřejné mínění na danou problematiku. 10

11 1. Vymezení a vztah základních pojmů 1.1 Trestní zákoník Trestní zákoník je zákon, který uceleným způsobem upravuje hmotné trestní právo. Vymezuje, která společensky závadná jednání jsou trestnými činy, jaké jsou podmínky trestní odpovědnosti a jaké tresty nebo jiné sankce lze za jejich spáchání uloţit. V některých zemích nemusí existovat takové soustředění právní úpravy trestního práva hmotného do jediného zákoníku a můţe být obsaţeno ve více zákonech. 2 Trestní zákon je výsledek kodifikace trestního práva hmotného, uspořádaným sebráním jeho obecné části a trestných činů. Je to soupis práva a shrnutí právních norem. Jak bylo jiţ uvedeno, více neţ padesát let byl na našem území účinný zákon číslo 140/1961 Sb. ve znění pozdějších předpisů, trestní zákon. Tento zákon prošel za dobu své účinnosti a platnosti celou řadou novelizací a v průběhu své platnosti byl mnohokrát změněn, viz Příloha A i. Při této četnosti novel bylo navíc obsahové zaměření novelizací provedených po roce 1989 vedeno často i s jasným záměrem měnit jeho koncepci, případně měnit konkrétní dílčí projevy a dopady těchto novelizací, coţ však nemohlo vést k úspěchu. V důsledku toho byla narušena celková jednota pojetí trestního zákona jako základní normy trestního práva hmotného. Z části byly také narušeny i změněny jednotné či jednotící principy, ze kterých by platná právní úprava měla vycházet. V našem stávajícím trestním zákoně se tak prolínají různá pojetí poznamenaná určitou dobou vzniku. 3 Aktuálně je v České republice účinný nový trestněprávní předpis, zákon číslo 40/2009 Sb. trestní zákoník, kde lze jiţ najít některé novinky pro širší vyuţití v oblasti trestání. Tento trestní zákoník přináší novou systematiku trestního práva hmotného. Na prvním místě klade důraz na ochranu ţivota, zdraví, důstojnosti, cti a majetku našich občanů. To je klíčová změna proti trestnímu zákoníku, který platil v ČR od roku 1961, a který na prvním místě ochraňoval socialistické vlastnictví, socialistické společenské zřízení, stát, preferoval trestné činy vojáků, preferoval trestné činy, které chránily spíše kolektivní hodnoty neţ hodnoty individuální

12 Trestní právo by však vţdy na prvním místě mělo chránit občana jako jedince a jednotlivce a další součásti s tím spojené, jako je čest, důstojnost, zdraví, ţivot a jeho majetek. Takto je jiţ systematika nového trestního zákona postavena. Do popředí se jiţ klade ochrana těchto hodnot. Proto také trestné činy proti ţivotu a zdraví povaţuje nové trestní právo za nejzávaţnější trestné činy. Výrazně zpřísňuje jejich postih aţ o třetinu trestní sazby a klade je téţ do úvodu zvláštní části trestního zákona. S tím souvisí nová filosofie trestání. 4 Česká republika jako ostatní postkomunistické země trpí syndromem obrovského mnoţství odsouzených k výkonu trestu odnětí svobody. Pro informaci v českých věznicích dnes máme přes dvacet tisíc osob, které buď čekají na rozsudek, to znamená, jsou ve vazbě, nebo jiţ vykonávají výkon trestu odnětí svobody. Při přepočtu na sto tisíc obyvatel patříme mezi tři země v Evropě, které mají nejvíce takto odsouzených k výkonu trestu odnětí svobody. Česká justice se nenaučila dvacet let po revoluci, bohuţel je to syndrom i jiných postkomunistických zemí, více vyuţívat alternativní tresty, které by u méně závaţných trestných činů umoţnily, aby dotyčný buď vykonával více obecně prospěšné práce, nebo zaplatil peněţitý trest, nebo mu bylo uloţeno jiné omezení, které nepovede přímo ke zbavení osobní svobody a uvedení do věznice. O tom je také nový trestní zákoník. Je zde nová filosofie trestání. Na jedné straně se zpřísňují tresty za závaţné trestné činy proti ţivotu a zdraví, kdy dochází ke zvýšení sazby o tři aţ pět let, dochází také ke zpřísnění výjimečného trestu z 25 let na 30 let, ale na druhé straně u méně závaţné trestné činnosti, například drobné majetkové trestné činnosti, se chce posílit význam alternativních trestů. 5 Obecně se dá říci, ţe za spravedlivé je povaţováno takové jednání právních subjektů, včetně státních orgánů a institucí, které je v souladu s poţadavky hmotného, ale i procesního práva. Spravedlnost ve smyslu práva znamená poskytnout státní ochranu před nespravedlností, coţ zahrnuje potrestání nesprávného jednání, kompenzaci křivd a škod, a to na základě nezávislého hodnocení skutků upravených literou zákona. Je tedy zapotřebí stanovit podmínky, za nichţ lze uloţit trest, dále stanovit tresty za rozličné delikty a u soukromého práva vymezit okruh náhrad za způsobenou škodu. Rovněţ je potřeba stanovit procesní postupy pro aplikaci práva, tedy vymezit principy spravedlivého procesu s moţností uplatnění opravných prostředků Večeřa, Miloš, Spravedlnost v právu, Brno: Masarykova univerzita, 1997, ISBN strana 107 a následující 12

13 Právní řád je velice rozsáhlá a spletitá síť právních předpisů. Některá právní odvětví mají pouze jeden stěţejní kodex, jiná jsou tvořena aţ stovkami zákonných a podzákonných norem. Kaţdé právní odvětví se opírá o několik principů, které se mohou vzájemně prolínat. Výhodou je, jsou-li obsaţeny v jediném hlavním zákoníku. Pokud je však právní úprava roztříštěná, vzniká tím větší potřeba jednotících právních principů, které následně tvoří podstatu spravedlnosti v právu. Principy jsou nápomocny při výkladu práva, zvláště při řešení právních sporů, tedy tam, kde je právo sporné nebo kde není vůbec. Jsou stavebním kamenem kaţdého demokratického právního státu zaloţeného na úctě k právům a svobodám člověka a občana, ke kterým se řadí i Česká republika Trest Trest je trestní sankcí a prostředkem státního donucení, který pouţívá stát při plnění svých funkcí, vedle prostředků ekonomických, politických a dalších. Trest je jedním z právních následků spojených se spácháním trestného činu. Není to však právním následkem jediným ani nutným, a proto trest nemusí následovat vţdy po spáchání kaţdého trestného činu. Vedle trestu nebo místa trestu můţe být právním následkem spáchaného trestného činu zejména ochranné opatření, to znamená povinnost nahradit škodu způsobenou trestným činem a podobně. České trestní právo vychází z názoru, ţe trestní represe má působit jen takovou újmu, jakou vyţaduje účel trestu. Trestem se působí pachateli trestného činu určitá újma. Jde tu o citelné zásahy do občanských práv. Například újmy na svobodě, újmy majetkové a podobně. Trestem nejsou jiná opatření ukládaná soudy nebo dalšími orgány, například disciplinární opatření, sankce ukládané v průběhu trestního řízení, nikoliv však za trestný čin, například pořádková pokuta. Trestem nejsou ani sankce ukládané za přestupky podle přestupkového zákona, jako je například pokuta, zákaz činnosti, propadnutí věci, a ani sankce ukládané za jiné správní delikty. Pouze zákon stanoví které jednání je trestným činem a jaký trest a jaké jiné újmy na právech nebo majetku lze za jeho spáchání uloţit. (nulla poena sine lege, to znamená, ţe není vina bez zákona, článek 39 Listiny základních práv a svobod). Trest je tedy právním následkem trestného činu. 8 Zkráceně lze tedy trest definovat jako právní následek trestného činu představující jeden z prostředků realizace ochranné funkce trestního práva, ukládaný na základě zákona 7 Večeřa, Miloš, Spravedlnost v právu, Brno: Masarykova univerzita, 1997, ISBN strana 107 a následující

14 výlučně trestním soudem, zahrnující v sobě určitou újmu a vyjadřující negativní hodnocení pachatele a jeho činu, jehoţ výkon je vynutitelný státní mocí Trestní řád Trestní řád se člení na 5 částí a 25 hlav. Některé hlavy se dále člení na oddíly. V podstatě je trestní řád rozdělen na část obecnou a zvláštní. Obecná část zahrnuje základní zásady trestního řízení, subjekty trestního řízení, procesní úkony, dokazování, rozhodnutí a další. Zvláštní část upravuje chronologicky průběh trestního řízení ve formě stádií, v jejichţ rámci se projevují a fungují instituty, o nichţ pojednává obecná část. Například soudy, které jsou důleţitým a stěţejním subjektem stádia hlavního líčení Působnost trestního řádu Působnost trestního řádu znamená vymezení okruhu společenských vztahů, v němž státní orgán může, případně musí vykonávat svou pravomoc. Lze ji rovněž vymezit jako okruh společenských vztahů, případů a věcí, na které lze zákon použít. Jelikož úkony podle trestního řádu probíhají v určité době, na určitém místě, týkají se určitých skutků a určitých osob, rozlišujeme podle těchto hledisek působnost časovou, místní, věcnou a osobní Ukládání trestů K ukládání trestů soudem dochází pouze v případě, kdy byl trestný čin a jeho pachatel odhalen. K této skutečnosti dochází, pokud jde o pachatele trestně odpovědného, pokud nedošlo k zániku trestného činu a trestu, pokud proběhlo trestní stíhání pachatele a příslušný soud v trestním řízení pravomocně rozhodl o uloţení trestu, přičemţ neupustil od potrestání. Kromě trestněprávních následků spáchaného trestného činu můţe dojít i k následkům netrestním a to například ke ztrátě zaměstnání, vyplývající ze ztráty vyţadované bezúhonnosti vázané na neodsouzení za trestný čin. K ukládání trestů soudem dochází v případě, ţe nepostačila pohrůţka trestem za jednání popsané ve skutkových podstatách. Pohrůţka trestem spočívá v tom, ţe trestní zákoník stanoví v konkrétních skutkových podstatách, která jednání povaţuje za neţádoucí a společnosti škodlivá a jaká újma v podobě trestu můţe nastat po 9 Kratochvíl, V., a kol. Kurs trestního práva. Trestní právo hmotné, Obecná část Praha: C.H.Beck, 2009, ISBN , strana Musil, J., Kratochvíl, V., Šámal, P. a kol.: Kurz trestního práva, Trestní právo procesní, 2. přepracované vydání. Praha, C.H.Beck, 2003, ISBN JUDr. Krupka, Vladimír, Trestní právo procesní, Nakladatelství Armex, Praha 2003, ISBN strana 15 14

15 jejich spáchání. Konkrétní druhy trestů a trestních sazeb za jednotlivé trestné činy současně vyjadřuje úsudek o stupni zavrţitelnosti jednotlivých činů. Tímto plní trestní zákon preventivně výchovnou funkci. 12 Tresty stanovené v trestním zákoně mohou za spáchané trestné činy ukládat pouze soudy, a to po řádném uskutečněném trestním řízení, podle článku 39, čl. 40 Listiny základních práv a svobod a 13 trestního řádu Trestný čin Trestný čin je označení pro jednání, kterým pachatel zásadním způsobem poškozuje nebo ohroţuje státní mocí chráněné zájmy, a které proto stát trestá zpravidla vězením nebo jiným způsobem. Pojem trestný čin je morálně náhradou za původně eticko-právní výrazy zločin a přečin. Méně závaţný delikt se nazývá přestupek. 14 Podle 13 trestního zákoníku je trestným činem protiprávní čin, který trestní zákon označuje za trestný, a který vykazuje znaky uvedené v takovém zákoně. K trestní odpovědnosti za trestný čin je třeba úmyslného zavinění, nestanoví-li trestní zákon výslovně, ţe postačí zavinění z nedbalosti Trestní sankce Trestními sankcemi v novém trestním zákoníku jsou tresty a ochranná opatření, podle 36 trestního zákoníku. Trestní sankce je moţné ukládat pachateli trestného činu jen na základě trestního zákoníku. Nelze uloţit kruté a nepřiměřené trestní sankce. Výkonem trestní sankce nesmí být poníţená lidská důstojnost ( 37 odstavec 1, 2 trestního zákoníku). Trestní sankce je nutno ukládat s přihlédnutím k povaze a závaţnosti spáchaného trestného činu a osobním, rodinným a majetkovým poměrům pachatele ( 38 odstavec 2 trestního zákoníku). 16 Tam, kde postačí uloţení trestní sankce pachatele méně postihující, nesmí být uloţena trestní sankce pro pachatele citelnější ( 38 odst. 2 trestního zákoníku). Trestní sankce ukládané podle trestního zákoníku musí být pro pachatele přiměřené spáchanému trestnému činu. Přestoţe trest odnětí svobody můţe soud uloţit za všechny trestné činy uvedené Trestní předpisy ÚZ číslo 825, vydává nakladatelství Sagit, a.s., ISBN , strana

16 v trestním zákoníku, musí být ukládán jen jako nejzazší prostředek (tzv. ultima ratio), a to v případě, kdy uloţení jiného trestu nebo ochranného opatření není dostačující. Soud by měl u méně závaţných trestných činů zvaţovat moţnost uloţení méně citelných trestních sankcí. Při ukládání trestních sankcí se přihlédne i k právem chráněným zájmům osob poškozených trestným činem ( 38 odst. 3 trestního zákoníku) Účel trestních sankcí Účel trestních sankcí není v novém trestním zákoně vyjádřen a jeho vymezení je ponecháno volně trestní nauce. Účel trestních sankcí je nahrazen promítnutím obecných zásad trestání do jednotlivých ustanovení o trestních sankcích. Tyto zásady formulované jako obecné pro všechny trestní sankce, tak konkrétně pro jednotlivé tresty a ochranná opatření, jsou přímo aplikovatelné na konkrétní případy Teorie trestání V historickém vývoji je moţné z hlediska podstaty rozdělit teorii trestání na tři části. Na teorii relativní, absolutní a smíšenou Relativní teorie Relativní teorie nám spojuje podstatu trestu s jejím účelem, který stojí mimo samotný trest a to s ochranou jedince a společnosti. Trest je zde pouze prostředkem k dosaţení tohoto vnějšího cíle. Tato teorie bývá vyjadřována i tak, ţe se trestá, aby nebylo pácháno zlo. Relativní teorie je úzce spojena s prevencí a s ukládáním trestů. Trestá se, aby v budoucnu nebylo pácháno zlo, aby společnost byla chráněna před důsledky páchaného zla. Tato teorie trestání se jiţ snaţí o působení na jedince. Patří sem i například teorie psychologického donucení. Hrozba trestem by měla odradit potencionální pachatele od páchání trestného činu. Speciální prevence rozlišuje tresty podle pachatelů na odstrašovací tresty pro příleţitostné pachatele, výchovné tresty pro zločince ze zvyku, tresty pro zločince schopné nápravy a tresty zajišťovací pro nepolepšitelné zločince Kuchta, J., Válková, H., a kol. Základy kriminologie a trestní politiky, Praha: C.H.Beck, 2005, ISBN , strana

17 1.7.2 Absolutní teorie Tato teorie je někdy také nazývána teorií taliční, z latinského slova Ius talius právo msty. 20 Nespojuje však s uloţením trestu jiţ ţádné další společenské cíle. Účel trestu a podstatu trestu spatřuje v trestu samotném. Bývá vyjadřována takto, trestá se, protoţe bylo spácháno zlo. Trest je v tomto případě chápán jako spravedlivá odplata za spáchaný čin. Trest je povaţován za přirozený důsledek kriminálního jednání, uloţení trestu je zrcadlovým odrazem spáchaného trestného činu Smíšená teorie Někdy také nazývána slučovací. Zahrnuje v sobě prvky teorií relativních i absolutních. Jde zde především a kompromis mezi nimi. Smíšená teorie spojuje odplatnou a účelovou funkci trestu. Trest by měl trestným činům předcházet a to prostřednictvím generální prevence zaměřené na potencionální pachatele a zároveň by měl působit speciální prevencí na pachatele trestného činu, na kterého trest dopadá Trest jako opatření veřejné moci Tím jak postupoval čas, vznikala ve společnosti určitá moc, která začala postupně určovat pravidla chování pro všechny jednotlivce. Takovéto působení veřejné moci je určitě ku prospěchu jak jednotlivcům, tak i celé společnosti. Důleţitým prvkem, který spojuje všechny druhy trestů, které uděluje veřejná moc, je jejich zakotvení v právním řádu. Obecně se dají rozdělit na soukromoprávní a veřejnoprávní tresty. Trestem se obecně rozumí něco, co má negativní dopad na ţivot toho, kdo se dopustil zakázaného jednání. V právu se toto slovo úzce pouţívá pro postih pachatele trestného činu. Současné pojetí trestu je zaloţeno na tom, ţe trest musí být přiměřený, musí chránit společnost od kriminality a musí zabránit pachateli, aby v trestné činnosti nadále pokračoval. Úplný výčet trestů, které je moţné za spáchání trestného činu ukládat je obecně vymezeno v trestním zákoníku v jeho první části a dále je v jeho části druhé stanoveno, v jaké míře je moţné trest uloţit. Tomuto rozpětí se říká trestní sazba. 20 Kuchta, J., Válková, H., a kol. Základy kriminologie a trestní politiky, Praha: C.H.Beck, 2005, ISBN , strana Karabec, Zdeněk, Účel trestání, kriminalistika 2000, ročník XXXIII, č.2 22 Kuchta, J., Válková, H., a kol. Základy kriminologie a trestní politiky, Praha: C.H.Beck, 2005, ISBN , strana

18 1.9 Trestní řízení Je to zákonem (trestním řádem) upravený postup orgánů činných v trestním řízení, dalších subjektů trestního řízení, popřípadě jiných osob (zájmová sdružení občanů, právnické a fyzické osoby), jehož úkolem je náležitě zjistit, zda byl trestný čin spáchán, a je-li tomu tak, zjistit jeho pachatele a uložit mu podle zákona trest nebo ochranné opatření. Jeho dalším úkolem je působit k upevňování zákonnosti ve státě, předcházet a zamezovat trestné činnosti a vychovávat občany Prameny trestního řízení Pramenem trestního řízení, tj. trestního práva procesního stejně jako trestního práva hmotného je jen zákon. Lze také říci, ţe prameny trestního řízení jsou právní formy, v nichţ nalézáme právní normy upravující trestní právo procesní Předmět trestního řízení Předmět je totoţný s účelem trestního řízení. Předmětem je zjištění určitého skutku, rozhodnutí o něm a výkon tohoto rozhodnutí. Konkrétně to znamená zjistit, zda se stal určitý skutek, o němţ vzniklo podezření, ţe by mohl být trestným činem. Dále zjistit jeho pachatele, správně skutek posoudit podle trestního práva hmotného (zjistit, zda skutek je trestným činem, a je-li tomu tak, podle jakého ustanovení je třeba jej posoudit), uloţit a vykonat trest, rozhodnout o ochranných opatřeních a vykonat je. Dále učinit rozhodnutí o podmíněném zastavení trestního stíhání, popř. o narovnání a v neposlední řadě rozhodnout o nároku poškozeného na náhradu škody způsobené trestným činem. 24 V trestním řízení mají být dále objasněny příčiny, které vedly k trestné činnosti nebo ji umožnily. Za předmět trestního řízení označujeme určitý skutek, z něhož je obviněna určitá osoba JUDr. Krupka, Vladimír, Trestní právo procesní, Nakladatelství Armex, Praha 2003, ISBN strana JUDr. Krupka, Vladimír, Trestní právo procesní, Nakladatelství Armex, Praha 2003, ISBN strana JUDr. Krupka, Vladimír, Trestní právo procesní, Nakladatelství Armex, Praha 2003, ISBN strana 11 18

19 1.9.3 Stádia trestního řízení Tab. 1 Stádia trestního řízení Zdroj: Soudy Soud je nezávislý státní orgán vykonávající soudní moc. Soud (angl. court, fr. tribunal nebo cour de justice) je instituce, nebo v širším smyslu státní úřad, který poskytuje ochranu porušeným a ohroţeným právům fyzických a právnických osob a chrání zájmy společnosti tam, kde jí to ukládá zákon. 27 Rozhodování soudu probíhá prostřednictvím soudců. Jinou neţ soudní ochranu právům mohou poskytovat orgány veřejné správy či ombudsman, zastánce lidských práv. Ale je nutno podotknout, ţe jejich rozhodnutí a opatření jsou jen dočasná, nebo nevykonatelná. Skutečnou 26 JUDr. Krupka, Vladimír, Trestní právo procesní, nakladatelství Armex, Praha 2003, ISBN strana cit

20 alternativou ke klasickému soudnímu řízení je rozhodčí řízení, protoţe rozhodčí nález rozhodnutí soudu plně nahrazuje. 28 Základní úkoly soudů jsou stanoveny ve čtvrté hlavě Ústavy ČR a blíţe jsou rozpracovány v zákoně č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších novel. Hlavním úkolem soudů je zejména projednávat a rozhodovat spory a jiné věci patřící do jejich pravomoci podle zákonů o občanském soudním řízení, dále projednávat a rozhodovat v trestních věcech patřících do jejich pravomoci podle zákonů o trestním řízení a v neposlední řadě rozhodovat v dalších případech stanovených zákonem nebo mezinárodní smlouvou, s níţ vyslovil souhlas Parlament, jíţ je Česká republika vázána a která byla vyhlášena. 29 Hlavním znakem soudnictví je jeho nezávislost na státu, který u nich pouze vykonává státní správu, ale do rozhodovací činnosti soudů nijak zasahovat nesmí. Proto jsou soudy způsobilé řešit i takové spory, kdy je jedním z účastníků soudního řízení právě stát, např. ve správním soudnictví a v majetkových sporech, kde jde o majetek, na který si stát činí nárok. Typickými jsou například restituční spory. 30 Soud můţe rozhodovat v plénu, nebo kaţdý soudce zvlášť jako samosoudce. Někde je soud rozdělen na oddělení (Německo Kammer), nebo senáty (Anglie Panel of Judges) Soudní soustava Soudní moc, nebo také judikativa, nebo justice, je vedle moci zákonodárné a moci výkonné jednou ze tří sloţek státní moci. Vykonávají ji proto specifické státní orgány, kterými jsou nezávislé soudy. Ty zákonem stanoveným způsobem zajišťují v občanskoprávním řízení ochranu subjektivních práv, v trestním řízení rozhodují o vině a trestu za trestné činy, ve správním soudnictví přezkoumávají akty orgánů veřejné správy a v ústavním soudnictví rozhodují o souladu právních předpisů i rozhodnutí s ústavou, případně rozhodují i o dalších věcech, které jsou jim zákonem svěřeny JUDr. Krupka, Vladimír, Trestní právo procesní, Nakladatelství Armex, Praha 2003, ISBN strana cit cit

21 Soudnictví se obecně člení na civilní (jehoţ součástí je i soudnictví obchodní, rodinné a dědické), trestní, správní a ústavní, s výjimkou posledně jmenovaného je však v České republice vykonává společný systém obecných soudů. Ten tvoří okresní soudy, krajské soudy, vrchní soudy, Nejvyšší soud a Nejvyšší správní soud. Všechny tyto soudy administrativně řídí (tj. vykonává u nich státní správu) Ministerstvo spravedlnosti. 33 Mimo tento systém stojí Ústavní soud, který je soudem poskytujícím ochranu porušení základních (ústavních) práv stěţovatele. Ústavní soud Ministerstvu spravedlnosti ani jinému státnímu úřadu nepodléhá. 34 V zákonem vymezených případech přebírají funkci soudů i jiné orgány veřejné moci, jako například obecní úřady, poskytující ochranu podle 5 občanského zákoníku. Bezprostřední ochranu je povinna poskytnout policie (státní i obecní). Spory mezi telekomunikačními operátory a jejich zákazníky rozhoduje Český telekomunikační úřad. Vţdy však musí mít občan moţnost obrátit se, se svou věcí na soud (čl. 36 Listiny základních práv a svobod). 35 Soustava českých soudů je čtyř článková. Nejvyšší soud, vrchní soudy, krajské soudy a okresní soudy. Je nutno podotknout, ţe jde o články, nikoli o stupně, protoţe takto se soudy označují v konkrétním soudním řízení. Prvotně věc rozhoduje tzv. soud prvního stupně, případný řádný opravný prostředek řeší soud druhého stupně, nazývaný téţ odvolací, či apelační soud. 36 V některých státech mohou být i jiné zvláštní soudy mimo soustavu obecných soudů, jako například vojenské soudy, volební soudy, pracovní soudy nebo rejstříkové soudy. V České republice je volební soudnictví rozděleno mezi soudnictví správní a ústavní, pracovněprávní spory řeší soudy obecné, které mají také na starosti vedení obchodního rejstříku) Výkon trestů Způsob výkonu trestu upravuje zákon. Rozhodovací pravomoc svěřuje zákon soudu, který o trestu rozhodl, do doby, neţ odsouzený do výkonu trestu nastoupí. Pak je příslušným 33 cit cit cit

22 soud, v jehoţ obvodu se trest odnětí svobody vykonává. V některých věcech má pravomoc k rozhodování ministr spravedlnosti Podmíněné propuštění Stále zůstává v platnosti, ţe obviněný můţe být z výkonu trestu odnětí svobody podmíněně propuštěn po polovině trestu a v těch nejzávaţnějších případech po dvou třetinách trestu. Nový trestní zákoník ale přináší i moţnost propustit odsouzeného podmíněně z výkonu trestu ještě před uplynutím poloviny doby. Týká se to ale jen trestných činů, za které zákon umoţňuje uloţit trest odnětí svobody na dobu nejvýše 5 let (zákon tyto trestné činy označuje jako přečiny), a to jen pokud se odsouzený bude ve výkonu trestu chovat vzorně. Odsouzený k tomu musí mít i souhlasné stanovisko ředitele věznice. Další novinkou při podmíněném propuštění je to, ţe soud musí při svém rozhodování zkoumat i to, zda odsouzený nastoupil sám a včas do výkonu trestu, zda nahradil újmu, kterou trestným činem způsobil, či zda se řádně podroboval ochranné léčbě, pokud mu byla uloţena. Soud také nově můţe při podmíněném propuštění odsouzenému uloţit, aby se v určitém vymezeném čase zdrţoval ve svém bydlišti (to je obdobou domácího vězení), můţe mu uloţit i odpracování obecně prospěšné práce v přiměřeném rozsahu 50 aţ 200 hodin či sloţení finanční částky na pomoc obětem trestné činnosti ve výši 2.000,- Kč aţ ,- Kč JUDr. Krupka,Vladimír, Trestní právo procesní, Nakladatelství Armex, Praha 2003, ISBN strana tresty 22

23 2. Historický vývoj 2.1 Právo a soudnictví Dějiny středověku jsou plné násilí. Násilné vymáhání práva i práva podloţeného silou a mocí bylo běţné. Odvolání se k zákonu bylo buď řešením neznámým, nebo prakticky neschůdným. Ale i veřejná moc praktikovala násilí - trest zpravidla spočíval v krutosti a exemplární pomstě na trestaném. Obyvatelé měst byli závislí na míru a bezpečnosti, jen tak mohli provozovat své ţivnosti a cestovat za obchodem. Ve městech nastávalo mnohem více konfliktních situací a příleţitostí ke zločinu neţ na venkově. Jen pomalu a postupně se v hájení práva, i tak velmi nedokonalého, prosazovala autorita moci, představovaná městským soudem, případně zemskými úřady Pojetí trestů Systém trestů právo neznalo. Trest byl demonstrativní pomstou pachateli. Výraz pomsta byl ještě v 15. století chápán jako trest, neboli tak zvaná odplata spravedlnosti. Podoba trestů se často odkazovala na spáchaný zločin. Nejčastějším trestem bylo tělesné týrání. Násilí, ve kterém spočíval uloţený trest, odráţelo dobové chápání viny a trestu. Proto se také téměř nevynášely tresty spočívající v dlouhodobém uvěznění odsouzeného. Tresty smrti byly časté, někdy jim předcházel ještě jiný, zpravidla zmrzačující trest. Tresty byly často tělesné. Ţháři byli upalováni, těm kdo se rouhal, kat vyrval jazyk, zlodějům se většinou usekla ruka a ostatní byly za spáchané tresty dány na pranýř. Někdy byl trest vykonáván i na mrtvém. Provedení trestu bylo veřejné a pro ostatní občany to bylo prezentováno jako projev moci vrchnosti, moci soudu a moci zákona. Vše probíhalo za účasti veřejnosti jako odstrašující divadlo. Další druhy trestů té doby jsou například oběšení, stětí, upálení na hranici, lámání v kole, to obvykle končilo smrtí. Mrskání bylo pouţíváno buď jako samostatný lehčí trest, nebo předcházelo vypovězení z města. Rozšířené byly i finanční tresty, případně konfiskace majetku Soudní systém Organizace soudnictví středověku byla velmi sloţitá. Kaţdá stavovská skupina a sociální vrstva se řídila vlastním právem a příslušela k vlastním soudům. Majetkové a trestní

24 záleţitosti šlechticů řešil zemský soud. Mimo něj existovaly i další zemské soudy s omezenou kompetencí. Nad královskými městy měl soudní pravomoc tzv. hofrychtář. Také církev měla vlastní soudnictví. Nad poddanými měly veškerou pravomoc, tedy i soudní a trestní, vrchnosti. Soudní řízení bylo zahajováno jen na základě soukromé iniciativy, zpravidla poškozeného. Neexistence všeobecného právního systému byla příčinou častých problémů, pokud došlo k právním sporům mezi třeba šlechticem a měšťanem. 42 Prvotní systém soudnictví, kdy absolutní soudní moc měl kníţe, případně shromáţdění předáků zastupujících svobodné obyvatelstvo a kasteláni na hradech vykonávali soudní pravomoc nad nesvobodným obyvatelstvem v okolí, nahradilo několik soudů s různými pravomocemi. Šlechtické záleţitosti trestní i majetkové tak řešily zemský soud a dvorský soud. Právo soudit poddané na svých panstvích si postupně získali velmoţi Středověké trestní právo a zemské právo Mělo nejprve soukromý charakter - trest byl soukromou pomstou. Ta byla pozvolna nahrazována placením náhrady za způsobenou škodu nebo vykoupením se z krevní msty v případě vraţdy. Také se běţně pouţívaly důkazy ve formě Boţího soudu - ordálu. Vina či nevina se měla ukázat Boţí mocí pomocí rozpáleného ţeleza, potopením obviněného nebo soubojem. Svoji váhu měla také příslušná přísaha. Středověké právo neznalo instituci veřejného ţalobce - trestný čin se řešil jen tehdy, pokud někdo někoho z určitého skutku obvinil. 44 Česká šlechtická obec se dlouho bránila kodifikaci zemského práva. Aţ v roce 1500 bylo přijato tzv. Vladislavské zemské zřízení. To obsahovalo 554 článků řešících všemoţné právní záleţitosti, od práv a povinností zemských úředníků přes policejní předpisy aţ po různá nařízení o poddaných. Zemské zřízení bylo několikrát přepracováno a doplňováno

25 2.5 Míra kriminality a opatření proti zločinnosti Ve městech, zvláště velkých a v jejich blízkém okolí byla míra kriminality vţdy vyšší, neţ na venkově. Mnoţství nemajetných tuláků a povalečů se stahovalo do měst, kde byla moţnost získat jakýmikoliv způsoby prostředky k ţivotu podstatně vyšší neţ ve vesnicích. Krádeţe, loupeţe a násilí na chudých děvečkách patřily k běţnému koloritu kaţdého města. Při událostech, kdy se příleţitosti ke krádeţi či loupeţi ještě zvyšovaly, jako jarmarky a církevní svátky, rostlo i mnoţství kapesních krádeţí, vloupání do domů, oloupení opilých či ukradeného zboţí. 46 Středověká a raně novověká společnost velice dbala na zachovalost cti. Ztráta cti, respektive její nedostatek, znamenalo prakticky vyřazení ze společenské vrstvy. Řada trestů měla přímo zneucťující charakter. Stavovské právo sice stíhalo uráţky na cti a zhanění, ale člověk, který nebránil, či nedovedl obhájit svoji čest, ji ztrácel. Její obhajoba měla leckdy pro poškozeného aţ sebezničující důsledky Historie trestu a trestání Ve starověku byly praktikovány tresty smrti a tělesné tresty. Vězení jako taková neexistovala, nejblíţe se přiblíţili staří Římané svým institutem psance. V raných dobách existoval i trest otroctví a institut psance. Osoba, která spáchala trestný čin, byla vyvrţena ze společnosti a společnost mu nesměla a nemohla poskytnout jakoukoliv pomoc, ani jídlo. Později tento institut nahradilo vyhnanství a to trvalé nebo dočasné, spojené se ztrátou lidských práv. Například Rusko, nebo Anglie. Společnost se řídila nepsanými zákony a zvyklostmi. Vyhnanství postupně přecházelo v otroctví, například pachatel chycený za krádeţ se stal otrokem. Věznice se pouţívala jako vazba dočasného zadrţení osoby. Koncepce trestu ve starověku byla myšlenka odplaty a msty za spáchaný skutek a cílem utrpení. Smyslem bylo nastolení spravedlnosti. 48 Pro raný feudalismus byla charakteristická rozdrobená státní moc, král + feudálové. Právo bylo obyčejové, především zvykové a převáţně nepsané. Platila zde myšlenka oko za oko, zub za zub, čili tak zvaná krevní msta. V některých zemích přetrvává i dodnes. Později se zásady začaly měnit a např. v případě vraţdy se mohl pachatel poškozené rodině vykoupit Zapsáno na přednášce k předmětu Penologie, na soukromé veřejnoprávní akademii Trivis v Ústí nad Labem dne , přednášející p. Lhoták Josef 25

26 Tzv. smírčí kříţe, se zobrazením vraţedného nástroje a letopočtu, byly doprovodným trestem. Pachatel jej musel sám vyrobit a dopravit na místo vraţdy. Kdyţ zaplatil a vytesal smírčí kříţ, byl beztrestný. Feudální trestání mělo koncepci zastrašování a trestalo se proto, aby nebylo pácháno zlo. 49 Pro 14. století byly charakteristické ordály, jinými slovy boţí soudy. Do světských soudů začala pronikat církev. Existovaly dva způsoby boţích soudů, a to ohněm a vodou. V prvním případě, čili ohněm znamenalo, ţe obţalovaný byl popálen ţhavým ţelezem a pokud se rána hojila dobře, byl nevinný, v opačném případě byl shledán provinilým. Dalším případem bylo lití ţhavého ţeleza. Praktikou této doby bylo uchopení ţhavého ţeleza, pokud se dotyčný spálil, byl shledán provinilým a pokud ne, byl osvobozen. Např. Rumunsko a Bulharsko. Duchovenstvo se účastnilo na těchto boţích soudech. Druhý způsob boţího soudu, tedy vodou se prováděl tak, ţe se obţalovaný zavázal do pytle a hodil do vody. Kdyţ se z pytle vyprostil, byl nevinen a utonutí bylo povaţováno za jeho vinu. Oba tyto druhy trestů byly kruté a drastické. Jemnější formy bylo mučení, lámání kolem apod. Utětí hlavy byl humánním trestem své doby. Sekerou na špalku byl prováděn v kleče nebo ve stoje. V případě, ţe kat neťal hlavu napoprvé, byl lynčován. Kat a jeho rodina byla postavena mimo společnost. Popravčí meč se pouţíval pouze pro tento účel, nikoliv k boji. Byl opatřen otvory s označením druhu meče. Pořád zde přetrvávají tresty smrti, lámání kolem, setnutí hlavy nebo galeje. 50 Za doby osvícenství nastala humanizace trestu. Začali platit dvě zásady, které platí do dnes. 1. Ţádný trestný čin bez zákona. Čin, který není uveden v zákoně, není trestným činem. 2. Ţádný trest bez zákona. Potrestán můţe být pouze tak, jak je uvedeno v zákoně. 51 Pro Kapitalismus je klasický příklad Anglie. Na přelomu 15. a 16. století se státní moc centralizovala a docházelo k rozvoji kapitalistických výrobních vztahů. Rozvíjel se i průmysl, převáţně textilní a vznikaly manufaktury. Díky tomu byli lidé oţebračováni a docházelo ke krádeţím. Lidé přicházeli o práci a tak začali loupit. S nástupem kapitalismu vznikaly první věznice a vězení. Hrady jako sídla byly opouštěny a staly se z nich první vězení Zapsáno na přednášce k předmětu Penologie, na soukromé veřejnoprávní akademii Trivis v Ústí nad Labem dne , přednášející p. Lhoták Josef 50 Zapsáno na přednášce k předmětu Penologie, na soukromé veřejnoprávní akademii Trivis v Ústí nad Labem dne , přednášející p. Lhoták Josef 51 Zapsáno na přednášce k předmětu Penologie, na soukromé veřejnoprávní akademii Trivis v Ústí nad Labem dne , přednášející p. Lhoták Josef 52 Zapsáno na přednášce k předmětu Penologie, na soukromé veřejnoprávní akademii Trivis v Ústí nad Labem dne , přednášející p. Lhoták Josef 26

27 3. Druhy trestů podle trestního zákoníku č. 40/2009 Sb. Jednou ze základních zásad trestního řízení je ta, podle níţ lze obţalovanému uloţit jen tresty povolené zákonem. Podle českého trestního zákoníku, účinného od 1. ledna 2010 (zákon číslo 40/2009 Sb.) můţe soud ukládat následující druhy trestů ( 52): odnětí svobody, domácí vězení, obecně prospěšné práce, propadnutí majetku, peněţitý trest, propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty, zákaz činnosti, zákaz pobytu, zákaz vstupu na sportovní, kulturní a jiné společenské akce, ztráta čestných titulů nebo vyznamenání, ztráta vojenské hodnosti, vyhoštění. Některé z těchto trestů lze uloţit jen za ty trestné činy, u nichţ to zákon výslovně dovoluje (odnětí svobody), jiné lze uloţit i tehdy, kdy tato sankce u konkrétního trestného činu není uvedena, ale jsou splněny další zákonem stanovené podmínky (například obecně prospěšné práce). Za jeden trestný čin lze uloţit vedle sebe i více druhů trestů, jsou-li k tomu splněný zákonem stanovené podmínky (lze tedy např. vedle sebe uloţit trest odnětí svobody a trest zákazu činnosti). Některé tresty však kombinovat nelze (např. propadnutí majetku a peněţitý trest nebo obecně prospěšné práce a odnětí svobody). 53 V případech kdy soud odsuzuje obţalovaného za spáchání více trestných činů, se tresty nesčítají, ale konkrétní trest se ukládá podle trestní sazby uvedené u nejpřísněji postihovaného trestného činu. Ke skutečnosti, ţe se obţalovaný dopustil více trestných činů, se přihlédne pouze jako k přitěţující okolnosti. Soud má také ale moţnost, v odůvodněných

28 případech více činného souběhu několika trestných činů zvednout horní hranici nejpřísněji postiţitelného trestného činu o třetinu a trest uloţit v rámci takto zvýšené trestní sazby Odnětí svobody Tento trest je moţné uloţit za kterýkoliv z trestných činů. Trestní sazba odnětí svobody je zákonem stanovována u kaţdého trestného činu zvlášť. Nejvyšší sazba tohoto trestu je 20 let. V případě, ţe je ukládán trest odnětí svobody jako trest výjimečný (u těch trestných činů, kde to zákon dovoluje a jedná se o zvlášť vysoký stupeň společenské nebezpečnosti a obţalovaný je nenapravitelný nebo jen obtíţně napravitelný), je trest odnětí svobody od 20 do 30 let nebo na doţivotí. Byl-li obţalovaný během trestního stíhání ve vazbě, doba ve vazbě strávená se mu započte do celkové výměry uloţeného trestu. 55 Odnětí svobody můţe být podmíněné či nepodmíněné. Trestem odnětí svobody se rozumí, nestanoví-li trestní zákon jinak: nepodmíněný trest odnětí svobody, podmíněné odsouzení k trestu odnětí svobody, podmíněné odsouzení k trestu odnětí svobody s dohledem. Zvláštním typem trestu odnětí svobody je výjimečný trest ( 54) Podmíněné odnětí svobody Výkon trestu, který nepřevyšuje tři roky, je moţné podmíněně odloţit, jestliţe vzhledem k osobě pachatele a okolnostem trestného činu lze předpokládat, ţe bude účelu trestu dosaţeno i bez výkonu trestu samotného. Výkon trestu lze takto podmíněně odloţit na jeden rok aţ pět let a obţalovanému lze na tuto dobu stanovit i některé omezující podmínky (např. nahradit způsobenou škodu, zdrţet se poţívání alkoholu, atd.). Povaţuje-li to soud za nutné, můţe nad obviněným vyslovit i dohled probačního úředníka, který tak bude odsouzeného pravidelně kontrolovat. Pokud ve zkušební době odsouzený neţije řádně a neplní uloţené podmínky, rozhodne soud, ţe odsouzený trest vykoná v příslušné věznici

29 3.1.2 Nepodmíněné odnětí svobody Nepodmíněný trest odnětí svobody odsouzený bezprostředně po právní moci rozsudku musí vykonat v příslušné věznici. Pokud nenastoupí do vězení dobrovolně na výzvu soudu, dodá jej tam policie Rozdělení trestů odnětí svobody Trest odnětí svobody se vykonává rozděleně a to ve čtyřech základních typech věznic: 1) s dohledem, 2) s dozorem, 3) s ostrahou, 4) se zvýšenou ostrahou. Způsob výkonu trestu v jednotlivých typech věznic upravuje zvláštní zákon. Soud zpravidla zařadí do věznice s dohledem takového pachatele, kterému byl uloţen trest za trestný čin spáchaný z nedbalosti a který dosud nebyl ve výkonu trestu pro úmyslný trestný čin. Do věznice s dozorem soud umístí pachatele, kterému byl uloţen trest za trestný čin spáchaný z nedbalosti a který jiţ byl ve výkonu trestu pro úmyslný trestný čin, nebo pachatele, kterému byl uloţen trest za úmyslný trestný čin ve výměře nepřevyšující dva roky a který dosud nebyl ve výkonu trestu pro úmyslný trestný čin. Do věznice s ostrahou soud umístí takového pachatele, kterému byl trest uloţen za úmyslný trestný čin a nejsou zároveň splněny podmínky pro umístění do věznice s dozorem nebo se zvýšenou ostrahou, a pachatele, který byl odsouzen pro trestný čin spáchaný z nedbalosti a nebyl zařazen do výkonu trestu odnětí svobody do věznice s dohledem nebo s dozorem. Do posledního typu věznice a to se zvýšenou ostrahou soud umístí pachatele, kterému byl uloţen trest odnětí svobody na doţivotí, kterému byl uloţen trest odnětí svobody jako zvlášť nebezpečnému recidivistovi, kterému byl za zvlášť závaţný trestný čin uloţen trest odnětí svobody ve výměře nejméně osmi let, nebo který byl odsouzen za úmyslný trestný čin a v posledních pěti letech uprchl z vazby nebo z výkonu trestu. Soud můţe zařadit pachatele do jiného typu věznice, neţ do které má být, má-li se zřetelem na závaţnost trestného činu a na stupeň a povahu narušení pachatele za to, ţe bude jeho náprava v jiném typu věznice lépe zaručena. Do věznice se zvýšenou ostrahou soud umístí vţdy pachatele, kterému byl uloţen výjimečný trest Výjimečný trest Výjimečný trest je trest odnětí svobody nad dvacet aţ do třiceti let, a dále také trest odnětí svobody na doţivotí. Výjimečný trest soud můţe uloţit pouze za zvlášť závaţný zločin, u kterého to trestní zákon dovoluje. Trest odnětí svobody nad dvacet aţ do třiceti let

30 můţe soud uloţit pouze tehdy, jestliţe závaţnost zvlášť závaţného zločinu je velmi vysoká nebo moţnost nápravy pachatele je obzvláště ztíţena. Uloţení takového trestu vyţaduje účinná ochrana společnosti, jelikoţ není naděje, ţe by pachatele bylo moţno napravit trestem odnětí svobody nad dvacet aţ do třiceti let. V případě, ţe soud uloţí trest odnětí svobody na doţivotí, můţe zároveň rozhodnout, ţe doba výkonu trestu ve věznici se zvýšenou ostrahou se pro účely podmíněného propuštění do doby výkonu trestu nezapočítává Domácí vězení Trest domácího vězení můţe být uloţen jen u přečinů, tedy u trestných činů se sazbou odnětí svobody do pěti let. Pachatel musí dát předem písemný slib, ţe se bude ve stanovené době zdrţovat na určené adrese. Nestanoví-li soud v rozsudku jinak, trest domácího vězení spočívá v povinnosti odsouzeného zdrţovat se v určeném obydlí ve dnech pracovního klidu a pracovního volna po celý den a v ostatních dnech v době od hodin do hodin, nebrání-li mu v tom důleţité důvody, zejména výkon zaměstnání nebo povolání nebo poskytnutí zdravotní péče ve zdravotnickém zařízení v důsledku jeho onemocnění; zdravotnické zařízení je povinno na vyţádání orgánu činného v trestním řízení mu tuto skutečnost sdělit. Soud můţe odsouzenému povolit navštěvování pravidelných bohosluţeb nebo náboţenských shromáţdění i ve dnech pracovního klidu a pracovního volna. Pokud odsouzený poruší podmínky domácího vězení, soud nařídí místo domácího vězení náhradní trest odnětí svobody na dobu aţ jednoho roku. Délku tohoto náhradního trestu stanoví soud uţ v rozsudku, takţe odsouzený bude přesně vědět, co ho čeká, pokud podmínky domácího vězení poruší. Podle současných zpráv by měl být trest domácího vězení kontrolován technickými prostředky. Obviněný by měl mít u sebe zařízení (hovoří se o jakých si náramcích), pomocí něhoţ bude moci být sledován. Jak to nakonec bude probíhat v praxi, to se teprve ukáţe, zatím jsou domácí vězni kontrolování jen úředníky Probační a mediační sluţby ČR Obecně prospěšné práce Jeden z alternativních trestů. Lze jej uloţit pachateli přečinu, tedy úmyslného trestného činu, na který zákon stanoví trest odnětí svobody nepřevyšující 5 let, nebo nedbalostního trestného činu. Trest se ukládá v rozpětí od 50 do 300 hodin v závislosti na závaţnosti

31 trestného činu a osobě pachatele. Odsouzený musí trest vykonat ve svém volném čase, vykonává se nejčastěji u obecních či městských úřadů nebo u neziskových organizací. K výkonu tohoto trestu není odsouzený soudem ani kýmkoliv jiným nijak nucen. Pokud odsouzený trest nevykonává, rozhodne soud o přeměně trestu obecně prospěšných prací na trest odnětí svobody (nepodmíněný). Za kaţdou neodpracovanou hodin trestu obecně prospěšných prací soud vyměří odsouzenému jeden den trestu odnětí svobody. 60 Podle dříve platného trestního zákona bylo moţno uloţit trest obecně prospěšných prací ve výměře 50 aţ 400 hodin. Nový trestní zákoník horní hranici sniţuje na 300 hodin. Na druhou stranu však dochází ke zpřísnění postihu pro případ, ţe odsouzený nevede řádný ţivot nebo zaviněně nevykonává obecně prospěšné práce. Podle staré úpravy se v takovém případě za kaţdé dvě neodpracované hodiny vyměřil jeden den nepodmíněného trestu odnětí svobody. Podle nové právní úpravy se trest obecně prospěšných prací přeměňuje v poměru 1:1, tedy za kaţdou jednu neodpracovanou hodinu jeden den trestu odnětí svobody. Do konce roku 2009 tedy mohl být trest obecně prospěšných prací přeměněn maximálně na 200 dnů odnětí svobody, podle nového trestního zákona to můţe být aţ 300 dnů odnětí svobody Propadnutí majetku Tento trest lze uloţit pouze obţalovanému, kterému je zároveň ukládán výjimečný trest odnětí svobody, či obţalovanému, který se dopustil závaţného úmyslného trestného činu, jímţ získal nebo se snaţil získat majetkový prospěch. Soud můţe rozhodnout o propadnutí celého majetku nebo jeho vymezené části. Trestem ovšem nesmí být postiţen majetek, slouţící k zajištění základních ţivotních potřeb obţalovaného a osob na něm závislých. Vlastníkem propadlého majetku se stává stát. 62 U tohoto druhu trestu nedochází k ţádným významným změnám. 3.5 Peněžitý trest Lze jej uloţit za trestné činy, kterými obţalovaný získal, nebo se snaţil získat majetkový prospěch, případně za ty trestné činy, kde to zákon výslovně připouští nebo za trestné činy, za něţ lze uloţit trest odnětí svobody do tří let. Výši peněţitého trestu stanovuje

32 soud v rozmezí od 2.000,- Kč do ,- Kč s přihlédnutím k okolnostem a závaţnosti trestného činu, musí však přitom brát ohledy i na moţnosti obţalovaného, aby trest mohl být vykonatelný. K zaplacení trestu poskytne soud odsouzenému přiměřenou lhůtu (můţe mu i povolit splátky, trest však musí být splacen nejpozději do roka). Pokud odsouzený peněţitý trest nezaplatí, bude muset vykonat náhradní trest odnětí svobody, jehoţ výměru soud stanoví jiţ v rozsudku společně s výší peněţitého trestu. Zaplacený peněţitý trest připadá státu. 63 Podle dříve platného trestního zákona bylo moţno uloţit peněţitý trest ve výměře 2.000,- aţ ,- Kč. Nový trestní zákoník má stanovení výše peněţitého trestu konstruováno jinak. Podle nového trestního zákoníku soud stanoví tzv. denní sazbu v rozmezí 100,- Kč aţ ,- Kč, a to podle moţností (majetku a příjmů) obviněného. Zároveň rozhodne, kolik těchto denních sazeb bude muset obviněný zaplatit nejméně 20, nejvíce 730. Znamená to tedy, ţe nejniţší peněţitý trest zůstane na částce 2.000,- Kč, horní hranice trestu se však posunuje na ,- Kč. 64 Dochází i ke změně náhradního trestu odnětí svobody. Pokud odsouzený nezaplatí peněţitý trest podle současné úpravy, soud mu stanoví náhradní nepodmíněný trest odnětí svobody na dobu aţ dvou let. Podle nové právní úpravy můţe soud od stanovit náhradní trest odnětí svobody na dobu aţ 4 let Propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty Soud můţe obţalovanému uloţit trest propadnutí věcí, které byly uţity ke spáchání trestného činu nebo byly ke spáchání trestného činu určeny nebo obţalovaný získal trestným činem nebo jako odměnu za něj, a to i zčásti. Propadnout lze nechat jen věc náleţející pachateli. Vlastníkem propadlé věci se stává stát. Pokud pachatel věc, kterou by bylo moţné nechat propadnout, zničí, poškodí, převede na jiného nebo učiní jinak neupotřebitelnou, můţe mu soud uloţit propadnutí přiměřené náhradní hodnoty z jeho majetku. 66 U tohoto druhu trestu nedochází k ţádným významným změnám

33 3.7 Zákaz činnosti Jedná se o trest, který se ukládá za trestné činy, jichţ se pachatel dopustil v souvislosti s výkonem zaměstnání či povolání nebo nějaké činnosti, pro kterou je třeba zvláštní způsobilost nebo oprávnění. Nejčastěji je ukládán tento trest jako zákaz řízení motorových vozidel (u trestné činnosti v dopravě), dalším typickým příkladem je třeba zákaz výkonu povolání ve státní správě či samosprávě (trestné činy veřejných činitelů), nebo zákaz výkonu povolání spojených s hmotnou odpovědností (majetkové trestné činy, zejména zpronevěra). Trest zákazu činnosti se většinou ukládá vedle dalšího trestu (např. odnětí svobody, obecně prospěšných prací či peněţitého trestu), ale můţe být uloţen i jako trest samostatný, pokud to trestní zákon v případě konkrétní trestné činnosti dovoluje. Trest lze uloţit ve výměře jednoho roku aţ deseti let, konkrétní sazbu stanoví soud s přihlédnutím k závaţnosti a okolnostem trestné činnosti a k osobní charakteristice pachatele. 67 U tohoto druhu trestu nedochází k ţádným významným změnám. 3.8 Zákaz pobytu Tento trest spočívá v tom, ţe odsouzený se nemůţe po dobu výkonu tohoto trestu zdrţovat na určitém místě nebo v určitém obvodu. Pokud potřebuje do tohoto místa přechodně cestovat, musí k tomu mít zvláštní povolení. Trest se ukládá na dobu jednoho roku aţ deseti let, ale nesmí se vztahovat na místo, kde má pachatel trvalý pobyt. Trest se ukládá, jestliţe to vzhledem k osobě obţalovaného vyţaduje ochrana veřejného pořádku, rodiny, zdraví, majetku nebo mravnosti. Typicky se tento trest ukládá pachatelům, kteří opakovaně cestují do určitého regionu především za trestnou činností (kapsáři, zloději aut apod.). 68 Podmínky uloţení tohoto trestu zůstávají v podstatě stejné jako dříve, došlo však ke zdvojnásobení sazby tohoto trestu. Místo předchozí sazby jeden rok aţ pět let můţe soud uloţit zákaz pobytu na dobu jednoho roku aţ deseti let. 3.9 Zákaz vstupu na sportovní, kulturní a jiné společenské akce Jedná se o zcela nový druh trestu, který směřuje pravděpodobně především na agresivní účastníky sportovních (hlavně fotbalových) utkání. Tento trest můţe být uloţen na dobu aţ deseti let. Odsouzený po celou dobu tohoto trestu má zákaz vstupu na ty akce, které soud ve

34 svém rozsudku stanoví. Odsouzený po celou dobu trestu musí spolupracovat s probačním úředníkem. Pokud to probační úředník bude povaţovat za vhodné, bude se muset odsouzený v době konání akce, kterou bude mít zakázanou, hlásit na příslušné policejní stanici Ztráta čestných titulů nebo vyznamenání Pravděpodobně nejméně ukládaný druh trestu. Lze jej uloţit jen tomu obţalovanému, kterému je zároveň ukládán nepodmíněný trest odnětí svobody nejméně na dva roky za trestný čin, spáchaný ze zvlášť zavrţeníhodné pohnutky. Trest spočívá v tom, ţe odsouzený ztrácí vyznamenání, čestná uznání, vědecké a umělecké hodnosti a jiné čestné tituly. 70 U tohoto druhu trestu nedochází k ţádným významným změnám Ztráta vojenské hodnosti Tento trest lze uloţit pouze příslušníkovi ozbrojených sil, jenţ se dopustil trestného činu ze zvlášť zavrţení hodných pohnutek a je mu zároveň ukládán trest odnětí svobody nejméně na dobu 2 let. Trest spočívá ve sníţení hodnosti na hodnost vojína. 71 U tohoto druhu trestu nedochází k ţádným významným změnám Vyhoštění Tento trest lze uloţit pouze cizinci, který není občanem České republiky. Trest lze uloţit na dobu jednoho roku aţ deseti let nebo na dobu neurčitou. Za určitých podmínek trest vyhoštění uloţit nelze, např. má-li obţalovaný v České republice statut uprchlíka nebo má povolen dlouhodobý pobyt v České republice a vyhoštění by bylo v rozporu se zájmem na spojování rodin. Vyhostit rovněţ nelze pachatele, kterému by ve státě, do něhoţ má být vyhoštěn hrozilo pronásledování pro jeho rasu, národnost, náboţenství, nebo mučení a nelidské zacházení. Občana Evropské unie, nebo jeho rodinného příslušníka lze zjednodušeně řečeno vyhostit jen tehdy, nemá-li na území ČR trvalý pobyt nebo neţije-li na území ČR po dobu nejméně 10 let. Můţe jej však vyhostit, shledá-li váţné důvody ohroţení bezpečnosti státu

35 U tohoto druhu trestu nedochází k ţádným významným změnám. 35

36 4. Komparace druhů trestů podle trestního zákoníku s dřívější úpravou Československá republika vznikla jako samostatný stát po rozpadu Rakousko-Uherska 28. října Po vzniku nového státu vznikla potřeba okamţitě a přednostně řešit otázku, jaké budou vlastně zákony v Československé republice platit. Bylo rozhodnuto, ţe se převezmou právní předpisy platné v bývalém Rakousko-Uhersku, a to také bylo vyjádřeno v zákoně Československé republiky č. 11/1918 Sb., s názvem recepční norma. Účelem tohoto zákona bylo zachování souvislosti dosavadního právního řádu s novou situací, aby bylo dosaţeno nerušeného přechodu k novému státnímu ţivotu. V oblasti hmotného trestního práva však recepční norma měla za důsledek, ţe v Československé republice zůstal v platnosti Rakouský trestní zákon o zločinech, přečinech a přestupcích z roku 1852 se všemi změnami a doplňky, a dále Uherský trestní zákon z roku 1878 a dále také i zákon o přestupcích z roku Tyto uherské předpisy platily pouze na Slovensku, nikoliv v Českých zemích. Byla tak vytvořena situace, ţe na území Československa platily v oblasti trestního práva předpisy různé provenience a téměř v celém období existence Československa a to aţ do roku V tomto období bylo jen velmi obtíţně dosahováno postupného sjednocování právního řádu. V období do 2. světové války bylo v Československu zpracováno několik návrhů nového trestního zákona, ale k celkovému uzákonění a ke změně nového trestního práva však nedošlo. Určitá nepřehlednost trestně právních předpisů vyplývající z platnosti dvou trestních zákonů v Československé republice se řešila postupným vydáváním dalších zákonů, které měly trestně právní charakter. Šlo například o vydání zákona na ochranu republiky č. 50/1923 Sb., dále o zákon č. 178/1924 Sb. o úplatkářství a proti porušování úředního tajemství, o zákon č. 102/1929 Sb. o donucovacích pracovnách a policejním dozoru aj. Za zmínku ale stojí významný zákon č. 48/1931 Sb. o trestním soudnictví nad mládeţí, který byl na svou dobu údajně velmi moderním předpisem zaloţeným na řadě progresivních názorů na zacházení s mladistvými pachateli a na metody jejich převýchovy. Zákon zavedl pojem mladistvého, kterým se rozuměla osoba ve věku od 14 do 18 let, osoby mladší nebyly trestně odpovědné za své činy. Trestní věci mládeţe soudili specializovaní soudci za účasti laických přísedících, tzv. senáty mládeţe. Okupací Československa za 2. světové války byla ochromena účinnost demokratického právního řádu. Formálně sice zůstaly základní předpisy v platnosti na území tzv. Protektorátu 36

37 Čechy a Moravy, ale postupně zde ve stále větší míře začalo platit německé trestní právo a to i pro české občany. Přestaly být dokonce respektovány základní zásady demokratického trestního zákonodárství, trestní právo bylo uplatňováno především k prosazení zájmu okupačních sil. Zákony byly aplikovány různě, a to podle národní, podle rasové a podle politické příslušnosti stíhaných osob. Podle toho byly ukládány v té době i nepřiměřeně tvrdé tresty to i za drobné delikty, u kterých bylo podezření na politickou motivaci. V roce 1945 po osvobození Československé republiky a po obnově státnosti přestaly platit podle ústavního dekretu o obnovení právního pořádku ze srpna roku 1944, všechny změny zavedené v oblasti trestního práva německými okupanty a jejich přisluhovači. Trestní právo se tak formou i obsahem vrátilo do stavu před 2. světovou válkou. Jiţ v prvních měsících poválečného období bylo vydáno několik předpisů, které umoţnily potrestání osob, které se dopustily zločinů proti českému a slovenskému národu a které kolaborovaly s německými okupanty. Tyto jinak nazývané retribuční dekrety se staly základem pro stíhání válečných zločinců, zrádců a kolaborantů před mimořádnými lidovými soudy, které byly zřízeny zákonem č. 17/1945 Sb. I kdyţ pro řízení před mimořádnými lidovými soudy byly stanoveny velmi krátké procesní lhůty, řada trestních věcí nemohla být skončena včas, a proto po zrušení těchto soudů přešly v roce 1947 tyto trestní věci do pravomoci soudů řádných. Po nastolení totalitního reţimu v únoru 1948 došlo v československém trestním právu k řadě změn a podstatným zásahům do dosavadní koncepce burţoazního trestního práva. Jiţ na počátku totalitního období byl vydán zákon č. 231/1948 Sb. na ochranu lidově demokratické republiky, zákon č. 232/1948 Sb. o státním soudu a zákon č. 247/1948 Sb. o táborech nucených prací. Jiţ tyto zákony významně změnily charakter trestního práva, které se postupně stalo nástrojem ostré represe zaměřené proti osobám nesouhlasícím s danými politickými změnami a proti celým společenských a sociálním třídám a skupinám. V podstatě však základem trestního práva v Československu stále zůstávaly staré trestní zákony pocházející z období Rakouska-Uherska. Proto podle usnesení vlády ze byly v rámci tzv. právnické dvouletky zahájeny práce na návrhu nového trestního zákona. Dne schválilo tehdejší Národní shromáţdění čtyři nové základní trestní předpisy: trestní zákon (zák. č. 86/1950 Sb.), trestní řád (zák. č. 87/1950 Sb.), trestní zákon správní (zák. č. 88/1950 Sb.) a trestní řád správní (zák. č. 89/1950 Sb.). Všechny tyto nové zákony měly jiţ vyhraněně třídní charakter, jejich explicitním účelem bylo chránit lidově demokratickou republiku, její socialistickou výstavbu, zájmy pracujícího lidu i jednotlivců a vychovávat k dodrţování pravidel socialistického souţití. Trestní zákon byl koncipován 37

38 podle zásad sovětského práva a vymezení trestného činu vycházelo výlučně z materiálního pojetí. Byla zavedena monopartice, tedy soudně trestné delikty byly jednotně označeny jako trestný čin. Hranice trestní odpovědnosti byla stanovena na dovršení 15. roku věku. Skutkové podstaty jednotlivých trestných činů byly formulovány mnohdy volně a neurčitě tak, aby umoţňovaly široký výklad a trestní postih všech forem jednání proti zájmům státu zejména v politické a hospodářské oblasti. V letech byla, v návaznosti na změny v politické situaci, provedena určitá reforma trestního zákona vydáním několika doplňujících zákonů hmotně právní povahy (viz např. zák. č. 63/1956 Sb., kterým se mění a doplňuje trestní zákon č. 86/1950 Sb.). Šlo o určité posílení individualizace trestání vzhledem k osobě pachatele a o zvýšení ochrany majetku v socialistickém vlastnictví (zák. č. 24/1957 Sb. o kárném disciplinárním stíhání, rozkrádání a poškozování majetku v socialistickém vlastnictví.). Podstatnější změny v trestním právu byly provedeny po přijetí nové Ústavy v roce 1960, která reagovala na změny v politickém klimatu projevujícími se např. opuštěním nejhrubších forem státního teroru proti politickým odpůrcům, překonáním důsledku tzv. kultu osobnosti aj. Byl přijat nový trestní zákon č. 140/1961 Sb., který byl v podstatě základem trestního práva v ČR po dalších bezmála 50 let. Tento trestní zákon zavedl řadu změn do dosavadní úpravy trestního práva. Ústavou z roku 1960 byly zřízeny místní lidové soudy a zákonem č. 38/1961 Sb. byla upravena jejich činnost a bylo jim svěřeno rozhodování o méně nebezpečných činech, které byly označeny jako tzv. provinění, za která mohla být ukládána opatření především výchovné povahy. Zákon č. 60/1961 Sb. zrušil dosavadní trestní zákon správní a nově stanovil úkoly a pravomoci národních výborů při rozhodování o přestupcích a při zabezpečování tzv. socialistického pořádku. Zákon č. 120/1962 Sb. o boji proti alkoholismu obsahoval i ustanovení hmotně právní povahy umoţňující ukládat trestní sankce za porušení některých povinností vyplývajících z tohoto zákona. Došlo také k nové úpravě výkonu trestu odnětí svobody a k zavedení určitých prvků humánnějšího zacházení s odsouzenými osobami (zák. č. 59/1965 Sb.). Pokud jde o působení místních lidových soudů, po několika letech se ukázalo, ţe tyto instituce nenaplnily očekávání a nezískaly si potřebnou autoritu, a proto zákonem č. 150/1969 Sb. o přečinech byly místní lidové soudy zrušeny, a tím byla i zrušena kategorie provinění; zároveň byla vytvořena nová kategorie soudně trestných deliktů, tak zvané přečiny. Za zmínku stojí i zákon č. 44/1973 Sb. o ochranném dohledu, který byl určitým pokusem 38

39 o kontrolu chování zvlášť narušených osob po propuštění z trestu odnětí svobody. Tento dohled však byl záhy redukován na pouhý policejní dozor nad vybranými kategoriemi propuštěných osob a původně zamýšlené poslání zákona prohloubit postpenitenciární péči o odsouzené, zůstalo nenaplněno. Zákon o přečinech a tedy i kategorie soudně trestného deliktu přečin byl zrušen novelou trestního zákona provedenou zák. č. 175/1990 Sb. Zároveň byl zrušen i zmíněný zákon č.44/1973 Sb. o ochranném dohledu. Vlivem společenských, ekonomických a politických změn, k nimţ došlo po pádu totalitního reţimu v roce 1989, vznikla naléhavá potřeba reagovat na tyto změny ve všech právních oblastech. Dělo se tak formou mnoha dílčích novelizací, které však byly zaměřeny převáţně na pokrytí aktuálních potřeb vyvolaných dynamikou kriminality a do koncepčního pojetí trestního práva zasahovaly jen okrajově. Trestní zákon č. 140/1961 Sb. byl tak za poměrně dlouhou dobu své existence mnohokrát novelizován a i kdyţ byly podstatně potlačeny nebo odstraněny různé deformace trestního práva vycházející z komunistické ideologie a třídního pojetí trestního zákona, bylo nezbytné přikročit ke zcela nové kodifikaci trestního práva ČR. Dnem 1. ledna 2010 nabyl účinnosti nový trestní zákoník č. 40/2009 Sb., který přinesl do oblasti trestního práva hmotného, celou řadu změn. Kodifikace, neboli uzákonění, je zaloţeno na osvědčených zásadách demokratického trestního práva, mezi které patří zejména subsidiární úloha trestního práva (princip ultima ratio ) jako krajního prostředku ochrany jednotlivců a společnosti. Mezi další zásady patří, ţe pachatele lze uznat vinným a uloţit mu za trestně právní sankci jedině na základě zákona ( nullum crimen nulla poena sine lege ). Další zásada je zákaz retroaktivity přísnějšího zákona. Dále je to nepřípustnost analogie k rozšiřování podmínek trestní odpovědnosti a při stanovení trestů a ochranných opatření, včetně podmínek pro jejich uloţení, dále individuální trestní odpovědnost fyzických osob za vlastní jednání vylučuje kolektivní odpovědnost, přičemţ trestní odpovědnost právnických osob je připuštěna pouze za striktních podmínek uvedených v trestním zákoně. Mezi další zásady patří, ţe trestní odpovědnost je zaloţena na zavinění ( nullum crimen sine culpa ), ţe ukládání a výkon sankcí vyjadřuje přiměřenost trestání ve vztahu k závaţnosti trestného činu a k osobě pachatele. 73 Ve srovnání s dřívější právní úpravou trestní zákoník nyní obsahuje jiţ mnohem více výslovně stanovených okolností, k nimţ musí soud přihlíţet při ukládání trestu, a dovoluje tak 73 Karabec, Zdeněk, Vlach, Jiří, a kol., Systémy trestní justice v Evropě a Severní Americe, Praha 2011, Institut pro kriminologii a sociální prevenci, Strana 5 aţ 9 39

40 lepší rozlišení druhu a výměry trestu. Za tím účelem byly na jedné straně posíleny alternativní tresty (popřípadě moţnosti jejich ponechání v platnosti) a druhé straně se rozšířily nástroje zpřísnění trestního postihu Zvýšení horní hranice úhrnného a souhrnného trestu odnětí svobody Moţnost zvýšit horní hranici trestu odnětí svobody při více činném souběhu většího počtu trestných činů. Pokud jde o trestání souběhu trestných činů, trestní zákoník převzal osvědčený způsob ukládání úhrnného a souhrnného trestu podle dřívější úpravy ( 35 tr. zák.), a to s jednou významnou novinkou. Podle 43 odst. 1 část věty první za prvním středníkem tr. zák. totiţ za situace, jde-li o více činný souběh většího počtu trestných činů, můţe soud pachateli uloţit (úhrnný nebo souhrnný) trest odnětí svobody v rámci trestní sazby, jejíţ horní hranice se zvyšuje o jednu třetinu; horní hranice trestní sazby odnětí svobody však nesmí ani po tomto zvýšení převyšovat 20 let a při ukládání výjimečného trestu odnětí svobody nad 20 aţ do 30 let nesmí převyšovat 30 let. Důvodem této změny je moţnost lepšího rozlišování trestního postihu zejména u pachatelů, kteří spáchali takové mnoţství trestných činů ve více činném souběhu, ţe k jejich náleţitému potrestání nepostačuje ani trestní sazba trestu odnětí svobody nejpřísněji trestného ze všech sbíhajících se trestných činů, oproti pachatelům, kteří spáchali jen jeden skutek, byť jím naplnili více skutkových podstat trestných činů. Proto trestní zákoník z hlediska trestání rozlišuje jedno činný a více činný souběh trestných činů a za podstatně závaţnější pokládá právě více činný souběh, který i kdyţ nejde o recidivu, svědčí o vyšší míře narušení pachatele a o větší závaţnosti jím spáchané trestné činnosti. Ve srovnání s tím jde u jednočinného souběhu jen o jeden skutek (čin), kterým pachatel naplnil skutkové podstaty více trestných činů, takţe zde postačí uloţení trestu v rámci trestní sazby nejpřísněji trestného ze sbíhajících se trestných činů. 75 Při celkovém porovnání rozdílů ve starém trestním zákoníku a novém trestním zákoně, tak došlo k několika podstatným legislativním změnám. Došlo ke sníţení hranice trestní odpovědnosti na 14 let, dále byla zvýšena sazba za trestné činy, jako je vraţda a ublíţení na zdraví. Byla upravena také sazba za trestné činy korupce v řadách státních zaměstnanců,

41 především politiků, soudců, policistů, exekutorů, nebo úředníků. Zpřísněny byly také tresty za hospodářské delikty, jako jsou třeba kartelové dohody, nebo nekalá soutěţ. V novém trestním zákoně také dochází k většímu vyuţívání alternativních trestů. Nový zákon také zavedl trest domácí vězení a zákaz vstupu na kulturní a společenské akce, na stadióny, do heren a do restauračních zařízení. Novým trestným činem je jiţ zaměstnávání na černo a dále třeba stalking, nebo klonování lidských buněk. 41

42 5. Tresty v zahraničí Mimo České republiky proniká trestná činnost i do jiných států, roste kriminalita, zvyšují se nároky na důkazní řízení, narůstají úkoly, prohlubují se poţadavky na profesní znalosti a dovednosti zaměstnanců přicházejících s touto problematikou do styku. V této situaci by se měly ve všech státech vytvářet kvalifikované podmínky a předpoklady pro lepší zvládnutí situace a pro tyto účely musí mít kaţdá země upraveny své zákony, především ty, týkající se trestů. Dnes je jiţ k těmto účelům vytvořen hlásný, organizovaný a informační systém o kriminalitě a trestné činnosti a neustále se usiluje i o harmonizaci a sjednocení právních předpisů v oblasti trestního práva. Pomocí tohoto systému je řešena řada problémů mezinárodního charakteru a to jak Policii ČR, tak Ministerstvem vnitra ČR. Ukazuje se, ţe to pozitivně přispívá k potírání kriminality a k řešení problémů, které tomu napomáhají. 76 Zmínil bych obecně jen z části dostupné informace o vyuţívaných druzích trestů ve světě, které jsou známi například z šetření OSN o trendech kriminality a fungování systémů trestní justice. Poukázal bych zde na to, ţe situace se v jednotlivých zemích velice liší. Existují země, ve kterých aplikace pokut, napomenutí a podobných opatření dosahuje aţ 70 % všech odsouzení. Například Japonsko, Slovinsko, Německo, Egypt, Finsko a Rakousko. Naopak v jiných zemích se trest odnětí svobody ukládá ve více neţ 50 % všech odsouzení. Pro příklad např. Kolumbie, Moldávie a Singapur. Pak také existuje spousta těch zemí, ve kterých neexistuje jasná převaha některého z různých druhů trestů. V některých zemích také dosud existuje a pouţívá se druh trestu v podobě trestu smrti. Podle zpráv z OSN 90 zemí zachovává ve svých legislativách trest smrti, 55 zemí ho zrušilo a 14 ho zrušilo v souvislosti s pácháním běţných trestných činů. Ve skutečnosti se má však za to, ţe v 90 zemích, ve kterých trest smrti ještě existuje, je ve 30 zemích vlastně zrušen, protoţe jiţ nebyl vykonán více neţ 10 let Tresty ve Velké Británii Ve Velké Británii, v zemi kde se pouţívá common law coţ je zvykové právo, je mimo jiné ještě pouţívána i středověká praktika a to propuštění pachatelů na základě slibu, nebo závazku, a to za předpokladu, ţe se budou řádně chovat a budou dodrţovat pořádek a také na 76 Němec Miroslav, Organizovaný zločin, 1. vyd Praha: Naše vojsko, 1995 ISBN , strana Zvekic, Ugljesa a Harris, Robert, Probace-Poznatky ze zahraničí, Překlad: PhDr. Válková Jana, Praha 2002, ISBN , Strana 8 42

43 základě peněţité záruky. V rámci systému, který se opírá o slib pachatele, se nepouţívá ţádný dohled nebo jiné monitorování. Na druhou stranu v případě povolení peněţní záruky, nese však ručitel velkou zodpovědnost a to dokonce pod pohrůţkou trestu za to, kdyţ se pachatel nedostaví třeba k soudu. Probační úředník tedy představuje profesionalismus osoby činné jako ručitel. Z této tradice plyne tento fakt, ţe péče o pachatele je předávána moudré osobě, která pachateli radí, kontroluje ho a která je i zprostředkovatelem, prostřednictvím kterého mu stát ukládá poţadavky a vyrozumění. 78 Během několika posledních let však ve Velké Británii došlo ke změně některých zákonů. Následkem byla změna ve struktuře trestů a v systému trestání. Jednalo se o Criminal Justice Act, CJA V tomto směru to byl revoluční předpis, který se týkal jednotného systému trestání. V 90. letech došlo také k dalším pokusům o změnu předpisů a výsledkem toho bylo přijetí zákona v roce 2000, Powers of Criminal Courts Sentencing Act 2000, PCCSA Neměl však dlouhé trvání a v roce 2003 byl nahrazen zákonem CJA 2003, který ve Velké Británii platí do dnes. Často zde byly ukládány pouze krátkodobé tresty, které byly veřejností často kritizovány, jelikoţ zde byla velmi malá moţnost a šance na sníţení recidivy a naopak uloţení takového trestu mohlo často všechno změnit k horšímu. Dnes zde platí to, ţe pachatelé méně závaţných trestných činů dostanou některý z komunitních trestů, nad kterými dohlíţí Národní Probační Sluţba, NPS. Komunitní tresty a NPS působí na pachatele motivačně a současně vynucuje splnění uloţených trestů a nabízí reálnou alternativu nepodmíněnému trestu Druhy trestů Dospělému pachateli lze uloţit následující tresty: Náhrada škody: soud ji ukládá vţdy, kdyţ dojde ke zranění, k smrti, ke ztrátě, nebo ke škodě. Dále jiţ nezáleţí na druhu trestu, který potom soud pachateli uloţí. Upuštění od potrestání: soud ho uloţí v případě, kdyţ se domnívá, ţe není zapotřebí dalšího trestu, jelikoţ projednání bylo dostačující. 78 Zvekic Ugljesa a Harris Robert, Probace-Poznatky ze zahraničí, Překlad: PhDr. Válková Jana, Praha 2002, ISBN Strana Ashworth, Andrew, Sentencing and Criminal Justice, 4. ed. Cambridge: Cambridge University Press, 2005, ISBN-13: , strana

44 Podmíněné upuštění od potrestání: soud ho uloţí v případě, kdyţ se domnívá, ţe trestu není zapotřebí, ovšem s ohledem na osobu pachatele rozhodne o podmíněném upuštění se zkušební dobou na maximálně tři roky. Pokuta nebo peněţitý trest: tento druh trestu soudy uţívají nejvíce. Výše odpovídá závaţnosti spáchaného trestného činu a schopnosti odsouzeného ji zaplatit. Tresty vykonávané ve společenství, tzv. komunitní tresty: tyto tresty představují alternativu k nepodmíněnému trestu odnětí svobody. Trest odnětí svobody: soudce si musí být v tomto případě jist, ţe není moţné uloţit pouze pokutu, peněţitý trest, nebo některý z komunitních trestů, neţ rozhodne o uloţení trestu odnětí svobody. Předběţné nařízení: jinak také nazýváno deportace. Je to například vyloučení ze sportovních stadionů, nebo zákaz práce s dětmi. Tento druh trestu soud muţe uloţit ještě neţ projedná všechny okolnosti případu a rozhodne o druhu a výši trestu. 80 Mezi základní cíle trestní politiky zde patří sníţit kriminalitu a strach ze zločinu, řešit kriminalitu mládeţe a sexuálně nebo drogově motivovanou kriminalitu, zvýšit ochranu domů a veřejných míst. Sníţit organizovaný zločin a mezinárodní zločin. Zlepšit efektivitu justice bez zbytečného zdrţování, minimalizovat hrozby a poškozování svědků a obětí. Ukládat efektivní tresty, nepodmíněné i komunitní, sníţit recidivu a ochránit veřejnost. Pokud nefunguje prevence, potom musí nastoupit stát a být připraven odpovědět na čin, který byl spáchán Komunitní tresty V Criminal Justice Act 2003 CJA, je vytvořeno nové schéma trestů vykonávaných ve společenství a to pod názvem komunitní tresty. Jedná se o obdobné tresty, které zde byly ukládány jiţ dříve. Mají ovšem drobné změny. Soud můţe vybrat z těchto moţností: neplacená práce, povinnost účastnit se určitých aktivit, 80 Taylor, Richard, Wasik, Martin, Leng, Roger, Blackstone s Guide to the Criminal Justice Act Oxford:University Press, 2004, ISBN , strana Ashworth, Andrew, Sentencing and Criminal Justice, 4. ed. Cambridge: Cambridge University Press, 2005, ISBN-13: , strana 70 44

45 probační program, zákaz činnosti, zákaz vycházení z domu, zákaz pobytu, psychologická léčba, protidrogová léčba, protialkoholní léčba, dohled, návštěva denních center pro pachatele mladší 25 let. Podmínky pro uloţení těchto druhů trestů jsou především bydliště pachatele a jeho náboţenské vyznání. Soudce musí v tomto případě o takovém to rozhodnutí informovat písemně jak pachatele, tak probačního úředníka a další zainteresované osoby, pokud se jich to týká. Pachatel má povinnost zůstat v neustálém kontaktu s probačním úředníkem a hlásit mu všechny změny, které se ho týkají, například i bydliště. Všechny komunitní tresty musí být specifikovány časově a zpravidla nepřesahují lhůtu 3 let od jejich uloţení. Pokud soudce ukládá více trestů, musí zváţit jejich kompatibilitu Národní Probační Služba Ve Velké Británii je Národní Probační Sluţba (National Probation Service, NPS) obdobným orgánem jako je Probační a mediační sluţba v české republice. NPS začala svou činnost v roce Dnes má včetně všech dobrovolníků asi 19 tisíc pracovníků. Je to státní organizační sloţka, která se podílí na dodrţování zákona a především má za úkol kontrolu uloţených trestů. Také je odpovědná za průběh programů, které mají za úkol a za cíl sniţovat recidivu. Prioritou NPS je forma vynucení příkazu nebo podmínek. NPS mají dále také za úkol nabízet informace i obětem, ovšem pouze v případech kdy si to sami přejí. Pokud se ale jedná o oběti sexuálních nebo násilných trestných činů a pachatel je uvězněn na dobu delší jak 12 měsíců, podávají informace oběti a to povinně, bez ohledu zda si je někdo ţádá. Základními cíli NPS je ochrana veřejnosti, sníţení trestné činnosti, správný trest v komunitě a rehabilitace pachatelů. Mezi nejdůleţitější povinnosti odsouzeného patří nezapomenout na schůzku a nezpozdit se, nedostavovat se pod vlivem drog nebo alkoholu, zákaz fyzické a psychické hrozby lidem a zákaz rasistických, násilnických nebo útočivých naráţek a to nejen v průběhu setkání s pracovníkem. Tento způsob je velmi přínosný a za nedodrţení 82 Taylor, Richard, Wasik, Martin, Leng, Roger, Blackstone s Guide to the Criminal Justice Act Oxford:University Press, 2004, ISBN , strana 219 a následující 45

46 termínu schůzky či porušení probačního dohledu jsou účtovány sankce. Například kdyţ odsouzený poruší svoje povinnosti, tak můţe být poslán zpět k soudu a tam můţe být jeho podmíněný trest ve velmi krátké době přeměněn Tresty v Německu V Německu v dřívější době údajně docházelo k tomu, ţe před mnohými rozhodnutími nebyl k dispozici správný obraz situace ohroţení vnitřní bezpečnosti země. Tento obraz byl propírán, vylepšován a zkrášlován. Legislativní reformy, které byly v Německu provedeny v dřívějších letech, vyzněly údajně ve prospěch korupce. V poslední době se stalo více neţ jasným, jaký zájem na korupci mají politici, kteří jako poslanci sedí v zákonodárných sborech. Korupci povaţují za taţného koně, zbraň, ţivnou půdu, nástup pro organizovanou kriminalitu. Německo je nemocné v důsledku zeslabení imunitního systému, které se beznadějně vystavuje smrtelným infekcím, jako je pravicový extremizmus, organizovaný zločin a politická nezúčastněnost národa. S právním vědomím našich občanů to není lepší, spíše naopak. Jako posttotalitní stát máme s právním vědomím občanů ještě větší problémy. Některé příčiny tohoto stavu jsou přesto analogické s německými. Prudký nárůst kriminality během několika málo let, nízká objasněnost trestných činů, různé legislativní mezery pro efektivní práci policie a justice aj. Bohuţel, i u nás si ještě některé odpovědné osoby mimo rezort Ministerstva vnitra České republiky dostatečně neuvědomují, ţe zanedbání represe a prevence kriminality v této době můţe znamenat mnohem obtíţnější práci v letech příštích. Jedním ze signálů nespokojenosti občanů s úrovní boje s kriminalitou a trestáním pachatelů je i volání po obnovení trestu smrti za některé závaţné trestné činy. Proto doporučuji, aby otázkám zkoumání právního vědomí byla z různých aspektů věnována stále větší pozornost. Je to také součást zjišťování skutečného obrazu situace, jehoţ znalost je nezbytná i pro kriminálně politická rozhodnutí. 84 Zhroucení NDR, opětovné sjednocení Německa a otevření hranic se zeměmi Východní Evropy vedly k prudkému nárůstu počtu osob, přijíţdějících do Německa, a ke zvýšené migraci. Tento vývoj se odrazil i ve statistikách trestní justice. Kdyţ se 3. října 1990 území 83 Taylor, Richard, Wasik, Martin, Leng, Roger, Blackstone s Guide to the Criminal Justice Act Oxford:University Press, 2004, ISBN Němec Miroslav, Organizovaný zločin, 1. vyd Praha: Naše vojsko, 1995 ISBN , strana 184 aţ

47 Spolkové republiky Německo, rozšířilo o bývalou NDR, vzrostla v rámci policejních statistik i kriminalita a s tím i počet uloţených druhů trestů. 85 U dospělých pachatelů má trest obecně podobu peněţitého trestu, nebo trestu odnětí svobody, s moţností současného uloţení zákazu řízení motorových vozidel jako vedlejšího trestu. Pro mladistvé pachatele a mladé dospělé jsou stanovena i zvláštní opatření. Kromě trestů zahrnuje systém právních důsledků v trestním zákoně také další nápravná a ochranná opatření. Jejich účelem je napravit jedince a ochránit společnost před další trestnou činností a lze je uloţit tehdy, pokud uloţení trestu nestačí k zajištění ochrany společnosti. Tato opatření zahrnují odnětí řidičského oprávnění nebo umístění v psychiatrické léčebně nebo v zařízení pro léčbu závislostí. Uvedená opatření mohou být také za určitých podmínek uloţena pachateli, který není z důvodu nepříčetnosti či jiné duševní poruchy trestně odpovědný, ale u něhoţ je nebezpečí recidivy. Pokud je odsouzenému uloţen trest odnětí svobody do dvou let, soud mu na zkušební dobu výkon trestu podmíněně odloţí, jestliţe je moţno očekávat, ţe se pachatel nedopustí dalšího trestného činu a nejsou dány ani jiné důvody, které by odloţení trestu bránily. Současně soud uloţí odsouzenému podmínky, třeba peněţní pokutu, nebo pokyny a svěří ho na zkušební dobu dohledu probačního úředníka. Pokud nelze výkon trestu na zkušební dobu odloţit, nebo v případě ţe je odloţení výkonu trestu zrušeno, třeba proto, ţe se odsouzený dopustil dalšího trestného činu, vykoná odsouzený trest v nápravném zařízení Ukládání trestů Základními druhy trestu pro dospělé jsou podle obecného trestního práva trest peněţitý a trest odnětí svobody a to buď trest podmíněně odloţený na zkušební dobu, nebo trest nepodmíněný. V některých případech zákon také umoţňuje a přímo stanoví vedlejší tresty, jako je zákaz řízení motorových vozidel, nebo zákaz výkonu veřejné funkce. Nejpřísnějším opatřením vojenského trestního systému je detence. Pokud je obviněný odsouzen k trestu odnětí svobody v délce do dvou let, můţe být výkon trestu odloţen a odsouzené osobě stanovena zkušební doba. Ve zkušební době stanovené soudem by měl odsouzený prokázat, ţe odsouzení samo pro něj bylo dostatečným varováním a ţe se jiţ další trestné činnosti nedopustí. Současně, je-li výkon trestu odloţen, je tím zabráněno negativním účinků uvěznění, např. vytrţení jedince z jeho dosavadního ţivota, zaměstnání a sociálních 85 Jehle, Jörg, Martin, Trestní justice v Německu, Fakta a čísla, Překlad: Agentura Pylon, Praha 2006, ISBN , Strana 11 aţ Jehle, Jörg-Martin, Trestní justice v Německu, Fakta a čísla, Překlad: Agentura Pylon, Praha 2006, ISBN , strana 13 aţ 14 47

48 vazeb. Spolu s odkladem výkonu trestu a stanovením zkušební doby můţe soud stanovit odsouzené osobě určité podmínky, třeba pokutu, nebo vydat pokyny týkající se jejího chování. Také třeba můţe osobu ve zkušební době podrobit dohledu probačního úředníka. Pokud se odsouzený ve zkušební době dopustí dalšího trestného činu, nebo nesplní uloţené podmínky, nebo nedodrţí stanovené pokyny, odklad výkonu trestu můţe být zrušen, co znamená, ţe odsouzený musí trest odnětí svobody vykonat. Čím je trest odnětí svobody delší, tím přísnější jsou podmínky pro odklad jeho výkonu na zkušební dobu. Výkon trestů odnětí svobody v délce do šesti měsíců soud na zkušební dobu odloţí, pokud lze předpokládat, ţe se odsouzený na svobodě nedopustí dalšího trestného činu. Výkon trestů odnětí svobody v délce od šesti měsíců do jednoho roku se odkládá stejným způsobem, pokud není v zájmu ochrany právního řádu nezbytné, aby odsouzený trest vykonal. Výkon trestů odnětí svobody v délce od jednoho roku do dvou let můţe být podobně odloţen, pokud navíc celkové posouzení spáchaného trestného činu a osobnosti odsouzeného naznačuje zvláštní okolnosti. Nelze-li výkon trestu na zkušební dobu odloţit, nebo je-li odklad výkonu trestu zrušen, třeba proto ţe se pachatel dopustil dalšího trestného činu, musí odsouzený svůj trest vykonat v nápravném zařízení. Po výkonu nejméně dvou třetin trestu odnětí svobody je výkon zbytku trestu na zkušební dobu odloţen, pokud odsouzený souhlasí a lze-li tak rozhodnout s ohledem na zájem na ochraně společnosti. Ve výjimečných případech můţe být výkon zbytku trestu na zkušební dobu odloţen i dříve, tj. jiţ po výkonu poloviny uloţeného trestu. Podobně lze odloţit výkon zbytku trestu odnětí svobody na doţivotí po výkonu 15 let trestu, jestliţe zvláštní závaţnost pachatelova činu nevyţaduje jeho setrvání ve vězení, pokud je dána příznivá prognóza a odsouzený s tím souhlasí. Vedle výše uvedených sankcí je téţ moţné v zájmu nápravy pachatele nebo ochrany společnosti uloţit i jiná opatření neţ trest, umístění v psychiatrické léčebně nebo v zařízení pro léčbu závislostí, preventivní detence (po výkonu trestu), dohled nad chováním, odnětí řidičského oprávnění, nebo zákaz činnosti. Výkon uvedených opatření můţe být odloţen na zkušební dobu, jsou-li dány zvláštní okolnosti naznačující, ţe lze jejich účelu dosáhnout i tímto způsobem Peněžitý trest Peněţitý trest se ukládá formou denních pokut. To má zajistit, aby měl stejný dopad na pachatele, kteří spáchali stejně závaţné trestné činy, ovšem ţijí v odlišných ekonomických podmínkách. Celková výše peněţitého trestu se odvíjí od počtu denních pokut a výše těchto 87 Jehle, Jörg-Martin, Trestní justice v Německu, Fakta a čísla, Překlad: Agentura Pylon, Praha 2006, ISBN , strana 41 aţ 42 48

49 pokut, např. je-li někdo odsouzen k 30 denním pokutám ve výši 30 EUR, činí celková výše peněţitého trestu 900 EUR. Zatímco výše denních pokut se stanoví s ohledem na schopnost pachatele platit, obecně tedy na jeho čistý příjem, počet denních pokut odráţí míru závaţnosti činu. Vzhledem ke skutečnosti, ţe osobní a majetkové poměry řady osob nedovolují zaplatit celý peněţitý trest najednou, můţe jim být stanovena lhůta k zaplacení nebo povoleno placení ve splátkách. Pokud odsouzený peněţitý trest nezaplatí, je trest nahrazen trestem odnětí svobody. Při stanovení délky náhradního trestu odnětí svobody platí, ţe jedna denní pokuta odpovídá jednomu dni odnětí svobody. Zákon však také umoţňuje orgánům činným v trestním řízení uloţit odsouzenému náhradní trest ve formě obecně prospěšných prací namísto odnětí svobody. Výkon peněţitého trestu se neodkládá. V případě peněţitého trestu do výše 180 denních pokut lze vydat výstrahu. Soud shledá obviněného vinným, varuje ho, stanoví peněţitý trest a vyhradí si právo jej uloţit v průběhu zkušební doby. V praxi se tento postup vyuţívá jen málo Vedlejší tresty Hlavními vedlejšími sankcemi jsou zákaz řízení motorových vozidel, propadnutí věci a propadnutí majetku. Zákaz řízení motorových vozidel aţ na tři měsíce můţe být uloţen, pokud trestný čin, za který je pachatel odsouzen, souvisel s řízením motorového vozidla. V případě propadnutí věci či majetku je odsouzený povinen vydat majetek nebo jiný prospěch získaný trestným činem, anebo předměty pouţité k jeho spáchání. Za účelem nápravy pachatele či ochrany společnosti mohou být samostatně a to nezávisle na hlavním trestu uloţena také některá opatření odlišná od trestu. Je-li trestní odpovědnost pachatele sníţená, lze taková opatření uloţit společně s peněţitým trestem nebo trestem odnětí svobody. Nejčastějším z těchto opatření je odnětí řidičského oprávnění. Na rozdíl od zákazu řízení motorových vozidel, jenţ má slouţit jako krátkodobá výstraha, je jeho cílem dostat nezpůsobilé řidiče ze silničního provozu. Kdyţ soud odejme řidičské oprávnění, stanoví dobu, během níţ je pachatel nemůţe získat zpět. Po uplynutí této doby správní úřad nejprve přezkouší způsobilost pachatele řídit motorové vozidlo. Pokud pachatel k řízení způsobilý není, můţe zůstat bez řidičského oprávnění navţdy. Další opatření, jako umístění v léčebném zařízení, jsou ukládána zřídka. Nejčastějším z těchto opatření je umístění závislých pachatelů do zařízení pro léčbu závislostí. Preventivní detenci je moţné nařídit pouze v kombinaci s 88 Jehle, Jörg-Martin, Trestní justice v Německu, Fakta a čísla, Překlad: Agentura Pylon, Praha 2006, ISBN , strana 46 49

50 trestem odnětí svobody a jen tehdy, pokládá-li se pachatel za nebezpečného z důvodu jeho sklonu k páchání závaţné trestné činnosti Tresty v Rusku Ze zemí bývalého východního bloku je třeba na prvním místě jmenovat Rusko, kde obecná kriminalita stále více inklinuje k hospodářské kriminalitě. Jen pro představu za jediný rok je v Rusku zjištěno cca 2,8 miliónů trestných činů. Je zabaveno 22 tun drog, zničeno ha ploch pro pěstování drogových plodin a odhaleno 151 laboratoří pro výrobu drog. Nárůst obchodu s drogami a korupce vedly k tomu, ţe vzniká stále více kriminálních seskupení. Nyní je jich v Rusku asi 4300, z nich asi 200 seskupení má mezinárodní kontakty a 1000 seskupení nad regionální kontakty. Zabývají se obchodem se zbraněmi, obchodem s drogami, krádeţemi motorových vozidel, hazardními hrami, převáděním lidí do západní Evropy a praní peněz. Orgány trestního stíhání a správní orgány jsou značně zkorumpovány, dvě třetiny hospodářských podniků jsou téţ zasaţeny korupcí. Korupce zde napomáhá ilegálnímu obchodu s průmyslovými výrobky a umoţňuje ilegální bankovní obchody, devizové delikty a krácení daní. Převládají zde krádeţe, zejména cenných a uměleckých předmětů. Padělání peněz zůstává na stejné úrovni, bylo zajištěno 1,2 milionu padělaných amerických dolarů a padělaných dalších bankovek. A opět by bylo moţno jmenovat další státy, Polsko, Rumunsko, Bulharsko, Maďarsko atd. Kaţdá ze zemí bývalého východního bloku má svá jistá specifika, ale obecně lze pozorovat tytéţ trendy a analogické formy organizovaného zločinu. To se týká i České republiky. 90 Trestní zákoník Ruské federace, ze kterého čerpám, byl přijat Státní dumou a schválen Radou federace dne Trest je zde, stejně jako v naší republice, chápán jako opatření státního donucení, které se nařizuje soudním rozsudkem a trest se uplatňuje pouze u osob, které jsou uznány vinnou trestným činem. Účelem trestu je obnovit sociální spravedlnost a zajistit nápravu odsouzeného a především mu zabránit v dalším páchání trestné činnosti. Stejně jako náš trestní zákoník, tak i trestní zákoník Ruské federace uznává určité druhy trestu a to základní a vedlejší. 89 Jehle, Jörg-Martin, Trestní justice v Německu, Fakta a čísla, Překlad: Agentura Pylon, Praha 2006, ISBN , strana Němec Miroslav, Organizovaný zločin, 1. vyd Praha: Naše vojsko, 1995 ISBN strana 8 50

51 5.3.1 Základní a vedlejší druhy trestů Povinné práce, nápravné práce, omezení ve vojenské sluţbě, omezení svobody, arest, drţení v disciplinárním vojenském oddílu, odnětí svobody na dobu určitou, odnětí svobody na doţivotí a trest smrti se ukládají pouze jako základní trest. Peněţitý trest a ztráta určitého postavení, funkce a zákaz určité činnosti se ukládají jak jako základní, tak i jako vedlejší trest. Ztráta čestného titulu a vojenské hodnosti, třídní hodnosti a vyznamenání a také propadnutí majetku se ukládají pouze jako vedlejší trest. 91 Ve zkratce se vrátím k určitým druhům trestů, které v naší republice nejsou moţná pod tímto názvem tak známé a obvyklé. Například povinné práce. Ty spočívají v tom, ţe odsouzená osoba vykonává ve volném čase mimo hlavní pracovní poměr nebo studium bezplatně společensky prospěšné práce, jejichţ formu určí orgány místní samosprávy. Ukládají se na dobu 60 aţ 240 hodin a odpracovány mohou být maximálně 4 hodiny denně. Dále jsou to nápravné práce. Ty se ukládají na dobu dvou měsíců aţ dvou let a vykonávají se na pracovišti odsouzené osoby. Z výdělku osoby odsouzené k nápravným pracím se odpočítávají sráţky ve prospěch státu ve výši stanovené soudním rozsudkem v rozmezí od 5 do 20 %. Dále je to omezení ve vojenské sluţbě. Tento trest se ukládá odsouzeným příslušníkům armády, kteří slouţí v armádě na smluvním základě. Tento trest je na dobu 3 měsíců aţ 2 let. Ze sluţného odsouzené osoby se vypočítávají sráţky ve prospěch státu ve výší stanovené rozsudkem, maximálně je to však také 20 %. Tato doba trestu se však nezapočítává do sluţebních let příslušníka armády. Další druh trestu je arest. Tento trest spočívá v drţení odsouzené osoby v podmínkách přísné izolace od společnosti a ukládá se na dobu 1 aţ 2 měsíce. Arest se neukládá osobám, kterým v době vynesení soudního rozsudku nebylo 16 let, dále těhotným ţenám a ţenám pečujícím o děti do 8 let. Příslušníci armády vykonávají tento trest ve vězení. Poslední trest, o kterém bych se chtěl zmínit je drţení v disciplinárním vojenském oddílu. Ukládá se příslušníkům armády konajícím základní vojenskou sluţbu a těm, kteří slouţí v armádě na smluvním základě. Trest se ukládá na dobu 3 měsíců aţ 2 léta Trestní zákoník Ruské federace, Přeloţeno z ruského originálu, Překlad:I.T.C. Ţiţka Jan, strana 24, ISBN , Originál: Biblioteka kodeksov:vypusk 7. Ugotovnyj kodeks Rossijskoj Federaci, Moskva :INFRA, 2002, ISBN Trestní zákoník Ruské federace, Přeloţeno z ruského originálu, Překlad:I.T.C. Ţiţka Jan, strana 25-26, ISBN , Originál : Biblioteka kodeksov:vypusk 7. Ugotovnyj kodeks Rossijskoj Federaci, Moskva: INFRA, 2002, ISBN

52 Ruský prezident Dimitrij Medveděv poslal v loňském roce v červnu 2011 do dolní parlamentní komory novelu trestního zákona, která zavádí nový druh trestu - nucené práce. Podle prezidenta návrh ruskou legislativu modernizuje a odstraňuje zastaralé právní normy. Novelu svých legislativců prezident označil za "zajímavou a velmi aktuální". Zavádí rovněţ zásadu nucené protinarkotické léčby uloţené soudem. V případě méně závaţné hospodářské trestné činnosti novela zavádí princip pokut, jejichţ výše se stanoví jako pětinásobek způsobené škody. Pokud ji pachatel zaplatí, upustí soud od dalšího potrestání. Ruská média zatím neupřesnila, za jaké trestné činy by soudy měly posílat odsouzené na nucené práce. Novela tento trest definuje jako alternativní s tím, ţe délka odsouzení se má pohybovat mezi dvěma měsíci a pěti lety. Ruskou právní veřejnost nedávno vzrušil návrh jednoho z poslanců, který doporučoval vrátit do justičního systému trest těţké nucené práce ve vyhnanství ukládané vězňům za carského reţimu. Odborníci návrh odmítli jako zpátečnický a nedůstojný Tresty na Slovensku Od 1. ledna 2006 nabyly účinnosti nové slovenské trestní kodexy, které zrušily a nahradily dosavadní kodexy z roku 1961 ve znění pozdějších předpisů. Jde o nový trestní zákon č. 300/2005 Z.z. ze dne a nový trestní řád č. 301/2005 Z.z. ze dne Oba tyto kodexy představují zásadní reformu trestního práva na Slovensku. Je tomu tak i proto, ţe dosud platné kodexy, tj. trestní zákon č. 140/1961 Sb. a trestní řád č. 141/1961 Sb., neprošly ve Slovenské republice tak početnými a zásadními novelizacemi, jako tomu bylo v České republice, kde se často jednalo o zásadní reformní kroky, zavádějící např. nové alternativní sankce, speciální trestní právo mládeţe a další. Nejdůleţitější změny, které přinesl nový slovenský trestní zákon, lze ve stručnosti shrnout takto: Jedním ze základních pojmů trestněprávní nauky je trestný čin. Nový trestní zákon opouští dosavadní materiální pojetí trestného činu a nahrazuje je pojetím formálním. Zavádí se nová kategorizace trestných činů, které se dělí na přečiny a zločiny. Sniţuje se věková hranice trestní odpovědnosti z nynějších 15 let na 14 let. Rozšiřuje se dosavadní systém trestních sankcí. U trestů se jedná o domácí vězení a trest povinné práce, oba určené pouze pachatelům přečinů. Zavádí se nový institut podmíněného odkladu výkonu trestu s probačním dohledem. Z ochranných opatření je třeba

53 uvést ochranný dohled a detenci nové opatření určené pro nebezpečné a zpravidla téţ duševně nemocné pachatele úmyslných trestných činů. Maximální moţná délka trestu odnětí svobody se stanoví na dobu 25 let; trest na doţivotí zůstává zachován s tím, ţe je ve smyslu zásady třikrát a dost obligatorně ukládán za taxativně zákonem vyjmenované dokonané zločiny, za které byl pachatel jiţ v minulosti dvakrát soudně potrestaný nepodmíněným trestem odnětí svobody; mimořádně lze i zde při splnění zákonem stanovených podmínek namísto trestu na doţivotí uloţit trest odnětí svobody v délce trvání 25 let. Významné změny doznala i systematika zvláštní části trestního zákona, kde se do popředí trestněprávní ochrany dostává jedinec, jeho ţivot, zdraví, tělesná integrita a ochrana dalších základních lidských práv a svobod Druhy trestů na Slovensku Za spáchané trestné činy můţe soud uloţit tyto tresty: a) trest odnětí svobody, b) trest domácího vězení, c) trest povinné práce, d) peněţitý trest, e) trest propadnutí majetku, f) trest propadnutí věci, g) trest zákazu činnosti, h) trest zákazu pobytu, i) trest ztráty čestných titulů a vyznamenání, j) trest ztráty vojenské a jiné hodnosti, k) trest vyhoštění Slovenský Trestní zákon, Překlad: Artlingua, Praha 2006, ISBN , strana 3 95 Slovenský Trestní zákon, Překlad: Artlingua, Praha 2006, ISBN , strana 29 53

54 5.5 Tresty v Nizozemí Podle Trestního zákona lze v Nizozemí uloţit následující druhy trestů: a) Tresty hlavni: 1) trest odnětí svobody, 2) trest vazební, 3) trest úkolový, 4) trest peněţní. b) Tresty vedlejší: 1) zákaz činnosti, 2) propadnuti věci, 3) zveřejněni soudního rozhodnuti Za přečiny, za něţ hrozí trest odnětí svobody, nebo peněţní trest, jakoţ i za přestupky, za něţ hrozí trest odnětí svobody, můţe soudce na místo těchto trestů uloţit úkolový trest. Trest úkolový se skládá z trestu bezplatného vykonávání veřejně prospěšných prací, nebo z trestu učebního, tedy povinného absolvování vzdělávacího projektu, či z kombinace obou. V případě odsouzení k trestu odnětí svobody, k trestu vazebnímu vyjma náhradní vazby nebo k trestu úkolovému, můţe soudce uloţit téţ trest peněţní. V případě odsouzeni k nepodmínečnému trestu odnětí svobody či trestu vazebnímu vyjma náhradní vazby v délce trvání nejvýše šesti měsíců můţe soudce uloţit téţ trest úkolový. Tresty vedlejší mohou být uloţeny v případech, kde to zákon dovoluje, jak samostatně, tak společně s tresty hlavními či společně s ostatními vedlejšími tresty Nizozemský trestní zákon a předpisy související, část I., Trestní zákon, Překlad: Artlingua, Praha 2006, ISBN , strana 12 a 13 54

55 6. Průzkum veřejného mínění o rozhodnutí soudů a o uloženém druhu trestů 6.1 Metodika a cíl průzkumu Cílem tohoto průzkumu bylo zmapovat veřejné mínění o rozhodování soudů a o uloţených druzích trestů. Pro naše potřeby jsem vyuţil metody dotazníkového šetření (angl. questionaire survey). Je to metoda shromaţďování dat o respondentech v rámci primárního výzkumu zaloţená na vyuţití více či méně sofistikovaných dotazníků. Dotazníkové šetření všeobecně je velice efektivní metoda s niţšími náklady neţ rozhovor a umoţňuje obsáhnout i větší počet jedinců i v případě, ţe respondenti jsou rozptýleni ve větší oblasti. Dotazník zasílaný ovou poštou je ekonomicky velice výhodný. Je to relativně rychlá metoda, při které není nutné vybírat respondenty jen z určité oblasti, ale i z více různých oblastí a to bez zvýšení nákladů. Respondent je ochotnější uvěřit v anonymitu průzkumu. Je zde nutnost správně formulovaných otázek, protoţe respondent nemůţe konzultovat význam s tazatelem. Přesto vše jsem se rozhodl, ţe průzkum veřejného mínění provedu osobním šetřením. Vyrazil jsem do ulic a začal oslovovat lidi spíše tam, neţ na Internetu, coţ byla má původní představa. 6.2 Postup a harmonogram průzkumu Průzkum byl realizován pomocí dotazníku, viz Příloha B ii. v němţ respondenti dotazník vyplňovali na základě náhodného oslovení. Údaje z vyplněných dotazníků byly matematicky statisticky zpracovány a vyhodnoceny. Přípravná projektová fáze se uskutečnila v průběhu prosince Realizační fáze, čili doba, po kterou zmapování veřejného mínění probíhalo, a dotazník byl předáván k vyplnění, a zároveň probíhalo další oslovování lidí a následně vyplňování dotazníku, respektive sběr dat bylo od do , tedy po dobu 23 dní. Po ukončení realizační fáze přišla fáze zpracování a vyhodnocení výsledků. Výsledky průzkumu byly zpracovány a vyhodnoceny během měsíce března

56 6.3 Výsledky průzkumu Jak jiţ bylo uvedeno, průzkum byl realizován metodou dotazníkového šetření, v němţ respondenti dotazník vyplňovali na základě oslovení převáţně v oblasti Okresního a Krajského soudu v Ústí nad Labem a jeho okolí a dále v oblasti Krajského ředitelství policie Ústeckého kraje v Ústí nad Labem. Respondenti byli vybráni náhodně. Celkově bylo osloveno 86 osob. Respondenti byli předem záměrně informováni o tom, ţe se jedná o anonymní dotazník, a to z důvodu, abych předem potlačil moţnost jejich nepravdivých, nebo úmyslně zkreslených odpovědí, a tím jsem dosáhl přesnějšího výsledku průzkumu. Dotazník celkem vyplnilo 59 respondentů, různého stáří a různého vzdělání, z toho 31 ţen a 28 muţů. Všichni oslovení byli poţádání o vyplnění krátkého dotazníku, který má 19 bodů a předem byli informování, ţe veškeré získané informace a výsledky poslouţí pouze ke zpracování do mé závěrečné práce. Odpovědi respondentů: Otázka č. 1 Zaregistrovali jste, ţe od je v účinnosti nový trestní zákoník? Graf č. 1 grafické znázornění výsledků na otázku č. 1 Zdroj : vlastní úprava Na první poloţenou otázku většina oslovených reagovala okamţitě bez rozvahy a velmi kladně. Je velmi dobré zjištění, ţe veřejnost bere v patrnost takové změny v zákonech, jako je nový trestní zákoník. Jednoznačně 85 % dotázaných vědělo ţe je jiţ od v účinnosti. V tomto případě pouze 6 oslovených ţen a 3 muţi, o novém trestním zákoníku nevědělo. 56

57 Otázka č. 2 Myslíte si, ţe jsou výše uloţených trestů v ČR za určité druhy trestných činů dostačující? Graf č.2 grafické znázornění výsledků na otázku č. 2 Zdroj : vlastní úprava Trestem je obecně myšleno něco, co má negativní dopad na ţivot toho, kdo se dopustil zakázaného jednání. V právu se pouţívá toto slovo pro postih pachatele trestného činu. V současné době je pojetí trestu zaloţeno na tom, ţe trest musí být přiměřený, musí chránit společnost od kriminality a zabránit pachateli aby v trestné činnosti pokračoval. Poloţil jsem osloveným respondentům otázku, zda si myslí, ţe jsou výše uloţených trestů za určité druhy trestných činů, které jsou veřejně dostupné, třeba i medializované v tisku, v televizi, nebo v jiných sdělovacích prostředcích a médiích dostačující. Na tuto otázku jsem dostával nejprve kladné odpovědi, ale později se více a více oslovených v odpovědích rozcházelo. To ţe jsou výše uloţených trestů v ČR dostačující si myslí pouze 39 %, coţ je 23 oslovených a 51 % oslovených zastává názor, ţe jsou výše trestů nedostačující, coţ je 18 ţen a 12 muţů. Další oslovení s touto problematikou nejsou seznámeni a neví. 57

58 Otázka č. 3 Jste přesvědčeni, ţe lze úspěšně převychovat člověka tím, ţe mu soud uloţí určitý druh trestu za spáchaný trestný čin? Graf č. 3 grafické znázornění výsledků na otázku č. 3 Zdroj : vlastní úprava Na tuto otázku jsem se opět podle vyhodnocení nedočkal jednoznačných odpovědí. 53 % oslovených si myslí, ţe lze uloţeným trestem převychovat člověka, ovšem 44 % respondentů má opačný názor. Otázka č. 4 Jste toho názoru, ţe má uloţený druh trestu vliv na rodinu odsouzeného? Graf č. 4 grafické znázornění výsledků na otázku č. 4 Zdroj : vlastní úprava 58

59 Zde jednoznačně převaţuje názor, ţe uloţený druh trestu má velký vliv a dopad na rodiny odsouzených. 27 oslovených ţen a 27 muţů jsou pro názor ano, a pouze 1 ţena má názor ţe ne, ostatní oslovení nevědí. Otázka č. 5 Setkali jste se ve svém okolí s konkrétním druhem trestu uloţeným podle trestního zákoníku? Pokud ano, tak s jakým druhem trestu: Graf č. 5 grafické znázornění výsledků na otázku č. 5 Zdroj : vlastní úprava Trestní zákoník obsahuje úplný výčet trestů, které lze za spáchání trestného činu ukládat. Obecně jsou vymezeny v jeho první části a dále je v jeho druhé části stanoveno, v jaké míře a výměře lze trest uloţit. Tomuto se říká trestní sazba. Na tuto otázku 75 % oslovených odpovědělo, ţe se jiţ do styku s konkrétním druhem trestu uloţeným podle trestního zákoníku ve svém okolí dostalo. Při vyhodnocování s jakým konkrétním druhem trestu velké procento uvedlo nejčastěji setkání s trestem odnětí svobody, celkem 40 oslovených (21 ţen a 19 muţů). Obecně prospěšné práce udalo 28 oslovených (11 ţen a 17 muţů). 17 osloveným je znám i zákaz činnosti a dále i zákaz pobytu a to 15 osloveným. Zatím neznámým druhem trestu zůstává pro veřejnost stále ještě druh ukládaného trestu jako je ztráta vojenské hodnosti, ztráta čestných titulů nebo vyznamenání a trest domácího vězení. 59

60 Graf č. 6 grafické znázornění výsledků na podotázku č. 5 Zdroj : vlastní úprava 60

61 Otázka č. 6 Myslíte si, ţe moţnost soudů uloţit relativně nový druh trestu zákaz vstupu na sportovní, kulturní a jiné společenské akce je efektivní a jeho zavedení v ČR bylo nutné? Graf č. 7 grafické znázornění výsledků na otázku č. 6 Zdroj : vlastní úprava Nový trestní zákoník, jak jiţ víme, umoţňuje uloţit pachateli za určitých a daných podmínek tento druh trestu samostatně a to aţ na dobu 10 let. Při výkonávání tohoto trestu je odsouzený povinnen spolupracovat s probačním úředníkem podle probačního plánu a ten musí dohlíţet na dodrţování tohoto zákazu. V praxi to vypadá například tak, ţe uloţený trest zákaz vstupu na kaţdou sportovní akci, na které se platí vstupné byl uloţen odsouzenému který patří mezi fandy fotbalového nebo hokejového klubu a má oprávněnou pověst člena tvrdšího jádra klubu a při zápasech neustále fyzicky bojuje s táborem protivníků a dopouští se výtrţností. Ten se pak musí, kdyţ je zápas vyhodnocen jako rizikový, při zápase hlásit na policii, a pokud na utkání půjde, čeká ho obvinění z maření úředního rozhodnutní a nástup do vězení. Soud také dále můţe uloţit trest zákaz vstupu na veškeré kulturní, společenské a sportovní akce, nebo můţe tento druh trestu pouze zúţit na konkrétní akce, protoţe by v tomto případě nemohl vlastně navštívit ani kino nebo například ani restauraci, kde hraje ţivá hudba. V tomto případě by se tak jednalo o velké omezení jeho aktivit. Zmíněný zákaz představuje zcela novou věc trestního zákoníku a teprve praxe nám ukáţe, jak bude tento druh trestu účinný. V případě poloţení této otázky velká většina, a to celých 86 % oslovených, s uloţením tohoto druhu trestu naprosto souhlasí. 61

62 Otázka č. 7 Myslíte si, ţe trest uloţení domácího vězení je efektivní a jeho zavedení v České republice bylo nutné? Graf č. 8 grafické znázornění výsledků na otázku č. 7 Zdroj : vlastní úprava Zatímco v předchozí otázce jsme se dozvěděli, ţe 86 % dotázaných si myslí, ţe moţnost soudů uloţit relativně nový druh trestu zákaz vstupu na sportovní, kulturní a jiné společenské akce je efektivní a jeho zavedení v ČR bylo nutné, více neţ polovina dotázaných si to nemyslí o ukládaném druhu trestu domácího vězení. Přitom tento druh trestu je výjimečný v tom, ţe umoţňuje postihnout pachatele, aniţ by ho vytrhl ze své rodiny a z pracovních návyků a přináší také úsporu nákladů na výkon trestu. Dle mého otevírá zcela novou kapitolu trestní politiky v ČR. V mnoha zemích je jiţ tato metoda velmi osvědčená. Zavedení a ukládání tohoto druhu trestu by také mělo zaplnit mezeru, která vznikla díky nové úpravě trestu obecně prospěšných prací, který uţ není moţné ukládat opakovaně, především u majetkové trestné činnosti, u které soud zvaţuje i uloţení nepodmíněného trestu odnětí svobody. Zde přichází v úvahu alternativa uloţení právě trestu domácího vězení, kde odsouzený má tu povinnost, zdrţovat se v zákonem stanovené době, tj. od 20:00 do 5:00 hodin, pouze ve svém obydlí, v případě ţe soud nerozhodne jinak. Odsouzený k tomuto trestu je mimo jiné také povinen probačnímu úředníkovi kdykoliv umoţnit vstup do místa výkonu trestu. Tento trest domácího vězení můţe být uloţen pouze přečiny a to v maximální délce dvou let. 62

63 Otázka č. 8 Souhlasíte s druhem trestu obecně prospěšné práce? Graf č. 9 grafické znázornění výsledků na otázku č. 8 Zdroj : vlastní úprava Nový trestní zákoník jiţ mnohem přesněji a mnohem přísněji vymezuje cílovou skupinu pachatelů, kterým má být tento druh trestu uloţen a také zamezuje ukládání tohoto trestu recidivistům, kteří tento uloţený druh trestu jiţ v minulosti vykonávali, nebo těm, kteří mají takovou kriminální minulost a jejich aktuální ţivotní a sociální situace soudům nedává dostatek záruk, ţe uloţený uvedený trest budou schopni v budoucnu úspěšně splnit. Také zde jiţ dochází k zpřesnění organizace celého trestu a k podstatnému administrativnímu zjednodušení. Probační a mediační sluţba České republiky připravuje mimo jiné i celostátní elektronický webový katalog poţadavků na obecně prospěšné práce, který bude k dispozici jak soudcům, tak i vyšším soudním úředníkům a to dle mého vše dost urychlí. Všechny tyto změny myslím si ţe přispějí k výraznému zvýšení vykonatelnosti a kvality tohoto trestu. 97 S tímto druhem trestu při oslovení veřejnosti souhlasilo nejvíce oslovených a to celých 98 % všech respondentů. Tento druh trestu soudci ukládají za porušení zákona. Jedná se o alternativní sankci za přečiny, jako jsou například řízení pod vlivem alkoholu, rvačky, výtrţnictví, neplacení výţivného, krádeţe nebo podvody. Horní sazba u takovéhoto trestného činu však nesmí překročit pět let. Ve většině případů se nejčastěji jedná o manuální práci, kterou organizace veřejného sektoru vytvoří těmto lidem za trest. Jsou vykonávány ve prospěch obcí, státních nebo jiných obecně prospěšných institucí. V případech kdy se uvedené organizace potýkají například s podstavem vlastních zaměstnanců, jim tato forma spolupráce

64 skutečně velice pomůţe. Velkou výhodou tohoto trestu je i to, ţe zde můţe fungovat i nepřetrţitý provoz. Tento druh trestu se dá odpracovat například i o víkendu, aniţ by se činnost v rámci trestu souběţně shodovala s běţnou pracovní dobou v zaměstnání. Tento trest je nutné odpracovat osobně, bezplatně, ve svém volném čase, a to nejpozději ve lhůtě jednoho roku ode dne, kdy soud nařídil výkon trestu. O místě výkonu trestu rozhoduje vţdy soud a to na návrh probačního úředníka. Tyto obecně prospěšné práce přinášejí prospěch jak společnosti, tím ţe nezatěţují stát vysokými náklady jako ve vězení a obstarávají práci zdarma, tak odsouzenému. Odsouzení také v určitých případech mohou vykonávat v rámci tohoto trestu i kvalifikované a náročné práce, to však záleţí na schopnostech a kvalifikaci konkrétního člověka a především na tom, jestli bude konkrétní organizace ochotna takovou práci vůbec poskytnout. Soud tento druh trestu můţe uloţit v rozsahu 50 aţ 300 hodin u dospělích, a 50 aţ 150 hodin u mladistvích, a to za přečin, na který trestní zákon stanoví trest odněntí svobody s horní hranicí trestní sazby do pěti let. Po úspěšném vykonání určených prací se odpracovaný trestný čin vymaţe z rejstříku trestů odsouzeného. Pokud však odsouzený tento druh trestu nebude řádně vykonávat, můţe soud rozhodnout o přeměně na nepodmíněný trest odnětí svobody a to v rozsahu, ţe kaţdá neodpracovaná hodina se přeměňuje na jeden den odnětí svobody. Otázka č. 9 Jste přesvědčeni, ţe zavedení trestu domácího vězení v naší zemi je vnímáno jako citelnější újma neţ krátké nepodmíněné tresty? Graf č. 10 grafické znázornění výsledků na otázku č. 9 Zdroj : vlastní úprava Tato otázka v dotazníku navazuje na jiţ zmiňovaný druh trestu domácí vězení a specifikuje názor nadpoloviční většiny, coţ je 36 dotázaných, kteří si myslí, ţe tento druh 64

65 trestu v naší zemi není určitě vnímán jako citelnější a větší újma neţ krátké nepodmíněné tresty. Otázka č. 10 Jste pro sníţení trestní odpovědnosti od 14 let? Graf č. 11 grafické znázornění výsledků na otázku č. 10 Zdroj : vlastní úprava U této otázky většina oslovených jednoznačně je pro sníţení trestní odpovědnosti, ale zkušenosti s trestným činem který způsobila osoba mladší 15 let má pouze 30 oslovených, coţ je 51 %. Sníţení věkové hranice trestní odpovědnosti bylo jednou z nejdiskutovanějších změn po celou dobu projednávání nového trestního zákoníku. O této problematice se vedly dlouhé a odborné debaty, a to nejen v průběhu celé přípravy nového trestního zákoníku, ale i po jeho přijetí. Cílem sníţení věkové hranice mělo být umoţnění účinnějších postihů tzv. dětských zločinců. Proti sniţování trestní odpovědnosti se však vyslovila i velká řada kritiků, kteří řešili především uspíšení sexuálního ţivota mládeţe. Prezident České republiky podepsal novelu trestního zákoníku ustanovující věkovou hranici trestní odpovědnosti od 15 let, a tímto zrušil původní návrh kodexu sniţující trestní odpovědnost na 14 let, který nestihl nabýt platnosti. Předloţený návrh schválila poslanecká sněmovna 19. června Senát poté neschválil ţádný z pozměňovacích návrhů, a k přijetí novely chyběly pouze dva hlasy. Po uplynutí měsíční lhůty, kterou má senát na projednání zákonů, byl návrh poté v souladu s Ústavou České republiky předloţen prezidentovi jako přijatý

66 Otázka č. 11 Máte zkušenosti s trestným činem, který způsobila osoba mladší 15 let? Graf č. 12 grafické znázornění výsledků na otázku č. 11 Zdroj : vlastní úprava V rámci průzkumu veřejného mínění nešla opomenout ani zkušenost respondentů s trestným činem, který způsobila osoba mladší 15 let. Tato otázka je zaměřena na obecné zkušenosti. Otázka č. 12 Myslíte si, ţe alternativní tresty, kdy je pachatel trestán jiným způsobem, například nějakým druhem omezení, nebo nějakou povinností, působí na pachatele preventivně a brání mu v páchání další trestné činnosti a dostatečně chrání společnost? Graf č. 13 grafické znázornění výsledků na otázku č. 12 Zdroj : vlastní úprava 66

67 Ke spokojenosti s ukládáním alternativních trestů se vyjádřila více neţ polovina kladně a 54 % respondentů je spokojená a myslí si, ţe ukládání těchto alternativních trestů chrání společnost dostatečně, také ţe působí preventivně a hlavně brání v páchání další trestné činnosti. Otázka č. 13 Jste pro obnovení trestu smrti za spáchané zvlášť závaţné trestné činy? Graf č. 14 grafické znázornění výsledků na otázku č. 13 Zdroj : vlastní úprava Tato otázka se mi zdá jako realistický popis dnešní doby. Při této otázce jsem sledoval velkou otevřenost v komunikaci. Většina oslovených měla velmi podobné argumenty. V souvislosti s velmi se rozmáhající kriminalitou a zločinem, s rostoucím násilím i se zvyšující se brutalitou jsou zastánci trestu smrti přesvědčeny, ţe tento druh trestu by vedl k zabránění recidivy a působil by jako odstrašující příklad moţným pachatelům. Také by tento trest z důvodu jeho praktičnosti nepředstavoval jiţ další hrozbu pro společnost. Většina si dále také myslí, ţe je to jediný spravedlivý trest v případě závaţného brutálního trestného činu. Trest smrti byl v České republice zrušen 2. května 1990 zákonem č. 175/1990 Sb. a v roce 1991 byl také výslovně zakázán ústavně a to v Listině základních práv a svobod, v článku 6, odst. 3. Pro jeho obnovení bylo jednoznačně a bez sebemenšího zaváhání 81 % oslovených. Pouze 8 oslovených, coţ je cca 14 %, se vyjádřilo proti tomuto trestu, a tato menšina ponejvíce zastává názor, ţe trest smrti je nemorální a jde pouze o akt msty. Také zde padl názor, co dělat a jak postupovat v případě zjištění justičního omylu, neboť trest smrti je nevratný, nebo také bylo upozorňováno na to, ţe pro Českou republiku zákaz trestu smrti vyplývá jako povinnost daná mezinárodním právem a vzhledem k naší ústavě 67

68 a mezinárodněprávním závazkům dnes jiţ naše republika nemůţe trest smrti zavést a to nám brání v pouţití tohoto trestu za všech okolností. Dále zde také padl názor, ţe je to krutý a nelidský trest a měl by být celosvětově pro násilné trestné činy zakázán. Já zastávám názor, ţe kaţdý stát by se měl bez jakýchkoliv nátlaků a mezinárodních smluv, svobodně a volně rozhodnout, za jaké trestné činy bude trestat trest smrti či nikoliv. Otázka č. 14 Ve kterém roce si myslíte, ţe byl zrušen trest smrti v České republice? Graf č. 15 grafické znázornění výsledků na otázku č. 14 Zdroj : vlastní úprava Otázka č. 15 Je podle vás doţivotí, coţ je u nás výjimečný nejvyšší moţný uloţený trest, adekvátní náhradou za trest smrti? Graf č. 16 grafické znázornění výsledků na otázku č. 15 Zdroj : vlastní úprava 68

69 Nejvyšším moţným uloţeným trestem je v naší republice doţivotí, o kterém si 63 % oslovených myslí, ţe to není adekvátní náhradou za zrušený trest smrti. Je potřeba zamyslet se nad výkonem tohoto trestu odněntí svobody. Jaký má smysl jeho výkon, jaký je přístup společnosti, jaký je přístup osob zabezpečující výkon tohoto trestu a jaký je jejich přístup k jednotlivým odsouzeným. Je také potřeba pečlivě a důsledně dohlédnout, aby byl výkon tohoto trestu zabezpečen dostatečně humáním způsobem, aby nedocházelo k větší ujmě na důjstojnosti a na právech odsouzeného, neţ je nezbytně nutné. Tento druh trestu bývá označován za obdobu, nebo náhradu za trest smrti. Myslím si, ţe má však jen velmi malou míru moţnosti nápravy pachatele a ukládání takových to trestů by mělo být jen vyjímečnou záleţitostí. 69

70 Otázka č. 16 V současné době, kdy vyplňujete tento dotazník, v jakém oboru pracujete? Graf č. 17 grafické znázornění výsledků na otázku č. 16. Zdroj : vlastní úprava 70

71 Otázka č. 17 Jaké je vaše nevyšší dosaţené vzdělání: Graf č. 18 grafické znázornění výsledků na otázku č. 17 Zdroj : vlastní úprava Vzdělanostní struktura oslovených je zastoupena rozdílně. Nejvíce respondentů má střední středoškolské vzdělání s maturitou 39 %. Větší polovinu dotazovaných tvoří skupina s vyšším odborným vzděláním 15 %, nebo vysokoškolským vzděláním 37 %. Jen 9 % oslovených je pouze vyučeno. Otázka č. 18 Pohlaví: Graf č.19 grafické znázornění výsledků na otázku č. 18 Zdroj : vlastní úprava 71

72 Dotazníkového šetření se zůčastnilo celkem 59 respondentů, z toho 31 ţen a 28 muţů. Jednalo se o občany, kteří se v době oslovení pohybovali převáţně v oblasti Okresního a Krajského soudu v Ústí nad Labem a jeho okolí a dále v oblasti Krajského ředitelství policie Ústeckého kraje v Ústí nad Labem. Respondenti byli vybráni náhodně. Věkové rozloţení dotázaných je podrobně uvedeno v grafu č. 20. Většina oslovených, tj. 42 % byla ve věku 31 aţ 40 let. Hned za touto skupinou následovala skupina respondentů ve věku 41 aţ 50 let, tj. 29 %. Snahou dotazníkového šetření bylo postihnout všechny věkové kategorie, coţ se z větší části podařilo. Jen u skupiny do 20 let nebylo zastoupení ţádné. Otázka č. 19 Věk: Graf č. 20 grafické znázornění výsledků na otázku č. 19 Zdroj : vlastní úprava 6.4 Shrnutí Na své otázky jsem dostal odpovědi, které ještě předčily mé skeptické očekávání. Některé byly výstiţné a krátké, někdy mnohem delší, některé více neurčité ale i konkrétní. Jednoznačně to také ovlivnil fakt, ţe trestní zákoník č. 40/2009 Sb. se ještě široce nedostal do podvědomí většiny oslovených lidí a s relativně novými ukládanými druhy trestu domácí vězení a zákaz vstupu na sportovní, kulturní a jiné společenské akce, má veřejnost zatím velmi malou zkušenost. Nový trestní zákoník, který jiţ jako moderní právní norma odpovídá evropským standardům 21. století, poskytuje větší ochranu společnosti před trestnými činy 72