E TRADICE SOUČASNOST

Transkript

1 E TRADICE SOUČASNOST

2 MAGIE TRADICE SOUČASNOST DOCttOV"Í SVĚT I"DIE Richard Waterstone Konzultant ediční řady Piers Vitebsky KNIŽNÍ KLUB I PRÁH

3 Z anglického ongmálu India přeložil Jaroslav Holman. Obsah Redigovala Helena Kučerová. Vydal Knižní klub, k. s., ve spolupráci s nakladatelstvím Práh. pošt. přihr. 46, Praha 8, v Praze roku 1996 jako svou 360. publikaci. Odpovědný redaktor Michal Rybka. Technická redaktorka Úvod 6 Podoby Višnuovy 46.Jógická učení 82 Čas a vesmír 122 Přílohy 160 Jana Maryšková Počet stran 184. Sazba Persona, spol. sr. o. Tisk Neografia Martin. Vydání prvni. Copyright 1995 Duncan Baird Publishers Commissioned artwork and maps 1995 Duncan Baird Publishers (for copyright in Indie na úsvitu dějin 8 Kultura povodí Indu 10 Árjové 12 Bohové válečníci 14 Védy 16 Bohové oběti 18 Bohyně matka 20 Upanišady 22 Karma 24 Trimúrti Višnuovy avatáry Rámájana Hanumán Mahábhárata Bhakti Bhagavadgítá Kršna Šiva a Bohyně 64 Jóga Hathajóga Schopnosti jóginů Prána Kundaliní Meditace Mantry Mandaly Rituál a umění Duše Smrt Pojetí času Má já Stvoření Šiva Natarádža Džinistická kosmologie Astrologie Hinduistické chrámy Mughalové Poulě 161 Sedm svatých měsl I 61 Poutní místa na Ganze 162 Šivaislickd poutnf mis/a na jihu 164 Buddhistické a džinislické rírlhy 166 Meditace 168 the photographs sce acknowledgements pages which are to bc rcgarded as an extension of this copyright) Translation Jaroslav Holman 1996 ISBN orig (Duncan Baird. Londýn) ISBN (Knižní klub. Praha) ISBN X Zříkavost 26 Lesní učení 28 Život Buddhův 30 Buddhovo osvícení 32 Buddhovy promluvy 34 Stúpy 36 Mahájánský a théravádský buddhismus 38 Džinismus 40 Tírthan.karové 42 Šivův lingam 66 Hadi, krávy a býci 68 Sádhuové 70 Ganéša 72 Šiva a Párvatí 74 Jižní synové Šivovi 76 Déví 78 Durgá a Kálí 80 ' Púdžá Ženy v transu Óm Tantra Svátky a poutě Rasa Lidové umění Hudba Tanec Guruové GuruNának Mahátma Gándhí Maharši Mahéš Jógí Saí Bába Radžníš Haré Kršna Symbolika jantry 168 Pozdrav slunci 170 Slovníc'ek I 72 Bibliografie 174 RejstNk 175 Poděkovdní 183 (Práh. Praha) Karma v džinismu 44 j.

4 44 ZŘÍKA VOST KARMA V DŽLNISMU 45 Karma v džinismu ckéčástice,jestliže se takového jednání vyvaruje. Karmy z minulých životů se pak karmicky negativní jen v případě, že se jej džinista skutečně mohl vyvarovat a do Pozlacené sochy \'chrámu Kóm mandir v lndauru ve stdtě Madhjapradé' zpodoh1lují d:!inistické tírthankary. kten se může zbavovat v prí'tběhu nid'!.ará, procesu jejího spalování. Proto musí konat askezi i jinak umrtvovat své tělo a dbát na "tři klenoty" (triratna) džinismu: správnou pustil se ho z "nedbalosti" (pramáda). Život džinistického laika by měl být přípravou na jeho příští zrození, kdy bude mnichem. Vrcholným a konečným pro odpoutali od hmotného světa, kdyt víru, správné vědění a správný život. jevem mnišského zřeknutí se světa, aske.. spdlili " svou minulou kannu, a zbavili se tak karmické zdtéfe. Nejsilnějším lapačem karmického prachu je skutkové, slovní i myšlené násilí. tického neulpívání, je san/ékhaná - dobrovolná smrt hladem. Džinisté se totiž lepí na duši a připoutává Džinistické prameny uvádějí, že karmu domnívají, že rituální sebevražda vylepší ji k tělu mnoha životů, aby váže i nezamýšlený násilný skutek, dnešní stav duše v jejím příštím zrození a přiblíží se duše mohla tohoto prachu džinismus ale považuje takový čin za ji ke konečnému odpoutání od hmoty. zbavit. Duši Cl duševno (džíva) chápou džinisté jako životadárný prvek obsaže NKJVYŠŠÍ CTNOST Všechny formy života obsahují dží, a (duševno, ný v lidských bytostech, zví životadárný prvek). a zasluhují si proto podle řatech, a dokonce i v rost džinistického učení ohled a soucit. Je třeba d sledně linách. Ve své původní podstatě je džíva čisté a vševědoucí, avšak při svém spo se vystříhat násilných či ml, které jiným živým bytostem ubližují, nebo je dokonce zabíjejí. Nenási l f (ahinsd) je v džinismu nejvyšší ctností. Zvířata mají stejný počet smysh't jako lidé, jení s posloupností těl se je v nich proto pfítomno džíva podobného druhu jako znečišťuje, neboť na něm ulpívá karmický prach. Neduše či neduševno (adžíva) v lidech a vyznačují se také témčř stejnými vlastnostmi. Tak jako lidé jsou schopna ovládat své chování a pamatovat si své minulé životy. Džinisté jsou přísnými vegetariány a pro stará a nemocná je prvkem neživotným. Je zvířata zřizují útulky, kde je o ně pečováno, dokud obsaženo ve hmotě, ale také nezemřou přirozenou smrtí. v prostoru a času, v jejichž rámci duše usiluje o odpoutání od těla. Džfva je přílomno i v rostlinách. Jejich život má podle džinistické nauky s životem lidským společné základní rysy: rostliny rostou, uvadají, jsou vnímavé na své okolí a jsou nad<lny jistým vědomím. Džinisté Konečným cílem, k ně se zdržují pojídání ovoce s mnoha semínky Nejpozoruhodnějším rysem džinistického pojetí karmy je jeho materiálnost. Džinisté muž se džinista ubírá po dobu mnoha svých zrození, je vysvobozeni duše. Musí se přitom bránit ulpívání nové karmy a zbavovat se karmy a odmítají potravu a nápoje, které procházejí nějakou změnou, jako např. fermentací v případě alkoholických nápojů. Džinistickému laikovi zásada nenásilí velice zužuje volbu povolání. Z tohoto důvodu džinisté totiž karmě přisuzují hmotnou podstatu: staré. Jelikož je karma důsledkem zápor pracují často v obchodě a finančnictví. Jejich představují si ji jako jemný prach, který se ného jednání, neváže jedinec nové karmi- náboženství má výrazně asketický základ, a džinisté proto z toho, co vydělají, mnoho ušetří. Džinistický princip nenásilí velice inspiroval OSM DRUHŮ KARMY zatemňuje vnímání a víru a antardja váže energii duše a brání jí ve vývoji. Mahátmu Gándhfl1o (viz str ). Ten sice nebyl džinistou, pocházel ale z Gudžarátu, který Džinistické učení rozlišuje osm druhů karmy, resp. karmických částic. Č tyři z nich jsou zhoubné: m6haníja zaslepuje a poutá duši ke klamným idejím, džiídndvaraníja zabral'\uje poznání a navozuje duševní a duchovní zmatení, daršanávaraníja Dalšími čtyřmi karmami jsou védaníja ovlivi\ující pocity štěstí a smutku. ndmakarma (,jmenná" karma) stanovující charakter příštích zrození jedince, djuhkarma ("tělesná" karma) určující délku jeho životů a g6trakarma ("klanová" karma) rozhodující o jeho rodovém zařazení a společenském postavení. je od 3. století n. I. jedním z hlavních center tohoto náboženství. G<\ndhí použil nenásilí jako vysoce účinné politické taktiky a při svých kampaních za dodržování občanských práv razil džinistické motto "Nenásilí je nejvyšší náboženskou povinnostr' (ahinsd param6 dharma). Tento švérámbarský asketa má v rukou roujku, kterou si navlékd, aby nevdechoval, a wdfž nezabíjel drohné organismy. Md také metličku na odsmulovdní hmyzu, který by jinak mohl rozmdčknout.

5 84 JÓGICKÁ UČENf Jóga Reliéf ze 7. stoletf v Mamallapuramu zpodobi'íuje boha Šivu prokazujícího uzndní mudrci 8/wgírat/wvi, Pod pojmem "jóga" se v Indii rozumí nauka o vysvobození z pout hmotného světa, která vedle teorie předkládá i praktický návod, jak a za použití jakých prostředků lze tohoto cíle, to jest m6kši, dosáhnout. Jóga je tedy podobně jako buddhismus a džinismus učením nejen teoretickým, ale především praktickým. Dělí se na řadu směrů, které většinou pří! iš nevybočují z rámce jógy jako jednoho z šesti tradičních filozofických systémů hinduismu. Na Západě bývá jóga dodnes mylně ztotožňována se soustavou tělesných poloh (ásanů) hathaj6gy (viz str ),jednoho z jejích odvětví, a její duchovní aspekty tam bývají opomíjeny. V indickém pojetí jsou ásany pouhými prostředky k vnitřní očistě a přeměně těla, které se který stojí v jógové pozici na jedné noze. teprve potom stává účinným nástrojem, s jehož pomocí se může duch přenést za hranice máji (viz str ), iluzorní reality tohoto světa. Slovo "jóga" bývá obvykle překládáno jako "spojení",jeho přesnějším ekvivalentem je ale "jho" či "jařmo" (anglicky: "yoke"). Jógin usiluje o "připřažení" svého "nižšího vědomí"- tj. toho, co dnes nazýváme "egem"- k "nejvyššímu vědomí", tj. k Absolutnu. Sebeovládáním, asketismem a meditací jógin ukázňuje svou "tělesnou mysl" (čitta), aby byla vyšší realitu brahma (božství, absolutního ducha) vůbec schopna vnímat. Jógické osvícení ovšem není čímsi, co by "zakoušela" jen mysl: někdy bývá popisováno jako stav, jehož "svědkem" je vědomí, když je "probuzeno", když je "spřaženo" s pravou podstatou světa. Chce-li adept či adeptka jógy poznat vyšší pravdu, musí nejprve prohlédnout závojem máji, který bývá přirovnáván k hladině jezera zčeřené větrem. Když se ale vítr utiší, hladina se zklidňuje a roztříštěnými obrazy začínají prostupovat pravé tvary. Obdobně se jóga snaží ustálit bludný tok vědomí, které plní přelétavou mysl proměnlivými vjemy a myšlenkami: Když se začátečník pokouší o velice jednoduchá jógická cvičení, například o soustředění na jeden bod nebo na svůj dech, jeho mysl začíná těkat a ruší jej imaginárními rozhovory, vzpomínkami a nesouvislými myšlenkami. Některé jógické směry při svém vzniku navázaly na dualistickou filozofii sdnkliji, která předpokládá existenci dvou základních oddělených entit - prahmoty (prakrti) a ducha (puru.še). Ke hmotě v nás je tento duch vázán silou karmy, resp. morálními dopady našich minulých činů. Tato individuální karmická zátěž pak způsobuje i naše opětovná zrození v koloběhu sansáry (viz str. 29). Základní příčinou její akumulace je naše touha žít v tomto světě plodně a činorodě, a proto jóg in, má-i i se z karmické kauzality vymanit, musí této touhy pozbýt. Naše mysl (čilla) v sobě nese otisky (sanskára) z našich minulých existencí. Tyto otisky se v současném životě aktivizují a mohou být překážkou pozitivního duchovního vývoje člověka. Jógin se je proto snaží cílevědomým úsilím odstranit a v průběhu dlouhodobého a náročného procesu vnitřního přerodu postupuje ke konečnému stadiu dokonalého duchovního očištění. Esoteričtější proudy jógy svými kořeny zřejmě tkví v předárjovském šamanismu (viz str ). Jóga totiž někdy používá Šl V A, I'ÁN JÓGY JÓGA 85 Soudobý plakdt zpodoblluje Šivu usazeného v jógové pozici na hole Kailá.ro. Jedno ze jmen boha Šivy je Jóganátha, Pán jógy. Často bývá zpodobňován, jak medituje v pozicích padmdsana ("lotosové"), siddhdsana ("mistrovské") nebo sukhdsaua ("pohodlné"). Z.ikladním rysem Šivovým je obojetnost: je největším z jóginů a zárovc ií božslvem/ingamu (falu), je erotickým asketou. Zosobňuje tak tantrickou (viz str. I I O-l l I) a lwtlwjógickou (viz str ) syntézu jógy a bhógy (smyslového požitku). Jeho jóga je nedualistická, protože nestaví jako postulát úplné oddělení duše a těla. Po1nocí asketického "vnitřního z<:ipalu'' naopak usiluje o přeměnu fyzického těla na tělo,jcmnohmotné" (s1ík.'ma), jež jediné je schopno dojít vysvobození. Podle Šil'apurdny je jóga potlačením veškeré aktivity až na meditace o Šivovi jakožto "čistém vědomí".