ZÁPADOČESKÁ UNIVERZITA V PLZNI D I P L O M O V Á P R Á C E

Transkript

1 ZÁPADOČESKÁ UNIVERZITA V PLZNI Fakulta právnická D I P L O M O V Á P R Á C E Oprávněné použití zbraně Pavlína Majerová 2013 Plzeň

2 Prohlašuji, že jsem tuto diplomovou práci na téma: Oprávněné použití zbraně zpracovala samostatně za použití uvedených pramenů a literatury. Pavlína Majerová

3 Ráda bych věnovala poděkování panu Doc. JUDr. Františkovi Novotnému, CSc. za jeho odbornou pomoc a cenné rady, které mi udělil ke zpracování této diplomové práce, a především bych chtěla poděkovat své rodině a přátelům, kteří mně byli velikou oporou. Děkuji vám všem.

4 Obsah 1. Úvod Okolnosti vylučující protiprávnost Obecně okolnost vylučující protiprávnost Rysy okolností vylučující protiprávnost: Druhy okolností vylučují protiprávnost Krajní nouze Podmínky krajní nouze Nutná obrana Podmínky nutné obrany Svolení poškozeného Podmínky svolení poškozeného Přípustné riziko Podmínky přípustného rizika Oprávněné použití zbraně Další okolnosti vylučující protiprávnost, které nejsou uvedeny v zákoně Výkon práv a povinností Výkon povolání Splnění závazného rozkazu Oprávněné použití zbraně Rozbor pojmu oprávněné použití zbraně Právní předpisy na, které je odkazováno z 32 trestního zákona Vývoj trestního práva s důrazem na oprávněné použití zbraně a jiné okolnosti vylučující protiprávnost Období první republiky

5 3.3.2 Období druhé republiky Současná právní úprava trestního práva Nový trestní zákoník a jeho změny v okolnostech vylučující protiprávnost Nejdůležitější zákony, které upravují oprávněné použití zbraně a příslušné sbory, kterým oprávnění použití zbraně dle zákonů náleží Zákon č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky Policejní sbor Použití zbraně a policie Policie a zbraně v období Policie a zbraně Policie a zbraně po roce Zákon č. 553/1991 Sb., o Obecní policii Obecní policie Zákon č. 154/1994 Sb., o Bezpečnostní informační službě Sbor bezpečnostní informační služby Zákon č. 219/1999 Sb., o ozbrojených silách České republiky Sbor ozbrojených sil Zákon č. 124/1992 Sb., o Vojenské policii Sbor vojenské policie Zákon č. 289/2005 Sb., o Vojenském zpravodajství Zákon č. 555/1992 Sb., o Vězeňské službě a justiční stráži Sbor příslušníků vězeňské služby a justiční stráže Zákon č. 341/2011 Sb., o Generální inspekci bezpečnostních sborů Sbor inspektorů bezpečnostních sborů Oprávněné použití zbraně ve spojení s nutnou obranou Nejvyšší soud, 7 Tdo 461/2004 D

6 6. Zbraně Rozdělení zbraní Dělení střelných zbraní Obranné zbraně Střelivo Kriminalistická balistika Zákon č. 119/2002 Sb., o střelných zbraních a střelivu Zbrojní průkaz Osobní zkušenosti se získáním zbrojního průkazu Úvahy de lege ferenda Dotazník na téma: Oprávněné použití zbraně Závěr Seznam literatury a internetových zdrojů Resümee

7 1. Úvod Oprávněné použití zbraně, toto slovní spojení je hlavní náplní této diplomové práce. Oprávněné použití zbraně je jednou z okolností vylučující protiprávnost. To, že tomu tak skutečně je, se můžeme dozvědět jednak z trestněprávní úpravy a jednak prakticky ze všech učebnic trestního práva, které jsou v naší zemi na trhu. Pozornému čtenáři by však neuniklo nebo by nemělo uniknout, že tato okolnost vylučující protiprávnost je z hlediska objasnění poměrně zanedbaná oproti krajní nouzi a nutné obraně. Autoři učebnic se zaměřují především na populárnější nutnou obranu a krajní nouzi, jelikož je dle mého mínění mnohem přijatelnější popisovat něco co je snáze definovatelné a rozpoznatelné. Tím samozřejmě nechci odsuzovat kterékoliv autory publikací zabývajících se těmito tématy. Domnívám se, že zákon popisuje krajní nouzi a nutnou obranu tak jasně a zřetelně, že často není pochyb o tom, že se o tyto okolnosti vylučující protiprávnost skutečně jedná. Kromě množství publikací vydaných na toto téma existuje i řada judikátů, které upřesňují a tím i doplňují případné mezery v zákoně, co se týče krajní nouze a nutné obrany. Judikatura k oprávněnému použití zbraně je skutečně zanedbatelná ve srovnání s jinými okolnostmi vylučujícími protiprávnost. Po přečtení samotného paragrafu nám zákonodárce nesděluje příliš informací, které by nám stačily na objasnění, zda se jedná o okolnost vylučující protiprávnost, či nikoliv. V mém okolí je mnoho osob, které se domnívají, že zabývat se právy je velice snadné. Často se mylně domnívají, že si stačí přečíst dva tři paragrafy a tím vyřešit a zhodnotit celou podstatu věci (je možné, že bych se k jejich názoru také dříve přikláněla, ale studium zde na Právnické fakultě ZČU v Plzni mi objasnilo, jak je právo záludné ), jenže všichni ti, kteří se právy zabývají, moc dobře vědí, že to tak jednoduché není. A není to tak jednoduché, ani co se týče oprávněného použití zbraně. Každý kdo má zájem dozvědět se více, musí nahlédnout do komentáře k Trestnímu zákoníku, kde je uvedeno, jaké jiné právní předpisy jsou příslušné k dané problematice. Dle mého názoru není tento výčet konečný, jelikož se domnívám, že zákon musí dopředu počítat s možnými změnami, v tomto případě by to mohl být například nový bezpečnostní sbor. V této souvislosti bych pohovořila krátce o Generální inspekci bezpečnostních sborů. 9

8 Při volbě tématu diplomové práce byla pro mě Katedra trestního práva na prvním místě, jelikož za celou dobu studia mne nezaujaly žádné jiné přednášky a semináře natolik, aby předčily ty z Katedry trestního práva. Po vypsání témat diplomových prací jsem také neměla těžké rozhodování, jelikož máme v naší rodině celkem kladný vztah ke zbraním (kladný v tom směru, užití zbraní na střelnicích). Z přednášek a seminářů jsem věděla, že učebnice i zákon oprávněné používání zbraně definují, proto jsem se domnívala, že nebude problém vyhledat materiály zabývající se tímto tématem. Věřila jsem, že existuje komplexní (alespoň jedna) publikace, která se tomuto tématu plně a uceleně věnuje. Po vystřízlivění z této představy jsem začala pátrat po zdrojích, které by mi napomohly tuto diplomovou práci uceleně sepsat. Doufám, že tato práce povede k objasnění problematiky, která není evidentně tak jasná, jak by se na první pohled zdálo. Budu se zde věnovat okrajově všem okolnostem vylučující protiprávnost, ale samozřejmě, že hlavní obsahem této práce bude poslední ze zákona jmenovaných okolností. Kromě současné právní úpravy zmíním i historickou úpravu oprávněného použití zbraně na území českých zemích (s bližším zaměřením na období První a Druhé republiky). Jelikož jiné právní předpisy jsou plnou a vlastně hlavní součástí oprávněného použití zbraně proberu ty nejpodstatnější z nich. Na konci diplomové práce vložím a vyhodnotím krátký dotazník, který jsem rozšířila jednak mezi studenty práv, širokou veřejnost, ale také mezi policisty České republiky. O tom, zda přidat dotazník do diplomové práce jsem dlouze uvažovala a domnívám se, že názor veřejnosti na toto téma je podstatný, jelikož když jsou kdekoliv zmiňovány okolnosti vylučující protiprávnost, tak to rozhodně není o oprávněném použití zbraně. 10

9 2. Okolnosti vylučující protiprávnost Téma oprávněné použití zbraně je jednou z okolností vylučující protiprávnost, proto je vhodné vysvětlit, co okolnost vylučující protiprávnost vlastně je a jaké druhy okolností český právní řád zná, kde a jak jsou upraveny. 2.1 Obecně okolnost vylučující protiprávnost Okolnosti se člení na: Okolnosti vylučující trestnost Okolnosti způsobující zánik trestnosti 1 V prvním případě, a to v okolnostech vylučující trestnost, osoby mohou dle přirozeného práva konat. Buď konají po právu či proti právu. Osoby, které konají proti právu, se dopouštějí trestného či jinak protiprávního činu. Skutek osob, které jednaly proti právu, jsou od sankcí, které stanoví zákon, osvobozeny a to na základě prokázání okolností vylučující protiprávnost. Jednající osoba musí prokázat, že skutek, který vykonala, není trestným či jiným protiprávním činem, jelikož osoba byla nucena k takovému kroku přistoupit pouze v krajních mezích a to zcela přiměřeně dané situaci. Tyto okolnosti zbaví osobu, která vykonala trestný čin, trestní odpovědnosti. Takovýto čin tudíž není protiprávní a ani nebezpečný pro společnost, a proto není stanovena trestní sankce. 2 Na účinky, které působí ex tunc 3 na okolnosti vylučující trestnost, je pohlíženo, jako by nevznikly, a tudíž trestněprávní odpovědnost nenastává. 1 KRATOCHVÍL, Vladimír. Kurs trestního práva: trestní právo hmotné: obecná část. 1. vyd. Praha: C.H. Beck, 2009, s Právnické učebnice (C.H. Beck). ISBN JELÍNEK, Jiří. Trestní právo hmotné: obecná část, zvláštní část. 2. vyd. Praha: Leges, 2010, s Student (Leges). ISBN účinky, které působí od prvopočátku, doslova by šel tento výraz vyložit jako: od tehdy 11

10 Ve druhém případě, a to při okolnostech, které způsobují zánik trestnosti, se účinky mění z ex tunc na ex nunc 4. Tyto okolnosti se dostaví následně po spáchání trestného činu a mají za následek, že zanikne společenská i protiprávní škodlivost 5. Okolnost vznikne až po spáchání trestného činu a může se projevit tím, že pachatel činu upřímně litoval, sám svůj čin oznámil úřadům či pomohl při objasňování své trestné činnosti 6. Dalším možným odlišením od těchto okolností vylučující protiprávnost je rozlišení od případů, kdy trestný čin spáchá osoba, která není způsobilá k trestní odpovědnosti. Trestný čin jako takový vznikl, ale pachatele není možné potrestat. Proto v jistých situacích se dá tento nedostatek způsobilosti považovat také jako za okolnost vylučující protiprávnost. Způsobilost k trestní odpovědnosti je určena příčetností, věkem, rozumovou a mravní vyspělostí Rysy okolností vylučující protiprávnost: - Jsou naplněny skutkové znaky trestného činu - Všechny trestné činy mohou být vyloučeny z trestní odpovědnosti, pokud byly spáchány v režimu okolností vylučující protiprávnost - Okolnosti jsou v zájmu společnosti, a tudíž je vyloučená společenská škodlivost - Účinky platí ex tunc - Při konání jedné okolnosti vylučující protiprávnost není možné použít druhou okolnost 4 účinky, které nepůsobí už od začátku, ale od určité skutečnosti, doslova by šel tento výraz přeložit jako: od nyní 5 KRATOCHVÍL, Vladimír. Kurs trestního práva: trestní právo hmotné: obecná část. 1. vyd. Praha: C.H. Beck, 2009, s Právnické učebnice (C.H. Beck). ISBN ŠÁMAL, Pavel, František PÚRY a Stanislav RIZMAN. Trestní zákon: komentář. 5. přeprac. vyd. Praha: C.H. Beck, 2003, s Beckova edice Komentované zákony. ISBN

11 Všechny druhy okolností (krajní nouze, nutná obrana, svolení poškozeného, přípustné riziko, oprávněné použití zbraně, výkon práv a povinností, výkon povolání) mají stejnou právní sílu Druhy okolností vylučují protiprávnost Zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, zná několik druhů okolností vylučující protiprávnost. Jsou jimi: 28 Krajní nouze 29 Nutná obrana 30 Svolení poškozeného 31 Přípustné riziko 32 Oprávněné použití zbraně Těchto pět okolností vylučujících protiprávnost je pevně stanoveno v Trestním zákoníku, avšak tento výčet není konečný. Další druhy okolností vyplynuly z praxe, není vyloučeno, že po novelizaci či po vydání nového trestního zákona nebudou tyto okolnosti vylučující protiprávnost již také zákonem uvedeny. Jsou jimi například další tři okolnosti vylučující protiprávnost a to výkon práv a povinností, výkon povolání 8 a beztrestnost agenta 9. 7 KRATOCHVÍL, Vladimír. Kurs trestního práva: trestní právo hmotné: obecná část. 1. vyd. Praha: C.H. Beck, 2009, s Právnické učebnice (C.H. Beck). ISBN JELÍNEK, Jiří. Trestní právo hmotné: obecná část, zvláštní část. 2. vyd. Praha: Leges, 2010, s Student (Leges). ISBN JELÍNEK, Jiří. Trestní právo hmotné: obecná část, zvláštní část. 2. vyd. Praha: Leges, 2010, s Student (Leges). ISBN

12 Nyní se budu věnovat krátkému popisu jednotlivých okolností vylučující protiprávnost. Jelikož se domnívám, že přesné znění jednotlivých okolností je důležité, budu citovat každou okolnost ze Zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník Krajní nouze Krajní nouze je první z okolností vylučující protiprávnost. Musí být splněno několik podmínek, aby se jednalo o krajní nouzi. Hlavními hesly je hrozící nebezpečí, bezprostřednost a především to, že konečný následek nesmí způsobit horší následky, než kdyby nebylo k činu v krajní nouzi přistoupeno. Krajní nouze je společně s nutnou obranou institutem, o kterém je nejvíce pojednáváno (z výčtu všech okolností vylučujících protiprávnost). (1) Čin, jinak trestný, kterým někdo odvrací nebezpečí přímo hrozící zájmu chráněnému trestním zákonem, není trestným činem. (2) Nejde o krajní nouzi, jestliže bylo možno toto nebezpečí za daných okolností odvrátit jinak anebo způsobený následek je zřejmě stejně závažný nebo ještě závažnější než ten, který hrozil, anebo byl ten, komu nebezpečí hrozilo, povinen je snášet. 10 V krajní nouzi dochází ke střetu státem chráněných zájmů 11. Osobě může vzniknout škoda jednáním nekonkrétního pachatele. Ochrana může být proti čemukoliv až na útočníka, jelikož proti útočníkovi je možná jiná okolnost vylučující protiprávnost a to nutná obrana. 10 ŠÁMAL, Pavel. Trestní zákoník: komentář. 1. vyd. V Praze: C.H. Beck, , s ISBN Např. život, zdraví, majetek 14

13 Podmínky krajní nouze 1. Nebezpečí, které ohrožují zájmy, jenž jsou pod ochranou státu 2. Nebezpečí nebylo možné odstranit jiným možným a dovoleným způsobem 3. Přiměřenost účinku krajní nouze 4. Vyloučenost osob, které mají za povinnost snášet případné riziko (policisté, vojáci, lékaři) 5. Skutečně hrozící nebezpečí 12 Příklady krajní nouze: O krajní nouzi se bude jednat v případě, když žena postřelí psa, který chce zaútočit na dítě, eventuálně muž úmyslně zničí sousedovu garáž proto, aby se oheň ze sousedova hořícího domu dál nerozšířil na zbytek města Nutná obrana Nutná obrana nastává v případě, že osoba musí použít na odvrácení možného nebezpečí čin, který by byl jinak trestný. Nutná obrana může být chápána jako pozitivní i v tom směru, pokud dokáže zabránit dokončení plánovaného trestného činu. Nutná obrana je pojistka státu, jenž nedokáže sám ochránit všechny osoby, které se na daném území pohybují. Pojistkou myslím situaci kdy, hrozí-li občanovi nebezpečí, má možnost se sám ochránit, aniž by byl následně trestně odpovědný. Nutná obrana je důležitým prvkem, jenž zajišťuje právo na sebeobranu. 12 KRATOCHVÍL, Vladimír. Kurs trestního práva: trestní právo hmotné : obecná část. 1. vyd. Praha: C.H. Beck, 2009, s Právnické učebnice (C.H. Beck). ISBN

14 Podmínky nutné obrany 1. Bezprostřední ohrožení státem chráněných zájmů 2. Neoprávněný zásah do zájmů jiných osob 3. Naplnění znaků skutkové podstaty trestného činu (např. zavinění) 4. Přímo hrozící nebezpečí útoku či stále probíhající útok 5. Vážnost útoku 13 (1) Čin jinak trestný, kterým někdo odvrací přímo hrozící nebo trvající útok na zájem chráněný trestním zákonem, není trestným činem. (2) Nejde o nutnou obranu, byla-li obrana zcela zjevně nepřiměřená způsobu útoku. 14 V praxi by se však nicméně mohlo stát, že osoba, které hrozí přímé nebezpečí, by použila nepřiměřené postupy. Tento jev se nazývá exces 15. Nepřiměřený útok by mohl znamenat třeba použití slzného spreje na spolužáka, který by si chtěl vypůjčit propisku 16. Příklady nutné obrany: Žena usmrtí muže, který na ní chce násilně vykonat soulož bez jejího souhlasu, tohoto aktu se domáhá pomocí střelné zbraně, či muž v restauračním zařízení udeří jiného muže, jenž ho pod vlivem alkoholu napadne nožem. 13 KRATOCHVÍL, Vladimír. Kurs trestního práva: trestní právo hmotné: obecná část. 1. vyd. Praha: C.H. Beck, 2009, s Právnické učebnice (C.H. Beck). ISBN ŠÁMAL, Pavel. Trestní zákoník: komentář. 1. vyd. V Praze: C.H. Beck, , s ISBN Výstřelek, v tomto případě jde o exces jako o vybočení ze stanovených mezí nutné obrany 16 JELÍNEK, Jiří. Trestní právo hmotné: obecná část, zvláštní část. 2. vyd. Praha: Leges, 2010, s Student (Leges). ISBN

15 Svolení poškozeného Stejně jako přípustné riziko je svolení poškozeného relativně novým institutem okolností vylučující protiprávnost. V roce 2009 prošlo trestní právo velkou změnou a do trestního zákoníku byly přidány výše uvedené dvě okolnosti vylučující protiprávnost. Svolení nebo-li udělení souhlasu k zásahu do práv vlastní osoby. Zásah by jinak nabyl protiprávní účinky, ale poškozený tímto krokem zamezí trestní odpovědnosti zasahující osoby Podmínky svolení poškozeného 1. Poškození osobních zájmů 2. Souhlas je jasně dán před činem, je zřetelně, jasně a samostatně udělený 3. Zásah do osobních práv se nesmí týkat zdraví (výjimkou jsou lékařské zásahy) 17 (1) Trestný čin nespáchá, kdo jedná na základě svolení osoby, jejíž zájmy, o nichž tato osoba může bez omezení oprávněně rozhodovat, jsou činem dotčeny. (2) Svolení podle odstavce 1 musí být dáno předem nebo současně s jednáním osoby páchající čin jinak trestný, dobrovolně, určitě, vážně a srozumitelně; je-li takové svolení dáno až po spáchání činu, je pachatel beztrestný, mohl-li důvodně předpokládat, že osoba uvedená v odstavci 1 by tento souhlas jinak udělila vzhledem k okolnostem případu a svým poměrům. (3) S výjimkou případů svolení k lékařským zákrokům, které jsou v době činu v souladu s právním řádem a poznatky lékařské vědy a praxe, nelze za svolení podle odstavce 1 považovat souhlas k ublížení na zdraví nebo usmrcení JELÍNEK, Jiří. Trestní právo hmotné: obecná část, zvláštní část. 2. vyd. Praha: Leges, 2010, s Student (Leges). ISBN ŠÁMAL, Pavel. Trestní zákoník: komentář. 1. vyd. V Praze: C.H. Beck, , s ISBN

16 Příklady svolení poškozeného: Žena požádá kolemjdoucího muže, aby rozbil okénko u jejího motorového vozidla z důvodu, že si ve vozidle uzavřela klíče. Dále např. muž požádá svého souseda, aby porazil strom, který by možným neřízeným pádem ohrožoval mužovo obydlí Přípustné riziko Obdobně jako je tomu u svolení poškozeného, je i tento institut mladou součástí právního řádu, nicméně jako okolnost vylučující protiprávnost je známa již delší dobu. O přípustném riziku se hovoří především ve spojení s lékařskými a hospodářskými výzkumy. Lidstvo je ve vývoji jakéhokoliv zaměření velmi progresivní, a proto ne všechny výzkumy mohou probíhat bez rizik. A právě tato rizika je nutno při výzkumech často podstupovat. Musí být správně odhadnuto, kdy daný výzkum za riziko stojí a kdy nikoliv Podmínky přípustného rizika 1. Veškeré riziko je spojené s výkonem povolání a to pouze za účelem společenského prospěchu a nesmí být protiprávní 2. Riziko nesmí nastat, nedala-li dotyčná osoba souhlas 3. Riziko musí být přiměřené výsledku 19 (1) Trestný čin nespáchá, kdo v souladu s dosaženým stavem poznání a informacemi, které měl v době svého rozhodování o dalším postupu, vykonává v rámci svého zaměstnání, povolání, postavení nebo funkce společensky prospěšnou činnost, kterou ohrozí nebo poruší zájem chráněný trestním zákonem, nelze-li společensky prospěšného výsledku dosáhnout jinak. 19 JELÍNEK, Jiří. Trestní právo hmotné: obecná část, zvláštní část. 2. vyd. Praha: Leges, 2010, s Student (Leges). ISBN

17 (2) Nejde o přípustné riziko, jestliže taková činnost ohrozí život nebo zdraví člověka, aniž by jím byl dán k ní v souladu s jiným právním předpisem souhlas, nebo výsledek, k němuž směřuje, zcela zřejmě neodpovídá míře rizika, anebo provádění této činnosti zřejmě odporuje požadavkům jiného právního předpisu, veřejnému zájmu, zásadám lidskosti nebo se příčí dobrým mravům. 20 Příklady přípustného rizika: Laboratorní výzkumník aplikuje na pokusné osobně lék proti rakovině, který nemá s určitostí prokázané všechny možné účinky, avšak jeho testování je zásadní pro další výzkum Oprávněné použití zbraně Poslední v zákoně uvedená okolnost vylučující je oprávněné použití zbraně. Uvedená na konci je dle mého mínění správně, jelikož sama o sobě není moc obsáhlá a odkazuje na mnoho jiných právních předpisů. Bez těchto dalších předpisů by tato okolnost byla zcela nedostatečně popsána a tím i interpretována. Jelikož je tato okolnost hlavní náplní mé práce, bude tématu věnována celá samostatná následující kapitola. 20 ŠÁMAL, Pavel. Trestní zákoník: komentář. 1. vyd. V Praze: C.H. Beck, , s ISBN

18 Další okolnosti vylučující protiprávnost, které nejsou uvedeny v zákoně Výkon práv a povinností Výkon práv a povinností, plynoucí z dikce zákona, se týká plnění pracovních povinností. Je to vlastně možnost rozhodnutí, jenž osoby činí ve spojení se svou funkcí. Např. soudce rozhodne o stanovení či nestanovení kauce, je to zcela v jeho kompetenci Výkon povolání Výkon povolání je velice blízký výkonu práv a povinností, přesto zde rozdíly existují. Při výkonu povolání je přímo normativně nařízeno, jak se osoba musí rozhodnout a co má učinit. Např. policista zabaví motorové vozidlo opilému řidiči Splnění závazného rozkazu Jednatelství na příkaz vylučuje trestnost jen dotyčné osoby, která přímo rozkaz splnila a nikoliv toho, kdo příkaz vydal JELÍNEK, Jiří. Trestní právo hmotné: obecná část, zvláštní část. 2. vyd. Praha: Leges, 2010, s Student (Leges). ISBN JELÍNEK, Jiří. Trestní právo hmotné: obecná část, zvláštní část. 2. vyd. Praha: Leges, 2010, s Student (Leges). ISBN KRATOCHVÍL, Vladimír. Kurs trestního práva: trestní právo hmotné : obecná část. 1. vyd. Praha: C.H. Beck, 2009, s Právnické učebnice (C.H. Beck). ISBN

19 3. Oprávněné použití zbraně Oprávněné použití zbraně je, jak už bylo v práci několikrát zmíněno, jedna z okolností vylučujících protiprávnost. Současná a předchozí právní úprava této okolnosti vylučující protiprávnost se ve své podstatě mnoho neliší. Zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník stanoví jako oprávněné použití zbraně: Trestný čin nespáchá, kdo použije zbraně v mezích stanovených jiným právním předpisem. 24 Zákon č. 140/1961 Sb., trestní zákon Trestný čin nespáchá, kdo použije zbraně v mezích zmocnění příslušných zákonných předpisů. 25 Obě právní úpravy odkazují na další právní předpisy nezbytné k interpretaci a pochopení institutu oprávněného použití zbraně. 3.1 Rozbor pojmu oprávněné použití zbraně Oprávněné použití zbraně Tento termín můžeme najít hned v několika odborných slovnících. Nejprve se zaměřím na objasnění pojmu jako celku, a poté rozeberu jednotlivá slova. 24 ŠÁMAL, Pavel. Trestní zákoník: komentář. 1. vyd. V Praze: C.H. Beck, , s ISBN ŠÁMAL, Pavel, František PÚRY a Stanislav RIZMAN. Trestní zákon: komentář. 5. přeprac. vyd. Praha: C.H. Beck, Beckova edice Komentované zákony. ISBN

20 Oprávněné použití zbraně je označována jako okolnost vylučující protiprávnost, toto označení je ve slovnících stejné. Naopak v dalších popisech se slovníky rozcházejí. Např. Právnický slovník od Prof. JUDr. Dušana Hendrycha a kol. se zaměřuje na popsání dalších pramenů (Především Zákon o Policii ČR, o Obecní policii a další ) oprávněného použití zbraně, jakožto i na krátké popsání použití různých druhů zbraní. 26 Oproti tomu Slovník českého práva od Doc. JUDr. Zdeňka Madara, Dr,Sc. a kol. se zaměřuje pouze na krátký popis oprávněného použití zbraně, který také odkazuje na paragraf 15 Trestního zákona. 27 Oprávnění Možnost chovat se nějakým způsobem. Tímto výrazem se Právnický slovník konkrétně nezabývá. Oproti tomu Slovník českého práva pod heslem Oprávnění odkazuje na jiný pojem a to na Právo subjektivní. Právo subjektivní je právo nějakého subjekt se nějak chovat či něco konat. Slovník rozlišuje právo na absolutní (platné vůči všem) a relativní (platné pouze v konkrétním daném právním vztahu). Použití- Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost uvádí pouze synonyma 28 ke slovu použít a to výrazy: upotřebit, užít. 29 Použití znamená využít příslušný nástroj k účelu,se kterým byl vyroben (např. střelná zbraň ke střelbě či vrhací nůž k hodu) či k užití nástroje i jiným způsobem, než za jakým účelem byl prvotně zhotoven (např. střelnou zbraň můžeme použít jako tupý nástroj vhodný k úderu). 26 HENDRYCH, Dušan. Právnický slovník. 1. vyd. Praha: Nakladatelství C.H.Beck, 2001, s ISBN MADAR, Zdeněk. Slovník českého práva. 3. rozš. a podstatně přeprac. vyd. Praha: Linde, 2002, s ISBN Synonymum je slovo, které má podobný význam, Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost: s Dodatkem Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy České republiky. Vyd. 3., opr. Praha: Academia, 2005, s ISBN Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost: s Dodatkem Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy České republiky. Vyd. 3., opr. Praha: Academia, 2005, s ISBN

21 Zbraň tento pojem lze najít prakticky v jakémkoliv slovníku. Výklady v jednotlivých slovnících se prakticky neliší. Zbraň je prostředek, který je využívaný na obranu, útok či boj. Rozlišujeme několik druhů zbraní (Více v kapitole: 6.1 Rozdělení zbraní); střelné zbraně, které mají pohon, který vypustí střelu 30; úderné zbraně, které slouží k útoku za použití fyzické síly a chladné zbraně; které jsou určeny pro sekání, bodání atd. 31 Oprávněné použití zbraně se týká použití zbraně v mezích jiných právních předpisů. U nutné obrany tomu tak není. Trestní zákoník přesně stanovuje, kdy se o nutnou obranu jedná a jaké podmínky musí být splněny. Zákon upravuje nutnou obranu v 29 Trestního zákoníku. Nutná obrana je druhou okolností vylučující protiprávnost. Starší úprava Trestního zákona z roku 1961 dává nutnou obranu na první místo a svým textem se prakticky od nové úpravy neliší, pouze v pojmech: chráněný tímto zákonem 32 x chráněný trestním zákonem 33. V současné úpravě je nahrazeno slovo: tímto za slovo: trestním, což ve svém konečném důsledku má zcela stejné účinky. Obě právní úpravy mají blanketní povahu. 30 TILCH, Horst a Frank ARLOTH. Deutsches Rechts-Lexikon. 3. Aufl. München: C.H. Beck, 2001, s ISBN HRAZDÍRA, Ivo, Libor KOVÁRNÍK a František NOVOTNÝ. Použití zbraně a zákon. Vyd. 1. Praha: Eurounion, 2000, s. 32. ISBN ŠÁMAL, Pavel, František PÚRY a Stanislav RIZMAN. Trestní zákon: komentář. 5. přeprac. vyd. Praha: C.H. Beck, 2003, s Beckova edice Komentované zákony. ISBN ŠÁMAL, Pavel. Trestní zákoník: komentář. 1. vyd. V Praze: C.H. Beck, , s ISBN

22 3.2 Právní předpisy na, které je odkazováno z 32 trestního zákona - zákon č. 219/1999 Sb., o ozbrojených silách České republiky; - zákon č. 124/1992 Sb., o Vojenské policii; - zákon č. 67/1992 Sb., o Vojenském obranném zpravodajství; - zákon č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky; - zákon č. 553/1991 Sb., o obecní policii; - zákon č. 154/1994 Sb., o Bezpečnostní informační službě; - zákon č. 555/1992 Sb., o Vězeňské službě a justiční stráži České republiky; - zákon č. 13/1993 Sb., celní zákon; - zákon č. 341/2011 Sb., o Generální inspekci bezpečnostních sborů - zákon č. 119/2002 Sb., o střelných zbraních a střelivu a o změně zákona č. 156/2000 Sb., o ověřování střelných zbraní, střeliva a pyrotechnických předmětů a o změně zákona č. 288/1995 Sb., o střelných zbraních a střelivu (zákon o střelných zbraních), ve znění zákona č. 13/1998 Sb., a zákona č. 368/1992 Sb., o správních poplatcích, ve znění pozdějších, a zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů. 34 Výčet právních norem, které mohou upravovat problematiku oprávněného použití zbraně, není zcela taxativní. Komentáře k Trestnímu zákoníku uvádějí výše vyjmenované zákony, které mohou být doplněny ještě dále jinými právními předpisy. Jinými právními předpisy se rozumí podzákonné právní předpisy. 35 Orgány vydávající podzákonné právní předpisy jsou povinny striktně se držet při jejich zhotovování v mezích zákona. 34 ŠÁMAL, Pavel. Trestní zákoník: komentář. 1. vyd. V Praze: C.H. Beck, , s ISBN Podzákonnými předpisy se rozumí vyhlášky, nařízení, závazné pokyny, atd. 24

23 Tyto podzákonné předpisy jsou vydávány především k upřesnění použití zbraně, nemohou však zmírnit podmínky, které jsou dány zákonnými předpisy, mohou pouze konkretizovat a zostřovat použití zbraní. Oprávněné použití zbraně představuje ten nejdůraznější zásah do práv fyzických osob. Použití zbraně je možno jen na základě oprávnění, které vzniká nejčastěji služebním poměrem. Nejdůraznější zásah do práv fyzických osob je použití zbraně z toho důvodu, že zákony přidělují ochraně životu nejvyšší právní zájem. Právo na život je ustanoven v Listině základních práv a svobod v čl Zmíněné právo je označeno jako základní lidské právo, které je nezadatelné, nezcizitelné, nepromlčitelné a nezrušitelné. I Česká republika je vázána také mezinárodními smlouvami a pakty, jako je např. Úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod, kde je právo na život zakotveno v čl V případě nutnosti zásahu jsou zasahující orgány povinny reagovat jen na bezprostřední hrozbu. Reakce musí být přiměřená akci. Zásah je naprosto vždy směřován proti pachateli, který svým jednáním ohrožuje druhé. Použití zbraně nemá nikdy v žádném případě pachatele zabít a také je naprosto vyloučeno použití zbraně proti třetím osobám, které nejsou do konfliktu nijak zapojeny. V případě, kdy hrozí velké riziko zasažení nepravého cíle, je použití zbraně také zakázáno. Další vyloučení použití zbraně je v situaci, že již bylo dosaženo cíle jiným způsobem, například některým z donucovacích prostředků. Obdobná situace nastane i tehdy, kdy již není možné dosáhnout cíle pomocí institutu použití zbraně. 36 PEZL, Tomáš a Michael PEZL. okumenty ke studiu ústavního práva. 4., upr. vyd. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2010, s. 14. ISBN

24 Každé užití zbraně je zcela na samostatném uvážení příslušníka ozbrojených sborů, který zákrok provádí. Rozhodnutí je nicméně závislé na několika okolnostech. Místo, čas, zkušenost se střelbou, situace zákroku, a především osobní přesvědčení, které vede k tomu, zda bude zbraň skutečně v zásadní moment použita. 38 Pokud se příslušník sboru rozhodne k zásahu, je tento akt nazýván: Bezprostředním zásahem. Bezprostřední zásah je aktem správního práva. Je to soubor činností, kterými je odvraceno nebezpečí. Správní právo uvádí příklady bezprostředních zásahů, které jsou spojeny se zásahy Policie ČR, jelikož právě Policie ČR je nejčastějším vykonavatelem těchto aktů MATES, Pavel, Jindřich ŠKODA a František VAVERA. Veřejné sbory. Vyd. 1. Praha: Wolters Kluwer Česká republika, 2011, s Právní monografie. ISBN Osobním přesvědčením bych v této situaci viděla to, jestli bude příslušník ozbrojeného sboru skutečně schopen zbraň fakticky použít. Zákon nemluví o duševním rozpoložení zasahujícího příslušníka. Jako příklad bych uvedla situaci, kdy zasahující policistka bude rozmýšlet, zda namířit zbraň proti pachateli, který je jejím známým. Všechny okolnosti a podmínky pro splnění použití zbraně jsou v pořádku, ale morální zásady ji brání zbraň využít. Zákon se nezmiňuje o tom, že i přes to, že složením slibu se člověk zavazuje plnit všechny požadavky, které jsou mu služebním poměrem uloženy, že je jistota, že se příslušník ozbrojeného sboru skutečně pro takovýto krok odhodlá. Upřímně řečeno, osobně v tomto nevidím žádný problém, jelikož se domnívám, že nikdo nemůže být nucen zasáhnout proti vlastnímu přesvědčení, ale toto také záleží na situaci. 39 HENDRYCH, Dušan. Správní právo: obecná část. 7. vyd. Praha: C.H. Beck, 2009, s Právnické učebnice (C.H. Beck). ISBN

25 3.3 Vývoj trestního práva s důrazem na oprávněné použití zbraně a jiné okolnosti vylučující protiprávnost Trestní právo je, bylo a vždy bude jedním z nejdůležitějších práv v každé zemi. Vztahy mezi lidmi musí být zákonitě upraveny už jen z toho důvodu, aby byly vytyčené nezbytné hranice možného dovoleného chování. Naše společnost se řídí heslem, že vše je dovoleno, co není zákonem zakázáno. Je proto nezbytné, aby bylo určité chování státní mocí zakázáno, a nejsou státem chráněnější zájmy než ty, které jsou právě vždy uvedeny v trestních zákonech. Dle mého názoru si nejsou historici zcela jisti a mohli by se pouze dohadovat, od kdy a jaká je ta první významná trestněprávní úprava. Jedna z prvních trestněprávních úprav na našem území byla, dle mého názoru, ze 16. století a byl to tzv. Koldínův zákoník, dále to bylo Obnovené zřízení zemské ze 17. st., tři úpravy z 18. st. a to Constitutio criminalis Josephina,Constitutio criminalis Theresiana a Všeobecný zákoník o zločinech a trestech na ně, počátkem 19. st. vznikl Zákoník o zločinech a těžkých policejních přestupcích, který byl v roce 1852 novelizován, o dva roky později byl vydán tzv. Výpraskový patent. V roce 1950 byl vydán Trestní zákon a v letech 1961 a 2009 byl poměrně zásadně přepracován KOLEKTIV, Karel Malý a. ějiny českého a československého práva do roku , přeprac. vyd. Praha: Linde, ISBN

26 3.3.1 Období první republiky První republika je datována od roku 1918 do roku Je to vlastně mezidobí dvou světových válek. S nadsázkou by se dalo říci, že 1. světová válka napomohla k osamostatnění českého národu z područí Rakouska Uherska. České země nebyly na úplnou samostatnost zcela připravené, a proto bylo stanoveno zákonem č. 11/1918 Sb.(Zákon Národního výboru československého, o zřízení samostatného státu československého) v čl. 2, že Československo se bude prozatímně řídit zemskými a říšskými zákony. 41 Pro trestní právo tento článek znamenal, že v Čechách a na Moravě byl stále v platnosti Trestní zákoník č. 117 Ř.z., o zločinech, přečinech a přestupcích z roku 1852, zatímco na Slovenku platila odlišná právní úprava a to Uherský trestní zákon z roku 1878, oba předpisy byly převzaty v pozdějších zněních. 2 Rakouského trestního zákoníku č. 117 uvádí, důvody, které vylučují zlý úmysl. Tento trestní zákoník v 2, písmeno g říká toto: když skutek se stal z neodolatelného donucení nebo u výkonu spravedlivé nutné obrany. 42 Aby se mohlo jednat o nutnou obranu, musely být splněny podmínky stanovené tímto zákonem. Důležitou roli v posuzování, zda se skutečně jednalo o akt, který nebude posuzován jako trestný čin, byl čas, místo, okolnosti činu, potřeba odvrácení útoku, atd. Tato trestněprávní úprava neznala pojem oprávněného použití zbraně, proto musel zákonodárce tento stav vyřešit následně pomocí jiných právních předpisů. Bylo totiž nutné upravit používání zbraní různými ozbrojenými sbory, které ke své činnosti potřebovaly vytyčit pravomoci, co se týká užití zbraní. Vymezit, za jakých okolností a v jakých situacích je možné použít zbraň, bylo podstatné za období první republiky stejně, jako je tomu i dnes. Zákonodárci proto vydali několik zákonných i podzákonných právních předpisů, které tuto problematiku upravovali. Předpisy byly zaměřeny vždy jednotlivě na daný sbor, z čehož je evidentní, že samostatná právní úprava použití zbraně nevznikla

27 Pro četnictvo byl uveden v platnost zákon č. 299/1920 Sb., o četnictvu, který použití zbraně jasně konkretizoval v Pro sbor stráže bezpečnosti byl vydán zákon č. 230/1922 Sb., o sborech stráže bezpečnosti. Příslušník sboru bezpečnosti mohl dle 4 užít zbraň pouze za předpokladu, že toho nebudou zneužívat a zbraň budou užívat s rozmyslem. Tento paragraf odkazuje na použití zbraně v Zákonu o četnictvu Období druhé republiky Pár let po skončení 2. světové války se ujala vlády Komunistická strana Československa, která zahájila velký rekodifikační proces nejdůležitějších zákonů, a proto byl uveden k životu program tzv. právnické dvouletky. Během roku prošla řada zákonů velkými změnami a samozřejmě se tento rekodifikační proces týkal i trestního práva. Roku 1950 byl vydán Zákon č. 86/1950 Sb., Trestní zákon. Tato trestněprávní úprava byla pojata v zcela novém duchu a to v duchu socializmu. Na prvním místě byla ochrana republiky s důrazem na materiální pojetí trestného činu. 45 Trestní zákon z roku 1950 výrazně rozšířil řady státem chráněných zájmů. Ochrana republiky a pracujícího lidu byla nad vším. 46 Tento trestní zákon upravoval okolnosti vylučující protiprávnost v 8 a to nutnou obranu, 9 upravoval krajní nouzi. Poprvé se setkáváme s úpravou oprávněného použití zbraně a to na konci tohoto zákona. 308 uváděl, že pokud použijeme zbraň v mezích příslušných zákonů, tak nespácháme trestný čin materiální pojetí trestního činu znamená, že je kladen důraz na škodlivost, která směřuje proti společnosti 46 JÁNOŠÍKOVÁ, Petra, Vilém KNOLL a Alena RUNDOVÁ. Mezníky českých právních dějin. 3. rozš. vyd. Plzeň: Aleš Čeněk, 2010, s Vysokoškolské učebnice (Aleš Čeněk). ISBN

28 Jako nutnou obranu bylo možné kvalifikovat čin, kterým byl odvracen útok na lidově demokratickou republiku či na jednotlivce a útok přímo hrozil nebo stále trval. Další z podmínek u nutné obrany byla přiměřenost útoku. Krajní nouzí se rozumělo odvracení nebezpečí, které bezprostředně hrozilo lidově demokratické republice či jednotlivci. Tento zákon stanovil, že způsobená škoda musela být menší, než ta která přímo hrozila a nebylo možné učinit jiné kroky, jenž by vedly k odstranění škody. Na rozdíl od současné úpravy bylo v tomto paragrafu v odstavci druhém uvedeno, že se o krajní nouzi nejedná v situaci, kdy osoba, které nebezpečí hrozilo, byla povinna toto riziko snášet. Domnívám se, že toto ustanovení odkazovalo na nebezpečí hrozící přímo z výkonu povolání (např. lékař při vyšetření pacienta, policista při policejním zákroku, atd.). 47 Oprávněné použití zbraně bylo upraveno, jak je již výše v práci zmíněno, v 308. Ten byl zasazen do hlavy desáté, tohoto trestního zákona, a to hlavy upravující Trestné činy vojenské. Příslušný paragraf stanovuje, že trestného činu se osoba nedopustí, pokud zbraň užije v mezích podle příslušných předpisů. 48 Úprava se tudíž svým obsahem příliš nelišila od úpravy oprávněného použití zbraně v současnosti. Důvodová zpráva vydaná k tomuto zákonu vyjmenovává příslušné právní předpisy, avšak mohou to být i ustanovení služebních předpisů, které jsou vydány pro vojenské účely prostřednictvím rozkazů. Tyto rozkazy je oprávněn vydávat i prezident republiky, jelikož jako hlava státu je vrchním velitelem branné moci. Předpisy, na které je odkazováno v 308 zákona č. 86/1950, jsou: 10 zákona č. 286/1948 Sb., O národní bezpečnosti a 8 zákona č.321/1948 Sb., O sboru uniformované vězeňské stráže, 11 zákona č.86/1949 Sb.,O přísežných hajných k ochraně lesů, polního majetku, myslivosti, rybářství a vod a vodních děl, a 6 zákona č. 152/1950., O úpravě bezpečnosti a provozu vnitrozemní plavby ŠIMÁK, Jaroslav a Adolf DOLENSKÝ. Trestní zákon a trestní řád. 4. rozšířené vydání. Praha: Orbis, 1951, s ŠIMÁK, Jaroslav a Adolf DOLENSKÝ. Trestní zákon a trestní řád. 4. rozšířené vydání. Praha: Orbis, 1951, s

29 Další trestní úpravou, která byla do nedávné doby platná, je zákon č. 140/1961 Sb., Trestní zákon. Zákon č. 140/1961 uvádí tři okolnosti vylučující protiprávnost. Jsou jimi v 13 nutná obrana, 14 krajní nouze a 15 oprávněné použití zbraně. Je to ve skutečnosti první zákon přesně definující oprávněné použití zbraně jako okolnost vylučující protiprávnost. 50 Samotný zákon byl několikrát novelizován a jednou z těch podstatnějších novelizací se změnilo i ustanovení o nutné obraně. Před novelou zákon uváděl, že nejde o nutnou obranu, pokud je obrana zcela zjevně nepřiměřená povaze a nebezpečnosti útoku. Po novelizaci je ustanovení změněno na definici takovouto: Nejde o nutnou obranu, byla-li obrana zcela zjevně nepřiměřená způsobu útoku Osobně se domnívám, že zařadit oprávněné použití zbraně mezi okolnosti vylučující protiprávnost bylo logickým krokem zákonodárce. Učinit tento krok bylo dle mého názoru naprosto správné, a pokud by k tomuto nebylo přistoupeno v tomto zákoně, tak by to bylo jistě učiněn v některé z novelizací či v dalším nově vydaném trestním zákoně. 51 ŠÁMAL, Pavel, František PÚRY a Stanislav RIZMAN. Trestní zákon: komentář. 5. přeprac. vyd. Praha: C.H. Beck, 2003, s Beckova edice Komentované zákony. ISBN

30 3.3.3 Současná právní úprava trestního práva Poslední a tou nejnovější i nejmodernější trestněprávní úpravou je Trestní zákoník, zákon č. 40/2009 Sb. ze dne 8. ledna Tento nový a zcela zásadní Trestní zákoník přinesl množství zásadních změn. Některé paragrafy byly zcela vypuštěny a nahrazené novými, které jsou vhodnější pro potřeby současné společnosti a některé paragrafy byly pouze přepracovány. Zásadní proměnou prošla především zvláštní část zákona. Prioritní státem chráněné zájmy se totiž poněkud změnily. Srovnání jednotlivých hlav současného a předchozího trestního zákona: Zákon č. 140/1961 Sb. Trestné činy proti republice Trestné činy hospodářské Trestné činy proti pořádku ve věcech veřejných Trestné činy obecně nebezpečné Trestné činy hrubě narušující občanské soužití Trestné činy proti rodině a mládeži Trestné činy proti životu a zdraví Trestné činy proti svobodě a lidské důstojnosti Trestné činy proti majetku Trestné činy proti lidskosti Trestné činy proti brannosti a proti civilní službě Trestné činy vojenské Zákon č. 40/2009 Sb. Trestné činy proti životu a zdraví Trestné činy proti svobodě a právům na ochranu osobnosti, soukromí a listovního tajemství Trestné činy proti lidské důstojnosti v sexuální oblasti Trestné činy proti rodině a dětem Trestné činy proti majetku Trestné činy hospodářské Trestné činy obecně nebezpečné Trestné činy proti životnímu prostředí Trestné činy proti České republice, cizímu státu a mezinárodní organizaci Trestné činy proti pořádku ve věcech veřejných Trestné činy proti branné povinnosti Trestné činy vojenské Trestné činy proti lidskosti, proti míru a válečné trestné činy (Pro lepší přehlednost jsou vložené hlavy trestního zákoníku do tabulky) (Tabulka č. 1) 32

31 V této tabulce jsou jasně a přehledně uvedeny změny, které přinesl nový trestní zákoník. Priority státu se změnily z prvořadé ochrany státu na nejdůležitější ochranu a to ochranu života a zdraví. Jak říká ústava a všechny učebnice na Teorii práva: Lid je zdrojem veškeré státní moci. 52 Tento krok byl naprosto logický, jelikož není nutné chránit v první řadě republiku, pokud v ní nebude lid, který ji vlastně sám o sobě utváří a představuje Nový trestní zákoník a jeho změny v okolnostech vylučující protiprávnost Oproti předchozí právní úpravě, kdy byly okolnosti vylučující protiprávnost zařazeny v hlavě druhé: Základy trestní odpovědnosti, se nová trestněprávní úprava přiklání k samostatnému pojetí. Této problematice je věnována celá samostatná hlava třetí: Okolnosti vylučující protiprávnost. Trestní zákoník rozšiřuje počet okolností vylučujících protiprávnost ze tří na pět. Ke krajní nouzi, nutné obraně, oprávněnému použití zbraně přibyly ještě dva instituty okolností vylučující protiprávnost a to svolení poškozeného a přípustné riziko. Předpokládám, že zákonodárce rozšířil tento výčet okolností vylučujících protiprávnost čistě z praktických důvodů, jelikož již všechny případy (ve kterých by se mohlo jednat o vyloučení protiprávnosti) nebylo možné subsumovat pod stávající právní ustanovení. Je zcela možné, že již v další trestněprávní úpravě se dočkáme dalšího rozšíření těchto okolností vylučujících protiprávnost. Popis jednotlivých okolností vylučujících protiprávnost je o kapitolu výše, proto nepovažuji za důležité je znova popisovat. 52 PEZL, Tomáš a Michael PEZL. okumenty ke studiu ústavního práva. 4., upr. vyd. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2010, s. 5. ISBN

32 4. Nejdůležitější zákony, které upravují oprávněné použití zbraně a příslušné sbory, kterým oprávnění použití zbraně dle zákonů náleží 4.1 Zákon č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky Zákon o Policii České republiky (dále bude použita zkratka: Zákon o Policii ČR) je jedním z nejpodstatnějších zákonů zaměřených na problematiku oprávněného použití zbraně, a proto mu budu také v této kapitole věnovat největší pozornost. Policie je bezpečnostní sbor, který má za úkol pomáhat občanům i jiným osobám a zejména dbát na státem chráněné zájmy, jako jsou životy lidí, jejich zdraví a majetek. Při výkonu povolání policisty je nezbytné být seznámen s veškerými policejními postupy a právními předpisy, které jsou nutné k výkonu tohoto povolání. Zákon stanovuje dále základní povinnosti, které musí být příslušníky Policie ČR dodržovány. Jedná se především o zdvořilost, iniciativu a přiměřenost postupu. Tyto základní povinnosti se musí následně odrážet v jakýchkoli úkonech policie. Pokud tyto postupy nejsou v konkrétní situaci dostačující, následuje užití dalších prostředků. Těmi jsou zejména donucovací prostředky a použití zbraně. Zákon o Policii ČR však ve svých ustanoveních hovoří pouze o užití zbraně, ačkoliv je zřejmé, že pokud policista použije zbraň, kterou má přidělenou pro výkon, jedná se o zbraň služební. Pojem služební zbraně není v tomto ani v jiných zákonech přesně definováno. Zmínku o služební zbrani je možno nalézt v Zákoně č. 553/1991 Sb., o obecní policii, kde 20 jasně označuje výše zmíněnou zbraň jakož to služební. 53 Dalšími zákony hovořícími o služební zbrani jsou Zákon č. 154/1994 Sb., o Bezpečnostní informační službě a Zákon č. 13/1993 Sb., celní zákon. 53 MATES, Pavel. Policejní právo: texty norem s komentářem. Praha: Linde Praha, 2002, s ISBN

33 Použití zbraně v Zákoně o Policii ČR je upraveno v 56. V něm je uvedeno za jakých podmínek a v jakých situacích je možné zbraň použít. Policista má oprávnění použít zbraň (odst. l 56 Zák. o Policii ČR): - v nutné obraně nebo případně v krajní nouzi - pachatel, který je evidentně nebezpečný nereaguje na policistovu výzvu se vzdát či opustit úkryt - pokud není jinak možno zabránit pachatelovo útěku - pokud není jiného způsobu, jak překonat odpor pachatele - pokud není možné jinak odvrátit útok na státem chráněný objekt nebo prostor - není jiného způsobu jak zajistit ukončení nebezpečné jízdy řidiče dopravního prostředku - v případě, kdy osoba odmítá uposlechnout policistův příkaz, zde je podmínka toho, že musí být předem využito jiného donucovacího prostředku - když je zapotřebí zneškodnit zvíře, které může zapříčinit ztráty na zdraví či životě 54 Odst. 2 Zákona o Policii ČR stanovuje, že použití zbraně je ve skutečnosti ultima ratio. 55 Toto ustanovení odkazuje na paragraf uvedený v tomtéž zákoně a to na 52, který přesně stanovuje jaké úkony se rozumí donucovacími úkony. Zákon je taxativně přesně vyjmenovává, a pro téma oprávněné použití zbraně jsou důležité tyto donucovací úkony: c) obušek a jiný úderný prostředek, Tento pojem je institutem poslední možnosti, v tomto případě to znamená, že je to poslední možnost, kterou může policista při výkonu svého povolání využít 35

34 d) vrhací prostředek mající povahu střelné zbraně podle jiného právního předpisu s dočasně zneschopňujícími účinky, m) úder střelnou zbraní, n) hrozba namířenou střelnou zbraní, o) varovný výstřel 56 Kladem střelné zbraně je ten fakt, že její použití lze stupňovat. Lze odlišit jednotlivé úkony se zbraní od výstřelu do vzduchu, prostřelením pneumatiky u ujíždějícího vozu s pachatelem či zásahu do části těla, která v případě zranění znemožní pachateli další postup v trestné činnosti (např. zásah střelou do pachatelovy ruky, která drží zbraň). 57 Pro zajištění zásady přiměřenosti jsou zákonem stanoveny povinnosti, které přikazují policistům činit úkony pro užití donucovacích prostředků a pro použití zbraně. Zásadu přiměřenosti pro učinění takovýchto kroků spatřuji především v tom, že byl sice použit donucovací prostředek nebo byla použita zbraň, avšak po skončení zákroku byla poskytnuta pachateli první pomoc v případě, že byl zraněn. Zásadu přiměřenosti bych zařadila mezi další zásady, které plynou z Etického kodexu Policie České republiky. Dalšími zásadami které plynou z tohoto kodexu jsou: profesionalita, nestrannost, odpovědnost, ohleduplnost, bezúhonnost. 58 _ K těmto zásadám se příslušník Policie ČR zavazuje dobrovolně prostřednictvím Služební přísahy, jíž stvrdí okolnost, že se bude snažit dělat čest svému povolání. Bude se snažit vykonávat dobro pro společnost a bude se řídit rozkazy udělovanými JELÍNEK, Jiří. Trestní právo hmotné: obecná část, zvláštní část. 2. vyd. Praha: Leges, 2010, s Student (Leges). ISBN NESVADBA, Petr. Policejní etika. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2009, s ISBN