Porovnání systémů péče o delikventní děti a mládež v České republice, Německu, Velké Británii, Francii a Chorvatsku

Transkript

1 Porovnání systémů péče o delikventní děti a mládež v České republice, Německu, Velké Británii, Francii a Chorvatsku Tereza Baltag, Nora Hochlová, Lucie Myšková

2

3 POROVNÁNÍ SYSTÉMŮ PÉČE O DELIKVENTNÍ DĚTI A MLÁDEŽ V ČESKÉ REPUBLICE, NĚMECKU, VELKÉ BRITÁNII, FRANCII A CHORVATSKU Tereza Baltag, Nora Hochlová, Lucie Myšková Národní ústav pro vzdělávání, školské poradenské zařízení a zařízení pro další vzdělávání pedagogických pracovníků

4 POROVNÁNÍ SYSTÉMŮ PÉČE O DELIKVENTNÍ DĚTI A MLÁDEŽ V ČESKÉ REPUBLICE, NĚMECKU, VELKÉ BRITÁNII, FRANCII A CHORVATSKU Tereza Baltag, Nora Hochlová, Lucie Myšková Vydal Národní ústav pro vzdělávání, školské poradenské zařízení a zařízení pro další vzdělávání pedagogických pracovníků, Weilova 1271/6, , Praha 10. Tereza Baltag, Nora Hochlová, Lucie Myšková, 2017 Národní ústav pro vzdělávání, školské poradenské zařízení a zařízení pro další vzdělávání pedagogických pracovníků, 2017 Odborná spolupráce: Daniela Durajová, Jan Klimpl Foto na obálce: databáze NUV Jazyková korektura: Barbora Janoušková Obálka, typografie a sazba z písma Baskerville a John Sans: Dušan Neumahr Vydání první, Praha 2017 ISBN Všechna práva vyhrazena. Tato elektronická publikace ani její části nesmějí být žádným způsobem reprodukovány, ukládány či rozšiřovány bez písemného souhlasu vydavatele.

5 Obsah Úvodní slovo 5 ČESKÁ REPUBLIKA 7 Vymezení delikventního a kriminálního chování a věková hranice trestní odpovědnosti 7 Prevence delikventního chování dětí a mladistvých 8 Orgány a zařízení péče o delikventní děti a udělované sankce 12 Psychiatrická péče o děti a mládež (ochranné léčení a zabezpečovací detence) 19 Soudnictví ve věcech dětí a mladistvých, druhy trestních opatření 23 Trendy kriminality mládeže v České republice 26 Literatura 28 SPOJENÉ KRÁLOVSTVÍ 33 Vymezení delikventního a kriminálního chování a věková hranice trestní odpovědnosti 33 Prevence delikventního chování, kriminality mladistvých a recidivy 33 Soudnictví ve věcech dětí a mladistvých 34 Orgány a zařízení péče o delikventní děti a udělované sankce 35 Psychiatrická péče o děti a mládež (ochranné léčení a zabezpečovací detence) 38 Trendy kriminality mládeže ve Spojeném království 39 Literatura 40 FRANCIE 43 Vymezení delikventního a kriminálního chování a věková hranice trestní odpovědnosti 43 Prevence delikventního chování a kriminality mladistvých 43 Soudnictví ve věcech dětí a mladistvých 44 Orgány a zařízení péče o delikventní děti a udělované sankce 45 Psychiatrická péče o děti a mládež (ochranné léčení a zabezpečovací detence) 51 Trendy kriminality mládeže ve Francii 52 Literatura 52

6 NĚMECKO 55 Vymezení delikventního a kriminálního chování a věková hranice trestní odpovědnosti 55 Prevence delikventního chování, kriminality mladistvých a recidivy 55 Trestní řízení ve věcech dětí a mladistvých 56 Soudnictví ve věcech mladistvých 57 Orgány a zařízení péče o delikventní děti a udělované sankce 57 Psychiatrická péče o děti a mládež (ochranné léčení a zabezpečovací detence) 63 Trendy kriminality mládeže v Německu 63 Literatura 64 CHORVATSKO 67 Vymezení delikventního a kriminálního chování a věková hranice trestní odpovědnosti 67 Prevence delikventního chování, kriminality mladistvých a recidivy 67 Trestní řízení ve věcech dětí a mladistvých 68 Orgány a zařízení péče o delikventní děti a udělované sankce 68 Psychiatrická péče o děti a mládež (ochranné léčení a zabezpečovací detence) 74 Trendy kriminality mládeže v Chorvatsku 74 Literatura 75 Závěr 77 Vývoj systému péče o delikventní mládež a právní úprava trestání mladistvých pachatelů v jednotlivých zemích 77 Nejčastější postupy při rozhodování ve věcech mladistvých v jednotlivých zemích 79 Dolní věková hranice trestní odpovědnosti 79 Statistické údaje z oblasti delikvence a kriminality dětí a mládeže 81 Literatura 83

7 Úvodní slovo Pojem delikvence pochází z latinského delinquere, což lze přeložit jako provinit se. Provinění se je v běžné řeči vztahováno na chování, které se může týkat jak kriminality (provinění proti zákonu), tak i činů, které nejsou nijak trestné 55. Výraz kriminalita je v této publikaci chápán úžeji, než je tomu u pojmu delikvence. Pod tímto pojmem označujeme chování jdoucí proti právním normám 56. V tomto smyslu je možné za kriminální označit takové jednání, které porušuje právo a lze na něj proto uplatnit sankce uvedené v trestním zákoně. Studie je zaměřena na popis přístupů k mladistvým delikventům, systému péče, prevence a trestněprávní úpravy ve věcech mladistvých v České republice, Spojeném království (Anglie a Wales), Francii, Německu a Chorvatsku. Zmiňuje také modely soudnictví ve věcech mládeže, udělované sankce a míry jejich využívání. Pozornost je věnována i alternativním způsobům řešení delikventní a trestné činnosti mladistvých v těchto zemích či řešení trestné činnosti mladistvých v jejich různých podobách. Dále přináší přehled kriminalistických statistických dat týkajících se delikvence mladistvých a věkové hranice trestní odpovědnosti. Tato data vychází téměř výhradně z analýzy textových dokumentů. Zejména z oficiálních a často i legislativně závazných dokumentů, kterými by se měli pracovníci institucí v síti péče o delikventní děti, řídit. Často se jedná o legislativní dokumenty nebo oficiální texty ministerstev, data neziskových organizací nebo lékařských zařízení. V první části textu se obšírněji než je tomu u dalších zemí věnujeme systému péče a institucím v České republice. Přestože se této části věnujeme nejvíc, ani zde není uveden zcela kompletní přehled péče o delikventní děti. Věnujeme se zejména těm institucím a fenoménům, s kterými interagují instituce ústavní a ochranné výchovy, tedy zejména dětské domovy se školou, výchovné ústavy a střediska výchovné péče. Těmi se zabývá oddělení Ústavní výchovy a preventivně výchovné péče Národního ústavu pro vzdělávání, který je zadavatelem této studie. Institucionalizace výchovné péče je předmětem mnoha polemik a do této debaty chceme předkládanou studií přispět. Cílem publikace není problematizovat vývoj pojmů a kategorií (delikvence, společenské normy, poruchy chování aj.), ale spíše upozornit na přístup k dětem a mladistvým a specifika v textech popisované praxe napříč vybranými zeměmi. Publikace tedy neupozorňuje na nepružnost kategorií, zjednodušující dichotomie typu delikventní a nedelikventní chování, ale upozorňuje na to, co se s dítětem nebo mladistvým může začít odehrávat tehdy, když se nechová v souladu s některými společenskými nebo trestně právními normami v první polovině dvacátého prvního století. Pro zjednodušení používáme v celém textu 5

8 Porovnání systémů péče o delikventní děti a mládež mužský rod u většiny profesí, přestože na mnoha důležitých pozicích pracují ženy, stejně tak jako delikventní chování není výsadou pouze chlapců/klientů mužů, kde taktéž provádíme tuto rodovou zkratku. Tereza Baltag 6

9 Česká republika Vymezení delikventního a kriminálního chování a věková hranice trestní odpovědnosti Delikvence Za delikventní děti jsou v ČR považované děti zneužité k páchání trestné činnosti, kdy je dítě k takové činnosti donuceno aktivním nebo pasivním nátlakem (trestná činnost je v tom případě organizovaná dospělou osobou nebo staršími dětmi a jde tedy o nepřímé pachatelství), děti páchající trestnou činnost pro zajištění základních životních potřeb (dítě na útěku, dítě bez domova, dítě v pozici živitele rodiny) nebo děti páchající trestnou činnost účelově. 1 Jedná se jak o děti páchající trestnou činnost, tak o děti porušující netrestní normy (např. normy morální nebo společenské). 2 Pro své široké vymezení může delikventní chování zahrnovat agresivitu, zneužívání návykových látek, sexuální delikvenci, přestupky proti zákonu, participaci na pouličním vandalismu a jiné tzv. sociálně patologické chování. 3 Dítě, mladistvý a mládež Zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník ve znění pozdějších předpisů (dále jen trestní zákoník ) 54 pojem dítě definuje ve společném ustanovení 126, a to tak, že se jím rozumí osoba mladší než osmnáct let, ledaže zákon stanoví jinak. Pojem mladistvý vymezuje zákon č. 218/2003 Sb. o soudnictví ve věcech mládeže v 2 odst. 1 písm. d., a to tak, že mladistvý je ten, kdo v době spáchání provinění dovršil patnáctý rok a nepřekročil osmnáctý rok svého věku. V tomto zákoně je ukotven také pojem mládež, kterým je označována kategorie dětí mladších patnácti let. Hranice trestní odpovědnosti V České republice je věková hranice trestní odpovědnosti stanovena na 15 roků věku ( 25 trestního zákoníku). 54 Mladistvý je trestně odpovědný pouze pokud v době spáchání činu dosáhl takové rozumové a mravní vyspělosti, aby mohl rozpoznat protiprávnost tohoto činu nebo ovládat své jednání ( 5 odst. 1 zá- 7

10 Porovnání systémů péče o delikventní děti a mládež kona o soudnictví ve věcech mládeže). Osoby mladší 15 let nejsou trestně odpovědné, spáchá -li však dítě mezi 12. až 15. rokem věku čin, za který lze dle trestního zákona uložit výjimečný trest, soud může takovému jedinci uložit v občansko -právním řízení ochrannou výchovu. 3 Prevence delikventního chování dětí a mladistvých V terminologii spojené s preventivními aktivitami se nemluví o delikventním, ale o chování rizikovém. Rizikové chování je takové chování, v jehož důsledku dochází k prokazatelnému nárůstu zdravotních, sociálních, výchovných a dalších rizik pro jedince nebo společnost. Rizikové chování lze chápat také jako soubor fenoménů, jejichž existenci a důsledky je možné podrobit vědeckému zkoumání a které lze ovlivňovat preventivními a léčebnými intervencemi. 64 Pojem rizikové chování nahrazuje dříve používaný termín sociálně patologické jevy. Termín sociálně patologické jevy je vnímán jako stigmatizující, normativně laděný kladoucí příliš velký důraz na společenskou normu. 64 Termín delikvence je v tomto ohledu možné vnímat obdobně, přesto ho v této publikaci používáme, čímž odkazujeme na stávající zdravotnickou, část školské i soudní praxe, která s ním také stále zachází. Prevencí obecně rozumíme opatření předcházející a minimalizující jevy spojené s rizikovým chováním a jeho důsledky. Za primární prevenci rizikového chování je považována výchovně -vzdělávací či jiná intervence směřující k předcházení výskytu rizikového chování nebo pomáhající řešit jeho důsledky. Primární prevence cílí na formování správných postojů, znalostí a kompetencí u celé populace, případně u dětí a dospělých. 39 V okamžiku, kdy primární prevence selhává, aktivizuje se prevence sekundární, popř. terciární, která je určena převážně těm jedincům, kteří již vykazují vážné formy rizikového chování, jež není možné zvládat běžnými preventivními opatřeními (např. drogové závislosti, kriminální jednání). Sekundární a terciární prevence má zabránit další recidivě a eliminovat co nejvíce rizik souvisejících s rizikovým chováním. 40 Sekundární prevence se zaměřuje na konkrétní rizikové skupiny obyvatelstva, úžeji vymezené podle věku, druhu ohrožení, teritoria apod., a na kriminálně rizikové prostředí. Terciární prevence představuje resocializační opatření zaměřující se na ty, kteří trestný čin již spáchali, na lokality, které již byly kriminalitou zasaženy, a na osoby, které se již staly oběťmi trestných činů. Všechny typy prevence zmiňované výše se mohou poskytovat ve školských zařízeních pro výkon ústavní a ochranné výchovy a preventivně výchovné péče. 39 8

11 Česká republika Prevence napříč resorty Prevencí, která se vztahuje k delikventnímu chování dětí a mladistvých, se zabývá v určitém ohledu každé z ministerstev. Zde uvádíme pouze základní přehled programů a směr kompetencí napříč ministerstvy, s důrazem na prevenci školskou. Resortem odpovědným za koordinaci politiky státu v oblasti prevence kriminality je Ministerstvo vnitra (MV). Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy (MŠMT), Ministerstvo práce a sociálních věcí (MPSV), Ministerstvo spravedlnosti (MS) a Ministerstvo zdravotnictví (MZ) plní úkoly související se sociální oblastí, s problematikou zaměstnávání, vzdělávání a institucionální výchovy a péče o děti a mladistvé. Důležitým hráčem na poli prevence jsou také Probační a mediační služba ČR, 22 organizace neziskového sektoru nebo Střediska výchovné péče, která spadající pod MŠMT. MZ každoročně určuje priority a podporuje projekty v rámci dotačního programu Péče o děti a dorost a Prevence kriminality, které se zaměřují na bezpečné prostředí a zdravý životn í styl dětí a mladistvých a na prevenci různých forem násilí a podporu bezpečnosti pro děti a jiné ohrožené skupiny obyvatelstva. 39 MŠMT odpovídá především za koncepci, obsah a koordinaci v oblasti školské specifické primární prevence rizikového chování u dětí a mládeže, zpracovávání metodických, koncepčních a dalších materiálů souvisejících s problematikou specifické primární prevence rizikového chování, přípravu materiálů legislativní povahy předmětné problematiky, dále za průběžné plnění úkolů vyplývajících z vládních usnesení, strategií a koncepcí a navazujících akčních plánů jednotlivých resortů. V oblasti dotační politiky odpovídá za přípravu, vyhlašování a administraci dotačních programů v oblasti specifické primární prevence rizikového chování, provádění průběžné řídící kontroly činnosti dotovaných subjektů a administraci žádostí o úpravu v čerpání položek. 21 Primární prevence ve školském prostředí Prevence rizikového chování u dětí a mládeže je v působnosti Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy. Podstatou školské primární prevence rizikového chování je předcházení vzniku rizikového chování u osob, u kterých se ještě rizikové chování nevyskytlo. Dle MŠMT je primární prevence v širším slova smyslu výchova ke zdravému životnímu stylu, k rozvoji pozitivního sociálního chování, k rozvoji psychosociálních dovedností a zvládání zátěžových situací. 59 V současné školní prevenci rozlišujeme devět oblastí rizikového chování: záškoláctví, šikana a extrémní projevy agrese, rizikové sporty a rizikové chování v dopravě, rasismus, xenofobie, negativní působení sekt, sexuální rizikové chování, prevence v adiktologii, spektrum poruch příjmu potravin, okruh po- 9

12 Porovnání systémů péče o delikventní děti a mládež ruch a problémů spojených se syndromem CAN (což je souhrn příznaků týraného, zneužívaného a zanedbávaného dítěte). 64 Pro účel deskripce cílové skupiny programu specifické primární prevence byl vytvořen jednotný klasifikační systém cílových skupin, který je definován třemi základními dimenzemi: dimenzí věku, náročnosti a instituce. Tento model rozlišuje cílovou skupinu z hlediska věkového kritéria a kritéria institucionálního zázemí, ze kterého skupina či jedinec pochází (základní škola, zařízení pro výkon ústavní výchovy apod.). Dále umožňuje popsat přítomnost vulnerability skupiny či jedince ke vzniku a udržování rizikového chování, a to na základě detekce sociální či zdravotní zátěže a dalších komplikujících faktorů vzniklých buď bez přímé souvislosti rizikovým chováním, anebo jako jeho následek. 60 Efektivní primární prevence ve školním prostředí má jasně vymezenou cílovou skupinu, neboť pracuje s výsledky výzkumů zaměřených na prevalenci vzniku rizikového chování. Na základě takovýchto údajů lze efektivně zacílit program primární prevence na oblast, která je pro děti potenciálně ohrožující (např. v běžné prevenci se v šesté třídě hovoří o riziku kouření a nadužívání alkoholu, v sedmé třídě pak o drogách a v sedmé či osmé třídě o rizikovém sexuálním chování). 60 Kvalita poskytovaných programů primární prevence v České republice je posuzována v rámci certifikace odborné způsobilosti poskytovatelů programů školské primární prevence rizikového chování. 61 Jde o posouzení a formální uznání toho, že poskytovatel a jím realizovaný program odpovídá stanoveným kritériím kvality. Jedná se o proces posouzení poskytovatele a programu podle kritérií stanovených schválenými Standardy a udělení či neudělení certifikátu o jejich naplnění. Proces certifikace odborné způsobilosti poskytovatelů primární prevence probíhá v souladu s českými verzemi platných evropských norem pro posuzování, certifikace a audit. 61 V České republice je aktuálně většina certifikovaných programů prevence poskytována neziskovými organizacemi. Střediska výchovné péče (SVP) a trend deinstitucionalizace Střediska výchovné péče jsou od r součástí sítě školských zařízení preventivně výchovné péče a školských zařízení pro výkon ústavní výchovy a ochranné výchovy. Jejich cílem je předcházet vzniku a rozvoji rizikových projevů chování dětí nebo narušení jejich zdravého vývoje, zmírňovat nebo odstraňovat příčiny nebo důsledky již rozvinutých poruch chování a negativních jevů v sociálním vývoji a přispívat ke zdravému osobnostnímu rozvoji dětí. Střediska jsou jednou z forem pomoci dětem, žákům a studentům, jejich rodinám, školám a školským zařízením. Střediska poskytují konzultace, odborné informace a pomoc osobám odpovědným za výchovu, pedagogickým pracovníkům předškolních 10

13 Česká republika zařízení, škol a školských zařízení v oblasti výchovy a vzdělávání dětí vykazující rizikové chování. 29 Těžiště práce SVP se nalézá v upevňování rodinných vazeb a upravování rodinných vztahů klienta. SVP mohou být součástí diagnostických ústavů či dalších zařízení pro výkon ústavní a ochranné výchovy nebo mohou fungovat i samostatně. 28 Nenahrazují jiná školská poradenská zařízení, ale jejich služby doplňují a zároveň s dalšími zařízeními preventivně výchovné, poradenské a terapeutické péče většiny resortů spolupracují. 29 SVP poskytuje služby ve formě ambulantní, celodenní, internátní (nejdéle po dobu osmi týdnů) nebo případně terénní (zejména v rodinném nebo školním prostředí klienta). Většina služeb SVP je poskytována ambulantní formou. Internátní oddělení SVP poskytuje možnost pobytu většinou maximálně dvouměsíčního, při němž je zajištěno i vzdělání klientům. SVP jsou spravována podle Zákona 109/2002 Sb., o výkonu ústavní výchovy nebo ochranné výchovy ve školských zařízeních a o preventivně výchovné péči ve školských zařízeních a o změně dalších zákonů (dále jen zákon o ústavní a ochranné výchově) 8 a věnují se preventivně výchovné péči. Klienty jsou především děti a mladiství (ve věku od 3 let do ukončení přípravy na povolání, nejdéle do 26 let věku) s rizikovými projevy chování nebo děti, které jsou v rizikovém prostředí a tímto chováním ohrožené, a dospělí, kteří se podílí na vzdělávání a výchově těchto dětí. SVP poskytují preventivně -výchovnou péči, přičemž nabízí podporu také rodičům nebo škole. V SVP pracují pedagogičtí pracovníci, speciální pedagogové a psychologové, případně také sociální pracovníci. 28 Práce SVP je založena zpravidla na bázi svobodného rozhodnutí klienta (a souhlasu jeho rodičů), nicméně klientovi může být spolupráce se SVP nařízena také soudem. Podle Záměru koncepce řízení a rozvoje školských zařízení pro výkon ústavní nebo ochranné výchovy a preventivně výchovné péče zřizovaných MŠMT na období je cílem celorepublikově snížit procento terciární a částečně sekundární prevence v oblasti školských zařízení pro výkon ústavní a ochranné výchovy a upřednostnit prevenci primární právě proto, že je v zájmu dítěte ponechat ho v jeho přirozeném a jemu známém prostředí. Koncepce proto počítá s rozšířením sítě SVP zřizovaných MŠMT. Při zařízeních, ale i samostatně, může vzniknout dle potřeby terénu SVP, které bude poskytovat poradenskou službu a prevenci rizikového chování pro daný region. SVP může také pracovat s dětmi s nařízenou ústavní výchovou popřípadě uloženou ochrannou výchovou při podpoře návratu do jejich rodinného prostředí a snížit tak riziko možného návratu do zařízení pro výkon ústavní nebo ochranné výchovy. Koncepce dále počítá s tím, že diagnostický ústav (DÚ) bude také výhledově více zaměřen na prevenci rizikového chování formou ambulantních a poradenských služeb a také formou metodického vedení spádových zařízení. 11

14 Porovnání systémů péče o delikventní děti a mládež OSPOD v síti prevence Pracovníci OSPOD mají pracovat v souladu s novelou zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně -právní ochraně dětí. Sociálně -právní ochranu dětí zajišťují dle citace tohoto zákona orgány sociálně -právní ochrany (OSPOD), jimiž jsou: krajské úřady, obecní úřady s rozšířenou působností, obecní úřady a újezdní úřady, ministerstva a Úřad práce České republiky. 41 V Manuálu implementace Standardů kvality sociálně -právní ochrany pro OSPOD se uvádí, že: Orgán sociálně -právní ochrany aktivně vyhledává a monitoruje ohrožené děti. Prokazatelně koordinuje, případně vytváří podmínky pro preventivní aktivity ve svém správním obvodu. Orgán sociálně -právní ochrany v rámci preventivních aktivit spolupracuje s dalšími fyzickými osobami, právnickými osobami a orgány veřejné moci, zejména s orgány územní samosprávy, pověřenými osobami, poskytovateli sociálních služeb, zástupci škol a školských zařízení, Policií České republiky, Probační a mediační službou, soudem, státním zastupitelstvím, poskytovateli zdravotních služeb, případně dalšími fyzickými osobami, právnickými osobami a orgány veřejné moci zúčastněnými na péči o ohrožené děti podle místních potřeb a podmínek. Všechny uvedené subjekty mohou jako formu spolupráce v rámci výše uvedeného zvolit tým pro děti a mládež (s ). 62 Pracoviště OSPOD nejenom monitoruje a aktivně vyhledává ohrožené děti, ale také např. vytváří podmínky pro realizaci preventivních aktivit ve svém správním obvodu, například iniciuje vypisování grantových řízení pro nevládní neziskové organizace, navrhuje vhodná místa k nasměrování podpory a materiálního zajištění preventivních akcí apod. Aktivně se zapojuje do preventivních projektů obce a nevládních neziskových organizací. 62 OSPOD však hraje roli nejenom preventivní, viz další kapitola. Orgány a zařízení péče o delikventní děti a udělované sankce Orgán sociálně právní ochrany dětí (OSPOD) Pracovníci OSPOD dle zákona pracují s dětmi, které vedou zahálčivý nebo nemravný život spočívající zejména v tom, že zanedbávají školní docházku, nepracují, i když nemají dostatečný zdroj obživy, požívají alkohol nebo návykové látky, jsou ohroženy závislostí, živí se prostitucí, spáchaly trestný čin nebo, jde -li o děti mladší než patnáct let, spáchaly čin, který by jinak byl trestným činem, opakovaně nebo soustavně páchají přestupky podle zákona upravují- 12

15 Česká republika cího přestupky nebo jinak ohrožují občanské soužití. Dále také s dětmi, které se opakovaně dopouští útěků od rodičů nebo jiných fyzických nebo právnických osob odpovědných za výchovu dítěte, na kterých byl spáchán trestný čin ohrožující život, zdraví, svobodu, jejich lidskou důstojnost, mravní vývoj nebo jmění, nebo je podezření ze spáchání takového činu. Pracují i s dětmi, které jsou na základě žádostí rodičů nebo jiných osob odpovědných za výchovu dítěte opakovaně umísťovány do zařízení zajišťujících nepřetržitou péči o děti nebo jejich umístění v takových zařízeních trvá déle než 6 měsíců. 41 Dle zákona na tzv. závadové chování dětí může jeho rodiče upozornit každý občan a každý je oprávněn upozornit OSPOD na porušení povinností nebo zneužití práv vyplývajících z rodičovské odpovědnosti. OSPOD ve spolupráci se školami a školskými zařízeními, zařízeními ústavní péče, případně s Policií ČR, soudem, státním zastupitelstvím, či Probační a mediační službou ČR, činí opatření směřující k nápravě situace dítěte a jeho rodiny. Pracovníci OSPOD se při své činnosti řídí zákonem o sociálně- -právní ochraně dětí a dalšími předpisy, využívají přitom metody sociální práce a postupy odpovídající metodikám MPSV v jednotlivých krajích a další pokyny ministerstva. 58 Účelem opatření vůči mladistvému především vytvoření podmínek pro sociální a duševní rozvoj mladistvého se zřetelem k jím dosaženému stupni rozumového a mravního vývoje, osobním vlastnostem, k rodinné výchově a k prostředí mladistvého, z něhož pochází i jeho ochrana před škodlivými vlivy a předcházení dalšímu páchání provinění. 43 Probační a mediační služba Podporu dětí a mládeže s delikventním chováním zajišťuje také Probační a mediační služba ČR. Probační program je součástí systému uplatňování alternativních trestů a alternativ k potrestání v souladu s přístupy restorativní justice. Probačním programem pro mladistvé, tj. programem ve smyslu znění 17 zákona o soudnictví ve věcech mládeže, se rozumí zejména program sociálního výcviku, psychologického poradenství, terapeutický program, program zahrnující obecně prospěšnou činnost, vzdělávací, doškolovací, rekvalifikační nebo jiný vhodný program k rozvíjení sociálních dovedností a osobnosti mladistvého, a to s různým režimem omezení v běžném způsobu života. Cílem je, aby se mladistvý vyhnul chování, které by bylo v rozporu se zákonem, podpora vhodného sociálního zázemí a urovnání vztahů mezi ním a poškozeným. Probační program schvaluje ministr spravedlnosti a zapisuje se do seznamu probačních programů vedeného Ministerstvem spravedlnosti. 43 Soud pro mládež a v přípravném řízení státní zástupce může uložit mladistvému povinnost podrobit se probačnímu programu, jestliže je vhodný vzhledem k potřebám mladistvého a zájmům společnosti, je mu poskytnuta 13

16 Porovnání systémů péče o delikventní děti a mládež dostatečná možnost seznámit se s obsahem probačního programu a mladistvý souhlasí se svou účastí na něm. Mladistvému se zpravidla uloží, aby podle svých sil nahradil škodu nebo odčinil nemajetkovou újmu, kterou proviněním způsobil, nebo aby vydal bezdůvodné obohacení získané proviněním. Nelze jej uložit dítěti mladšímu patnácti let. 45 Dohledem nad výkonem probačního programu soud pro mládež a v přípravném řízení státní zástupce pověří probačního úředníka. 43 Probační úředník je sociální pracovník působící v oblasti trestní justice, který splňuje zákonem stanovené kvalifikační předpoklady spočívající (absolvování vysoké školy humanitního směru, zvláštního kursu zaměřeného na rozšíření právních znalostí a rozvoj komunikačních dovedností). Při výkonu své funkce je povinen se řídit zákony a pokyny předsedy senátu, samosoudce či státního zástupce. Je aktivní ve všech fázích trestního řízení a pracuje s obviněným i poškozeným. 38 Struktura umístění probačních středisek kopíruje místa působnosti okresních soudů České republiky. Pro realizaci probačního programu v ČR je nutná akreditace Ministerstva spravedlnosti. Akreditace je rozhodnutí, jímž se potvrzuje, že probační program splňuje Standardy kvality a zároveň svým obsahem a formou uplatňuje účinné a efektivní postupy snižující rizika opakování trestné činnosti mladistvých pachatelů a zároveň zvyšuje odpovědnost mladistvých za řešení následků spáchaného činu a vedení řádného života v souladu se zákonem. Akreditace je udělována na dobu 3 let. O udělení akreditace rozhoduje ministr spravedlnosti na základě doporučení akreditační komise. 50 Nejrozšířenějším probačním programem, který se realizuje téměř ve všech soudních okresech ČR, je program Právo pro každý den. 24 Mezi účinné nástroje řešení delikvence mladistvých, zejména u tzv. prvopachatelů, patří mediace, která společně s probací patří mezi výchovná opatření. Je to mimosoudní zprostředkování za účelem řešení sporu mezi obviněným a poškozeným a činnosti směřující k urovnání konfliktního stavu a vykonávané v souvislosti s trestním řízením. Mediaci lze provádět jen s výslovným souhlasem obviněného a poškozeného. Představuje neformální proces usilující o urovnání konfliktu spojeného s konkrétním trestným činem. 38 Do mediačního procesu je potřeba zapojit rodiny mladistvých pachatelů. Rodinná skupinová konference (resp. tzv. případová konference) se jeví jako efektivní prostředek, který může zabránit recidivě mladistvých. 24 Výhodami mediace jsou aktivní účast poškozeného a pachatele na urovnání konfliktu, kratší doba potřebná pro vyřešení stíhané věci, možnost objasnění příčin sporu, nalezení řešení vyhovujícího oběma stranám, nahrazení škody, eliminace negativních emocí či obav vyvolaných trestným činem. 38 Nejvíce se jí využívá u trestného činu krádeže, který tvoří v trestné činnosti mládeže majoritní skupinu deliktů

17 Česká republika Zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc (ZDVOP) Součástí systému sociálně -právní ochrany dětí, která ale nepatří do školského systému, jsou i ZDVOP řídící se zákonem o sociálně -právní ochraně dětí. 41 ZDVOP poskytují ochranu a pomoc dětem, které se ocitly bez jakékoliv péče nebo jsou jejich životy, příznivý vývoj nebo základní práva vážně ohrožena, a dětem týraným či zneužívaným. Pomoc takovému dítěti spočívá v poskytnutí ubytování, stravování a ošacení, zajištění zdravotní, psychologické, výchovné a jiné péče a v poskytování poradenství a pomoci jeho rodičům (osobám zodpovědným za jeho výchovu). Dítě může být přijato na základě soudního rozhodnutí, žádosti OSPOD, žádosti rodičů či samotného dítěte. Délka pobytu dítěte v zařízení je ze zákona omezena dle konkrétní situace na maximálně 3 (na žádost zákonného zástupce) nebo 6 měsíců (na žádost obecního úřadu s rozšířenou působností nebo na žádost dítěte se souhlasem osoby zodpovědné za výchovu). Smí být prodloužena, pokud to zájem dítěte vyžaduje, maximálně však na celkovou dobu pobytu 12 měsíců. Počet dětí umístěných v zařízení nesmí přesáhnout počet Zařízení pro výkon ústavní a ochranné výchovy V ústavní výchově se ocitají děti se soudem nařízenou ústavní nebo uloženou ochrannou výchovou, která je vykonávána v těchto zařízeních: diagnostický ústav, dětský domov, dětský domov se školou a výchovný ústav. 8 Účelem zařízení je zajišťovat nezletilé osobě, a to zpravidla ve věku od 3 do 18 let, případně zletilé osobě do 19 let, resp. maximálně do 26 let (dále jen dítě ) náhradní výchovnou péči v zájmu jeho zdravého vývoje, řádné výchovy a vzdělávání. Zařízení spolupracují s rodinou dítěte, které by měla poskytovat pomoc při zajišťování záležitostí týkajících se dítěte, případně zprostředkovat rodinnou terapii a nácvik dovedností nezbytných pro výchovu a péči v rodině. Zařízení by měla poskytovat podporu při přechodu dítěte do jeho původního rodinného prostředí nebo jeho přemístění do náhradní rodinné péče. V České republice má mít ze zákona vždy přednost život dítěte v rodině před péčí ústavní s následující prioritou: 1. rodina biologická (vlastní), 2. rodina náhradní příbuzná nebo blízká dítěti, 3. rodina náhradní zprostředkovaná úředně, 4. péče institucionální (ústavní). 46 Ústavní výchovu lze nařídit soudem nejdéle na dobu tří let. Jestliže důvody pro nařízení ústavní výchovy stále trvají, lze její trvání opakovaně prodloužit, vždy však nejdéle na dobu 3 let ( 972 OZ). Soud je povinen nejméně jednou za 6 měsíců přezkoumat, zda nadále trvají důvody pro nařízení ústavní výchovy nebo zda není možné zajistit dítěti náhradní rodinnou péči ( 973 OZ). Soud v rozhodnutí, kterým nařizuje ústavní výchovu, uvádí konkrétní zařízení, 15

18 Porovnání systémů péče o delikventní děti a mládež do kterého má být dítě umístěno, přitom má přihlížet k zájmům dítěte a k vyjádření OSPOD. 46 Podle Výroční zprávy České školní inspekce za školní rok 2015/2016 fungovalo v školním roce v České republice celkem 266 zařízení pro výkon ústavní výchovy nebo ochranné výchovy a preventivně výchovné péče. Z toho bylo 144 dětských domovů, dále 28 dětských domovů se školou, 28 výchovných ústavů, 13 diagnostických ústavů, 52 středisek výchovné péče a jedno specializované zařízení pro děti cizince. Zřizovatelem dětských domovů je nejčastěji kraj, ostatní zařízení zřizuje zpravidla MŠMT. Soukromý zřizovatel pak provozuje pouze zanedbatelnou část těchto zařízení. Ve školním roce 2015/2016 bylo ve školských zařízeních pro výkon ústavní nebo ochranné výchovy umístěno celkem dětí. Nejvíce dětí bylo umístěno v dětských domovech, 65,7 %. Ve výchovných ústavech a dětských domovech se školou bylo umístěno 16,8 %, resp. 11,4 % ze všech umístěných dětí. 35 Jedním z cílů transformačních snah v oblasti péče o ohrožené děti je snižování počtu zařízení pro dlouhodobý pobyt dětí. 33 Péče o klienty ve výchovných ústavech se v posledních letech výrazně proměňuje. Důraz je kladen např. na snižování počtu dětí ve výchovných skupinách, větší soukromí dětí a individualizaci péče. Klade se důraz na akceptaci dítěte, individuální přístup, a to také v oblasti vzdělávání, jelikož to je vnímáno jako možná vstupenka do budoucího zaměstnání, které je považováno za základ pro další život bez konfliktu se zákonem. Tento trend zachycují např. Standardy kvality péče o děti ve školských zařízeních pro výkon ústavní a ochranné výchovy a preventivně výchovné péče 2015, 63 které byly v roce 2015 schváleny Metodickým pokynem MŠMT. Důležitou změnou je zvýšení důrazu na využívání metod a přístupů preventivně výchovné péče, a to jak v SVP, tak i v zařízeních pro výkon ústavní nebo ochranné výchovy, s cílem snížení počtu dětí v ústavní výchově, včetně destigmatizace těchto školských zařízení. Předpokládá se rozšiřování sítě SVP, především ambulantních, a ve větší míře se počítá i s rozšiřováním nabídky služeb celodenních (stacionáře). 47 Kvalitu péče a služeb školských zařízení zajišťují velkou měrou odborní pracovníci, kteří pracují přímo v kontaktu s dětmi. Odbornými pracovníky se rozumí především vychovatelé včetně vedoucích vychovatelů, dále speciální pedagogové (zejména etopedi), psychologové, asistenti pedagogů a sociální pracovníci. 21 Stávající systém péče je v mnoha ohledech a z různých stran kritizován. Například podnět Rady vlády v České republice z roku 2016 navrhuje omezit ústavní výchovu a také sjednotit systém péče o ohrožené děti na ministerské úrovni, která je stále roztříštěna mezi několik ministerstev. Kritizovány jsou také zařízení pro děti s velkou kapacitou a neexistence omezujících podmínek pro umisťování dětí předškolního věku do kolektivní péče

19 Česká republika Diagnostické ústavy (DÚ) Diagnostické ústavy plní podle potřeb dítěte úkoly 1. diagnostické, spočívající ve vyšetření úrovně dítěte formou pedagogických a psychologických činností; 2. vzdělávací, v jejichž rámci se zjišťuje úroveň dosažených znalostí a dovedností, stanovují a realizují se specifické vzdělávací potřeby v zájmu rozvoje osobnosti dítěte přiměřeně jeho věku, individuálním předpokladům a možnostem; 3. terapeutické, směřující k nápravě poruch v sociálních vztazích a v chování dítěte prostřednictvím pedagogických a psychologických činností; 4. výchovné a sociální, vztahující se k osobnosti dítěte, k jeho rodinné situaci a nezbytné sociálně -právní ochraně dětí; podle potřeby zprostředkovává zdravotní vyšetření dítěte. 8 DÚ by měl spolupracovat s orgánem sociálně -právní ochrany dětí při přípravě jeho návrhu na nařízení předběžného opatření a při přípravě vyjádření pro soud ohledně určení zařízení pro výkon ústavní výchovy, do kterého má být dítě umístěné v diagnostickém ústavu s nařízenou ústavní nebo uloženou ochrannou výchovou dále umístěno. Poskytuje po dobu nezbytně nutnou péči dětem s nařízenou ústavní výchovou nebo uloženou ochrannou výchovou zadrženým na útěku z jiných zařízení, popřípadě z místa pobytu nebo přechodného ubytování. Koordinuje prohloubení a sjednocení odborných postupů ostatních zařízení v rámci územního obvodu diagnostického ústavu, napomáhá ověřování jejich účelnosti a sjednocuje součinnosti s orgány státní správy a dalšími osobami zabývajícími se péčí o děti. 21 Podle zákona o ústavní výchově se do diagnostického ústavu dítě umísťuje na dobu zpravidla nepřesahující 8 týdnů. V praxi ale působením občanského zákona, Zákona č. 89/2012 Sb. (dále jen OZ) dochází k výraznému prodlužování těchto pobytů. Diagnostické ústavy nebo výchovné skupiny diagnostických ústavů mohou být členěny podle pohlaví nebo podle věku dítěte. Pro děti, které ukončily povinnou školní docházku, se jako součást diagnostického ústavu zřizují diagnostické třídy, v nichž je zajišťována příprava dětí na jejich budoucí povolání. Třída školy a diagnostická třída se naplňuje do 8 dětí. Dětské domovy (DD) Podle ZVÚV do systému ústavní výchovy patří také dětské domovy, přestože nepečují primárně o delikventní děti. V Záměru koncepce řízení a rozvoje školských zařízení pro výkon ústavní nebo ochranné výchovy a preventivně výchovné péče zřizovaných MŠMT na období se uvádí, že DD jsou zřizovány kraji (kraje zřizují 134 DD), církvemi (církev zřizuje 3 DD) či soukromými osobami (6 DD); tři dětské domovy jsou také zřizovány Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy. Dětský domov pečuje o děti podle jejich indi- 17

20 Porovnání systémů péče o delikventní děti a mládež viduálních potřeb. Účelem dětského domova je zajišťovat péči o děti s nařízenou ústavní výchovou, které nemají závažné poruchy chování. 47 Dětské domovy se školou (DDŠ) Péči o děti s nařízenou ústavní výchovou, mají -li závažné poruchy chování, nebo které pro svou přechodnou nebo trvalou duševní poruchu vyžadují výchovně léčebnou péči, nebo s uloženou ochrannou výchovou, zajišťují DDŠ. Do dětského domova se školou mohou být umísťovány děti zpravidla od 6 let do ukončení povinné školní docházky. 8 Výchovné ústavy (VÚ) Výchovné ústavy pečují o děti starší 15 let se závažnými poruchami chování, u nichž byla nařízena ústavní výchova nebo uložena ochranná výchova. Ve vztahu k dětem a mladistvým plní zejména úkoly výchovné, vzdělávací a sociální. Do výchovného ústavu může být umístěno i dítě starší 12 let, má -li uloženu ochrannou výchovu a v jeho chování se projevují tak závažné poruchy, že nemůže být umístěno v dětském domově se školou. 8 Ochranná výchova Může být uložena v trestním řízení jednak mladistvému (za mladistvého se považuje osoba, která dovršila 15. rok a nepřekročila 18. rok svého věku) a jednak osobě mladší 15 let. Osobě mladší 15 let lze uložit ochrannou výchovu pouze v občanskoprávním řízení, a to povinně, pokud osoba, která dovršila 12. rok svého věku a je mladší než 15 let spáchala čin, za který trestní zákon dovoluje uložení výjimečného trestu, a fakultativně tehdy, jestliže je to nutné k zajištění řádné výchovy osoby mladší než 15 let, která spáchala čin, který by jinak byl trestným činem. Ochranná výchova je jedním z ochranných opatření, upravuje ji zákon o soudnictví ve věcech mládeže. 5 Jejím účelem je kladně ovlivnit duševní, mravní a sociální vývoj dítěte/mladistvého a chránit společnost před pácháním jeho provinění. Institut ochranné výchovy by měl v některých případech nahrazovat nepodmíněné odnětí svobody, a to tak, že dítě nebo mladistvý se umístí do prostředí, které mu má nabídnout možnost připravit se na řádný život po propuštění a zbavit se následků zanedbané výchovy. Jelikož není systém ochranné a ústavní výchovy v praxi oddělen, dochází k výkonu ochranné výchovy v zařízeních výchovy ústavní, čili v resortu ministerstva školství 19 konkrétně v dětských domovech se školou nebo ve výchovných ústavech. 32 Délka ochranné výchovy je omezena dvěma aspekty. Tím prvním je kritérium účelnosti, kdy ochranná výchova potrvá, dokud to vyžaduje její účel. Bylo -li tedy účelu dosaženo, musí být mladistvý z ochranné výchovy propuštěn, 18

21 Česká republika a to i když ještě nedovršil osmnáctý rok života. Dalším omezením je stanovení maximální věkové hranice, kdy podle zákona ochranná výchova trvá nejdéle do dovršení osmnáctého roku věku chovance. Jako výjimka je zde stanovena možnost, že pokud to vyžaduje zájem chovance, může soud ochrannou výchovu prodloužit do dovršení jeho devatenáctého roku. K rozhodnutí o prodloužení musí však dojít ještě před dovršením osmnáctého roku života. Může se stát, že soud dojde k závěru, že důvody, pro které uložil mladistvému ochrannou výchovu, pominuly. V takové situaci není účelné ochrannou výchovu vykonat a soud od jejího výkonu proto upustí. 5 Psychiatrická péče o děti a mládež (ochranné léčení a zabezpečovací detence) Delikventní chování pohledem psychiatrie Dětská a dorostová psychiatrie patří mezi relativně nejmladší lékařské obory. Společně s příbuzným oborem dětské klinické psychologie se věnuje diagnostice, léčbě, rehabilitaci a prevenci duševních poruch u dětí a dospívajících. Při diagnostice se řídí současně platným diagnostickým systémem Mezinárodní klasifikace nemocí v 10. revizi. 42 Ten problematiku delikvence částečně pojímá v rámci diagnostické kategorie poruchy chování (dg. F91). Ty jsou charakterizovány opakujícím se a trvalým obrazem disociálního, agresivního a vzdorovitého chování. Příklady chování, na nichž je diagnóza založena, zahrnují nadměrné rvačky nebo tyranizování slabších, krutost k jiným lidem nebo zvířatům, závažné ničení majetku, zakládání ohně, krádeže, opakované lhaní, chození za školu a útěky z domova, mimořádně časté a intenzivní výbuchy zlosti, vzdorovité provokativní chování a trvalou silnou neposlušnost. V některých případech mohou poruchy chování vést k disociální poruše osobnosti. Syndrom poruch chování je přítomen také u jiných diagnóz, například u hyperkinetické poruchy chování (kombinace poruchy aktivity a pozornosti s poruchou chování), dále poruch sociálních vztahů v dětství a tzv. poruch přizpůsobení. 42 Bez ohledu na definice těchto poruch jde o děti, které když vyrůstají, selhávají v adaptaci na určité sociální normy chování: buď nepřijímají, nebo aktivně vzdorují některým, často však mnohým pravidlům, která jsou platná ve společnosti, v níž žijí. Prevalence poruch chování je v západním průmyslovém světě dlouhodobě odhadována na 5 10 % osmi- až šestnáctiletých dětí a dospívajících. Patří mezi nejběžnější poruchy v dětské psychiatrii. 49 Jak uvádí MUDr. Theiner 50 z dětského psychiatrického oddělení Psychiatrické kliniky Brno, poruchy chování 19

22 Porovnání systémů péče o delikventní děti a mládež představují psychiatrickou diagnostickou jednotku a zároveň společenský problém, který sama psychiatrie a ani medicína není schopna vyřešit. To, které chování se považuje za vhodné a žádoucí a které naopak za nevhodné a nežádoucí, určuje společnost. Pokud se někteří jedinci nejsou schopni těmto normám naučit a trvale je porušují, stávají se ve společnosti nežádoucí a jsou vystaveni buď represivním opatřením, nebo pokusu o nápravu převýchovu nebo léčbu. V tom případě je nutný komplexní multioborový přístup, na němž se kromě medicíny podílejí další disciplíny jako psychologie, pedagogika, sociologie, sociální služby aj. V léčbě poruch chování má svoje místo psychoterapeutická práce s rodinou, ať už ve formě společných setkávání, nebo v práci s rodiči zvlášť. Cílem je oslovit interpersonální obtíže v rodině jak v oblasti komunikace, tak vztahů. Např. v rodinách, kde se objevují závažné konflikty mezi rodiči, může chování dítěte sloužit k odvedení pozornosti od vzájemných sporů a zaměření na chování dítěte. 49 Rodinné intervence zahrnují často také výchovná doporučení, jako je např. nastavení jasných pravidel, oceňování a odměňování žádoucího chování a naopak konzistentních reakcí na nežádoucí chování. Léčba adolescentů s poruchami chování bývá často komplikována nízkou mírou spolupráce, mnohdy pro svoje problémové chování nežádají hospitalizaci na psychiatrii a přichází spíše pod nátlakem svého okolí, které je chováním znepokojeno. Nesouhlasný postoj s hospitalizací a nízká míra motivace ke změně pak limitují možnosti psychoterapeutického působení, a tím i léčebného ovlivnění problémového chování zdravotnickou cestou. Individuální intervence pak často zahrnují budování základního náhledu na obtíže a motivaci k psychoterapeutické léčbě. V oblasti léků bývají používána zejména antipsychotika se snahou ovlivnit impulzivitu a agresivitu. Nicméně jak uvádí Theiner, 50 oficiálně není pro pacienty s poruchami chování schválen žádný lék. Farmakologická léčba se také soustředí na přidružené poruchy, což v oblasti poruch chování bývá jak porucha pozornosti s hyperaktivitou (hyperkinetická porucha chování), tak depresivní poruchy (depresivní porucha chování). 49 Lůžková péče v dětské a dorostové psychiatrii představuje fond cca o 600 lůžcích. Zahrnuje Dětskou psychiatrickou kliniku ve FN Motol, oddělení při Psychiatrických klinikách ve FN Plzeň a FN Brno, nemocniční oddělení ve Fakultní Thomayerově nemocnici v Praze Krči a v Krajské nemocnici Liberec, dětské psychiatrické nemocnice v Lounech, Opařanech a Velké Bíteši a oddělení psychiatrických nemocnic v Dobřanech, Havlíčkově Brodu, Kroměříži, Opavě, Praze -Bohnicích a Šternberku. Pro léčbu dětí a mladistvých s problematikou návykových látek je zřízeno také Dětské a dorostové detoxikační centrum v Nemocnici Milosrdných sester sv. Karla Boromejského v Praze. Hospitalizace bývá doporučována jak z diagnostických, tak léčebných důvodů. Diagnostické důvody nastávají tehdy, pokud panují nejasnosti ohledně diagnózy, léčebné zpravidla pokud dojde k akutnímu zhoršení duševního 20

23 Česká republika zdraví dítěte, nebo pokud nedochází k jeho zlepšení v průběhu ambulantní léčby. Přijetí tak může doporučit jak lékař (ambulantní pedopsychiatr, praktický dětský lékař nebo např. dětský neurolog) či dětský psycholog, který má dítě v péči, tak školské zařízení či OSPOD, někdy ve spolupráci s Policií ČR či soudem. Problémové chování bývá častým podkladem žádosti o hospitalizaci, jak plánované, tak akutní. Při přijetí je dítě vyšetřeno dětským psychiatrem a následně přijato na oddělení. Podle potřeby jsou prováděna další pomocná vyšetření, jak laboratorní (odběr krve), tak v průběhu pobytu vyšetření dětským klinickým psychologem, klinickým logopedem či lékaři jiných odborností. Většina oddělení dětské a dorostové psychiatrie je vedena režimově, běžné je celkové uspořádání terapeutické komunity s hodnotícím a motivačním systémem, s pravidelným režimem dne. 16 Komplexní léčba zahrnuje individuální podpůrné vedení dítěte, farmakoterapii, na mnohých pracovištích také individuální psychoterapii dítěte a rodinnou terapii, dále ergoterapii a arteterapii, ale i další terapeutické postupy (muzikoterapie, hipoterapie, léčebná rehabilitace). Hospitalizované děti denně navštěvují školu, studenti středních škol a učilišť mají individuální konzultace u vybraných předmětů a samostudium dle plánu z kmenové školy. 16 Psychiatrická péče o děti a dorost je v ČR tvořena sítí ambulancí a lůžkovými zařízeními. Dle mnoha odborníků z oblasti psychiatrie není vzhledem k požadavkům doby síť ambulancí dostatečná. 15 Psychiatrickou péči potřebuje zhruba 10% dětí, tedy 200 tisíc. V ČR je zhruba 90 ambulantních dětských psychiatrů, z nichž každý může zvládnout 200 až 250 dětí v ambulanci. 51 Jak dále MUDr. Matýs uvádí, objednací doby jsou dle regionu 3 až 6 měsíců. 52 K vyšetření v ambulanci dětského psychiatra není potřeba doporučení. Léčba zahrnuje jak používání léků, tak podpůrné vedení, některé ambulance poskytují také systematickou psychoterapii individuální či rodinnou. Mezistupeň mezi ambulantní a lůžkovou péčí představuje stacionární typ péče. Jediné pracoviště svého druhu představuje Denní stacionář pro adolescenty při Psychiatrické klinice Všeobecné fakultní nemocnice v Praze. Poskytuje psychoterapeutický program, cílovou skupinou jsou dospívající s komunikačními a vztahovými problémy (s rodiči, s vrstevníky), krize dospívání, zhoršení školního prospěchu, záškoláctví, útěky z domova, neadekvátní řešení konfliktních situací a šikana. Dále jsou to také emoční, adaptační, psychosomatické a neurotické poruchy, poruchy příjmu potravy, počínající nebo odeznívající schizofrenní epizody a symptomatický abúzus návykových látek. Má kapacitu pro 15 klientů, kteří docházejí do denního stacionáře každý všední den od 8 do 15 hodin. 53 Průměrná délka hospitalizace je v současnosti od 30 dnů do 90 dnů. 20 Po jejím skončení bývá doporučováno započetí či pokračování v léčbě v ambulanci dětského psychiatra, případně psychologa, mnohdy bývá doporučováno pokračovat v rodinné terapii, ev. také započetí spolupráce s místně příslušným 21

24 Porovnání systémů péče o delikventní děti a mládež OSPOD či SVP. Někdy bývá také OSPOD poskytnuta zpráva o průběhu hospitalizace a míře spolupráce s rodinou, často i s doporučením dalšího postupu. Výkon ochranného léčení Výkon ochranného léčení nařídí soud pro mládež zdravotnickému zařízení, v němž má být ochranné léčení vykonáno. K nařízení výkonu ochranného léčení soud pro mládež pro potřeby zdravotnického zařízení připojí znalecký posudek, opis protokolu o výslechu znalce nebo opis lékařské zprávy o zdravotním stavu dítěte mladšího patnácti let, pokud v průběhu řízení byly opatřeny. Je -li dítě, u něhož bylo uloženo ústavní ochranné léčení, při pobytu na svobodě nebezpečné pro své okolí, zařídí soud pro mládež bezodkladně jeho dodání do zdravotnického zařízení. O změně způsobu výkonu ochranného léčení rozhoduje soud pro mládež na návrh zdravotnického zařízení, státního zástupce, dítěte, na němž se vykonává ochranné léčení, zákonného zástupce nebo opatrovníka dítěte, příslušného orgánu sociálně -právní ochrany dětí, anebo i bez takového návrhu. Soud pro mládež na podkladě vyžádaných zpráv sleduje výkon ochranného léčení a v případě ústavního ochranného léčení nejméně jednou za dvanáct měsíců od započetí jeho výkonu nebo od předchozího rozhodnutí o jeho pokračování přezkoumá, zda důvody pro jeho další pokračování trvají. 5 Výkon zabezpečovací detence Zabezpečovací detence je z hlediska práva samostatný institut, jehož výkon se řídí samostatným zákonem o výkonu zabezpečovací detence, 7 jemuž podléhají specifická zařízení spravovaná vězeňskou službou. Spadá do resortu Ministerstva spravedlnosti. V Česku je zabezpečovací detence realizována ve Vazební věznici a Ústavu pro výkon zabezpečovací detence Brno a ve Věznici Opava. Jejím účelem je zejména izolace nebezpečné osoby od společnosti, ale rovněž léčebné působení na umístěnou osobu. Je vykonávána v ústavech pro výkon zabezpečovací detence se zvláštní ostrahou a s léčebnými, psychologickými, vzdělávacími, pedagogickými, rehabilitačními a činnostními programy. Tyto ústavy jsou zřízeny podle zvláštního právního předpisu a spravuje je Vězeňská služba České republiky. Do výkonu zabezpečovací detence se osoby umísťují jen na základě soudem nařízeného výkonu zabezpečovací detence. Děti (zákon používá termín chovanec ) mladší 19 let se umísťují odděleně od dospělých a dále zpravidla chovanci s duševní poruchou od ostatních. Chovanec je povinen se zúčastnit léčebných, psychologických, vzdělávacích, pedagogických, rehabilitačních a činnostních programů. Při zařazování dítěte do určitého programu odborná komise zjistí stanovisko dítěte a přihlédne k němu. Je -li chovanec zařazen do programu obsahujícího poskytování zdravotní péče, je povi- 22