Veterinární antiektoparazitika. Absolventská práce. Eliška Fučíková

Transkript

1 Veterinární antiektoparazitika Absolventská práce Eliška Fučíková Vyšší odborná škola zdravotnická a Střední zdravotnická škola Praha 1, Alšovo nábřeží 6 Studijní obor: Diplomovaný farmaceutický asistent Vedoucí práce: Mgr. Kateřina Horáčková Datum odevzdání práce: Datum obhajoby: Praha 2013

2 Prohlašuji, že jsem absolventskou práci vypracovala samostatně a všechny použité prameny jsem uvedla podle platného autorského zákona v seznamu použité literatury a zdrojů informací. Praha 31. března 2013 Podpis

3 Děkuji Mgr. Kateřině Horáčkové za odborné vedení absolventské práce a její konzultace. Dále děkuji lékárně U Jednorožce v Moravských Budějovicích a lékárně U Zlaté koruny, kde mi umožnili rozdání dotazníků.

4 Souhlasím s tím, aby moje absolventská práce byla půjčována ve Středisku vědeckých informací Vyšší odborné školy zdravotnické a Střední zdravotnické školy, Praha 1, Alšovo nábřeží 6. Podpis

5 ABSTRAKT Fučíková Eliška Veterinární antiektoparazitika Vyšší odborná škola zdravotnická a Střední zdravotnická škola, Praha 1, Alšovo nábřeží 6 Vedoucí práce: Mgr. Kateřina Horáčková Absolventská práce, Praha: VOŠZ a SZŠ, 2013, 64 stran Absolventská práce na téma Veterinární antiektoparazitika se skládá z části teoretické a části praktické. Teoretická část pojednává o rozdělení popisu, výhodách a nevýhodách lékových forem, které jsou v dnešní době dostupné v lékárnách a veterinárních ordinacích. Uvádí také účinné látky, které se v těchto přípravcích užívají a pro jaké zvíře jsou určeny. Nedílnou součástí jsou ektoparazité, kteří se v našich podmínkách vyskytují a koho napadají. U každého vnějšího parazita je popsána stavba těla, vývojový cyklus, symptomatologie, terapie a prevence proti další infestaci. Ektoparazit blecha kočičí může u zvířete vyvolat alergickou reakci, proto je zde uveden i postup při terapii. Praktická část je zaměřena na chovatele. V lékárnách a na sociální síti bylo vyplněno 30 dotazníků. Dotazník je sestaven z patnácti otázek zaměřujících se jak na chovatele, tak i na zvíře, které vlastní. Odpovědi byly vyhodnoceny a výsledky jsou uvedeny v tabulkách a grafech. Samozřejmě nechybí ani hypotézy, které byly stanoveny ihned po sestavení dotazníku. Z pěti stanovených hypotéz se potvrdily čtyři a jedna se nepotvrdila. Klíčová slova antiektioparazitika, lékové formy, účinné látky, klíště obecné, veš psí, blecha kočičí, blecha psí, svrab

6 ABSTRAKT Fučíková Eliška Veterinární antiektoparazitika Veterinary Anti-ectoparasitics in Use Vyšší odborná škola zdravotnická a Střední zdravotnická škola, Praha 1, Alšovo nábřeží 6 Vedoucí práce: Mgr. Kateřina Horáčková Absolventská práce, Praha: VOŠZ a SZŠ, 2013, 64 stran Die Abschlussarbeit mit dem Titel Tierärztliche äuβere Antiparasitika besteht aus einem theoretischen und einem praktischen Teil. Der theoretische Teil befasst sich mit der Einteilung der Beschreibung, der Vor- und Nachteile der Darreichungsformen, die jetzt in Apotheken und Tierkliniken zu erhalten sind. Außerdem sind hier auch die Wirkstoffe beschrieben, die in diesen Präparaten verwendet werden, sowie für welches Tier sie bestimmt sind. Weiter wird über Ektoparasiten geschrieben, die in unserem Land vorkommen und wen sie befallen. Bei jedem Außenparasiten werden Körperbau, Entwicklungszyklus, Symptomatologie, Behandlung und Prävention von weiterem Befall beschrieben. Der Ektoparasit Katzenfloh kann bei einigen Tieren eine allergische Reaktion hervorrufen, deswegen wird hier auch das Verfahren bei der Therapie aufgeführt. Der praktische Teil wird auf den Züchter konzentriert. Es wurden 30 Fragebögen in den Apotheken und auf dem sozialen Netzwerk ausgefüllt. Der Fragebogen besteht aus fünfzehn Fragen, die sowohl auf den Züchter als auch auf das Tier zielen. Die Antworten wurden analysiert und die Ergebnisse in Tabellen und Grafiken dargestellt. Natürlich sind hier auch Hypothesen, die unmittelbar nach der Erstellung des Fragebogens gestellt wurden. Von insgesamt fünf Hypothesen wurden vier bestätigt, eine wurde nicht bestätigt. Schlüsselwörter - äuβere Antiparasitika, Darreichungsformen, Wirkstoffe, die Zecke, die Laus, der Floh, die Skabies

7 Obsah Úvod I. TEORETICKÁ ČÁST Lékové formy antiektoparazitik psů a koček Lékové formy Antiparazitární obojek Spot on (ampulky) Sprej Zásyp, pudr Koupel, postřik, šampon, pěna Účinné látky Nejvýznamnější ektoparazitózy psů a koček Zaklíštění (Ixodidodis) Symptomatologie Terapie Prevence Zavšivení (Pediculosis, Trichodectosis) Napadení vešmi Symptomatologie Terapie Prevence Napadení všenkami Symptomatologie Terapie a prevence Zablešení (Ctenocephalidóza) Symptomatologie Terapie a prevence... 22

8 3.6 Dravčíkovitost (Cheyletielóza) Symptomatologie Terapie Prevence Sametkovitost (Trombikulóza) Symptomatologie Terapie Prevence Sarkoptový svrab Symptomatologie Terapie Prevence Otodektový svrab Symptomatologie Terapie Prevence Trudníkovitost (Demodikóza) Symptomatologie Terapie Prevence Alergie na bleší kousnutí Metodika Hypotézy Vyhodnocení dotazníků Grafické vyhodnocení hypotéz Diskuse Závěr... 57

9 Přílohy Seznam obrázků Seznam grafů Seznam tabulek Seznam použité literatury a zdrojů informací... 64

10 Úvod Napadení psů, koček a jiných zvířat zevními parazity je významným problémem, a to nejen ve veterinární medicíně, ale i u chovatelů v podobě přenosu zvíře člověk. Jelikož někteří parazité mohou napadat i člověka, mají tedy tzv. zoonotický potenciál. Řada parazitů může být přenašečemi virových či bakteriálních onemocnění, z nichž některá mohou ohrozit zdraví člověka. Cílem mé práce je vyzdvihnout nejdůležitější vnější parazity vyskytující se hojně v našich podmínkách jako jsou blechy (Ctenocephalide), vši a všenky (např.linognatus sp.), klíšťata (Ixodes ricinua), sametky zarděnkové (Neotrombicula autumnalis), dravčíci (Cheyletiella sp.) a další. Zároveň chci také popsat příznaky jejich výskytu, terapii, vhodné způsoby podání léčiv a prevenci proti novému vzniku parazitárního onemocnění. Dále pak shromáždit účinné látky a přiřadit k nim léčivé přípravky v současné době dostupné. Jaké existují lékové formy (tuhé, tekuté, polotuhé) a způsoby použití těchto forem. Pro zjištění informovanosti společnosti o vnějších parazitech a boji proti napadení jejich domácích zvířat těmito parazity jsem vytvořila dotazník. Ten jsem rozdala lidem bez ohledu na věk a pohlaví, nezávisle na tom, zda jsou z města či vesnice a jaké mají domácí zvíře. Po vyplnění těchto dotazníků jsem došla k závěru, jaký přípravek se nejčastěji používá, zda jsou některé preferovanější více nebo méně a další. Konečné závěry dotazníku jsou uvedeny v kapitole Vyhodnocení dotazníků. 10

11 I. TEORETICKÁ ČÁST 1 Lékové formy antiektoparazitik psů a koček U antiektoparazitik (přípravků proti zevním parazitům) je nejdůležitější obsah účinné látky. Ty se od sebe liší hlavně rychlostí nástupu, délkou účinku a mechanismem působení. Některé přípravky obsahují i kombinace různých léčivých látek. Neméně důležitá je také snášenlivost používaného přípravku u ošetřovaného zvířete.(1) Účinné látky antiektoparazitik můžeme rozdělit na: KARBAMÁTY, PYRETROIDY, MAKROCYKLICKÉ LAKTONY, RŮSTOVÉ REGULÁTORY HMYZU, LÉČ. OSTATNÍCH CHEM. STRUKTUR.(1) 1.1 Lékové formy Antiparazitární obojek Antiparazitární obojek je nejjednodušší aplikační forma antiektoparazitik. Obojek je trvale nošen na krku kočky nebo psa, účinná látka se uvolňuje postupně. Rozdíly v účinku obojku jsou dány účinnou látkou a způsobem, jak se účinná látka z obojku uvolňuje. Existují dva druhy antiparazitárních obojků. Plynové obojky jsou napuštěny tekutým insekticidem (látka určená k hubení hmyzu). Účinná látka se odpařuje a vytváří kolem těla zvířete jakýsi koncentrovaný obal, který blechy a vši odpuzuje. Nejvyššího možného účinku plynového obojku dosáhneme, má-li zvíře minimální pohyb, nejlépe tedy, když leží. Pak je velká šance na vytvoření účinné koncentrace odpařovaných látek kolem zvířete, a to vede k odpuzení či usmrcení parazita. V současné době jsou nejvíce používány práškové obojky. Ty obsahují mikropóry, ve kterých je účinná látka v podobě prášku. Obojek je volně nasazen na krku a při každém pohybu se z mikropórů uvolňuje účinná látka ve formě prášku. Práškové obojky jsou voděodolné. Když obojek uschne, prášek se začne opět uvolňovat.(1) 11

12 Používání obojků, zejména plynových, se nedoporučuje u zvířat žijících v domácnosti a v rodinách s malými dětmi. Nebezpečí představuje vznik alergické reakce. Pokud se zvíře pohybuje venku, je nutné počítat i se ztrátou obojku. Zachycení o větev nebo plot či v korunách stromů je rizikové pro kočky, protože může dojít i k uškrcení zvířete. Pro co největší účinek musí zvíře nosit obojek stále na krku, je tedy nezbytné, aby majitel pořídil správnou velikost. Tento způsob aplikace antiektoparazitik má význam spíše léčebně preventivní. Největší výhodou je dlouhodobá účinnost až několik měsíců, a také pak finanční nenáročnost. Antiparazitární obojek není vhodný pro rychlou léčbu. (1) Obrázek 1 Příklad antiparazitárního obojku Spot on (ampulky) Na nejvyšší úrovni v účinnosti, jednoduchosti v aplikaci a bezpečnosti při dodržení základních pravidel použití je léková forma Spot on. Tato aplikační forma je založena na tom, že roztok účinné látky, jenž je v malé tubičce nebo plastové ampuli pipetě, se aplikuje nakapáním přímo na kůži po rozhrnutí srsti v oblasti kohoutku, hřbetní linii a na kořenu ocasu. To jsou místa, kam si ve většině případů zvíře nedosáhne jazykem a nemůže se olízat. Látka je absorbována kůží, a je distribuována do celého těla. Účinná látka může pronikat do chlupových váčků a mazových žlázek. Odtud je postupně uvolňována, tím tak zajišťuje dlouhodobou účinnost. Tato forma má ovšem také nevýhody, kterými jsou: pomalejší nástup účinku díky srsti a dobu potřebnou k aplikaci na celé tělo. Pro řešení akutního a intenzivního napadení parazity je vhodné zvolit rychleji působící lékovou formu jako je sprej nebo 12

13 šampon. Účinnost této formy ovlivňují koupele a použití šamponu, které ji snižují v prvních dnech po aplikaci. Délka působení na klíšťata a blechy může být rozdílná.(1) Obrázek 2 Příklad spot on přípravku Sprej Sprej patří mezi rychle působící formu antiektoparazitik. Je založena na vzniku aerosolu. Roztok účinné látky je uvolňován proudem stlačeného plynu nebo mechanického rozprašovače. Sprejem se zajišťuje maximální rovnoměrné rozprostření léčebných látek a přímý kontakt s kůží zvířete. Dochází k minimálním ztrátám. Intenzitu ošetření je možno regulovat podle výskytu parazitů na různých částech těla. Dávkování je nepřesné. Opatrnost je nutná při ošetření mláďat a březích zvířat. Sprej se nanáší proti srsti ve vzdálenosti asi cm, až je srst vlhká. Je nutné chránit oči, sliznice dutiny ústní a nosní. Při ošetřování kůže na hlavě je vhodné nastříkat sprej na vatu nebo gázu a uvedená místa ošetřit tímto způsobem ručně. Nevýhodou této lékové formy může být zvuk spreje, který u zvířat může vyvolat úlekové reakce. Z tohoto důvodu je možné použít mechanický rozprašovač. Účinnost sprejů snižuje nebo úplně ruší pohyb ve vodě nebo zmoknutí zvířete, jelikož většina látek je rozpustná ve vodě.(1) 13

14 Obrázek 3 Příklad antiparazitního spreje Zásyp, pudr Použití této práškové lékové formy je jednoduché. Zásyp se nasype na srst zvířete, nechá se určitou dobu (dle návodu) působit a pak se vyčeše. Při používání se musí chránit oči zvířete a zamezit vdechnutí zásypu. Aplikace se provádí mimo obytnou místnost. Nevýhodou je krátkodobá účinnost. Doba účinnosti závisí na ztrátě pevných částeček ze srsti.(1) Obrázek 4 Příklad antiparazitního zásypu Koupel, postřik, šampon, pěna Tyto lékové formy jako je koupel, postřik, šampon či pěna se dříve používaly běžně. Jejich největší výhodou je okamžité působení. V dnešní době jsou používány méně. Důvodem je časová náročnost a riziko proniknutí šamponu, pěny do očí, nosu a dutiny ústní. Koupel, nebo li laváž, probíhá ve vhodné nádobě, což může být např. dětská vanička. Nejprve se připraví roztok léčiva podle příbalového letáku v dostatečném množství. Do vaničky se postaví zvíře, které se tímto roztokem o vhodné teplotě polévá a měkkým kartáčem nebo houbou se roztok vtírá do srsti a kůže. Roztok se neoplachuje a nechá se uschnout na 14

15 zvířeti na teplém a suchém místě. Ředění, správná koncentrace léčivého roztoku mohou dělat problémy stejně jako odmítání koupele zvířetem.(1) Obrázek 5 Příklad antiparazitního šamponu 15

16 2 Účinné látky Nejenom lidé, ale i zvířata trpí různými nemocemi. Může jít o onemocnění zažívacího, kloubního, imunitního charakteru, nebo také o zmiňované parazitární problémy. Nejdůležitější předpoklad ke zmírnění obtíží a k uzdravení je, začít s léčbou včas. K tomu dopomáhají léčivé přípravky, které obsahují účinné látky vhodné k terapii konkrétního onemocnění. I u zvířat se musí dbát na správně zvolenou účinnou látku a její dávku. Všechny veterinární přípravky, které mohou být distribuovány na území České republiky, musí být schváleny a registrovány Ústavem pro státní kontrolu veterinárních biopreparátů a léčiv sídlícím v Brně, webová adresa je Tento orgán zajišťuje, aby v České republice byly registrovány veterinární léčivé přípravky, jež vlastnostmi odpovídají aktuálním vědeckým požadavkům na jakost, bezpečnost a účinnost. Dále zajišťuje dozor nad trhem s veterinárními léčivy. Účinné látky při onemocněních, způsobených ektoparazity, jsou: imidacloprid, fipronil, carbaryl, permethrin, propoxur, flumethrin, selamectin, moxidectin, dikarboximid, amitraz, deltamethrin, phenotrin, pyperpethrin, pyriproxyfen a tetrachlorvinphos. V přiložené tabulce je uvedeno, jaká účinná látka je určena pro jaké zvíře. Tabulka 1 Seznam antiektoparazitických účinných látek Účinné látky amitraz carbaryl cypermethrin deltamethrin dikarboximid fipronil flumethrin imidacloprid moxidectin permethrin phenotrin propoxur pyriproxyfen selamectin tetrachlorvinphos Zvíře psi psi, kočky psi psi psi, kočky psi, kočky psi psi, kočky Psi, kočky Psi psi, kočky psi, kočky psi, kočky psi, kočky psi, kočky 16

17 3 Nejvýznamnější ektoparazitózy psů a koček 3.1 Zaklíštění (Ixodidodis) Zaklíštění patří k nejvýznamnějším zevním parazitárním onemocněním u psů a koček, a také i u lidí. Klíšťě obecné (Ixodes ricinus) je cizopasník. Patří mezi roztoče, kterých je na světě kolem 650 různých druhů. Vesměs jde o parazity, kteří ke svému vývoji potřebují krev. Během cyklu vajíčko - larva - nymfa - dospělec vystřídají několik hostitelů. Ixodes ricinus je na našem území nejhojnější druh. Ústní ústrojí klíštěte tvoří chobotek (hypostom) obklopený dvěma čelistními makadly, což jsou nástroje přizpůsobené rychlému proniknutí do kůže a nasávání krve oběti. Okamžik přisátí hostitel nepocítí, neboť se do rány vylučuje směs látek, která tiší bolest a zároveň brání srážení krve (enzym ixodin). Teprve později, kdy už je klíště pevně přisáté, začne rána nepříjemně svědit. Hypostom je navíc opatřen zpětnými háčky, které ztěžují odstranění parazita z rány. Dospělá samička klíštěte klade 2500 až 4000 vajíček, z nichž se vylíhnou larvy. Larvy cizopasí zpravidla na drobných obratlovcích, například na hlodavcích. Po další přeměně se z nich stávají nymfy, které mají čtyři páry končetin stejně jako dospělí jedinci. Po dalším nasátí krve se nymfa mění na dospělého jedince. K příjmu krve má klíště uzpůsobenu i trávicí soustavu. Jeho střevo vybíhá ve velké postranní laloky, které slouží jako zásobárna nasáté krve. Samečci sají menší množství krve. Na hostitele se přichycují jen proto, aby vyhledali samici a spářili se. Nymfy, které jsou již odolnější k vyschnutí, vylézají výše na vegetaci. Dospělce, kteří jsou nejodolnější, nalezneme do jednoho metru nad povrchem. Každé ze třech vývojových stádií saje krev jen jednou a každé z nich může napadnout i člověka. Sání krve má dvě fáze: 1. pomalý příjem hostitelovy krve, přítomnost sekretu slinných žláz klíštěte, může dojít k intoxikaci, 2. nastupuje po hodinách, provází ji rychlé sání krve a intenzivní sekrece slin. Dalším zástupcem klíšťat je piják lužní (Dermacentor reticularis). Ten žije pouze v lokalitě Břeclavska Nejznámější onemocnění způsobená klíšťaty jsou borelióza, klíšťová encefalitida a babesióza. Vyskytují se s rozdílnou závažností u lidí i zvířat.(2) (2) 17

18 Obrázek 6 Rozdíl mezi samčím a samičím pohlavím Ixodes ricinus(2) Symptomatologie Klíšťata se vyskytují na vlhčích loukách a pastvinách, v křovinách, v příznivých klimatických podmínkách prakticky celoročně. Hostitelé larev a nymf jsou plazi, drobní savci a ptáci. Klíšťata čekají na hostitele přichycena na trávě, na keřích. Larvy, které jsou nejvíce citlivé na vyschnutí, čekají na hostitele přichyceny na vegetaci, jen několik centimetrů nad povrchem půdy. U zvířat je najdeme v místech s jemnou pokožkou jako je spodina krku, břicho, uši, okolí očí a nos. V místě přisátí se objeví zarudnutí, svědění a příznaky jako je olizování, kousání a škrábání. Když zvíře nasáté klíště utrhne, začne se v místě vytvářet zánět kůže, který může přejít do chronického stádia.(2) Terapie Infekci lze předcházet pravidelným vyčesáváním a prohlížením srsti zvířete. Přisáté klíště se uchopí pomocí pinzety či podobného nástroje na principu verzatilky za hlavou. Doporučuje se pracovat v rukavicích kvůli snížení rizika přenosu možné infekce. Klíště se nerozmačkává, ale neškodně odstraní. Nedoporučuje se potírat klíště olejem, protože byla zjištěna zvýšená salivace, a tím přenos infekce. Čím dříve se klíště odstraní, tím je menší pravděpodobnost infekce.(2) Prevence Účinnou prevencí je aplikace přípravků proti klíšťatům s několikatýdenním působením. Nejlepší aplikace je opakovaná od jara do začátku zimy. Zbavení výběhu nebo zahrady 18

19 vysokého travnatého porostu je také preventivním opatřením. Samozřejmě jako i pravidelné vyčesávání a prohlížení srsti.(2) 3.2 Zavšivení (Pediculosis, Trichodectosis) Mezi další parazitózy s ojedinělým výskytem patří napadení všemi a všenkami. Stavba těla vší odpovídá členovcům. Tělu do velikosti dominuje zadeček, je složený z devíti kroužků pokrytý štětinami. Hruď je menší a nemá výrazné dělení. Veš má tři páry silných nohou na konci opatřených drápkem. Ten slouží k uchycení na těle hostitele. Vši jsou bez křídel. Hlavu mají užší a polodlouhou. Jejich ústní ústrojí je bodavě sací. Mají vysunovací sosák, na kterém jsou na konci speciální háčky. Oči jsou výrazně redukovány a u některých druhů vůbec nejsou. Hlavu zakončují krátká tykadla, která jsou článkovaná. Vši mají proměnu nedokonalou. Chybí jim tedy stádium kukly. Sání krve vším zajišťuje přísun živin, a proto pro své přežití potřebují neustálý kontakt s hostitelem. Samičky kladou až dvacet vajíček označovaných jako hnidy. Ty přilepují pomocí výměšků na základové části chlupů (vlasů, srsti) hostitele. Asi po týdnu se z hnid líhnou larvy. Po následujících třech svléknutích se larva mění v dospělce. (2)(4) Obrázek 7 Veš psí, všenka psí, vajíčko (hnida)(2) 3.3 Napadení vešmi Pedikulóza (napadení všemi) je ojedinělé onemocnění vyskytující se u psů. U koček k němu vůbec nedochází. Původcem je veš psí, která se vyskytuje v posledních letech velice málo. Důležitým faktorem vyvolávajícím infestaci jsou nevhodné hygienické podmínky a 19

20 shromažďování zvířat. K tomuto onemocnění může docházet častěji v zimním období, když je srst hustší a kontakt mezi zvířaty je intenzivnější. Silné osídlení vešmi může u štěňat a oslabených zvířat vést až k anémii (chudokrevnost) a imunosupresi (snížení obranyschopnosti, které může být způsobeno infekčními i neinfekčními příčinami). Středně silné osídlení je spojováno s chronickou dermatitidou. Slabá infestace se výrazně neprojevuje. Vši přežívají mimo hostitele maximálně 2 dny.(2) Symptomatologie Vši se kumulují v oblasti kolem očí, kolem hrubé srsti a tělních otvorů. Psi jsou velice neklidní, škrábou se. Srst je matná, suchá. Na postiženém místě se vytváří puchýřky, následované po rozškrábání vznikem sekundární dermatitidy a krust. Při silné infestaci jsou psi velmi apatičtí, anemičtí a může hrozit riziko hypovolemického šoku (stav vyvolaný ztrátou cirkulující krve). Tito psi jsou náchylnější k dalším infekcím a stresu. Projevy slabé infestace jsou mírné, objevuje se většinou jen svědění různé intenzity. Při prohlídce kůže a srsti lze nalézt pomalu se pohybující vši a hnidy, které jsou přichycené na srsti.(2) Terapie Vši jsou vnímavé vůči insekticidním přípravkům typu organofosfátů, pyretrinů, pyretroidů nebo avermektinů. Vhodné jsou i šampony používané v humánní sféře. Důležité je ošetřit všechny psy v chovu najednou. Zákrok lze opakovat, pokud to charakter použitého přípravku vyžaduje. Většinou je to 2x za 14 dní z důvodu zničení nově vylíhlých vší, protože hnidy jsou více odolné vůči terapii než dospělý jedinec.(2) Prevence Celková hygiena je významný faktor při prevenci. Dále potom pravidelné a pečlivé prohlídky srsti psů po návratu z cizího prostředí a společenských akcí s větší koncentrací zvířat. Nesmí se ani zanedbat dezinfekce chovatelských pomůcek. Na zvířeti se velmi zřídka může objevit i veš muňka (Pthirus pubis). Tato veš je ektoparazitem člověka a na psa se přemístí pasivně. Jedná se o ojedinělý nález. Zdrojem v tomto případě je člověk. K přenosu vší ze psa na člověka nedochází.(2) 20

21 3.4 Napadení všenkami Infestace všenkami nebo-li trichodektóza je zřídka se vyskytující onemocnění psů a koček. Původcem tohoto onemocnění jsou všenky dva druhy a) Všenka psí (Trichodectes canis) a b) Všenka kočičí (Felicola Subrostratus) Všenky se podobou i vzhledem podobají vším. Jsou více pohyblivé než vši. Tělo všenky je šedavě bělavé a má širší hlavu než veš. Také kladou hnidy a mají stejnou nedokonalou proměnu. Všenka je mezihostitelem tasemnice psí. Živí se kožním mazem svrchní vrstvou zrohovatělé pokožky, které okusují. Svým pohybem a produkcí slin do poškozené epidermis vyvolávají úporné svědění. Zvíře je neklidné, škrábe se a může si způsobit další poranění kůže, které se poté většinou infikuje. (2) (3) Symptomatologie Všenky se zprvu objevují na hlavě, krku a zádech. Srst je prořídlá, suchá a polámaná. Silné osídlení všenkami vede až k puchýřnatému zánětu pokožky. Následně se může rozvinout bakteriální infekce kůže. Vyšší výskyt onemocnění je uváděn u koček.(2) Terapie a prevence Terapie i prevence odpovídá stejným požadavkům jako u postižení vešmi. Při napadení všenkami u koček a psů se doporučuje nechat vyšetřit jejich trus na přítomnost tasemnice psí.(2) 3.5 Zablešení (Ctenocephalidóza) Nejčastější ektoparazitózou u nás je zablešení psů a koček. Na konci léta a začátkem podzimu je vyvoláno blechami až 70% svědivých kožních problémů. Hlavním původcem je blecha kočičí (Ctenocephalides felis). Nachazíme ji u psů a koček, nejčastěji ovšem u koček. Blecha kočičí příležitostně napadá člověka. Blecha psí (Ctenocephalides canis) snáze napadá člověka, její výskyt je vzácnější. 21

22 Blecha je bezkřídlý hmyz, oploštělého těla. Poslední pár nohou je uzpůsoben ke skákání. Samička klade vajíčka, která nejsou lepkavá, proto se snadno dostanou do okolí. Po 12 týdnech se vylíhne beznohá larva a její hlavní potravou je trus dospělých blech, který obsahuje nestrávenou krev. Larvy se 2x svlečou a následně zakuklí. Z kukly se vylíhne dospělec za 4-6 týdnů. Ústní ústrojí blech je bodavě savé. Dospělci mohou přežít bez potravy až 6 měsíců. Největší problém při napadení blechami nastává, když se dostaví alergická reakce způsobená reakcí haptenů z bleších slin a kolagenu kůže. Přecitlivělost na bleší kousnutí se vyskytuje nejčastěji mezi 3-5 rokem. Blecha je také důležitý mezihostitel tasemnice psí (Dipylidium caninum). K nakažení kočky nebo psa dojde pozřením dospělé blechy.(2) (3) Obrázek 8 Vývojová stádia blechy psí ( Symptomatologie Typické osídlení blech u psa a kočky je za ušima, na šíji, za lopatkami, u kořene ocasu a na hřbetě nad páteří. Pohyb blech a sání krve zvířata dráždí, vyvolává svědění, zvíře se škrábe, a tím dochází k poškození kůže a sekundárním infekcím. Zablešení lze prokázat přímým nálezem blech nebo blešího trusu. Blechy lze pozorovat přímo na zvířeti po rozhrnutí srsti v místech typického výskytu parazitů. Bleší trus lze prokázat vyklepáním kartáče, kterým byla srst důkladně pročesána, na vlhký filtrační papír. Pokud dojde k vytvoření červenohnědých zón signalizujících přítomnost krve, je přítomnost blešího trusu potvrzena. (2) Terapie a prevence V boji proti zablešení se musí chovatel zaměřit hlavně na eliminaci dospělých jedinců i jejich vývojových stádií z hostitele. Proto je nutné dodržovat zásady pravidelné kontroly a 22

23 včasné léčby. Pravidelně čistit místa, která jsou určená k spánku a odpočinku zvířat. Žije-li pes nebo kočka v bytě, je zapotřebí častěji vysávat všechny pokoje, čalounění, zvířecí pelíšky. Tím se sníží výskyt všech vývojových stádií blech. Kotce venkovních zvířat je nutno čistit hlavně v letních měsících horkou vodou nebo insekticidem. Je možné si pozvat i specializovanou firmu. Léčba je založena na aplikaci adulticidních přípravcích na bázi pyretroidů, pyretrinů, organofosfátů a karbamátů ve formě sprejů nebo spot-on. Jsou využívány i koupele, obojky a pudry. Nejlepších výsledků dosáhneme kombinovaným přístupem, a to systematickou likvidací blech vnějšího prostředí a použití mechanických i chemických způsobů, které jsou v současnosti dostupné. Je důležité si uvědomit, že boj proti blechám bude trvat po celou dobu soužití s jejich zvířaty.(2) 3.6 Dravčíkovitost (Cheyletielóza) Dravčíkovitost je časté kožní onemocnění, které nabývá na intenzitě u psů i koček. Většímu riziku jsou vystavena koťata a štěňata. Původcem je: a) dravčík psí (Cheyletiella yasguri) a b) dravčík kočičí (Cheyletiella blakei) Dravčíci jsou šedožlutí roztoči, jejich velikost kolísá dle vývojového stádia. Mají řídce ochlupené tělo se 4 páry končetin a nápadně vyvinutou hlavovou část. Na hlavové části po stranách mají makadla s drápy. Žijí na povrchu kůže a živí se tkáňovým mokem. Samičky lepí kladená vajíčka na chlupy pár milimetrů nad povrch kůže. Přítomnost těchto parazitů vyvolává zvýšenou tvorbu šupin na krku a zádi. Doprovodným projevem je i svědivost a dermatitida. Dravčíci jsou i zdrojem onemocnění člověka. Mají schopnost se provrtat přes několik vrstev oblečení. Na kůži napadeného člověka se objevují v místech trupu, stehen, předloktí a zad červené flíčky až pupínky, které jsou v centru žluté a úporně svědí. Léčba u člověka není nutná, protože dravčíci se na člověku nemnoží, ale symptomatická léčba je nutná.(2) (3) 23

24 Obrázek 9 Dravčík psí(2) Symptomatologie Napadení dravčíky se projevuje zvýšenou tvorbou šupin na zádech a krku. Při rozhrnutí srsti podél páteře zvířete lze pozorovat velké množství lupů, které ulpívají na srsti. U koček není pozorovatelné tak velké množství lupů díky kočičímu čištění srsti. Onemocnění je velice kontaktní. Šíří se především kontaktem na burzách, v obchodech se zvířaty, chovných stanicích a na výstavách. Napadení dravčíky se diagnostikuje pomocí lepicí pásky, kterou je nutné důkladně přilepit na rozhrnutou srst na zádech zvířete. Po odtržení se lepicí páska umístí na podložní sklíčko a pozoruje se pod mikroskopem. Druhou možností je vyšetření vytrhnutého chlupu, kde lze pozorovat přichycená vajíčka.(2) Terapie K léčbě se používají přípravky ve formě spreje nebo koupele. Ošetření se opakuje dle charakteru účinné látky a zvoleného přípravku, nejčastěji v týdenních intervalech, alespoň třikrát. Ošetřit je nutné celý chov zvířat najednou.(2) Prevence Nejlepší prevence je pravidelná kontrola srsti zvířat a zahájení včasné terapie při zjištění výskytu dravčíků na zvířeti.(2) 24

25 3.7 Sametkovitost (Trombikulóza) Trombikulóza je onemocnění vyskytující se v našich podmínkách velmi ojediněle. Postihuje kočky, psy, ale i jiné živočichy a také člověka. Onemocnění je sezonního rázu, vyskytuje se na konci léta a na podzim. Původcem onemocnění je roztoč sametka zarděnková (Neotrombicula autumnalis). Paraziticky žijí pouze narůžovělé larvy, které jsou obrvené a šestinohé. Nymfy a imaga žijí v půdě saprofyticky (saprofité jsou organismy využívající organické látky z rozkládajících se těl rostlin a živočichů). Na konci léta vylézají larvy na trávu, keře a napadají živočichy. Přichytí se na kůži hostitele a pomocí svých slin natráví tkáň hostitele, kterou pak zpět nasávají. Tento jev se označuje jako mimotělní trávení. Důsledkem toho vznikají skvrny, které se promění v puchýře, kůže v okolí je silně zarudlá. Doprovodným znakem je výrazné svědění. Larvy sametek napadají i člověka především jsou ohrožené hrající si děti. (2) (3) Obrázek 10 Sametka podzimní (2) Symptomatologie Larvy sametek napadají místa s tenkou kůží jako oči, nos, zevní zvukovody, meziprstí, konec ocasu. Kůže je citlivá, srst vypadává, někdy dochází i vyšší tvorbě šupin. Kožní změny přetrvávají dny až týdny po odpadnutí larev. Po odeznění reakce zůstávají na těle postiženého zvířete hnědofialové skvrny. Při opakovaném napadení dochází k prudší reakci vlivem hypersenzitivity. Larvy se dají prokázat pouze v prvních několika dnech. Po delší době lze pozorovat pouze kožní změny v typické lokalizaci pro sametky.(2) 25

26 3.7.2 Terapie Přichycené larvy sametek se šetrně odstraní. Svědění se tlumí krátkodobým používáním kortikosteroidů.(2) Prevence Nejlépe lze zvířata ochránit zamezením procházek v místech, kde je prokázaný výskyt sametek a pravidelným prohlížením inkriminovaných míst na těle zvířete, kde se roztoči vyskytují.(2) 3.8 Sarkoptový svrab Původcem onemocnění je zákožka svrabová (Sarcoptes scabiei var. canis). Zákožky parazitují hlavně u psů. Mohou ale napadnout kočku i člověka, a jelikož jsou zákožky druhově specifické na jiných organismech, nedokončují svůj vývojový cyklus. Zákožka je roztoč okrouhlého těla s krátkými nožkami. Oplozené samičky vyvrtávají chodbičky v epidermis a kladou tam vajíčka. Vylíhlé larvy vylézají na povrch kůže, kde dokončují proces vývoje až do oplodnění. Všechna stádia se živí tkáňovým mokem. Samečci žijí na povrchu kůže. Na setkání se zákožkou reaguje kůže zarudnutím a vznikem zánětu. U více než 50 % osob, které mají infikované zvíře, může dojít k přechodnému napadení. Po několika hodinách se mohou projevit červené svědivé pupeny. Vývoj zákožky svrabové probíhá po nakladení vajíček, kdy se za 3 až 8 dní líhnou larvy. Larvy se za tři dny svlečou a mění se na nymfy. Nymfy se opět po dvou dnech svlečou a stanou se z nich buď samci zákožek, nebo nastává další stadium nymfy, jež se opět svleče a mění se na samice zákožek svrabových. Zákožka žije tři až šest týdnů. (2) (3) Symptomatologie Nejčastější lokalizací tohoto parazita jsou řídce osrstěná místa jako břicho, loketní a hlezenní klouby a ušní boltce. V průběhu několika týdnů se rozvine silně svědící onemocnění, pro které je charakteristické vypadávání srsti a výrazné poškození kůže. U koček dochází k rozboji tohoto onemocnění při výrazném snížení funkcí imunitního systému. Diagnostikovat svrab lze tzv. pinopedálním reflexem. Zákožka svrabová se velmi často vyskytuje na ušním boltci. Pokud zvíře reaguje na tření ušního boltce intenzivním 26

27 škrabáním, jedná se většinou o svrab. Pro naprostou jistotu, že je zvíře nakaženo zákožkou svrabovou, se provádí mikroskopické vyšetření hlubokých kožních seškrabů, kdy se prokáže přímo přítomnost parazita. Sarkoptový svrab může být zaměněn za alergickou reakci na krmivo, na bleší kousnutí či s folikulitidou (zánětlivé onemocnění, které postihuje chlupové folikuly).(2) Obrázek 11 Zákožka svrabová ( Terapie Zvíře napadené tímto parazitem je důležité v první řadě ostříhat dále okoupat v šamponu, který snižuje tvorbu mazu (antiseboroický účinek) a odstranit strupy z povrchu kůže. V neposlední řadě je nutná koupel v přípravku se smrtícím účinkem na roztoče (akaricidní účinek) podle návodu dle daného ředění. Nejlepších účinků tohoto postupu se dosáhne pomocí trojí koupele během dvou týdnů. Důležitá je i léčba ostatních zvířat, která byla v kontaktu s infikovaným jedincem. Je nutné všechny textilie, které byly v dostupnosti postiženého jedince, sterilizovat nebo vyměnit. Zvíře, které přebývá venku, nesmíme vrátit do 14 dnů po likvidaci zpět. Musí dojít k úplné likvidaci zákožek.(2) Prevence Podezření na svrab je zejména u psů neznámého původu, z útulků a chovů se špatnými hygienickými podmínkami. Je tedy nutné po pořízení takového psa minimálně 2 až 3 týdny zvíře sledovat a případně včas léčit.(2) 27

28 3.9 Otodektový svrab Původcem tohoto u koček velmi častého onemocnění je strupovka ušní (Otodectes cynotis). Tento parazit napadá zevní zvukovod, onemocnění se tak označuje jako ušní prašivina. Strupovka má okrouhlé tělo a dlouhé dobře vyvinuté končetiny. Žije na povrchu kůže, kterou nabodává a živí se tkáňovým mokem, nesaje krev. Samička klade vajíčka na kůži hostitele a vývojový cyklus trvá asi tři týdny. Dospělí roztoči jsou pohybliví a mohou krátkou dobu přežít i bez hostitele. Následkem kontaktu s nemocným zvířetem se na rukou a trupu člověka může přechodně vyvinout zánět kůže ve formě pupínků, který spontánně vymizí po vyléčení zvířete.(2) (3) Obrázek 12 Vývojový cyklus strupovky ušní (8) Symptomatologie Nemoc se projevuje intenzivním svěděním, v pokročilých stadiích se může objevit i páchnoucí výtok z uší a hnisavý zánět zvukovodu, který může vést až k proděravění bubínku a rozšíření infekce do středního i vnitřního ucha. Ušní svrab je infekční, jsou k němu náchylnější mladší jedinci. Rozvoj nemoci je rychlý. U koček se může rozšířit až na ocas kvůli oblíbené poloze kočky ve spánku. 28

29 Onemocnění lze diagnostikovat otoskopickým vyšetřením nebo mikroskopicky po výtěru z ucha.(2) Terapie Léčbou je pravidelné čištění ucha antiparazitárními přípravky a odstraňování ušního mazu a strupů. Terapie musí pokračovat alespoň 30 dní, tedy i po té, co příznaky ustoupí. I jediná přežívající samička totiž vyvolá svrab.(2) Prevence Důležitá je pravidelná kontrola především u koček, zejména ve velkých chovech, v útulcích, u každého nového jedince, při každé veterinární prohlídce.(2) Obrázek 13 Napadení strupovkou ušní (2) 3.10 Trudníkovitost (Demodikóza) Demodikóza je kožní parazitární onemocnění související s imunitním systémem. Postihuje psy, kočky i člověka. Toto onemocnění se projevuje zánětem chlupových váčků (folikulů) a mazových žláz. Původci onemocnění u psů a koček jsou: a) trudník psí (Demodex canis) b) trudník kočičí (Demodex cati) 29

30 Trudníci způsobují zánět folikulů. Důsledkem je vypadávání chlupů v postižené oblasti. K přenosu parazita dochází pouze v prvních několika málo dnech po porodu přímým přenosem z kůže matky na kůži štěněte. Parazit se množí na hostiteli a jeho vývojovými stádii jsou vajíčko, larva, nymfa, dospělec. Celý vývojový cyklus probíhá na jedinci ve folikulu. Všechna vývojová stadia kromě vajíčka mají doutníkovitý tvar. Jelikož přenos je možný z matky na štěně, není vhodné matky postižené tímto parazitem začleňovat do chovu. Přenáší totiž nejen parazita, ale také genetickou predispozici k tomuto onemocnění.(2) (3) Obrázek 14 Vývojová stádia trudníka psího (2) Symptomatologie Nejlehčí formou demodikózy je forma lokalizovaná, vyskytující se u mladých štěňat ve věku od 3 do 10 měsíců. Ložiska se vyznačují vypadanou srstí, načervenalou kůží a tvorbou šupin v oblasti kolem očí, na hřbetě nosu a na čele. Ve většině případů spontánně vymizí přibližně do 1,5 roku věku zvířete. Generalizovaná demodikóza je vážným celkovým onemocněním. Může se rozvinout z formy lokalizované. Kůže je načervenalá, zesílená, svraštělá s hnisavým až krvavým obsahem. Psi postižení touto formou zapáchají. Nedoléčená generalizovaná demodikóza, přechází v hlubokou pododermatitidu (hluboký zánět kůže prstních mozolců). Primární demodikóza není doprovázena svěděním, to se přidává teprve po sekundární infekci postižené kůže. U koček je demodikóza vzácnější a vždy je doprovázená výrazným snížením funkcí imunitního systému.(2) 30

31 Terapie Léčba tohoto onemocnění je dlouhodobá. V první řadě se musí zvíře ostříhat, odstranit šupiny, krusty a zvíře vykoupat v šamponu, který má baktericidní a antiseboroické látky. Šampony s baktericidním účinkem musíme pečlivě opláchnout. Koupele se musí opakovat několik dnů až 2 týdny. Je možné zvolit i doplňkovou terapii. Podává se vitamín E. Kortikoidy jsou v tomto případě kontraindikovány.(2) Prevence Jako hlavní prevencí je u tohoto onemocnění po zjištění u každého vrhu, který jedinec má demodikózu a vyřadit ho z chovu. Může u nich být totiž genetická predispozice.(2) 31

32 4 Alergie na bleší kousnutí Jedná se o jedno z nejčastějších kožních onemocnění a zároveň jeden z nejběžnějších typů alergických reakcí u psů a koček. Tato alergie je příčinou 40%, v letních měsících až 60 % všech kožních onemocnění. Jedná se o neadekvátní reakci imunitního systému na komplex látky obsažené ve slinách blech a kolagenu kůže, kompletní antigen tedy vzniká až po kousnutí zvířete blechou. K rozvoji klinických příznaků proto často stačí i výskyt jednoho parazita, kterého majitel může snadno přehlédnout. Klinické příznaky u psů a koček jsou výsledkem svědění a sebepoškozování. Mohou být celkem různorodé v závislosti od stupně senzitivity, velikosti bleší invaze, stadia nemoci. Klasické primární kožní léze u psů a koček jsou malé, svědivé zarudlé pupínky v místě blešího kousnutí. Zánět kůže u psů má typickou lokalizaci v hřbetní bedrokřížové oblasti. Léze jsou dále v oblasti stehen, břicha, slabin a také na krku, předloktí a při kořeni ucha. Zvíře se škrábe, olizuje a okusuje na postižených místech, může docházet až k alopecii (vypadávání chlupů). Dlouhodobé trvání obtíží vede k nadměrnému rohovatění pokožky, jejímu hrubnutí a zvýšenému ukládání pigmentu ve tkáni. Léčba tohoto onemocnění spočívá v úplné likvidaci blech na zvířeti i v jeho životním prostředí. Je nutné dokonale vydesinfikovat a desinsekčními přípravky ošetřit pelíšek a místa, na kterých se zvíře často zdržuje. Zvířata, u kterých se alergie na blechy jednou vyskytla, je nutné celoživotně ošetřovat proti blechám, pravidelná preventivní protiparazitární opatření je doporučeno provádět u všech psů a koček.(6) 32

33 II. PRAKTICKÁ ČÁST 5 Metodika Pro praktickou část své absolventské práce jsem zvolila metodu zjišťování informací pomocí dotazníku. Sestavila jsem dotazník skládající se z 15-ti otázek (viz příloha). První otázky se týkají osoby, která dotazník vyplňovala - zda je to muž, žena, jaké věkové kategorie a bydlí-li ve městě či na vesnici. Další otázky směřují na zvíře, které doma mají. Poslední otázky se týkají problematiky antiektoparazitik - zda majitelé pravidelně používají přípravky proti vnějším parazitům, mají oblíbený přípravek nebo nemají, jestli nějaký považují za nevhodný a byli s ním nespokojeni a jaký typ antiektoparazitik používají spot-on, antiparazitický obojek, sprejová forma, šampon. Vytvořený dotazník jsem vytiskla a 10 exemplářů jsem odnesla do lékárny U Jednorožce v Moravských Budějovicích a dalších 10 dotazníků jsem dala do lékárny U Zlaté koruny ve Znojmě. Zbylé dotazníky jsem poslala známým a kamarádům přes sociální síť. Po shromáždění všech vyplněných dotazníků jsem pomocí programu Microsoft Office Excel 2007 zpracovala uvedená data. Veškerá konečná data jsou uvedena v grafech s tabulkami a hypotézami, které jsem stanovila jako cílové. 33

34 6 Hypotézy Po vytvoření dotazníku jsem si stanovila hypotézy. Ty jsou pro praktickou část jedny z nejdůležitějších. Z vyplněných dotazníků jsem vypracovala grafy, které se na tyto hypotézy vztahují. A podle nich zjistím, zda se mé hypotézy potvrdily nebo nikoliv. 1. Většina respondentů (více jak 80 %) vlastní kočku nebo psa. 2. Přibližně polovina dotazovaných chová zvíře v domácích podmínkách. 3. Nejvíce užívaný typ antiektoparazitik jsou spot on ampulky a antiparazitický obojek. (Používá více jak 80 % respondentů) 4. Více jak polovina dotazovaných pravidelně používá antiektoparazitika. 5. Skoro žádný z respondentů nemá oblíbenou značku antiektoparazitik. (Vyzkoušeli jednu a tu si pravidelně kupují). 34

35 7 Vyhodnocení dotazníků Po shromáždění všech dotazníků jsem vypracovala tabulky a grafy pro jednodušší orientaci ve výsledcích. Otázka č. 1: Pohlaví - kdo dotazník vyplňuje Tabulka 2 Odpovědi k otázce č.1 Počet dotazníků % počet poměř ženy muži Muži 6 20 % Ženy % Celkem % Graf 1 Pohlaví dotazovaných Pohlaví dotazovaných 20% Muži Ženy 80% Závěr: Dotazník vyplnilo 30 osob. Z těchto 30 lidí bylo mužů 6 (20 %) a žen 24 (80 %). 35

36 Otázka č. 2: Věk osoby, která dotazník vyplňuje Tabulka 3 Odpovědi k otázce č. 2 Věk Počet % přepočet Do 20 let 0 0 % let % 40-60let 4 13 % 60+ let 4 13 % Celkem % Graf 2 Věková kategorie dotazovaných Věkové kategorie dotazovaných 0% 13% 13% Do % Závěr: Dotazník vyplnilo 30 osob. Tento dotazník nevyplňovala ani jedna osoba s věkem do 20 let. Ve věku let se účastnilo vyplňování 22 osob (73 %), ve věku let 4 osoby (13 %) a 60 a více let se zapojili 4 lidé (13 %). 36

37 Otázka č. 3: Bydliště osoby, která dotazník vyplňuje Tabulka 4 Odpovědi k otázce č. 3 Místo bydliště Počet % počet Vesnice % Městys 1 3 % Město % Celkem % Graf 3 Místo bydliště Místo bydliště Vesnice 37% 60% Městys Město 3% Závěr: Dotazník vyplnilo 30 osob. Z toho 18 (60 %) lidí bydlí ve městě, 11 (37 %) lidí mají trvalé bydliště ve vesnici a 1osoba (3 %) obývá městys (typ obcí velikostně a významově stojící mezi městem a vsí). 37

38 Otázka č. 4: Zvíře, které vlastníte Tabulka 5 Odpovědi k otázce č. 4 Zvíře Počet % počet Kočka 6 20% Pes 19 63% Zakrslý králík 1 3% Morče 1 3% Fretka 0 0% Potkan 0 0% Osmák 1 3% Jiné 2 7% Celkem % Graf 4 Zvíře, které vlastníte Zvíře 3% 7% 3% 3% 64% 20% Kočka Pes Zakrslý králík Morče Osmák Jiné Závěr: Dotazník vyplnilo 30 respondentů. Nejvíce respondentů 19 (64 %) vlastní psa, na druhém místě je kočka, kterou má 6 (20 %) respondentů. Zakrslého králíka, morče a osmáka vlastní po jednom respondentu (3 %). Dva respondenti (7 %) vlastní jiné zvíře, které nebylo v nabídce, konkrétně to byl papoušek a křeček. Potkana a fretku z 30-ti dotazovaných nevlastní ani jeden respondent. 38

39 Otázka č. 5: Pohlaví zvířete Tabulka 6 Odpovědi k otázce č. 5 Pohlaví zvířete Počet % počet Samec % Samice % Samec + samice 1 3 % Nevim 1 3 % Celkem % Graf 5 Pohlaví zvířete Pohlaví zvířete 3% 3% Samec 47% 47% Samice Samec + samice Nevim Závěr: Dotazník vyplnilo 30 respondentů. Stejný počet dotazovaných vlastní samce nebo samici a je to 14 (47 %) dotazovaných osob. Jeden respondent (3 %) nezná pohlaví svého zvířete. A jeden respondent (3 %) uvedl, že má samce i samici. Vlastní tedy 2 zvířata. 39

40 Otázka č. 6: Plemeno zvířete Tabulka 7 odpovědi k otázce č. 6 Plemeno zvířete Počet % počet Kříženci různého druhu 9 30 % Jezevčík 4 13 % Border teriér 1 3 % Německý ovčák 1 3 % Čivava 2 7 % Staffordšírský bulteriér 1 3 % Francouzský buldok 1 3 % Westhighlandský teriér 1 3 % Bígl 1 3 % Gordonsetter 1 3 % Britská modrá kočka 1 3 % Australan červenočepicový 1 3 % Osmák degu 1 3 % Krátkosrstý zakrs. králík 1 3 % Krátkosté morče 1 3 % Nevím 3 10 % Celkem % Graf 6 Plemena zvířat 3% 3% 3% 3% 3% 3% 3% 3% 3% 3% 10% 7% Plemena zvířat 30% 13% 3% 3% Kříženci různého druhu Jezevčík Border teriér Německý ovčák Čivava Stafordšírský bulteriér Francouzský buldok Westhajlendský teriér Bígl Gordonsetter Britská modrá kočka Australan červenočepicový Osmák degu Krátkosrstý zakrs. Králík Krátkosté morče Nevím 40

41 Závěr: Dotazník vyplnilo 30 respondentů. V této otázce nebyla možnost výběru z odpovědí, ale respondenti dostali prostor, aby sami napsali, jaké plemeno zvířete doma chovají. Nejčastěji respondenti chovají křížence různých ras. Druhým nejčastějším plemenem je jezevčík, toho vlastní 4 respondenti (13 %). Našli se i respondenti, kteří neznají plemeno svého zvířete. 41

42 Otázka č. 7: Věk zvířete Tabulka 8 Odpovědi k otázce č. 7 Rozmezí věku Počet % počet Do 1 roku 5 17 % 1-3 roky 7 23 % 3-5 let 8 27 % 5 a více % Celkem % Graf 7 Věková kategorie zvířat Věkové kategorie zvířat 33% 17% Do 1 roku 1-3 roky 23% 3-5 let 5 a více 27% Závěr: Dotazník vyplnilo 30 respondentů. Nejpočetnější odpověď je na věk zvířete 5 let a více. Takto odpovědělo 10 respondentů (33 %) Druhá v pořadí se umístila odpověď s věkem 3 5 let. V tomto rozpětí vlastní zvíře 8 respondentů (27 %). Zvíře ve věku od 1-3 let vlastní 7 osob (23 %) a pouze 5 respondentů (17 %) má zvíře do jednoho roku. 42

43 Otázka č. 8: Váha zvířete Tabulka 9 Odpovědi k otázce č. 8 Váha zvířete Počet % počet 2-10 kg % 10-20kg 4 13 % kg 3 10 % kg 2 7 % Méně jak 2 kg 3 10 % Celkem % Graf 8 Váha zvířete Váha zvířete 10% 7% 2-10 kg 10-20kg 10% kg 13% 60% kg Méně jak 2 kg Závěr: Dotazník vyplnilo 30 respondentů. Z třiceti dotazovaných vlastní zvíře o hmotnosti 18 (60 %) respondentů. Čtyři (13 %) dotazovaní mají zvíře v hmotnostní kategorii od 10 kg do 20 kg. Stejný počet respondentů tj 3 (10 %) vlastní zvíře od kg a méně jak 2 kg. Pouze dva (7 %) mají zvíře s váhou od 40kg do 60 kg. 43

44 Otázka č. 9: Způsob života Tabulka 10 odpovědi k otázce č. 9 Způsob života Počet % počet Domácí % Venkovní % Kombinované 1 3 % Celkem % Graf 9 Způsob života Způsob života 3% 40% 57% Domácí Venkovní Kombinované Závěr: Dotazník vyplnilo 30 respondentů. Své zvíře v domácích podmínkách chová 17 (57%) dotazovaných. Ve venkovních podmínkách má zvíře 12 (40 %) dotazovaných. Pouze jeden respondent (3 %) chová zvíře v domácích i venkovních podmínkách. 44

45 Otázka č. 10: Zdravotní stav Vašeho zvířete Tabulka 11 Odpovědi k otázce č. 10 Zdravotní komplikace Počet % počet Bez problémů % Kožní problémy 5 17 % Poruchy pohyb. aparátu 3 10 % Jiné problémy 1 3 % Celkem % Graf 10 Zdravotní stav zvířete Zdravotní stav zvířete 3% 10% 17% 70% Bez problémů Kožní problémy Poruchy pohyb. aparátu Jiné problémy Závěr: Dotazník vyplnilo 30 respondentů. Bez zdravotních problémů má zvíře 21 (70 %) respondentů, kteří vyplnili dotazník. Kožní problémy svého zvířete udává 5 (17 %) chovatelů. Poruchy pohybového aparátu udávají 3 respondenti (10 %). Jeden chovatel (3 %) udává jiné problémy a konkrétně popisuje operaci dělohy kvůli nádoru. 45

46 Otázka č. 11: Jak často používáte antiektoparazitika (přípravky proti vnějším parazitům - blechy, vši, klíšťata, ) Tabulka 12 Odpovědi k otázce č. 11 (ne)pravidelnost Počet % počet Pravidelně % Nepravidelně % Zatím ne 1 3 % Celkem % Graf 11 Pravidelnost používání antiektoparazitik Pravidelnost používání antiektoparazitik 3% 37% 60% Pravidelně Nepravidelně Zatím ne Závěr: Dotazník vyplnilo 30 respondentů. Pravidelně používá antiektoparazitika 18 (60 %) dotazovaných respondentů. Nepravidelně používá antiektoparazitika 11 (37 %) dotazovaných. Pouze jeden respondent (3 %) zatím antiektoparazitika nepoužil z důvodu pořízení zvířete v zimním měsíci, ale plánuje používat antiektoparazitika pravidelně. 46

47 Otázka č. 12: Jaký typ antiektoparazitik (přípravky proti vnějším parazitům - blechy, vši, klíšťata, ) používáte nejraději Tabulka 13 Odpovědi k otázce č. 12 Typ antiektoparazitik Počet % počet Sprejová forma 4 13 % Antiparazitický obojek 6 20 % Spot-on % Šampon 3 10 % Kombinace 3 10 % Neuvedeno 2 7 % Celkem % Graf 12 Nejčastější užívaná antiektoparazitika Nejčastější užívání antiektoparazitik 10% 7% 13% Sprejová forma 10% 20% Antiparazitický obojek SPOT-ON Šampon Kombinace 40% Neuvedeno Závěr: Dotazník vyplnilo 30 respondentů. Nejvíce používaný typ je spot-on. Tento typ používá 12 dotazovaných (40 %). Druhým nejpoužívanějším se stal antiparazitický obojek, který používá na svá zvířata 6 respondentů (20 %). Sprejovou formu používají 4 respondenti (13%). Šampon a různou kombinaci antiektoparazitik používá po 3 dotazovaných (10 %). Dva respondenti (7 %) neuvedli, jaký typ antiektoparazitik používají. 47

48 Otázka č. 13: Preferujete konkrétní název či značku antiektoparazitik Tabulka 14 Odpovědi k otázce č. 13 Preferovaná značka Počet % počet Ano 6 20 % Ne % Celkem % Graf 13 Preferovaná antiektoparazitika Preferovaná značka antiektoparazitik 20% Ano Ne 80% Závěr: Dotazník vyplnilo 30 respondentů. Pouze 6 dotazovaných respondentů (20 %) uvedlo, že mají preferovanou značku antiektoparazitik. Ostatních 24 dotazovaných respondentů (80 %) nemá preferovanou značku antiektoparazitik. 48

49 Otázka č. 14: Existuje značka, typ antiektoparazitik, které nepreferujete a nekupujete Tabulka 15 Odpovědi k otázce č. 14 Nereferovaná značka Počet % počet Ano 4 13 % Ne % Celkem % Graf 14 Nepreferovaná antiektoparazitika Nepreferovaná značka anitektoparazitik 13% Ano Ne 87% Závěr: Dotazník vyplnilo 30 respondentů. Z třiceti dotazovaných 4 (13 %) odpověděli, že mají značku, kterou nekupují a ani nedoporučují. Bohužel neuvedli jakou a proč. Ostatních 26 respondentů (87 %) nemají značku, kterou by nepreferovali. 49

50 Otázka č. 15: Pozorovali jste nějaké problémy po aplikaci Tabulka 16 Odpovědi k otázce č. 15 Problémy po aplikaci Počet % počet Ano 1 3 % Ne % Neuvedeno 1 3 % Celkem % Graf 15 Problém po aplikaci antiektoparazitik Problém po aplikaci 3% 3% Ano Ne Neuvedeno 94% Závěr: Dotazník vyplnilo 30 respondentů. Pouze jeden z respondentů (3 %) na tuto otázku odpověděl, že pozoroval po aplikaci antiektoparazitik nějaký problém, ale neuvedl jaký. Dalších 28 dotazovaných respondentů (94 %) uvedlo, že nesledovali žádnou změnu. Jeden dotazovaný (3 %) na tuto otázku vůbec neodpověděl. 50

51 8 Grafické vyhodnocení hypotéz Hypotéza č. 1: Většina respondentů (více jak 80%) vlastní kočku nebo psa. Tabulka 17 Odpovědi k hypotéze č. 1 Počet % počet Kočka, pes % Ostatní 5 17 % Celkem % Graf 16 Výsledek hypotézy č. 1 Hypotéza č. 1 17% Kočka, pes 83% Ostatní Závěr: Z 30 ti dotazovaných respondentů uvedlo 25 (83 %), že vlastní kočku nebo psa. Hypotéza číslo 1 se potvrdila. 51

52 Hypotéza č. 2: Přibližně polovina dotazovaných chová zvíře v domácích podmínkách. Tabulka 18odpovědi k hypotéze č. 2 Způsob života Počet % počet Domácí % Venkovní % Celkem % Graf 17 Výsledek hypotézy č. 2 Hypozéza č.2 41% 59% Domácí Venkovní Závěr: Z 30 ti dotazovaných respondentů uvedlo domácí nebo venkovní podmínky 29 respondentů. Z tohoto celkového množství uvedlo 17 osob (59 %), že jejich zvíře žije v domácím prostředí. Hypotéza číslo 2 se potvrdila. 52

53 Hypotéza č. 3: Nejvíce užívaný typ antiektoparazitik jsou spot on ampulky a antiparazitický obojek. (Používá více jak 80% respondentů) Tabulka 19 Odpovědi k hypotéze č. 3 Nejpouživanější forma Počet % počet Spot-on, antipar. Obojek % Ostatní % Celkem % Graf 18 Výsledek hypotézy č. 3 Hypotéza č. 3 36% 64% Spot-on, antipar. obojek Ostatní Závěr: Z 30 ti dotazovaných uvedlo užívaný typ antiektoparazitik 28 respondentů. Z tohoto celkového množství používá spot-on nebo antiparazitický obojek 18 osob (64 %) a 10 osob (36 %) používá ostatní typy, jako je šampon, sprej. Hypotéza číslo 3 se nepotvrdila. 53

54 Hypotéza č. 4: Více jak polovina dotazovaných pravidelně používá antiektoparazitika Tabulka 20 Odpovědi k hypotéze č. 4 (ne)pravidelnost Počet % počet Pravidelně % Nepravidelně % Celkem % Graf 19 Výsledek hypotézy č. 4 Hypotéza č. 4 38% 62% Pravidelně Nepravidelně Závěr: Z 30 ti dotazovaných se k pravidelnosti či nepravidelnosti používání antiektoparazitik vyjádřilo 29. Pravidelné aplikuje antiektoparazitika 18 respondentů (62 %) a nepravidelně 11 dotazovaných (38 %). Hypotéza číslo 4 se potvrdila. 54

55 Hypotéza č. 5: Většina dotázaných respondentů nemá oblíbenou značku antiektoparazitik. (Vyzkoušeli jednu a tu si pravidelně kupují) Tabulka 21 Odpovědi k hypotéze č. 5 Oblíbená značka Počet % počet Ano 6 20 % Ne % Celkem % Graf 20 Výsledek hypotézy č.5 Hypotéza č. 5 20% Ano 80% Ne Závěr: Všech 30 dotazovaných respondentů mi odpovědělo. Pouze 6 dotazovaných (20 %) odpovědělo, že má oblíbenou značku, ale že vyzkoušeli pouze tu jednu, jsou s ní spokojeni a jiné nekupují. Zbylých 24 respondentů (80 %) nemají oblíbenou značku antiektoparazitik. Hypotéza číslo 5 se potvrdila. 55