Geograf z Orlických hor Josef Pohl-Doberský

Transkript

1 Orlické hory a Podorlicko 19: (2012) 2013 MGOH Rychnov n. Kn., ISSN , ISBN Geograf z Orlických hor Josef Pohl-Doberský Jiří Martínek Historický ústav Akademie věd ČR, v. v. i., Prosecká 76, Praha 9, , Univerzita Hradec Králové, martinek@hiu.cas.cz Josef Pohl-Doberský 1/, významný český geograf a východočeský patriot, patřil k nejvýznamnějším postavám české geografické vědy od 20. až do 60. let 20. století. Ačkoli nijak výrazněji nevynikal nad průměr svého oboru a dnes je jeho jméno již takřka zapomenuto (či známo jen specialistům), ve své době dokázal dosáhnout nejvyšších met, jakých se může geografovi v českých zemích dostat, jeden čas byl dokonce současně jak ředitelem geografického ústavu na pražské univerzitě, tak předsedou tehdejší Československé společnosti zeměpisné... Původním jménem se jmenoval Josef Pohl; pocházel z podhůří Orlických hor, ze vsi Dobré u Dobrušky, kde se 16. března 1888 narodil. Rodný dům čp. 53 je nyní označen pamětní deskou. Narodil se 2/ jako syn zdejšího chalupníka Františka Pohla a Kristiny, rozené Svatošové z Kvasin čp. 48. Křtil ho (druhý den po narození) kooperátor Josef Pohl. Příjmení Pohl je v kraji jedno z nejběžnějších. Vystudoval gymnázium v Rychnově nad Kněžnou (zeměpis ho tu učil zejména botanik Karel Kopecký) a v letech dějepis a zeměpis na filosofické fakultě pražské české univerzity. Státní zkoušky složil roku Tématem disertační práce, obhájené roku 1916, byl Vývoj isochron v Čechách (s Prahou jako východiskem) v letech ; oponenty mu byli Václav Švambera a Jiří V. Daneš. Po dokončení studií Pohla, jemuž se vyhnulo nasazení v první světové válce (na rozdíl od jeho generačních kolegů Jana Hromádky či Jaromíra Korčáka), čekala kariéra středoškolského profesora. Učil na gymnáziu v Pardubicích ( ) a poté v Praze, postupně na reálce v Ječné ulici ( ), v Karlíně ( ) a na Královských Vinohradech ( gymnázium v Hálkově/Londýnské ulici, od státní reálné gymnázium ve Slovenské ulici). Jak je vidět z výčtu, na žádné ze škol nezakotvil dlouhodoběji, snad s vidinou akademické kariéry. V březnu 1927 (z podnětu Václava Švambery, v komisi byli ještě Daneš a antropolog Jindřich Matiegka) se totiž habilitoval z antropogeografie na Přírodovědecké fakultě UK. Poprvé je uveden v seznamu přednášek na zimní semestr 1927/28, kdy učil politickou geografii, do té doby obsaženou v jiných předmětech, mj. u Daneše, který v onom roce odcestoval na velkou cestu do USA, na níž tragicky zahynul. 1/ Osobnosti Pohla-Doberského dosud nebyla věnována žádná rozsáhlejší práce. Dosavadní literatura je shrnuta u jeho hesla v knize MARTÍNEK, J.: Geografové v českých zemích (biografický slovník), Praha, Historický ústav 2008, s Pohlova bibliografie pak byla vydána ve dvou částech u jubilejních článků KUNSKÝ, J., Josef Doberský šedesátníkem. In: Sborník Čs. společnosti zeměpisné, 53, 1948, s , a VRÁNA, O.: Za profesorem Jos. Doberským. In: tamtéž, 72, 1967, s Srovnej též: DOBERSKÁ, V.: Život a dílo prof. Josefa Doberského. In: Orlické hory a Podorlicko 6, 1974, s / SOA Zámrsk, matrika narozených Dobré ( ), sign , fol. 193.

2 Orlické hory a Podorlicko 19: (2012) Po onemocnění jednoho ze zakladatelů české sociální geografie, profesora Viktora Dvorského byl v červnu 1929 raněn mrtvicí byl Pohl průběžně uvolňován ze středoškolské služby (od 1929 částečná, od 1930 plná dovolená) k suplování přednášek, nejprve z politické a později také z regionální geografie (např. za Jiřího Krále, který odešel do Bratislavy). Studijně pobýval v Jugoslávii, Bulharsku, na podzim 1936 i v Paříži, kde měl dokonce přednášku na Sorbonně; další evropské země (mj. Itálii, ale i Slovensko) procestoval soukromě. Podílel se rovněž na zpracování monumentálního díla tehdejší československé kartografie, Atlasu republiky Československé, vydaného kolektivem autorů pod vedením Jaroslava Pantoflíčka v roce Místo řádného profesora antropogeografie nebylo na pražské univerzitě obsazeno vlastně po celá 30. léta. Uvažovalo se o povolání Karla Absolona (1934), ale k němu nedošlo. Za dalšího kandidáta byl považován Král a po něm Pohl, ani jeden ale nezískal v komisi, vedené tehdejším děkanem geologem Radimem Kettnerem, dostatečnou podporu; mezitím navíc odešel roku 1936 do penze tehdejší přednosta Geografického ústavu UK a jeden z Pohlových mentorů Václav Švambera. Z různých důvodů, včetně finančních, pak bylo usneseno, že budou dosavadní dvě profesury, Švamberova a Dvorského, sloučeny do jedné... Geografický seminář byl následně reformou rozdělen do čtyř oddělení, z nichž jedno, antropogeografické, převzal právě Pohl, k jmenovaný mimořádným (na stolici po V. Dvorském) profesorem, suplujícím i výuku po Švamberovi. Roku 1938 byl také nominován jako zkušební komisař pro státní zkoušky a od letního semestru 1939 převzal po geomorfologu Václavu Dědinovi vedení I. oddělení Geografického ústavu UK. Až po válečném přerušení, kdy se octl na dovolené s čekatelným, byl Josef Pohl 1946 jmenován řádným profesorem. Jeho žáky a asistenty byli mj. pozdější docenti Otakar Vrána a Vlastislav Häufler. Své německé příjmení si změnil (v září 1946) na Doberský podle rodné obce (krátce se podepisoval Doberský-Pohl), z antropogeografa se po sovětském vzoru stal socioekonomickým geografem a změnil ovšem i politickou orientaci, když se z agrárníka stal komunistou, aniž ovšem upouštěl od osobních sporů... Zůstal i vedoucím I. oddělení Geografického ústavu, i když po dalších refor- Obr. 1. Deska na rodném domě čp. 53 v Dobrém. Foto Jiří Martínek

3 Martínek J.: Geograf z Orlických hor: Josef Pohl-Doberský mách značně zmenšeného. Velmi aktivně si počínal v únorových událostech /, kdy se mj. zasloužil o nucené penzionování Jiřího Krále. Pracoval v tzv. Vědeckém odboru pro zeměpis a po další reorganizaci vedl v letech vedl celý Geografický ústav UK. Na odpočinek odešel v říjnu 1958, když už se habilitovali někteří z jeho žáků (zejména V. Häufler), ale dále ještě s fakultou, v té době nazývanou geologickogeografická, spolupracoval. Mnoho energie Doberský věnoval i práci v Čs. společnosti zeměpisné, jejímž byl v letech 1945 (resp. 1946) 1956 předsedou, měl i řadu dalších odborných funkcí (v Čs. společnosti pro šíření vědeckých a politických znalostí, byl i místopředsedou Geografické komise ČSAV) a stal se členem řady zahraničních zeměpisných společností. Doberský v žádném oboru nevynikl nad průměr, ale také v žádném nebyl výrazně pod ním 4/ ani jako vědec, ani jako pedagog. Jeho osobním problé mem ovšem byla značná konfliktnost osobně se nesnášel např. s J. Korčákem, jemuž blokoval (1947) habilitaci, ale i třeba s J. Králem a Bedřichem Šalamonem, jejichž činnost za války dokonce nechal v červnu 1945 prošetřovat (a ještě si stěžoval na fakultě, že kvůli tomu bylo pozastaveno jeho řízení o řádné profesuře, neboť oba byli spolu s R. Kettnerem členy příslušné komise). Dokonce se dovolával dobrozdání za války umučeného profesora Koláčka... 5/ Bydlel v Praze na Vinohradech, Jičínská 5 (k roku 1936), od konce 30. let pak v ulici U Havlíčkových sadů č. 3 ve stejné čtvrti. S manželkou (od srpna 1916) Vladimírou, roz. Neugebauerovou ( ?), měl syny MUDr. Přemysla ( ), pozdějšího známého gastroenterologa a dietologa, a Ing. Jiřího (* 1920); v roce 1946 všichni přijali jméno Doberský. Josef Doberský zemřel po delší nemoci 11. února Pohřben je na Olšanských hřbitovech, v rodinném hrobě původně manželčiných příbuzných (IX 5 33); vedle několika Neugebauerů je na hrobě jen deska s nápisem Rodina Doberských. Do hrobu byl jeho popel uložen až roku 1982; dle informace z hřbitovní správy (díky za ochotu) je totiž v hrobě uložena společná urna Doberského a jeho ženy (podobně, jako má společnou urnu s manželkou třeba známý antropolog Aleš Hrdlička). V témže hrobě spočinuly i ostatky jeho syna Přemysla s manželkou. Životním Pohlovým-Doberského tématem se stala geografie obyvatelstva a sídel. Po několika drob nějších pracích, věnovaných obyvatelstvu tehdy německého Kladska a přilehlých oblastí Čech (např. ve sborníku Od kladského pomezí, 1924), vytvořil důležitou studii o hustotě obyvatelstva v Čechách pod názvem Densité de la population dans le république tchécoslovaque (jen francouzsky, 1926 v edici Travaux 3/ HÄUFLER, V.: Dějiny geografie na Universitě Karlově, Praha, Universita Karlova, 1967, s / Tamtéž, s / Materiály z Pohlova osobního spisu v Archivu UK, Praha. 203 Obr. 2. Josef Pohl-Doberský. Foto z publikace citované v pozn. 3.

4 Orlické hory a Podorlicko 19: (2012) géographiques tchéques, sv. 12), ve které na základě hustoty zalidnění v jednotlivých obcích pomocí jednodušších matematických a statistických metod z bohatého materiálu analyzoval prostorové rozmístění obyvatelstva v Československu. Významnou pomoc mu tehdy poskytl J. V. Daneš, který Pohlovi předal svůj archiv z prací, publikovaných během 1. světové války. 6/ Podobnému tématu, spojenému se studiem migrace obyvatelstva, se věnoval i v následující práci Vylidňování venkova v Čechách v letech (1932; vydáno s podporou universitního fondu Dra Aleše Hrdličky a jeho manželky Marie, Masarykovy akademie práce a Čsl. akademie zemědělské, součástí byla též nástěnná mapa). Lze předpokládat, že ho při jejím psaní inspiroval i populační vývoj rodné obce a Orlických hor obecně, jak dokázal v jedné ze svých prací rodák ze stejné obce, nedávno zemřelý vynikající historik Zdeněk Kárník ( ) 7/. V textu se zároveň pokusil nastínit některá opatření na zlepšení tohoto stavu, tehdy nejen autorem považovaným za neblahý. Práce byla hojně recenzována a oceňována i v zahraničních odborných periodicích, zároveň ale se také setkala s kritikou, mj. z pera Jaromíra Korčáka; jednotlivé články, v nichž se Pohla zastal mj. jeho kolega z katedry, kartograf Bedřich Šalamon, lze sledovat ve Statistickém obzoru v roce Během třicátých let se Pohl propracoval ke geografii sídel (v přednášce mj. na sjezdu československých zeměpisců v Bratislavě 1933, tiskem jako Typy vesnických sídel v Čechách, v Národopisném věstníku československém 1935, tato práce byla později ovšem značně kritizována jako deskriptivní, nepřihlížející ke genezi sídla a půdorysu) a k sociologii jeho dotazník k sociologickým otázkám českého venkova otiskla i anglická Sociological Review 8/. Spolupracoval též s Ottovým naučným slovníkem nové doby. Po válce publi koval jen drobnější práce, zmiňme alespoň podíl na vytváření nedokončeného No vého zeměpisného atlasu světa (1947) a studii Kladsko politicky-zeměpisně (v Kladském sborníku 1946, kde se zcela jasně vyjádřil pro připojení Kladska k ČSR. Pro publikaci zpracoval Pohl-Doberský i mapu téhož území s českým názvoslovím). Napsal také stať Úspěchy ruské a sovětské geografie (1951) 9/ a další politicko-agitační články, mj. o socialistické vesnici. Angažoval se i v problematice počešťování místních jmen v pohraničí, resp. vytváření nového zeměpisného názvosloví v oblasti Sudet ; někdy jeho názvy ovšem byly až umělé, třeba pro Eulengebirge/Góry Sowie razil pojmenování Kozí hřbety a pro jejich nejvyšší bod, Velkou Sovu (1014 m), Kozí hora 10/. Podílel se i na jednom z dalších návrhů na územněsprávní dělení Československa včetně tzv. funkcionální klasifikace obcí a vytváření 6/ Tak uvedeno v laudatiu (V. Švambera) k Pohlově habilitaci; uloženo v osobním spise v Archivu UK, Praha. Obdobně i Pohl sám v úvodu své práce, s. 5. 7/ KÁRNÍK, Z.: Zapůsobil na vývoj počtu obyvatelstva v Dobrém a v Deštném více odsun Němců, nebo dlouhodobé vlivy vývoje průmyslové společnosti? In: Východočeské listy historické, 11 12, 1997, (pozn. 13 na s. 50). 8/ Sociologické tendence v díle D. jako geografa zmiňuje i Karel Galla, Vývojové tendence české sociologie. In: Sociologický časopis, 4, 1968, s / In: Sborník Československé společnosti zeměpisné 56, 1951, s / In: Kladský sborník (ed. Václav ČERNÝ), Praha, Družstevní práce 1946, s

5 Martínek J.: Geograf z Orlických hor: Josef Pohl-Doberský tzv. újezdů, opět po sovětském vzoru (1949). Své metody studia se spolupracovníky aplikoval i v dalších oblastech, mj. na Roudnicku či Židlochovicku. Rozsáhlé studie o Králové hra decku a Dobrušsku (Dobrušsko, země a lid), stejně jako syntéza sídelního zeměpisu (vydaná jen ve stručnější podobě jako Geografie sídel, 1958), zůstaly v rukopise. Jako regionální patriot se ve své práci Josef Pohl několikrát dotkl i otázky Orlických hor. Ačkoli nebyl ani fyzickým geografem, v Kladském sborníku se jednoznačně a předvídavě vyjádřil k otázce vzniku údolí Orlického Záhoří a geografického zařazení: Ke konci třetihor byla klenba Orlických hor prolomena a rozdělena ve dva rovnoběžné horské hřebeny, vlastní hory Orlické a hory Bystřické, mezi nimiž se vyhloubilo malebné údolí Divoké Orlice... 11/ Lze tak říci, že již před více než šedesáti lety zastával názor o jednotnosti celého pohoří včetně Bystřických hor, který se i dnes prosazuje jen pomalu... Závěr Jednou z osobností, kterými přispěly východní Čechy k personálnímu obohacení české vědy, byl i profesor geografie na UK Josef Pohl-Doberský ( ). Narodil se v Dobrém u Dobrušky jako Josef Pohl; příjmení Doberský, po rodné obci, přijal až roku Již za studií (dějepis a zeměpis, PhDr. 1916) se zaměřil na antropogeografii, zejména studium sídel; po disertaci ale ještě dlouho přednášel na středních školách v Pardubicích a Praze. Habilitoval se roku Místo na fakultě se uvolnilo až po onemocnění V. Dvorského (1929), kdy byl Pohl pověřen částí přednášek z antropogeografie; mimořádným profesorem se stal roku 1937, řádným až po znovuotevření vysokých škol, roku Po 2. světové válce využil své šance a stal se jedním z předních představitelů oboru, a to jak na univerzitě, tak v Československé společnosti zeměpisné, jejímž byl v letech předsedou. Přispěl k tomu i fakt, že z předválečného agrárníka se stal aktivní komunista... Ve svém výzkumu se krom jiného zabýval také otázkami Kladska a jeho geografických poměrů. Summary One of the personalities of eastern Bohemia which contributed to the enri-chment of Czech Science was a professor of geography at Charles University, Josef Pohl-Doberský ( ). He was born in Dobré near Dobruška as Josef Pohl. In 1946 he took up surname Doberský, being inspired by the name of his native village. During his studies (history and geography, PhDr. 1916) he focused on anthropogeography, especially on study of settlements. He studied in secondary schools in Pardubice and Prague, since 1927 he lectured at Charles University. He became an extraordinary professor in 1937 (after V. Dvorský), an ordinary professor (due to closing of Czech universities in WWII) in Pohl became one of the leading representatives of the Czech geographical science after the war, both at the University and in the Czechoslovak Geographical Society (chairman from 1945 to 1956). From pre-war Agrarian he became active communist... In his research, among other things, he dealt with the issues of County of Glatz and its geographic conditions. 11/ In: tamtéž, s

6 Orlické hory a Podorlicko 19: (2012) Literatura Archiv Univerzity Karlovy, Praha, fond Přírodovědecká fakulta, osobní spis č. 45 (Josef Pohl-Doberský). DOBERSKÁ, V.: Život a dílo prof. Josefa Doberského. In: Orlické hory a Podorlicko 6, 1974, s GALLA, K.: Vývojové tendence české sociologie. In: Sociologický časopis, 4, 1968, s HÄUFLER, V.: Dějiny geografie na Universitě Karlově, Praha, Universita Karlova, 1967, 424 s., ISBN neuvedeno. KÁRNÍK, Z.: Zapůsobil na vývoj počtu obyvatelstva v Dobrém a v Deštném více odsun Němců, nebo dlouhodobé vlivy vývoje průmyslové společnosti? In: Východočeské listy historické, 11 12, 1997, s KLADSKÝ SBORNÍK (ed. Václav ČERNÝ), Praha, Družstevní práce 1946, 158 s. + vložená mapa, ISBN neuvedeno. KUNSKÝ, J.: Josef Doberský šedesátníkem. In: Sborník Čs. společnosti zeměpisné, 53, 1948, s MARTÍNEK, J.: Geografové v českých zemích (biografický slovník), Praha, Historický ústav 2008 (vyšlo 2009), 245 s., ISBN VRÁNA, O.: Za profesorem Jos. Doberským. In: Sborník Čs. společnosti zeměpisné, 72, 1967, s Obr. 3. Jedna z Pohlem vytvořených map, vydaná jako příloha k Vylidňování jižních Čech. 206