MENDELOVA UNIVERZITA V BRNĚ AGRONOMICKÁ FAKULTA

Transkript

1 MENDELOVA UNIVERZITA V BRNĚ AGRONOMICKÁ FAKULTA BAKALÁŘSKÁ PRÁCE BRNO 2014 MICHAELA JEŘÁBKOVÁ

2 Mendelova univerzita v Brně Agronomická fakulta Ústav morfologie, fyziologie a genetiky Kožní choroby koní Bakalářská práce Vedoucí práce: doc. Dr. Ing. Zdeněk Havlíček Vypracovala: Michaela Jeřábková Brno 2014

3 Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma: Kožní choroby koní vypracovala samostatně a použila jen pramenů, které cituji a uvádím v přiloženém seznamu literatury. Bakalářská práce je školním dílem a může být použita ke komerčním účelům jen se souhlasem vedoucího bakalářské práce a děkana Agronomické fakulty Mendelovy univerzity v Brně. dne. podpis.

4 PODĚKOVÁNÍ Touto cestou bych ráda poděkovala vedoucímu bakalářské práce Dr. Ing. Zdeňku Havlíčkovi za ochotnou spolupráci, odbornou pomoc a cenné rady. Také velké poděkování patří mé rodině za podporu, které si velmi cením.

5 ABSTRAKT Bakalářská práce se zabývá zdravotním stavem a onemocněním kůže, která je významným životním orgánem. První část popisuje význam a funkci kožní soustavy. Stručně jsou popsány anatomické struktury. Pro nalezení nemoci je nutné znát, jak zdravá kůže vypadá. Hlavní část se zabývá problematikou vybraných nemocí. Popisuje nemoci vrozené a získané, zvláštní pozornost věnuje ekzémům, dermatitidám, plísním a parazitózám. Zmíněny jsou také virové a neoplastické nemoci a poranění způsobené postroji. Další část zahrnuje správnou základní péči o kůži a srst koně a tím předcházet zbytečným onemocněním. Práce se zabývá významem minerálních látek a vitaminů, jejich vlivu na kůži a srst a příznaky při jejich nedostatku. Konečná část popisuje léčbu, kterou lze aplikovat pomocí léčivých rostlin a bylin rostoucích běžně v přírodě. Klíčová slova: koně, kůže, chlupy, nemoci kůže, péče o kůži koně, výživa, léčivé rostliny ABSTRACT The thesis deals with the subject of skin, the very important organ for life, and her illness. At first is the thesis concentrated on the importance and function of the skin system and briefly describes her anatomical structure. To find the illness out is necessary to know, how the healthy skin looks like. The main part is concerned with the problems of the selected illnesses. There are decribed the congenital and acquired illnesses, especial eczemas, sycosis, fungal diseases and parasite diseases. It also engages in the viral and neoplastic diseases and injuries caused by the saddlery. There is mentioned briefly how the right care of the horses looks like and how to prevent useless illnesses. Finally informs about the significance of the mineral supplements and vitamins and their influence on the skin and the fur. In the closing part the thesis looks into the treatment, which can be applied by using of the medicinal plants and herbs growing in the nature. Key words: horses, skin, fur, skin illnesses, the care of the horse s, nourishment, medicinal plants

6 OBSAH 1 ÚVOD VÝZNAM A FUNKCE KOŽNÍ SOUSTAVY Podkoží Kůže Funkce kůže Stavba kůže Krevní zásobení kůže Nervy a smyslové orgány kůže Chlupy Kožní žlázy ZDRAVÁ KŮŽE KONĚ KOŽNÍ ONEMOCNĚNÍ Vrozené onemocnění Získaná onemocnění Hypopigmentace Hyperpigmentace Lámavost srsti (Trichorrhexis nodosa) Alopecie Anhidróza Hyperhydróza Ekzémy Letní ekzém Ekzém hřívy a ocasu Sedlový ekzém Podlom Alergie na krmivo... 24

7 4.3.6 Alergie na léčiva Dermatitidy Popáleniny (dermatitis calorica) Omrzliny (dermatitis congelationes) Fotosenzitizace (photodermatosis) Proleženina (dekubitus, gangréna integumenti) Hnisavé záněty kůže (pyodermie) Zánět chlupových váčků (folliculitis, sycosis) Dermatofilóza Plísňová onemocnění Dermatomykóza Mikrosporóza, trichofytóza (favus, dermatophytosis) Virové kožní onemocnění Koňské neštovice (variola equina) Koňský Herpes virus (Koitální enantém) Parazitární kožní choroby Klíště Svrab (scabis) Vši (Anoplura) Všenky (Malophaga) Komáři (Culicidae) Muchničky (Simuliotoxicosis) Střečkovitost (Hypodermosis) Onemocnění po vpichu bodavým hmyzem Neoplastické onemocnění Papilomatóza (papilomatosis) Bradavice z trávy... 39

8 4.8.3 Ušní povlaky Kožní sarkoid Epiteliální karcinom kůže Melanom Bulky, uzlinky, edémy Poranění od postrojů Abnormální růst srsti (Cushingova nemoc) PÉČE O SRST A KŮŽI VLIV VÝŽIVY NA KŮŽI A SRST ALTERNATIVNÍ LÉČBA DARY PŘÍRODY ZÁVĚR SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY... 54

9 1 ÚVOD Kůže je zrcadlem zdraví (KÖNIG, LIEBICH, 2002). Moje bakalářská práce se zabývá tématem Kožní choroby koní. Dlouho jsem přemýšlela, jaké téma by bylo tím nejvhodnějším. Ve společnosti koní se pohybuji již od dětství, chtěla jsem poznat, co obnáší péče o koně, tak ušlechtilé zvíře. Po letech poznávání jsem se snažila získávat zkušenosti z hlediska chování koní a jejich řeči těla. Když se ale objeví nějaké onemocnění, měl by si ošetřovatel vědět rady před tím, než přivolaný veterinární lékař dojede. Onemocnění koní je celá řada. Já se zaměřila na ta týkající se kůže. Můj výběr ovlivnilo studium na střední veterinární škole, kde jsem byla seznámena se spoustou onemocnění. Zaměření na nemoci kůže ovlivnilo setkání s trichofytózou, která se rychle rozšířila po celém stádě koní. Zákeřná plíseň byla úspěšně zdolána. To byla moje první zkušenost s kožním onemocněním. Postupně jsem se setkávala s dalšími častějšími změnami kůže, jako jsou podlomy, ekzémy, fotosenzitizace, hmyzí bodnutí a poranění od postrojů. Hlavní podstatou při objevení kožních změn je jejich včasná a účinná léčba. K závažným změnám kůže je nutností volat odbornou pomoc veterinárního lékaře. Lehčí změny může být schopný vyléčit sám ošetřovatel. V práci jsem se zaměřila na anatomický popis struktur kůže, její význam a funkce. Nedílnou součástí kůže jsou chlupy, kožní deriváty, na kterých jsou patrné projevy nemocí kůže. Pro určení kožní změny musí ošetřovatel znát, jaký má zdravá kůže vzhled. Do seznamu kožních chorob jsem zařadila vrozená a získaná onemocnění, jejichž výskyt není tak častý, ale neznamená to, že se s nimi nemůže chovatel setkat. Stručně jsem popsala příznaky a léčbu ekzémů, dermatitid, plísňových, virových a parazitárních onemocnění. Těchto nemocí je velké množství, proto jsem vybrala ty, se kterými je možné se setkat. Zvláštními nemocemi jsou neoplastické změny na kůži. Jedná se o novotvary kůže v podobě bradavic či tumorů. Běžně se každý chovatel setkává s poraněním kůže od postrojů, proto ani tento závažný problém jsem nezapomněla v mé práci podotknout. Jako netypické onemocnění kůže jsem zařadila abnormální růst srsti. Krátce jsem popsala péči a ošetřování kůže a srsti. Ovšem nejen péče, ale i výživa je významným faktorem. Zejména minerální látky a vitaminy ovlivňují zdravotní stav kůže. Snažila jsem se poskytnout informace o jejich funkci a příčinách při nadbytku a nedostatku a také o zdrojích, ve kterých se nachází. Na závěr jsem vytvořila seznam léčivých rostlin a bylin, napomáhajících k léčbě a zmírnění průběhu nemoci. 9

10 2 VÝZNAM A FUNKCE KOŽNÍ SOUSTAVY Kožní soustava (integumentum commune) je povrchový obal a tvoří vnější hranici organizmu, která umožňuje kontakt s okolním prostředím (MARVAN a kol., 2007). Je bariérou před mechanickými, radiologickými, termickými, chemickými a biologickými vlivy vnějšího prostředí, receptorem pro tlak, bolest, teplo a chlad, zásobárnou vody, minerálních látek, vitaminů a tuků, umožňuje regulaci teploty, imunitní obranu, transport a komunikaci (KÖNIG, LIEBICH, 2002). Ztráta více než 25% kůže vede k těžkým poruchám zdraví až k smrti. Kožní soustava má také ekonomický význam z hlediska průmyslového zpracování (KÖNIG, LIEBICH, 2002). Morfologicky tvoří kožní soustavu kůže a pokožkové útvary (MARVAN a kol., 2007). 2.1 Podkoží Podkoží (subcutis) tvoří vazivová vrstva spojující kůži s povrchovou tělní povázkou. Ke svému podkladu je fixováno svazky tuhého kolagenního vaziva. Kožní svaly leží mezi listy povrchové fascie a poskytují pohyb kůže. U koně je menší množství vaziva a podkoží přiléhá pevně k podkladu. Kožní řasa vzniká lokálním zmnožením tkání podkoží. Na pyscích, tvářích, víčkách, ušních boltcích a okolo konečníku se podkoží nenachází. Kůže zde naléhá na podklad a není schopna posuvu (KÖNIG, LIEBICH, 2002). Podkoží se skládá z řídkého vaziva. Řídké vazivo tvoří jemné, volně propletené svazky kolagenních vláken s elastickými vlákny a hladkosvalovými buňkami (NAJBRT a kol., 1982). Obsahuje bílou, univakuolární tukovou tkáň, která je ochranou před chladem, zásobárnou energie a stavebním tukem ke tvorbě tukových polštářů. Hnědá, multivakuolární tuková tkáň se tvoří v perinatálním období života v podkoží šíje a ramen. Tvoří teplo a hospodaří s ním. Podkožní tuk je žlutavý a olejovitý (KÖNIG, LIEBICH, 2002). Také je bohaté na krevní cévy, mízní cévy a nervové pleteně (MARVAN a kol., 2007). 2.2 Kůže Kůže (cutis, derma) tvoří vnější obal organismu a přechází v přirozené tělní otvory přímo ve sliznici zažívacího, dýchacího, močového a pohlavního ústrojí (KÖNIG, LIEBICH, 2002). Dosahuje až 8 % z hmotnosti zvířete. Stavební kožní jednotkou je dermatom. Každý dermatom tvoří chlup a kožní žlázy (NAJBRT a kol., 1982). Kůže vzniká z tkání různého původu. Pokožka je původu ektodermálního, škára mezodermálního (NAJBRT a kol., 1982). 10

11 2.2.1 Funkce kůže 1. Vyměšovací funkce zprostředkovaná žlázami a krevními cévami vylučuje z organismu vodu, minerální látky a produkty metabolismu. 2. Dýchací funkce umožňuje průchod 1 % kyslíku. 3. Ochranná funkce před nepříznivými vlivy a mikroorganismy. 4. Syntetická funkce kůže je významná tvorbou vitaminu D 2 (MARVAN a kol., 2007). 5. Zásobárna vody, tuku, vitaminů rozpustných v tucích a minerálních látek (NaCl). Kožní cévy uskladňují značné množství krve (NAJBRT a kol., 1982). 6. Smyslové vnímání pomocí četných nervových zakončení a receptorů. Nervová zakončení přijímají různá podráždění (NAJBRT a kol., 1982). Kůň má hmat velmi vyvinutý. V kůži jsou přítomny receptory. Citlivost kůže je rozdílná, nejcitlivější jsou rohovka očí, pysky, uši a slabiny (DUŠEK a kol., 1999) Stavba kůže Na kůži strukturálně rozlišujeme škáru, hlubokou, mechanicky pevnou vazivovou vrstvu a pokožku, povrchovou, epitelovou vrstvu. Škáru připojuje pohyblivě k povrchu těla řídké vazivo, podkoží (KÖNIG, LIEBICH, 2002). Obr. 1. Stavba kůže ( 2014) 11

12 Škára Škára (dermis, corium) je vazivová vrstva kůže, která leží pod pokožkou. Její tloušťka závisí na oblasti těla. Od zad k břichu a distálním koncům končetin tloušťka klesá a na extenzorové straně kloubů je silnější než na flexorové (KÖNIG, LIEBICH, 2002). Je tvořena svazky kolagenních vláken. Vlákna jsou mezi sebou šikmo propletená a tvoří hustou síťovinu, která dodává škáře pevnost. Její pružné vlastnosti dodávají elastická vlákna propletená mezi chlupovými folikuly. Chlupům poskytují stabilní upevnění (KÖNIG, LIEBICH, 2002). Škára plní funkci nosné vrstvy a vede cévy a nervy kůže (NAJBRT a kol., 1982). Ve škáře rozlišujeme papilární vrstvu (stratum papillare) a síťovitou vrstvu (stratum reticulare), (MARVAN a kol., 2007). Papilární vrstva je jemná část škáry tvořená svazky kolagenních vláken. Nachází se přímo pod pokožkou. Je nápadná obsahem chlupových váčků, kožních žláz, cév a buněk. V jejich okolí se nachází husté sítě elastických vláken. Svazky kolagenních vláken horní hranice vrstvy se rozpadají v jednotlivá vlákna, obalená kyselinou chondroitinsírovou. Vlákna splývají do basální membrány, na níž nasedá epidermis. Na dolní hranici papilární vrstvy splývají do hrubých svazků kolagenních vláken síťovité vrstvy (NAJBRT a kol., 1982). Kontaktní plocha s epidermis je zvětšená lištami a papilami, které tvoří papilární těleso zvyšující soudržnost škáry a pokožky a zvětšující plochu, na níž dochází k difúzi živin do epidermis. Zejména neochlupené kožní zóny mechanicky silně zatěžované (pysky) mají výrazné papilární těleso (KÖNIG, LIEBICH, 2002). Síťovitá vrstva tvoří nejmohutnější vrstvu škáry a je chudá na buňky. Naléhá na podkoží a skládá se z hrubých svazků kolagenních a elastických vláken. Plsťovité propletení jí dodává značnou odolnost (NAJBRT a kol., 1982) Pokožka Pokožka (epidermis) je tvořena vrstevnatým dlaždicovým rohovatějícím epitelem. U přirozených tělních otvorů přechází do epitelu sliznic. Hranici pokožky lze určit podle výskytu chlupů, mazových a potních žláz. Její tloušťka je různá. V ochlupených oblastech kůže je velmi tenká, v neochlupených je silnější. Epidermis kožních derivátů dosahuje tvorbou rohoviny ještě větší tloušťky (KÖNIG, LIEBICH, 2002). 12

13 Vyživována je z kapilárních sítí škáry. Na povrchu vysychá vlivem působení vnějšího prostředí (NAJBRT a kol., 1982). V pokožce rozlišujeme zárodečnou a rohovatějící vrstvu. Do zárodečné vrstvy (stratum germinativum) řadíme základní (stratum basale) a trnovitou vrstvu (stratum spinosum). Základní vrstva leží na bazální membráně a je tvořena cylindrickými buňkami. Trnovitou vrstvu tvoří buňky polyedrické. Nad zárodečnou vrstvou buňky pokožky rohovatí a vysychají. Zrohovatělé buňky jsou ploché a pružné, uloženy v několika vrstvách nad sebou a splývají v pevnou rohovatějící vrstvu (stratum corneum). Tu tvoří zrnitá vrstva (stratum granulosum) s malými kubickými buňkami, světlá vrstva (stratum lucidum) s plochými buňkami a rohová vrstva (stratum corneum) s plochými odumřelými buňkami. Na povrchu zrohovatělé vrstvy staré buňky praskají a odlupují se. Zrohovatělé buňky nejsou chráněné sekretem kožních žláz, nasávají z vnějšího prostředí vlhkost a odumírají (KÖNIG, LIEBICH, 2002). Obr. 2 - Vrstvy pokožky ( 2014) Epidermis obsahuje převážně keratinocyty (85%). Rozmnožují se mitotickým dělením. Prodělávají proces keratinizaci (rohovatění). Další buňky zastoupené v menším poměru v epidermis s funkcí ochranné bariéry jsou melanocyty, Merkelovy buňky a Langerhansovy buňky. Melanocyty ovlivňují pigmentaci kůže. Tvoří žlutavá až černá pigmentová zrna (melanosomy), která předávají keratinocytům. Chrání keratinocyty před mutagenním UV zářením. Dodávají kůži charakteristickou barvu. Langerhansovy buňky jsou součástí mononukleárního fagocytárního systému (MPS) a umožňují buněčnou imunitní odpověď v epidermis. Hrají důležitou roli při virových infekcích, kožních nádorech a kontaktních 13

14 alergiích. Merkelovy buňky se nacházejí v oblasti hmatových menisků a mají funkci dotekových receptorů. Jsou to epiteliální neuroendokrinní buňky, které předávají informace o dotekovém podnětu volným nervovým zakončením (KÖNIG, LIEBICH, 2002). Zrohovatělá vrstva pokožky je chráněná tenkým filmem sekretu mazových a potních žláz. Kyselá reakce sekretu chrání povrch pokožky před chemickými vlivy a znesnadňuje uchycení a množení mikroorganismů. Vodnatý sekret chrání rohovinu před vysycháním. Po ztrátě zrohovatělé vrstvy se kůže stává přecitlivělou, vnímavou infekci a propustnou pro vodné roztoky (NAJBRT a kol., 1982) Krevní zásobení kůže Krevní cévy probíhají klikatě směrem do škáry a na hranici s podkožím tvoří řídkou cévní pleteň. Hustá subpapilární cévní pleteň leží mezi papilární a síťovitou vrstvou a vede kapilární kličky do papilárního tělesa. Odtok krve je zabezpečen venózními plexy koria. Rozsáhlé cévní pleteně dodávají kůži vlastnosti zásobárny krve. Schopnost ovlivnění intenzity prokrvení kůže a regulaci tepla je důležitým mechanizmem termoregulace těla (KÖNIG, LIEBICH, 2002). Mízní cévy kůže začínají pod epidermis velmi jemnými sinusoidami. Ty ústí do modifikovaných mízních kapilár. Míza odtéká do povrchového, tributárního lymfovodu (KÖNIG, LIEBICH. 2002). Mízní kapilární sítě nacházíme v papilární vrstvě. Jejich odvodné míznice tvoří sítě, které pronikají síťovitou vrstvou a spojují se v hrubé sítě na spodní hranici škáry. Odtud pak procházejí podkožím do větších míznic (NAJBRT a kol., 1982) Nervy a smyslové orgány kůže Škára je stejně jako podkoží bohatá na vegetativní a senzitivní nervy. Vegetativní nervy zde tvoří perivaskulární pleteně, ze kterých vystupují sympatické větve inervující krevní cévy, kožní žlázy a hladkou svalovinu. Parasympatická inervace v kůži chybí. Senzitivní nervy tvoří v podkoží a ve škáře pleteně. Nervová vlákna zde končí volně nebo ve speciálních tělíscích na nervových zakončeních. Část volných nervových zakončení proniká také do epidermis, kde ztrácí gliovou pochvu (KÖNIG, LIEBICH. 2002). Podle funkce se rozlišují tři druhy nervových zakončení, která slouží k vnímání tlaku, teploty a bolesti. Jako tlakové a dotekové receptory fungují manžety nervových vláken okolo chlupových folikulů. Dále se v epidermis nacházejí vedle volných nervových zakončení Merkelovy hmatové menisky. Zvláštní struktury hmatového smyslu jsou Meissnerova tělíska ve škáře a Vater-Pacciniho tělíska v podkoží. Vnímání teploty je zajištěno chladovými receptory (Krauseho tělíska) v papilární vrstvě, tepelnými receptory (Ruffiniho tělíska) 14

15 v síťovité vrstvě v podkoží. Bolest je vnímána volnými nervovým zakončením, tvořeným neobalenými, klubíčkovitě zavinutými nervovými vlákny. Míšní nervy z jednoho segmentu inervují současně určité vnitřní orgány a určitou oblast kůže tzv. Headovy zóny (KÖNIG, LIEBICH, 2002) Chlupy Chlupy (pili), přídatná kožní ústrojí zajišťují ochranu kůže. Jsou to dlouhé elastické útvary vyrůstající z pokožky (KÖNIG, LIEBICH, 2002). Strukturálně se na chlupu rozlišuje dřeň (medulla pili), která není u všech typů chlupů, kůra (cortex pili) a kutikula (cuticula pili). Stvolem chlup vyčnívá nad povrch kůže. Kořen chlupu (radix pili) je ukotven šikmo v chlupovém váčku. Chlupový váček se nachází v papilární vrstvě škáry. Stěnu tvoří vnitřní vrstva epidermální a vazivová vrstva. Do lumina chlupového folikulu ústí mazové a potní žlázy. Každý chlup se pohybuje nezávisle pomocí kontrakce hladkého svalu, který nazýváme vzpřimovač chlupu (KÖNIG, LIEBICH, 2002). Rohovatějící buňky papily vytvářejí kůru chlupu. Pokožkové buňky z vrcholu bradavky rohovatí nedokonale a tvoří řídkou dřeň chlupu. Povrch chlupu kryje povrchová blanka tvořená zrohovatělými buňkami. Barva chlupů je dána melaninovými granuly obsažených ve zrohovatělých buňkách a množstvím vzduchu uzavřeném ve dřeni chlupu (NAJBRT a kol., 1982). Druhy chlupů U koně rozlišujeme chlupy krycí a chlupy podsady. Krycí chlupy jsou delší se silnou dření, chlupy podsady jsou kratší, jemnější a mají tenkou dřeň (KÖNIG, LIEBICH, 2002). Zvláštním typem jsou ochranné a hmatové chlupy. Ochranné chlupy jsou dlouhé, zvlněné a mají silnou dřeň. Hmatové chlupy jsou mohutné se silnou kůrou a tenkou dření. V jejich vazivu kolem chlupového váčku jsou krevní siny a ve stěně váčku jsou četná nervová zakončení vnímající pohyb hmatového chlupu (KÖNIG, LIEBICH, 2002). Koňské žíně tvoří hřívu (juba), kštici na temeni hlavy (cirrus capitis), ohon (cirrus caudae) a rousy (cirrus metacarpeus) (KÖNIG, LIEBICH, 2002). Kůň má chlupy uspořádané v řadách. Délka a tloušťka chlupů klesá od zad směrem k břichu. Hustota srsti se naopak zvětšuje (KÖNIG, LIEBICH, 2002). Výměna srsti Krycí chlupy jsou pravidelně na podzim a na jaře měněny. Tento cyklus je řízen epifýzou v závislosti na délce denního světla a na teplotě prostředí. Starý chlup vypadne, když nový 15

16 chlup dosáhne svým hrotem povrchu kůže. Ochranné ani hmatové chlupy nepodléhají pravidelné roční výměně (KÖNIG, LIEBICH, 2002) Kožní žlázy Rozlišují se dva druhy kožních žláz, mazové a potní. Mazové kožní žlázy (glandulae sebaceae) jsou primárně přidruženy k chlupům a ústí do chlupového váčku. Sekret mazových žláz - kožní maz se mísí se sekretem apokrinních žláz a vytváří na kůži lipidový film, který zvláčňuje chlupy. U potních žláz rozlišujeme apokrinní nebo ekrinní způsob sekrece. Vodový sekret ekrinní sekrece je lehce alkalický a má specifický pach. U koně jsou obzvlášť četné a ústí do chlupových folikulů i na volný povrch pokožky. Jejich sekret je bohatý na bílkoviny, které jsou příčinou silné tvorby pěny (KÖNIG, LIEBICH, 2002). 3 ZDRAVÁ KŮŽE KONĚ Kůže, srst a sliznice zdravého koně se vyznačují pružností a lehkou pohyblivostí. Srst musí být jemná a lesklá bez lysých míst. Žíně na ocasu koně jsou silné a s ohonem kůň bezbolestně pohybuje. Svěšený, znečištěný, odrbaný a rozcuchaný ohon je jasnou známkou onemocnění (VOGEL, 2012). Koně přijímají potravu, vodu, kálí a močí. Dýchání, tep a tělesná teplota odpovídají normálním fyziologickým hodnotám podle věku, pohlaví a fyziologického stavu (DUŠEK a kol., 1999). Stárnutím koně se snižuje pružnost, hojivost ran a vyskytují se častěji nádory (HEÜVELDOP, 2009). Pro chovatele by měla platit zásada nemocem předcházet, než je léčit. Prevence zahrnuje dodržování zásad chovu, pravidelnou kontrolu a včasné zjištění odchylek od normálního stavu. Prohlídka koně se provádí každý den. Zvýšená pozornost se klade příznakům zánětu a jiným abnormalitám (VOGEL, 2012). Základní fyziologické ukazatele Ukazatel Dospělý kůň Hříbě po narození Tělesná teplota 37,5 38,5 C 39,3 C Frekvence dýchání v klidu 8 16 za minutu za minutu Frekvence tepu v klidu za minutu za minutu (DUŠEK a kol., 1999) Pomocí elasticity kůže lze zjistit hydrataci koně. Vytvořením kožní řasy na krku by se po uvolnění měla kůže vrátit do původního stavu do tří sekund. Delší trvání značí dehydrataci (HEÜVELDOP, 2009). 16

17 4 KOŽNÍ ONEMOCNĚNÍ Kůže je životně důležitou ochrannou vrstvou organismu. Její onemocnění jsou častá a nepříjemná. Vznik chorob způsobuje velké množství příčin. Setkáváme se s různými druhy kožních změn (TRUNDA, 2011). V některých případech je těžké rozpoznat prvotní příznaky kožního onemocnění (VOGEL, 2012). Lehčí onemocnění může zvládnout chovatel ošetřit sám, ale při závažné nemoci musí být přivolán vždy veterinární lékař. Včasná a správná léčba ulehčuje průběh uzdravení (DRAPER, 1997). Kožní nemoci mohou postihnout nejen ostatní koně, ale i chovatele, proto je důležité věnovat pozornost i důkladné hygieně (MCBANE a kol., 1997). 4.1 Vrozené onemocnění Vrozené onemocnění kůže se u koně nevyskytuje příliš často. Vzácně se lze setkat s vrozenou alopecií (nedostatkem srsti) a dystrofií folikulů hřívy a ocasu, při které je srst v těchto místech krátká, střapatá, matná a lámavá (WINTZER, 1999). Vrozený nedostatek pigmentu je porucha tvorby melaninu v melanocytech. Vyvolává albinismus, který je dědičný autozomálně recesivně. V melanocytech neprobíhá tvorba melaninu. Kůň albín se od narození vyznačuje bezbarvou srstí, bílou či růžovočervenou kůží a červeným nebo světle modrým zbarvením duhovky. Postižení koně jsou přecitlivělí na světlo a snadno podléhají průniku patogenů (WINTZER, 1999). Vitiligo představuje lokální ztrátu barvy a melanocytů za vzniku bílé skvrny v okolí pysků, očí, vulvy, konečníku a kopyta. Dědičný potenciál mají hlavně arabská plemena. Výskyt je zjevný již u hříběte, může se však projevit i v pozdějším věku. Ojediněle dochází k repigmentaci (WINTZER, 1999). 4.2 Získaná onemocnění Hypopigmentace Jedná se o nedostatečnou pigmentaci kůže a srsti. Může znamenat poruchu tvorby melaninu hypomelanózu (snížená tvorba melaninu) a melanózu (úplná absence melaninu), která je spojena s leukodermou (získaná bezbarevnost kůže) a leoukotrichózou (získaná depigmentace srsti) a nepřítomnost melanocytů (pigment se nemá kde vytvořit). Depigmentace znamená ztrátu vyvinutého pigmentu. Leukoderma se u koní vyskytuje následkem traumatické či zánětové poruše kůže. Po zahojení se vytvoří bílé změny na kůži a srsti, které jsou trvalé. 17

18 Diagnózu lze potvrdit histologickým vyšetřením biopreparátu. Účinná terapie je prozatím neznámá (WINTZER, 1999). Obr. 3. Nedostatek pigmentu (ŠVEHLOVÁ, 2010) Hyperpigmentace Hyperpigmentace znamená nadměrnou lokální tvorbu skvrn na kůži a srsti, která může být získaná nebo vrozená. Získané, tmavé skvrny se mohou vytvářet vlivem chronických dermatitid, podávání kortikosteroidů nebo je příčina neznámá (WINTZER, 1999) Lámavost srsti (Trichorrhexis nodosa) Onemocnění postihuje dlouhé chlupy a žíně vytvořením šedobílých uzlíků. Zde se chlup odlomí a štětečkovitě rozštěpí. Příčiny mohou být mechanické (intenzivní péče o srst) a chemické (časté mytí ostrými prostředky). Neprokázal se vliv výživy nebo infekce způsobené virem, bakterií či plísní. Doporučuje se ostříhání postižených chlupů a správná péče o srst se zamezením výskytu předešlých chyb. Lze použít dezinfekci při podezření na výskyt patogenů (WINTZER, 1999) Alopecie Alopecie představuje snížení nebo celkové zastavení růstu srsti. Při silné ztrátě chlupů pozorujeme lysost. Rozlišujeme vrozenou a získanou alopecii. Pod získanou alopecií rozeznáváme ohraničenou a generalizovanou formu (WINTZER, 1999). Ohraničená alopecie se projevuje ostře ohraničenou ztrátou srsti. Lysé plochy jsou většinou kulatého tvaru a při vzájemném propojení získávají mapovitý vzhled. Kůže časem může ztmavnout. Projevuje se nadměrným svěděním. Způsobena je mechanickým působením postrojů (WINTZER, 1999). 18

19 Obr. 4. Alopecie ohraničená (DIVERS, MAIR, 1997) Generalizovaná alopecie je následkem infekčních chorob (chřipka, plicní nákaza, salmonelóza). Výskyt byl prokázán při zkrmování okopanin. Projevuje se silným vypadáváním žíní a srsti na hřbetě (WINTZER, 1999). Předpokládá se, že ji způsobují nervové, hormonální, genetické a autoimunní vlivy. Může ji vyvolat i subkutánní injekce adrenalinu. Alopecie způsobena hormonálně tvoří symetrické vypadávání srsti, při neurogenním vlivu je ztráta srsti v oblastech postižených nervů. Po čase na alopatickém místě vyrůstají bílé chlupy (WINTZER, 1999). Na kůži nejsou na pohmat žádné změny (DIVERS, MAIR, 1997). K objasnění veterinář odebere kožní seškrab, který se mykologicky a histologicky vyšetří. Při otravách krmivem se srst může vytvořit úplně. Ošetření zahrnuje koupele a teplé obklady (WINTZER, 1999) Anhidróza Jedná se o chybějící tvorbu potu. Může se vyskytovat v důsledku špatné aklimatizace koní. Patogenní příčinou může být snížená citlivost na adrenalin. Klinicky se zrychluje dýchání, široce otevřené nozdry, zvýšené tepové frekvence, hypertermie a chybí pocení. V důsledku kolapsu krevního objemu může dojít k úhynu. Osrstění vypadá suše a objevuje se alopecie. Projevuje se svěděním, sníženým příjmem krmiva, ztrátou kondice a žíznivostí (WINTZER, 1999). Pro konečné stanovení diagnózy se doporučuje aplikace adrenalinu intradermálně. Zdraví koně se po chvíli v místě aplikace potí. Při anhidróze dochází k pocení po aplikaci větších koncentracích. Účinná terapie není známá. Doporučuje se koně přemístit do chladnějšího prostředí a podávat vitamin E do krmné dávky (WINTZER, 1999). 19

20 4.2.6 Hyperhydróza Sekrecí potu koně regulují tělesnou teplotu. S vodou ztrácejí koně značné množství elektrolytů (sodík, draslík a chlor). Přechody mezi fyziologickým a patologickým pocením jsou pozvolné (WINTZER, 1999). Projevem onemocnění můžeme považovat silné pocení při srdcové a oběhové insuficienci, onemocnění plic nebo těžké kolice. Vysoký stupeň vylučování potu se projevuje odkapávající vodou z těla. Sekreci potu lze vyvolat aplikací adrenalinu. Lokální pocení se vyskytuje při nervových lézí po vzniku traumat, tumorů a zánětů. Srst je tmavá a zmáčená. Při palpaci cítíme vlhkost. Dlouhé trvání vede k izotonické dehydrataci (WINTZER, 1999). Podáním nápojů či infuzních roztoků ztráty vyrovnáváme. Terapie se řídí příčinou. Mokré koně od potu po práci osušíme a přikryjeme. Ošetření patologického pocení zastaví injekce atropinsulfátu. Podmínkou aplikace je vyloučení orgánového onemocnění a přetížení organismu (WINTZER, 1999). 4.3 Ekzémy Povrchový zánět kůže neboli ekzém postihuje pokožku a papilární tělíska. Objevuje se náhle doprovázen svěděním a hojením bez jizev. Akutní ekzém lze rozeznat podle zčervenání, svědění, tvorby šupin, puchýřků, mokvání a tvorbou strupů. Při chronickém ekzému se mohou vyskytnout méně výrazné změny, popraskání kůže však vede k hluboké dermatitidě (WINTZER, 1999). Ekzémy mají často alergický původ. Tento stav nazýváme alergické dermatitidy. Alergeny se často dostávají do těla povrchem kůže. Tyto alergeny reagují s T lymfocyty a dochází k dilataci cév, zvýšení permeability a alergické reakci. Nealergický ekzém vzniká stálým působením podmětu. Škodlivé agens poškozují obranyschopnost kůže, tím je ulehčen prostup sekundárních alergenů. Nealergický ekzém se vyléčí odstraněním vyvolávacího podnětu a dále se nerozšiřuje (WINTZER, 1999) Letní ekzém Alergický ekzém je jednou z obtížných onemocnění vyskytující se především v letních měsících (WINTZER, 1999). Způsobuje ho reakce na bodnutí a na látku, kterou hmyz vypustí do rány (O'BRIEN, 2009). Alergická reakce vzniká zejména u jedinců s genetickou predispozicí. Postiženými místy jsou dorzální části těla, hříva, kohoutek, ocas a břicho (WINTZER, 1999). 20

21 Příznaky se mohou vyskytnout v raném věku koně a u starších po přestěhování do míst s častějším výskytem bodavého hmyzu (O'BRIEN, 2009). Projevuje se silným svěděním, které vede ke škrábání, otírání a lámavostí chlupů. Na kůži jsou viditelná lysá místa a puchýřky, které způsobují výraznou exsudaci - tvorbu výpotku. Vysycháním, slepením se špínou a šupinami vzniká krupózní ekzém. Změny jsou patrné na hřívě a ocasu. Škrábáním vzniká hluboké poranění s invazí bakterií, které způsobují hnisavou dermatitidu (WINTZER, 1999). Pozorujeme změny chování (neklid, válení). Kůže u dlouhotrvajících případů zvrásní a zesílí (O'BRIEN, 2009). Obr. 5. Letní ekzém (O'BRIEN, 2009) Ochrana zahrnuje zabránění bariérou nebo repelenty přítomnost bodavého hmyzu (O'BRIEN, 2009). Ve stáji se nainstalují sítě s mezerami do 1 mm a spuštěním větráků se zvýším proudění vzduchu. Repelenty mají krátkou účinnost. Samotné onemocnění se ošetřuje antihistaminikami či glukokortikoidy (WINTZER, 1999). Účinnou ochranou je deka, která zakryje celého koně. Je nutné, aby ji měl kůň neustále na sobě i ve stáji. Nenasazuje se koním, kteří už ekzémem trpí, aby drbáním deku nepotrhali. Druhou nejlepší metodou je denní aplikace insekticidů. Drahé, ale pozitivních výsledků dosahující je nanášení Fipronilu. Přípravků je obrovské množství. Nesmí se aplikovat na zanícenou kůži. Největší aktivita bodavého hmyzu je v době od svítání do deseti hodin ráno a od tří odpoledne do setmění. Vlhké počasí stimuluje hmyz k aktivitě během celého dne. Krmné doplňky jsou přínosné. Lněné semínko (lněný olej) snižuje podráždění (O'BRIEN, 2009). Pomoci také může ovocný 21

22 ocet přidaný do krmiva ve množství tří polévkových lžic či stroužek česneku. Kůň vylučuje neatraktivní zápach (ENDE a kol., 2006) Kortikosteroidy efektivně potlačují příznaky, dlouhodobé používání je však rizikové. Antihistaminika jsou protialergické látky s mírným účinkem podávané ve velkých dávkách. Snížení citlivosti nabudí protilátky, které zabrání vzniku zánětlivé reakce. Nevýhodou léčby je finanční náročnost, několikanásobná injekční aplikace, výsledky nejsou jednoznačné a trvá dlouho, než léčba zabere (O'BRIEN, 2009) Ekzém hřívy a ocasu Ekzém se strupy ve hřívě a ocasu má chronický průběh. Dochází k rozsáhlým strupovitým změnám, po kterých výrazně zhrubne kůže. Ekzém je spojen s nepříjemným svěděním a lámavostí srsti. Nedostatečná péče stav zhoršuje. Postižené místo se vyčistí vodou a nedráždivými umývacími prostředky, které zamezí svědění. Průběh můžeme zkrátit podáním kortikoidů (WINTZER, 1999). Obr. 6. Ekzém hřívy (O'BRIEN, 2009) Sedlový ekzém Tento ekzém se nachází v oblasti sedla. Příčinou je pot, špína, nedostatečná péče a tlak sedla. Při akutním stádiu sledujeme rozsáhlé zčervenání kůže. Tvoří se výpotek, vypadává srst a vznikají kožní změny. Objevují se puchýřky a abscesy, při zasychání exsudátu vzniká krupózní ekzém (WINTZER, 1999). Léčba je příznivá při dostatečné hygieně kůže, která se provádí koupelí v sírových preparátech či jemnými umývacími prostředky. Strupy, papilózní a vezikulózní změny lze ošetřit antiseptiky nebo salicylovou mastí. Před nadměrným tlakem koně chráníme vycpávkami sedla (WINTZER, 1999). 22

23 4.3.4 Podlom Podlom je nejčastější ekzém v oblasti spěnky, ale také karpálních a hlezenních kloubů. Je způsoben špínou v popraskané kůži, vlhkými podmínkami s následující invazí bakterií (Dermatophilus), zanedbanou srstí i alergickou reakcí (O'BRIEN, 2009). Nejdříve vzniká erytematózní, mokvavý ekzém, který se trvalým působením stává chronickým a vede k tvorbě šupin, mozolů a rozsáhlému zhrubnutí kůže. Infekce bakteriemi (Fusobacterium nodosum) vyvolává gangrénu, infekce kůže a podkoží (WINTZER, 1999). Faktory vzniku onemocnění závisí na péči o koně, podmínkách ustájení, vlhkosti prostředí, hygieně a také délce rousů. Diagnóza se stanovuje podle klinického vyšetření a kožním seškrabem. V počátečním stádiu lze snadno přehlédnout (WINTZER, 1999). Podlomy se častěji vyskytují na nepigmentované kůži. Vytvoří se citlivá rána pokryta strupy s produkcí sekretu. V závažných případech dochází k prasknutí kůže (O'BRIEN, 2009). Pokud je podlom zjištěn v pozdním stádiu, není jisté, zda budou rozsáhlé změny zcela vyléčeny. Tendence hojení je zdlouhavá. Před zahájením terapie zkontrolujeme a vylepšíme podmínky ustájení. Medikamentózní terapie je neuspokojivá a vzhledem k tomu se doporučuje více postupů ošetření (WINTZER, 1999). Obr. 7. Podlom ( 2007) Nejdříve se ostříhají chlupy, odstraní strupy a provede se omytí desinfekčním prostředkem. Nanese se mast a vše se opakuje, dokud nedojde k úplnému vyhojení (O'BRIEN, 2009). Pokud se u koně vyskytuje zánětová reakce po použití léčiv, musíme provést zkoušku snášenlivosti aplikací léčiva na malém kousku kůže po dobu 24 hodin. Při exsudaci očistíme postižené místo 3%ním peroxidem vodíku, na strupy se doporučují zábaly s rostlinným olejem. Na suchý podlom aplikujeme ichtyolové, sírové, salicylové a zinkoxiové masti. U mokvajících a hnisavých ran vyhotovíme bakteriologické vyšetření a zvolíme léčbu 23

24 systematickou nebo sulfonamidovou. Léčíme je obvazy s rivanolovou mastí, koupele v Rivanole nebo ošetření mastí či roztokem s obsahem kyseliny fusidinové několikrát za den. Doporučuje se systematické ošetření kortikosteroidy (WINTZER, 1999). Během léčby se nedoporučuje koně jezdit. Úplné zhojení poznáme vytvořením zdravé kůže (O'BRIEN, 2009). Kůži spěnky udržujeme v čistotě a suchu. (VOGEL, 2012) Alergie na krmivo Tato alergie je u koní těžce prokazatelná. Klinicky se projevuje svědivými pupínky, ze kterých mohou vznikat puchýřky či kopřivka. Změny na kůži jsou lokalizovány v oblasti konečníku a vedoucí k otírání ocasu (WINTZER, 1999). Diagnóza je určena vylučovací metodou. Podáváme krmivo, u kterého se choroba neprojeví (kvalitní seno) po dobu tří až pěti týdnů (WINTZER, 1999) Alergie na léčiva Za možné alergeny u koně považujeme antibiotika, sulfonamidy, antiflogistika (protizánětlivé léky), antiparazitika a očkovací látky. V těžkých případech dochází k bronchospasmu astmatu (WINTZER, 1999). Kůže je zranitelná i na pouhý dotek (DIVERS, MAIR, 1997). Stanovení diagnózy určíme při projevu symptomů ihned po aplikaci léčiv. Léčivo vyvolávající symptomy alergie okamžitě se přestane podávat. Ke zmírnění se aplikují kortikosteroidy intravenózně. Při bronchospasmu se podává adrenalin (WINTZER, 1999). Cytologické vyšetření exsudátu prokazuje přítomnost eozinofilů (DIVERS, MAIR, 1997). 4.4 Dermatitidy Dermatitida může postihnout všechny vrstvy kůže. Příčiny mohou být původu infekčního (viry, bakterie, parazité) a neinfekčního (mechanické, chemické, termické, fyzikální) (WINTZER, 1999) Popáleniny (dermatitis calorica) Rozsah poškození závisí na druhu zdroje a jeho době působení. Popáleniny prvního stupně se projevují zčervenáním. Druhý stupeň se značí tvorbou puchýřů. Popáleniny vzniklé inhalací tvoří lamelózní strupy v oblasti pysku a nozder. Popáleniny třetího stupně způsobují požáry a přímý kontakt s ohněm. Projevuje se příškvary (WINTZER, 1999). 24

25 Dermatitidy způsobené popáleninami jsou provázeny změnou celkového stavu, může se vyskytnout horečka, hemoglobinurie, hematurie, kolaps, případně šok. Těžce poškozená kůže je obzvlášť citlivá na sekundární bakteriální infekci (WINTZER, 1999). Popáleniny v rozsahu prvního až druhého stupně a ohraničené popáleniny třetího stupně jsou vyléčitelné v průběhu jednoho až dvou týdnů. Pod příškvary se tvoří nový epitel a ten se odděluje. Popáleniny třetího stupně mohou být smrtelné při postižení větší části těla (WINTZER, 1999) Omrzliny (dermatitis congelationes) Omrzliny způsobuje tepelný vliv. Omrzliny prvního stupně se projevují erytematózními nebo edematózními kožními změnami. Pro omrzliny druhého stupně je charakteristická silná tvorba puchýřků a při omrzlinách třetího stupně dochází k ischemické nekróze kůže a případně i tkání ležící pod kůží (WINTZER, 1999). Na nepigmentované kůži působí jako průhledný načervenalý edém s lehčím krvácením. Omrzliny nacházíme na konci penisu, ušnici, nad kopytní chrupavkou a na břichu. Tenké části tkání podlehnou suché nekróze, hrubší vrstvy tkání ke gangréně (WINTZER, 1999). Na lokální ošetření erytematózní fáze je nejvhodnější použít chladivé obklady s vodou, Burowovým roztokem nebo 70%ním alkoholem. Mokvající záněty se ztrátou epitelu se ošetřují stahujícími prostředky. Při serózní dermatitidě se osvědčilo použití kalcia a antihistaminik. Rozsáhlé dermatitidy se léčí kortikosteroidy, které zabrání anafylaktickým komplikacím. Při celkové změně zdravotního stavu jsou vhodná antipyretika, látky podporující krevní oběh. Při rozsáhlých defektech pokožky přichází do úvahy transplantace kůže (WINTZER, 1999) Fotosenzitizace (photodermatosis) Fotodynamická dermatitida je onemocnění, při kterém se vlivem chemických látek obsažených v kůži stává nepigmentovaná kůže přecitlivělou na sluneční záření a reaguje na něj zánětem (WINTZER, 1999). U primární fotosenzitizace má kůň růžovou kůži na nose a jiných částí těla s bílou srstí. Vlivem slunce tato místa zčervenají, zcitliví a může z nich prosakovat sérum. Na rozhraní pigmentované a nepigmentované kůže je viditelné ostré ukončení zánětu. Objevuje se po pozření Obr. 8. Fotosenzitizace (O'BRIEN, 2009) 25

26 rostliny (pohanka, třezalka) obsahující látku, která se krevním řečištěm transportuje do kůže (O'BRIEN, 2009). Způsobovat ji také mohou mykotoxiny plesnivých krmiv (MEYER, COENEN, 2003). Sekundární fotosenzitizace způsobuje jaterní onemocnění a příznaky hubnutí, skleslosti, apatie, edémy, žloutenky a poruchy nervů. Detoxikační funkce jater se snižuje a nedochází k odbourávání chlorofylu za vzniku fyloerytrinu, který se hromadí v kůži. Nepigmentovaná kůže je citlivá na sluneční světlo a vzniká zánětlivá reakce. Krevní testy potvrdí chorobu jater. Těžší případy jsou bolestivé, praskají a oddělují se od okolní zdravé kůže. Vznikají edémy, strupy a kožní nekrózy. Mohou se také objevit poruchy CNS (nepokoj, křeče, obrny) a poruchy celkového stavu (ikterus, kolika). Při postižení korunky se začne postižená kopytní stěna oddělovat od korunky (O'BRIEN, 2009). Dochází k degeneraci, nekróze, zánětu a poruchám kůže. Změny nastanou několik dní po příjmu krmiva a následnému vystavení slunečnímu záření. Na nepigmentované a slabě osrstěné kůži se vytváří slabé zčervenání a otoky se svěděním a bolestmi a po skončení působení se s tvorbou šupin v průběhu několika dnů vyléčí (WINTZER, 1999). Koně se umístí do stáje a zbytečně je nevystavujeme slunečnímu záření, dokud se postižená místa zcela nezahojí. Zamezíme přijímání třezalky či pohanky (O'BRIEN, 2009). Lokálně aplikujeme chladící obklady, studenou vodu, olivový či lněný olej. Potvrzení jaterní choroby má špatnou prognózu, protože dochází k rozsáhlému a nevratnému poškození jater (WINTZER, 1999) Proleženina (dekubitus, gangréna integumenti) Proleženina znamená odumření epidermy a škáry v důsledku těžkého poškození tkání a znemožnění přítoku krve. Dekubitus vznikne tlakem podlahy u ležících koní tam, kde kůže přiléhá bezprostředně na kost. Dalšími příčinami gangrény jsou poleptání, popáleniny, omrzliny, kortikosteroidová terapie při lokálních infekcích, infekce a otravy. Čím je horší krevní oběh, tím se dekubitus rychleji vyvine (WINTZER, 1999). Nejdříve se projevují zčervenáním a otoky, později hnědým zbarvením a ztrátou citlivosti. Pokožka má kožený vzhled. Postižené části odpadnou. Rozvíjejí se sekundární pyodermie a může dojít k celkové sepsi, která může končit úhynem. Prognóza závisí na rozsahu nekrózy, stavu krevního oběhu a odstranění příčiny vzniku (WINTZER, 1999). Při poškození vyvolaném tlakem zlepšujeme krevní oběh pomocí teplých, vlhkých zábalů nebo ohříváním. Po vyčištění nanášíme hyperemizující (prokrvující), adstringentní (stahující) a antiseptické tekutiny, masti a pudry. Nekrotické části kůže odstraňujeme. Z hnisajících rán 26

27 odtéká exsudát. Na hluboké vředy aplikujeme alkoholické roztoky jódu. Prevencí u nechodících koní je zavěšení do popruhů nebo přemístění na měkkou hlubokou podestýlku. Měkkou podestýlku o výšce cm může tvořit sláma nebo piliny, případně rašelinové dřeviny s výškou 15 cm, na kterou se přidá sláma. Koně nesmí ležet na jedné straně těla déle než 6 hodin (WINTZER, 1999) Hnisavé záněty kůže (pyodermie) Zdravá kůže je rezistentní vůči zárodku vyvolávající hnisání. Hnisavé dermatitidy způsobuje Staphylococcus aureus, Streptococcus equi, salmonely, korynebacterie, aktinomycety aj. Na nepoškozené kůži je vznik pyodermie nemožný (WINTZER, 1999). Vzniku pyodermie předchází poškození kůže alergií, traumaty, fyzikálním, chemickým a imunosupresivním vlivem. Mechanickým působením postrojů může dojít k odírání kůže a bez ošetření k sekundární infekci (WINTZER, 1999). Rozlišujeme povrchové a hluboké, ohraničené a generalizované hnisavé záněty kůže a dalších orgánů (impetigo, folikulitis, akné, absces, flegmóna). Diagnózu stanovíme klinickým vyšetřením, případně biopsií (WINTZER, 1999). Terapie se určí po zhotovení bakteriogramu. Provede se odběr sekretu z abscesů, pustul a vezikul aspiracií injekční jehlou či chirurgicky z podezřelých tkání. Při terapii antibiotiky zohledňujeme účinnost a dostatečné nahromadění v kůži (WINTZER, 1999) Zánět chlupových váčků (folliculitis, sycosis) Hnisavý zánět chlupových váčků - folikulitida, sykóza u dlouhých chlupů. Hnisavé postižení okolní tkáně s tvorbou abscesů nazýváme furunkulóza. Při splynutí abscesů hovoříme o karbunkule. Při provalení kožních změn do podkoží vzniká flegmóna, která má tendenci se rozšiřovat do dalších tkání (WINTZER, 1999). Folikulitida se vyskytuje na vnitřní straně stehen a hlavně v oblastech těla přicházejících do styku s postrojem. Příčinou je vnější mechanické poškození související s nečistotou a nedostatečnou péčí. Pomocí bakteriologického vyšetření zjistíme přítomnost bakterie Staphylococcus aureus (WINTZER, 1999). Onemocnění se projevuje rychlou tvorbou malých, bolestivých zduřenin na krku, trupu a nohách (O'BRIEN, 2009). Puchýřky se mohou vyhojit nebo se zvětšit a dosáhnout průměru jednoho centimetru. Při prasknutí vznikají vřídky, zasycháním obsahu se tvoří strupy a mohou se zahojit nebo rozšířit po kůži a postihnout i okolí váčku (furunkulóza) nebo podkoží (flegmóna). U folikulitid dochází k ohraničené ztrátě srsti, proto onemocnění lze zaměnit 27

28 s dermatomykózou (WINTZER, 1999). U některých koní se vyskytuje svědění (O'BRIEN, 2009). Diagnóza vychází z klinického vyšetření, které musí být ověřené bakteriologickým vyšetřením nebo biopsií. Terapii určuje rozšíření choroby (WINTZER, 1999). Méně rozsáhlé postižení kůže navlhčíme teplou vodou, napěníme antibakteriálním prostředkem, opláchneme a osušíme. Dochází k uvolnění strupů. Tuto kúru opakujeme dvakrát denně (O'BRIEN, 2009). Na rozšířené postižení se aplikuje celková léčba antibiotiky nebo chemoterapeutiky. Stafylokoky jsou citlivé na penicilin, do kůže se dobře nedostává. Při jeho použití podáváme vysoké dávky. Kůži ošetřujeme dezinfekčními prostředky Rivanolem, roztoky jodového komplexu, chlorhexidinem. Abscesy je nutné otevřít (WINTZER, 1999). Pro předcházení onemocnění je důležité zabránit odírání koně a dbát o jeho srst a stájovou hygienu. Je důležité postroje a ostatní nástroje udržovat v čistotě (O'BRIEN, 2009) Dermatofilóza Onemocnění je způsobeno bakteriemi Dermatophilus congolensis, stafylokoky, streptokoky či corynebakteriemi. Ve vnějším prostředí přežívají ve formě spór (ŠVEHLOVÁ, 2007). Objevuje se ve vlhkém počasí zejména u koní ustájených na pastvině (O'BRIEN, 2009). Srst se utváří v chomáčky chlupů (VOGEL, 2012). Po vzniku zánětu je postižené místo oteklé a sekret prostupuje, zasychá a tvoří stroupky, pod kterými bílé krvinky a bakterie tvoří hnis (ŠVEHLOVÁ, 2007). Nejtěžší příznaky se vyskytují u oslabených koní a u koní s jemnou kůží (O'BRIEN, 2009). Klinicky se projevuje jako papilózní, vezikulózní a pustulózní dermatitida se sklony k rozšiřování a slepená srst vypadává v oválných nebo kruhovitých útvarech. Nejčastějším postiženým místem je oblast sedla, dorzální část hřbetu a konce končetin (WINTZER, 1999). Postižená končetina hřeje, otéká a koně kulhají (ŠVEHLOVÁ, 2007). Celkový stav je narušený pouze v těžkých případech (WINTZER, 1999). Lokálně se projevuje u dekovaných koní, kde může deka propouštět vodu (O'BRIEN, 2009). 28

29 Obr. 9. Dermatofilóza (O'BRIEN, 2009) Diagnózu stanovíme biopsií a otiskovým preparátem. Důležité je zajistit suché prostředí, umístěním koně ve stáji (WINTZER, 1999). Postižené místo se navlhčí horkou vodou a pomocí hřbílka se nanese antibakteriální dezinfekce, nechá se 10 minut působit, opláchne se a vysuší. Celé ošetření se opakuje 2x denně dokud se kůže neuzdraví (O'BRIEN, 2009). K lokálnímu ošetření jsou vhodné masti obsahující síru, síran zinečnatý, měďnatý a jódové roztoky. Strupy změkčíme rybím tukem. V těžkých případech s celkovými příznaky se doporučuje podávat penicilin a streptomycin (WINTZER, 1999). Zdravého koně vrátíme do výběhu a přikryjeme ho nepromokavou dekou (O'BRIEN, 2009). 4.5 Plísňová onemocnění Dermatomykóza Dermatomykózy dělíme na povrchové, hluboké, subkutánní a celkové. Postihují zrohovatělé části kůže a srst. Vyvolávají ho plísně rodu Microsporum nebo Trichophyton (WINTZER, 1999). Přenos je způsoben přímým kontaktem nebo používáním stájových předmětů a postrojů, které se nachází v blízkosti nakaženého koně (WINTZER, 1999). Onemocnění se projevuje svěděním, vyrážkou, místy s vypadanou srstí a rozšiřováním se. Je nutné jednoznačně určit původce onemocnění, protože symptomy nejsou typické a mohou je způsobovat i jiné choroby (WINTZER, 1999). Plíseň se může také objevit v sedlové oblasti o velikosti špendlíkové hlavičky. Daří se jim v teple a vlhku (ENDE a kol., 2006). 29

30 Pro diagnostiku plísní se zhotoví otiskový preparát nebo hluboký kožní seškrab a laboratorně se vyšetří (ENDE a kol., 2006). K terapii se používají antimykotické přípravky (Imaverol). Přípravek se nanáší na celé tělo. Prevencí před plísněmi je suchá větratelná stáj a pečlivá dezinfekce (ENDE a kol., 2006) Mikrosporóza, trichofytóza (favus, dermatophytosis) U koní jsou nejčastějšími povrchovými dermatomykózami. Původci jsou nejčastěji Microsporum gipseum, equinum a Trichophyton mentagrophytes (WINTZER, 1999). Postiženým místem je především hlava, okolí sedla a podbřišníku, ale vyskytnout se může kdekoliv na těle. Podle intenzity se mohou vytvořit lysá místa s šupinatou kůží, nebo vznikne strup, pod kterým se nachází vlhká, červená skvrna bez svědění (O'BRIEN, 2009). K přenosu dochází přímým kontaktem s infekčním zvířetem, jeho chlupy, spórami nebo infikovaným nářadím (WINTZER, 1999). Je vysoce infekční, nakažen může být i člověk. Náchylnější jsou mladí koně do věku 4 let (O'BRIEN, 2009). Oslabení koně mají k plísňovým onemocněním větší sklony. Inkubační doba je několik dní až týdnů - 30 dní. Její stanovení je těžké z důvodu skrytého průběhu infekce. Mimo organismus zvířete mohou kožní plísně přežívat několik let (WINTZER, 1999). Při infekci nemusí docházet ke klinickým projevům. Plísně je možné odstranit odbouráním buněk, chemickou reakcí probíhající v kůži nebo imunologický mechanizmus narušující jejich vývin zamezující rozmnožování. Do zdravých tkání nejsou plísně schopné penetrovat (WINTZER, 1999). Nejdříve postihují odumřelé chlupy a šupiny. Vylučují toxické látky, které poškozují zdravé tkáně (WINTZER, 1999). Plíseň oslabuje chlup, který se láme (VOGEL, 2012). Postižením pokožky a škáry se nakonec dostanou do blízkosti krevních cév, které se rozšiřují, stávají se propustnými a tím dochází ke vzniku zánětové reakce. Několik dní po infekci se přes vlasový folikul infikuje chlup, který křehne a odlomuje se. Infekční místo roste do okolí a zánět se okrouhle rozšiřuje. Ve vnitřku kruhu je kůže šupinatá s polámanou srstí (WINTZER, 1999). Klinické příznaky jsou různorodé. Rozšiřováním infekce vznikají malé svědivé uzlíky se zježenou srstí a mírnou exsudací vedoucí k tvorbě stroupků. Typické je koncentrické rozšiřování vypadávání srsti s tvorbou načervenalého zánětového valu na hranici se zdravou tkání. Při splývání jednotlivých kruhů vzniká mapovitý vzor. Trichofytóza se může projevovat silnějšími příznaky (WINTZER, 1999). 30

31 Obr. 10. Trichofytóza ( 2010) Diagnózu nejlépe stanovíme kultivací a biopsií. Mikroskopické vyšetření je složité a vyžaduje odborné zkušenosti (WINTZER, 1999). Onemocnění se v lehkých případech vyhojí samo, u těžkých neléčených případů může postihnout celé tělo nebo napomáhat sekundární infekci. Při lokálním ošetření se provede ostříhání postižené oblasti, smytí šupin a odumřelých chlupů tišícími prostředky. Aplikují se běžné fungicidy na bázi fenolu, kyseliny salicylové, jódu a síry nebo dražší antimykotika, jako jsou dichlorphen, nystatin, chlormadizol, imidazol, miconazol aj. Při celkovém ošetření se aplikuje Grizeofulvin (WINTZER, 1999). Po prodělání trichofytózy získává jedinec imunitu proti další infekci (VOGEL, 2012). Toto ošetření by mělo být podporováno lokální terapií. Nářadí i boxy, které přišly do styku s nemocným koněm je nutno vydezinfikovat fungicidy. Jako podpůrná léčba se doporučuje dobré vitaminové krmivo s vyrovnaným poměrem Ca:P (WINTZER, 1999). Nemocní koně jsou izolováni od ostatních. Při ošetřování a manipulaci jsou nutné ochranné pomůcky a důkladná hygiena. Veterinář odebere vzorek srsti pro potvrzení choroby. Koně se nesmí holit, může dojít ke kontaminaci a šíření infekce. Po 1 4 měsících dojde k samotnému vyléčení, přesto by měli být koně ošetřeni. Aplikují se povrchové antimykotické spreje a šampony, které koně učiní neinfekčním. Drsným kartáčem se odstraní léze. Do krmiva se podává griseofulvin, jeho působení není zaručené. Nedoporučuje se podávat jej březím klisnám. Jemná vrstva chlupů rostoucích skrze lézi značí, že léze již nejsou infekční. Na dezinfekci pomůcek účinkuje dobře Savo, deky se ponoří do dezinfekčního prostředku (Virkon). Kožené věci ošetříme slabým antimykotickým roztokem, aby se nepoškodily. Důležité je také odstranit podestýlku, interiér stáje omýt a vydesinfikovat (O'BRIEN, 2009). 31

32 4.6 Virové kožní onemocnění Koňské neštovice (variola equina) Výskyt onemocnění v Evropě je ojedinělý. Projevuje se pustulózním zánětem sliznice ústní dutiny a papilózním enantémem (spalničkami) v oblasti spěnky, může se však rozšířit po celém těle. Inkubační doba je 5 8 dní. Tvorba enantému je provázena horečkou. Nemocné koně je třeba izolovat od ostatních (WINTZER, 1999) Koňský Herpes virus (Koitální enantém) Onemocnění vyvolává Equinne Herpesvirus rozšířený po celém světě. Virus je druhově specifický. U koní je známo pět podtypů herpes viru. Formy EHV 1 a EHV 4 jsou závažné, EHV 3 je spojován s koitálním enantémem pohlavní nemocí (Equine Herpes Virus, Choroba se přenáší připouštěním, hmyzem, inhalací viru či přímým kontaktem. Inkubační doba se udává do deseti dnů. Na sliznici a kůži vulvy vznikají malé uzlíky, které mají sklony k tvorbě vředů. U hřebců se podobné změny vyskytují na kůži a sliznici penisu (WINTZER, 1999). U koně se také může objevit horečka, výtok z nosu, zvětšené uzliny, snížení výkonu, apatie, anorexie a potraty. Choroba je vysoce nakažlivá, kůň musí být izolován (Equine Herpes Virus, Proti herpesu neexistuje žádný lék. Aplikuje se podpůrná léčba v podobě antibiotik. Herpes viry zůstávají v těle koně a mohou se kdykoliv opět projevit. Vyhojení, ke kterému dochází po dvou týdnech, jsou zřetelné bezbarvé skvrny. Diagnóza je stanovena klinicky nebo důkazem viru (WINTZER, 1999). Existují očkovací látky, které tvoří imunitu proti herpes viru. Vakcíny je nutné podávat v pravidelných intervalech (Equine Herpes Virus, 32

33 4.7 Parazitární kožní choroby Parazitární onemocnění je velmi závažné. Parazité způsobují neklid, poranění, alergii a záněty. Dochází ke ztrátám srsti, oděrkám, tvorbě strupů a chronickým kožním změnám. Na základě určení druhu parazita je zvolena léčba (WINTZER, 1999) Klíště Klíště žijící v našich podmínkách u koně téměř nevyvolává příznaky. Některé z nich mohou přenášet babézie a arbovirusy (WINTZER, 1999). Nejčastěji se setkáváme s klíštětem Ixodes ricinus. Samečci měří 1,2 4 mm, samičky 2,8 3,4 mm. Nasáté dosahuje délky až 12 mm. Zbarveni jsou modrošedě. Jejich ústní aparát je opatřen háčky a jejich pohyb jim umožňují čtyři páry končetin (WINTZER, 1999). Vajíčka kladou na vlhkou půdu ve křovinatých a lesnatých oblastech. Larvy i nymfy přijímají krev, kterou si opatřují cizopasnictvím na hostitelích. Celkový vývin trvá podle klimatických podmínek jeden a půl až čtyři roky. Invaze klíšťat je nejsilnější většinou v dubnu a v květnu ale i v září. Klíšťata postihují převážně části těla pokryté měkkou kůží, ale i ostatní místa na těle (WINTZER, 1999). Pokud tělo přisátého klíštěte odtrhneme od hlavičky, která zůstane v kůži, mohou vzniknout uzlovité a hnisající záněty. Při silné invazi se u hříbat může příležitostně vyskytnout obrna (WINTZER, 1999). Po aplikaci insekticidů na bázi uhlovodíků nebo esterů kyseliny fosforečné ve spreji klíště odpadne (WINTZER, 1999) Svrab (scabis) Parazitární kožní zánět se projevuje silným svěděním (WINTZER, 1999). Způsobuje ho zákožka svrabová (VOGEL, 2012). Přenos je uskutečněn kontaktem mezi zvířaty, podestýlkou, krmivem i ostatními nástroji (ENDE a kol., 2006). Jsou velmi odolní vůči vnějším vlivům a dezinfekčním prostředkům (WINTZER, 1999). Obvyklým přenašečem je nakažený kůň bez klinických příznaků (O'BRIEN, 2009). Svrab koní vyvolávají tři druhy roztočů. Sarcoptes equi je původcem hlavového svrabu. Sameček měří 0,19 0,23 mm, samičky 0,3 0,45 mm, mají oválný tvar těla a krátké článkované končetiny. Protáhlé ústní orgány má Psoroptes equi, původce tělního svrabu měřící 0,5 0,7 mm. Chorioptes equi je roztoč živící se šupinami kůže. Je původcem 33

34 končetinového svrabu, dosahuje velikosti 0,3 0,6 mm a má tupě zakončenou hlavou a dlouhé končetiny (WINTZER, 1999). Vývin probíhá na hostiteli a trvá u hlavového svrabu 2 3 a u tělního a končetinového 1 2 týdny. Roztoči se na hostiteli dožívají 3 7 týdnů. Mimo hostitele přežívají sarcoptoví roztoči 1 3, psoroptové 4 6 a chorionové až 10 týdnů (WINTZER, 1999). Kůň se silně drbe, kouše, podupává a je neklidný. V některých případech se může vyskytnout, že se kůže odlupuje, ale nesvědí. Dlouhá a hustá srst, vlhké studené počasí, chladné ustájení, špatná péče a kožní choroby jsou faktory podporující rozvoj svrabu. Také nedostatek minerálních látek, vitaminů a špatný výživový stav přispívají k propuknutí svrabu (WINTZER, 1999). Obecně se svrab projevuje šupinatými okrsky s lysou kůží a uzlíky se strupy (ENDE a kol., 2006). Sarcoptový svrab Roztoči sarcoptového svrabu vykusují chodbičky a jamky v hlubokých vrstvách pokožky (WINTZER, 1999). Kožní změny postihují obličejovou část, krk a rozšiřují se po celém těle (O'BRIEN, 2009). Hlavním příznakem je silné svědění, které je intenzivnější při zvýšené teplotě kůže. Vznikají malé uzlíky a puchýřky a dochází ke skvrnovitému vypadávání srsti se strupy. Při škrábání vznikají sekundární odřeniny, vypadává srst a kůže hrubne. Bezsrsté skvrny splývají do větších ploch, na kterých jsou zjevné záhyby na kůži. Postižené zvíře hubne. Parazity odstraníme injekční aplikací doramektinu (WINTZER, 1999). Obr. 11. Sarkoptový svrab se silným průběhem, (O'BRIEN, 2009) Psoroptový svrab Psoroptoví roztoči (prašivka koňská) se nachází na povrchu kůže a pod strupy. Zašpičatělým ústním ústrojím přijímají krev a lymfu. První kožní změny se rozvíjejí v oblastech s dlouhými chlupy a to na šíji, hřívě, kštici a na kořeni ocasu. Odtud se mohou šířit na lopatku, sedlovou oblast a bedra. Prvním příznakem je svědění. Kožní změny se projevují podobně jako při sarcoptovém svrabu, především šedými strupy a tvorbou záhybů (WINTZER, 1999). 34

35 S nástupem zimního období mohou příznaky odeznít. Aplikací prednizolonu snížíme výskyt svědění. (MAIR, DIVERS, 1997). Příležitostně se vyskytne psoroptový ušní svrab (Psoroptes cuniculli) s třesením hlavou a přecitlivělou ušní oblastí. Ve výtoku z vnějšího zvukovodu lze prokázat psoroptové roztoče (WINTZER, 1999). Chorioptový svrab Obr. 12. Psoroptový svrab (WINTZER, 1999) Chorioptoví roztoči (zákožky) se živí epidermálními buňkami, exsudátem a zbytky mazu. Obvykle vyvolávají ohraničenou zánětovou reakci (WINTZER, 1999). Svědivé léze se vyskytují na spěnkovém kloubu nebo na kořeni ocasu, ale může se šířit i na ventrální stranu břicha a hrudníku (DIVERS, MAIR, 1997). Dlouhá srst na spěnce napomáhá jejich rozvoji. Mohou být častou příčinou ekzémů a podlomů. Způsobují silné svědění, koně přešlapují, dupou a drbou se. Na spěnce se rozvíjí ekzém vznikající ze stroupků. Zpočátku dochází k hypertrofii kůže a jejímu zvrásnění (WINTZER, 1999). Postihuje hlavně chladnokrevné koně s dlouhými rousy (DIVERS, MAIR, 1997). Obr. 13. Chorioptový svrab (O'BRIEN, 2009) Veterinář odebere vzorky na mikroskopické vyšetření. Spodní části končetin se doporučuje oholit a strupy odstranit omytím. Aplikuje se insekticidní prostředek na nohy. Ojediněle se injekčně podává doramektin s opakováním po dvou týdnech (O'BRIEN, 2009). Prevence před opětovným zamořením zahrnuje odstranění podestýlky a vyčištění stáje vysokotlakým přístrojem. Zvrásněnou kůži a strupy lze ošetřit denním vtíráním hydratačního krému (O'BRIEN, 2009). Diagnóza se stanoví na základě projevu svědění, typické lokalizaci a okolnosti vzniku. Odebere se hluboký seškrab z okraje změněné kůže, vyšetří se nativně v hydroxidu draselném a sediment se mikroskopuje (WINTZER, 1999). K ošetření lze použít Alugan, Lindan ve formě prášku, Diazinon, Toxaphen a Neguvon ve formě postřiků, roztoků na umývání nebo koupele. Mladí a oslabení koně snáší tyto preparáty různě. Je důležité dodržovat speciální bezpečnostní pokyny. Všeobecně se doporučují koupele 35

36 a spreje. Lokálně se aplikuje Odylen, Thiotal, Linyment, doporučován je Ivermectin. Léčbu doprovází i vyčištění a dezinfekce stáje. Upřednostňují se desinfekce s obsahem organických esterů kyseliny fosforečné (Trichlorfon), lepší účinnost má plynová dezinfekce oxidem siřičitým či dým chlórovaných uhlovodíků (Gamexan, Jacutin). Nejjednodušší je dezinfekce pomocí biologického působení roztočů nepoužíváním stáje a jejího zařízení po dobu 3 4 týdnů (WINTZER, 1999). Veterinární lékař doporučí, který z prostředků použít. Po 10 dnech je třeba aplikaci zopakovat z důvodu líhnutí nové generace zákožek (ENDE a kol., 2006) Vši (Anoplura) U koně se vyskytuje Haematopinus. Vši mají dlouhou úzkou hlavu, širokou hruď a jsou dlouhé 2 3,8 mm. Svoje vajíčka - hnidy přilepují na srst. Jejich vývin probíhá přes tři larvální stádia a trvá 3 5 týdnů. Mimo své hostitele přežívají 4 7 dnů, přenáší se přímo i nepřímo pomocí nástrojů na čištění a postroji. Pohybem, sáním krve a vylučováním sekretu vyvolává svědění, škrábání, vypadávání chlupů a tvorbě strupů. Při masové invazi dochází ke snížení využití krmiva a chudokrevnosti (WINTZER, 1999). Obr. 14. Vši (O'BRIEN, 2009) Značný výskyt vší je v období od ledna do dubna. U koní s jemnou srstí je jejich přítomnost vzácná (O'BRIEN, 2009). Velké lysé okrsky se objevují v zimním období (VOGEL, 2012). Přítomnost vší způsobuje drbání a kousání na krku, hrudi, ve slabinách a na zádi. Těžká zamoření poškozují kůži. Krémově zbarvené hnidy jsou přichyceny ke kořeni chlupu. Parazitují na specifickém druhu zvířete, tudíž nejsou přenosné na lidi (O'BRIEN, 2009). Diagnózu určíme průkazem parazitů a hnid, pročesáváním srsti a pomocí lupy. Ošetřuje se pudrováním, postřiky, umývacími preparáty s obsahem chlórovaných uhlovodíků, organických esterů kyseliny fosforečné nebo karbamátů (WINTZER, 1999). Používá se 36

37 koncentrovaný pyretroidní insekticid (Switch). Působí trvale, tudíž postačí jediná aplikace. Vodní roztok pyretroidu ve spreji se nanáší znovu po dvou týdnech. Pudry nemají významný efekt (O'BRIEN, 2009). Hustá srst při velké invazi se ostříhá. Vyčistit a antiparaziticky ošetřit se musí také stáj, postroje a ostatní nástroje. Je nutné ošetřit celé stádo (WINTZER, 1999) Všenky (Malophaga) Podmínky pro výskyt všenek je za stejných podmínek jako u vší. Mají krátkou, širokou hlavu, velikost těla se pohybuje v rozmezí 0,6 2,3 mm. Vajíčka kladou na krátkou srst v oblasti krku a hřbetu. Vyvíjejí se po dobu tří týdnů ve třech larválních stádiích. Mimo hostitele přežívají několik dní. Nepřijímají krev a malá invaze bývá bez příznaků. Při silné invazi dochází k mírnějším změnám než u vší. Diagnóza a ošetření probíhají jako u vší (WINTZER, 1999) Komáři (Culicidae) Komáři trápí koně ve vlhkých oblastech. Larvy se vyvíjí ve vodě a vlhké půdě. Samičky většiny druhů sají krev a tím mohou přenášet původce některých chorob (infekční anémie koní). Komáři koně znepokojují, v místě vpichu se vytvářejí bolestivé ohraničené otoky (WINTZER, 1999). Při silné invazi se vyvíjejí svrabovité kožní změny a dochází ke značným ztrátám krve. Ošetření jednotlivých vpichů se provádí pomocí roztoku amoniaku, preparátů s obsahem antihistaminik nebo kortikosteroidů. Při masové invazi se koně umývají zředěným roztokem amoniaku a tím se zlikviduje alergen komárů (WINTZER, 1999) Muchničky (Simuliotoxicosis) Muchničky mají bodavé ústní ústrojí a jsou dlouhé 1,5 4 mm. Jejich vývoj má 6 larválních stádií ve vodním prostředí. Vajíčka kladou na části rostlin, které jsou nad vodou. Hlavní vyrojení trvá od poloviny dubna do června. Samičky potřebují ke kladení přijímat krev a do těla vylučují toxin (WINTZER, 1999). Koně jsou neklidní, válejí se a vyhledávají úkryt. V místě vpichu pozorujeme drobné krváceniny, malé uzlíky a edémy. Při silnější invazi se rozvíjejí příznaky porušení celkového zdravotního stavu. Kůň trpí horečkou, apatií, slabostí, rychlým slabým pulzem, vysokou frekvencí dechu a slabou tympanií. Onemocnění se vyskytuje v jarním období, protože koně na pastvě nejsou vůči toxinu imunní (WINTZER, 1999). 37

38 Koně se přemístí do tmavé stáje a na kůži se pokládají studené obklady nebo jsou omývána Burrovým roztokem, roztokem octanu olovnatého nebo amoniaku. Celkové příznaky se léčí symptomaticky, podávají se antihistaminika a kortikosteroidy. Při ojedinělých vpichů dochází k imunizaci, pozdější masové nálety nevyvolávají příznaky onemocnění (WINTZER, 1999) Střečkovitost (Hypodermosis) Vyvýšené okrsky objevující se v zimě jsou lokalizovány na hřbetě a bočních stranách trupu (VOGEL, 2012). Přes dýchací ústrojí může dojít k bakteriální infekci. V některých případech mohou být bolestivé. Při postižení míchy se často vyskytují obrny zadních končetin (WINTZER, 1999). Vajíčka jsou kladena na končetiny. Larvy vnikají do kůže a dostávají se do podkoží hřbetu. Zde dospívají a vytvářejí uzlíky. Na jaře obvykle pronikají z uzlíku na povrch kůže (VOGEL, 2012). Larvy mohou dosahovat velikosti jednoho centimetru (ENDE a kol., 2006). Mechanické vytlačení je velmi těžké. Při vnějším ošetření se používají preparáty s obsahem esterů kyseliny fosforečné - Neguvon, Ruelene, Tiguvon, Wabex (WINTZER, 1999). Spolehlivě se lze zbavit larev pomocí Ivermektinu (VOGEL, 2012) Onemocnění po vpichu bodavým hmyzem Vosy, včely a čmeláci bodají pouze příležitostně. Jejich jed účinkuje hemolyticky, hemoragicky a na CNS (WINTZER, 1999). Po vpichu vznikají otoky velikosti ořechu se značnou citlivostí. V těžkých případech dochází k pocení, neklidu, dyspnoe (dušnost), tachykardii, hemoglobinémii, hemoglobunurii, ikteru a kolapsu. Smrtelný průběh je ojedinělý (WINTZER, 1999). Místo bodnutí ošetříme odstraněním žihadla a aplikací roztoku amoniaku nebo bikarbonátu, popřípadě přiložíme obklady s kyselinou octovou. Při výskytu dušení se indikuje intravenosní aplikace kortikosteroidů - Prednisolon, při ohrožení života adrenalin (WINTZER, 1999). 4.8 Neoplastické onemocnění Bradavice a kožní nádory jsou u koní častým jevem a už v raném stádiu by se k nim mělo přistupovat opatrně a nezanedbat jejich léčbu (O'BRIEN, 2009). 38

39 4.8.1 Papilomatóza (papilomatosis) Bradavice vyvolávají především papovaviry. Přenášejí se přímým a nepřímým kontaktem. Infekce se projevuje traumatickým, infekčním, chemickým a fyzikálním působením. Inkubační doba je dva až šest měsíců. Postiženi jsou hlavně mladí koně (WINTZER, 1999). Nachází se na pysku mezi nozdrami, okolo genitálií a končetin. Změny se projevují v podobě malých uzlíků, rozpraskaného a houbovitého bujení, které jsou nebolestivé a s kůží pohyblivé. Napadat mohou vnitřní plochy uší papilovitými vyvýšeninami a tvoří ušní povlaky (WINTZER, 1999). Diagnózu stanovujeme podle histologického vyšetření. Léčba je nejistá, po několika týdnech se spontánně vyhojí. Jednotlivé bradavice lze odstranit chirurgicky. Při rozšířené papilomatóze se doporučuje autovakcína (WINTZER, 1999) Bradavice z trávy Běžná virová infekce ročních koní, ale mohou být postiženi i starší koně. Obzvlášť na nosní krajině se nachází mnohočetné bradavice. Objevují se také ve slabinách. Léčba není nutná, dojde k samovyléčení. Uzdravení lze uspíšit odběrem bradavic pro přípravu autovakcíny. Imunitní reakci je možné podpořit narušením bradavic. Po 3 4 měsících se bradavice zahojí, po nich mohou vzniknout jizvičky (O'BRIEN, 2009) Ušní povlaky Obr. 15. Bradavice na nose (O'BRIEN, 2009) Bradavice se mohou vyskytnout také v uších. Obvykle tvoří bílý povlak, ale u některých koní se mohou vytvořit zvrásnělé bradavičnaté struktury vyčnívající z uší. Povlaky mohou vymizet nebo jsou celoživotní. Nezpůsobují potíže, není potřeba je tedy léčit. Léčení koně obvykle zcitliví na hlavě (O'BRIEN, 2009). Obr. 16. Bradavice v uších (O'BRIEN, 2009) 39

40 4.8.4 Kožní sarkoid Choroba patří k nejčastějším kožním tumorům koní (WINTZER, 1999). Objevuje se v jakémkoliv věku, nejčastěji mezi druhým a desátým rokem. Za příčinu vzniku se považují dobytčí viry, ale vyvolání růstu nádoru je neznámé. Přenos zprostředkovávají mouchy a virus vniká do porušené kůže. Výskyt sarkoidů je zejména na tenké, neosrstěné kůži. Jedná se o slabiny, hlavu a okolí očí. Častý výskyt je lokalizován na končetinách, vzácně na zádech a na krku při nepatrném poranění. Někteří koně mohou být sarkoidům rezistentní (O'BRIEN, 2009). Sarkoidy se vyskytují solitárně nebo multipně (WINTZER, 1999). SCOTT rozděluje klinické formy do pěti typů (WINTZER, 1999). 1. Skrytý sarkoid je v raném stádiu nepatrný a vyznačuje se neosrstěnou oblastí s hrubším povrchem. Jsou kulatého tvaru (O'BRIEN, 2009). 2. Bradavičnatý (verukózní) typ je podobný bradavici a objevuje se na vnitřní straně loktu a ve slabinách (O'BRIEN, 2009). 3. Nodulární typ pokrývá normální kůže, objevuje se hlavně ve slabinách (O'BRIEN, 2009). 4. Fibroplastický je charakteristický narůžovělým vzhledem, agresivním a rychlým růstem. Vzniká po selhání léčby předchozích sarkoidů (O'BRIEN, 2009). 5. Pokud se objeví více typů najednou, jde o smíšený typ (O'BRIEN, 2009). Obr. 17. Typy sarkoidů (O'BRIEN, 2009) 40

41 Stanovení diagnózy je závislé na histologickém vyšetření. Imunizace BCG vakcinou uvádí pozitivní výsledky. Očkovací látku použijeme na místech, které se dají chirurgicky ošetřit velmi těžce (WINTZER, 1999). Možnosti léčby 1. Volný průběh ploché, skryté léze neléčíme, ale hlídáme, aby se nepřetvořily v jiný typ (O'BRIEN, 2009). 2. Chirurgické odstranění rychlé odstranění uzlovitých sarkoidů, ale většinou opět roste nový typ (O'BRIEN, 2009). 3. Podvázání gumovou ligaturou nejlepší u uzlovitých sarkoidů, lze ho kombinovat s injekčním vpravením cytotoxického léčiva přímo do sarkoidu (O'BRIEN, 2009). 4. Zmrazení tekutým dusíkem slabý účinek s vysokým rizikem nárůstu nového sarkoidu (O'BRIEN, 2009). 5. Injekce BCG vakcíny aplikace vakcíny proti tuberkulóze do sarkoidu v okolí očí, ale nese riziko vedlejších účinků (O'BRIEN, 2009). 6. Injekce protirakovinných léčiv těžce se shání, opakovaně se aplikuje a je riziková pro osoby pečující o koně (O'BRIEN, 2009). 7. Cytotoxický krém aplikace se považuje za nejlepší metodu (O'BRIEN, 2009). 8. Ozáření účinná, drahá, používá se u malých sarkoidů kolem očí, kloubů (O'BRIEN, 2009) Epiteliální karcinom kůže Epiteliální karcinom je maligní invazivní tumor různého stupně. Příčina vzniku je neznámá (WINTZER, 1999). Vyskytuje se u starších jedinců na hlavě a vnějších pohlavních orgánech (WINTZER, 1999). Postihuje oční víčka a spojivku, nosní dutinu, penis a okolí vulvy (O'BRIEN, 2009). Obr. 18. Karcinom na vulvě a penisu (O'BRIEN, 2009) 41

42 Klinicky se projevují nehojící se kožní eroze, které se zvětšují. Dochází k bujení s vředy a sekrecí čirého hnisu hnilobného zápachu. Tumory se většinou vyskytují ojediněle a vykazují malé sklony k metastázám (WINTZER, 1999). Diagnóza je ověřena histologickým vyšetřením bioptátu (WINTZER, 1999). Řešením bývá chirurgické ošetření, chemoterapie a radioaktivní terapie. Maligní šíření má velmi špatnou prognózu (O'BRIEN, 2009) Melanom Melanomy se vyskytují u běloušů (WINTZER, 1999). Je jimi postiženo 80 % běloušů starších 15 let. Nachází se hlavně pod ocasem, na vulvě nebo penisu a na hlavě. Vzácně se vyskytnou na končetinách (O'BRIEN, 2009). Kulaté melanomy dosahují velikosti 1 2 cm, mohou být větší, drsné nebo měkké, pokryté černou kůží. Melanomy se tváří jako nezhoubné, mohou ale tvořit metastáze a postihnout životu důležité orgány (WINTZER, 1999). Způsobují problémy svým růstem, mohou zvředovatět, zapáchat a překážet v defekaci či porodech (O'BRIEN, 2009). Obr. 19. Melanomy (O'BRIEN, 2009) Malé melanomy se nemusí léčit, ale je nutné je kontrolovat, zda se nezvětšují. Chirurgické odstranění nebo zmrazení malých nádorů nese pozitivní výsledky. Velké nádory jsou problematičtější. Chirurgicky se odstraní tělo nádoru a následně se zmrazí zbývající části. Injekční protirakovinné látky je těžké sehnat a zacházení s nimi je nebezpečné. Může se podávat Cimetidin orálně po dobu tří měsíců i déle. Léčivo v některých případech může zmenšit nádor až o 50 %, v jiných případech je neúčinné. V případě zvředovatění a zápachu pomáhá omývání dezinfekčními prostředky (O'BRIEN, 2009). 42

43 4.9 Bulky, uzlinky, edémy Při objevení těchto útvarů posuzujeme, zda jsou bolestivé na dotek. Může se jednat o poranění výstrojí a otlaky od podbřišníku, které koni způsobují bolest. Uzlovité onemocnění kůže a kopřivky koně nebolí. Příznaky kopřivky se objevují během dne, zatímco uzlovité edémy se vyvíjejí postupně několik týdnů (O'BRIEN, 2009). Uzlovité edémy (Collagenolytic granulomas) vznikají po hmyzím bodnutí. Objevují se zejména na jaře a v létě. Samostatné nebo seskupené pevné uzlinky se vytvoří podél krku, ramen a oblasti sedla. Jsou velikosti 5 10 mm, ale mohou být i větší. Srst je beze změn. Vzácně způsobují závažnější problémy. Některé uzlovité edémy nepotřebují léčbu, vymizí samy. Velmi účinná je včasná léčba kortikosteroidy. Léčivo je podáváno orálně nebo injekčně přímo do zduřeniny. Uzlíky lze odstranit i chirurgicky. Bodnutí může vyvolat alergickou reakci a v místě vpichu vyvolat rozsáhlý otok. Ošetření a léčba jsou ojedinělé, otok po 24 hodinách obvykle zmizí. Koně na pastvě kryjeme speciální dekou proti hmyzu. Ve stáji se vystříkají stěny vhodným insekticidem nebo se použije elektronická mucholapka s modrým světlem (O'BRIEN, 2009). Obr. 20. Uzlovité edémy (O'BRIEN, 2009) Urtikarie (kopřivka) nezpůsobuje koni obtížné zdravotní komplikace. Způsobuje ji aplikace přípravků, alergie na podestýlku, krmiva a jejich doplňky, lokalizovaný tlak nebo podání léků (O'BRIEN, 2009). Mezi krmiva podmiňující vznik kopřivky patří zelené žito, bramborová nať, zelené luskoviny, kapradí nebo česnek (MEYER, COENEN, 2003). Také ji může způsobit plesnivé seno a zatuchlé jádro (ENDE a kol., 2006). Klinicky se projevuje různě velkými otoky. Pupence mohou svědit, ale jsou nebolestivé. Kůň se může pohybovat nekoordinovaně a být nervózní. Nedoporučuje se podávat pícniny, krmné doplňky a aplikovat šampony či repelenty. Dokud kopřivka nepomine, krmí se pouze dietními krmivy. Podestýlka musí mít hypoalergenní vlastnosti. Vyrážka může po několika dnech zmizet. Většinou Obr. 21. Kopřivka (O'BRIEN, 2009) reagují na léčbu kortikosteroidy (O'BRIEN, 2009). Postižené oblasti lze potírat roztokem octanu hlinitého (ENDE a kol., 2006). 43

44 4.10 Poranění od postrojů Zranění je způsobeno nesedícími postroji (O'BRIEN, 2009). Otlaky od sedla Hodinu po odsedlání se může objevit otok či ekzém. Obvykle se objevují v místě třmenového zámku na sedle. Otoky způsobuje rychlý návrat krve tam, kde tlak omezil prokrvení. Vznikne strupovité místo nebo skvrny s bílou srstí. Tlačící rozsocha na páteř poraní kůži v nejvyšším místě kohoutku (O'BRIEN, 2009). Obr. 22. Otlak od sedla (O'BRIEN, 2009) Otlaky způsobuje obvykle špatně padnoucí sedlo, podbřišník, podložka pod sedlo nebo cizí těleso pod sedlem (VOGEL, 2012). Příčinou může být i jezdec se špatnou rovnováhou (O'BRIEN, 2009). Tvrdé uzly jsou ucpané mazové žlázy s nahromaděným hnisem (ENDE a kol., 2006). Kůň je vyřazen z práce, dokud otlaky nezmizí. Důležité je odstranit příčinu (VOGEL, 2012). Vhodné je zkontrolovat sedlo, popřípadě sed jezdce. Aby malé otoky rychle nenaběhly, doporučuje se uvolňování tlaku pozvolným rozepínáním podbřišníku po práci každých 5 minut o dírku (O'BRIEN, 2009). Na otoky se aplikují hřejivé masti (Ichtoxyl, Saloxyl, ichtyolová mast) nebo se injekčně vpraví do uzlu antibiotika či kortikoidy. Vzácně se otoky řeší chirurgickým ošetřením (ENDE a kol., 2006). Zranění od podbřišníku Odřenina od podbřišníku je zranění za loktem, kde podbřišník přiléhá (O'BRIEN, 2009). Příčinou je špatně padnoucí podbřišník, přištípnutí kůže, špinavý podbřišník nebo znečištěná srst pod podbřišníkem. Nylonové nebo provázkové podbřišníky mohou odírat koně s jemnou kůží. Kůže je podrážděná, chlupy vztyčené a kůň nesnáší dotek v postižené oblasti. Pokud se problém neřeší, je postižená oblast hrubší, velmi bolestivá, strupovitá nebo zvlněná (O'BRIEN, 2009). 44

45 Na poraněnou oblast se aplikuje antiseptická a protizánětlivá mast. Kůň musí stát, dokud se zranění nezahojí. Dlouhotrvající poranění lze chirurgicky odstranit (O'BRIEN, 2009). Než se podbřišník úplně dotáhne, prevencí před zraněním je zdvihnutí každé přední nohy nahoru a dopředu, aby se kůže narovnala. Na podbřišník lze navléct bavlněný nebo neoprenový povlak (O'BRIEN, 2009). Zranění od chráničů Obr. 23. Otlak od podbřišníku (O'BRIEN, 2009) Odřená kůže od chráničů je viditelná na zadních částech spěnky. Chrániče šlach s pevným ochranným pruhem mohou koně tlačit, pokud jsou špatně nasazené. Spěnka se při pohybu nohy ohýbá a konec pevného proužku chrániče je tlačen proti kůži na spěnce (O'BRIEN, 2009). Zranění od uzdečky Obr. 24. Špatné chrániče (O'BRIEN, 2009 Tlak proti udidlu, ostré udidlo, nebo přehnané tahání za otěže může způsobit vředy a natržení kůže v koutcích (O'BRIEN, 2009). Pohmožděnou hubu koně necháme zcela zahojit. Hojení mohou uspíšit krémy. Důležité je odstranit příčinu tlaku proti udidlu. Zkontrolují se zuby, stav, velikost a typ udidla. Kůň i jezdec mohou potřebovat výcvik (O'BRIEN, 2009). Obr. 25. Otlak od nánosníku (O'BRIEN, 2009) 45

46 4.11 Abnormální růst srsti (Cushingova nemoc) Cushingova nemoc u koní je velmi častou poruchou starších koní a poníků. Příčinou je nadměrná činnost hypofýzy (O'BRIEN, 2009). Projevuje se nadměrným ochlupením nebo neschopností línat ze zimní srsti. Zpočátku kůň přelíná na letní srst, ale na krku, ramenou a trupu mu zůstanou dlouhé zimní chlupy. Nakonec na letní srst nepřelíná vůbec. Koně se potí na malých ohraničených místech, rány se špatně hojí a jsou náchylnější k infekcím. Dochází také k neobvyklému ukládání tuku, žebra jsou velmi zřetelná a nad očima vyčnívají tukové polštáře. Kůň je letargický (strnulý), má velké břicho a prověšený hřbet. K potvrzení diagnózy provede veterinář krevní testy (O'BRIEN, 2009). Koně s abnormální srstí bez příznaků není nutné léčit, pouze v létě oholit. Sleduje se výskyt parazitů. Při zánětu škáry a nadměrného pití se podávají léky pergolid. Koni lze prodloužit život o 2 3 roky (O'BRIEN, 2009). Obr. 26. Cushingova nemoc u ponyho vlevo 5 PÉČE O SRST A KŮŽI (O'BRIEN, 2009) Srst koně je přizpůsobena podmínkám způsobu života. Změnou teploty prostředí a délky slunečního svitu dochází k měnění srsti, kdy v létě převažuje krátká srst s minimem podsady a v zimě se podsada zmnoží. Tím je zajištěna termoregulace. Veškeré ošetřování koně provádíme zodpovědně, protože kůže je citlivý orgán. Přehnaná a nesprávná hygiena bývá následkem kožních problémů (SYCHRA, 2010). Pomocí nástrojů na čištění se odstraňuje ze srsti prach, pot a jiné nečistoty (DUŠEK a kol., 1999). Kartáčováním se současně masírují svaly a kůže a dochází ke zlepšení krevního oběhu. Kartáče nesmí poškozovat citlivou kůži (VOGEL, 2012). Koně uvážeme a čistíme gumovým hřbílkem, žíněným, rýžovým kartáčem, hřebenem a hadříkem. Čistí se každý den. Začíná se z levé strany od hlavy, krku, přes hřbet a břicho k zádi a končetinám. Na hlavu se používá žíněný kartáč a hadřík, oči a nozdry se vymyjí houbou. Hříva a ohon se pročešou hřebenem. Kopytní háček použijeme na kopyta (DUŠEK a kol., 1999). Při pocení se nejčastěji provádí dekování, sprchování či stříhání srsti. Srst i pokožka se tím nadměrně zatěžují. Slaměným či senným věchtem lze setřít přebytečný pot, zároveň dochází k masírování pokožky, rozšíření cév a zbavení nadměrného tepla ze svalů. Prokrvená pokožka podporuje cirkulaci a výživu kůže (SYCHRA, 2010). 46