JUDr. PETR SANTAR, advokát

Transkript

1 JUDr. PETR SANTAR, advokát Vladislava Vančury 635, Praha 5 Zbraslav E- mail: santar@santar.cz; ID datové schránky: dv2gfk3 Titl. MĚSTSKÉMU SOUDU V PRAZE Spálená 2, Praha 2 prostřednictvím OBVODNÍHO SOUDU PRO PRAHU 1 Ovocný trh 587/14, Praha 1 V Praze dne: 17. dubna 2016 Ke sp. zn.: 55 C 408/2014 Žalobce: Fio banka, a.s. Korporace zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 2704 IČO: Sídlo: Praha 1, V Celnici 1028/10, PSČ Právně zastoupen: JUDr. Lubomírem Procházkou, advokátem se sídlem v Jevanech, Lesní 15, PSČ , adresa pro doručování na pobočku se sídlem v Celnici 10, Praha 1, PSČ Žalovaný: Mgr. Pavol Trávnik Datum narození: 22. července 1991 Trvalý pobyt: Na Malý Diel 1803/3, Žilina, Slovenská republika Právně zastoupen: JUDr. Petrem Santarem, advokátem se sídlem Vladislava Vančury 635, Praha 5 Zbraslav IČO: , ev. č. ČAK: ODVOLÁNÍ PROTI ROZSUDKU Č.J. 55 C 408/ Přílohy: Plná moc právního zástupce Osvědčení registrace plátce DPH Dále dle textu

2 I. Obvodní soud pro Prahu 1 (dále jen Soud prvního stupně nebo Prvoinstanční soud ) vydal dne 10. března 2015 rozsudek č.j. 55 C 408/ , jímž byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku ,48 Kč spolu s úrokem ve výši 14,3 % p.a. z částky ,48 Kč od 1. září 2014 do zaplacení, zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % p.a. z částky ,48 Kč od 1. září 2014 do zaplacení a dále povinnost zaplatit žalobkyni k rukám jejího právního zástupce náhradu nákladů řízení ve výši Kč (dále jen Rozsudek ). Žalovaný v Rozsudku shledává vady, které mohly mít vliv na nesprávné rozhodnutí ve věci, pročež považuje Rozsudek za nespravedlivý, a proto proti tomuto Rozsudku, a to do všech jeho výroků, podává žalovaný následující odvolání, přičemž otázku dodržení zákonné odvolací lhůty žalovaný osvětluje v čl. II. tohoto odvolání. Žalovaný své odvolání opírá o ust. 205 odst. 2 písm. c), f) a g) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen OSŘ ), neboť má za to, že napadený Rozsudek je zejména postižen vážnými procesními vadami, které mohly mít za výsledek nesprávné rozhodnutí ve věci a dále, že soud prvního stupně věc nesprávně právně posoudil. II. Žalovaný předně uvádí, že mu byl Rozsudek i přes veškeré skutečnosti známé ze soudního spisu poprvé řádně doručen až jakožto přílohový materiál prostřednictvím datové zprávy ID dne 21. března 2016, a to spolu s dalšími podklady souvisejícími s exekucí na majetek žalovaného vedenou JUDr. Ing. Petrem Kučerou, soudním exekutorem, Exekutorský úřad Kladno pod č.j. 150 EX 2215/15. Důkaz: - Doručenka datové zprávy ID dne 21. března 2016 Zjevné pochybení Soudu prvního stupně žalovaný spatřuje ve skutečnosti, že doručoval po celou dobu nalézacího řízení veškeré písemnosti v rozporu s ust. 45 odst. 2 OSŘ na adresu trvalého pobytu žalovaného, Gaštanová 3087/39, Žilina, Slovenská republika, ačkoliv žalovaný zcela prokazatelně, a to již od roku 2013, disponoval datovou schránkou ID zqymtdk. Přitom právě shora označené ustanovení OSŘ i v souladu s judikaturou vyšších soudů ČR (např. usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 3489/2012, ze dne 6. listopadu 2013) stanoví nejen možné způsoby doručování, ale také závazným způsobem pořadí, v jakém má soud přistoupit k doručování listin, a proto, v případě že je možné adresátu doručovat prostřednictvím veřejné datové sítě do datové schránky, soud nesmí nařídit doručení jiným způsobem. Důkaz: - Potvrzení o zřízení datové schránky žalovaného V okolnosti, že Soud prvního stupně i přes svou úřední povinnost nezjistil, zda má žalovaný zřízenou datovou schránku a v důsledku toho doručoval v rozporu s procesním předpisem, žalovaný shledává flagrantní porušení práva žalovaného na spravedlivý proces garantované především ust. čl. 36 zákona č. 2/1993 Sb., o vyhlášení Listiny základních práv a svobod, ve znění pozdějších předpisů. Právě z tohoto důvodu se žalovaný dozvěděl o proběhnuvším nalézacím řízení až z podání soudního exekutora specifikovaného výše. Na tomto místě je nutné připomenout, že ačkoli již byla v minulosti formalistickým způsobem prohlášena právní moc a vykonatelnost Rozsudku, tak i přesto jsou tyto atributy napadeného rozhodnutí Soudu prvního stupně pouze zdánlivé. Právní teorie diverzifikuje dva druhy právní moci a vykonatelnosti, a to ve formálním a materiálním smyslu. Aby jakéhokoli soudní rozhodnutí naplňovalo atribut pravomocnosti/vykonatelnosti jako celku, musí být splněny oba dílčí druhy atributů rozhodnutí kumulovaně. Se zřetelem k tvrzením vylíčeným v předchozí stati má ovšem žalovaný za to, že napadený Rozsudek vykazuje nedostatek především co do formální právní moci. Z důvodu chybného doručení se Rozsudek dostal do dispozice žalovaného cestou zcela konformní s platnými právními předpisy teprve až prostřednictvím 1

3 soudního exekutora. Proto teprve dnem doručení předmětného podání začala žalovanému běžet lhůta pro odvolání ve smyslu ust. 204 odst. 1 OSŘ ve spojení s právně bezvadným poučením Soudu prvního stupně obsaženého v samotném závěru Rozsudku. Žalovaný tudíž pro vyloučení pochybností uvádí, že díky tomu dosud nepromeškal své právo podat proti vadnému Rozsudku odvolání, jak tak činí tímto podáním, které by nemělo být z důvodů uvedených shora při dodržení veškerých právních předpisů a zásad civilního procesu odmítnuto pro opožděnost ve smyslu ust. 218a OSŘ. K tomu žalovaný poznamenává, že právní řád české republiky žalovanému jinou možnost než odvolání nedává a bylo by v rozporu se zásadami demokratického právního státu, aby nebyla žalovanému poskytnuta adekvátní právní ochrana v situaci, kdy se, ne však vlastní vinou, nemohl řízení účastnit. Navíc, v nastíněném přesvědčení žalovaného utvrzuje též odborná literatura, in concreto: K odnětí možnosti jednat před soudem dojde i tehdy, když soud rozhodne po jednání, k němuž se účastník nedostavil proto, že nebyl obeslán na svoji adresu pro doručování, a proto se o jednání soudu nedozvěděl. Jestliže se však soud téže chyby dopustil i při doručování rozsudku, je třeba uzavřít, že rozsudek nebyl řádně doručen, a tedy ani nemohl nabýt právní moci. Za takových okolností je třeba namísto žaloby pro zmatečnosti napadnout rozsudek odvoláním, je- li přípustné. in Svoboda, K., Šínová, R. Hamuľáková, K. a kol. Civilní proces. Obecná část a sporné řízení. 1. vydání. Praha : C. H. Beck, 2014, strana 397. III. Ve světle výše uvedených okolností žalovaný tímto podáním taktéž z procesní opatrnosti navrhuje vyslovení neúčinnosti doručování Rozsudku, a to v souladu s ust. 50d OSŘ. IV. K námitce nesprávného právního posouzení věci žalovaný uvádí, že se Soud prvního stupně vůbec blíže nezabýval otázkou podmínek řízení, jakož ani povahou právního poměru mezi stranami sporu. Podle úpravy platné ke dni uzavření smlouvy, z níž je žalobkyní uplatňován nárok, byl žalovaný spotřebitelem vstupujícím do právního poměru s žalobkyní tzv. adhezním způsobem. Žalovaný tudíž byl, a stále je, vůči žalobkyni objektivně slabší stranou. Na tom nemění nic ani skutečnost, že strany sporu uzavřely smlouvu o úvěru podle tehdy platné právní úpravy ve smyslu zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník (dále jen ObchZ ), aniž by musely sjednávat rozhodné právo, neboť smlouva o úvěru byla ve smyslu ObchZ tzv. absolutním obchodem, a tudíž úprava podle zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, v tehdy platném znění (dále jen SOZ ), nebylo možno použít. Nicméně v souladu s ust. 262 odst. 4 obchodního zákoníku platilo, že: Ustanovení občanského zákoníku nebo zvláštních právních předpisů o spotřebitelských smlouvách, adhezních smlouvách, zneužívajících klauzulích a jiná ustanovení směřující k ochraně spotřebitele je však třeba použití vždy, je- li to ve prospěch smluvní strany, která není podnikatelem. Se zřetelem k této premise má předně žalovaný za to, že jsou některá ustanovení inkriminované smlouvy o úvěru, jakož i obchodních podmínek žalobkyně, ve vztahu k žalovanému neplatná, resp. je nelze úspěšně aplikovat. In concreto žalovaný poukazuje kupř. na tzv. prorogační doložku ve smyslu ust. čl. VIII. odst. 42 smlouvy, dle níž: Veškeré spory plynoucí ze smlouvy budou rozhodovány výhradně českými soudy, přičemž místně příslušným soudem prvního stupně je místně příslušný soud banky. Pomine- li žalovaný skutečnost, že vzhledem k povaze právního poměru spotřebitel- podnikatel považuje prorogační doložku za neplatnou, pak Soud prvního stupně pochybil, když k této klauzuli přihlédl, ačkoli k tomu podle právních předpisů platných ke dni zahájení nalézacího řízení nebyl oprávněn. Dne 1. ledna 2014 nabyl účinnosti zákon č. 293/2013 Sb., který novelizoval OSŘ a podle něhož v řízeních zahájených pro 1. lednu 2014 je třeba aplikovat výlučně novelizované znění procesního předpisu. Po uvedeném datu lze ovšem prorogaci ve smyslu ust. 89a OSŘ využít jen ve vztazích mezi podnikateli, tento atribut však spor mezi žalobcem a žalovaným postrádá. Soud prvního stupně proto měl v řízení zahájeném až v listopadu 2014 vyslovit svou místní 2

4 nepříslušnost, což neučinil. Žalovaný tak byl nesprávným postupem Prvoinstančního soudu odejmut svému zákonnému soudci, čímž byla porušena jeho základní lidská práva. V. Ke skutkovým okolnostem se žalovaný může vyjádřit jen stěží, neboť z nahlížení do spisu ze strany žalovaného bylo zjištěno, že veškeré přílohy již byly žalobkyni vráceny. I přesto žalovaný tímto podáním sporuje celý nárok žalobkyně tak, jak byl uplatněn, neboť dle názoru žalovaného nemá oporu ve smluvních podmínkách, jakož i v právních předpisech. V tomto ohledu žalovaný poukazuje zejména na skutečnost, že výše uplatněné pohledávky nebyla žalobkyní dostatečně specifikována, nebyl tak splněn požadavek 79 OSŘ. Z žaloby totiž nevyplývá, jaká část nároku má být jistinou (poskytnutým úvěrem) a kdy měla být jistina čerpána, jaká část uplatněného nároku představuje úrok za poskytnutí úvěru, z jakého důvodu žalobkyně uplatňuje příslušenství z příslušné částky ,48 Kč, z jakého důvodu žalobkyně uplatňuje zároveň dva druhy úroků, když po účinnosti výpovědi smlouvy (tj. zániku smluvního vztahu) došlo ke změně právní povahy dlužné částky, byla- li vůbec taková atp. Žalobkyně tudíž dle názoru žalovaného zcela neunesla důkazní břemeno a žaloba proto měla být Soudem prvního stupně zamítnuta. Nadto ani Rozsudek odpovědi na otázky nastíněné v prvním odstavci tohoto článku odvolání nepřináší. Mimoto ve spojení se uvedeným dále podle žalovaného Soud prvního stupně zjevně pochybil, když zcela v rozporu se zákonnými požadavky (ust. 157 odst. 2 OSŘ) Rozsudek naprosto nedostatečně odůvodnil. Rozsudek měl být i dle právních předpisů platných ke dni jeho vydání řádně odůvodněn tak, aby z textu odůvodnění bylo bez dalšího jasné, jaký nárok byl žalující stranou uplatněn, o jaké důkazy se rozhodnutí nalézacího soudu opíralo, a to včetně bližší specifikace takových důkazů co do data, číselného označení či dalších bližších skutečností. V odůvodnění Rozsudku ovšem takové údaje zcela absentují. Bezprostředně po právní moci Rozsudku navíc došlo k navrácení veškerých příloh pravděpodobně založených v kopiích žalobci tak, aby se žalovaný vůbec proti neoprávněně uplatněnému nároku nemohl účinně bránit. Žalovaný proto považuje za vhodné, aby, pokud odvolací soud nerozhodne o zastavení řízení (viz petit tohoto odvolání níže), byla tato vada napravena v průběhu nového řízení před soudem Prvního stupně. VI. Žalovaný zásadním způsobem nesouhlasí ani s výší náhrady nákladů řízení, neboť má vzhledem ke všem jemu známým okolnostem za to, že tyto nebyly vynaloženy účelně, a bylo proto na místě v této konkrétní právní věci aplikovat ust. 150 OSŘ. Žalobce byl v nalézacím řízení zastoupen advokátem, pročež v rámci náhrad nákladů řízení nárokoval náhradu právě i za právní zastoupení. Soud prvního stupně jeho návrhu v celém rozsahu vyhověl, aniž by blíže zkoumal podmínky pro jejich přiznání. V dané věci nelze považovat za spravedlivé, aby byla žalobci přiznána náhrada nákladů řízení za situace, kdy jednak člen představenstva žalobkyně působí zároveň v pozici advokátního koncipienta právního zástupce žalobkyně a v tomto řízení jako substituent právního zástupce žalobkyně podepisuje podání, jež by měla být realizována právním zástupcem. K tomu žalovaný dodává, že z formy podání žalobkyně vyplývá, že tyto jsou podávány s větší pravděpodobností administrativním aparátem žalobkyně a nikoli právním zástupcem, kdy tento argument žalovaný opírá o skutečnost, že podání jsou na hlavičkovém papíře žalobkyně doplněné o podpis člena představenstva žalobkyně. A do třetice je zde okolnost, že je pobočka právního zástupce žalobkyně evidována na stejné adrese jako sídlo žalobkyně. Žalovaný zejména ve spojení jedné osoby coby člena statutárního orgánu žalobce a osoby oprávněné jednat za právního zástupce žalobkyně shledává nepřípustnou kumulaci funkcí do jedné osoby znamenající tendenční jednání za účelem generování zisku. Důkaz: - Výpis z obchodního rejstříku žalobkyně - Výpis ze seznamu advokátních koncipientů ČAK Mgr. Josef Valter 3

5 Žalovaný je proto přesvědčen, že právní zastoupení žalobkyně vykazuje znaky neoprávněné účelovosti směřující výlučně k výdělečné činnosti právního zástupce prostřednictvím vymáhání náhrad nákladů řízení a nikoli k obraně práv žalobkyně, která nadto, coby jedna z velkých tuzemských korporací, má jistě dostatečné finanční i personální prostředky k tomu, aby se v této, poměrně jednoduché právní věci, mohla bránit sama. VII. Žalovaný připomíná, že ve smyslu ust. 3 OSŘ je občanské soudní řízení je jednou ze záruk spravedlnosti a práva, slouží upevňování a rozvíjení zásad soukromého práva. Každý se může domáhat u soudu ochrany soukromého práva, které bylo ohroženo nebo porušeno. Žalovaný se ovšem domnívá, že Soud prvního stupně na svou základní funkci garanta spravedlnosti v demokratickém právním státu do značné míry rezignoval. Nezbývá tedy, než aby nápravu takového stavu provedl soud odvolací. Se zřetelem ke všem uvedeným skutečnostem považuje žalovaný za osvědčené odvolací důvody a především zmíněná pochybení Soudu prvního stupně, a proto tímto navrhuje, aby odvolací soud vydal následující: rozsudek: I. Rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 č.j. 55 C 408/ ze dne 10. března 2015 se zrušuje. II. III. Řízení se zastavuje. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému k rukám jeho právního zástupce náhradu nákladů řízení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. in eventum: I. Rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 č.j. 55 C 408/ ze dne 10. března 2015 se zrušuje a věc se vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Mgr. Pavol Trávnik i.s. JUDr. Petr Santar, advokát 4