Čestné prohlášení Praha 9. dubna 2011

Transkript

1 1 Problematika dopingu ve sportu - identifikace, rozdělení a účinky jednotlivých skupin látek na lidský organismus Absolventská práce Marcela Fialová Vyšší odborná škola zdravotnická a Střední zdravotnická škola Praha 1, Alšovo nábřeţí 6 Studijní obor: Diplomovaný zdravotní laborant Vedoucí práce: RNDr. Zdeněk Chundela, Ph.D. Datum odevzdání práce: Datum obhajoby: Praha 2011

2 2 Čestné prohlášení Prohlašuji, ţe jsem absolventskou práci vypracovala samostatně a všechny pouţité prameny jsem uvedla podle platného autorského zákona v seznamu pouţité literatury a zdrojů informací. Praha 9. dubna Podpis autorky

3 3 Poděkování Děkuji RNDr. Zdeňku Chundelovi, Ph.D. za cenné rady a za odborné vedení absolventské práce.

4 4 Souhlas s pouţitím práce Souhlasím s tím, aby moje absolventská práce byla půjčována ve Středisku vědeckých informací Vyšší odborné školy zdravotnické a Střední zdravotnické školy, Praha 1, Alšovo nábřeţí Podpis autorky

5 5 Problematika dopingu ve sportu - identifikace, rozdělení a účinky jednotlivých skupin látek na lidský organismus ABSTRAKT Fialová Marcela Problematika dopingu ve sportu - identifikace, rozdělení a účinky jednotlivých skupin látek na lidský organismus Vyšší odborná škola zdravotnická a Střední zdravotnická škola, Praha 1, Alšovo nábřeţí 6 Vedoucí práce: RNDr. Zdeněk Chundela, Ph.D. Absolventská práce, Praha: VŠZ a SZŠ, 2011, 66 stran Cílem této práce je ozřejmit dopingovou problematiku v jednoduché a srozumitelné formě. Na začátku se práce zabývá vysvětlením pojmu dopingu, jeho historií a samotným vznikem. Nechybí zde ani informace o speciálním odběru analyzovaného materiálu. Další část, kterou je seznam zakázaných látek WADA (Světová antidopingová agentura), umoţňuje stručnou orientaci v následujících kapitolách, navíc jsou zde vypsány všechny zakázané skupiny látek a metod s konkrétními příklady. Následující část podrobně popisuje jednotlivé skupiny zakázaných látek. V kaţdé kapitole o těchto látkách je základní vyloţení orgánové soustavy či její části z anatomického hlediska to usnadňuje představu a snadnější pochopení účinku zakázaných látek. Samotná interpretace účinku je napsána tak, aby bylo zřejmé, jaký mají zakázané látky vliv na fyziologické pochody organismu člověka. V závěru kaţdé kapitoly jsou zdůrazněny negativní dopady zneuţití zakázaných látek. V další části, která tvoří část analytickou, jsou popsány jednotlivé metody detekce. Těmito metodami se testují vzorky biologického materiálu na jednotlivé skupiny zakázaných látek. Cílem analytické části je stručně popsat princip, na kterém fungují jednotlivé pouţívané metody. Stručně jsou popsány postupy při zpracování biologického materiálu předcházející instrumentálním metodám. Poslední kapitolou je statistická část, která informuje o počtech analyzovaných vzorků a procentuálním zastoupením pozitivních nálezů. Závěr zhodnocuje informace a jednotlivá témata, která byla v absolventské práci zpracována. Klíčová slova: doping, negativní účinky, zakázaná látka, detekce, statistika

6 6 Doping im Sport Identifizierung, Einteilung und Wirkung von einzelnen Substanzengruppen auf den menschlichen rganismus ABSTRAKT Fialová Marcela Problematika dopingu ve sportu - identifikace, rozdělení a účinky jednotlivých skupin látek na lidský organismus The Issues of Doping in Sport - Identification, Distribution and Impacts of single Groups of Substances on the uman rganism Vyšší odborná škola zdravotnická a Střední zdravotnická škola, Praha 1, Alšovo nábřeţí 6 Vedoucí práce: RNDr. Zdeněk Chundela, Ph.D. Absolventská práce, Praha: VŠZ a SZŠ, 2011, 66 stran Das Thema meiner Absolventen Arbeit heißt Doping im Sport Identifizierung, Einteilung und Wirkung von einzelnen Substanzengruppen auf den menschlichen rganismus. In meiner Absolventenarbeit beschäftige ich mich mit dem Begriff Doping, seiner Entstehung und Geschichte. Ich gebe Informationen über spezielle Entnahmen von Analysematerial. Anderer Teil der Arbeit enthält die Liste von verbotenen Substanzen WADA das ist Welt-Antidoping-Agentur. Diese Liste informiert über verbotene Gruppen der Substanzen. Ich beschreibe auch verschiedene Methoden der Analyse und konkrete Beispiele. In jedem Kapitel über verbotene Substanzen beschreibe ich sie konkret, ihren Einfluss auf die rgane des menschlichen Körpers. Mit ilfe dieser Informationen kann man besser Vorstellung und Verständnis der Wirkung von verbotenen Substanzen gewinnen. Die Erklärung der Wirkung stellt die Beeinflussung der verbotenen Substanz auf physiologische Vorgänge des menschlichen rganismus klar. Jedes Kapitel bestätigt negative Beeinflussung von Missbrauch dieser Substanzen auf den rganismus des Menschen. In den weiteren Kapiteln beschäftige ich mich mit Analyse von Nachweismethoden. Mit diesen Methoden werden die Proben von biologischem Material auf einzelne Gruppen von verbotenen Substanzen getestet. In diesem Teil meiner Arbeit beschreibe ich die Funktionsprinzipien von einzelnen gebrauchten Methoden. Kurz werden die Verarbeitungsprozesse von biologischem Material vor den instrumentellen Methoden beschrieben. Das letzte Kapitel enthält Informationen über Zahlen von analysierten Proben und die Ergebnisse der positiven Befunden in Prozenten. Zum Schluss bewerte ich alle gewonnene Informationen. Schlüsselwörter: Doping, negative Wirkungen, verbotene Substanz, Nachweis, Statistik

7 7 bsah Úvod... 8 istorie dopingu Dopingová kontrola a její průběh Seznam zakázaných látek a metod dopingu pro rok Látky a metody zakázané stále (při soutěţi i mimo soutěţ) 1.1. Anabolické látky Peptidové hormony, růstové faktory a příbuzné látky Beta-2 agonisté Antagonisté a modulátory hormonů Diuretika Zakázané metody 2.1. Zvyšování přenosu kyslíku Chemická a fyzikální manipulace Genový doping Látky a metody zakázané při soutěţi 3.1. Stimulancia Narkotika Kanabinoidy Glukokortikosteroidy Látky zakázané v určitých sportech 4.1. Alkohol Beta-blokátory Analytické metody pro detekci dopingových látek Statistika Závěr Seznam pouţité literatury a zdrojů informací Přílohy... 64

8 8 ÚVD Počátky sportu, jakoţto společenského a kulturního vyţití, sahají moţná ještě dál neţ do antického Řecka. V té době bylo na sport pohlíţeno jako na oslavu síly, krásy těla a duchovní dokonalosti. V dnešní době je vyuţíván především jako relaxační prvek, způsob jak si udrţet zdravý ţivotní styl a odreagovat se. Zde hraje důleţitou roli psychika a účel daného typu pohybu. Někdo se v tomto ohledu spokojí pouze s pasivní účastí, jako je sledování zápasu, podpora hráčů na stadionu či sledování vývoje a postupu sportovních týmů. Jiní lidé si zase nedokáţou slovo sport představit bez propoceného trička, bolestí svalů a pocitu štěstí z přírodně uvolněného endorfinu. I kult krásy hraje v moderní době velkou úlohu. Ţeny a nejen ty, se snaţí vypadat co nejkrásněji v duchu konzumního stylu módních časopisů. Pozadu se zde neocitají kluby a fitcentra nabízející desítky moţností formování těla a nutričního poradenství. Sport se tak stal pro běţného člověka ţivotním stylem. Kdyţ pomineme rekreační odvětví sportu a nahlédneme do vrcholového, naskytne se nám zcela jiný přístup. Pozitivní stránky sportu jsou překryty negativními. Přílišná komercionalizace a nátlak na výkony sportovce související s daným ohodnocením dělají pak ze sportu masivní byznys. Ve jménu sportu se pak tolerují projevy agresivity a násilí, umoţňuje se uţívání podpůrných prostředků, nedůsledně se řeší přestupky a podvádění a tím se vytváří nestejné podmínky pro sportovce. Tím se vytrácí z poctivého sportu duch fair play, který je nejdůleţitějším potenciálem k výchovné činnosti. Vrcholový sport znamená mnoho úsilí, vytrvalosti a bolesti, proto jsou i na sportovce kladeny čím dál větší nároky. lavně u mladých sportovců je kladen veliký důraz na výkon a úspěch. Následný neúspěch se můţe projevit frustrací, pocitem selhání a psychickými potíţemi. Pokud se v okolí nenalézá vhodná opora a lidé, kteří dokáţou podrţet, můţe to vést aţ ke konci kariéry sportovce, v horším případě pak po sáhnutí a uţití zakázaných podpůrných prostředků - dopingu. Bohuţel takto mladý sportovec, a nejen ten, si není vědom rizik, která obnáší uţití zakázané látky. Pod tlakem vyššího výkonu, kdy se ze zdravého touţím vyhrát stává musím vyhrát, sahá po látkách ovlivňující nejen jeho výkon, ale i negativně jeho zdraví. Neexistuje totiţ látka, která pouze zlepší tréninkovou přípravu a prováděný výkon. Spolu s tím nepříznivě působí i na tělesné funkce, hlavně metabolické pochody, které se naruší. Podle typu uţívané látky můţe být v lepším případě proces reversibilní s malým poškozením funkcí, ale bohuţel i ireversibilní, kde v nejhorším případě nastává smrt. Sportovci si nejsou vědomi následků a rizika, které podstupují, kdyţ se rozhodnou k uţívání dopingu. Nikdo z nich pořádně nezná účinky farmak a neodhadne, co způsobí moţná kombinace léků. Je tedy rozumné dávat do hry své jediné zdraví? Cílem této práce je seznámení s dopingem, jako se skutečností ve sportu. Fenoménem, který působí nejen na profesionální sportovce, ale nepříznivě i na dospívající mládeţ. Projít problematiku dopingu v historii a současnosti, osvětlit skupiny látek a její hlavní zástupce. Nahlédnout do statistik boje s dopingem. bjasnit působení a následky na

9 9 fyziologické pochody člověka. Znovu a intenzivněji připomenout rizika, která se za dopingem skrývají. Ale hlavně zdůraznit a vysvětlit, ţe doping nemůţe jen pozitivně ovlivnit výkon bez toho, aniţ by organismus nějak nepoškodil.

10 10 ISTRIE DPINGU Pokud chceme hledat počátky vzniku dopingu, musíme se vypravit aţ ke kořenům samotného lidstva. Jiţ obyvatelé pravěku vyuţívali ke svému přeţití různé způsoby a metody, aby vyzráli nad viditelně silnějším protivníkem. Nutnost rychlého útěku před hojně vyskytujícími se predátory a tehdejší podmínky byly otázkou ţivota a smrti. I neznalost přírodních a fyzikálních jevů, zvláště kdyţ vznikali první počátky náboţenství tzv. kultů, vybízela k metodám nadmíru neobvyklým. Ničím zvláštním nebylo pojídání srdce protivníka či pití jeho krve, jako rituálu, který měl dodat vítězi jeho sílu a posílit sebevědomí. pravdovým důkazem o dopování je nalezená čínská rytina pocházející z 3. tisíciletí př. n. l., na které je vyobrazen císař ţvýkající rostlinu Ephedra vulgaris, obsahující povzbuzující látku efedrin. Jako císař musel být bdělý a vţdy připraven řídit svoji říši v plném nasazení. V 16. st. n. l., v době, kdy si Španělé podmanili Peru, se dokumenty zmiňují o rostlině Erythroxylum coca. Tuto rostlinu ţvýkali domorodí indiáni spolu s popelem, aby mohli překonávat mnohdy i trasy čítající aţ 80 km v tamějším vysokohorském terénu. Podobného účinku vyuţívali také domorodci v Mexiku, kteří pili při bojovém taţení extrakt z kaktusové rostliny Peyote a nejinak i indiáni v Ekvádoru uţívali pro překonání dlouhých tras rostlinu Cashpa china-yugo. Znalost místních domorodých národů v oblasti rostlin a jejich účinků byla značná. Vyuţívali jich především při obřadech a různých rituálech k navození euforických a halucinogenních stavů. [1] K velikému sportovnímu rozvoji došlo v dobách 1. st. př. n. l. v době antického Řecka. Sportovní činnost dosáhla v té době značného rozvoje - např. olympijské hry, ke kterým se ubírala velká pozornost. Jednotlivým závodníkům byla věnována doslova profesionální péče z řad doktorů, trenérů a jiných odborníků. Důraz se kladl nejen na techniku a fyzickou zdatnost, ale i na různé diety a skladbu jídelníčku. Strava Řeků byla velmi pestrá, i tak se pokoušeli trenéři o různé experimenty. Jednalo se o to, získat vlastnosti z daného druhu masa, proto se atletům doporučovala převáţně drůbeţ, zápasníkům vepřové maso, boxerům maso z volů a skokanům převáţně skopové. Dochována je i informace o jistém běţci, který pojídal velké mnoţství fíků obsahují fruktózu, která jakoţto jednoduchý a lehce stravitelný cukr, dodávala před závodem mnoho energie. [2] Kromě experimentů v oblasti stravy, docházelo i k prvnímu vědomému uţívání látek, které pomáhali sportovci dosáhnout vítězství. Největším problémem se jevilo překrvení sleziny u běţců. Proto pili odvar z jisté přesličky erba equiseti, která sniţovala překrvení sleziny. Poté se začali do odvaru přidávat jiné sloţky z řad hub a jiných rostlin, které vylepšovali účinky. d toho uţ nebylo daleko k vědomému uţití látek povzbuzující výkon, a jelikoţ i antičtí Řekové znali mnoho omamných látek, zrodil se v této době první vědomý sportovní doping. [1] Ať uţ vedl jedince k uţívání látek jakýkoliv důvod, vţdycky se jednalo o zlepšení hlavně fyzických schopností.

11 11 DPINGVÁ KNTRLA A JEJÍ PRŮBĚ Kaţdá analýza potřebuje ke svému provedení vzorek. V běţném ţivotě se jistě kaţdý setkal s odběrem např. u lékaře nebo v nemocnici. Z malého mnoţství krve z jedné zkumavky lze stanovit různé fyziologické hodnoty či patologické změny. Ale i takový běţný odběr se řídí mnoha pravidly, které vedou ke správnému provedení a přesným výsledkům. To platí i při dopingové kontrole. Dopingová kontrola můţe být uskutečněna jak při soutěţi, tak i mimo soutěţ. Sportovec je při registraci povinen hlásit místa pobytu a jeho změny pro případnou kontrolu na Antidopingovém výboru ČR. Samotný odběr vzorku provádí dopingový komisař musí být stejného pohlaví jako sportovec. Sám sportovec je vybrán buď náhodně, nebo cíleně jako podezřelá osoba. Analýza se provádí z moči popř. při speciálních poţadavcích z krve (např. růstový hormon). becný průběh dopingové kontroly (odběru vzorku) při soutěţi: [7] sportovec je vyzván k dopingové kontrole komisařem či člověkem k tomu oprávněným sportovec potvrdí výzvu svým podpisem do příslušného formuláře od doby podpisu k samotnému odběru se musí sportovec dostavit nejpozději do 1 hodiny na určené místo uzpůsobené k odběru; případný odklad je moţný, kdyţ sportovec musí dokončit závod, za předpokladu domluvy s komisařem a zaznamenání do protokolu v místnosti pro odběr vzorku zkontroluje komisař totoţnost sportovce (občanský průkaz, řidičský průkaz či licenci) sportovce můţe doprovázet jen jedna osoba (trenér, rodič, aj.) sportovec si vybere odběrovou nádobku (obr. č. 1 a 2), do které se pod dohledem komisaře vymočí (je nutné sledovat "cestu" moči z těla do nádoby komisařem, k zamezení podvodu ze strany sportovce poskytnutím jiné moči); někdy tato procedura můţe trvat pár minut, někdy i hodiny a to s přísným zákazem opuštění místnosti dokud není poskytnut vhodný vzorek pro analýzu (specifická hmotnost víc jak 1,004, mnoţství min. 90 ml). sportovec si po odběru vybere zapečetěnou soupravu pro odběr, obsahující dvě lahvičky s číselnými kódy (pod tímto kódem putuje do analytické laboratoře narozdíl od klasických odběrů není laboratoři sdělováno jméno, jen pohlaví a léky, které uţíval sportovec poslední dobou) vzorek se rozdělí na dvě části (vzorek A a B) a je zapečetěn je doplněn protokol o povinné údaje a podepsán komisařem a sportovcem Po odebrání je vzorek dopraven do příslušné akreditované laboratoře, kde je analyzován. Po analýze jsou předány výsledky příslušnému zadavateli, který si analýzu objednal (sportovní organizace, svazy či antidopingový výbor).

12 12 SEZNAM ZAKÁZANÝC LÁTEK A METD DPINGU PR RK 2011 (převzato od Antidopingového výboru ČR) [28] Světový antidopingový kodex Všechny Zakázané látky budou povaţovány za "Specifické látky" kromě látek ze skupin S1, S2.1 aţ S2.5, S4.4 a S6(a) a Zakázaných metod M1, M2 a M3. LÁTKY A METDY ZAKÁZANÉ STÁLE (PŘI SUTĚŢI I MIM SUTĚŢ) S0. NESCVÁLENÉ LÁTKY Jakákoliv farmaceutická látka, která není zahrnuta v následujících sekcích Seznamu a není aktuálně schválena pro humánní terapeutické pouţití jakýmkoliv vládním zdravotnickým regulačním úřadem (tzn. léčiva v preklinickém nebo klinickém stadiu výzkumu nebo po ukončené registraci), je zakázána stále. S1. ANABLICKÉ LÁTKY Anabolické látky jsou zakázány. 1. ANDRGENNÍ ANABLICKÉ STERIDY (AAS): (a) Exogenní* AAS, zahrnující: 1-androstendiol (5a-androst-1-en-3b,17b-diol ); 1-androstendion (5a-androst-1-en- 3,17-dion); bolandiol (19-norandrostendiol); bolasteron; boldenon; boldion (androsta-1,4-dien-3,17-dion); danazol (17a-ethynyl-17b-hydroxyandrost-4-eno[2,3- d]isoxazol); dehydrochlormethyltestosteron (4-chloro-17b-hydroxy-17amethylandrosta-1,4-dien-3-on); desoxymethyltestosteron (17a-methyl-5a-androst-2- en-17b-ol); drostanolon; ethylestrenol (19-nor-17a-pregn-4-en-17-ol); fluoxymesteron; formebolon; furazabol (17b-hydroxy-17a-methyl-5a-androstano[2,3- c]-furazan); gestrinon; 4-hydroxytestosteron (4,17b-dihydroxyandrost-4-en-3-on); kalusteron; klostebol; mestanolon; mesterolon; metandienon (17b-hydroxy-17amethylandrosta-1,4-dien-3-on); metenolon; methandriol; metasteron (2a, 17adimethyl-5a-androstan-3-on-17b-ol); methyldienolon (17b-hydroxy-17a-methylestra- 4,9-dien-3-on); methyl-1-testosteron (17b-hydroxy-17a-methyl-5a-androst-1-en-3-on); methylnortestosteron (17b-hydroxy-17a-methylestr-4-en-3-on); methyltestosteron; metribolon (methyltrienolon (17b-hydroxy-17a-methylestra-4,9,11-trien-3-on); miboleron; nandrolon; 19-norandrostendion (estr-4-en-3,17-dion); norboleton; norethandrolon; norklostebol; oxabolon; oxandrolon; oxymesteron; oxymetolon; prostanozol (17b-hydroxy-5a-androstano [3,2-c]pyrazol); quinbolon; stanozolol; stenbolon; 1-testosteron (17b-hydroxy-5a-androst-1-en-3-on); tetrahydrogestrinon (18a-homo-pregna-4,9,11-trien-17b-ol-3-on); trenbolon a další látky s podobnou chemickou strukturou nebo podobnými biologickými účinky.

13 13 (b) Endogenní** AAS, pokud jsou podány exogenně: Androstendiol (androst-5-en-3b,17b-diol), androstendion (androst-4-en-3,17-dion), dihydrotestosteron, prasteron (dehydroepiandrosteron, DEA), testosteron a následující metabolity a isomery: 5a-androstan-3a,17a-diol 5a-androstan-3a,17b-diol 5a-androstan-3b,17a-diol 5a-androstan-3b,17b-diol androst-4-en-3a,17a-diol androst-4-en-3a,17b-diol androst-5-en-3b,17a-diol androst-5-en-3a,17a-diol androst-5-en-3a,17b-diol androst-5-en-3b,17a-diol 4-androstendiol (androst-4-en-3b,17b-diol) 5-androstendion (androst-5-en-3,17-dion) epi-dihydrotestosteron epitestosteron 3a-hydroxy-5aandrostan-17-on 3b-hydroxy-5aandrostan-17-on 19-norandrosteron19-noretiocholanolon 2. STATNÍ ANABLICKÉ LÁTKY, zahrnující: Klenbuterol, selektivní modulátory androgenových receptorů (SARM), tibolon, zeranol, zilpaterol, ale ne s omezením pouze na ně. Pro účely skupiny této sekce: * "exogenní" se vztahuje k látce, kterou tělo není normálně schopno produkovat přirozeně. ** "endogenní" se vztahuje k látce, kterou může tělo produkovat přirozeně. S2. PEPTIDVÉ RMNY, RŮSTVÉ FAKTRY A PŘÍBUZNÉ LÁTKY Následující látky a jejich uvolňující faktory jsou zakázány: 1. Látky stimulující erytropoesu (např. erytropoetin (EP), darbepoetin (dep), stabilizátory hypoxii vyvolávajícího faktoru (IF), methoxypolyethylenglykol-epoetin beta (CERA), peginesatid /ematide/); 2. Choriogonadotropin (CG) a luteinizační hormon (L) u muţů; 3. Insuliny; 4. Kortikotropiny; 5. Růstový hormon (G), fibroblastové růstové faktory (FGFs), hepatocytový růstový faktor (GF), insulinu podobný růstový faktor-1 (IGF-1), mechanické růstové faktory (MGF), růstový faktor odvozený z krevních destiček (PDGF) a vaskulárně-endoteliární růstový faktor (VEGF), stejně jako jakékoliv jiné růstové faktory ovlivňující syntézu nebo degradaci bílkovin svalů, šlach a vaziva, krevní zásobení, vyuţití energie, regenerativní kapacitu nebo ovlivňující typy svalových vláken; a další látky s podobnou chemickou strukturou nebo podobnými biologickými účinky.

14 14 S3. BETA2- AGNISTÉ Všichni beta-2 agonisté (včetně obou případných optických isomerů) jsou zakázáni kromě salbutamolu (maximálně 1600 mikrogramů za 24 hodin) a salmeterolu pokud jsou podány v inhalaci v souladu s doporučeným léčebným reţimem výrobce. Přítomnost salbutamolu v moči v koncentraci vyšší neţ 1000ng/ml nebude povaţována za zamýšlené terapeutické pouţití, ale bude povaţována za pozitivní laboratorní nález, pokud sportovec neprokáţe kontrolovanou farmakokinetickou studií, ţe abnormální výsledek byl způsoben uţíváním terapeutické dávky (maximálně 1600 mikrogramů za 24 hodin) salbutamolu v inhalaci. S4. ANTAGNISTÉ A MDULÁTRY RMNŮ Následující skupiny jsou zakázané: 1. Inhibitory aromatáz, zahrnující: Aminoglutethimid, anastrozol, androsta-1,4,6-trien-3-17-dion (androstatriendion), 4-androsten-3,6,17-trion (6-oxo), exemestan, formestan, letrozol, testolacton, ale ne s omezením pouze na ně. 2. Selektivní modulátory estrogenových receptorů (SERM), zahrnující: Raloxifen, tamoxifen, toremifen, ale ne s omezením pouze na ně. 3. statní antiestrogenní látky zahrnující: Cyklofenil, fulvestrant, klomifen, ale ne s omezením pouze na ně. 4. Látky modifikující funkce myostatinu včetně inhibitorů myostatinu, ale ne s omezením pouze na ně. S5. DIURETIKA A STATNÍ MASKVACÍ LÁTKY Maskovací látky jsou zakázané. Zahrnují: Diuretika, desmopressin, plasmaexpandery (např. glycerol, nitroţilní podání albuminu, dextranu, hydroxyethylškrobu a mannitolu), probenecid a další látky s podobnými biologickými účinky. Diuretika zahrnují: Acetazolamid, amilorid, bumetanid, furosemid, chlortalidon, indapamid, kanrenon, kyselina etakrynová, metolazon, spironolakton, thiazidy (např. bendroflumethiazid, hydrochlorothiazid, chlorothiazid), triamteren a další látky s podobnou chemickou strukturou nebo podobnými biologickými účinky (kromě drosperinonu, pamabromu a lokálního podání dorzolamidu a brinzolamidu, které nejsou zakázané). Pro pouţití (Při Soutěži, případně Mimo Soutěž) jakéhokoliv mnoţství látky se stanoveným prahovým limitem (tj. salbutamol, morfin, katin, efedrin, metylefedrin a pseudoefedrin) ve spojení s diuretikem nebo jinou maskovací látkou je vyţadováno udělení specifické Terapeutické výjimky na tuto látku navíc k té, která jiţ byla udělena na diuretikum nebo jinou maskovací látku.

15 15 ZAKÁZANÉ METDY M1. ZVYŠVÁNÍ PŘENSU KYSLÍKU Zakázané je následující: 1. Krevní doping, včetně pouţití autologní, homologní nebo heterologní krve nebo červených krvinek a jim podobných produktů jakéhokoliv původu. 2. Umělé zvyšování spotřeby, přenosu nebo dodávky kyslíku, zahrnující modifikované hemoglobinové produkty (např.krevní náhraţky zaloţené na hemoglobinu, mikroenkapsulované hemoglobiny), perfluorochemikálie a efaproxiral (RSR13), ale ne s omezením pouze na ně. Dodávání kyslíku zakázáno není. M2. CEMICKÁ A FYZIKÁLNÍ MANIPULACE Zakázané je následující: 1. Podvádění, nebo pokus o podvod, za účelem porušit integritu a platnost Vzorků odebraných při Dopingové kontrole je zakázané. To zahrnuje cévkování a záměnu a/nebo úpravu (např. proteázami) moči, ale ne s omezením pouze na ně. 2. Nitroţilní infuze jsou zakázány kromě infuzí legitimně přijatých v průběhu nemocničních zákroků nebo klinických vyšetřovacích metod. 3. Postupný odběr, manipulace a zpětná infuze celé krve do oběhového systému je zakázána. M3. GENVÝ DPING Z důvodu potenciálu ke zvýšení sportovního výkonu je zakázáno následující: 1. Transfer nukleových kyselin nebo jejich sekvencí; 2. Pouţití normálních nebo geneticky modifikovaných buněk; 3. Pouţití látek, které přímo nebo nepřímo ovlivňují funkce známé svým vlivem na výkonnost modifikováním genové exprese. Například receptor delta aktivovaný peroxizomovými proliferátory /Peroxisome Proliferator Activated Receptor δ (PPARδ) agonists/ (např. GW 1516) a Agonisté proteinkinasové osy aktivované AMP v součinnosti s PPAR delta /PPARδ-AMP-activated protein kinase (AMPK) axis agonists/ (např. AICAR) jsou zakázány.

16 16 LÁTKY A METDY ZAKÁZANÉ PŘI SUTĚŢI Kromě kategorií S0 aţ S5 a M1 aţ M3 uvedených výše jsou Při Soutěži zakázané i následující skupiny: S6. STIMULANCIA Všechna stimulancia (včetně obou jejich případných optických (D- a L-) isomerů) jsou zakázaná, s výjimkou derivátů imidazolu v případě jejich místního pouţití a stimulancií zahrnutých do Monitorovacího programu pro rok 2011*. Stimulancia zahrnují: (a) Nespecifická stimulancia: Adrafinil, amfepramon, amfetaminil, amfetamin, amifenazol, benfluorex, benzfetamin, benzylpiperazin, bromantan, dimethylamfetamin, ethylamfetamin, famprofazon, fendimetrazin, fenetylin, fenfluramin, fenkamin, fenmetrazin, fenproporex, fentermin, 4-fenylpiracetam (karfedon), furfenorex, klobenzorex, kokain, kropropamid, krotetamid, mefenorex, mefentermin, metamfetamin (d-), methylendioxyamfetamin, methylendioxymetamfetamin, mezokarb, modafinil, norfenfluramin, p-methylamfetamin, prenylamin, prolintan. Stimulancium, které není výslovně uvedeno v tomto odstavci, je Specifickou látkou. (b) Specifická stimulancia (příklady): Adrenalin**, katin***, efedrin****, etamivan, etilefrin, fenbutrazát, fenkamfamin, fenprometamin, heptaminol, isomethepten, levmetamfetamin, meklofenoxát, metylefedrin****, methylfenidát, methylhexanamin (dimetylpentylamin), niketamid, norfenefrin, oktopamin, oxilofrin, parahydroxyamfetamin, pemolin, pentetrazol, propylhexedrin, pseudoefedrin*****, selegilin, sibutramin, strychnin, tuaminoheptan a další látky s podobnou chemickou strukturou nebo podobnými biologickými účinky. * Následující látky zahrnuté do Monitorovacího programu 2011 (bupropion, fenylefrin, fenylpropanolamin, kofein, pipradrol, synefrin) nejsou povaţovány za Zakázané látky. ** Adrenalin podaný společně s lokálními anestetiky nebo podaný lokálně (např. nosní, oční aplikace) není zakázaný. *** Katin je zakázaný pouze při koncentraci vyšší neţ 5 mikrogramů v 1 ml moči. **** Efedrin a methylefedrin jsou zakázány při koncentraci vyšší neţ 10 mikrogramů v 1 ml moči. ***** Pseudoefedrin je zakázán, pokud jeho koncentrace v moči je vyšší neţ 150 mikrogramů na mililitr.

17 17 S7. NARKTIKA Zakázané je následující: Buprenorfin, dextromoramid, diamorfin (heroin), fentanyl a jeho deriváty, hydromorfon, metadon, morfin, oxykodon, oxymorfon, pentazocin, petidin. S8. KANABINIDY Přírodní (např. hašiš, konopí a marihuana) nebo syntetický delta9-tetrahydrokanabinol (TC) a kanabimimetika (např. "Spice" /obsahující JW018, JW073/ a U-210) jsou zakázané. S9. GLUKKRTIKSTERIDY Všechny glukokortikosteroidy podávané orálně, rektálně, nitroţilní nebo nitrosvalovou aplikací jsou zakázané. P1. ALKL LÁTKY ZAKÁZANÉ V URČITÝC SPRTEC Alkohol (etanol) je zakázaný pouze Při Soutěži v následujících sportech. Detekce se bude provádět dechovou zkouškou a/nebo rozborem krve. Prahová hodnota pro porušení dopingového pravidla (hematologická hodnota) je 0,10 g/l. Automobilový sport (FIA) Karate (WKF) Kuţelky a bowling (FIQ) Letecké sporty a parašutismus(fai) Lukostřelba (FITA, IPC) Motocyklový sport (FIM) Vodní motorismus (UIM) P2. BETA-BLKÁTRY Pokud není jinak určeno, beta-blokátory jsou zakázány pouze Při Soutěži v následujících sportech. Automobilový sport (FIA) Billiard a snooker (WCBS) Boby a skeleton (FIBT) Bridţ (FMB) Curling (WCF) Golf (IGF) Jachting (ISAF) - "match race" - jen kormidelník Kuţelky a bowling (FIQ) Letecké sporty a parašutismus (FAI)

18 18 Lukostřelba (FITA, IPC) (zakázané také Mimo soutěž) Lyţování (FIS) - skoky na lyţích a akrobatické lyţování-skoky a U-rampa,a snowboard U-rampa a "big air" Moderní pětiboj (UIPM) - jen discipliny se střelbou Motocyklový sport (FIM) Petanque a obdobné sporty (CMSB) Střelba (ISSF, IPC) (zakázané také Mimo soutěž) Šipky (WDF) Vodní motorismus (UIM) Zápas (FILA) Beta-blokátory zahrnují následující látky: Acebutolol, alprenolol, atenolol, betaxolol, bisoprolol, bunolol, celiprolol, esmolol, karteolol, karvedilol, labetalol, levobunolol, metipranolol, metoprolol, nadolol, oxprenolol, pindolol, propranolol, sotalol, timolol, ale ne s omezením pouze na ně.

19 19 1. Látky a metody zakázané stále (při soutěţi i mimo soutěţ) 1.1. ANABLICKÉ LÁTKY Mezi jednu z největších farmakologických skupin zakázaných látek patří anabolické látky. To, ţe se jedná o nejznámější skupinu zakázaných látek nasvědčuje i fakt, ţe laická veřejnost si pod pojmem doping představí jednoduše anabolika. Co jsou ale ona slavná anabolika uţ přesněji nevědí. Pravdou ale je, ţe se jedná o velice diskutovanou skupinu dopingu. Ne, pro její popularitu, ale spíše proto, ţe zneuţití můţe mít velmi nebezpečné následky na lidský organismus. Právě riziky se řadí na pomyslné první místo. Steroidní látky jsou původem fyziologické látky podporující anabolické a katabolické děje v organismu. Jedná se o hormony, které přispívají k regulaci organismu spolu s dalšími látkami např. s enzymy. Steroidy jsou nazývány kvůli své chemické struktuře. Jedná se o skupinu sloučenin s perhydrocyklopentanofenanthrenovým jádrem, tady zjednodušeně o sloučeniny se steroidní strukturou. Do ní spadá skupina látek rozdělující se podle svého biologického účinku na glukokortikoidy, mineralokortikoidy, androgeny, estrogeny a gestageny. Androgenní (pohlavní) hormony se tvoří pod vlivem stimulačních hormonů vylučovaných hypofýzou. Ty pak působí cíleně na receptory v kůře nadledvin a v pohlavních ţlázách - ve varleti a v ovariích. Ve varleti se na produkci hormonů podílejí hlavně Leydigovy buňky tvořící androgeny - testosteron a androsteron. U ţen zase ţluté tělísko v ovariích produkující estrogeny - estradiol, estron a progesteron. Kůra nadledvin je také zodpovědná za tvorbu dalších androgenních hormonů. [4;5] RZDĚLENÍ Do skupiny anabolických látek patří androgenní anabolické steroidy a jiné anabolické látky. PRINCIP PŮSBENÍ Androgenní anabolické steroidy Steroidy díky své rozpustnosti v tucích procházejí volnou difůzí přes buněčnou membránu volně do buňky. Tam se přes membránové receptory dostávají k aţ k jaderným receptorům, na které se naváţou. Poté nasedají na specifická vazebná místa v chromozomu, po jejichţ interakci dochází k modulaci transkripce cílového genu, který vydá signál pro další proteosyntetickou produkci. Tak dochází buď k tvorbě enzymů či k produkci stavebních bílkovin. [4;12]

20 20 ÚČINKY Důvody k uţití anabolických androgenních steroidů jsou: a. změna sloţení stavby těla - nárůst svalové hmoty a naopak redukce tuku b. účinek urychlující zotavení po intenzivní zátěţi např. při trénování c. nárůst silových a vytrvalostních schopností d. změna chování posunem k agresivitě vyuţívaná nejčastěji v kolektivních sportech např. u ragby LAVNÍ ZÁSTUPCI ZE SKUPINY ANABLICKÝC LÁTEK Do skupiny anabolických látek spadá mnoho látek viz str Mezi nejznámější anabolické androgenní steroidy patří testosteron a jeho syntetické deriváty - metandienon, nandrolon, oxandrolon, stanozolol, boldenon a androstenediol. Do podskupiny jiných anabolických látek patří zeranol, clenbuterol, tibolon, zilpaterol a selektivní modulátory androgenních receptorů (SARM). Cl N 2 N Cl TESTSTERN CLENBUTERL RIZIKA PŠKZENÍ ZDRAVÍ Jak uţ bylo zmíněno na začátku, anabolické látky patří mezi nejrizikovější, co se týče poškození zdraví. Po dlouhém uţívání a v dávkách, které překračují terapeutické, způsobují nevratné změny a trvalá poškození organismu. Proto je vhodné připomenout rizika a konkrétněji probrat patologické účinky anabolických steroidů.

21 21 Mezi rizika poškození zdraví patří: [4] kardiovaskulární a hematologické změny změny vazivové tkáně změny pohlavních charakteristik a poruchy reprodukčního systému změny chování a poruchy psychických funkcí poškození jater změny imunitního systému poruchy regulace glukózy nádorová onemocnění a další nepřímé následky Kardiovaskulární a hematologické změny Zvýšení objemu krve Anabolické steroidy podporují produkci erytropoetinu a tím stimulují produkci krevních elementů. Společně se zadrţovanou vodou v organismu způsobují zvýšení objemu krve. Vyšší hodnoty krevního tlaku Steroidy působí na zadrţování vody a iontů v těle, tím dochází ke zvýšení hladiny iontů (Na +, Cl -, aj.) v krevní plazmě, které mají vliv na krevní tlak. Poškození srdce Největším rizikem poškození srdce je kardiomyopatie - přestavba srdeční svaloviny s následnou poruchou funkce a rytmu. Poruchy metabolismu lipidů Steroidy svým působením na enzymy jater způsobují narušení hladin lipoproteinů v krevní plazmě. Zvyšuje se hladina triglyceridů a cholesterolu, coţ má za následek veliké riziko srdečního infarktu často i u mladých sportovců. Poruchy koagulace Bylo dokázáno, ţe steroidy svým působením ovlivňují sráţlivost, především shlukování krevních destiček a mají i za následek poruchy koagulačních faktorů. Změny vazivové tkáně Steroidy svým působením ovlivňují kvalitu kolagenu a tím i stav svalového aparátu. I kdyţ ovlivňují nárůst svalové hmoty, nezajišťují dostatečnou kompenzaci cévního řečiště ve svalech. Kolagenní a svalová hmota mají narušené klasické vlastnosti a dochází tak k drobnému poranění svalů, aniţ by dotyčná osoba poznala toto narušení. V horším případě můţe dojít i k natrţení svalu či šlachy.

22 22 Změny pohlavních charakteristik a poruchy reprodukčního systému Poruchy libida Steroidy mají vliv i na sexuální libido jedinců. Uvádí se, ţe malé mnoţství steroidů působí na zvýšení libida a naopak velké dávky libido tlumí. Neplodnost Vzhledem k tomu, ţe pohlavní sekrece hormonů je přesně řízena hypofýzou, dochází po nadměrné aplikaci steroidů k útlumu vlastní produkce hormonů. Tím dojde u muţů k poklesu hladiny testosteronu a ovlivnění plodnosti. Z výzkumů vyplývá, ţe dochází k poklesu počtu spermií aţ o 73 % a je popsána i azospermie. Gynekomastie u muţů U muţů, zvláště u vzpěračů, byla popsána tzv. gynekomastie (obr. č. 9) - zvětšení mléčné ţlázy. Tento stav nastává po dlouhodobém uţívání anabolických steroidů, které jsou enzymatickými pochody v těle pozměněny a vyšší hladina estradiolu, hormonu, který je zodpovědný za zvětšení mléčné ţlázy, vyvolá růst jejího stromatu. Bohuţel i po vysazení steroidů zůstává prsní tkáň zvětšena a tak musí být někdy řešena tato situace chirurgicky. Genotoxické riziko Po dlouhodobém uţívání steroidů byl zjištěn vliv na genetický materiál. Po příjmu anabolik byly zjištěny na DNA různé aberace, coţ můţe představovat váţné riziko pro budoucí potomky a jejich vývoj. Virilizační účinky Známky virilizace (rozvoje druhotných muţských pohlavních znaků) se objevují fyziologicky při dospívání u chlapců - mění se muskulatura, prohlubuje se hlas, začíná se vyskytovat ochlupení na tváři a dalších částech těla a zvyšuje se produkce mazových ţláz. To vše je fyziologicky řízené. U dospělých muţů dochází po aplikaci steroidů k vypadávání vlasů, zvětšení prostaty, priapizmu (bolestivé a přetrvávající erekci zapříčiněné steroidy nikoliv vzrušením) a podobným příznakům jako u dospívajících muţů. U ţen jsou známky virilizace - maskulinizace horší. Dochází k zhrubnutí hlasu, četnějšímu lícnímu a tělesnému ochlupení, poruše menstruačního cyklu, zvětšení klitorisu, vypadávání vlasů aţ k přestavbě těla na muţský typ s četnou atrofií prsů. Změny chování a poruchy psychických funkcí Anabolické steroidy mají značný vliv na psychiku jedince. Nejedná se jenom o vzrůstající agresivitu, ale o další problémy psychiky. Zpočátku se můţe jednat jen o poruchy spánku spojené s neklidem, později se měnící v deprese aţ po halucinogenní

23 23 stavy s projevy úzkosti a strachu. V horším případě jsou popsány aţ sebevraţedné sklony nebo kriminální delikty hraničící aţ s trestnou činností. Poškození jater Poškození jaterních buněk s následnou hypertrofií Vzhledem k tomu, ţe játra jsou konečnou stanicí aktivity steroidů, dá se říct, ţe poškozují i játra a to především ty, které byly uţívány perorálně. Zvětšení jaterních buněk je zapříčiněno stimulací steroidy. Tvorba benigních nádorů a tvorba cyst Značná stimulace steroidy má za následek i tvorbu benigních útvarů, které ve váţném případě mohou prasknout, způsobit tak vnitřní krvácení s následným kritickým ohroţením ţivota. Dalším ohroţením je tvorba cyst v tomto případě je zde riziko vzniku peliosis hepatis. Jedná se o onemocnění jaterního parenchymu, ve kterém se tvoří krevní cysty, ohroţující ţivot člověka svým prasknutím. Změny imunitního systému Během uţívání steroidů bylo popsáno sníţení hladiny imunoglobulinů IgA a IgG, které jsou zodpovědné za specifickou humorální imunitu. Poruchy regulace glukózy Po uţívání steroidů byly popsány poruchy regulace glukózy s častým výskytem cukrovky druhého typu. Nádorová onemocnění Mezi velmi závaţné patří výskyt nádorových onemocnění. Jedná se o to, ţe stimulace steroidy má vliv na zvětšení mnoha buněk i na proliferaci. Zasaţeny jsou nejčastěji orgány jako prostata, varlata, játra a ledviny. Jiné nepřímé následky Rizika injekční aplikace anabolických steroidů Uvádí se, ţe pro zneuţití anabolik je vhodnější injekční způsob aplikace neţli orální, hlavně kvůli její niţší toxicitě a horší detekovatelnosti. Bohuţel i u sportovců se nachází případy přenosu infekčních chorob právě kvůli injekční aplikaci. Je moţné, ţe i např. skupina kulturistů můţe pouţít při jedné dávce stejnou jehlu a tím můţe dojít k přenosu AIDS, hepatitidy či jiných infekčních chorob.

24 24 Dalším rizikem můţe být neodborná aplikace a tak moţné poškození cév či nervů, nacházejících se v blízkosti aplikace Nepředvídané důsledky uţití Mnoho sportovců uţívajících podpůrné látky netuší, co můţe způsobit moţná kombinace léků. Ani uvedené sloţení preparátů nemusí být mnohdy pravdivé, zvláště jedná-li se o černý trh. Byl zaznamenám i případ uţívání veterinárního steroidu stilboestrolu v kulturistice. Jednalo se o steroid uţívaný k nárůstu svalové hmoty u drůbeţe. Mnohdy můţe být nebezpečná kombinace látek, která můţe mít aţ fatální následky. [2]

25 PEPTIDVÉ RMNY, RŮSTVÉ FAKTRY A PŘÍBUZNÉ LÁTKY Endokrinní systém tvoří jeden z nejdůleţitějších systémů lidského těla. Bez hormonální regulace by nebyla zajištěna cílená funkčnost systému a jednotlivé procesy by probíhaly nekoordinovaně. ormony narozdíl od enzymů působí jen na ţivé funkční buňky a lze se s nimi setkat i v rostlinné říši v podobě fytohormonů. U člověka jsou hormony produkovány endokrinním systémem tedy ţlázami s vnitřní sekrecí. Mezi nejdůleţitější ţlázy patří hypothalamus, hypofýza, štítná ţláza, slinivka břišní, nadledviny, varlata a vaječníky. Mnoţství uvolňovaných hormonů je řízeno regulačními hormony převáţně produkovanými systémem hypotalamus-hypofýza. Ty podle své specificity ovlivňují danou ţlázu a ta uvolňuje do krevního oběhu hormon řídící určitou skupinu buněk a její aktivitu při dané reakci. Díky své specificitě působí jen na buňky se specifickým receptorem. [5;8] Zjednodušeně by bylo moţno říct, ţe hormony ovlivňují takřka veškeré pochody a procesy v lidském těle od růstu, přes vylučování, udrţování stálosti vnitřního prostředí, aţ po rozmnoţování. Moţnost ovlivnit jednotlivé pochody a zvýšit potřebný proces, je důvod k uţití dopingu ve formě hormonů. Díky své specificitě je dosaţena konkrétní a odpovídající stimulace, která vede ke zlepšení vlastností. I pro svou obtíţnější detekovatelnost jsou lákavou příleţitostí k dopingu. Negativy je naopak poměrně krátká působnost. I přes veškerá rizika jsou peptidové hormony, růstové faktory a jejich příbuzné látky jednou z moţností dopingu. [3;12] RZDĚLENÍ Skupina se dělí na peptidové hormony, růstové faktory a příbuzné látky. Sem spadají: látky stimulující tvorbu erytrocytů inzuliny kortikotropní hormony choriogonadotropní a luteinizační hormon růstový hormon a jemu podobné látky

26 26 LÁTKY STIMULUJÍCÍ TVRBU ERYTRCYTŮ Erytrocyty jsou krevní buňky slouţící k přenosu kyslíku ke tkáním a oxidu uhličitého do plic. Vzhledem k tomu, ţe erytrocyty jsou bezjaderné buňky (jejich jádro při vývoji postupně zaniká a mění se v hemoglobin) nemohou se sami dělit. Proto se diferencují v kostní dřeni z pluripotentní kmenové buňky ovlivněné hormonem erytropoetinem. Erytropoetin je hormon tvořený ledvinami a působí na pluripotentní kmenovou buňku, která se postupně přes jednotlivá stádia vyvine aţ v erytrocyt. Za normálních podmínek koluje v krvi 4,8 5, /l erytrocytů. [5] Ve sportu jsou zneuţívány látky podobného působení k zvyšování počtu erytrocytů, coţ sportovci umoţní lepší zásobení buněk kyslíkem a tak i moţnost podat lepší výkon. Nejvíce případů se vyskytuje v cyklistice. Mezi látky ovlivňující erytropoézu (tvorbu erytrocytů) patří erytropoetin (EP), darbepoetin (dep), stabilizátory hypoxii vyvolávajícího faktoru (IF), methoxypolyethylenglykol-epoetin beta (CERA) a peginesatid. Ve vysokých nadmořských výškách bývá koncentrace kyslíku niţní a proto i lidé ţijící zde mají zvýšené hodnoty počtu erytrocytů. Jde o kompenzační fyziologický mechanismus, který zajišťuje správné zásobení tkání kyslíkem. Zajímavostí je fakt, ţe není zakázán pobyt v tzv. kyslíkových stanech či pobyt v právě jmenovaných nadmořských výškách. Vědomě jde o cílené zvyšování počtu erytrocytů, avšak tyto metody nejsou klasifikovány jako doping. [3] Mezi negativní účinky erytropoetinu a jemu podobných látek patří: [4] zvýšení krevního tlaku zvýšení viskozity (hustoty) krve hypertrofie levé komory srdeční oběhové selhání uzávěr cév při rizikové aplikace (půjčení injekčních stříkaček mezi sportovci) přenos infekčních nemocí AIDS, hepatitida INZULIN Inzulin je hormon produkovaný slinivkou břišní. Beta buňky v Langerhansových ostrůvcích produkují primární makromolekulu, která se postupným rozpadem přemění na inzulin. Ten je pak vylučován do krve pozvolna a souvisle pro udrţování glykémie (hladiny cukru v krvi) a i nárazově při příjmu potravy. [9] Při zvýšení hladiny glukózy jsou podráţděny beta - receptory, které zpětnou vazbou vyloučí inzulin. Ten doputuje aţ k buňkám, kde se naváţe na specifické receptory a odstartuje tak kaskádu reakcí v buňce. všem ne veškeré mnoţství glukózy je zmetabolizováno část je dalším rozkladem spotřebována na energetický výdej buněk a část se ukládá v játrech v zásobní formě - glykogenu. Při poruše funkce slinivky břišní není vytvářen inzulin (nebo jen malé mnoţství) a vzniká onemocnění zvané diabetes

27 27 mellitus (cukrovka). Díky mnohaletému výzkumu je diabetes léčitelný buď perorálními antidiabetiky (podporující citlivost zbytkového inzulinu) nebo injekčně aplikovatelným syntetickým inzulinem. Inzulin je sportovci zneuţíván díky svému působení na přeměnu glukózy na glykogen. Jeho sekundárním účinkem je podpora proteosyntézy (syntézy bílkovin). Tvorbou dalších aminokyselin a následně bílkovin, dochází ke zvýšení růstu svalů. [3] Mezi negativní účinky inzulinu patří: [4] alergické reakce organismu hypoglykémie (sníţení hladiny glukózy v krvi) aţ hypoglykemické kóma s ohroţením ţivota změny tukové tkáně v místě injekční aplikace vznik rezistence (odolnosti) organismu na inzulin při rizikové aplikace (půjčení injekčních stříkaček mezi sportovci) přenos infekčních nemocí AIDS, hepatitida KRTIKTRPNÍ RMNY Jednou z nejdůleţitějších endokrinních ţláz je hypofýza. Nachází se v "tureckém sedle" klínové kosti a je spojená s hypothalamem. Funkčně se hypofýza skládá ze dvou částí neurohypofýzy a adenohypofýzy. Na činnost adenohypofýzy dohlíţí hypothalamus, který je s hypofýzou propojen a který řídí produkci hormonů. Neurohypofýza není přímo sekreční částí v pravém slova smyslu. Největší syntézu hormonů zajišťuje právě adenohypofýza, která po syntéze transportuje některé hormony ve formě prekurzorů do neurohypofýzy. Dá se říct, ţe neurohypofýza slouţí jako skladovací pool pro hormony a její následné uvolňování do krve. Z adenohypofýzy se také vylučují další regulační hormony. Z předního laloku hypofýzy je vylučován kortikotropní hormon ACT (adrenokortikotropní hormon). Fyziologicky stimuluje růst kůry nadledvin a tím i produkci glukokortikoidů. V menší míře se podílí i na produkci aldosteronu (mineralokortikoidu). [5;10] Jako doping je ACT zneuţíván díky svému protizánětlivému účinku, ale hlavně pro své působení projevující se euforií a útlumem únavy. Sekundární působení a následné vyplavování androgenů měnících se ve tkáních na testosteron a dihydrotestosteron má výrazný anabolický a androgenní vliv. [2;3] Mezi negativní účinky kortikotropních hormonů patří: [4] lokální alergické reakce aktivace zánětu slinivky břišní kornatění tepen

28 28 zvýšení hladiny lipoproteinů v krvi sníţená imunita katabolické působení: dusíková bilance, osteoporóza, atrofie kůţe, diabetický účinek, kostní nekróza, onemocnění svaloviny endokrinní účinky: akné, menstruační poruchy, nadměrné ochlupení, útlum růstu, zvýšení tělesné hmotnosti kardiovaskulární účinky: otoky, sníţení krevního tlaku, trombózy, poruchy srdečního rytmu neuropsychické účinky: euforie, nespavost, bolest hlavy, závratě, motorický neklid, psychotické stavy CRIGNADTRPNÍ A LUTEINIZAČNÍ RMN Lidský choriogonadotropní (hcg) a luteinizační hormon (L) pocházejí ze skupiny lidských gonadotropních hormonů. ba hormony mají, při zneuţití jako dopingu, podobný vliv a zakázány jsou jen u muţů. hcg je hormon, který je produkován placentou po oplodnění a uhnízdění vajíčka v děloţní sliznici. hcg stimuluje činnost ţlutého tělíska ve vaječníku aţ do 3. měsíce těhotenství a tím zajišťuje stálou sekreci progesteronu, hormonu zamezujícího ovulaci a zrání dalších vajíček. Po 3. měsíci ustává jeho produkce, zaniká ţluté tělísko a produkci progesteronu přebírá aţ do konce těhotenství placenta. U muţů ovlivňuje po vazbě na receptory na Leydigových buňkách varlat produkci androgenních hormonů. [3;5] L je hormon předního laloku hypofýzy, který řídí činnost pohlavních ţláz. U ţen působí ve vaječnících na ţluté tělísko a na tvorbu hormonů - gestagenů. U muţů ovlivňuje tvorbu testosteronu ve varlatech. Po aplikaci hcg dochází k vazbě na Leydigovy buňky a ke spuštění řady reakcí, které vedou k stimulaci syntézy androgenních hormonů testosteronu a epitestosteronu. Po transportu testosteronu k cílovým tkáním vstupuje do buněk a po vazbě na jaderné receptory začne buňka produkovat specifické bílkoviny. hcg je zneuţíván pro svůj anabolický efekt, tak i pro tzv. maskovací účinek. Narozdíl od anabolických látek, zvyšuje hcg produkci jak testosteronu, tak i epitestosteronu v odpovídajícím fyziologickém poměru. Díky tomu zůstává poměr T/epiT v poţadovaných hodnotách WADA (Světová anti-dopingová agentura) a lze tak zamaskovat i uţití testosteronu a jeho prekurzorů např. před závodem. [3;4] Mezi negativní účinky hcg a L patří: [4] bolest v místě injekční aplikace alergické reakce aţ anafylaktický šok daleko masivnější průběh gynekomastie další podobné projevy jako u anabolických látek

29 29 RŮSTVÝ RMN A JEMU PDBNÉ LÁTKY Růstový hormon (téţ somatotropní) je produkován buňkami adenohypofýzy. Jedná se o hormon, který reguluje rychlost růstu a vývoj jedince od útlého dětství aţ po dospělost. Podílí se na regulaci růstu kostí, metabolických procesů (metabolismus svalové a tukové tkáně), krvetvorbě a působí na receptory mozkové tkáně. Při poruchách produkce růstového hormonu jsou popsány anomálie jako gigantismus, nanismus nebo akromegalie (zvětšování koncových částí těla). [5;11] Sportovci je zneuţíván hlavně kvůli svému cílovému působení ve tkáních. Většinou kulturisti uţívají růstový hormon ke zvětšení svalové tkáně. Je i obtíţně detekovatelný. I kdyţ jsou metody pro průkaz růstového hormonu velmi citlivé a spolehlivé, je nevýhodou, ţe je růstový hormon po svém působení v buňce, v játrech poměrně rychle metabolizován. Jeho poločas rozpadu je asi min, proto je důleţitý cílený a včasný odběr u podezřelého sportovce. [4] Mezi látky podobné vlastnostem růstovému hormonu patří fibroblastové růstové hormony, hepatocytový růstový faktor, inzulinu podobný růstový faktor-1, mechanické růstové faktory, růstový faktor odvozený z krevních destiček a vaskulárně-endoteliární růstový faktor. Mezi negativní účinky růstového hormonu patří: [4] záněty kloubů poruchy potence poruchy funkce ledvin poruchy regulace glukózy a hyperlipidémie gigantismus projevy akromegalie onemocnění svalstva a periferních nervů zvětšení vnitřních orgánů polypy tlustého střeva psychické poruchy nádory mléčné ţlázy

30 BETA-2 AGNISTÉ PRINCIP PŮSBENÍ Vliv látek této skupiny je podobný jako u skupiny stimulancií. Jejich působení je zprostředkováno podobnou vazbou na beta-2 receptory a tím funguje jako sympatická část vegetativního nervového systému. Mechanismus anabolického působení není přesněji znám. Předpokládá se, ţe hlavní roli zde představuje inzulin. Ten je po stimulaci beta-2 agonisty vyplavován z Langerhansových ostrůvků ve slinivce břišní. Zvyšuje prostupnost aminokyselin a glukózy do buňky, navíc podporuje i tvorbu glykogenu v játrech. Do skupiny anabolických látek byl zařazen clenbuterol díky svému sekundárnímu působení na adenohypofýzu, která je zodpovědná za vyplavování stimulačních hormonů ovlivňujících produkci ţláz a tím i následné vyplavování androgenních hormonů. [3;4] ÚČINKY Důvody k uţití beta-2 agonistů jsou podobné jako u anabolických androgenních steroidů a také pro jejich bronchodilatační účinek při uţití inhalační cestou. To vyuţívají např. plavci pro rozšíření dýchacích cest a zvýšení kapacity plic. [2;12] Neznamená to ovšem, ţe by sportovec trpící astmatem nemohl sportovat. I kdyţ je to zdravotně náročnější pro organismus, můţe být dotyčnému udělena terapeutická výjimka. Díky tomu se při testování nebere přítomnost beta-2 agonistů jako cílený doping, ale jako součást léčebné terapie. Mezi nejznámější beta-2 agonisty patří salbutamol, clenbuteron, fenoterol a formoterol. N C 3 3 C C 3 SALBUTAML Mezi rizika poškození zdraví beta-2 agonisty patří: [4] nervozita, bolest hlavy, napětí svalový třes sníţení hladiny draslíku v krvi zrychlení srdeční činnosti roztaţení periferních cév bušení srdce, arytmie

31 ANTAGNISTÉ A MDULÁTRY RMNŮ Aby jednotlivé biochemické procesy neprobíhaly v organismu nekoordinovaně, existují látky, které reakce buď zpomalují či potlačují nebo zrychlují či dokonce umoţňují, aby vůbec proběhly. Takové látky nazýváme inhibitory a aktivátory. Inhibice působí na principu navázání látky na určitý receptor a tím znemoţnění vazby jiné specifické látky. Antagonisté a modulátory hormonů po vazbě na receptory, které buď inhibují či stimulují, zrychlují či zpomalují vybrané enzymatické reakce. Antagonisté a modulátory hormonů nemají ţádný přímý vliv na výkon sportovců, jsou zneuţívány k potlačení neţádoucích účinků způsobených uţíváním anabolických steroidů. [3] Do skupiny antagonistů a modulátorů hormonů patří: inhibitory aromatáz selektivní modulátory estrogenových receptorů (SERM) ostatní antiestrogenní látky látky modifikující funkce myostatinu PRINCIP PŮSBENÍ Inhibitory aromatáz jsou léky blokující enzym aromatázu, která přeměňuje androgenní hormony (např. testosteron) na estrogeny v procesu zvaném aromatizace. Díky tomu můţe být potlačen vznik gynekomastie u muţů při uţívání androgenních anabolických steroidů. Selektivní modulátory estrogenových receptorů (SERM) jsou látky, které vazbou na estrogenové receptory vykazují estrogenní účinek v některých tkáních a antiestrogenní účinek v jiných. Strukturou jde o různorodou skupinu sloučenin, které působí agonisticky či antagonisticky v závislosti na typu tkáně a hormonálního prostředí. Například prototyp SERM - tamoxifen působí jako antagonista v prsní tkáni a naopak jako agonista v děloze. Myostatin je typ růstového diferenciačního faktoru buňky kosterního svalu, který reguluje velikost svalu tím, ţe blokuje jeho extenzivní růst. Látky ovlivňující funkci myostatinu, zvláště inhibitory genů myostatinu, jsou látky regulující růst zrychlením vývoje kmenové svalové buňky. [19] Mezi negativní účinky antagonistů a modulátorů hormonů patří: [3] bolesti svalů a kloubů poruchy zraku gynekologické komplikace (krvácení z dělohy, riziko karcinomu dělohy) zvýšené riziko trombóz zaţívací potíţe spojené s nauzeou a zvracením, alergické reakce

32 DIURETIKA K udrţení stálosti vnitřního prostředí je zapotřebí mnoha faktorů. Kromě hormonálního systému má důleţitý vliv na homeostázu také vylučovací systém. Ledviny zde figurují jako čistící a filtrační jednotka. Základní stavební a funkční jednotkou ledviny je nefron. První část tvoří Malpighiho tělísko skládající se z Bowmanova pouzdra, ve kterém se nachází klubíčko vlásečnic tzv. glomerulus. Do glomerulu vstupuje přívodná tepénka a z něho pak tepénka odvodná. lavní činností glomerulu je filtrace krve. V glomerulu se z protékající krve tvoří ultrafiltrací primární moč, která je v podstatě ultrafiltrátem krevní plasmy. Ultrafiltrát se dostává do Bowmanova pouzdra a odtéká do proximálního tubulu. Zde zpětnou resorpcí vstřebávají ionty (Na +, K +, Ca 2+, aj.), látky (glukóza, aminokyseliny) a hlavně se vstřebá zpět značná část ultrafiltrátu - aţ 80%. Proximální tubulus přechází postupně aţ do enleovy kličky, coţ je úsek, ve kterém je moţná volná prostupnost pro vodu a ionty. Do distálního tubulu přitéká z enleovy kličky hypotonická tekutina. Dokončuje se zde vstřebávání iontů a ostatních látek pod vlivem hormonů řídících resorpci. Ve sběrném kanálku dochází k tvorbě definitivní moči skládající se převáţně z vody, NaCl a odpadních látek. dtud putuje moč vývodnými cestami z těla ven. [5;13] RZDĚLENÍ Diuretika se rozdělují podle místa působení. Rozdělují se na diuretika : působící v proximálním tubulu - inhibitory karboanhydrázy působící v distálním tubulu - thiazidy působící v enleově kličce - diuretika enleovy kličky šetřící vylučovaní draslíku - kalium šetřící zvyšující vylučování vody - osmotická diuretika ovlivňující produkci AD (antidiuretického hormonu) - antagonisté vazopresinu PRINCIP PŮSBENÍ becně lze říct, ţe diuretika působí na ledviny v tom smyslu, ţe zvyšují produkci definitivní moči. Princip působení závisí především na druhu diuretika. Např. thiazidová ovlivňují v distálním tubulu vyplavení sodíku a chloridů. Další, diuretika enleovy kličky mají vliv na zpětné vstřebávaní iontů, které pak na sebe váţí vodu. Kalium šetřící působí zase na transport minerálů v dolní části distálního tubulu, kde podporují vylučování sodíku a naopak tlumí vylučování draslíku. Dále pak osmotická diuretika působí na glomerulus, v němţ se filtrují do tubulární tekutiny. Nevstřebávají se zpět do krve a cestou na sebe váţí vodu, čímţ zvyšují mnoţství definitivní moči.

33 33 ÚČINKY Terapeuticky se diuretika pouţívají k léčbě, kdy je z těla potřeba odstranit přebytečnou vodu, která by narušovala funkce organismu či poškozovala orgány. Uţití je nutné v případě vyplavování edémů - tkáňových otoků, které se tvoří v extracelulárním prostoru. Nebo při sníţení krevního tlaku, při léčení srdeční insuficience nebo jako profylaxe šokové ledviny. Při cílené léčbě a pod pečlivým dohledem specialisty není nutné obávat se negativního účinku. [3] Bohuţel diuretika nejsou vyuţívána jen k léčebnému účelu. V mnoha sportech se účinek diuretik jeví jako lákavý a ţádoucí. Například ve sportech, kdy je potřeba dosáhnout určité hmotnosti a zařadit se do váhové kategorie. V tomto případě se jedná o kulturistiku, zápas či box a nebo kdyţ je výhodnější mít niţší hmotnost např. skok do dáli, jezdectví či veslování. Druhým důvodem k uţití diuretik je vyrýsování svalů u kulturistů, kdy se z těla odstraní voda a celá muskulatura se pak zvýrazní. Třetím, a tím jistě nejzneuţívanějším důvodem k pouţití diuretik, je maskování dalších zakázaných látek jako třeba anabolických steroidů. Zvýší se vylučování moči, sníţí se její hustota a i koncentrace zakázané látky, coţ znesnadní její detekci. V kulturistice není ničím novým kombinace diuretik a anabolických steroidů. [2;12] LAVNÍ ZÁSTUPCI ZE SKUPINY DIURETIK Do skupiny diuretik spadá mnoho látek viz str. 14. Mezi nejznámější diuretika patří acetazolamid, amilorid, furosemid, hydrochlorothiazid. N 3 C N N S N S N 2 Cl 2 N N N N 2 N N 2 ACETAZLAMID AMILRID Cl N S N 2 N S N N 2 S Cl FURSEMID YDRCLRTIAZID

34 34 Mezi negativní účinky diuretik patří odvodnění organismu, které má za následek: [4] poruchy zaţívacího traktu svalové křeče projevy slabosti sníţení celkového mnoţství krve pokles krevního tlaku stavy úzkosti a neklidu bolesti hlavy poruchu sluchu poruchu funkce ledvin a oběhového systému metabolický rozvrat vnitřního prostředí

35 35 2. Zakázané metody 2.1. ZVYŠVÁNÍ PŘENSU KYSLÍKU Krevní doping Mezi jednu ze zakázaných metod patří zvyšování přenosu kyslíku. Za normálních podmínek má člověk fyziologický počet červených krvinek. Výhodou by byla moţnost uměle zvýšit tento počet a ovlivnit přenos kyslíku ke tkáním, čímţ by se zvýšil i sportovní výkon. Je zakázáno uţití jakékoliv krevní transfuze ať uţ by byla přijata autologní, homologní či heterologní krev nebo jakýkoliv krevní koncentrát erytrocytů. Jakékoliv neterapeutické pouţití je klasifikováno jako zakázaná metoda. Umělé přenašeče kyslíku Je zakázáno umělé zvyšování spotřeby, přenosu nebo dodávky kyslíku, kam spadají modifikované hemoglobinové produkty, perfluorochemikálie a efaproxiral (látky umoţňující rozpouštět mnohokrát více plynů v plazmě). [3;12] Rizika při zneuţití krevního dopingu: alergické reakce aţ anafylaktický šok selhání oběhového systému uzávěr cév přenos virových onemocnění (AIDS, virová hepatitida) 2.2. CEMICKÁ A FYZIKÁLNÍ MANIPULACE Mezi chemickou a fyzikální manipulaci patří metody, které by mohli ovlivnit analýzu či sloţení poskytnutého vzorku. Jde buď o chemické látky, které dokáţou svou reakcí změnit vzorek či poupravit dobu vylučování (např. probenecid inhibující vylučování zakázaných látek) nebo fyzikální manipulace, která naruší pravidla odběru vzorku (cévkování). [12] Jsou známy postupy jak v nestřeţeném okamţiku přilít ke vzorku vodu či alkohol nebo dokonce kuriózní metody, kdy lze zakoupit umělý penis napojený hadičkou na vak, který je připevněný na těle s negativní močí (obr. č. 8). Poskytnutí vzorku moči je hodně věrohodné a tak je moţné oklamat i zkušené komisaře.

36 36 Dříve, a snad jen ojediněle, byly známy případy cévkování sportovec, po vyzvání komisařem, těsně před samotným odběrem, se šel vyprázdnit a pak pomocí cévky do svého močového měchýře vpravil jinou negativní moč. Samotná metoda je velice [3; 4] riziková. Rizika při zneuţití fyzikální a chemické manipulace: infekce močových cest mechanické poškození poškození zdraví v důsledku nadměrného uţívání maskující látky 2.3. GENVÝ DPING Genem je nazýván specifický úsek deoxyribonukleové kyseliny (DNA). V genu je zakódována určitá funkce či informace důleţitá pro vývoj a správnou funkci organismu. I proto je genový doping lákavou moţností pro ovlivnění např. tvorby proteinů. Je těţko detekovatelný. Rutinní genetické testy se neprovádí a jsou i velice nákladné. Přesto bylo zakázáno jakékoliv neterapeutické pouţití buněk, genů, genetických prvků nebo jakýchkoliv genetických modulátorů. [12] Z genového dopingu je zakázáno následující: transfer nukleových kyselin nebo jejich sekvencí pouţití normálních či geneticky upravených buněk pouţití látek, které ovlivňují funkce známé svým vlivem na výkonnost upravené genové exprese např. receptor delta aktivovaný peroxizomovými proliferátory (PPARδ) a agonisté proteinkinázové osy AMP (aktivovaná proteinkináza) v součinnosti s PPARδ (AICAR) Rizika při zneuţití genového dopingu: imunitní odpovědi rizika spojená s chybějící kontrolou určité genové aktivity

37 37 3. Látky a metody zakázané při soutěţi 3.1. STIMULANCIA Nervový systém představuje jednu z nejdůleţitějších částí lidského těla, protoţe na něm závisí mnoho fyziologických pochodů a dalších ţivotně důleţitých funkcí. Skládá se ze dvou úzce propojených a spolupracujících částí. První je centrální nervový systém tvořený mozkem a míchou, která ač je velmi důleţitá, by nefungovala přesně a účelně bez napojení na periferní část. Ta slouţí jako propojení mezi smyslovými a výkonnými orgány s centrální částí. Vše je spojeno neurony, které mohou jak reagovat na podněty, tak vést odezvu z centrální části k periferii. Jejich seskupení tak zajišťuje příjem, zpracování, ukládání a výdej informací. [5] vlivnění centrálního nervového systému představuje pro sportovce lákavou moţnost jak oklamat negativní dopady náročné fyzické námahy. RZDĚLENÍ Skupinu stimulancií dělíme na psychomotorická stimulancia, sympatomimetika a jiná stimulancia. Spadají sem i beta-2 agonisté, kteří působí obdobně jako stimulace sympatické části vegetativního systému. Působí ovšem na metabolismus lipidů a proteinů. [4] PRINCIP PŮSBENÍ Sympatomimetika jsou léky aktivující centrální nervový systém pomocí adrenalinu a noradrenalinu (katecholaminy). Rozdíl zde hraje pouze působení přímých nebo nepřímých sympatomimetik. Přímá napodobují účinek fyziologicky se vyskytujících katecholaminů. Nepřímá naopak zvyšují koncentraci katecholaminů na synaptických spojích tím, ţe blokují zpětný rozklad těchto neuromediátorů. Zjednodušeně lze říci, ţe mechanismus působení stimulancií spočívá v ovlivnění vylučování neuromediátorů noradrenalinu, serotoninu a dopaminu na synapsích v centrálním nervovém systému. [12] ÚČINKY Pro profesionální sportovce na vrcholové úrovni představuje kaţdodenní trénink velkou námahu na fyzickou a psychickou stránku. Svalová únava spojená s celkovým vyčerpáním představuje velkého strašáka a moţnost ovlivnit tyto faktory se stává lákavou.

38 38 Stimulancia nabízí sportovci moţnost ovlivnit stav v tom smyslu, ţe zvyšují aktivitu, bdělost, ostraţitost a koncentraci, coţ únava ve slabé chvíli můţe znemoţnit. I vybuzení k větší agresivitě a moţnost zajít přes práh bolesti je důvodem k uţití látky v celé řadě sportů. [2;12] Bohuţel někdy je skupina stimulancií nazývána nezkušenými jako lehký doping. pak je pravdou, jelikoţ k vyvolání potřebného stavu je zapotřebí vysoké dávky léků. Negativní dopady jsou pak veliké. LAVNÍ ZÁSTUPCI ZE SKUPINY STIMULANCIÍ Do skupiny stimulancií spadá mnoho látek viz str. 16. Pro přiblíţení jsou zde uvedeni nejznámější zástupci: amfetamin, kofein, efedrin a kokain. Amfetamin Amfetamin je po mnoho let zneuţíván hlavně díky svému účinku na psychiku jedince. Lze říct, ţe skupina amfetaminů jsou drogy značně ovlivňující citové rozpoloţení sportovce. Pocit aktivity, zvýšení sebedůvěry, nepřekonatelnosti, agresivity, často vedoucí aţ k euforii spojené s nahromaděním energie vybízí sportovce k maximálnímu výkonu a chuti dosáhnout cíle. [3] 3 C C N C 2 AMFETAMIN I pro svůj anorektický účinek (schopnost potlačení pocitu hladu) je zneuţíván sportovci, pro které tělesná hmotnost představuje důleţitou stránku např. při zařazení do váhové kategorie. Bývá to viděno třeba v gymnastice, u krasobruslení, u jezdectví aj. Mezi negativní účinky amfetaminů patří: [4] bolesti kloubů a svalů poruchy termoregulace a nadměrné pocení útlum růstu u dospívajících jedinců poruchy koncentrace, zpomalené reakce svalový třes zvýšené riziko poranění pohybového systému tachykardie, hypertenze, palpitace, poškození srdečního svalu poruchy chování s pocity strachu a nerozhodnosti, podráţdění, deprese závislost

39 39 Kofein Kofein patří mezi jednu z nejznámějších látek skupiny stimulancií. Po dlouhá léta byl na seznamu zakázaných látek a patřil mezi dopingové látky s kvantitativním limitem. V roce 2004 byl ze seznamu vyškrtnut, lze jen spekulovat nad moţným komerčním nátlakem ze strany sponzorů (Coca Cola, Red Bull aj.). Kofein je přírodní alkaloid patřící mezi metylxantiny. Kromě kávy a koly je obsaţen i v čajových lístcích, quaraně a ořechách. Je dobře rozpustný v tucích a poměrně rychle se v trávicím traktu vstřebává. Kromě klasických stimulačních účinků jako eliminace únavy a ospalosti, zvýšení aktivity a navození euforie ovlivňuje i další psychické pochody. Dále podporuje diurézu, sekreci ţaludečních šťáv a inzulinu. Kofein iniciuje narůstající staţlivost příčně pruhovaného svalstva a i sílu stahu, dráţdivost a vodivost myokardu. Díky tomuto důsledku lze pozorovat nárůst hodnot krevního tlaku, srdeční frekvenci a minutový srdeční výdej v klidu. [2;3;14] C 3 N N N N C 3 3 C KFEIN Kofein působí na chloridový kanál tím, ţe omezuje vstup těchto iontů do buněk a tak zvyšuje dráţdivost nervového systému. Mezi negativní účinky kofeinu patří: [4] poruchy chování, spánku a bolesti hlavy svalový třes poruchy potence poruchy srdečního rytmu poruchy zaţívacího traktu dehydratace organismu Efedrin Efedrin je přírodní rostlinný alkaloid obsaţený v tropických keřích rodu Ephedraceae tzv. chvojníků jako je chvojník obecný (Ephedra vulgaris), chvojník dvouklasý (Ephedra distachya) nebo chvojník čínský (Ephedra sinica). [15] Chemicky je strukturou velmi podobný amfetaminu a i jeho účinky jsou podobné - duševní pohoda, stav euforie, redukce únavy a pocit snazšího překonávání překáţek.

40 40 Vyskytuje se i zde anorektický efekt. Efedrin má vazokonstrikční účinek na periferní cévní systém a bronchodilatační na dýchací cesty. [3] 2 N EFEDRIN Dříve byl efedrin pro svůj účinek na stěnu dýchacích cest předepisován při zánětech nosohltanu, bronchiálním astmatu, obstrukci dýchacích cest nebo léčil poruchy srdečního rytmu. Bohuţel léky byly zneuţívány narkomany pro přípravu drog. Z toho důvodu je dnes vydáván v omezeném mnoţství na občanský průkaz a člověk je zaznamenán do databáze lékáren. Mezi negativní účinky efedrinu patří: [4] zvýšený krevní tlak a zrychlená srdeční frekvence vznik ischémie myokardu poruchy CNS např. nervozita, poruchy spánku, bolesti hlavy, nechutenství, psychické změny s podráţděním, manické a psychotické stavy závislost Kokain Do skupiny stimulancií patří i kokain. Tato látka je veřejností známa jako droga - bílý prášek, který se stal oblíbenou drogou hlavně ve vyšší společnosti. I ve sportu je zneuţíván jako doping. V minulosti ho vyuţívali jihoameričtí indiáni a zajímal se o něj i slavný psychiatr Sigmund Freud. S tehdy ještě neznámou drogou rád experimentoval a zkoumal její účinky. Marnou snahou byla léčba jeho přítele, který byl závislý na morfinu. Léčebný účinek se nedostavil, bohuţel se stal závislým i na kokainu. [4;16] N KKAIN Kokain je přírodní alkaloid z listů keře Kokainovníku pravého (Erythroxylon coca) pocházejícího z pralesů bolívijských a peruánských And. [3] Má silný sympatomimetický účinek jako amfetaminy. Jeho vliv je zaloţen na zvýšené aktivitě dopaminergních neuronů. [4] Zachycuje se v sodíkových kanálech a tím způsobuje jejich vysokofrekvenční otevírání a zavírání. Zvýší se tím vnímání a ovlivnění nálady. Kokain

41 41 ovlivňuje také metabolismus sacharidů, lipidů, proteinů a i napětí hladké svaloviny cévního systému. [2] Po nitroţilní aplikaci či kouření vstupuje sliznicí do krve, kde jeho účinek trvá zhruba 30 min a poté je metabolizován jaterními a krevními esterázami a následně odstraněn z těla močí. Výsledkem působení kokainu je sníţené vnímání únavy, narůst energie, čilost, navození dobré nálady, euforie a libida. Mezi negativní účinky kokainu patří: [4] poškození oběhového systému poruchy chování a psychické změny poškození jater metabolické změny mozkové příhody závislost

42 NARKTIKA Vnímání bolesti představuje jeden z lidských vjemů varující jedince, ţe s tělem není něco v pořádku. Ať uţ se jedná o bolest somatickou nebo emoční. S bolestí můţe být spojeno poškození tkání, zánět či jiný patologický proces či stavy, které k němu mohou vést. Moţnost ovlivnit vnímání bolesti a uvést ji pod kontrolu znamenala obrovský skok pro medicínské postupy. Je jisté, ţe uţ v dávných dobách byly známy látky, které mohli ovlivnit bolest. Jednalo se především o analgetika přírodního původu např. opium získávané z nezralých makovic. V běţném ţivotě se člověk setkává spíše s nenarkotickými analgetiky neţ s narkotickými. Jedná se o léčiva první pomoci při bolestech paracetamol, kyselina acetylsalicylová či ibuprofen. RZDĚLENÍ Narkotika jsou látky mající široké pole působnosti, počínaje euforií aţ po spánek. Z chemického hlediska se narkotika dělí na: přírodní narkotika - opium, morfin, kodein, thebain polosyntetická narkotika - heroin, hydromorfon syntetická narkotika - petidin, metadon Narkotika jsou klasifikována jako silně návykové drogy, z nichţ veřejně nejznámějším je heroin a morfin. PRINCIP PŮSBENÍ V lidském těle působí fyziologicky vytvořené endogenní opioidy (např. endorfiny), zmírňující bolest, která by ztrácela funkci varovnou a bránila by určitému procesu (např. porodu). Narkotika působí podobně, avšak s větší účinností. Stejně jako endogenní opioidy se váţí na specifické receptory, s jejichţ vazbou sniţují dráţdivost neuronů. Podle vazby na receptor a působící látku, vzniká různá odpověď. Např. endorfiny s vazbou na μ-receptory způsobují analgetický účinek, útlum respirace, zácpu či euforii. Sekundárně ovlivňují sekreci neuronů, zvyšují vylučovaní dopaminu, coţ vede k pocitům radosti, štěstí a spokojenosti (prvotní důvod k uţívání drog). [12] ÚČINKY Primárně narkotika ovlivňují aktivitu hladké svaloviny daných orgánů. U kardiovaskulárního systému ovlivňují srdeční frekvenci a hodnotu krevního tlaku. U respiračního systému způsobují útlum dýchání a u gastrointestinálního traktu zase

43 43 poruchy počínaje zvracením, nevolností, přes zástavu sekretu ve vývodných cestách ţlučových a pankreatických, aţ po silné kolikovité bolesti spojené s poruchou vylučování moči a stolice. všem nejvýznamnější je působení na centrální nervovou soustavu projevující se změnou chování, euforií, vzácně jsou popisovány nepříjemné subjektivní pocity s útlumem a ospalostí. Kaţdopádně intenzita projevů záleţí na velikosti aplikované dávky. [3] Terapeuticky se narkotika uţívají při léčbě silných bolestí mnohdy se lze setkat s indikací u nevyléčitelných případů, kdy se pouze tlumí silné projevy nemoci. Některá narkotika se pouţívají i jako podpora anestezie. Důvody k uţití narkotik jako dopingu mohou být různé. V první řadě jsou zneuţívána pro rychlý a silný efekt při tlumení bolesti. Dalo by se říct, ţe výhodné to můţe být např. u zápasu, boxu aj. Bohuţel následek zranění můţe mít daleko horší dopad, kdyţ zůstává neošetřeno a navíc kdyţ je dál namáháno. Dalším důvodem můţe být i to, ţe díky účinku umoţňují jít sportovci tzv. přes práh bolesti. Ţádnou novinkou by to nebylo např. u kulturistů či vzpěračů. Posledním důvodem můţe být uţití látky za účelem zklidnění. Jde o sporty jako střelba, lukostřelba či curling, kde je výhodné mít pevnou ruku. [2] LAVNÍ ZÁSTUPCI ZE SKUPINY NARKTIK Do skupiny narkotických analgetik spadá mnoho látek viz str. 17. Nejznámější narkotika jsou heroin, fentanyl, metadon a morfin. C 3 C N C 3 N C 3 3 C C ERIN MRFIN N N FENTANYL

44 44 Mezi negativní účinky narkotických analgetik patří: [4] zaţívací potíţe a poruchy močení útlum dechového centra bolesti svalů pocení alergické reakce zrychlená srdeční frekvence pokles krevního tlaku psychické změny a poruchy chování závislost

45 KANABINIDY Uţívání kanabinoidů sahá aţ do dávné historie. Především pro svůj účinek, díky němuţ ovlivňují vnímání a pocity, bylo vyuţíváno různých produktů k obřadním rituálům. V dnešní době je známa především marihuana jako lehká droga. Mnohé spory se vedou o léčebných účincích a vytváří se tak dva tábory - odpůrci a příznivci. Kanabinoidy je nazývána skupina přírodních látek obsaţených v rostlině Cannabis sativa, jiné syntetické formy a jejich metabolity. Nejvíce známá je marihuana (sušené listy rostliny), hašiš (pryskyřice získaná z květenství rostliny) a konopný olej. Samotná rostlina Cannabis sativa obsahuje aţ 420 chemických sloučenin. Mezi nejdůleţitější se řadí delta 9 -tetrahydrokanabinol, delta 8 -tetrahydrokanabinol, kanabidiol a kanabinol. [3;12] C 3 3 C 3 C TETRAYDRKANABINL C 3 Nejčastější aplikací je inhalace (kouření). Záleţí hlavně na rostlině a na mnoţství v ní obsaţených kanabinoidů. Podle toho se odvíjí kvalita a síla účinku. U hašiše je obsah kanabinoidů aţ 10krát vyšší neţ u marihuany. Po vdechnutí jsou látky vstřebávány sliznicí plic a cca. po minutách nastává působení, které trvá 4 6 hodin. Tyto látky jsou metabolizovány játry. Velká část se vyloučí po 5 dnech, ale metabolity mohou být vylučovány aţ 30 dní. PRINCIP PŮSBENÍ A ÚČINKY Kanabiniody se váţí na receptory v mozku a jiných tkáních podobně jako opioidy. Tím způsobují vyplavení dopaminů, coţ způsobuje změny nálady a sníţené vnímání bolesti. Působení můţe být u kaţdého jedince individuální. Zatímco u někoho způsobuje intenzivnější vnímání vjemů např. chuti, barev, vůní či zvuků, u jiného člověka se mohou dostavit pocity hrůzy, strachu a paniky. I kdyţ se sportovec bude snaţit ovlivnit kanabinoidy bolest, mohou se dostavit vedlejší účinky jako jsou závratě, poruchy koordinace či útlum aţ ospalost. V nejhorším případě si můţe jedinec vypěstovat závislost a nutkání po dalším silnějším účinku jiných drog (heroin). [3;4;12]

46 46 Mezi negativní účinky kanabinoidů patří: [4] nauzea (pocity na zvracení) poruchy imunity poruchy menstruace dráţdivý kašel poruchy vnímání, chování a psychické změny

47 GLUKKRTIKSTERIDY Jeden z obraných procesů lidského těla nazýváme zánět. I kdyţ se můţe zdát, ţe se jedná o patologický proces, je pravdou, ţe zánět je jiţ obranná reakce organismu na poškození tkání. Mezi hlavní projevy zánětu patří: bolest, otok, zteplání, zčervenání a poškozená funkce. Jedná se sice o nepříjemné klinické projevy, ale právě ony projevy jsou průběhem biochemických a imunitních reakcí, slouţících k potlačení patologického procesu. Díky tomu se tvoří v těle látky, které při takových změnách pomáhají či dokonce předcházejí samotnému zánětu - glukokortikosteroidy. [17] Glukokortikosteroidy jsou fyziologicky vytvářené látky hormony, které mají především protizánětlivý účinek. Po vyplavení adrenokortikotropního hormonu (ACT) hypofýzou a po vazbě na specifické receptory v nadledvinách, začíná kůra nadledvin produkovat kortikosteroidní hormony aldosteron a kortizol. [18] Syntetické kortikoidy jsou látky sloţením a působením podobné těm fyziologickým. Proto bývají sportovci zneuţívány právě pro tento shodný účinek. KRTIZL ALDSTERN PRINCIP PŮSBENÍ Princip účinku kortikosteroidů spočívá v jejich volné prostupnosti přes buněčnou membránu a vazebnost na cytoplazmatické receptory. Díky této vazbě se dostávají do jádra, kde mají značný vliv na transkripci (přepis) některých genů. Vlivem kortikosteroidů se sniţuje tvorba protizánětlivých molekul (proteázy, cytokiny) a naopak se zvyšuje hladina látek účastnících se procesu zánětu (lipokortin, kyselina arachidonová, aj.). [12] ÚČINKY Kortikosteroidy se pouţívají terapeuticky při potlačení alergických či zánětlivých stavů. Jedná se o autoimunní, krevní, nádorová či revmatická onemocnění. Sportovci naopak zneuţívají tyto látky k potlačení bolesti a otoků, ale zároveň tím zbytečně oddalují léčbu.

48 48 Mezi negativní účinky glukokortikosteroidů patří: [4] zvýšení krevního tlaku zadrţování tekutin psychické změny diabetes, osteoporóza zhoršení léčebného procesu v místě aplikace a riziko vypuknutí infekce

49 49 4. Látky zakázané v určitých sportech Alkohol a beta-blokátory patří do skupiny látek zakázaných v určitých sportech. Ač většina dopingových látek povzbuzuje či iniciuje nějaký proces, alkohol a betablokátory mají účinek opačný tlumící ALKL (ethanol) PRINCIP PŮSBENÍ A ÚČINKY Ethanol je jednoduchý alkohol. vlivňuje CNS záleţí ovšem na individualitě jedince, jaká dávka ovlivní jeho vnímání. V malém mnoţství způsobuje euforii a pocit uvolnění, ve velkých dávkách narušuje koordinaci, vnímání, prodluţuje reakce a způsobuje i agresivitu. Po vstupu do těla se ihned vstřebává sliznicí do krve. V těle je metabolizován nejprve na acetaldehyd, postupně enzymem acetaldehyddehydrogenázou aţ na kyselinu octovou. Díky acetaldehydu vzniká postupně závislost a má za následek i poškození jater. [3] C C ETANL Sportovci je zneuţíván pro své tlumivé účinky k potlačení úzkosti, stresu a navození pocitu uvolnění. Většinou bývá uţíván ve sportu, kde je nutná vysoká koncentrace. Nebezpečí ehanolu hrozí při kombinaci s léky a při uţití, kdy je moţné bezpečnostní riziko. Detekce se provádí buď dechovou zkouškou nebo rozborem z krve. [4] Ethanol je zakázán v karate, automobilovém sportu, kuţelkách a bowlingu, lukostřelbě, motocyklovém sportu, vodním motorismu, leteckých sportech a v parašutismu. Mezi negativní účinky ethanolu při akutní intoxikaci patří: [12] špatná artikulace poruchy koordinace pohybů záškuby očí ospalost komatózní stav s poklesem krevního tlaku a zvýšením kyselosti v krvi

50 50 sníţená koncentrace glukózy v krvi riziko vdechnutí zvratků Mezi negativní účinky ethanolu při dlouhodobé nadměrné konzumaci patří: poruchy funkce jater cirhóza, nádory jater zánět slinivky břišní psychické poruchy porucha srdeční činnosti závislost

51 BETA-BLKÁTRY PRINCIP PŮSBENÍ Receptor se nachází buď na povrchu buňky, uvnitř buňky či na molekule daného enzymu. Reakce funguje na principu zámku a klíče a tak se příslušná látka můţe vázat jen na konkrétní receptor. Existují ovšem i látky, které po navázání na receptor brání příslušné správné látce ve vazbě. Na tomto principu fungují právě betablokátory, které blokují specifické adrenergní receptory. ÚČINKY Beta-blokátory se rozdělují na kardioselektivní a neselektivní. Kardioselektivní působí převáţně na podtypy beta receptorů v myokardu. Jejich terapeutické pouţití je určeno pro ovlivnění srdečních arytmií a jako kardioprotekce po infarktu myokardu. Neselektivní inhibují beta receptory v bronších, cévách a tukové tkáni. [3] Beta-blokátorů se zneuţívá ve sportu kvůli uklidňujícím účinkům na nervovou soustavu sniţují úzkost, nervozitu a stabilizují motorický výkon. Zlepšení psychomotorické výkonnosti můţe být přínosné ve sportech, které vyţadují preciznost a přesnost, jako je střelba a lukostřelba. [4] Beta-blokátory jsou látky, podobně jako alkohol, zakázané při soutěţi a jen ve vybraných sportech: automobilový sport, billiard a snooker, boby a skeleton, bridţ, curling, golf, jachting (jen kormidelník), kuţelky a bowling, letecké sporty a parašutismus, lukostřelba, lyţování (skoky na lyţích a akrobatické lyţování skoky, U-rampa, snowboard U- rampa a "big air"), moderní pětiboj (jen discipliny se střelbou), motocyklový sport, petanque a obdobné sporty, střelba, šipky, vodní motorismus a zápas. BISPRLL N Do skupiny beta-blokátorů spadá mnoho látek viz str. 18.

52 52 Mezi negativní účinky beta-blokátorů patří: [4] zúţení průsvitu bronchů (bronchospasmus) poruchy chování se změnami psychických funkcí sexuální poruchy sníţení krevního tlaku a srdeční frekvence, staţení cév v periferních částech, srdeční selhání poruchy termoregulace

53 53 ANALYTICKÉ METDY PR DETEKCI DPINGVÝC LÁTEK Plynová chromatografie GC (Gas Chromatography) Plynová chromatografie je jednou z analytických metod, která umoţňuje velmi citlivou a přesnou detekci látek. Její výhodou je dělení velmi sloţitých směsí, přesná identifikace a i moţnost kvantitativních výsledků. V laboratorním odvětví má velikou moţnost uplatnění počínaje klinickou biochemií aţ po farmakologii a toxikologii. Principem plynové chromatografie je dělení látek o rozdílném bodu varu a rozdělovacím koeficientu. Pevnou fázi tvoří absorbent a pohyblivou nosný plyn. Dělení probíhá v přístroji zvaném plynový chromatograf. Jednotlivé vzorky jsou dávkovány pomocí injektoru, který je součástí přístroje. Po nabrání vzorku je dávka aplikována do vyhřívaného dávkovače, kde je vzorek zplyněn a začne ho unášet nosný plyn. Ten nadále prochází vyhřívanou kolonou, kde se analyty dělí. Jak jednotlivé látky opouští kolonu a prochází detektorem, je tato informace zaznamenávána ve formě grafického znázornění chromatogramu. Nosným plynem bývá nejčastěji helium nebo dusík, ale také argon, vodík či oxid uhličitý. Volba závisí také na druhu detektoru. Můţe to být detektor: tepelně vodivostní, plamenoionizační, elektronového záchytu, dusíkovo-fosforový (NPD), hmotnostní spektrometr (MS), spektrofotometr v infračervené oblasti a jiné. Náplňové kolony jsou plněny obvykle absorbenty jako je silikagel, oxid hlinitý či dalšími speciálními absorbenty (Porapak Q, Chromosorb, Chromaton aj.). V současnosti se však nejvíce pouţívají kolony kapilární, ve kterých je stacionární fáze deponována na vnitřní stěně tenké trubice. Plynovou chromatografií ve spojení s NPD a MS se detekují anabolické látky, stimulancia, narkotika, kanabinoidy, beta-2 agonisté. Kapalinová chromatografie LC (Liquid Chromatography) Kapalinová chromatografie je podobně jako plynová chromatografie přesnou a citlivou metodou ke stanovení látek. Principem kapalinové chromatografie je rozdíl v distribuci látek mezi dvě nemísitelné fáze. Pevnou fázi tvoří adsorbent a mobilní fází je kapalná sloţka. Dělení látek probíhá v přístroji zvaném kapalinový chormatograf. Vzorek látky je dávkovám injektorem do přístroje, kde je pak unášen kapalinou a následně prochází kolonou. Jakmile vychází z kolony, je zachycen detektorem a informace jsou zaznamenávány ve formě chromatogramu. Jako mobilní fáze se mohou pouţívat různé kapaliny: organická rozpouštědla, voda, roztoky pufrů, organické kyseliny aj. Je nutné sledovat kvalitu a čistotu těchto kapalin.

54 54 Detektory pro kapalinovou chromatografii mohou být: spektrofotometrický (v oblasti UV i viditelného světla), refraktometrický, fluorescenční, elektrochemický, hmotnostní, vodivostní či detektor radioaktivity. Nejčastěji je pouţíván typ chromatografie PLC, coţ je tzv. vysokoúčinná kapalinová chromatografie. Výhodou je vysoká výkonnost, rozlišovací schopnost i poměrná rychlost analýzy. Narozdíl od klasické kapalinové chromatografie pracuje PLC s kolonami o menším průměru částic. Tím je ale potřeba většího tlaku k průtoku mobilní fáze. PLC je ale citlivější a detekce je účinější. Kapalinovou chromatografií ve spojení s UV a MS se detekují při dopingové kontrole diuretika, anabolické steroidy, anti-estrogeny, peptidy, beta-blokátory, glukokortikosteroidy a další látky. becně platí trend přechodu od plynové chromatografie ke spojení LC-MS/MS (kapalinový chromatograf s tandemovou hmotnostní detekcí). motnostní spektrometrie motnostní spektrometrie představuje v posledních letech důleţitou součást chemické kvalitativní a kvantitativní analýzy. Jedná se o fyzikálně chemickou metodu k určování hmotnosti atomů a molekul po jejich převedení na ionty. Vzhledem k citlivosti detekce je metoda vhodná k analýze látek, které se mohou vyskytovat ve vzorku byť jen ve stopových mnoţstvích. Preciznost detekce je ve spojení s moderními separačními metodami ještě účinnější (např. s plynovou a kapalinovou chromatografií). [26] motnostní spektrometrie je zaloţena na měření poměru m/q (hmotnost/náboj). Běţnými typy hmotnostních analyzátorů jsou iontové pasti, kvadrupóly, sektorové analyzátory a analyzátory doby průletu. Spojením dvou analyzátorů vzniká tzv. tandemová hmotnostní spektrometrie. lavní vyuţití hmotnostní spektrometrie spočívá v měření hmotnosti částic, stanovení sloţení vzorku nebo pro objasnění struktury chemicky sloţitých látek. [27] V analýze dopingových látek představuje tato metoda důleţitou a nenahraditelnou úlohu pro detekci a jednoznačnou identifikaci zakázaných látek. Díky její citlivosti a specifičnosti je předepsanou součástí kaţdé anti-dopinové laboratoře. Chemiluminiscenční enzymatická imunoanalýza becně veškeré imunoanalýzy jsou zaloţeny na reakci mezi antigenem a protilátkou. Spadají do metod s velikou citlivostí a specificitou. Chemiluminiscenční enzymatická imunoanalýza spadá do kompetitivních metod. Principem je reakce mezi třemi reaktanty, kdy se vyšetřovaný vzorek (Agn) inkubuje se specifickou protilátkou (Pl) a s antigenem značeným enzymem (AgnE). Po proběhnutí reakce vznikají imunokomplexy Agn-Pl a AgnE-Pl. Nezreagovaný Agn a AngE se odstraní. Značený produkt dává specifickou reakci s chemiluminiscenčním substrátem,

55 55 která se měří detektorem. Čím více je antigenu ve vzorku, tím méně se značený antigen naváţe na protilátku. Výhodou enzymatické imunoanalýzy je moţnost automatizace, rychlost a specificita. Chemiluminiscenční enzymatickou imunoanalýzou se stanovuje hcg, L a rekombinantní růstový hormon. Elektroforéza Elektroforetické metody se vyuţívají k dělení látek, které nesou elektrický náboj. To, ţe kaţdá látka má určitý elektrický náboj a jinak se pohybuje ve stejnosměrném elektrickém poli, vyuţívá elektroforéza. Pohyblivost částic závisí ovšem i na velikosti elektrického náboje, velikosti molekul, p prostředí a také na vlastnostech materiálů pouţitých k separaci. Důleţitou veličinou je izoelektrický bod, coţ je veličina charakteristická pro kaţdý amfolyt. Izoelektrický bod je taková hodnota p roztoku, v němţ se amfion nepohybuje v elektrickém poli. Moţnosti elektroforézy jsou značné a závisí pouze na typu zvoleného provedení. [6] Elektroforeticky se v kombinaci s blotováním detekuje rekombinantní erytropoetin. Úprava vzorku Při kaţdé metodě musí být materiál zpracován tak, aby bylo moţné provést jednotlivé analýzy. Jedná se o úpravy vzorků, kde pomocí různých způsobů dostaneme co nejvhodnější formu k detekci. Uţívají se chemické a fyzikální úpravy, které v různých kombinacích dokáţou uvolnit, oddělit a zakoncentrovat poţadované látky a jejich metabolity. ydrolýza odně vyuţívané jsou různé formy hydrolýz. Pouţívají se k uvolnění analytů z jejich konjugátů např. s kyselinou glukuronovou nebo sírovou. Kyselá hydrolýza pomocí kyseliny chlorovodíkové za zvýšené teploty je pouţívána při izolaci narkotik. Enzymatická hydrolýza (pomocí beta-glukuronidázy), která je obecně šetrnější k analytům, má vyuţití u širokého spektra látek např. anabolických látek, anti-estrogenů, beta-blokátorů aj.

56 56 Extrakce kapalina-kapalina a extrakce na pevné fázi (SPE) Důleţitou fází, k izolaci analytů, je extrakce. Extrakce je čistící a dělící metoda, při které přechází sloţka látek z určité směsi (kapalné či tuhé) do jiné kapalné fáze (rozpouštědlo). Pro extrakci zakázaných látek se pouţívají nejčastěji organická rozpouštědla jako je ether, pentan, ethylacetát (ethylester kyseliny octové) či kombinace rozpouštědel. Zásadní je i hodnota p, která má vliv na ionizaci analytu a tak i na jeho rozpustnost v daném rozpouštědle. SPE je metoda zaloţená na principu adsorpční chromatografie, kdy se analyty zachytí na speciálním materiálu (modifikovaný silikagel, různé kopolymery aj.). Na jeho povrchu jsou póry o různé velikosti, na kterých se zachytí jednotlivé molekuly. Mechanismus zachycení je různý, jedná se o slabé vazby (vodíkové aj.). Po protečení a promytí je moţno přerušit vazby mezi molekulami analytů a separační látkou vhodným rozpouštědlem a případně úpravou p. Získá se tak eluát vhodný k dalším úpravám. [25] Derivatizace Po izolaci je zejména u plynové a v menší míře u kapalinové chromatografie důleţitá derivatizace. Derivatizací se v chromatografických metodách rozumí chemická přeměna molekul separované látky provedená za účelem umoţnění vlastní analýzy nebo zlepšení vlastností analyzovaných látek (těkavost, stabilita, separační proces, detekce). Výhodou derivatizace v metodách vyuţívajících hmotnostního detektoru (MS) je posun molekulární hmotnosti analytů do oblasti větších iontů, které bývají mnohem specifičtější. Po této úpravě uţ nic nebrání samotné analýze na jednotlivých chromatografech. Některé skupiny látek nepotřebují téměř ţádnou speciální úpravu a naopak příprava jiných skupin látek můţe trvat i mnoho hodin. Kaţdopádně samotná preanalytická fáze je důleţitým a nepostradatelným postupem k získání přesných a kvalitních výsledků.

57 Počet vzorků 57 STATISTIKA Statistika je souhrn dat, který v přehledné formě informuje o různých údajích. Statistika se při dopingové kontrole pouţívá např. ke sledování počtu pozitivních případů, odhalení rizikových sportů či sledování důsledků změn anti-dopingových pravidel. První statistika se týká poměru negativních vzorků vůči pozitivním. Informace a data vycházejí z údajů ADV ČR (Antidopingový výbor České republiky), který je největším zadavatelem analýz pro anti-dopingovou laboratoř v Praze a který je nejvyšším orgánem a výhradním odborným pracovištěm s celostátní působností zabezpečující antidopingový program ČR. [20] Tabulka č. 1 Počet odebraných a pozitivních vzorků za daný rok. RK CELKEM VZRKŮ NEGATIVNÍ VZRKY PZITIVNÍ VZRKY PZITIVNÍ V % , , , , , , , , , , ,6 Graf č. 1 Poměr pozitivních vzorků vůči negativním Rok pozitivní vzorky negativní vzorky

58 Počet vzorků 58 Druhá statistika se také týká počtu negativních vzorků vůči pozitivním. Informace jsou převzaty ze zpracovaných statistik WADA (Světová anti dopingová agentura). Jedná se o počty z roků Statistika pro rok 2010 v době vypracovávání práce nebyla ještě na stránkách WADA zveřejněna. WADA zpracovává statistiky od roku 2003, kdy převzala kompetence od MV (Mezinárodní olympijský výbor). [21] Tabulka č. 2 Počet odebraných a pozitivních vzorků za daný rok. RK CELKEM VZRKŮ NEGATIVNÍ VZRKY PZITIVNÍ VZRKY PZITIVNÍ V % , , , , , , ,0 Graf č. 2 Poměr pozitivních vzorků vůči negativním pozitivní vzorky negativní vzorky Rok V nynější době provádí analýzy na zakázané látky jiţ 34 akreditovaných laboratoří z celého světa. [22] Jak je vidět ze statistiky WADA, počet testovaných vzorků se rok od roku zvyšuje. Dobrou zprávou můţe být, ţe poměr negativních vzorků vůči pozitivním je celkem podobný. Díky statistikám je moţno porovnávat jednotlivé roky a úspěchy boje s dopingem.

59 Pozotivita vzorků v % Pozitivita vzorků v % 59 Další statistiky se týkají dvou látek, které byly dříve klasifikovány jako zakázané látky s kvantitativním limitem. Jedná se o kofein a pseudoefedrin. Na seznamu zakázaných látek nejsou od roku 2004, ale spadají do tzv. monitorovacího programu WADA. V tomto programu se sledují případy, kdy naměřené koncentrace přesáhnou původní limit. Výsledky se pak porovnávají s obdobím, kdy byly látky zakázány. Původní limit pro kofein byl 12 μg/ml a pro pseudoefedrin 25 μg/ml. Graf č. 3 Relativní počet vzorků s koncentrací kofeinu nad limit 12 μg/ml. [23] 0,35% 0,30% 0,28% 0,26% 0,31% 0,25% 0,20% 0,16% 0,19% 0,21% 0,15% 0,10% 0,05% 0,08% 0,04% 0,02% 0,05% 0,00% Rok Graf č. 4 Relativní počet vzorků s koncentrací pseudoefedrinu nad limit 25 μg/ml. [24] 1,60% 1,40% 1,20% 1,00% 0,80% 0,60% 0,40% 0,20% 0,00% 1,39% 1,08% 1,04% 0,92% 0,47% 0,20% 0,14% 0,10% Rok

60 60 ZÁVĚR V této práci byly především probrány jednotlivé skupiny zakázaných látek a jejich účinky na lidský organismus. Jak je vidět ze statistik pozitivních případů, i přes veškerá rizika spojená s uţíváním dopingu, není pro sportovce ţádnou překáţkou uţití zakázaných látek ve vidině lepších výkonů a výsledků. tom zdali vědí, ţe riskují své jediné zdraví, lze jen spekulovat. Nejhorší je, ţe se to dotýká i mládeţe, která si můţe přivodit váţné problémy ohroţující jejich dospívání a vývoj. světa ohledně dopingu zdá se být dostačující, přesto se riziko dopingu stále více zvyšuje, vzhledem k vývoji nových látek. I kdyţ se budou zavádět stále nové a dokonalejší metody k detekci dopingových látek, pořád budou vyvíjeny nové látky ovlivňující schopnosti sportovce. Bojovat s dopingem není jako bojovat s větrnými mlýny, je to boj, který má zásadní význam a viditelné výsledky. Mnoho lidí, ať uţ jde o dopingové komisaře či o chemiky provádějící analýzy, bojuje denně a smysluplně proti nesportovnímu chovaní, kterým je doping a zejména proti jeho negativním dopadům na zdraví sportovců. I kdyţ by měli jednotlivé orgány spolupracovat ruku v ruce, jsou na WADA akreditované laboratoře kladeny stále větší poţadavky, které zejména menší laboratoře mají problém splnit. Finanční stránka hraje velikou roli v boji proti dopingu. I ten sportovec, který má více peněz, můţe mít daleko rafinovanější formy dopingu. To je vůči jiným, čistým sportovcům, neférové a nesportovní jednání. Doping a všechny formy podvodů budou bohuţel vţdy neodmyslitelnou součástí ve sportovním odvětví. I kdyţ se boj s dopingem bude posouvat dopředu, vţdy budou vyvíjeny další formy ovlivňující sportovní výkony. Nikdy se nevymítí dopování ve sportu a stále bude představovat riziko pro všechny sportující jedince a především pro ty profesionální.

61 61 Seznam pouţité literatury a zdrojů informací [1] - NEKLA, Jaroslav. Doping a sport. Praha: lympia, ISBN [2] SLEPIČKA, Pavel; PYŠNÝ, Ladislav a kolektiv. Problematika dopingu a možnosti dopingové prevence. Praha: Karolinum, ISBN [3] PYŠNÝ, Ladislav. Fyziologie a patofyziologie dopingu. Praha: Karolinum, ISBN [4] PYŠNÝ, Ladislav. Doping, zdraví, výkon. Praha: Karolinum, ISBN [5] DYLEVSKÝ, Ivan. Somatologie. lomouc: EPAVA, ISBN [6] DLEŢALVÁ, Věra a kolektiv. Laboratorní technika v klinické biochemii a toxikologii. Brno: DVPZ, ISBN [7] Antidopingový výbor ČR. Dopingová kontrola a její průběh. Dostupné z: [8] Wikipedie tevřená encyklopedie. Soustava žláz s vnitřní sekrecí. Dostupné z: [9] Wikipedie tevřená encyklopedie. Inzulin. Dostupné z: [10] Wikipedie tevřená encyklopedie. ypofýza. Dostupné z: [11] Wikipedie tevřená encyklopedie. Růstový hormon. Dostupné z: [12] Technische Universität München - Doping prevention. Látky a metody. Dostupné z: [13] WikiSkripta. Nefron. Dostupné z: [14] Wikipedie tevřená encyklopedie. Kofein. Dostupné z: [15] Wikipedie tevřená encyklopedie. Efedrin. Dostupné z:

62 62 [16] Wikipedie tevřená encyklopedie. Sigmund Freud. Dostupné z: [17] Wikipedie tevřená encyklopedie. Zánět. Dostupné z: [18] Wikipedie tevřená encyklopedie. Kortikosteroidy. Dostupné z: [19] Linkos. Protinádorová hormonální léčba. Dostupné z: [20] Antidopingový výbor ČR. Statistiky dopingové kontroly. Dostupné z: [21] WADA Mezinárodní anti dopingová agentura. Statistics. Dostupné z: [22] WADA Mezinárodní anti dopingová agentura. Anti - Doping Laboratories. Dostupné z: [23] WADA Mezinárodní anti dopingová agentura. WADA Monitoring Program Zdroj: Interní sdělení WADA akreditovaným laboratořím. [24] WADA Mezinárodní anti dopingová agentura. WADA Monitoring Program Zdroj: Interní sdělení WADA akreditovaným laboratořím. [25] Wikipedie tevřená encyklopedie. Gelová chromatografie. Dostupné z: [26] Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích - Přírodovědecká fakulta. motnostní spektrometrie. Dostupné z: [27] Wikipedie tevřená encyklopedie. motnostní spektrometrie. Dostupné z: _spektrometrie [28] Antidopingový výbor ČR. Seznam zakázaných látek a metod pro rok Dostupné z:

63 63 brázky zdroj br. č. 1 dběrové nádoby, Berlinger Special. Dostupné z: br. č. 2 - dběrové nádoby, Berlinger Special. Dostupné z: br. č. 3 - dběrová souprava na krev s přepravním boxem, Berlinger Special. Dostupné z: br. č. 4 dběrová souprava na koňskou moč a zkumavkami na krev, Berlinger Special. Dostupné z: br. č. 5 - dběrová nádoba na psí moč s kalíškem na zachycení moči, Berlinger Special. Dostupné z: br. č. 6 Přepravní taška určená k transportu odebraných vzorků s ochranou pečetí, Berlinger Special. Dostupné z: br. č. 7 Speciální souprava pro poskytnutí negativní moči a oklamání odběru, Urea Clean. Dostupné z: br. č. 8 Rafinovaně promyšlená souprava pro oklamání odběru a poskytnutí negativní moči, Urea Clean. Dostupné z: br. č. 9 Dva případy gynekomastie u kulturistů před a po chirurgickém zákroku, Gynecomastia. Dostupné z:

64 64 Přílohy br. č. 1 a 2 - dběrové nádoby A a B na vzorek moči, polystyrenový přepravní box a nádoba určená k rozdělení vzorku br. č. 3 dběrová souprava na krev s přepravním boxem br. č. 4 dběrová souprava na koňskou moč a zkumavkami na krev

65 65 br. č. 5 dběrová nádoba na psí moč s kalíškem na zachycení moči br. č. 6 Přepravní taška určená k transportu odebraných vzorků s ochranou pečetí br. č. 7 Speciální souprava pro poskytnutí negativní moči a oklamání odběru

66 66 br. č. 8 Rafinovaně promyšlená souprava pro oklamání odběru a poskytnutí negativní moči br. č. 9 Dva případy gynekomastie u kulturistů před a po chirurgickém zákroku