ZPRAVODAJSTVÍ. SEDLČANY Nejstarší památkou. svatého Martina, a jeho nejkrásnější částí vysoký

Transkript

1

2

3 Za zpronevěru dostala žena dva roky podmíněně SEDLČANY Loňský případ zpronevěry na Odboru dopravy a silničního hospodářství sedlčanského Městského úřadu má rozuzlení. Dnes již bývalá zaměstnankyně zcizila úřadu finanční prostředky ve výši 560 tisíc korun. Bohoslužby Římskokatolické církve Sedlčany (sv. Martin) Rozpočet by měl počítat s opravami komunikací i vyřešením parkování u hřbitova SEDLČANY Zkraje prosince radní na svém zasedání plánovali investiční akce, k jejichž realizaci by mohlo dojít v příštím roce. To bude samozřejmě záviset na podobě rozpočtu, který budou zastupitelé schvalovat v únoru příštího roku. Radní počítají s výstavbou hřiště s umělým povrchem na Kačáku ve Zberazské ulici. O této zamýšlené desetimilionové investici jsme vás informovali v předminulém vydání Sedlčanského kraje. Studie vzniká i na modernizaci přestupního terminálu. Na tuto rekonstrukci autobusového nádraží by město chtělo sehnat dotaci. Přestavby by se měla dočkat i budova na autobusovém nádraží (bývalý Drak a veřejné toalety). Nastěhovat by se sem mohla služebna městské policie, část budovy by sloužila jako spisovna odboru dopravy sedlčanského Městského úřadu. Další investice by měly směřovat do areálu městské nemocnice, kde nás čeká výměna oken a oprava fasády směrem do atria. Nad operačními sály bude nutné opravit střechu a do budovy rehabilitace bude vybudován bezbariérový přístup, uvedl sedlčanský místostarosta Miroslav Hölzel. Rekonstrukce se dočkají také některé části kanalizačního potrubí, například na Severním sídlišti nebo v Žižkově ulici. Na Jižním sídlišti by mělo dojít ke zpevnění zbývajících ploch po parkování. Vyřešit je třeba také parkování podél hřbitovní zdi a to zřejmě podélným parkovacím systémem, upřesnil Hölzel. Ten potvrdil, že potřebné by bylo také předláždění komunikace na Komenského náměstí. Pozornosti by se v příštím roce měl dočkat i chodník podél komunikace I/18 u areálu Sedlčanských technických služeb. Jeho výstavba se pořád odkládala v souvislosti s budováním přivaděče, který tudy vede, upozornil místostarosta. -js- Chlum Dublovice Kosova Hora Jesenice u Sedlčan ZPRAVODAJSTVÍ SEDLČANY Nejstarší památkou města je chrám svatého Martina, a jeho nejkrásnější částí vysoký presbytář (kněžiště) ve stylu vrcholné gotiky. Ke starší kostelní stavbě ho připojili bratři Petr a Jan z Rožmberka po roce Okna presbytáře byla umístěna jen na jižní a východní stěnu, takže severní nečleněná zeď u sakristie představovala ideální místo pro monumentální malbu. Letos zde bylo dokončeno odkrývání a restaurování rozměrné, více než pět metrů dlouhé fresky Průvodu svatých Tří králů, přijíždějících na koních skalnatou krajinou. Reprezentativní scéna dvorského charakteru byla ale očím návštěvníků po celá staletí skryta. Až když naši předkové v roce 1913 chtěli presbytář nově vymalovat, objevili pod vrstvou malby staré fresky, o nichž do té doby nikdo nevěděl. Do děkanské Přehled bohoslužeb o vánočních svátcích v kostelech na Sedlčansku Počepice Vojkov Kamýk nad Vlt. pamětní knihy pořídili podrobný popis a náčrty a také několik fotografií. K restaurování fresek se však nepřikročilo a byly opět zabíleny (až na dvě malé části na jižní stěně). Teprve v roce 2014 byl z iniciativy Jana Růzhy a na jeho náklady proveden odborný restaurátorský průzkum stěny presbytáře u sakristie. Restaurátorské sondy a laboratorní rozbory potvrdily původní gotickou fresku ze 14. století na námět Průvod a klanění sv. Tří králů. Malbu objednal některý z Rožmberků, výpravná scéna plně odpovídá sebevědomí jejich rodu a touze po vládnutí. Výsledná zpráva se závěry průzkumu se stala vodítkem pro další postup restaurování. Proto v roce 2015 uzavřela farnost s akademickou malířkou Theodorou Popovou smlouvu o provedení kompletního restaurování Bohuslužby Evangelické církve metodistické v Sedlčanech v modlitebně ECM v Havlíčkově ulici v Sedlčanech: Ne , Ne , Ne vždy od 9:30. Bohoslužby Církve Adventistů sedmého dne v modlitebně ve Štětkovicích: Čt ve 22:00. Bohoslužby Českobratrské církve evangelické v kapli ČCE v Prčici: Ne v 8:00, Pá v 8:30, Ne v 8:30, Čt v 17:00. -red- Krásná Hora Sedlec Prčice Křečovice Vrchotovy Janovice Ne :00 9:30 11:00 8:00 9:30 11:00 8:00 9:30 8:30 Čt :00 22:00 24:00 16:00 22:00 15:30 21:00 24:00 22:00 22:00 14:00 Pá :00 9:30 11:00 8:00 9:30 11:00 8:00 9:30 9:30 11:00 8:30 10:00 So :00 11:00 9:30 10:00 9:00 8:00 9:30 8:00 10:30 Ne :00 9:30 11:00 8:00 9:30 11:00 8:00 9:30 9:30 18:00 8:30 Po :00 Čt :00 23:50 15:00 18:00 Pá :00 9:30 11:00 8:00 9:30 11:00 12:30 9:30 9:30 11:00 10:30 So :00 8:00 Ne :00 9:30 11:00 8:00 9:30 11:00 8:00 9:30 9:30 strana Freska Tří králů je chloubou Sedlčan Fresky v kostele sv. Martina odhalovaly restaurátorky za pomoci lešení. Hodětice 3 fresky. Záměr finančně podpořilo město Sedlčany, farníci a další soukromí dárci. Na všechny práce dohlíželi zástupci památkové péče na úrovni Městského úřadu, Arcibiskupství pražského a Národního památkového úřadu. Nyní jsou restaurátorské práce hotové. Slavnostní ukončení náročné práce restaurátorek bude v neděli 10. ledna v 16 hodin, kdy bude při nešporách freska posvěcena. Zazní také duchovní hudba i odborný výklad o průběhu prací a významu tohoto historického skvostu. Unikátní gotická freska se stává bezpochyby chloubou celého města. Bedřich Němeček PRODEJ VÁNOČNÍCH KAPRŮ Město podepsalo s odsouzenou ženou smlouvu. V ní dluh uznala a zavázala se k jeho uhrazení. Finance měla získat prodejem nemovitosti. Zatím však do městské pokladny vrátila zhruba desetinu dlužné částky. -red- zajišťují Sádky Červený Hrádek pátek neděle od 9 do 12 hodin pondělí středa od 9 do 16 hodin na sádkách Červený Hrádek pondělí středa od 9 do 16 hodin před OD Rozvoj Sedlčany Kontakt: Hodně štěstí, zdraví, úspěchů v novém roce a dobrou chuť při konzumaci vánočního kapra vám přejí František Budka a jeho spolupracovníci.

4 4 strana ZPRAVODAJSTVÍ Popelníky zatím nevyhazujeme, říká provozovatel Restaurace Na Růžku Pavel Vystyd Dokončení ze strany 1 provozovatelům restaurací stavebně oddělit místa pro kouřící a nekouřící hosty. Tito majitelé restaurací investovali do tohoto oddělení nemalé prostředky. A nyní bez jakékoli náhrady budou tyto prostředky znehodnoceny a jejich investice bude naprosto zbytečná, protože najednou se nebude kouřit všude, komentoval svůj postoj Miloš Zeman. Někteří provozovatelé restaurací se na plošné vyhlášení zákazu kouření v zařízeních tohoto typu již připravovali. Například na stolech v restauraci U Škrpálu v Sedlci-Prčici nenajdete popelníky už přes rok. Trend posledních let se změnil, ubylo hostů ve výčepu a přibylo strávníků, těch, kteří k nám chodí hlavně na jídlo, ale i rodin s dětmi, turistů a lidí, kteří vyžadujících čisté a zdravé prostředí bez cigaretového dýmu, chtěl jsem jim vyjít vstříc. Proč by zlozvykem jedněch měli trpět druzí?, uvedl tehdy v rozhovoru pro Sedlčanský kraj majitel restaurace U Škrpálu Jaroslav Budějský. Toho v rozhodnutí provozovat lokál jako nekuřácký utvrdila špatná ventilace provozovny. Kdo jste někdy navštívil naši restauraci v zimním období, když už se nedá intenzivně větrat okny, pak víte, jak to tam během obědů nebo večer vypadá, vysvětloval před rokem. Stejné pohnutky měl i Pavel Vystyd ze sedlčanské Restaurace Na Růžku. Ten se rozhodl připravit návštěvníky restaurace na nekuřácké prostory postupně. V září jsme prostory restaurace vymalovali a bylo nám líto, aby byly hned zakouřené, čemuž bychom se v zimním provozu prostě neubránili. Ještě jsme nevěděli, jak dopadne schvalování nového zákona, proto jsme trochu šalamounsky k již zcela nekuřáckému salonku a boxům přidali ještě nekuřácký výčep, a to až do 20 hodiny večerní. V podstatě to znamená, že devět hodin provozní doby se u nás v restauraci vůbec nekouří. Je to v době obědů i večeří. Večer od 20 hodin do konce provozní doby, kdy chodí štamgasti na pivo, je výčep kuřácký, vysvětluje Vystyd. Nepopírá, že některé štamgasty zaryté kuřáky toto opatření odradilo. Nebylo jich ale tolik. Zatím nám tento režim vyhovuje, hosté si na něho rychle zvykli, také proto, že prostředí je díky čistému ovzduší skutečně příjemnější. Také musím podotknout, že jsme zaznamenali nárůst hostů, hlavně rodin s dětmi, kteří vyhledávají pouze nekuřácké provozovny. Pavel Vystyd chtěl původně investovat do výkonnějšího odsávání, ale nejistota ohledně nového zákona ho nutí vyčkávat. Osobně by mi nevadilo, kdyby nový zákon prošel. Nekouřím sedmnáct let, ale chápu, že přestat ze dne na den kouřit v místě, kam si chodím odpočinout, kam chodím na pivo a poklábosit může být pro některé lidi velmi těžké a nedivím se proto jejich odporu. Proto i od ledna pojedeme v režimu, který jsme nastavili na podzim, takže popelníky zatím nevyhazujeme i když omezení kouření je v naší restauraci velmi široké, dodal. -red- Mezi prvními obcemi, provozujícími Pošta Partner, bude od února Milešov MILEŠOV První pobočka Pošta Partner v regionu provozovaná obcí bude od 1. února fungovat v Milešově. Bude patřit k prvním vlaštovkám ve Středočeském kraji. První pobočka Pošta Partner byla začátkem října otevřená v Souticích na Vlašimsku, druhá začátkem listopadu ve Smilkově na Voticku. Smilkovskou ale na rozdíl od soutické a budoucí milevské provozuje soukromník, majitel místního obchodu s potravinami. Všechny obce mají společné rysy: žije v nich kolem tří set obyvatel. V případě Milešova a Smilkova by poštovní pobočky zřejmě v dohledné době, v návaznosti na koncepci České pošty, zanikly. To se ostatně před lety stalo v Souticích, kde obec o obnovení pobočky usilovala od dubna 2013, kdy byla tato dočasně uzavřena. Na podrobnosti, související s převodem pobočky České pošty v Milešově na Pošta Partner, provozovanou obcí, jsme se ptali Milešovského starosty Jiřího Vokrouhlíka. V září schválili zastupitelé převod pobočky České pošty v Milešově na Pošta Partner. Předcházela tomu diskuse? Jaké byly hlasy pro a jaké proti a proč nakonec převládl názor, aby se obec stala provozovatelem pošty? S jakými konkrétními argumenty zástupci pošty přišli? Jednání vyvolala Česká pošta v květnu tohoto roku. V červnu navštívila jednání zastupitelstva manažerka České pošty Pavla Kriegrová a seznámila zastupitele s plánem České pošty pobočku v Milešově do budoucna uzavřít nebo převést na Poštu Partner. Jako důvod uvedla ekonomické důvody. V letních měsících probíhala diskuze mezi zastupiteli i občany obce a v září zastupitelstvo na veřejném zasedání rozhodlo, že Obec Milešov bude provozovatelem Pošty Partner od 1. února Hlavním důvodem pro toto rozhodnutí je zachování služeb pro občany. Pokud by se obec nestala provozovatelem pošty, znamenalo by to její zánik v obci? Myslím, že by nezanikla v nejbližších měsících, ale třeba za rok, možná i dřív. Jsme malá obec s třemi sty dvaceti obyvateli, nemáme školu, matriku atak dále. Až k zrušení poboček dojde, tyto malé obce budou první na řadě. Znamená zřízení pobočky Pošta Partner stěhování poštovní pobočky? Jak budou upraveny nové prostory? Pošta Partner bude umístěna ve stejných prostorách, jako je nyní pobočka České pošty. Jen dojde k malým stavebním úpravám těchto prostor. Co konkrétního zřízení Pošta Partner pro obec znamená? Bude to znamenat zatížení rozpočtu? Zřízením Pošta Partner má pro obec kladné i záporné aspekty. Ty kladné jsou, Pobočka Pošta Partner v Souticích je vybavena novým typovým nábytkem ve žluté a šedé barvě určeným pro pobočky Pošta Partner. Foto: že bude rozšířena provozní doba o deset hodin týdně, a tím budou poskytnuty lepší služby pro občany. Záporným aspektem je mírné zatížení rozpočtu obce. Ale vím, že je v našich silách se s tímto zatížením vypořádat. Kdy by se pobočka Pošta Partner měla otevřít? A jak se změní servis poskytovaných služeb pro občany? Pobočka Pošta Partner bude otevřena od 1. února. Poskytované služby zůstanou v rozsahu jako v současné době na pobočce České pošty s tím, že bude rozšířena provozní doba a podle potřeby občanů může být upravována. Do pracovního poměru obec přijala současnou poštovní úřednici. Bude se moci s někým v případě nemoci nebo dovolené střídat, nebo v tu dobu bude pobočka uzavřená? Toto ještě nemáme dořešené, ale chtěli bychom, aby tomu tak v budoucnu bylo a měli jsme i pracovnici na střídání v době dovolené nebo nemoci. Jana Spálenková Strážníci zintenzivnili kontrolu některých míst SEDLČANY V souvislosti se situací ve světě v posledních týdnech zvýšili i sedlčanští strážníci kontrolu některých lokalit. Jde zvláště o místa, na nichž se shromažďuje větší počet lidí. Častěji nás občané mohou vidět u supermarketů, ale také při společenských a kulturních akcích, uvedl velitel městské policie Petr Krch s tím, že zvýšená pozornost je věnována také částem města, kde by mohlo dojít k potenciálnímu ohrožení místům s výskytem čpavku nebo vodárenským zařízením. Jana Spálenková

5 ZPRAVODAJSTVÍ strana 5 Kunclův mlýn je Farmou roku 2015 KAMÝK NAD VLTAVOU V rozpočtu pro příští rok našla obec, stejně jako loni, prostředky na podporu individuálních projektů občanů. Výzva k podávání žádostí má název I humna jsou naše a jejím cílem je úprava veřejných prostranství okolo domů nebo veřejných prostranství navazujících na soukromé nemovistosti. Projekt může například obsahovat výsadbu zeleně, údržbu zeleně, drobné stavby lavičky, pítka, úpravy BRZINA/PRAHA Plně obsazené pražské Divadlo ABC odměnilo ve středu 2. prosince potleskem pětici oceněných v soutěži Farma roku Zejména pak vítěznou farmu, která odbornou porotu oslovila nejvíce. Nechyběli významní hosté, mezi nimi i místopředseda vlády Pavel Bělobrádek, který nad akcí převzal záštitu. V pořadí 14. ročník prestižní soutěže, která si za dobu svého trvání získala skutečně velkou oblibu, probíhal v roce, který OSN věnovala zemědělské půdě a jejímu významu. Vítězem soutěže Farma roku 2015 se stal Kunclův mlýn v Brzině. Tato tři sta let stará usedlost rodiny Kunclových ve středním Povltaví je nejen kouzelným místem uprostřed lesů a luk, ale i centrem pestré škály aktivit provozovaných všemi jejími členy. Stovka hektarů trvalých travních porostů ve zdejší marginální oblasti slouží k chovu masného skotu v režimu ekologického zemědělství s koncovkou v podobě zpracování masa přímo na farmě a jeho prodeji ze dvora. Nechybí ani chov koní včetně provozu jízdárny, stříhání psů, pořádání letních dětských táborů či nabídka ubytování ve dvou stylových apartmánech. Na farmě se konají nejrůznější tradiční venkovské slavnosti, díky ekumenické kapli, kterou nechala rodina vystavět na stráni za mlýnem, je i místem duchovního zastavení. Dalšími oceněnými farmami byl statek Nový Dvůr z Kroměříže, farma rodiny Děkanovských z Lhoty Bubenče na Podblanicku, Ekofarma Bošina z Vernéřovic a Dvůr Svržno v podhůří Českého lesa. Láska k půdě, úcta k předkům a tradici, víra ve smysl a správnost vytčeného cíle, pracovitost a pokora to vše naleznete v pěti skutečných příbězích letošních oceněných farem. Taková je ale i samotná podstata rodinného hospodaření, která má obzvláště velký význam právě v dnešní době, kdy nejen příslušné ministerstvo, ale i značná část naší Rodina Kunclova z Brziny při přebírání ocenění Farma roku 2015 chodníku, posezení, herní prvky. Přihlásit projekt může každý občan Kamýku a Velké nad Vltavou. Termín odevzdání projektu je do konce tohoto roku v zalepené obálce s nápisem projekt I humna jsou naše do podatelny obecního úřadu, uvedl kamýcký starosta Petr Halada s tím, že vyhodnocení projektů a oznámení rozhodnutí žadatelům bude provedeno do konce února Od začátku dubna do konce září politické reprezentace vnímá svět bohužel zcela opačně. -red- Obec podpoří dobré individuální projekty pak mohou žadatelé svoje záměry realizovat. Maximální výše dotace na jeden projekt je deset tisíc korun. Projekt musí obsahovat jméno žadatele, bydliště, místo realizace projektu, popis záměru projektu s jednoduchým nákresem situace a rozpis předpokládaných nákladů projektu, upozornil kamýcký starosta s tím, že obec bude požadovat vyúčtování dotace, a to do 1. prosince příštího roku. Jana Spálenková Dárky si nedáváme, koledy nezpíváme a pohádky sledujeme v televizi, komentuje vězeň svátky za katrem Dokončení ze strany 1 Hlavní náplní svátků bude pro něho sledování pohádek v televizi, hraní společenských her, ale pochopitelně také vzpomínání na blízké a psaní dopisů. Kontakt s rodinou se uskuteční v rámci standardní návštěvy za zákonem stanovených podmínek ve Věznici Příbram, pár dní před Štědrým dnem. Ostatní blízcí dostanou jen dopisy. Vánoční stromeček je ozdoben na místě všem přístupném a slouží jako zpestření a připomínka vánočních svátků. Dárky si nedáváme, koledy nezpíváme a pohádky sledujeme v televizi, komentuje pan K. Ke štědrovečerní večeři pojí bramborový salát s řízkem a rozbalí balíček s ovocem a cukrovím. Nejvíc mu prý bude chybět rodina, rodinná pohoda a svoboda. Vánoční svátky a Silvestr jsou pro mě ve vězení smutné, přiznává. A co by si přál do příštího roku? Být s rodinou, najít si zaměstnání, nebrat drogy a žít normální spořádaný život, přeje si. Pohled z druhé strany Svůj názor na vězeňské Vánoce nám poskytla také mluvčí Věznice Příbram Zdenka Ehrenbergerová. K trávení svátků ve službě má smířlivý postoj. Každý by jistě rád strávil vánoční svátky se svými blízkými. Myslím si, že najdeme mnoho profesí, ve kterých zaměstnanci musí být v zaměstnání i během vánočních dnů a vězeňská služba není výjimkou. Zaměstnanci, kteří jsou ve službě, tráví Vánoce plněním svých pracovních a služebních povinností, jako by se jednalo o všední pracovní den. Služební a profesní nároky vyžadují plnou profesionalitu za každé situace, tedy i o vánočních svátcích. Díky směnnému provozu se nestane, že by byl zaměstnanec o Štědrý den úplně připravený. Ti, kteří pracují přes den, jsou večer doma. Mají tak možnost jej strávit s rodinou. Naopak zaměstnanci z noční směny, kteří tráví večer v práci, mohou příchod Ježíška oslavit odpoledne. Někdo si jej udělá i den předem nebo naopak s denním zpožděním. Stejně jako v jiných zařízeních je konec roku ve Věznici Příbram vnímán jako období hektické, kdy musí zaměstnanci splnit úkoly, spojené s koncem roku, což trochu ovlivňuje jejich náladu. I mezi vězni je atmosféra jiná. Řekla bych, že si více uvědomují odloučení od rodiny a ztrátu svobody. Mají nostalgickou náladu. Vánoční svátky probíhají podle vnitřního řádu Věznice. V období Vánoc jsou s vězni realizovány aktivity spojené s vánočními tradicemi a zvyky. Kaplanka Věznice Příbram realizuje pro vězně vánoční mši. Vánoce za mřížemi ale nejsou jen smutně nostalgické. Minulý rok si vězni ze Specializovaného oddělení připravili vánoční besídku. Recitovali vlastní básně, zpívali, tancovali a kouzlili. Akci hodnotili kladně zaměstnanci věznice i vězni samotní. Když dojde na přání pro příští rok, znějí v podstatě podobně, jako v mnoha dalších zařízeních: Všem zaměstnancům Věznice Příbram přeji hlavně pevné zdraví a osobní pohodu. Vězňům přeji hodně zdraví, mnoho sil a úspěchů při hledání správné cesty ke spořádanému životu. Dále jim přeji, aby další Vánoce strávili doma v rodinném kruhu, dodává Zdenka Ehrenbergerová. Olga Hadáčková

6 6 strana POLITIKA Volební sliby se senátor Jiří Burian snaží plnit SEDLČANY V pátek 27. listopadu jsme se na náměstí T.G.M. ptali, zda registrujete, že sedlčanský starosta Jiří Burian je zároveň senátorem? A myslíte si, že by to mohlo městu, potažmo regionu pomoci? Antonín Vodenka, Petrovice, 70 let Dokončení ze strany 1 Kolikrát senátoři od loňského listopadu období zasedali? Bylo to celkem čtrnáctkrát, čeká nás (rozhovor byl pořízen 20. listopadu) ještě zasedání 2. prosince a do Vánoc bychom se měli sejít ještě jednou. Během zasedání plénum projednalo 212 senátních tisků, což znamená, že jsme během jednoho zasedání projednali v průměru patnáct senátních tisků. Necelá jedna třetina byla vrácena zpět do Poslanecké sněmovny spolu s pozměňovacími návrhy k opětovnému projednání. Jste členem Ústavně- -právního výboru. Jak si lze představit jeho činnost? Do jednotlivých výborů rozděluje návrhy, jež přijdou do sněmovny Organizační výbor senátu. Činnost tohoto výboru je připomínkovací, to znamená, že v předstihu připomínkujeme návrhy, jež pak senát projednává. Zasedali jsme celkem patnáctkrát a absolvovali dvě výjezdní zasedání na Opavsko a Brněnsko. Zabýváme se hlavně činností soudů, státního zastupitelství a policie. Ohledně výměny zkušeností z těchto oblastí se točily naše dvě zahraniční cesty na Slovensko a do Irska. Výjezdní zasedání jste absolvoval i jako člen Stálé komise Senátu pro rozvoj venkova Tato komise zasedala šestkrát. Absolvovali jsme čtyři výjezdní zasedání, a to do Dvora Králové, Krásné Lípy, na Plzeňsko a Hanácko. Cílem byla návštěva radnic a komunikace se samosprávami s vazbou na podnikatele a zemědělce. Na jakou oblast se zaměřujete vy? Sleduji hlavně zákony, jež mají dopad na samosprávu, tam mohu využít svou dlouholetou zkušenost z komunální politiky. Naše legislativa je příliš složitá a stát jí často obcím a městům jejich chod stěžuje. Konkrétně jsem se angažoval v otázce zrušení vojenského újezdu Brdy a vyhlášení chráněné krajinné oblasti. Podařilo se mi prosadit zpracování územní studie, jež by ochránila Brdy před záměry developerů, ale zároveň obcím moje obvodní lékařka. Jsem vlastně poloviční Sedlčaňák. Nemohu si paní doktorku vynachválit. Roman Varga, Petrovice, 41 let Z listopadového zasedání Senátu ČR. Jiří Burian zkraje druhé řady. Foto: umožnila nutný rozvoj. Aktivní jsem byl také v otázce novely zákona o rozpočtových pravidlech. Jsem rád, že se podařilo zvrátit některé nesmyslné návrhy ohledně uzavírání a zveřejňování veřejnoprávních smluv. Před rokem jste i vy svou kampaň stavěl na předvolebních slibech. Jak se vám je daří plnit? Jak jsem slíbil, nezavírám se v kanceláři, snažím se působit v terénu, aktivně se zajímat o problémy v městech a obcích. Tam, kde mě o to požádají, se snažím být nápomocný. Představa, že do těchto obcí a měst přinese moje návštěva nějaké peníze, je mylná. Ale mohu být nápomocný v řešení některých problémů nebo v prosazování zájmů nebo konkrétních záměrů samospráv a mohu pomoci v komunikaci s krajem nebo ministerstvy. Se svými problémy se na mě obrací i jednotlivci. Žádný nezůstane nevyslyšen, všemi se snažím v rámci možností zabývat. Jak jsem před volbami slíbil, angažuji se v dokončení obchvatu Olbramovic. Ve čtvrtek 19. listopadu jsem jednal se zástupci Ředitelství silnic a dálnic ČR. Votický stavební úřad administruje vyvlastňovací řízení, Víte, že sedlčanský starosta působí v Senátu České republiky? nech nemám bohužel ponětí. Pokud to má přínos, ať tam sedí, bylo by to asi důležité. Byli bychom asi v Sedlčanech bez vody, kdyby v Senátu neseděl. Kristýna Kučerová, Sedlčany, 27 let takže i Votice jsem navštívil. Ze zhruba 22 vlastníků jsou 4 proti, u ostatních jsou smlouvy již podepsány. Myslím, že do jara příštího roku by mohlo být dokončeno majetkové vyrovnání, půl roku počítám na vydání stavebního povolení. ŘSD stále ještě počítá s termínem zahájení stavby na podzim roku 2016, já si však osobně myslím, že se tento termín o zhruba rok posune. Angažujete se i v otázce dalších velkých dopravních staveb. Kterých? Sleduji výstavbu dálnice D3. Absolvoval jsem tři jednání se zástupci Jihočeského kraje, který k výstavbě přistupuje velmi kladně. Aktuálně výstavba probíhá v úsecích Veselí Ševětín a Ševětín Borek a připravuje se obchvat Českých Budějovic. Bohužel ve Středočeském kraji výstavba dálnice D3 uvízla na variantách trasy. Angažuji se také v pokračování výstavby rychlostní komunikace R 4. Co se zatím nedaří rozjet, je jihovýchodní obchvat Příbrami a západní obchvat Dobříše. Jana Spálenková Petra Špalová, Sedlčany, 31 let Je to dobré, že byl sedlčanský starosta Jiří Burian zvolen do Senátu. Prospěje to nejenom Sedlčanům, ale i okolí. Znám pana senátora od vidění, jednou jsem s ním mluvil. Je to velice sympatický člověk, hezky jedná s lidmi. Jeho manželka je Já nevím, smysl to asi má. Žádný přímý dopad z jeho funkce, že byl zvolen starosta Jiří Burian senátorem, zatím nevidím. Teď budeme mít jiné starosti. Stačí se podívat kousek za hranice a nahlédnout do světa, co se tam děje! Tomáš Kubín, Sedlčany, 36 let Vím, že je v Senátu. Jestli něco zmůže, to je otázka! Senát je přece druhou komorou parlamentu, hlídá zákony, ale Sněmovna jej může přehlasovat. Milada Jelenová, Sedlčany, 72 let To tedy vím. O dění v Sedlča- Na jedné straně je to fajn, ale myslím si, že pan starosta a senátor v jedné osobě sedí na dvou židlích najednou. Není to špatný starosta. Už by v příštím volebním období mohl nekandidovat, jít odpočívat nebo se věnovat jen senátorství V podstatě jde politika mimo mne. Výhodu to má, když je pan starosta v Senátu, ale těžko říct Když se jakýkoliv člověk věnuje něčemu plně a s největším nasazením, nemůže zároveň stejně tak dobře stíhat i jiné věci, o politikovi to platí dvojnásob. Někde jsem slyšela v rádiu, ale již nevím kdy, že je to nešvar naší demokracie. Je to jistě důvod k zamyšlení, ale mnoho lidí dnes má jiné starosti, bohužel. Vladimír Stibor

7 ČERVENÝ HRÁDEK Absolventka oboru ilustrace a grafického designu na Západočeské univerzitě v Plzni Alena Krchová získala 2. prosince Cenu ministryně školství, mládeže a tělovýchovy Kateřiny Valachové. Svou bývalou studentku nominovala vedoucí ateliéru Komiks a ilustrace pro děti Barbara Šalamounová. Alena Krchová byla od začátku studentkou, na kterou může být každý pyšný, protože má enormní úsilí posouvat své vzdělání, svoji schopnost, um i talent stále vpřed a vše je pro ni zajímavé a přínosné. Právě to mne na ní velmi imponuje, protože samotný talent musí mít každý, kdo u nás studuje, bez něho nelze začít. Avšak snaha klást na sebe nároky, vytrvat v nich, zdokonalovat svoji zručnost, každou novou prací si definovat vyšší náročnost úkolu, má málokterý absolvent v té míře, v jaké ji má právě Alena Krchová. Nejde tu jen o zručnost řemeslnou, ale o výtvarný, invenční, nápaditý přístup, podpořený důležitou schopností dotahovat vše do konce, uvedla Šalamounová v odůvodnění nominace. Alena Krchová se při své práci především zaměřila na dětský svět a velmi dobře mu porozuměla. Ač se to nezdá, jde v této oblasti umění o velmi důležitý fakt. Ilustrátor, obzvlášť ten pro děti, je zvlášť odpovědný za své práce, ovlivňuje jimi první názory dětí a pohledy na svět a potažmo i na kulturu, vysvětlila Barbara Šalamounová. Dalším důvodem nominace Aleny Krchové na Cenu ministryně školství, mládeže a tělovýchovy bylo vysoké nasazení studentky v posledním roce studia, kdy vytvořila vynikající diplomovou práci dětskou pohyblivou pop-up knihu na vlastní téma s názvem Jednoho podzimního dne spolu s celou sérií k tématu vhodných hraček. Studentka se navíc aktivně podílela i na projektech spolupráce v rámci Evropského hlavního města kultury Patří sem například vytvoření rozměrné interaktivní knihy pro děti s tématikou zvířat, návrh a výroba makety loutky Ladislava Sutnara, spolupráce na kolektivním interaktivním díle magnetických desek formátu sedmdesát krát sto centimetrů s magnetickými obličeji nebo návrh série plakátů reagujících na dílo Ondřeje Neffa včetně plakátu lentikulárního (pohyblivého). Inspiraci čerpala na Červeném Hrádku Mám samozřejmě obrovskou radost. Doufám, že se díky tomu moje dílo dostane víc k malým čtenářům, kterým je určené, uvedla krátce po slavnostní ceremonii bývalá studentka Alena Krchová. Ta ke své diplomové práci nejprve napsala příběh. Inspirovala se přitom prostředím, ve kterém jako malá trávila mnoho času. Narodila jsem se a žiji v Červeném ZPRAVODAJSTVÍ Alena Krchová si potřásla rukou s ministryní školství Aleně Krchové na udílení Ceny ministryně školství, mládeže a tělovýchovy tleskala i samotná Kateřina Valachová. Hrádku u Sedlčan. V okolí našeho domu je zámecká zahrada, rybník a u něj palouk se čtyřmi duby. Začátek vyprávění jsem tedy zasadila právě sem, prozradila. Hlavním hrdinou pohádky Jednoho podzimního dne se stal žalud Bohdan. Protože ztratil čepičku, vydává se ji hledat do světa. Na cestě se setkává s nebezpečím a útrapami. Chtěla jsem, aby děti dostaly i nějaké faktické informace o přírodě. Bohdana třeba na životě ohrožuje nosatec žaludový, což je ve skutečnosti brouk vyžírající vnitřky plodů dubu, vysvětlila Alena Krchová. Při vytváření prostorové knihy vycházela například z tvorby výtvarníka Vojtěcha Kubašty nebo ilustrátorky Květy Pacovské. Kromě toho umělkyně také experimentovala. V pohádce Jednoho podzimního dne použila i zcela nové techniky. Aby interaktivity nebylo málo, vyrobila pro malé zvědavce ještě hračky inspirované hlavním hrdinou Bohdanem. Některé jsem ušila z filcu, jiné jsem sestavila ze dřeva, dodala Alena Krchová. Výjimečnost a originalitu její diplomové práce ocenil také děkan Fakulty designu Ukázka práce Aleny Krchové a umění Ladislava Sutnara Josef Mištera a rektor Západočeské univerzity Miroslav Holeček. Oceněná práce Aleny Krchové existuje pouze v několika výtiscích. Moc bych si přála ji vydat, ale je to poměrně dost finančně náročné. Snažím se teď sehnat peníze a doufám, že se mi to podaří, přeje si mladá ilustrátorka. -red- SEDLEC-PRČICE V sobotu 12. prosince se v areálu Sboru dobrovolných hasičů Sedlec uskutečnilo slavnostní předání nové cisternové automobilové stříkačky MAN CAS 20. Předávání zahájila starostka města Sedlec-Prčice Miroslava Jeřábková. Přivítala čestné hosty, konkrétně poslance Parlamentu ČR Václava Zemka, ředitele ÚO HZS Příbram Tomáše Horváta, velitele stanice HZS Sedlčany Petra Hrona a manažera obchodu Kobit Slatiňany Vlastimila Horáka. Cisterna byla zakoupena za přispění dotace Ministerstva vnitra ČR ve výši 2,5 milionu korun, generálního ředitelství HZS ČR ve výši 1 milion korun a z prostředků města Sedlec-Prčice ve výši 1,5 milionu korun. U příležitosti jejího předání otevíráme ČERNÁ KRONIKA RADÍČ Ze 7. na 8. prosince vykradl neznámý zloděj neobydlenou zemědělskou usedlost. Odnesl si zemědělské a řeznické nářadí v hodnotě 16 tisíc korun. Poškozením dveří vznikla další škoda ve výši jednoho tisíce korun. PETROVICE U SEDLČAN Nezjištěný řidič, který jel 9. prosince v dopoledních hodinách ve směru ze Sedlčan na Petrovice, zavinil nehodu. Špatně upevněný náklad, který přesahoval přes levý bok vozidla, narazil do nástavby nákladního automobilu jedoucího v opačném směru. Vzniklá škoda činí 60 tisíc korun. SEDLČANY Ve čtvrtek 10. strana Dobrovolní hasiči mají novou stříkačku 7 i novou klubovnu v hasičské zbrojnici, uvedla Jeřábková. Nejvýznamnější historické události ze života hasičského sboru přiblížil přítomným starosta SDH Sedlec Václav Davídek. Součástí programu byl i slavnostní nástup sedleckých hasičů řízený Sedlečtí dobrovolní hasiči se mohou pochlubit novou stříkačkou. velitelem sboru Tomášem Seidlem. Čestní hosté a Miroslava Jeřábková blahopřáli hasičské jednotce k získání cisterny. Vyjádřili přání, aby jim sloužila co nejlépe, aby služeb této techniky potřebovali co nejméně, s výjimkou slavností a přehlídek. Automobilová stříkačka byla drahá. Je ale málo vybavená. Přinesla jsem vám ze své stodoly starý tetrachlórový hasicí přístroj, dříve hojně používaný. Budete mít čím hasit, dodala vesele starostka města. František Vávra prosince v odpoledních hodinách došlo k nehodě osobního vlaku a vozidla. Třiačtyřicetiletý řidič jedoucí ve voze značky Citroën Xsara směrem na Kosovu Horu zastavil na příkaz dopravní značky, následně ale přehlédl zprava přijíždějící vlak a vjel na železniční přejezd. Poté zaslechl zvukový signál dávaný strojvedoucím a začal couvat. Střetu však již nestačil zabránit. Ke zranění motoristy ani cestujících ve vlaku nedošlo. Vzniklá škoda činí 23 tisíc korun. Informace v této rubrice pocházejí ze svodek od policejní mluvčí Moniky Schindlové (PČR)

8 8 strana ZPRAVODAJSTVÍ Věci mám uschované na třech místech, říká sedlčanský bezdomovec Stanislav Krpata Dokončení ze strany 1 Muž v pracovním oblečení nikam nespěchá. Občas se dá s okolojdoucími lidmi do hovoru, je na něm vidět, že si rád popovídá, ale své cestovní kolo střeží jak oko v hlavě. Je to jeho, jak neradostně přiznává, jediný majetek. A tak jsem poznal sedlčanského Stanislava, jehož život se plánuje na několik nejbližších hodin. Neví, co bude zítra, netuší, kde bude spát dnes v noci. Když vedle něho sedíte, vynořuje se více otázek než odpovědí. Máte až strach vyptávat se dál. Šumavské dětství Stanislav se narodil 13. ledna 1960 v Klatovech na Šumavě. Jeho vlastní otec, nyní už mrtvý, pracoval v Pardubicích ve slavném podniku Syntezia. Stanislavův nevlastní otec byl v minulém režimu slavným traktoristou, vyhrával mnohé soutěže v orbě, jezdíval do zemí takzvaného východního bloku, především však do spřáteleného Bulharska, Polska a rovněž do tehdejšího Sovětského svazu. Pracoval ve vesničce Tupesy nedaleko Velehradu. Maminka byla zaměstnána jako dělnice v národním podniku Kozak, kde se dělaly tašky pro školní děti. Pak dostala práci v Šumavanu, šila opravdu nejkrásnější flanelové košile. Jako malý kluk nosíval ty kostkované. Právě košile s červenými ornamenty si oblékali vysokohorští nosiči ve Vysokých Tatrách a všichni jim je záviděli, neboť takové nebyly nikde k dostání anebo se na ně čekala dlouhá až nekonečná fronta. Prostě byla jiná doba, panovala zcela odlišná móda než dnes. Vojančení v Krhanicích Stanislav do poloviny čtvrté třídy navštěvoval základní devítiletou školu v Klatovech, pak se v devíti letech odstěhoval na jižní Moravu, kde pobýval do svých třiatřiceti. Vyučil se zedníkem v Brně a vojnu strávil v Krhanicích jako velitel děla, což tehdy byla důležitá a vážená funkce u všech dělostřelců. Dnes je u Sázavy, kde jako mladý muž vojančil, vojenské muzeum. Dokonce si vzpomíná, že dostal na vojně V neděli 20. prosince uplynou dva smutné roky, kdy jsme se rozloučili s panem Milanem Peštou ze Solopysk. S láskou vzpomínají manželka, synové a vnuci Naboural do sloupu a ujel SEDLČANY Mírně vychýlit sloup před budovou muzea se podařilo ve čtvrtek 3. prosince po patnácté hodině odpoledne řidiči osobního automobilu. Při couvání z parkoviště sloup přehlédl a narazil do něho. Poté s poškozenou karosérií z místa nehody ujel, uvedl velitel městské policie Petr Krch s tím, že případ byl předán Policii České republiky. Řidič byl na základě důkazů identifikován. -red- Při nárazu došlo k vychýlení sloupu. Foto: Městská policie Sedlčany dvacet šest dní vězení, už ani neví za co, jen to, že si odseděl pouze šestnáct dnů, protože zbytek mu byl za dobré chování odpuštěn. Ještě se v myšlenkách vrací k tomu, jak mu otčím slíbil, že mu za výuční list dá motorku. Stanislav vše splnil, všechny zkoušky řádně vykonal, ale nevlastní otec na slib zapomněl, nic mu nedal a vyhodil ho z domu. Musela to být trpká a bolestivá zkušenost. Horníkem v dole Nebudete mi to věřit, ale byl jsem také dva roky horníkem a fáral jsem na nejslavnějším ostravském dole. Dodnes se o něm píše v čítankách, kutal jsem uhlí na Vítězném únoru, což byl tehdy důl číslo jedna, vypráví Stanislav. Jak se člověk stane bezdomovcem? Pak nechce odpovídat a já nemám odvahu se dál ptát, protože do podobné situace se člověk může dostat, aniž se naděje. Najednou ke mně otočí hlavu a doslova mě zasype vším, co se mu stalo: Někoho potkáš, k někomu přilneš, pak ti umřou kamarádi a náhle si úplně sám a bez střechy nad hlavou. Zamyslí se a pak prohodí, jak by už ani nepočítal roky, co prožil na ulici. Už je to asi sedmnáct nebo dvacet let, co tady SEDLEC-PRČICE Ředitel o.p.s. Toulava Jaroslav Krejčí st. oslovil členské obce a města a návrhem na zajištění finanční stability a udržitelnosti obecně prospěšné společnosti, která vznikla začátkem roku 2013 za účelem propagace turistické destinace, rozkládající se na územích Bechyňska, Táborska, Milevska, Mladovožicka a Sedlčanska. takhle žiju. Teď jsem jak tělo bez duše, blíží se zima, už je doslova za humny a to je to nejhorší, co mě může potkat. Zase budu spát v lesích, tam mě najdou hajní, zavolají na mne policajty, ti mě odvezou a zase pustí, prostě koloběh, z něhož se jen svízelně nechá vyskočit. Kdo to nezažil, neví, o čem mluvím. I fantazie je krátká. Nejsem ale žádnej trestanec, občanku mám platnou. Nejvíce potřebuju sehnat nějakou práci a alespoň kamrlík, kde budu moci přespat a umýt se. Bez hygieny to nejde. Armáda spásy není o spáse Nadějné vyhlídky, ale úplně jiné než od Charlese Dickense, slavného románu, který vyšel v roce 1861 v Londýně, jsou nekompromisní Stanislavovou realitou každodenního života, v němž se nachází očekávání a také hledaní naděje. Hovoří-li o úřadech, jež by měly lidem v nouzi pomoci, je skeptický. Nechci nic mít s papaláši, vrtí hlavou. Od jednoho kněze dostal před časem boty, tím však byla pomoc vyčerpána. V ubytovnách Armády spásy vás klidně okradou o žiletky, cikáni se tam řežou mezi sebou, žádné idylické prostředí tam nepanuje. Ráno vás vyženou, celý den se musíte protloukat kdesi venku, až večer se dveře této charity zase otevřou. Vzpomínám si, jak vloni jedna televize odvysílala šot, kde se reportéři za asistence městské policie ptali uprostřed mrazů bezdomovců, kteří spali jen pod širákem, zda něco nepotřebují. Jak absurdní! Když domyslíte starostlivost státních orgánů Co by mu nejvíc pomohlo? Stanislav chvíli přemýšlí, mne si ruce plné mozolů a pak vyhrkne, jak by v posledních dnech neuvažoval o ničem jiném: Jak se mohu dostat do Prahy, kde bych možná našel práci i nějaké spaní, když nemám na cestu? A kdo mi něco dá? Právě dnes jsem pomáhal nakládat auto na valník a vydělal jsem si pár korun, ale příležitostných prací je málo. Strašně by se mi hodilo, kdybych mohl pomáhat nějakým starým manželům, kteří už sami nic nezvládají, pracoval bych jen za stravu a možnost se vyspat a umýt. Mne se nikdo nemusí bát. Na ulici dnes může skončit prakticky každý. Stačí se rozvést, nezaplatit pár složenek, přijít o zaměstnání a ani pes po vás neštěkne. Také můžete naletět podvodníkům či lichvářům, kteří se usmívají jen, když ptáčka lapají. Pak člověka oškubou jak bažanta prostříleného broky. Na chvíli se zamračí a pak říká: Rozumíte tomu? Vladimír Stibor Část poplatku za rekreaci pomůže financovat aktivity Toulavy Podle návrhu Jaroslava Krejčího by se měla na financování společnosti podílet členská města a obce a to 10% z příjmu z poplatku za rekreační a lázeňský pobyt, který města a obce vybírají. Tento příspěvek odsouhlasili na svém posledním zasedání i sedlecko-prčičtí zastupitelé. Za rok 2014 činil příjem města z místního poplatku za rekreaci a lázeňský pobyt korun, do rozpočtu Toulavy by tedy bylo odvedeno korun. Nepůjde samozřejmě o konstantní částku, ta se bude měnit dle zvýšení počtu návštěvníků města a počtu ubytovaných v místních ubytovacích zařízeních. Sedlec-Prčice začne Toulavě tímto způsobem příspívat v příštím roce. -js-

9 Pronajmu dílnu, 38 m 2, el V, topení. Tel.: /15 Prodám palivové dřevo. 900 Kč/ prms. Nařezané, naštípané. Dovoz zdarma. Tel.: /15 Prodám dětské šedé lyžáky DALBELLO velikost 23,5 (USA 6). Málo používané. Cena 600 Kč. Tel.: /15 Hledám pronájem bytu, nejlépe 2+1 nebo 3+1 v Sedlčanech. Tel.: /15 Hledám řidiče brigádníka na dodávku pro rozvoz obědů v Sedlčanech a okolí, 2x týdně St a Čt. Přibližně 2,5 hod. Nástup 1/2016. Vhodné pro důchodce. SMS zasílejte na tel.: M. L. ELEKTRO elektromontážní práce hromosvody elektronické zabezpečovací a kamerové systémy Martin Lupač Sedlčany Tel.: ml.elektro@seznam.cz Muž 50 let hledá ženu k seznámení. Tel.: /15 Vdovec, abstinent, nekuřák, 65 let se seznámí s ženou, věk neřeším. Společné Vánoce, dovolená. Tel.: /15 Prosím poctivého nálezce, který našel v pátek 4. prosince dopoledne v Sedlčanech ve městě v sáčku hnědý růženec s 22 korálky, aby se ozval. Odměna jistá. Tel.: /15 Přijmu do baru v Sedlčanech (na PP nebo brigáda) servírky nebo barmany Výborné pracovní podmínky Tel.: , Prodej dřevěných briket z tvrdého dřeva HARD-GITA vysoká výhřevnost množstevní slevy, velmi příznivá cena Typ RUF 6x9x15 cm, balení 10 kg, paleta 960 kg Vojkov budova špejcharu tel.: , ELEKTRO Tel.: Mobil: elektro.masek@tiscali.cz PRODEJ: elektroinstalačního materiálu svítidel a lustrů el. přístrojů a spotřebičů PRODEJNA KOSOVA HORA 27, U KOSTELA Mašek Po - Pá: 7-16 hod. So: 8-11 hod. Meritage, spol. s r. o. Strojírenská 791, Sedlčany Přijme servisního technika Praxe v oboru není nutná - nástup možný ihned Kontaktní osoba: Jana Rybařová, Tel.: jana.rybarova@meritage.cz Doublovičky Sedlčany BÍLEK Tel.: Mobil: Zemní a jeřábnické práce od A do Z Zemní práce výkopové práce, úpravy terénu hloubení základů RD, bazénů, sklepů, atd. Kompletní dodávky inženýrských sítí Demoliční práce ručně, strojově Zpevnění ploch a komunikací Dodávky betonových a plastových jímek vč. instalace a připojení Kompletní stavební práce LIEBHERR nosnost 35 t, délka ramene 45 m Široká nabídka příslušenství ke stavebním strojům: bourací kladiva, vrtáky na sloupky, různé šířky výkopových lžic, naklápěcí svahové lžíce, badie na beton, paletizační vidle, atd. Zemní stroje: JCB 3CX, Minibagr JCB 3t, UNC 060, JCB 175W Autojeřáby: Tatra AD 20, Liaz AD 14 Autodoprava: Tatra 815 sklápěč, Liaz 4x4 sklápěč, Avia 4x4 kontejner Slender life Církvičská 1, Sedlčany VÁNOČNÍ DÁRKOVÉ POUKÁZKY VÁNOČNÍ BALÍČKY OD DR. POPOV MASÁŽE, CVIČENÍ NA STOLECH, SOLÁRIUM, LYMFODRENÁŽE tel.: , info@slender-sedlcany.cz Přejeme krásné Vánoce! zavřeno Cvičit začínáme v pondělí Firma Jan Hubený s.r.o. přijme pracovníka pro OBSLUHU CNC SOUSTRUHU (řídící systém Heidenhain) Zaškolení zajistíme, požadujeme vyučení v technickém oboru. Pracoviště v Sedlčanech, plat 150 Kč/hod. čistého po zapracování. Kontakt:

10 10 strana Z ČINNOSTI POLICIE ČR Krade kde kdo a kde co REGION Zoufalí lidé jsou schopni zoufalých činů. I takové případy řešili policisté v roce 2015 na Příbramsku. Informovala o nich příbramská policejní mluvčí Monika Schindlová. Kdo vzal vysavač na psí exkrementy? Neznámý zloděj odcizil 20. října vysavač na psí exkrementy a navíc i řetěz, kterým byl zajištěný. Událost se stala v Příbrami v ulici Bratří Čapků. Vzniklá škoda činí 40 tisíc korun. Politika a ženské nenechávají muže klidné Na Příbramsku se odehrály dva případy těžkého ublížení na zdraví. První se stal v létě v jednom příbramském baru a důvodem hádky byla žena. Ke druhému případu došlo začátkem října při rybaření u obce Hříměždice a napadení odstartovala slovní rozepře kvůli politice. Trestně stíhán je 55letý cizinec. Obviněný držel svého 57letého kamaráda chvíli pod vodní hladinou. V dechu násilníka policisté naměřili téměř dvě promile alkoholu. Chytili je při sklizni Příbramským policistům se podařilo v srpnu odhalit nedovolenou pěstírnu marihuany. Nacházela se na odlehlém místě nedaleko Příbrami, ukrytá v křovinatém a zarostlém prostoru, kde si dvojice mužů vytvořila šest políček, na která zasázela celkem 195 rostlin konopí. V den, kdy se pachatelé snažili svou úrodu sklidit, je na místě zadrželi kriminalisté. Oba muži se ještě pokusili uprchnout, po pár metrech však byli dopadeni. Na místě policisté nalezli plastové nádoby se substrátem, kdy bylo již 105 rostlin sklizeno a odvezeno do garáže jednoho z pěstitelů. Chtěla si osladit život medem Začátkem srpna byl v odpoledních hodinách vykraden dům v Sedlčanech. Zloděj si odnesl dva kilogramy medu a k tomu přibral pět set korun v hotovosti. Sedlčanským policistům se podařilo vypátrat pachatele, jedná se o 41letou ženu. Už v minulosti byla za trestný čin krádeže souzena a trestána. Vzrušila ho jízda autobusem Začátkem června si vyslechl obvinění z přečinu výtržnictví 18letý mladík. Koncem března cestoval v nočních hodinách autobusem na lince mezi Dobříší a Mníškem pod Brdy. Během jízdy se natočil směrem do uličky, kde na protějším sedadle seděla starší žena, rozepl si kalhoty a začal se sexuálně uspokojovat. Muž posléze na policejní služebně strážcům zákona tvrdil, že měl pouze rozbitý zip u kalhot, následně se však k činu doznal. Já jsem bratr U čerpací stanice v Petrovicích zastavili sedlčanští policisté v květnu osobní vozidlo a provedli kontrolu řidiče. Muž u sebe neměl doklady potřebné k řízení. Následně hlídka zjistila, že na autě jsou jiné registrační značky, motorista se vydával za svého bratra a v současné době je neřidič. Automobil navíc nebyl způsobilý k provozu na pozemních komunikacích a není ani zákonně pojištěn. Pochodnici přejel nohu S těžkým poraněním skončila v sedlčanské nemocnici 53letá chodkyně. Při turistickém pochodu Praha Prčice ji srazil 82letý řidič. Nehoda se stala v květnu v Jesenici. Muž se zřejmě plně nevěnoval řízení a najel pravou přední částí auta do skupiny chodců stojící u okraje komunikace. Žena upadla na vozovku a zadní kolo jí následně přejelo nohu. Motorista však pokračoval v jízdě. Policejní hlídka muže dohledala v místě jeho bydliště. Dotyčný ale uvedl, že si střetu s chodkyní vůbec není vědom. Zloděj tvrdil, že chce zboží ochránit Za detektiva se vydával v březnu 21letý zloděj. S historkou, že je nutné ochránit zboží před partou zlodějů, kteří se nacházejí venku před prodejnou, vyrukoval na pracovníky obchodního domu v Příbrami. Poté okamžitě začal nakládat některé zboží do nákupního košíku, aby ho před krádeží ochránil. Na reakce, aby svého jednání zanechal, vůbec nereagoval a následně využil chvilku nepozornosti a vyjel s lupem přes pokladny ven. Za krátkou chvíli se mu podařilo naskládat do košíku 123 šamponů, 32 sprchových gelů a 134 kusů různých druhů kávy, vše v hodnotě téměř 30 tisíc korun. Zaměstnanci obchodu ho však začali pronásledovat, a proto kradené zboží zanechal na ulici a utekl pryč. Policistům se ho následně podařilo vypátrat. -red- Sedlčansko letos eviduje nejvyšší pokles kriminality na Příbramsku REGION Snížení kriminality a zvýšení objasněnosti trestných činů tak lze ve zkratce charakterizovat rok 2015 z pohledu Policie České republiky na Příbramsku. Na dotazy odpovídala mluvčí příbramské policie Monika Schindlová. Jak byste shrnula uplynulý rok z pohledu policejní mluvčí pro oblast Příbramska? Letošní a loňský rok došlo k největšímu poklesu kriminality za posledních deset let, například oproti roku 2007 je na Příbramsku o 55 procent trestných činů méně. Objasněnost se podařilo zvýšit, činí 40 procent. Na Sedlčansku objasněnost dokonce stoupla na 47 procent. Vzpomenete na zásadní případy letošního roku, jež policisté na Příbramsku řešili? Mohu zmínit například říjnovou akci RYBA, v níž byl zadržen muž z Příbrami, který se dopustil celkem patnácti skutků vykrádal kočárkárny, domy, garáže, bral převážně kola a nářadí, navíc posprejoval dva kostely. V září policisté dopadli na Dobříšsku čtyři prodejce pervitinu, v srpnu byla objevena venkovní pěstírna marihuany, při červnové akci LEOŠ uvízlo v síti kriminalistů dvanáct osob výrobce a prodejci pervitinu. V květnu dopadli policisté čtyřicetiletou psychicky nemocnou ženu, jež vyhrožovala ublížením na zdraví příbramským středoškolákům záviděla mladým jejich vzájemné vztahy a vzhled. Při akci KRTONOŽKA zadrželi pětici zlodějů vykrádající příbramské obchody Co pokládáte za největší letošní úspěch policistů na Příbramsku? Určitě další snížení kriminality, úspěšný boj s drogovou a násilnou kriminalitou a dokončení přípravné fáze k zajištění policejních činností v CHKO Brdy. Vzhledem k situaci ve světě se lidé obávají uprchlíků a terorismu. Náš region byl zatím ušetřen problémů a obav, kromě výhrůžky bombou v Příbrami. Je třeba začít se mít, co se týče bezpečí, na pozoru? Pátráme nyní po pisateli výhružného dopisu, kvůli němuž bylo zrušeno zahájení adventu v Příbrami. Situaci nepodceňujeme. Vzhledem Příbramská policejní mluvčí Monika Schindlová. k událostem ve světě jsme zintenzivnili a posílili výkon služby v lokalitách s vyšší koncentrací osob a u strategických objektů. Jaké zásadní úkoly policisty v příštím roce na Příbramsku čekají? Půjde o udržení míry kriminality a objasněnosti minimálně na úrovni roku 2015, o zajištění veřejného pořádku a podílení se na zajištění ochrany přírody v CHKO Brdy. Čtenáře bude jistě nejvíce zajímat dění na sedlčanském obvodním oddělení. Kolik zde v současné době slouží policistů? Na obvodním oddělení v Sedlčanech v současné době pracuje patnáct policistů. Ze statistik jak si toto oddělení vede, co se týče objasněnosti a dalších položek, zanášených do statistiky? Letos do konce října eviduje toto oddělení 147 trestných činů, což je o 119 případů méně než za stejné období loňského roku. Objasněnost se podařilo zvýšit z 39 na 47 procent. Vyniká v něčem Sedlčansko v rámci Příbramska? Obvodní oddělení Sedlčany má v rámci Příbramska největší pokles kriminality. Je něco, na co by sedlčanští policisté čtenáře rádi upozornili? S blížícím se vánočním obdobím pozor na kapsáře, chataři a chalupáři by měli řádně zabezpečit své, v zimě většinou opuštěné, objekty a měli by z nich odvézt cenné věci. Řidiči by měli být při jízdě na sněhu a ledu velice opatrní. Jana Spálenková Zabezpečovací zařízení, kamerové systémy, přístupové systémy. info@nes.cz, tel.:

11 SEDLČANY Pokud zamíříte procházkou na Cihelný vrch, nelze si nevšimnout, jak se rozrůstá lesopark, který letos vybudoval Martin Čihula. Zeptal jsem se ho na několik otázek. Co vás inspirovalo k vybudování tohoto lesoparku? Zabýváme se realizací zahrad, je to naše povolání i koníček. Na Cihelném vrchu máme chatu a chtěli jsme to kolem ní zvelebit. Kdo vám s budováním lesoparku pomohl? Lesopark byl vybudován se souhlasem města, které například dodalo lavičky. Dále za přispění podnikatelů a sedlčanských občanů. V letošním roce získalo místo hrubé obrysy. Počítáme se stálým vylepšováním. Péče o park je dlouhodobou záležitostí. Uvažujete lesopark SEDLČANY Svozy tuhého komunálního odpadu budou letos přes vánoční svátky beze změny. Tedy jako každý normální týden. Popelářská auta budou svážet odpad i 24. prosince i 31. prosince. Změny budou letos přes vánoční svátky pouze u svozů tříděného odpadu. Provozní doba sběrného dvora v Sedlčanech a na Překládací stanici odpadů v Kosově Hoře bude změněna minimálně. Ve svátky 24., 25. a 26. prosince bude tradičně zavřeno na obou místech. Zkrácená pracovní doba na obou sběrných místech bude jen ve čtvrtek 31. prosince, a to od 7 do 13 hodin. vybudovat i na dalších místech? Určitě ne. Nebylo by to ani technicky možné. Už na lesopark na Cihelném vrchu jsou značné náklady. Nelze proto, abychom něco podobného dělali na více místech najednou. Jaké máte na lesopark odezvy od lidí? Máme radost z kladných hodnocení. Jak jsem již řekl, chceme lesopark zlepšovat Sběrný dvůr bude uzavřen i v sobotu 2. ledna. Ve sběrném dvoře je možné mimo tříděných a nebezpečných odpadů odevzdat také veškeré elektrospotřebiče, jedlý olej a tuk nebo například nepotřebný textil určený pro charitativní využití, uvedl odpadový hospodář Daniel Kolář. Známky na popelnice pro odvoz tuhého komunálního odpadu v roce 2016 bude možné zakoupit na městském úřadě v Sedlčanech od 4. ledna. Stejně jako v předešlých letech budou v pokladně na Radnici prodávat známky pouze pro občany. Známky pouze pro firmy budou v prodeji v pokladně ZPRAVODAJSTVÍ Martin Čihula plánuje lesopark nadále zvelebovat a rozšiřovat a rozšiřovat. O podrobnější informace se podělíme se zájemci přímo v parku na informační tabuli. Co chystáte v příštím roce? Ještě během zimy, pokud to počasí dovolí, bychom rádi dokončili strukturu cest a alespoň základní značení. V příštím roce plánujeme další prořezávky náletu a práce, které povedou ke zkrášlení parku. František Urner Popeláři pojedou i na Štědrý den Kontejnery na odstrojené vánoční stromky naleznete v ulicích Sedlčan začátkem ledna. V lesoparku na Cihelném vrchu lákají k posezení nové lavičky. Sedlčanských technických služeb. Pro občany bydlící mimo Sedlčany tuto službu zajišťuje příslušný obecní úřad, upozornil Kolář. Stromky patří do kontejneru Během ledna budou technické služby po městě rozmisťovat kontejnery na odstrojené vánoční stromky. Kontejnery by lidé měli tradičně nalézt před školkou Na Severním sídlišti, na sídlišti Za Nemocnicí, v Olbrachtově ulici a poslední kontejner bude umístěn na Jižním sídlišti v blízkosti Petrklíče. Kontejnery budou umístěny co nejblíže místům s tříděným odpadem a budou určeny pouze na vánoční stromečky bez ozdob, řetězů a háčků. Lidé budou mít samozřejmě možnost odložit svůj stromeček přímo v areálu technických služeb, kde budou stromky následně štěpkovány. Neodkládejte prosím vánoční stromky k popelnicím. Popelářské vozy stromky nesvážejí, nabádá Daniel Kolář. -red- SEDLČANSKO Nezaměstnanost ve středních Čechách v listopadu stagnovala, stejně jako v říjnu činila 5,2 procenta. Na Sedlčansku bylo evidováno 697 uchazečů o zaměstnání, strana 11 Největší nezaměstnanost trápí Milešov a Solenice kteří měli v nabídce 152 volných pracovních míst. Podíl nezaměstnaných osob činil 4,7%. Jaká je nezaměstnanost v obcích na Sedlčansku, vyčtete z tabulky: Obec uchazeči o zaměstnání podíl nezaměst. osob Dublovice 46 6,3% Jesenice u Sedlč. 23 6,4 % Kamýk n. Vl. 42 6,7 % Klučenice 15 4,7 % Kňovice 13 5,5 % Kosova Hora 42 4,8 % Krásná Hora 30 4 % Křepenice 6 5 % Milešov 24 14,1 % Nalžovice 13 3,2 % Nedrahovice 14 4,6 % Nechvalice 20 4,6 % Osečany 13 7,5 % Petrovice u Sedlč. 46 5,1 % Počepice 21 5,7 % Pros. Lhota 14 4,1 % Příčovy 8 3,9 % Radíč 2 1,4 % Sedlčany 195 4,1 % Sedlec-Prčice 81 4,4 % Solenice 34 15,4 % Svatý Jan 24 5,2 % Štětkovice 15 6,6 % Vysoký Chlumec 32 5,4 % Středisko dostalo nový kabátek KRÁSNÁ HORA NAD VLTA- VOU Od září do listopadu pracovali řemeslníci na rekonstrukci místního zdravotního střediska. Jednalo se o zateplení obvodového pláště s výměnou sklepních oken a střešní krytiny včetně klempířských prací. Celkové náklady se vyšplhaly k jednomu milionu třem stem tisícům korun, pěti procentní V krásnohorském zdravoním středisku bude díky nové fasádě tepleji. dotací přispěl Státní fond životního prostředí, osmdesát pět procent bylo hrazeno z Fondu soudržnosti, deseti procenty se podílelo město. To zakoupilo také dva kusy klimatizace do ordinací lékařek. Olga Hadáčková

12 12 strana ANKETA - NEJVÝZNAMNĚJŠÍ SEDLČAŇÁK Vzpomenout si na významnou sedlčanskou osobnost 20. století nebyl problém K Sedlčansku měl blízko i filozof a pedagog František Drtina. SEDLČANSKO Největší Čech, osobnost kraje, osobnost roku, osobnost Sedlčan Od roku 2005, kdy Česká televize pořádala anketu, z níž vzešlo jméno Největšího Čecha, jakoby se s podobnými anketami, ať už v celostátním, krajském, oborovém či dalším měřítku doslova roztrhl pytel. Co stojí za snahou ověnčit jiného vavříny, vyzdvihnout na piedestal jeho činy a veřejně mu poděkovat? Možná současná neklidná doba, v níž se přes všechny novinky, technické vymoženosti a negativní zprávy, valící se na nás z médií, vyplatí ohlédnout se a připomenout stádu někoho, jež svými skutky, postojem či hodnotami ovlivnil své okolí, možná i budoucí generace. Redaktor Vladimír Stibor se dotazoval, koho byste zvolili za nejvýznamnějšího Sedlčaňáka 20. století. Pozitivní je, že všichni dotazovaní si na nějakého slavného rodáka Josef Suk byl bezesporu jedním z nejvýznamnějších Sedlčaňáků 20. století. Na fotografii se spisovatelem Janem Herbenem sedící či toho, kdo na Sedlčansku pobýval a tvořil, vzpomněli. Nedělalo jim problém ani časové rozpětí roky 1901 až Kromě v anketě zmiňovaných jmen bychom mohli připomenout malíře a grafika Bedřicha Horálka, který pobýval na letním sídle nedaleko Prosenice, učitele 1. Základní školy a Gymnázia v Sedlčanech Jana Plačka, sedlčanskou učitelku Marii Kovářovou, malíře Petra Sůsu, autora publikace Sedlčansko-Sedlecko a Voticko Čeňka Habarta, autora Čarodějky z Hodkova Zdeňka Kratochvíla, zakladatele festivalu Sukovy Sedlčany Zdeňka Vlčka, učitele a divadelníka Františka Bilinu, odbojáře v druhé světové válce Bohumila Baxu, redaktora měsíčníku Rolnické listy Antonína Vystyda, odbojářku Annu Kvapilovou, školního inspektora Ludvíka Hellera, pedagoga a filozofa Františka Drtinu nebo astronoma Miroslava Plavce. Úctyhodný seznam osobností, jež proslavily Sedlčansko za hranicemi okresu, co říkáte? A to je jen jeho část, soupis významných osobností ze Sedlčanska eviduje Městské muzeum, stejně jako výročí, jež se váží k jejich životům. Kdo ví, jak se říká, pozitivní příklady táhnou. A třeba bude tento seznam za pár let obohacen o jméno některého z našich současných čtenářů. -red- Kdo je nejvýznamnějším Sedlčaňákem 20. století? SEDLČANY Zjišťovali jsme, koho byste nominovali na největší osobnost Sedlčanska minulého století. Vzpomenout si na osobnost, která by se zapsala do dějin města v posledním století, dělalo některým osloveným jen malé potíže. Miloš Voráček, Hrachov, 63 let Nevzpomínám si na žádné jméno, snad nejvýznamnější osobností tohoto kraje byl mistr rybníkářský Jakub Krčín z Jelčan a Sedlčan, ale ten se narodil mnohem dříve. Nejslavnější primář a vynikající lékař sedlčanské chirurgie Kareš by určitě stál za zmínku, zajímal se o historii, napsal několik divadelních her. Žijeme s manželkou na Sedlčansku teprve od roku 1977, kdy jsme se sem přistěhovali za bydlením z Kladna. Karolína Čabajová, Sedlčany, 21 let Budu chvilku přemýšlet Mrzí mě, že se již zapomnělo na báječného sedlčanského učitele zeměpisu a tělocviku Bedřicha Maršíka, který v minulém století učil také na škole v Počepicích. Měl pohnutý život. Běhával dlouhé tratě, dokonce maratón, cestoval po mnoha zemích Evropy, měl strašně rád Pyreneje a Island. Jeho dcera během dospívání zemřela na leukémii, protože tehdejší režim nedovolil léčit se v cizině, kde by měla naději se uzdravit. A hlavně to byl vynikající pedagog, který i z obyčejného zeměpisu dokázal udělat vzrušující učivo. Mnoho jeho žáků, z nichž už jsou dávno dospělí lidé, na něj dodnes vzpomíná. Josef Žemlička, Obděnice, 75 let Musím hlavně připomenout biskupa Alberta Ladislava Hlada, který působil na Sedlčansku, i u nás na farnosti v Obděnicích. Několikrát byl za své názory vězněn, zemřel v roce A také bych velmi rád vzpomněl na místního rodáka Josefa Čiháka, který to dotáhl až na metropolitního kanovníka Svatovítského. Věnoval se psaní teologické literatury. Zemřel v roce 1960 v Leopoldově ve vězení. Někdy je smutné, že nejlepší osobnosti prožijí tak těžký život a ještě skonají v žaláři. Šárka Polívková, Sedlčany, 37 let Pocházím ze Sedlčan, takže je docela ostuda, že mě příliš významných osobností ze Sedlčanska minulého století nenapadá. Nejznámější je zřejmě hudební skladatel Josef Suk, který zemřel před osmdesáti lety. Dále bych do této kategorie zařadila děkana Františka Bučila, jehož znám z vyprávění, a také nejznámějšího místního skauta, cestovatele a hodného člověka Františka Veselého, Robina, se kterým jsem se potkala osobně. Mohla bych také jmenovat některé místní sportovce, kteří dělají tomuto kraji i městu dobré jméno. Tereza Žirovnická, Kosova Hora, 15 let Za osobnost bych ráda nominovala svou profesorku Evu Blahnovou. Přednáší matematiku a biologii. Jako kantorka je precizní, férová, spravedlivá a také nesmírně pracovitá. Vím, že mnoho jejich studentů se dostalo na prestižní vysoké školy, což se podaří málokomu. Adéla Vyletělová, Sedlčany, 15 let Počkejte, hned si vzpomenu. Určitě bych za nejvýznamnější osobnost Sedlčan zvolila skladatele Josefa Suka. Proslavil nejenom své rodné Křečovice, naše město, ale i celé Čechy široko daleko ve světě. Takových vzácných a geniálních muzikantů bychom si měli vážit. Vladimír Stibor

13

14

15 PORTRÉT strana 15 Sport je dobrý pro tělo i hlavu, říká úspěšný boxer Luboš Raušer Luboš Raušer je téměř sto dvaceti kilový chlap, samý sval, občas nějaké to tetování. Ale strach z něj nejde, usmívá se mile, je galantní. Narodil se v listopadu roku Od narození žil v Krásné Hoře nad Vltavou, kde chodil devět let i na základní školu. Po ní šel na Dubno, nejprve na tři roky na učební obor Elektrotechnik zabezpečovací techniky, pak si udělal i dvouletou nástavbu s maturitou. Neumím ale zapojit ani žárovku, nikdy jsem to nedělal, dodává k tomu s úsměvem. V dětství ho nebavil sport, raději měl jídlo. Dnes je ale velmi úspěšným boxerem. Jako dítě nebyl populární Ve škole nepatřil k oblíbeným dětem. Nebyl jsem moc hubený. Dětem se nelíbí, když vypadáš jinak než ostatní. Dělají si z tebe legraci. V pubertě si uvědomil, že by měl sportovat a začal hrát fotbal. U něj ale vydržel jen pár let. Na učilišti měl problémy se spolužáky, chtěl se umět bránit, udělat si nějaké jméno. V osmnácti letech tedy zkusil v Příbrami box. Nešlo mu to nijak zázračně a trenér ho od něj odrazoval, tak s ním přestal. Po střední škole začal pracovat v Praze jako hlídač v baru, ve dvaceti letech se tam přestěhoval. Dělal silové sporty, závodil v bench pressu. Největším úspěchem bylo třetí místo na mistrovství republiky po zvednutí 205 kilogramů. V té době vážil 140 kilo, měl obrovské svaly, nemohl ani vyjít schody. Kamarád ho pak přivedl zpět k boxu. A Luboš už u něj zůstal. Po ročním trénování thai-boxu měl v roce 2007 první zápas: Asi po patnácti vteřinách jsem porazil mistra České republiky Antonína Duška, bylo to K.O. Luboš zápasil na celosvětové úrovni včetně nejprestižnější asociace thajského boxu IFMA se sídlem v Thajsku. V nejlepší skupině A vyhrál po čtyřech zápasech zlato. Vítězem se stal i na dalších dvou turnajích K-1. Hloupost ho dostala za mříže Pak nastal v Lubošově životě zlom. V opilosti se popral a byl odsouzen ke třem rokům vězení. Nastoupil na Ruzyni, odkud byl po jedenácti dnech převezen na Bytíz. S touto životní epizodou se netají. Byl jsem opilý, udělal jsem hloupost. Ve vězení si člověk uvědomí, že je zbytečné trávit čas někde zavřený v jedné cele. Teď, po více než pěti letech od propuštění, pije Luboš alkohol jen výjimečně. Má jiný život. Tráví ho v tělocvičně a v práci. Trénuje thai-box, zápasí. Nikoho nenapadá, neuráží. A to samé očekává od ostatních. Od thai-boxu přešel na kickbox: Thai-box je nejvíc kontaktní, hodně tvrdý. Můžeš mlátit loktama, držet soupeři hlavu a mlátit ho kolenama. Loket nemá ochranu, je to nebezpečné, dá se rozbít hlava. Navíc v mojí váze není moc zápasů. Kick-box je rychlejší, nesmí se chytat, nesmí se použít loket, jen se kope a mlátí. Většinou se během zápasů nic nestane, kromě maličkostí jako je zlomený nos nebo natržené obočí, protože proti sobě stojí dva na stejné úrovni a vědí, jak se chránit. Úspěchy sklízí po celém světě Bohužel Luboš za sezónu pět zápasů nestíhá, což by bylo optimální, ale kvůli četným zraněním většinou pouze tři. Občas se zraní i protivník a zápas se musí zrušit. To se v nedávné době stalo s Petrem Vondráčkem, asi největší hvězdou tohoto sportu, který si poranil vazy v koleni. Místo toho se pátého prosince uskutečnil zápas s mistrem Litvy Mintasem Rimdeikou. Bohužel to byla hrůza, prohrál jsem na body, ohodnotil zápas. Za svůj největší životní úspěch považuje Luboš vítězství na amatérském mistrovství České republiky, Evropy i světa, profesionální titul mistra České republiky CMTA (Česká Muay Thai Asociace) a titul mezinárodního profesionálního šampiona WFCA (World Full Contact Association). Minulý rok koncem listopadu jsem přišel o cenný evropský profi titul WFCA na body s holandskou hvězdou Brianem Dowesem, lituje Luboš. Na tuzemských zápasech ho doprovází maminka s tetou. Mezi Čechy prý je velká rivalita, osobní problém má s Petrem Vondráčkem. Naopak kamarádem v branži je Jan Soukup, jeden z nejlepších karatistů světa: V létě jsme spolu zápasili, prohrál jsem na body. Známe se deset let, čtyři roky jsme spolu trénovali. Pak odešel do Japonska, kde je legendou, uctívají ho tam jako poloboha. Nikdo jiný z Evropy se tak daleko nikdy nedostal. Luboš se podle svých slov nemohl do zápasu dostat, neměl chuť kamaráda porazit. Teď má za sebou čtyřicet zápasů. Třicet jich vyhrál, z toho osmnáct K. O. (knokaut), deset prohrál. Nejvíce si váží skalpu Sašy Polugiče, mistra Evropy a světa WAKO (World Association of Kickboxing Organizations), majitele titulu WFCA a vítěze dalších evropských a světových pohárů. Jsem jediný Čech, který ho porazil, doplňuje Luboš. Ve své kariéře by chtěl ještě dosáhnout na profesionální titul mistra světa. Vzhledem ke svému zdraví si dal ale limit padesáti zápasů, pak skončí. Má operovaná kolena i oko. Délku své budoucí kariéry odhaduje na dva a půl roku. Kvůli úrazu musel před měsícem zrušit i galavečer v Liberci. Procestoval kus světa Líbí se mu ve Středomoří, nejvíc v Itálii a Chorvatsku, také v Portugalsku, ale žít by tam nechtěl. Netouží ani po Americe, spokojený je v Čechách. My si v Čechách nemůžeme moc stěžovat, žijeme si hodně dobře, jinde se tak dobře nemají. Rusko je tragické místo, v Kazani nemají ani bankomaty, je tam velká zima. Thajsko, to je špína, vojáci, prostitutky Byl jsem na mistrovství světa v Bangkoku. Jedině život v Holandsku si umí představit, i když je tam draho. Byl i v Turecku, Německu, Polsku, Slovensku, Rakousku. Měl se podívat i na tři týdny do Surinamu, ale nestačili mu vyjednat vízum. Trénoval v Bělorusku, před důležitými zápasy rád trénuje v nejlepším klubu na světě, v holandském Utrechtu. Aktuální situace ve světě ho silně znepokojuje. Nepovažuje se za nacistu, fašistu. Za svou kariéru poznal mnoho černochů i muslimů. Jezdím trénovat do Holandska, kde jsou týmy plné rozmanitých lidí. Když se někdo chce přizpůsobit, tak ať tu je. Když se nechce přizpůsobit, tak ať sem neleze. Když my jedeme jinam, taky se musíme přizpůsobit. Nelíbí se mi dnešní situace a nelíbí se mi, že je skoro válka, vysvětluje svůj postoj. Touha je zázrak Při nástupu na zápas si pouští písničku od Daniela Landy Touha je zázrak. To je moje heslo. Když něco chceš, jdeš si za tím. Pak dokážeš i věci, které bys předtím nečekal. Miluje zvířata, doma má dva bílé psy, anglického bulteriéra a stafordšírskou bulteriérku. Chodím s nimi minimálně na dvě hodiny denně ven, alespoň na hodinu do lesa. Jsou to hrozně hodní mazlové, pořád chtějí někoho olizovat. Do budoucna se plánuje živit jako trenér. Chtěl by si zařídit tělocvičnu na kick-box, časem třeba k sobě vzít i trenéra klasického boxu. Problém vidí ve financování a v místě, protože v Příbrami jsou takové kluby dva, v Praze je jich mnoho. V bytě v Praze žije sám, o víkendu jezdí k rodině. Doma moc času netráví, moc toho ani nenaspí. Když přijde večer unavený, jen leží a odpočívá, televize ho nebaví. Žije sportem a psy. Sport je super i na hlavu, vyplavit endorfiny. Zpotíš se a je ti líp. Pak se jdeš projít po městě, vidíš tlusté děti a lidi vypadající staře. Je to o přístupu člověka. Když se chceš zničit, tak se zničíš. Spousta lidí říká, že nemá čas, pak si stěžuje na vysoký cholesterol a cukrovku, ale půl hodiny najde každý. Stát platí za nemoci lidí, kteří se sebou nic nedělají. Já nejsem nemocný, hýbu se, jím vitamíny, jím zdravě, jsem v pohodě, prozrazuje recept na spokojený život boxer. Důležité je podle něj zdravě jíst, hýbat se a najít si něco, co člověka baví. Holky chtějí být hubené, drží diety, ale nesportují, takže je to všechno špatně. Já jím často a hodně, mám firmu, která mi dodává vždy jídlo na další den. To je super, libuje si. Olga Hadáčková

16 16 strana SEDLČANSKÉ PODNIKY KDS Sedlčany, nožířské výrobní družstvo, si připomene 65. výročí svého založení SEDLČANY Na přelomu prosince a ledna oslaví KDS Sedlčany, nožířské výrobní družstvo, 65. výročí svého založení. Družstvo se v průběhu desetiletí stalo předním výrobcem kvalitního nožířského zboží známým nejen v České republice, ale i ve světě. Tradice nožířství na Sedlčansku je dlouhá, poprvé byla písemně doložena již na konci 16. století, tedy v dobách, kdy oblast spadala pod panství Jakuba Krčína z Jelčan, regenta rožmberského a nejznámějšího českého rybníkáře. Od 18. století je pak zaznamenán v cechovních knihách významný nožířský rod Rebců, jehož potomci stáli i u zrodu KDS Sedlčany. Samotné nožířské výrobní družstvo bylo v Sedlčanech založeno jako Oblastní lidové kovodružstvo 27. prosince 1950 v důsledku probíhajícího znárodňování. Základem sedlčanského kovodružstva se staly firmy Vilém Rebec, výroba nožů v Sedlčanech, a Vladimír Říha, nožířství Benešov, jejichž výrobní programy i zásoby materiálu družstvo převzalo. 100 milionů kusů žiletek ročně I přes náročné začátky, kdy se družstvo potýkalo s nedostatkem finančních prostředků i výrobního materiálu, se dařilo velmi rychle vytvářet a dále upravovat výrobní program. Na počátku 50. let v družstvu pracovalo 47 lidí a objem výroby dosahoval 1,3 milionu korun ročně. Do roku 1958 se počet zaměstnanců zvýšil již na 400 a podnik opouštělo 120 druhů výrobků, mezi něž patřily do začátku 60. let i holicí žiletky, kterých družstvo vyrobilo na 100 milionů kusů ročně. Z původně malých nožířských dílen se KDS přestěhovalo do nového Učňové ve školních dílnách Odborného učiliště KDS v 60. letech 20. století Budova KDS Sedlčany v Sedlecké ulici areálu, který se postupně rozrůstal o další výrobní a provozní budovy. Nedostatek kvalifikovaných nožířů vedl KDS k založení odborného učiliště v Červeném Hrádku u Sedlčan. Výuka na Červeném Hrádku byla zahájena v roce 1955, na přelomu 60. a 70. let se pak učiliště přesunulo do nově vybudovaných objektů v rámci sedlčanského areálu KDS. Učiliště připravovalo pracovníky z řady učebních oborů nejen pro potřeby KDS, ale i pro další výrobní družstva a státní podniky. Zřizovatelem odborného učiliště byl až do systémových změn v české vzdělávací soustavě a transformace škol na počátku 90. let Svaz českých a moravských výrobních družstev, ústřední orgán českého výrobního družstevnictví. KDS svými nožířskými výrobky zásobovalo nejen většinu domácností i podniků v tehdejším Československu, ale velmi úspěšné bylo i na zahraničních trzích. Růst družstva i rozšiřování výrobního programu pokračovaly až do roku V tomto roce mělo KDS již 620 zaměstnanců, objem jeho výroby dosahoval úctyhodných 113 miliónů korun ročně, čímž se řadilo mezi největší podniky v regionu. Družstvo mělo rovněž síť vlastních prodejen. Nože ze Sedlčan krájí v Japonsku i v Mexiku Politické a společenské změny po roce 1989 výrazně zasáhly většinu významných podniků té doby a ani KDS nebylo výjimkou. Proces transformace družstev a přerušení stávajících obchodních vazeb, postupná ztráta podstatné části zahraničních trhů a následný příliv levného zahraničního zboží, často nevalné kvality, způsobily KDS nemalé ekonomické problémy. I s těmi se však družstvo dokázalo vyrovnat a postupně se přetransformovalo do současné podoby, do moderní firmy schopné fungovat v dnešním vysoce konkurenčním prostředí. I přes snížení objemu výroby a výrazné zredukování počtu zaměstnanců se výrobní program KDS rozšířil na současných více než 450 druhů výrobků, především ze sortimentu kuchyňských a řeznických nožů, kuchyňského, řeznického, hygienického a zahradnického náčiní a speciálních nožířských výrobků. I ve 21. století tak zůstává KDS největším ryze českým výrobcem kvalitního nožířského zboží v České republice, který může ve své oblasti díky vysoké kvalitě výrobků Strojní leštění polotovarů nůžek v 70. letech 20. století a příznivým cenám konkurovat i významným světovým výrobcům. Výrobky z KDS naleznete v domácnostech na Slovensku, v Německu, Maďarsku a Polsku, stejně jako ve Francii, Chorvatsku, Bosně, Rusku, Bělorusku, a dokonce i v Japonsku, Mexiku, Chile, Izraeli či Austrálii. Dnes KDS prodává své výrobky ve třech podnikových prodejnách a za pomoci webových stránek, prezentuje se na veletrzích a výstavách, kde informuje také o na trh nově uváděných výrobcích. Letos na podzim to byly například nové řeznické nože s rukojeťmi z exotického dřeva Bubinga. S dobou se družstvo snaží jít i co se týče moderních obalů výrobků. Kromě nových výrobků KDS provádí ve svých dílnách profesionální broušení a servis veškerých nožířských výrobků. Díky vlastní nástrojárně jsou zaměstnanci KDS schopni vyrobit i nestandartní výrobky, dodává obchodní náměstek KDS Sedlčany Jiří Boroň. Pavel Stach

17 INVESTIČNÍ POČIN strana 17 Soukromá škola z Prahy investuje v Chotěticích a pomáhá k rozvoji osady Jedna z nových budov chotětického areálu CHOTĚTICE U SEDLCE-PRČI- CE Vesnice s osmašedesáti obyvateli se může od října letošního roku pochlubit veřejným víceúčelovým hřištěm na malou kopanou, nohejbal, volejbal, tenis a streetbal. Hřiště je součástí sportovně rekreačního areálu Dvůr Chotětice a za pomoci dotace z Regionálního operačního fondu Střední Čechy ho vybudoval Sportovní klub Český Merán. Po vybudování a otevření Dvora Chotětice v roce 2013 je hřiště další velkou stavbou v osadě mezi Sedlcí-Prčicí a Heřmaničkami. Na podrobnosti o sportovně rekreačním areálu jsme se ptali předsedkyně SK Merán Tamary Krčmářové. Jste zároveň ředitelkou soukromé pražské Střední školy managementu a služeb, která realizovala výstavbu areálu Dvůr Chotětice. Není zrovna obvyklé, aby škola vybudovala, vlastnila a provozovala takový objekt Naše škola hledala místo, kam by mohli jezdit naši studenti na sportovní a rekreační pobyty. Vzhledem k oborům, jež je možno na naší škole studovat a zakončit buď výučním listem, nebo maturitou, jsme hledali také takové místo, kde by část našich studentů mohla vykonávat praxi a kde by bylo možné zřídit jezdeckou stáj. Jedním z našich studijních oborů je totiž obor Management sportu, zaměřený na jezdectví. Bývalý chotětický statek jsme nakonec shledali jako vhodné místo k vybudování zázemí pro naše aktivity. Vzdálenost od Prahy je už sice hraniční, ale k usedlosti bylo nabízeno 78 hektarů souvislých pozemků, což pro nás bylo rozhodující. Na místě původního statku vyrostly nové budovy. To muselo být velmi nákladné? Bez dotačních prostředků bychom si výstavbu areálu nemohli dovolit. Původní statek převzalo po roce 1948 JZD, původním majitelům byly objekty a pozemky vráceny v restituci již značně zchátralé. Po roce 1990 do statku investováno nebylo a vzhledem ke stavu jednotlivých budov bylo poté, co jsme statek koupili, rozhodnuto o demolici. Zachovaná mohla být pouze stáj. V roce 2010 se začalo s budováním nového zázemí, v roce 2012 obě budovy stály. Jak se na příchod soukromé školy do Chotětic dívali místní? Musím říci, že se nám od začátku dostalo kladného přijetí. Statek byl skutečně v neutěšeném stavu a hyzdil centrum osady. Myslím, že Chotěticím naše aktivita prospěla. Realizovali jsme také za pomoci Operačního fondu životní prostředí obnovu části zabahněných a zničených luk, což okolí osady také pozitivně pozměnilo. Iniciovali jsme založení sportovního klubu, jehož členy jsou i místní a vyvíjeli jsme aktivitu, jež vedla k vybudování víceúčelového hřiště, opět za pomoci dotace, v hodnotě téměř šesti milionů korun. Zjistili jsme totiž, že malým vesnicím chybí zázemí, místo setkávání. Tím se hřiště stalo je kdykoli komukoli přístupné, stačí si jen donést základní sportovní vybavení, například míč. Hojně ho využívají místní děti. Čím nyní areál disponuje? Jsou to dva objekty, jedna budova je certifikovaný Konferenční sál s kapacitou sto míst k sezení lze využít i jako jídelnu. V Chotěticích se dobře cítí i hendikepovaní. tříhvězdičkový hotel***, ve druhé budově je konferenční sál, kanceláře, ubytování pro personál a technické zázemí, dále k areálu patří asfaltová cesta, parkoviště, vybudována byla čistírna odpadních vod, objekt je vytápěn tepelnými čerpadly. Nově je k dispozici hřiště a k zemědělské činnosti využíváme polnosti a louky, náležící k areálu. Pěstujeme ječmen, oves, pšenici a žito hlavně pro vlastní potřebu. Chováme totiž ovce, koně, oslíky a lamy. Funguje Dvůr Chotětice po celý rok? Dvůr využíváme nejen pro potřeby naší školy, sportovní a jiné kurzy nabízíme i dalším školským zařízením, k pořádání táborů a škol v přírodě a sportovních kurzů a také veřejnosti. Jsme přizpůsobeni také k pobytům hendikepovaných. Kapacita budov je sedmdesát míst, zajišťujeme jak ubytovací, tak stravovací služby. V jedné z budov je konferenční sál V říjnu bylo dokončeno víceúčelové hřiště pro veřejnost. s kapacitou sto míst. Zatím se nám bohužel nedaří objekt plně obsadit v podzimních a zimních měsících. V sezóně se o chod areálu stará pětičlenný personál, v zimních měsících hlavně správce. Co pro školu vybudování areálu znamená? Uvědomujeme si, že je to velký závazek do budoucna. Provozování areálu stojí nemalé finanční prostředky. Naše škola má tři sta studentů a u nich se pobyty v Chotěticích setkaly s příznivými reakcemi. Naše škola dříve musela tyto pobyty objednávat u různých poskytovatelů služeb a ne vždy jsme byli spokojeni se stravováním, ubytováním nebo s cenami. Takto jsme schopni našim studentům nabídnout odpovídající servis, za nějž jsme sami zodpovědní. Provozujeme ještě podobným způsobem rekreační středisko Bílá vrána v Jizerských horách, takže jsme věděli, do čeho jdeme. Jakým směrem budete vyvíjet další aktivity? V Chotěticích máme ustájeny chovné klisny s hříbaty. Rádi bychom sem přestěhovali i naše jezdecké koně a v rámci Sportovního klubu Český Merán zřídili jezdecký oddíl. K tomu bude třeba zajistit odpovídající zázemí hlavně vybudovat jízdárnu. Chtěli bychom do budoucna pořádat i jezdecké soutěže. Jana Spálenková

18 18 strana BEJVÁVALO Marie Šťastnová z Božetína za války před Vánocemi dovezla husu do Prahy v pořádku Jsem starý muž, jemuž estetično není cizí, proto miluji skvělou televizní zábavu s názvem StarDance. Diváky budou zřejmě ženy a nepochybně některým i ukápne slzička, když vypadne některý z jejích favoritů. Znám i muže, jež taneční seriál sledují, ale ti mi připadají spíše, jako kdyby sázeli na koně nebo tipovali, které mužstvo postoupí do čtvrtfinále, semifinále či finále, případně bude-li to s výsledkem 2:1 nebo 3:0. Nevím, kolik diváků je mého ražení. Já jsem v tomto případě beznadějný romantik. Víření krásných SEDLEC-PRČICE/BOŽETÍN Současné Vánoce představují pro nás všechny svátky hojnosti a také jsou ve znamení sledování televizních pohádek a návštěv příbuzných. Jak ale lidé na Sedlčansku prožívali nejkrásnější svátky roku v průběhu druhé světové války? Mnozí z nich je trávili mimo svůj domov a těšili se, až se vrátí na svoje známá místa. Další zažívali dramatické situace, při nichž šlo o život. Pětaosmdesátiletá Marie Šťastnová v současné době žije v Sedlci-Prčici v pečovatelském domě a chalupu má v Božetíně, odkud pochází. Až donedávna tam dojížděla na motorce, ale teď v zimním období ji uzamkla. S Marií Šťastnovou jsme si povídali, jak trávila Vánoce za války. Kde jste trávila v dětství vánoční svátky? Doma v Božetíně v naší chalupě. Když začala válka, bylo mi devět let, a když skončila, patnáct. Přestože tehdy nebyla lehká doba, na vánoční svátky dodnes vzpomínám ráda. Maminka začala den před Štědrým dnem péct v peci vánočku. Na Štědrý den jsme měli kubu, bramborový salát, a protože tatínek byl rybář, nechyběl ani kapr. Jako deseti až dvanáctiletá holka jsem nosila v noci rybářům občerstvení. Maminka uvařila baňku černého kafe s kapkou rumu, a když rybáři lovili v lesích pod Liběnicemi rybník, tak tam měli stan a hlídali, aby voda pravidelně odtékala. Když jsem k rybníku přišla, zabalili mě do starých kožichů, pili to kafe, a já jsem byla ráda, že nemusím jít druhý den do školy. Panu učiteli jsem ale musela přinést kapra, aby mi to odpustil. Kolik sourozenců jste měla a co jste dostávala pod stromeček? Já jsem se narodila jako pátá holka a byla jsem nejmladší. Maminka mě měla, když jí bylo bez dvou let padesát. Za války jsme ale byly už jenom tři. Sestry mi pod stromeček pletly rukavice, ponožky, a protože jedna z nich pracovala v Praze, Marie Šťastnová se každý rok před Vánoci v sedlčanském muzeu stává pohádkovou babičkou. děvčat a urputná snaha soutěžících pánů při sambě, rumbě, salse a ča-če mě vtahuje do děje. Amatérům pod vedením profesionálů se tanec daří. Já za ně trpím, aby neudělali chyby, některý nezaškobrtl nebo dokonce neupadl, aby partner při zvedačce nepustil partnerku Moje já se chvěje trémou místo tanečníků samotných a mám radost, když se jim tanec povede. Je to pro mě báseň tanečního pohybu, v níž je i jistý podíl erotiky. Bez ní by to byla suchařina. Erotika prostě k tanci odjakživa patří. Jen cynik a barbar může přivezla mi i kabelku. Byla sice z papíru, ale měla jsem z ní velkou radost. Jednou jsem dostala i holínky, které se však ztratily. Protože jsem potom hodně brečela, museli mi je vrátit. Ráda také vzpomínám na knížku, která se jmenovala Odlétají čápi. Už ani nevím, kdo ji napsal, ale moc ráda jsem si v ní četla. Dodržovali jste o Vánocích ve vašem dětství některé ze starých zvyků? DOŠLO DO REDAKCE o těchto tanečních večerech mluvit s pohrdáním, protože těchto výkonů sám není fyzicky schopen a není také schopen se emocionálně vcítit do urputné snahy soutěžících po krásném, ladném pohybu a partnerském souladu. Soutěžící totiž dokazují, že je možné, aby se amatér dostal až k profesionální hranici tance, měl z toho radost a tu přenášel i na diváky. Pravda, jeden pár, jemuž jde tanec méně, v soutěži zůstal díky mnoha příznivcům, kteří mu zřejmě jako báječnou recesi poslali svůj hlas. Kdyby měl tanec surrealistické provedení, bylo by zde Zamyšlení nad televizním pořadem StarDance na místě. Bezbřehá recese hlasujících diváků, dovedená až k vítězství zmíněného páru, by mohla záměr tvůrců této soutěže téměř zničit a také dehonestovat snahu a zejména umění zbylých dvou párů, které o vítězství nepochybně soutěží. Prostě: nebylo by to fér Ale nemám vůbec zášť proti zmíněnému páru, jsou mi sympatičtí. Závěrem chci říci, že StarDance je báječný pořad České televize a nepochybně zábavnější než jeho anglický originál. I Marek Eben přiznal, že je rád, že soutěž znovu, a nutno říci, že skvěle, s Terezou Kostkovou, Ani ne. Před večeří jsme se pomodlili a chodili jsme také na půlnoční. Stromeček u nás musel být a já jsem byla tak zvědavá, že jsem jednou vylezla na půdu a den před Štědrým dnem jsem jej tam našla položený na podlaze. Holky mi řekly, že teď už ježíšek nepřijde, protože jsem ho vyplašila. Já jsem byla zklamaná, ale nakonec pro mě všechno dobře dopadlo. Za války nám posílali příbuzní z Prahy čokoládovou kolekci a za to od nás dostávali vykrmenou husu. Já jsem ji jako čtrnáctiletá jednou k nim vezla. Do vlaku přišla kontrola německých vojáků a já jsem měla desetikilovou husu pod sebou v tašce. Měla jsem zalepené oko, a tak jsem jim řekla, že jedu na ošetření do Prahy. Že mám ale pod sebou husu, jsem zamlčela. Tehdy jsem se ani moc nebála, neuvědomovala jsem si, co by se mohlo stát. Bylo mi čtrnáct a nebezpečné mi to nepřišlo. Zažila jste za války ještě nějakou další nebezpečnou chvíli? Při dojíždění na převazy jsem zažila dva nálety. Jeden z nich byl na vlak, když jsem jela domů. Spala jsem v Nuslích a tu noc byl nálet na Prahu. Celá nuselská ulice byla rozbitá a zůstaly v ní stát jenom dva domy. Z toho našeho zůstala půlka a sousední zůstal celý. Ráno jsme museli čekat, až nás odkopou, abychom mohli vylézt. Druhý den jsem jela domů, přijela jsem do Říčan a vlak se zastavil. Vyhnali nás z něj, protože na vlak začali nalétávat kotláři. Třísky a kusy dřev létaly všude kolem, my jsme leželi na náspu a mně se naštěstí nic nestalo. Přijela jsem do Ješetic ve dvě hodiny v noci, a když jsem šla po silnici domů, najednou Halt! Zastavili mě dva Němci, protože na Sedlecko-Prčicku přistáli dva parašutisté, a oni hlídali cesty. Já jsem se ve škole učila německy, a tak jsem jim řekla, že jedu z nemocnice. Pustili mě, ale po dvou stech metrech mě zastavila další hlídka. To už jsem se ani nebála. Domů jsem přišla o půl třetí nad ránem. V životě mi celkem sedmnáctkrát stála za zády smrt, a tak jsem tyto příběhy sepsala do knížky, které jsem dala název Nedokonané karamboly paní Smrtky. Jak trávíte Vánoce v současné době? Na Štědrý den jsem sama, ale nijak mi to nevadí. Boží hod vánoční trávím s našimi mladými v Sedlčanech. -dav- uvádí. Nedovedu si to bez nich představit. Osvědčená porota, která skvěle hodnotí výkony soutěžících, nádherné kostýmy, které určitě nebyly levné Nebude to pro televizi levná záležitost. Ale tento pořad nám dává zapomenout na krvavé kvasící dění kolem nás a nechává nás chvíli si odpočinout od všech možných nikdy nekončících komerčních seriálů plných intrik, krve, vražd a nepravostí. Vážím si všech, kteří souhlasili se svou účastí v této náročné soutěži a po mnohaměsíční dřině nesli svou kůži na trh. Z. J. Hrůša, Sedlčany

19 Přijmu dva pomocné dělníky (spolehlivé) na HPP i brigádu. Od 4. ledna 2016 Tel.: ZD Krásná Hora nad Vltavou, a. s. přidružená výroba v Petrovicích nabízí výhodný nákup baterie auto i moto značky YUASA, FAAM, SZNAIDER motorové oleje pro benzínové i naftové motory - syntetické i minerální motorové oleje pro dvoudobé motory a motorové pily, křovinořezy, sekačky převodové a hydraulické oleje v obalech i stáčené do vlastních nádob plastická maziva na ložiska, čepy, pouzdra, řetězy brzdové kapaliny, směs do ostřikovačů, destilovanou vodu hadice hydraulické, vzduchové, palivové, horkovodní, olejové hadice na propan-butan, acetylen, kyslík, zahradní spirálové hadice na huštění pneumatik včetně měřáku hadice na mycí agregáty typu WAP, KÄRCHER a podobně rozvaděče na štípačky, manometry, kulové ventily, mazací lisy rychlospojky, šroubení, spony, těsnění Al, Cu koncovky hydraulických a vzduchových hadic Najdete nás v Petrovicích v areálu zemědělského družstva - přidružená výroba Tel.: , pv.petrovice@tiscali.cz, Krásnohorská elektro s.r.o. nabízí pracovní místo: PROJEKTANT požadavky: min. SŠ vzdělání elektrotech. směru, znalost práce s PC (MS Office - Word, Excel), řidičský průkaz skupiny B nástup 1/2016, mzdové podmínky po dohodě životopis zasílejte na: lida@krasnohorska.cz mob.: Kuželová Lída Koupíme za výhodné ceny zemědělské a lesní pozemky i vytěžený les Kupní cenu, stanovenou dohodou, vyplácíme v hotovosti při podpisu smlouvy. TPK, spol. s r. o. hledá pro svůj závod v Sedlčanech vhodné kandidáty na pozici: PRACOVNÍK DO VÝROBY SÝRŮ Požadujeme: Výuční list nejlépe v potravinářském oboru Praxe na obdobném místě výhodou Svědomitost, zodpovědnost Nabízíme: Zajímavou a perspektivní práci se zázemím francouzské společnosti SAVENCIA. Tréninky, školení, vzdělávací programy. Možnost profesního růstu v rámci společnosti. Zaměstnanecké výhody. Motivační mzdové ohodnocení dle zkušeností. Místo výkonu práce: Sedlčany Nástup: možný ihned V případě, že se cítíte osloveni touto nabídkou a chtěl/a byste se aktivně zapojit do práce této významné potravinářské společnosti se zahraniční účastí, zašlete strukturovaný životopis na následující kontakt: TPK, spol. s r.o., oddělení lidských zdrojů, kontaktní osoba: Jitka Žaková jitka.zakova@sedlcansky.cz telefon: , mobil: GEODET ING. MICHAL JARŮŠEK - geometrické plány - polohopisné a výškopisné plány - vytyčení vlastnických hranic - vytyčení staveb - a další Vojkov 98 Tel.: Vrchotovy Janovice info@geodetjarusek.cz Tradiční český výrobce vysoce kvalitních nožů, nůžek a dalšího nožířského zboží. Navštivte náš e-shop na Česká správa nemovitostí, investiční a dřevařská k. s. Vysoký Chlumec 76 Tel.: , Fax:

20 20 strana VYSOKOŠKOLSKÝ FENOMÉN Zdeněk Šimeček je s uplatněním absolventů Gymnázia a obchodní akademie spokojený Zuzana Trachtová s romskými dětmi v Kladně SEDLČANY Gymnázium a obchodní akademii v Sedlčanech opouští každoročně více než osm desítek absolventů. Přihlášek na vysoké školy si mohou podat, kolik chtějí, a tak se většina hlásí na více škol, čímž zvyšuje pravděpodobnost svého přijetí. Dlouhodobá statistika tak vypovídá o téměř stoprocentní úspěšnosti. Naši absolventi gymnázia se dostávají na vysoké školy bez problémů, většinou všichni ze třídy, eventuálně se jeden rozhodne pro práci v zahraničí. Někdy student na vysokou školu nenastoupí a rok studuje jazykovou školu, anebo se věnuje nultému ročníku vysněné fakulty, dodal k tomu Zdeněk Šimeček, ředitel školy. Častý je výběr ekonomického zaměření, chlapci si volí i stavební, lékařské, chemické či informatické obory. Děvčata preferují pedagogiku, práva, humanistiku, filozofii. Pedagogové gymnázia se snaží uchazeče upozornit například na to, že při studiu lékařství nepotřebují jen biologii, ale i fyziku a chemii, na VŠCHT je potřeba výrazná znalost matematiky, na technice potřebují rozumět fyzice. Zdeněk Šimeček se může pochlubit ale i méně tradičními obory absolventů školy: Gymnazisté studovali nebo dosud studují například herectví, design, pravěkou archeologii, archivnictví, divadelní kritiku, psychoterapii. Neobvyklými studijními jazyky jsou čínština, arabština, romština a rumunština. Máme vynikající vědce, špičkové lékaře, primáře okolních nemocnic, vyhlášené právníky, docenty i profesory univerzit doma i v zahraničí, poradce různých ministrů, ředitele škol, pracovníky vyslanectví, letce, letušky, sportovní reportéry, redaktory novin i časopisů, šikovné ekonomy, bankéře, makléře, počítačové odborníky a podnikatele, majitele úspěšných firem. Občas na televizních obrazovkách vidíme vedoucího pracovníka archivu Kanceláře prezidenta, pracovníky Ústavu totalitních režimů, správce hmotných rezerv České republiky, hlavní hygieničku, humanitní pracovníky U studentů obchodní akademie převládá méně pestrý výběr praktičtějších vysokých škol. Nadpoloviční počet absolventů obchodní akademie se každoročně na vysoké školy dostane a mnozí studenti jsou velmi pracovití a také úspěšní ve své současné kariéře. Máme ředitele firem, daňové poradce, špičkové účetní, úspěšné podnikatele. V televizních obrazovkách je nejčastěji vidět Martin Janeček, který je absolventem vůbec prvního ročníku obchodní akademie a udělal zatím největší kariéru. Pracuje totiž jako ředitel Generálního finančního ředitelství, doplňuje Zdeněk Šimeček. Není výjimkou, že absolventi navštíví bývalou střední školu kvůli konzultaci, zapůjčení odborné literatury nebo doučování. O dráze mnohých se ale vyučující dozvídají až na třídních srazech, výročích školy nebo také sociálních sítích. Škola má ale obecně dobré jméno, jen málo absolventů zůstane bez práce. Jednou z úspěšných absolventek gymnázia je i Zuzana Trachtová Letos v listopadu promovala na Univerzitě Karlově v Praze, kde vystudovala na Fakultě humanitních studií magisterský obor Obecná antropologie integrální studium člověka. V příštím roce ukončí studium oboru Romistika na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Narodila se v červenci roku 1988, na základní školu chodila v Krásné Hoře nad Vltavou, kde vyrůstala. Dále pokračovala na sedlčanské gymnázium, kde absolvovala v roce Od té doby žije v Praze. Vyzkoušela si ale život i na jiných místech světa. Strávila dvě léta na poloostrově v Severní Karolíně a také si užila studentský život během stáže na Univerzitě Etvase Loranda v Budapešti. Obecně je pro ni cestování jednou z životních priorit, které hodlá být věrna i do budoucna. Ideálně bych projela svět stopem a využívala couchsurfing, což je velmi příhodný styl cestování, když plánujete zůstat dlouhodobě v neziskovém sektoru, říká. Během studia se začala věnovat problematice národnostních a sociálně znevýhodněných menšin, tématu genderu, diskriminace, rasismu a násilí. Aktivně se účastní akcí proti nerovnostem ve společnosti, a to jak v České republice, tak i v zahraničí. Účastnit se demonstrací považuji za určitou občanskou povinnost. Obzvláště v dnešní době, kdy se společnost radikalizuje, vysvětluje. Během studia romistiky začala také jezdit do romských osad na Slovensko. Nejprve jako dobrovolnice s Člověkem v tísni, pak už jako výzkumnice, kdy se zabývala tématem předsudků a diskriminace. Dlouhodobě se věnuje výzkumu s romskou mládeží, na což napsala i diplomovou práci s názvem Bitky romských teenagerů kulturní modely násilí. Několik let působila v organizaci Člověk v tísni jako dobrovolnice, kdy doučovala romskou holčičku v sociálně vyloučené lokalitě a pomáhala v nízkoprahovém klubu pro děti ze sociálně vyloučených lokalit. V roce 2014 nastoupila jako profesní poradkyně na kladenské pobočce organizace Člověk v tísni a následně si vyzkoušela i pozici koordinátorky předškolního klubu a mediální koordinátorku. Na práci v Kladně, i přesto, že musím z Prahy dojíždět, mě láká právě fakt, že jsem v přímém kontaktu s lidmi, kteří žijí v sociálně znevýhodněných podmínkách. Práce ve vyloučených lokalitách Zuzana Trachtová na ostrově Lesbos se zachráněným syrským dítětem je velmi autentická a hlavně považuji přímou pomoc za velmi významnou. Kromě pracovních aktivit zvládá ještě mnoho dalších. Například nocovala na podporu lidí v bytové nouzi před Ministerstvem práce a sociálních věcí. Taková aktivita je pro mě důležitá v kontextu mé práce. Bytová nouze je tíživým problémem lidí, se kterými jsem v každodenním kontaktu. Navíc mám ráda otevřené projevy občanské angažovanosti, tedy vážně si tam přijít lehnout, dodává k tomu. Před časem se zapojila do pomoci uprchlíkům. Nejprve strávila několik dní na přechodu ze Srbska do Chorvatska, na konci listopadu byla na misi na ostrově Lesbos: Jako první český tým jsme se snažili zmapovat situaci, zjistit, kde je naše pomoc třeba, a vytvořit podmínky pro další skupiny českých dobrovolníků. Takové zkušenosti po příjezdu zpět do každodenní reality prakticky poníží většinu běžných starostí na malicherné, což je příjemné, dodává. Olga Hadáčková

21 HRACHOV Každý z nás má nějakého koníčka. Někdo sbírá známky, jiný včelaří a další zase rybaří. Někdo se svým koníčkem rád pochlubí, jiný o něm příliš nemluví. Třeba stavitel menhirů Pavel Bartl z Hrachova. Kdy jste se začal zajímat o menhiry? O menhiry jsem se začal zajímat zhruba před dvaceti lety. Zajímaly mě zprvu kamenné křížky, čím starší tím lepší. Dále kameny s mísami, různé zajímavé skalky a kamenná uskupení. Poznatky jsem si doplňoval z odborných knih, jako jsou České megality a Keltové v Čechách nebo z Habartova Sedlčanska, Sedlecka a Voticka. Dále to pak bylo jít stylem po čuchu. Prvopočátečním iniciátorem mi byl Pepa Pištěk. S ním, mými dvěma syny a ženou jednoho z nich jsme prolézali krajinu a nacházeli tu menhiry stojící, nebo padlé. A dali se do stavění. Kolik let to už děláte? První postavený kus stojí u Milevska od 30. srpna Tedy více jak šestnáct let. Co je vlastně menhir? Mnoho lidí si myslí, že vezmou jakýkoliv kámen a dají ho bez rozmyslu, kam se jim to líbí. S myšlenkou jak je to hezké. Výsledkem je pak pouze postavený kámen ale ne menhir. Jak se říká, všechny hry mají svá pravidla, to se týká i ve stavění menhirů. Po celé zeměkouli je spousta starých menhirů, které mají společné vlastnosti. Jsou to živé kameny, které nějak fungují, ale i mrtvé, ty nefungují. Proto když chci postavit menhir, musím mít živý kámen a ne mrtvý. Ten kámen musím podle jistých pravidel postavit, pokud ty pravidla opominu, pak výsledek nebude dobrý. Jak se takový kámen pozná? To je těžší vysvětlit. Jsou to již nějaké zkušenosti, určitý dar a neustálé učení se. Kde a jak se staví? Některé jsem postavil podle snu. Prostě se mi zdálo co, jak a kam. Na místo jsem došel, upřesnil si ho a hledal po okolí vhodný kámen. V jiných případech je starý menhir NETRADIČNÍ KONÍČKY napůl padlý, stačí ho pak vrátit do původní polohy. Většinu postavím vlastní fyzickou silou pomocí páky, hupcuku, provazy a heverem. K velkým stavbám jako je vrchní kámen u dolmenu, který váží tři tuny, musí asistovat jeřáb. Kolik už jste postavil menhirů a kde? Postavil jsem jich o něco více než dost. (přesný počet nechce sdělovat pozn. red.) Je to hlavně v Českém Meránu, v okolí mého bydliště, na Šumavě v masivu Kleti, či na Javorníku u Stach. Také na dalších místech, třeba v Kutné Hoře. Kde se ve vás vzaly schopnosti rozpoznat živé kameny? Je to složitější na vysvětlení, ne každý to pochopí. Částečně jsem cosi v sobě měl z minulých inkarnací, kdy jsem dělal totéž a z části na určitém místě. Pak to jenom nějaký čas trvá, než si to jeden osvojí. V začátcích byly četné chyby, které teprve s lety vymizely. S kamenem se musím ze základu domluvit. Jaké největší menhiry jste stavěl? Tři nebo čtyři kameny mají výšku nad zemí kolem 2,9 metrů. Nejtěžší váží kolem 10 až 12 tun. Musí místa, kde se menhiry staví, vyzařovat nějakou energii? Jak kdy. Jde o místo, kde dobře vychází na povrch zemská energie. To po spojení s energií kosmickou dělá z kamene menhir. Dokáží menhiry pozitivně ovlivnit člověka? Ano, některé působí strana 21 Menhiry jsou živé kameny, které nějak fungují, říká Pavel Bartl DRÁŽKOV Spousta z nás sbírá nějakou tu věc. Hlavně v dětství hokejové kartičky, podpisy sportovců nebo plechovky od piva. Někomu to vydrží celý život, jiného to později omrzí a založí to do šuplete jako nepotřebnou věc. Martin Falc st. sbírá motocyklové veterány už několik let. V jeho pestré sbírce je několik krásných a vzácných kousků. Kdy začala vaše vášeň pro veterány? Benzin mám v krvi patrně po svém dědečkovi z maminčiny strany. Na motorkách jsem začal jezdit v jedenácti letech. S veterány jsem začal asi před dvaceti lety. Jaký kousek byl váš první ve sbírce? První veterán byla ČZ 125T, kterou jsem koupil za 200 korun ve čtrnácti letech. Na té jezdil ve Hřiměždicích místní četník pan Bejblík. Určitě není jednoduché sehnat model nebo součástky? O finanční stránce ani nemluvím Při mých začátcích s veterány to docela ještě šlo, Pavel Bartl u jednoho z menhirů dnes je to podstatně horší. Pořádají se ale různé veteránské burzy a hodně věcí se nakupuje na internetu. Vše si dáváte dohromady sám? Renovace motocyklů provádím sám, pouze odborné věci jako lakování a chromování zadávám. Ostatní věci se snažím dělat svépomocí. Staré motocykly jsou ale relativně jednoduché. Kolik času takový koníček sebere? Opravy motocyklů provádím pouze přes zimu, kdy na to mám více času. Přes léto je moc práce kolem domu a zahrady. V průměru je časová náročnost na renovaci asi 100 až 150 hodin. Jaký nejvzácnější kousek je ve vaší sbírce? Nedá se říci který je nejvzácnější, považuji si je všechny, ale nejstarší je JAWA 250 Speciál z roku 1938, kterou mám ještě rozdělanou na dílně. Jezdíte na srazy nebo výstavy? Na srazy není moc času, i když mě zvou, jako například Ivan Janeček z Vete- blahodárně na krajinu, jiné léčí, dobíjí bioenergii a podobně. Kolik vás je v republice, máte nějaké semináře, schůze? Pavel Kozák je ten, díky jemuž jsem se vše naučil. Dělá semináře a je dle mého názoru jediným kompetentním učitelem v tomto odvětví. Naučil lidi různým praktikám, ale ten umí to a ten zas tohle. Takže různí lidé mají různé schopnosti v jiné síle. Přesný počet takových lidí ale nevím. Je existence menhirů někde zaznamenána? Například v mapách? Jeden seznam těch zachovalých menhirů v nížinách mluví tuším o sedmadvaceti, většinou na západ od Prahy. Jsou v polích a v kulturním kraji, zaznamenané v kronikách a tedy podchycené. Osobně bych řekl, že jich tu máme po lesích a horách několik tisíc. V lesích a horách přetrvaly lépe než v polích, tam bohužel překáží zemědělcům, kteří je odstraňují. V dolní stanici lanovky na Kleti je mapka některých menhirů, které tu stojí. David Štverák Sběratel motocyklů Martin Falc pořídil prvního veterána za 200 korun Martin Falc st. a jeho sbírky zrenovovaných veteránů. rán klubu Sedlčany, kteří pořádají hodně akcí včetně Moto burzy na Sedlčanské kotlině. Výstavy navštěvuji pouze jako divák. Kolik kusů máte ve sbírce? K dnešnímu dni mám ve sbírce dvanáct hotových provozuschopných strojů od roku výroby Je nějaký kousek, který byste si přál zahrnout do své sbírky? Vysněných strojů je hned několik, ale už není moc místa na uložení a ceny strojů jsou pro mě nedostupné. Mohou si čtenáři někde prohlédnout vaši sbírku? Prohlédnout si ji můžete ve Váchově špejcharu v Drážkově. David Štverák

22 22 strana JAK SE RODÍ DĚTI Rodit plánovaně doma ženám nedoporučuji, říká porodní asistentka Táňa Kalinová SEDLČANY Táňa Kalinová ze Sedlčan pracuje od roku 1987 jako porodní asistentka. Sedlčanské ženy se s ní mohou setkat při předporodních kurzech, které dvakrát do roka pořádá Centrum Petrklíč. Zeptali jsme se Táni Kalinové na několik otázek, souvisejících s jejím povoláním. Jak jste se dostala ke svému povolání porodní asistentky? Již v dětství mne zajímalo vše, co se týkalo funkce lidského těla. Obdivovala jsem ty, kteří uměli pomáhat nemocným, rozuměli, co a jak v nás funguje a ví jak zasáhnout, když je potřeba. Na střední škole jsem pak přemýšlela o učitelství, to jsem zase chtěla jednou v budoucnu umět přistupovat k dětem nebo ke studentům jinak, než jsem sama negativně zažívala. Nakonec jsem se rozhodla obě záliby spojit a po gymnáziu jsem se hlásila na učitelství odborných předmětů pro zdravotnické školy. Na školu jsem se však nedostala, proto jsem na konci prázdnin dodatečně absolvovala druhé kolo přijímacích zkoušek na nástavbové studium pro porodní asistentky v Kolíně a byla přijata. A to bylo pro mne v té době nejlepší rozhodnutí. Řekla bych, že jsem se v této profesi našla. Moc mne to bavilo a po těch mnoha letech bavit nepřestalo. Konec konců i to učitelství mi zůstalo. Už na zdravotnické škole v Kolíně jsem připravovala besedy na téma rodičovství pro základní školy. Kde v současné době pracujete? Prakticky od školy jsem zaměstnaná ve velké pražské porodnici. Jako soukromá porodní asistentka pak navštěvuji ženy po porodu v návštěvní službě. Působím jako laktační poradkyně, vedu kurzy předporodní přípravy, cvičení před porodem a po porodu. Učím budoucí porodní asistentky na Vysoké škole zdravotnické odborné předměty jako jsou porodnické dovednosti, akutní stavy v porodnictví a v gynekologii. V posledních dvou letech jsem se věnovala i oblasti řízení kvality zdravotnických služeb v mém oboru. Působíte jako laktační poradkyně. Obrací se na vás ženy často v otázce kojení? Samozřejmě záleží na tom, kde zrovna pracuji. V terénu, v návštěvní službě, řeším se ženami nejvíce problémy s kojením. Je to hlavně tím, že systém prenatální péče, péče při porodu a prvních dnech po porodu v porodnici je u nás dobře propracovaný. Ovšem po příchodu domů z porodnice prakticky chybí jakákoliv podpora ženy, a to nejen v otázkách kojení. Plošně vybudovaný systém návštěvní služby se v devadesátých letech rozpadl a stále se ho nedaří z mnoha důvodu vrátit zpět. A to je velká škoda. Jak se za tu dobu změnil přístup na gynekologicko-porodnických oddělení nemocnic k rodičkám? Na většině pracovištích se změnil velmi. Prostředí porodních sálů a poporodních oddělení se výrazně zlepšila. Je více útulné, osobní s ohledem eliminovat napětí, strach a umožnit přítomnost blízké osoby jak při porodu, tak třeba i na oddělení šestinedělí pokud se jedná o pokoj s nadstandardním vybavením. Dnes si rodiče mohou vybrat, kde chtějí přivést své dítě na svět. Takže pro zdravotnická zařízení je tu v tomto ohledu i určité konkurenční prostředí. Pravdou je, že některé porodnice jsou více vyhledávané, některé až přetížené. Dnešní ženy jsou jiné, než tomu bylo například před dvaceti lety. Jsou více vzdělané, starší, zvyklé rozhodovat se samy za sebe, chtějí se na všem více podílet, mít kontrolu. Své zkušenosti si mezi sebou sdílí, sdělovací média včetně sociálních sítí jsou toho plná. I přístup nás zdravotníků se změnil a stále musí měnit. Různá pracoviště jsou na tom rozdílně. Je to o neustálém vzdělávání se jak v nových porodnických postupech, tak v oblasti psychologie, sociologie nebo komunikačních dovedností. Jakou roli nebo jaké kompetence má porodní asistentka na porodním sále? Kompetence porodní asistentky vychází z platné legislativy ČR. Ta nám vymezuje odpovědnosti a rozsah činností. Určuje jakou péči můžeme poskytovat samy a při jakých stavech asistujeme lékaři. Jednotlivá pracoviště pak náplně činnosti upravují dle svých zvyklostí a v tom se zase jednotlivá pracoviště trochu liší. Ale abych byla konkrétnější: porodní asistentka sleduje ženu s fyziologickým těhotenstvím, sleduje stav plodu v děloze, rozpoznává u matky, plodu nebo novorozence příznaky patologií, které vyžadují zásah lékaře a pomáhá mu v případě zásahu. Porodní asistentka připravuje rodičku k porodu a pečuje o ni ve všech porodních dobách, vede fyziologické porody, ošetřuje porodní a poporodní poranění a pečuje o ženu do šestého týdne po porodu. Poskytuje ošetřovatelskou péči o fyziologického novorozence, včetně prvního ošetření po porodu. S rodící ženou je v neustálém kontaktu. Má v péči vlastně dva životy: matku a její dítě. Sleduje průběh celého porodu a musí být schopná okamžitě zaznamenat, vyhodnotit a reagovat na jakoukoli odchylku od jeho normálního průběhu. Jaký máte názor na domácí porody? Je potřeba vědět, že doma nebo lépe řečeno mimo zdravotnická zařízení se rodilo, rodí a rodit bude. Ať už jde o neplánované, to znamená překotné, nebo plánované porody. Jde jen o to, aby plánovaných porodů doma Porodní asistentka Táňa Kalinová (vpravo) s jednou ze svých klientek maminkou, která ji přišla navštívit se zdravou holčičkou. nepřibývalo, naopak ubývalo. Aby porodnická oddělení, se zázemím rychlé lékařské pomoci pro matku i pro dítě, byla co možná nejvstřícnější jak svým pěkným a útulným prostředím, tak přístupem zdravotníků. Aby v nich ženy měly důvěru, byly respektovány jejich potřeby a samy nechtěly a nevyhledávaly možnost rodit mimo zdravotnická zařízení. Po mnoha zkušenostech nedoporučuji ženám u nás plánovaně rodit doma. Dojezdy do nejbližší porodnice jsou, v případě nutné pomoci, vždy s časovou prodlevou velmi stresující pro samotnou matku i pro personál. Ohrožený je také novorozenec, který je v tu chvíli na startu a má celý život před sebou. V Sedlčanech v Rodinném centru Petrklíč vedete kurzy pro těhotné. Co se na nich budoucí maminky dozvědí? Rodinné centrum Petrklíč je taková moje srdeční záležitost, protože společnými silami s kamarádkami jsme ho před lety zakládaly. Těší mě, kam se RC dostalo a kolik iniciativ má. Spolupráce s koordinátorkou RC je velmi dobrá. Pokud je zájem maminek, ráda kurz, tematickou besedu nebo cvičení před a po porodu v Petrklíči otevřu. Na klasickém předporodním kurzu se snažím, aby byl pro budoucí rodiče přínosný, zábavný a výstup byl pro ně hlavně praktický. Začínáme obdobím posledního trimestru těhotenství, vysvětluji co je pro toto období typické, jak se žena mění, co je potřeba brát za normální a kdy je naopak třeba nechat sebe a plod zkontrolovat. Co si připravit doma na miminko, co s sebou do porodnice, jak připravit organismus na porod, kdy jet do porodnice. V další části kurzu věnujeme hlavně porodu: co žena může očekávat, v čem spočívá spolupráce s porodní asistentkou a lékařem v porodnici, jak probíhají porodní doby a jak si ulevit od bolesti. Značnou část věnujeme doprovodu u porodu, jeho roli. Jak může ženě pomoci a kdy naopak může být přítěží. Zabýváme se tím, jak přivítat miminko na svět. V dalších částech kurzu probíráme období poporodní ze strany ženy: podpora kojení, psychika, hygiena, životospráva šestinedělky, sexualita po porodu. A novorozenecké období: chování novorozence, jeho potřeby, péče doma, na co si dát pozor, a tak dále. Kvalitní předporodní kurzy vyžadují čas. Většinou se scházíme jednou týdně tak na dvě hodiny třikrát až čtyřikrát za sebou. Pak vedu i individuální kurzy, které přizpůsobuji očekávání a potřebám nastávajících rodičů. Jana Spálenková

23 Příjemné prožití vánočních svátků a šťastný nový rok 2016 přeje Optika Karel Runge Všem našim zákazníkům děkujeme za projevenou důvěru a těšíme se na další spolupráci. Sedlčanský kraj vyjde po Novém roce ve středu 6. ledna. Uzávěrka inzerce je v pondělí 4. ledna v 11 hodin. TIPO MARKET, s. r. o. drogerie, nám. TGM 164, Sedlčany Všem zákazníkům přejeme šťastné a veselé Vánoce a hodně zdraví do nového roku. Děkujeme vám za vaši přízeň. Strážníci Městské policie Sedlčany přejí všem občanům poklidné prožití vánočních svátků a vše dobré do nového roku. Děkujeme občanům za slušnost, vstřícnost a bezproblémové soužití v uplynulém roce. Farma Druhaz na Červeném Hrádku přijme ŘIDIČE NA ROZVOZ ZBOŽÍ Nástup možný ihned. Info p. Havel - tel.: Týdeník Sedlčanský kraj přijme redaktora (ku) na HPP - praxe v oboru - řidičský pr. sk. B - časová fl exibilita, samostatnost hledá zájemce o externí redaktorskou spolupráci - vhodné jako vedlejší příjem při hlavním zaměstnání, pro ženy na MD, studenty, aktivní důchodce ap. - dobrá znalost regionu Bližší informace na tel.: Nefunguje vám notebook nebo počítač? Dostali jste nový vánoční dárek? IT PORADENSTVÍ INSTALACE, OPRAVY Tel.: lukas.spacek@centrum.cz Pekařství Bejšovec Sedlčany Krásné Vánoce a dobrý rok 2016 děkuje svým zaměstnancům a obchodním partnerům za výbornou spolupráci Našim zákazníkům a všem lidem přejeme dobrou chuť při konzumaci našeho pečiva a cukrářských výrobků, pohodové vánoční svátky a šťastný rok 2016 Děkujeme všem našim zákazníkům za přízeň a spolupráci v roce 2015 Tiskárna Van Druck Sedlčany

24 24 strana Z HISTORIE Skončily práce na restaurování vrtbovských náhrobků VRCHOTOVY JANOVICE Déle jak dvě století stojí na janovickém starém hřbitově, na malém vyvýšeném prostoru vedle věže, dva náhrobky. Ten blíž cestě, s Krucifixem a empírovou vázou na vrcholu, patří Arnoštu Františkovi ml. hraběti z Vrtby druhý s postavou truchlícího manžela a dvou malých dětí jeho dceři Barbaře. Před dvěma lety začala práce obnovy, která skončila letos v říjnu. Hrabě Arnošt František se narodil na začátku a zemřel před koncem 18. století. Od svých 33 let byl pánem v Janovicích, Voticích, Olbramovicích a Chotýšanech. Byl to on, kdo vtiskl sálům a chodbám janovického zámku současnou podobu malovaná schodišťová hala se sochami z lipového dřeva, podlahy z dubových parketových čtverců, zámecká kaple, kamenné portály s velkými uchy na nádvoří, dlažba z masivních cihel v průjezdu to všechno připomíná současným příchozím jeho dobu. Byl to on, kdo založil okrasnou zahradu, která byla první podobou nyní proslulého a vyhledávaného janovického zámeckého parku. Předkové hraběte Arnošta Františka odpočívají v klášterním kostele ve Voticích, v rodinné kryptě. Jedině on se nechal pochovat v Janovicích jistě k tomu měl silný důvod. Když jeho dcera Barbara zemřela na prahu léta roku 1790 v janovickém zámku na souchotiny, bylo jí 39 let. Nad jejím Náhrobek dcery Arnošta Františka ml. hraběte z Vrtby Barbary (zemřela roku 1790) hrobem dodnes stojí postavy jejího muže barona Franze Schrenka z Notzingu a jejich dětí Barbary a Franze. Restaurování náhrobky zachránilo V roce 2015 získala votická římskokatolická farnost podruhé dotaci z programu Ministerstva kultury Podpora památek prostřednictvím obcí s rozšířenou působností. Loňské restaurování náhrobky zachránilo. Pískovec, z něhož byla kdysi vytvořena, zvětral a zpráškovatěl, pomalu ho pokryly mechy a lišejníky, byl lokálně znečištěný barvou. Bylo nutné ho vyčistit a zpevnit. Oba náhrobky kdosi v minulosti natřel betonovým lepidlem, pod kterým kámen nemohl dýchat a rozpadal se. Odstranit tuto tvrdou krustu byla zdlouhavá práce jemné obrušování malými karborundovými kamínky různých tvarů, které pronikly do všech záhybů a rýh. Velmi pomalý postup byl nutný, aby se neztratil ani kousek původního, teď už velmi měkkého kamene pod ní. Bylo potřeba opatrně vyjmout spoustu betonových plomb různých velikostí, kterými byly kdysi zaplněny otvory stárnoucího kamene. Hlava stojící postavy barona Schrenka na začátku restaurování už jen volně spočívala na krku. Poslední nešťastná oprava před rokem 1970 přilepila nesouměrně zpátky rozpadlé části omšelého zestárlého kamene. Jeho původní truchlící tvář se zkřivila a nepřirozeně stočila. Podle tří dochovaných fragmentů a objevené fotodokumentace zrekonstruovala restaurátorka podobu hlavy a vytvořila kopii. Práce v roce 2015 začaly dalším zpevněním starého kamene a na sklonku léta byla kopie hlavy barona Schrenka osazena na nerezový čep ve správné pozici. Práce pokračovala domodelováním chybějících částí všech tří postav rukou, nohou, detailů oděvu. Podobně na náhrobku hraběte z Vrtby Ukřižovaný už déle než století neměl paže, chyběla mu chodidla, květiny ve váze nad jeho hlavou byly jen beztvarou hmotou. Hrany a rohy architektury obou náhrobků byly otlučené a olámané. Doplňování postupovalo pomalu, po tenkých vrstvách pod dohledem památkářů z Městského úřadu ve Voticích i středočeského pracoviště NPÚ v Praze. Nakonec bylo potřeba najít hranici, kdy se restaurování muselo zastavit, aby nesmylo jemné dotyky času, které k letitým náhrobkům přirozeně patří. Na závěr přišlo na řadu barevné sjednocení povrchu a opětovné napouštění zpevňujícími i ochrannými roztoky. Práce byly dokončené v říjnu. Aby lidé pamětlivi byli duše jeho Odborníci původně předpokládali, že náhrobek Barbary z Vrtby je dílem sochaře Josefa Malínského, ale v průběhu letošního restaurování vyšlo najevo, že jde o práci jeho současníka osobitého tvůrce Františka Xavera Lederera. Je to nejstarší známý náhrobek, který vytvořil, a jeho jedinečnost spočívá i ve způsobu pojetí. Náhrobek Arnošta Františka ml. hraběte z Vrtby ( ) Nejde o symbolické vyjádření smutku sousoší zachycuje konkrétní osoby nejbližší pozůstalé. Všechny tři postavy na náhrobku jsou oblečené do detailně vyvedeného oděvu své doby, baron přidržuje oválnou desku s poměrně dlouhým textem, který oslovuje obě děti a vypráví o smrti jeho ženy. Hrabě z Vrtby a jeho dcera odešli krátce po sobě před více než dvěma stoletími. Přála bych si, aby práce obnovy, která obě sochařská díla zachránila, přispěla i ke splnění přání, které nejstarší syn hraběte z Vrtby nechal vytesat do žlutohnědého pískovce: aby lidé pamětlivi byli duše jeho. Jestli vás procházka zavede na starý janovický hřbitov, připomeňte si nejen osobnost hraběte Arnošta Františka, ale i smutný osud jeho dcery. Ludmila Fiedlerová, kastelánka zámku Vrchotovy Janovice

25 TUDY KRÁČELY DĚJINY strana 25 Kamýcké řopíky měly pomoci před nepřáteli ubránit české vnitrozemí KAMÝK NAD VLTAVOU V katastru obce jsou dodnes zachovány čtyři z celkových čtyřiašedesáti železobetonových pevnůstek, tzv. řopíků. Rarita všech čtyř je v tom, že ani jeden není trvale zatopený. Proč se vlastně říká bunkru řopík? Jméno vzniklo podle lidového označení instituce, která zajištovala jeho stavbu: Ředitelství opevňovacích prací. V roce 1938 vznikla takzvaná obranná linie Vltavské čáry, která měla bránit případnému překročení řeky nepřítelem. Vzhledem k připojení Rakouska k Německu v březnu 1938 byly západní Čechy vyhodnoceny jako neuhájitelné. Lze proto předpokládat, že v případě válečného konfliktu by vnitrozemské záchytné postavení včetně Vltavy hrálo důležitou roli hlavního obranného postavení v rámci snahy uhájit hlavní město se zbytkem důležitého území Čech. Z celého pevnostního systému se do vypuknutí Typ opevnění A-140z oplocený v soukromé zahradě Typ opevnění A-180z druhé světové války podařilo dokončit přibližně 85 procent. Výstavba úseku s názvem č. 126 v okolí obce Kamýk byla zadána Typ opevnění A-160z stojící na skále nad mostem v květnu roku 1938 berounské stavební firmě Emila Štěrby. V krátké době zde vyrostlo 64 bunkrů. Jenže hned v březnu 1939 po okupaci Československa německou armádou byly objekty uzavřeny zabetonováním vchodu a střílen. Strach okupantů z povstání a využití pevnůstek vedl často k jejich úplnému zničení. Zachoval se jich jen malý počet. V místě, kde stojí, hrozilo totiž při odstřelu vážné ohrožení lidí a majetku. Díky tomu se dnes Kamýk pyšní čtyřmi zachovalými řopíky. Jeden z těch, kteří mají řopík na zahradě je i Daniel Mach. Jsem rád, že jsem jeden z mála, který se může pochlubit bunkrem na svém pozemku. Kdo může říci, že mu leží taková rarita na zahradě. Dovnitř se ale nepodívám, bunkr je zalitý betonem, jako všechny zachovalé řopíky v republice. Všechny jsou ve vlastnictví Ministerstva obrany ČR. Pouze ty, Vnitřek bunkru je zalitý betonem do tří čtvrtin stěn. které leží na soukromém pozemku je možno převést do soukromého vlastnictví, říká Daniel Mach, Střílna pro těžký kulomet který by převodu, v roce 2017 chtěl dosáhnout. Každý bunkr má svůj modelový název, v obci jsou dva A-180z a po jednom A-160z, A-140z. Staré Zabetonovaný vchod, do kterého se asi chtěl někdo dostat. jsou 77 let, ale vypadají jako nové, zub času se na nich vůbec nepodepsal. Všechny čtyři stojí na pravém břehu řeky Vltavy, dva směrem k přehradě. Jeden se tyčí na skále a druhý je hned jižně od něho a další dva jsou na severním okraji obce. Funkční řopík typ A-180 byl vybaven střílnou do prostoru vchodu, na bocích z každé strany byla střílna pro těžké kulomety, uvnitř se stolem, zásobníkem na prázdné nábojnice, otvory na odvod spalin, odvětracími komíny, periskopem a ručně ovládaným ventilátorem. Dřevěné obložení uvnitř sloužilo jako tepelná a zvuková izolace. Na střeše se nacházely granátové skluzy pro ochranu zadní části řopíku, prodloužené čelní zdi na ochranu střílny a háky na připevnění maskovací sítě. Střílny pro těžké kulomety byly projektovány tak, aby byl jejich pohled ve směru nepřátelského útoku. David Štverák

26 26 strana PSYCHOLOGIE Důležité pro každého člověka je, aby o Vánocích nebyl sám, říká psychiatr Pavel Žebrakovský KAMÝK NAD VLTAVOU Pavel Žebrakovský má psychiatrickou ambulanci v Příbrami, ale žije se svou rodinou v Kamýku nad Vltavou. Ve volném čase se věnuje sportu a hudbě. Možná ho znáte a potkáváte, ale mnoho o něm a jeho práci nevíte. Proto jsem se ho zeptala na několik otázek. Jak jste se dostal k práci psychiatra? Proč jste si tento obor zvolil? Nebylo tomu tak, že bych již při studiu medicíny myslel na obor psychiatrie. V době mé promoce jsme měli s manželkou již čtyřletého syna, musel jsem pak na jeden rok na vojnu, přičemž v době mých studií jsme bydleli v 1+KK u manželčiných rodičů. Takže jsem se ohlížel po místě s bytem. Chtěl jsem se nejdříve věnovat vnitřnímu lékařství, ale osud tomu chtěl, že mi v psychiatrické léčebně Kosmonosy nabídli místo lékaře s výhledem získání bytu do jednoho roku a s možností zaměstnat manželku jako zdravotní sestru. Řekl jsem si, že obor je zajímavý, při studiu na fakultě se mi líbil a tak jsme se stěhovali. V léčebně jsem pracoval celkem čtyři roky a čtyři měsíce. Zatímco o Americe se traduje, že tam má každý svého psychiatra stejně jako svého zubaře, u nás je návštěva psychiatrie pořád ještě něčím ostudným. Čím si to vysvětlujete? A vnímáte to také tak? Předně se domnívám, že jsou značné rozdíly v tom, o jakého psychiatra jde. Psychiatři v USA, kteří pracují psychoanalyticky, jsou zpravidla honorováni přímo klientem a zcela každý si je jistě dovolit nemůže. Pak jsou ovšem i ti podobní našim kolegům, přičemž tím nemyslím jen ty v Americe, ale například v Evropské unii, kde je dokonce přístup k psychiatrovi ještě složitější tedy v rámci zdravotního pojištění. Hodně lehčích poruch léčí praktický lékař. Podotýkám ovšem, že nemám přesnější zkušenosti, abych řekl, jak to je s financováním psychiatrické péče v tom kterém státě. Pokud jde o tu zmiňovanou ostudu jít u nás k psychiatrovi, tak ta je vnímána pacienty velmi individuálně. Poučení a určité vzdělání o tom, jak to s duševními poruchami je, se dostává zejména rodině, která má někoho psychicky nemocného, přičemž platí, že nejméně polovina ambulantně léčených jsou lidé v širším měřítku zcela normální. Jejich potíže jsou ponejvíce úzkostného charakteru, ať už původu osobnostního nebo zážitkového. Tento fakt se vždy snažím těm stydlivým zdůraznit. Co se dá udělat pro to, aby lidé vnímali psychiatrii jako normální lékařský obor? Myslím, že vnímat psychiatrii jako normální lékařský obor se laické veřejnosti asi nepodaří nikdy. Ale posunout smýšlení lidí k většímu pochopení psychických nemocí postupně lze a určitě se to i děje. Jednak větší nabídkou psychiatrických a psychologických služeb. Například velký rozvoj vidím v oblasti péče V posledním roce se Pavel Žebrakovský vrátil k jak sám říká amatérskému muzicírování. Foto: Pavel Korecký o dementní klienty, dále i snadno dostupnými informacemi o charakteru chorob, které jsou na internetu. Někdy to vede paradoxně až k falešné autosugesci čtenáře, který pak na sobě příznaky pozoruje. Velké pokroky jsou také v edukaci (výchova a vzdělávání pozn. redakce) pacientů i rodin při případné hospitalizaci nemocného. Když se ohlédnete do historie svého oboru, jak se změnil od dob, kdy jste začínal, do dneška? Kromě toho, co již bylo řečeno, pozoruji nejvíce změn v nabídce nejrůznějších medikamentů, které jsou dnes k dispozici. Stoupá jejich účinnost v oblasti léčení především psychóz, tj. pravých duševních nemocí, a také vývoj stále směřuje k potlačení nežádoucích účinků těchto léků a k lepší snášenlivosti s ostatními medikamenty. Dnes je bohužel častý jev, že pacient od 50 let výše bere několik medikamentů z různých lékařských oborů. Psychiatrie se také více specializuje, kromě léčení dospělých se klade důraz na léčbu dětí a dorostu, vyděluje se gerontopsychiatrie (pro seniory pozn. red.), adiktologie (zabývá se závislostmi na alkoholu a jiných návykových látkách pozn. red.), psychiatrická sexuologie, soudní psychiatrie, různé druhy psychoterapie atak dále. Už jste toho asi se svými pacienty prožil mnoho. Je něco, co Vás ještě vyvede z rovnováhy? Existuje něco, co se i s dlouholetou praxí dělá nebo říká těžce? Zpravidla nejtěžší je rozhodnout, zda má být člověk hospitalizován na lůžkové psychiatrii proti své vůli. Ze zákona plyne, že je to tehdy, pokud pod vlivem duševní nemoci či intoxikace je zřetelně nebezpečný sobě nebo svému okolí. Pokud si dotyčný s příznaky duševní nemoci například deprese těžkého rázu neubližuje a hospitalizaci odmítá, je těžké ho násilím k hospitalizaci přimět, i když sebevražda není zdaleka vyloučena. Právníci radí, že psychiatr musí při tomto procesu rozhodnout, zda je v tu chvíli pacient nesvéprávný a to je někdy těžké a i u zkušených kolegů to vyvolá úzkost. Co děláte proti svému vyhoření? Snažím se, abych si až na výjimky nebral práci domů. Ve volném čase rád sportuji, také se podílím na organizaci sportu v obci, kde bydlím. Když to jde, tak se rád věnuji vnoučatům, musím ale přiznat, že někdy na jejich živost nemám dostatek trpělivosti. V posledním roce jsem také oživil své zájmy v oblasti amatérského muzicírování, což mi také pomáhá i díky stejně laděným přátelům k dobíjení psychické energie. Co vy a Vánoce? Pociťujete je v práci? A jak to máte s Vánoci osobně? Pokud jde o Vánoce, snažím se je prožít s rodinou, a když to jde, vezmu si několik dní volna. Nevynechám návštěvu kostela, kde to bývá slavnostní ještě jinak, než v oblasti řekl bych běžné, občanské. Letos to vypadá, že všechny pracovní dny budu v zaměstnání a volné budou jen čtyři. Klientů v ordinaci většinou ubude, protože hodně lidí to vnímá tak, že psychiatr nebude pracovat. Stává se ale, že právě ve vánoční době na některé jedince dolehne samota, smutek z nějaké ztráty, tragédie, výročí a podobně a jejich psychický stav se zhorší. Případně se v jakési sebelítosti opijí a někdy se objeví v nemocnici. Pak je třeba v takzvaném konziliárním psychiatrickém vyšetření rozhodnout, o jak vážný stav jde, když posléze vystřízliví. Důležité pro každého člověka je, aby o Vánocích nebyl sám. Olga Hadáčková Redakce Sedlčanského kraje bude ve dnech čtvrtek 17. prosince - pátek 1. ledna (včetně) UZAVŘENA. Redakci lze průběžně kontaktovat ve všední dny na tel. čísle a u: tisk@sedlcansky-kraj.cz Objednávat inzerci do lednových vydání Sedlčanského kraje lze rovněž průběžně ve všední dny na tel. čísle a mailu: reklama@sedlcansky-kraj.cz

27

28

29 SEDLČANSKO/PERU Pavel Slaninka ze Suchdola a Vladimír Zvěřina z Vysokého Chlumce tvoří cestovatelské duo, které se společně již podruhé vydalo na expediční výpravu za hranice Evropy. Jestliže si dvojice kamarádů v roce 2013 za cíl svého putování vybrala hory v Maroku, tentokrát se vydala ještě dál. Cestovatelé se ocitli až na druhé straně zeměkoule a strávili tři týdny v jihoamerickém Peru. Neplánovaný přelet do Brazílie Let, vedoucí po trase Praha Madrid Lima trval i s přestávkou a jednou nečekanou odchylkou devatenáct hodin a následně oba dobrodruhy ze Sedlčanska čekal zhruba čtyřsetkilometrový přejezd k pohoří Huayhuash. Z města Cajatambo se vydali do hor a na toto putování si vyčlenili deset dní. Nakonec přechod přes pohoří, v němž se nachází druhá nejvyšší hora Peru Yerupaya, měřící metrů, zvládli už za týden. Cestovatelé prošli východní částí pohoří Huayhuash a přešli je na druhou stranu přes sedlo v nadmořské výšce metrů. Poté se vrátili zpět do Limy a odtud se vydali do měst Nasca a Cusco. Následně absolvovali výlet do legendami opředeného místa Machu Picchu a pak dorazili do města Punto, ležícího na břehu jezera Titicaca. Po této obrovské vodní ploše se plavili lodí a přespali na jednom ze zdejších ostrovů. V dalších dnech se přemístili do kaňonu Colca, který je údajně větší než proslulý Grand Canyon. Cestovatelé absolvovali sestup do kaňonu a potom se přesunuli do města Arequipa, v jehož okolí je spousta sopek. Toto město bylo jejich poslední zastávkou v Peru. Ve vysokohorských oblastech, pouze s vybavením nutným pro přežití, urazili během jediného týdne kolem stovky kilometrů. Na výpravě zažila dvojice cestovatelů spoustu dobrodružných chvil. Po tříhodinovém letu do Madridu jsme měli krátkou přestávku, a to jsme ještě nevěděli, že do Limy místo jedenácti poletíme šestnáct hodin, říká Pavel Slaninka. Odbočili jsme totiž do Brazílie a přistáli CESTOVÁNÍ jsme zde, protože v letadle zkolaboval jeden z pasažérů a byl odvezen do jedné ze zdejších nemocnic. Do Madridu jsme letěli večer, a tak jsme měli o sedm hodin prodlouženou noc. Už za světla jsme dvě hodiny letěli nad Amazonskými pralesy a z letadla jsme viděli kromě porostu i zdejší vesnice a řeky. Pozorovali jsme také zasněžené Kordillery. Viděli jsme horské cestičky a už jsme plánovali, jak tam budeme chodit. Na druhé straně světa Cestovatelé ze Sedlčanska se v Peru domlouvali základními anglickými slovíčky a několik vět se naučili i španělsky. Sami říkali, že pro ně bylo zvláštní, když na druhé straně světa vystoupili z letadla, protože se mohli pouze domnívat, co všechno je čeká. Navíc byla v Limě inverze a zdejší prostředí se zdálo ponuré a nevlídné. Největší nepříjemností při zdejším pobytu bylo, že kluci přišli o fotoaparát, který jim někdo ukradl. Jinak ale vše zvládli na jedničku. Dlouhé přesuny po svých jim nedělaly problémy a rovněž zažívání prý bylo v pohodě, ačkoliv v horách pili vodu z potoků. Peruánci jsou velmi pohodoví, tvrdí Pavel Slaninka. Poznal jsem, že čím jsou lidé chudší, tím jsou šťastnější. Ženské tam ale mají větší zadky než Marokánky a jsou celkově korpulentnější. S cestou byli oba kamarádi spokojeni, ale přesto si na jejím začátku povzdechli, jak pěkně vše začíná. Nejdříve jsem zapomněl v autě na letišti v Praze hamburger a v letadle hned dostal hlad. Ještě k tomu jsem zjistil, že nemám brejle, takže jsem si nemohl nic přečíst, připomněl Pavel Slaninka. A aby toho nebylo málo, jedna důchodkyně si na letišti všimla, že ve frontě při odbavování můj dvacetikilový batoh dlouho nikdo nepoponáší. Možná, že došla k názoru, že je v něm bomba, protože za chvíli se z reproduktorů ozvalo hlášení Vážení cestující, dávejte si pozor ve svém zájmu na svá zavazadla. Asi to bylo kvůli mně. Divocí psi útočí Další příhodu, na kterou Pavel Slaninka společně s Vladimírem Zvěřinou určitě nezapomene, zažil u jednoho z peruánských jezer. Bylo zde několik vesnic, v nichž domorodci po cizincích chtěli peníze pouze za to, strana 29 Cestovatelé ze Sedlčanska viděli v Peru Machu Picchu, jezero Titicaca a prošli část pohoří Huayhuash Vladimír Zvěřina (vlevo) s Pavlem Slaninkou před druhým nejvyšším pohořím v Peru Nevado Yerupaya. Gigantická rostlina Puya Raymondi že prošli jejich obcí. Cestovatelům ze Sedlčanska, stejně jako jiným lidem, se to nelíbilo a nezaplatili. Domorodci to ale měli zařízeno tak, že u posledního domu na ně poštvali psy. Tomuto útoku pěti rozzuřených hafanů se díky holím a kamenům kluci ubránili, ale měli pořádně nahnáno. Kouzlo Machu Picchu Na otázku, jak na cestovatele zapůsobilo Machu Picchu, Pavel Slaninka odpovídá, že někdo tvrdí, že se jedná pouze o lákadlo pro turisty a nestojí za to se tam podívat. Jiní ale říkají, že pokud turista navštíví Peru, neměl by vynechat toto místo. Musím říci, že Machu Picchu na mě zapůsobilo opravdu zvláštně a že na mě dávné zdejší dějiny opravdu udělaly dojem. Byl jsem rád, že jsem se tam mohl podívat. Než dvojice na Machu Picchu dorazila, putovala tři hodiny pralesem, banánovým lesem a kolem řeky Urubamba. Z Machu Picchu se malá výprava přesunula k jezeru Titicaca a na jednom ze zdejších ostrovů přespala přímo u domorodců. Tito lidé nás za drobný peníz nechali nejenom přespat, ale dali nám i najíst a dobře se o nás starali. Chovali se k nám, jako kdybychom byli jejich a dokonce nás došli vyprovodit až k lodi. Jednalo se o lidi nezkažené civilizací, kteří ke svému životu nepotřebují ani elektřinu, zavzpomínal Pavel Slaninka. Velký zážitek si cestovatelé odnesli také z míst poblíž města Huaráz, jež označili za peruánský Špindl. Viděli zde obří květiny z čeledě ananasovitých, které byly až dvanáct metrů vysoké. David Myslikovjan

30 30 strana VÁNOČNÍ ANKETA Na nejznámější vánoční zvyky lidé nezapomínají SEDLČANSKO Jak vyplývá z naší ankety, na dodržování vánočních zvyků si lidé na Sedlčansku i v dnešní uspěchané době čas najdou. Pečení cukroví, pouštění skořápek, krájení jablíček, smažení kapra a navštěvování příbuzných, to jsou nejčastěji dodržované zvyky. Na jiné se už dávno zapomnělo. V době před Vánoci i po Vánocích za dlouhých zimních večerů se drávalo na Sedlčansku peří. Při draní se vždy sešlo mnoho lidí, probírali místní události, povídali příběhy a různé pohádky. Také bylo často zvykem, že starší děti předčítaly těm mladším i dospělým z knih. Když se peří dodralo, oslavilo se to dodernou čajem s buchtami a křížalami. Při doderných bývala za dřívějších dob všelijaká říkání, z nichž se do nynějších časů nic neuchovalo. Říkávalo se, že když se nesedere všechno peří, které dali na začátku na stůl, tak příští rok se nebude husám dařit, uvádí v diplomové práci Lidové zvyky na Sedlčansku Marie Dočekalová. Ta také zmapovala, které obce se navracejí k tradicím betlému, umístěného na náměstí nebo návsi. V Kosově Hoře podle pamětnice Evy Háralové chodila v době Vánoc jedna rodina z chudších poměrů s vyřezávaným betlémem, zavěšeným na pásu kolem krku. Chodili od domu k domu, zpívali koledy a většinou za to dostali výslužku v podobě jídla, cukroví, oříšků nebo drobných peněz. Kouzlo Vánoc je doprovázeno různými zvyky a pověrami. Zbytky od večeře se roznášely pod stromy, aby se příští rok urodilo hodně ovoce. Svobodné dívky pak v tento den věštily, na kterou stranu se provdají za pomoci ořechové skořápky se svíčkou na vodě, házení pantoflem, směru kouře sfouknuté svíce atd. Svatoštěpánskou koledu vystřídalo pořádání plesů a bálů. K svátku Tří králů se vázal pro region specifický zvyk. Dva až tři lidé, většinou to byli muži, chodili po vesnici s kozlem. Muži měli pod plachtou dřevěné vidle, těmi píchali každého ve světnici, aneb měli kozlí hlavu s rohy a někdy i kozí kůži na sobě místo plachty (v okolí Osečan). Ve Zberazi a v Sestrouni zajišťoval tento obyčej obecní pastýř, který po zrušení společné pastvy ovcí tuto tradici nechal na chase. Chudé domácnosti většinou tito muži nenavštěvovali, jen statky a větší chalupy, snažili se obyvatele navštíveného domu rozveselit a vysloužit si tak něco za odměnu. V Počepicích chodily baby dvě ženy nebo muži. Baby byly oblečené do červené sukně, na hlavě měly bílou plenu a na obličeji škrabošku. V rukou držely hůl a papír. Baby nosily někdy na zádech z hadrů udělané dítě Vstoupivše do světnice, pozdravily a řekly: Dáte holky nebo vdolky? Hospodyni podaly papír, aby se prý podepsala, a nabízely jí nebo hospodáři šnupec. Tyto baby děti nestrašily, byly zdvořilé a šprýmovné, uvádí Marie Dočekalová s tím, že smyslem obchůzky babek byla také výslužka dostávaly různé dárky, potraviny, pečivo i peníze. V dnešní době se již od těchto babských obchůzek upustilo. Známé jsou pouze z kronik, někdy ještě od pamětníků. Jana Spálenková Jak trávíte Štědrý den? Jaké vánoční zvyky zachováváte? SEDLČANY Ptali jsme se v předstihu, kdy do nejkrásnějšího dne v roce zbývalo více jak čtyřicet dnů, na autobusovém nádraží a před obchodním domem Rozvoj, jak lze prožít Štědrý den a zda nezapomínáte na vánoční zvyky. Libuše Lustigová, Bor u Sedlčan, 79 let Slavíme vždycky celá rodina, děti, vnuci, prostě všichni. Scházíme se na chalupě. A zvyky? Pouštíme skořápky z vlašských ořechů se zapálenou svíčkou, abychom věděli, jak dlouho kdo bude žít, odléváme vosk. Lilia Kosíková, Sedlec-Prčice, 50 let Mírně slavíme. Vánoční zvyky nedržíme, protože jsem cizinka, pocházím z Ukrajiny z oblasti polských hranic. Žiji tu dvacet let. Nedáváme si drahé dárky, jak bývá v Čechách zvykem, spíše jen drobnosti, skutečně jen maličkosti, ale dáváme si na Štědrý den polibek. Slavíme až na Tři krále, chodíme koledovat. Vaříme si a dopřejeme si lepší jídlo, například naše národní jídlo kuťu, nesmí scházet ryby, pečené vánoční pečivo. Scházíme se u jednoho stolu, povídáme si a vzpomínáme na ty, kteří už nejsou mezi námi. Soňa Kabíčková, Minartice, 36 let Ze zvyků dodržujeme krájení jablíčka, chodíváme na vánoční trhy. Nejkrásnější je setkávání s nejbližšími, setkání plná lásky. Je to největší dar. Jen je škoda, že je času málo i o Vánocích. Proto si vyzdobíme dům již před adventem a čtyři týdny si užíváme. Irma Dvořáková, Sedlčany, 35 let Vánoce slavíme hodně a vesele. Darujeme si většinou maličkosti. Já nedávám nic, protože vše nosí Ježíšek, kdyby to náhodou četly děti. Ze zvyků, které dodržujeme, chodíváme na hřbitov, velmi se navštěvujeme. Nejvíce se těší na vnoučátka nechvalická babička, která je vítá s otevřenou náručí. Stáňa Mášová, Hrachov, 53 let Štědrý den oslavujeme a prožíváme klasicky v kruhu rodiny, kupujeme zpravidla nedrahovického kapra ze sádek. Na vánoční zvyky není čas. Nejkrásnější Vánoce bývaly pokaždé bohaté na spoustu sněhu, ale to už je dávno, to jsme byly ještě malé děti. Na Ježíška jsem věřila hodně dlouho. Dárky před námi rodiče tajili až do poslední chvíle, než se ozval za dveřmi tolik vytoužený zvoneček. Lukáš Stašák, Sedlčany, 16 let Vánoční svátky a hlavně Štědrý den slavíme. Všechny moje Vánoce, jak si vzpomínám, byly krásné. Nejkrásnější však byly ty, kdy jsem dostal od Ježíška drahý notebook, ale musel jsem se snažit ve škole. Věřil jsem, že Ježíšek opravdu nosí dárky, asi do pěti let, než jsem objevil balíčky zabalené v pokoji. Na vánoční zvyky nezbývá čas. Michaela Součková, t. č. Sedlčany, Praha, 24 let Štědrý den slavíme s rodinou, všichni se sejdou. Ráno snídáme vánoční cukroví, k obědu je rybí polévka a k štědrovečerní večeři musí být smažený kapr s bramborovým salátem, prostě klasika. A zvyky? Dodržujeme krájení jablíček, házíme střevíčkem přes rameno, abychom věděli, kdo se příští rok nejspíše vdá. Na stromeček používáme slaměné ozdoby, máme rádi včelí svíčky, spoustu prskavek a málem bych zapomněla na pouštění ořechových lodiček. Můj přítel Samuel z Portugalska si přinesl ze své vlasti jiný zvyk. U nich se peče na Štědrý den koláč s ukrytým malým dárkem a kouskem suchého ovoce. Komu připadne krajíček dortu s ovocem, ten příští rok peče koláč pro všechny ostatní. Vladimír Stibor

31 KALENDÁŘ strana 31 KONCERTY, ZÁBAVY A PLESY Obděnice kostel Panny Marie Adventní koncert v podání komorního souboru Urban Ladies; 15:00 Kamýk nad Vltavou kult. dům Vánoce s Kamýčkem 14:00 Dublovice kostel Adventní koncert vystoupí Igor Jan s rodinou a děti z místní ZŠ a MŠ; 16:00 Chlum kostel Vánoční koncert žáků ZŠ Chlum 17:00 Krásná Hora n./vl. kostel sv. Mikuláše Tradiční vánoční koncert vystoupí chrámový sbor; 14:00 Osečany restaurace Na Růžku Myslivecký ples hraje Vat; 20:00 Ješetice kult. dům Myslivecký ples hraje Relax; 20:00 Sedlčany Hotel Vltavan Matyas rock 21:00 Sedlčany kult. dům Václav Hybš s orchestrem a hosty vystoupí také Jitka Zelenková; 15:00 Kvasejovice sál EDEN Hasičský ples 19:00 Nové Dvory Dům hasičů Hasičský ples hraje Hošna band; 19:30 Vrchotice Na Františku Hasičský ples hraje Milénium Vodňany; 20:00 VÝSTAVY Sedlčany muzeum Vánoční výstava regionálních betlémů výstava potrvá do 8. ledna Sedlčany knihovna Eliška Havlová a Míša Dragounová výstava dětských fotografek potrvá do 6. ledna Patchwork a klubíčka výstava potrvá do 6. ledna Sedlčany kult. dům Petr Sůsa obrazy, Václav Křížek dřevěné skulptury, Zdenka Mrázková kresby a obrazy Sedlčany Hobby centrum modelář Soutěžní výstava modelů výstava potrvá do 23. prosince Petrovice u Sedlčan OÚ Advent v Petrovicích výstava ZUŠ Sedlčany pobočky Petrovice DIVADLO Sedlčany kult. dům Rákosníček a hvězdy veselé dětské představení na motivy Jaromíra Kincla; 15:00 Kosova Hora kino Jak šli zajíci do Betléma divadelní loutkovou pohádku sehraje Divadélko U Potoka; 16:00 Sedlec-Prčice kaple ČCE Prčice Předvánoční recitál Slávka Klecandra 19:00 KINA Sedlčany Film na přání Promítání Filmového klubu Sedlčany; 20: Bojovníci severu: Sága Vikingů švýcarský akční film; 20: Úžasný Boccaccio francouzský historický film; 20: Jo Nesbo: Doktor Proktor a prdící prášek německá rodinná komedie; 18: Jak se točí divočáci premiéra autorského filmu Divočáků (čtveřice sedlčanských kluků); 20:00 Sedlec-Prčice Sedmero krkavců česká pohádka; 14:00, 16:00 PŘEDNÁŠKY Petrovice Modrá Hvězda Expedice Namáslu 2015 (Manáslu m) přednáška s promítáním Jana Trávníčka o Nepálu; 20:00 SPORT Sedlčany zimní stadion 19., 20., 23., 24., 25., 26., 27., 28., 29., a Veřejné bruslení 14:00 16:00 kromě (12:00 14:00) a (11:00 13:30) Sedlčany Pochod k vánočnímu stromečku šestikilometrový pochod sedlčanských turistů, s sebou zvonečky a krmení pro ptáčky; start v 9:00 u kult. domu Sedlčany Novoroční pochod start 13:00 u kult. domu, trasa ze Sedlčan přes Deštno do Příčov a zpět měří asi 9,5 km Sedlčany hala gymnázia Měkouš cup 17. ročník turnaje v sálové kopané, 8:00 přihlášky do Sedlčany kotlina Hobby autorallycross Sedlec-Prčice Novoroční čtyřlístek pochod Klubu přátel dlouhých kilometrů, start odkudkoli, cíl 13:00 16:00 v Hotelu Myslkov OSTATNÍ Sedlčany knihovna 16., Hajánek zdravé čtení na dobrou noc; 17: Návštěva pohádkové babičky nebo pohádkového dědečka 15:00, od 16:00 výtvarná dílna Zasněžená pohádka program pro rodiny s dětmi; 10: Hejbánky povánoční cvičení pro děti; 10: Zápis do letního semestru Univerzity třetího věku první přednáška se uskuteční 1. února v 10:00 Chlum Tělocvična ZŠ Vánoční besídka žáků ZŠ a MŠ Chlum 15:30 Sedlčany hvězdárna Pozorovací program 17:00 20:00 Kosova Hora knihovna Vánoční setkání se spolkem MaPa D 15:00 (počítačová lekce od 13:00) soutěž o nejchutnějšího cukroví Kosova Hora Galerie Vincent Vánoční posezení s živou hudbou 17:00 Sedlčany nám. T.G.M Sedlčanské farmářské trhy s doprovodným programem, soutěží o nejlepší vanilkový rohlíček a Vánočním zastavením 1. FC Taverny; 8:00-12:00 Sedlec-Prčice kaple ČCE Dětská vánoční hra 14:30 Osečany náves Koledy pod vánočním stromem 17:00 Petrovice u Sedlčan náměstí Zpívání u vánočního stromu 16:00 Šebáňovice Malostatek Blatiny Kozí betlém volně přístupno každý den 17:00-20:00 Sedlčany modlitebna ECM Štědrovečerní posezení pro hosty i domácí 22:00 Sedlčany před kostelem sv. Martina Živý betlém 14:30 Kosova Hora kino Projekce fotografií z činnosti 1. Skautského oddílu KOS vyprávění o expedici v Maroku, 17:00, 19:30 Kosova Hora náměstí Společné rozloučení občanů se starým rokem 24:00 Sedlčany kostel sv. Martina Slavnostní odhalení fresek ze 14. století s doprovodným programem; 14:00 Poslední trh v roce bude vánoční SEDLČANY Třetí prosincovou sobotu zavoní náměstí T.G.M. vanilkovými rohlíčky a dalšími vánočními pochoutkami. Sdružení obcí Sedlčanska ve spolupráci s 1. FC Taverny připravilo poslední Sedlčanský farmářský trh v tomto roce. Farmáři budou své produkty nabízet 19. prosince od osmé hodiny ranní až do oběda. Kromě vánočního zboží nakoupíte i nejrůznější pochutiny včetně teplých nápojů na zahřátí. Přihlásit se můžete do soutěže O nejlepší vanilkový rohlíček. Podmínkou je oprávnění provozovat cukrářskou výrobu a dodat kilo až kilo a půl vanilkových rohlíčků, vystavit je, odprezentovat a připravit k ochutnávce pro návštěvníky trhu. Od 9:30 do 10:00 se uskuteční hlasování, které bude stejně jako ochutnávky anonymní. Po jeho ukončení budou odtajněna jména cukrářů. Dále pak po sečtení hlasů bude asi v 10:45 vyhlášen vítěz soutěže. Během dopoledne zazní koledy v podání Základní umělecké školy Sedlčany, těšit se můžete také na koncert Blue Orchestra. -red-

32 32 SPOLEČNOST strana Ježíšek zašel předčasně do psího útulku HRACHOV V pátek 11. prosince donesl Ježíšek do psího útulku v Hrachově spousty dárků v podobě dek, hraček a mlsání pro psy. Přijela dvě plná auta. Všichni obdarovaní psi souvisle děkovali ve formě hlasitého štěkotu. Organizátorkou sbírky s názvem Pro chudé pejsky byla Malgorzata Mysíková z chovatelské stanice Meranobohemia z Měšetic. Všechny věci putovaly do psího útulku Domov fauny Hrachov. Dary přijeli předat Anička Dvořáková, Malgorzata Mysíková, Roman Mysík a Klaudie Černovská. Vedoucí útulku Karel Stehlík (zleva), Anička Dvořáková, Malgorzata Mysíková, Roman Mysík a Klaudie Černovská. Hledají nové ministranty Sbírka se shromažďovala právě u Mysíkové. V roce 2012 jsem našla zatoulanou fenku, která se potulovala v Sedlci. Hledali jsme vhodný útulek a zavítali právě do Hrachova. Fenka byla rok stará a tak naštěstí za čtrnáct dní skončila u nového majitele, připomněla Malgorzata Mysíková svoje první seznámení s hrachovským psím útulkem. Během jednoho měsíce dárci ve sbírce nashromáždili 335,7 kilogramů různého psího krmení a pamlsků, čtyřicet dek do pelíšků a několik psích hraček a drobností. David Štverák SEDLČANY Podle farníka Ladislava Jelena přibývá při bohoslužbách v kostele svatého Martina rodin s malými dětmi. Z nich by se mohli rekrutovat noví ministranti. Farnost proto vyzvala rodiče chlapců, aby se nebáli přivést své syny k ministrantské službě Bohu. Ministrovat mohou již od čtyř let věku a nemusí být pouze ze Sedlčan. Úkolem ministrantů je sloužit u oltáře při mši svaté a asistovat knězi i při udílení některých svátostí. -red- PŘENECHÁM dobře zavedenou vegetariánskou jídelnu a čajovnu v Sedlčanech. Podrobné info na tel.: Malí i velcí umělci v kulturním domě ťukali na adventní dveře KOSOVA HORA Druhým rokem vydává Základní škola Kosova Hora školní časopis Kosák, jenž je společným dílem žáků druhého i prvního stupně. Psaní článků organizuje redakční rada tvořená dvěma zástupci ze čtvrté až deváté třídy. Kosák vychází jako občasník třikrát ročně, v minulém školním roce jsme realizovali vánoční, velikonoční a prázdninové vydání, nyní připravujeme další číslo, které vyjde těsně před Vánocemi. V časopise lze vedle základních informací o škole najít články o aktuálním dění na škole, o školních akcích realizovaných v uplynulém SEDLČANY Jako ve včelím úle to hučelo již dobrou hodinu před začátkem společného koncertu žáků sedlčanské ZUŠ a členů pěveckých sborů Zábojáček a Záboj, který se v kulturním domě konal ve čtvrtek 10. prosince. Zvlášť nejmenší účinkující společně se svým vedením na chodbách dolaďovali závěrečné drobnosti, naposledy upravovali kostýmy a sdělovali si svoje dojmy před začátkem programu, který dostal název Adventní ťukání. A hodně podobně to vypadalo i před vstupy do divadelního sálu, kde se tísnily davy návštěvníků koncertu. Mnozí z nich se nemohli dočkat, až se usadí na svoje křesla a uvidí při vystoupení svoje ratolesti a kamarády. Chtěli jsme, aby se v našem programu prolínala předvánoční atmosféra se starými zvyky, uvedla učitelka Jaroslava Trojanová. Aby v něm zazněly české koledy, naše i světové vánoční melodie, a aby byly vidět přípravy tradičních českých Vánoc. Jedná se o mozaiku všeho, co se v naší základní umělecké škole učí se zaměřením na vánoční svátky. Program jsme nacvičovali poměrně krátce. Věnovali jsme mu celý listopad a v kulturním domě jsme dokončovali přípravy několik dní před jeho uvedením. V úvodu programu se představily dívky z tanečního souboru, který měl ve svém středu jediného chlapce. Byl jím desetiletý Dominik Čihák ze Štětkovic, který nám řekl: Mezi holkami se cítím dobře, jsou na mě docela hodné a tančí se mi s nimi hezky. Na otázku, se kterou z děvčat se mu tančí nejlépe, odpovědět čtvrtletí i texty na zvolené nosné téma. Hlavním tématem minulého vydání Obálka školního časopisu Kosák byl projekt o Kosově Hoře za druhé světové války, připravované vánoční vydání časopisu se bude zabývat Při Adventním ťukání mohli diváci obdivovat také umění tanečnic. nechtěl, ale ostatní tanečnice tak trochu proti jeho vůli popostrčily dopředu Sabinu Štefanikovou ze Sedlčan. Adventní ťukání bylo přehlídkou umění a nadšení nejmenších zpěváků a tanečníků, a také bylo ve znamení elegance a ladnosti pohybů starších tanečnic. Ve druhé části programu uvedlo starší oddělení dětského pěveckého sboru Zábojáček s pěveckým sborem Záboj a žáky literárně-dramatického oboru dramatizaci příběhu, nazvaného Legenda o svaté Dorotě. David Myslikovjan Kosák se probojoval do finále hlavně říjnovým jazykovým pobytem žáků v Anglii. O letošních letních prázdninách jsme náš časopis přihlásili do celostátní soutěže školních a oddílových časopisů. Tu organizují Asociace středoškolských klubů ČR a Národní informační centrum pro mládež. Ředitelem soutěže je Petr Kantor. Do soutěže se přihlásilo 209 časopisů, v kategorii časopisů, jež tvoří společně žáci prvního a druhého stupně, soutěžilo 66 titulů. Kosák se probojoval do finálového kola, v němž získal 12. místo. Petr Ryšlavý, učitel ZŠ Kosova Hora

33 SPOLEČNOST Vánoční jarmark a vystoupení si nenechalo ujít 850 návštěvníků Občerstvení a výrobky dětí byly k dostání ve stylových stáncích. kroužku aerobiku. Ježíšek by neusnul bez pohádky, SEDLEC-PRČICE Desítky hodin příprav žáků a pedagogů Základní a mateřské školy Sedlec-Prčice se opravdu vyplatily. Nádherně vyzdobená škola, stánky plné nápaditých výrobků a natěšené děti přivítaly 10. prosince v podvečer takřka 850 návštěvníků. Hned u vchodu je pozdravili andělé ve stáncích s čajem a perníčky. Jednotlivé třídy pak nabízely ve stáncích rozličné výrobky perníčky, ozdoby, svícny, zápichy, stromečky, jmelí, vánoční dekorace, cukroví a čaj. Hosté se také mohli občerstvit v nově zrekonstruované kuchyňce, kde obsluhovali deváťáci. Všem bylo umožněno prohlédnout si odborné učebny, včetně nových dílen a nové školní jídelny. Po skončení jarmarku se hosté odebrali do kulturního sálu, kde se konalo vánoční vystoupení žáků. Programem provázel diváky malý Ježíšek, sla- V sále školy předvedly děti rodičům vánočně laděné vystoupení. vící narozeniny, se svou a proto nastoupila 1. B, která zahrála pohádku Váno- maminkou Marií. Třída 1. A tančila pro neposedného Ježíška vánoční ukolébavku, ale uspat se ho nepodařilo. Potřeboval ke své oslavě sníh. Ten mu přinesli ve svém tanečním vystoupení žáci 5. třídy. Ke sněhu neodmyslitelně patří sněhuláci, a ty dodali druháci zároveň ve spojení s tančícími čerty. V podobě čertů zazpíval svou pekelnou píseň i pěvecký sbor. V rytmu Jingle Bells následně zacvičily členky Na prodejce si na jarmarku zahrály samotné děti. ce v kurníku. Čtvrtá třída poté znovu roztančila jeviště s písní Letkiss Darling. Třetí třída Ježíška opět vrátila k pohádkám, a to přímo k Mrazíkovi v rytmu písně Váňo, Váňo, Ivane. Ježíšek žádal však už tradiční oslavu. Proto vánoční písně zazpíval pěvecký sbor a koledy zahrály děti hudebního kroužku. Jak by mohl vypadat takový vánoční přípitek, natočili žáci ICT kroužku. Nakonec si celé hlediště mohlo zazpívat společně s pěveckým sborem několik nejznámějších koled. Jana Kabíčková, ZŠ a MŠ Sedlec-Prčice Součástí tanečních kursů byla soutěž vyhlášení miss a zvolení největšího sympaťáka SEDLČANY Ve společenském sále kulturního domu se v pátek jedenáctého a v sobotu dvanáctého prosince konal závěrečný věneček základních kursů tance a společenského chování, které také v letošním roce vedla lektorka Květuše Horváthová. Součástí obou slavnostních večerů bylo vyhlášení vítězů taneční soutěže, zvoleni byli Sympaťáci tanečních a také byly zvoleny Miss tanečních Taneční soutěž se konala na naší třetí prodloužené, na které se nejlepší tanečníci probojovali do finálové části, uvedla Květuše Horváthová. Finále bylo součástí závěrečného věnečku. V prvním soutěžilo šest a ve druhém pět párů, které bojovaly o medaile. Šerpy jsme připravili pro Miss tanečních, které volili rodiče a hosté. Stejně jako loni, také v letošním roce jsme strana 33 měli výborné tanečníky. Obou kursů se zúčastnilo kolem šedesáti párů. Ve finále taneční soutěže, která se konala v pátek 11. prosince, si nejlépe vedl pár Jiří Skála Lucie Hodíková, druzí skončili Jakub Procházka a Johana Tulachová a třetí byli Ivan Žak a Anna Hanusová. Miss byla zvolena Petra Nohová V taneční soutěži si dobře vedli Filip Lerch ze Sedlčan a Kristýna Spilková z Příčov. Držitelé bronzových medailí se znají už od školky a nejvíce jim prý dal zabrat waltz. a Sympaťákem kursu se stal Ivan Žak. O den později byli v taneční soutěži nejúspěšnější Tomáš Holoubek a Adéla Englová. Stříbrnou medaili získali David Sleza a Šárka Hanáčková a bronzovou Filip Lerch a Kristýna Spilková. Miss se stala Tereza Kubecová a sympaťákem Tomáš Holoubek. V pátek i v sobotu na věnečku zavládla adventní atmosféra díky návštěvě Mikuláše, kterého rodiče i hosté srdečně přivítali a vyslechli si legendu o mikulášské tradici. David Myslikovjan

34 34 strana MARTINIK/SEDLČANY Na ostrově Martinik, který leží v Karibském moři a je součástí souostroví malých Antil, se ve dnech 1. až 5. prosince konal světový šampionát ve sportovním aerobiku a fitness. Jeho dějištěm se stalo Le-Lamentin, předměstí města Fort de France. Společně s Austrálií měla největší zastoupení na mistrovství světa Česká republika a mezi jejími reprezentanty nechyběl jedenáctiletý student víceletého gymnázia v Sedlčanech Luboš Hanus. Člen sedlčanského klubu Aerobik studio Dvojka, který bydlí v Žemličkově Lhotě, na Martinik odletěl se svojí maminkou Danou Hanusovou, která se o něj na ostrově po dobu více než dvou týdnů nejenom starala, ale také mu pomáhala s přípravou na jednotlivá vystoupení. Vzhledem k potřebné aklimatizaci dvojice odlétala již 24. listopadu a vracela se 9. prosince. Po návratu jsme nového mistra světa Luboše Hanuse a jeho maminku požádali o rozhovor. Po jaké trase jste cestovali do dějiště světového šampionátu? Dana Hanusová: Z Prahy jsme letěli do Paříže, přistáli na Letišti Charlese De Gaulla a přesunuli se na letiště Orly. Odtud jsme absolvovali bezmála osmihodinový let na Martinik. Na jakou hudbu jsi cvičil a jaký dres jsi měl na sobě? Luboš: Líbí se mi komiksová postava z filmu Kapitán Ameriky a tak jsem měl dres v jeho stylu. Cvičil jsem na skladbu We Are One. Měli jste dostatek času prohlédnout si ostrov? Dana Hanusová: Měli jsme čas pouze prohlédnout si okolí, v němž se konal šampionát a místo, kde jsme bydleli. Luboš měl dvoufázové tréninky a první fáze začínala už v šest hodin ráno, kdy ještě nebylo takové horko. Přes den jsme relaxovali buď u bazénu, nebo u moře, a také poznávali okolí. Večer Luboš absolvoval druhou tréninkovou fázi a brzy chodil spát. Jak jste se na Martiniku stravovali? Dana Hanusová: Vařila jsem já a vycházela jsem z toho, co bylo k dispozici. Dostupné byly ryby, ovoce a zelenina, rýže a těstoviny. Kdo byl na šampionátu tvým největším konkurentem? Luboš: V Martiniku startoval Australan, který byl o dva roky starší než já a už dvakrát se stal mistrem světa. Jednalo se o jeho poslední účast v kategorii závodníků ve věku 11 až 13 let a nakonec skončil druhý. Kolik závodníků bylo na mistrovství a jak na vás zapůsobila zdejší hala? Dana Hanusová: Ve všech kategoriích startovalo přes pět set závod- SPORT Jedenáctiletý Luboš Hanus je mistrem světa ve sportovním aerobiku Dana Hanusová a její syn Luboš, který na mistrovství světa ve sportovním aerobiku získal zlato. Účast Luboše Hanuse na mistrovství světa v aerobiku by nebyla možná bez těchto sponzorů: ZVVZ Milevsko, ZD Krásná Hora, Středočeský kraj, Město Sedlčany, STROS Sedlčany, HZT Technic - servis, a.s. zastoupení pan Dlouhý z Petrovic, Martina Pejlová. níků ze šestnácti států. Z důvodu nedávných atentátů ve Francii byla jejich účast menší. Spousta registrovaných sportovců z důvodu obavy o svoji bezpečnost nedorazila. Hala byla uvnitř pěkná, ale nebyla v ní klimatizace, takže nejenom pro závodníky, ale i pro všechny ostatní byl pobyt v ní náročný. Venkovní teplota přes den šplhala přes třicet stupňů a hlavně tam byla vysoká vlhkost. Kdo dělá Lubošovi choreografii a vybírá hudbu k jeho sestavám? Dana Hanusová: Obojí dělá Lubošova trenérka Kristýna Faktorová, která to dovede výborně. Vybere několik druhů skladeb a sestřihá je tak, aby vyhovovaly požadovanému tempu a povinným prvkům, které sestava musí obsahovat. Luboš si potom vybere skladbu, podle které se mu nejlépe cvičí. Na základě toho Kristýna sestaví choreografii. Kolik závodníků měla česká výprava a kolik medailí získala? Dana Hanusová: Určitě jich bylo více než sto a celkem vybojovali devatenáct zlatých medailí. Česká výprava byla na mistrovství světa nejúspěšnější. Co tě ještě baví kromě aerobiku? Luboš: Mám rád elektroniku a docela rád se učím. Těším se hlavně na hodiny chemie a biologie. Nevím, Děvčata z klubu Venuše Kladno gratulují Lubošovi k úspěchu. jestli se budu živit sportem, spíše bych chtěl být odborníkem přes počítače, nebo dělat výzkumy s léky. Jaké máš další sportovní plány? Luboš: Chtěl bych si vítězství na mistrovství světa ještě několikrát zopakovat. Před závody mi radil náš dřívější reprezentant a současný trenér Jakub Strakoš, který založil soutěž Mistry s mistry. Kubovými radami se hodně řídím. Kolikrát týdně Luboš v sezóně trénuje? Před závody intenzivně dennodenně. Buď trénuje ve dvojici s trenérkou, nebo se mnou podle tréninkového plánu. Luboš ve svých začátcích viděl úspěšné závodníky Honzu Heřmana nebo Davida Pilíka, a už tehdy moc toužil dostat se na mistrovství světa. A protože se vždycky chtěl podívat k moři, splnil si hned dva sny najednou. Aerobik je mnohdy vnímán jako sport, určený výhradně dívkám. Jaký na to máte názor? Dana Hanusová: Aerobik je kombinací sportovní gymnastiky, akrobacie a estetického cítění. Je protiváhou tradičních chlapeckých sportů, jako je fotbal nebo hokej. Kluci, kteří se začnou aerobiku věnovat, poznají, že se jedná o náročnou činnost, podporující fyzičku, a také že pomáhá utvářet jejich osobnost. -dav- Žabáci sesadili z čela tabulky hokejisty Neveklova SEDLČANY V dlouhodobém turnaji amatérských hokejistů se po delší době ve skupině B měnila situace na čele tabulky. Zatímco dosud prvnímu Neveklovu se přestalo dařit, Žabáci ze Solopysk naskočili na vítěznou vlnu a o tomto víkendu se na svého největšího soupeře, který utrpěl debakl s Miličínem, bodově dotíhli a o skóre jsou dokonce před ním. Výsledky skupina A: Genemusic STROS 6:1, Rožmitál Křepenice 9:5, Kňovice Daleké Dušníky 3:6, Chlum Štětkovice 5:8. Vedení v tabulce si na začátku nového týdne stále udržovaly s dvaceti body Zvírotice, které odehrály dvanáct utkání. O jeden zápas méně měly za sebou devatenáctibodové Štětkovice. Také třetí tým Genemusic, který vybojoval sedmnáct bodů, odehrál jedenáct duelů. Poslední třinácté Křepenice zatím získaly čtyři body. Skupina B: Olbramovice Kosova Hora 2:5, Solopysky Rumola 7:3, Rybníkáři Hrádek 5:4, Miličín Neveklov 7:1, Štětkovice B Ševci Nový Knín 1:3, Drásov Draci 4:4, AHC Nový Knín Medvědi 0:5 (kontumačně Nový Knín zápas předem skrečoval). Na první místo se s osmnácti body dostaly Solopysky a o skóre druhý je Neveklov. Třetí příčku si přes porážku z Kosovou Horou udržely šestnáctibodové Olnramovice. Na dně tabulky jsou dva šestibodové týmy, v pořadí třináctý Hrádek a čtrnáctá Rumola. Další program pátek , Ševci Nový Knín Rybníkáři (18.30), Draci Štětkovice B (20.25). Sobota Neveklov Drásov (16.30), Medvědi Miličín (18.25), Rumola Olbramovice (20.20). Neděle Kosova Hora AHC Nový Knín (16.30), Hrádek Solopysky (18.25). -dav-

35 Na Kotlině se v příštím roce pojede National 1600 SEDLČANY V sobotu 12. prosince byla v areálu Sedlčanské kotliny prezentována nově vzniklá divize N1600 v rallycrossu, která představuje levné a dostupné závodění pro každého na úrovni Mistrovství ČR. Může ji jezdit každý kdo má automobil s obsahem motoru 1600 bez turba a chuť si zkusit zazávodit. National 1600 je jediná třída, která dovoluje bojovat o Mistrovský titul s rozumným rozpočtem. Příští rok je na programu šest závodů: čtyři závody na okruzích v Sosnové a v Sedlčanech a dva v rakouských Melku a Fuglau, které leží 50 kilometrů od českých hranic. Kompletní sezóna vyjde finančně zhruba na sto tisíc korun, průměrně je tedy třeba dát každý měsíc na nový koníček stranou 8 tisíc. Nejpoužívanějším autem v této divizi bývá Volkswagen polo 1.6 GTI. Přestavba sériového vozu na závodní vyjde asi do dvaceti tisíc korun. Republikový rallycross potřebuje impuls k růstu a to nová třída National 1600 bez pochyb bude, jen je potřeba o ní lidem sdělit více informací. Údržba vozu pro N1600 je poměrně jednoduchá. Sada pneumatik vyjde na sedm tisíc a vystačí na dva až tři závody. Do aut lijeme standardní benzín od benzínové stanice. Olej Zleva závodník Jan Skála, člen svazu Off-road Daniel Kříž a závodník Radek Pavlíček. můžete vyměnit po třech závodech a to samé platí pro brzdové destičky. Výhody jsou především v pořizovacích a provozních nákladech. Jezdí se vyrovnané závody, kdy říkáme, že všem to nejede stejně a přitom za minimální náklady závodíme v plnohodnotné divizi Mistrovství České republiky v rallycrossu, uvedl závodník Jan Skála, který závodí deset let v rallycrossu, dva roky ve formuli a rok ve vrchu. Drží několikrát titul mistra ČR a před čtyřmi lety byl vybrán mezi dvacet nejtalentovanějších juniorů světa. Letos Skála zvítězil v divizi N1600. David Štverák Kolik to bude stát? Vůz Divize N1600 vybavení pro závodění: Sériový automobil Kč Bezpečnostní prvky s homologací Sedačka Kč Pásy Kč Bezpečnostní rám Kč Povolená úprava tlumičů a vzduchového filtru Kč Pneu pouze s homologací pro běžný provoz cca 1500 Kč/ks Stavba závodního vozu do Kč Možnost pronájmu Kč za závod Konkrétní technické předpisy pro tuto divizi je možné nalézt na stránkách Autoklubu ČR. SPORT I na béčko chodilo letos hodně fanoušků, říká Lukáš Vrbický SEDLČANY Nejenom A mužstvo sedlčanských fotbalistů zaznamenalo v minulé sezóně historický úspěch v podobě postupu do vyšší soutěže. Podobně se činila i rezerva. Tým B totiž po vítězství v okresním přeboru postoupil do krajské B třídy, kde má za sebou první část sezóny. Mužstvo nasbíralo sedmnáct bodů a v tabulce drží prozatím osmé místo. O tom, zda to je úspěch či zklamání odpovídal hráč Lukáš Vrbický. Jak hodnotíš uplynulý půlrok? Na krajskou B třídu jsme se všichni moc těšili. Myslím, že začátek nebyl špatný, ale určitě máme na lepší umístění. Bohužel jsme hodně zápasů ztratili tím, že jsme neproměňovali stoprocentní šance. Je velký rozdíl mezi mužstvy krajské I. B třídy a týmy okresního přeboru? Je to znát, a to jak po technické stránce, tak i hratelnosti. Většina týmu je mnohem lepších než v okresním přeboru. Obvykle se hraje i na lepším povrchu, což je na kvalitě zápasu také hodně znát. Letos si poprvé za svou kariéru nastupoval na pozici obránce... Ze začátku sezóny nebylo moc obránců a po konzultaci s trenérem jsem tuto pozici zkusil. Určitě je to Legenda českého rallycrosu jinak, mu místní závodníci neřeknou. Radek Pavlíček a vůz Volkswagen mnohem větší zodpovědnost. Jakoukoli mou chybu odnesl celý tým. Proto to Lukáš Vrbický byla pro mě pozice, která mi dala velkou motivaci a zkušenost. V sezóně jste nedostávali tolik branek, v tomto ohledu patříte mezi nadprůměrné týmy. Gólů do sítě hostů jste ale také moc nedali, ve dvanácti zápasech jste jich vstřelili devatenáct... Moc dobře si uvědomujeme, že naše skóre není nejlepší, a že na hodně věcech musíme zapracovat. Zatím naší největší slabinou jsou neproměněné šance, kterých máme v zápasech opravdu spousty. Na čem dále musíte během jarní části sezóny zapracovat? Na fyzičce, té není nikdy dost. Dále bychom měli zahrávat lépe standardní situace. Jaké je věkové složení a morálka týmu? ZÁŽITEK Na sedadle spolujezdce David Štverák (vlevo) s Radkem Pavlíčkem uvnitř vozu strana 35 Hráčům do tréninku někdy skočí práce nebo škola, to se nedá nic dělat. V A týmu jsou dost nadaní hráči, takže nemají problém to dohnat. V B týmu je průměrný věk kolem šestadvaceti let. Tréninky máme většinou s áčkem, což je super, neboť mají vysokou úroveň a kvalitu. Jednou týdně jsme trénovali samostatně a scházelo se nás docela dost. Na zápasy A týmu chodilo obrovské množství fanoušků, zaznamenali jste postupem také nárůst diváků? Tatran má hojné zastoupení fanoušků. Musím souhlasit, lidi chodí opravdu hodně a to i na béčko. Na první zápas se přišlo podívat asi dvě stě padesát diváků. Mohl by být váš tým v nejbližších letech posílený o někoho z mladších sedlčanských týmů? Utkání mládeže moc nestíhám. Něco jsem viděl a slyšel. Domnívám se, že v mladších týmech je několik hráčů, kteří budou v budoucnu velkou posilou. Jaké máte ambice pro druhou část sezóny? Chceme se udržet v první polovině tabulky. Když vidím kvalitu našeho týmu, tak jsem přesvědčen, že je to reálné. Jiří Prášek polo 1.6 GTI a já. Dostal jsem helmu a bezpečnostní speciální pás. Šlo se na to! Daniel Kříž nám odmával pět kol. Auto složené právě na divizi N1600 se rychle odpíchlo dopředu. Jízda perfektní, do těla mi rychle vnikl adrenalin. Pršelo, trať byla mokrá a kluzká. Okruh se střídá s asfaltem a zeminou. Při přejezdech na bláto se auto rychle bořilo a mělo tendenci jít do smyku. V určitých chvílích jsme míjeli mantinely podél tratě jen o centimetry. V té rychlosti to vypadalo děsivě. Od protočených pneumatik bláto lítalo všude možně do výšky podél auta. Byl to zážitek. David Štverák

36 36 strana SPORT Na Kotlině budou motory burácet i v příštím roce SEDLČANY Autoklub RAC Sedlčany má za sebou úspěšný rok. Jeho předseda Miroslav Dvořák v závěru roku nejen hodnotil, ale také se s našimi čtenáři podělil o plány na rok příští. Jak hodnotíš letošní rok? Hodnotím jej velmi pozitivně. Odjeli jsme pět závodů na republikové úrovni. Tyto závody byly Mezinárodní mistrovství ČR. Jeden závod v rallycrossu byl započítán do seriálu Zóna Střední Evropy. Stěžejním závodem sezóny bylo Setkání mistrů světa, které bylo vzpomínkou na vítězství týmu ČSSR v motokrosu národů v roce Vydařily se všechny uspořádané akce podle tvých představ? Ano. Zvláště zmíněné Setkání mistrů světa, které jsme pořádali ve spolupráci s Veterán Předseda Autoklubu RAC Sedlčany Miroslav Dvořák klubem Sedlčany. Tento závod měl vysokou úroveň a myslím, že jeho účastníci i diváci na něj dlouho nezapomenou. Pokládáš účast jezdců i diváků na závodech za dostačující? Účast na závodech je průměrně stejná. Potěšila by mě větší účast diváků. Na co se příznivci motorismu mohou v příštím roce těšit? V květnu příštího roku se na Kotlině pojede závod v rallycrossu, zařazený do seriálu Zóna střední Evropy, v červenci se pojede závod Mistrovství České republiky v rallycrossu a první víkend v říjnu bude na Kotlině poslední závod sezóny Mistrovství České republiky v autocrossu ve kterém se bude rozhodovat o mistrech ČR v sezóně Pojede se také přebor středních, západních a severních Čech v motocrossu. Pojedeme samozřejmě nějaké hobby závody v rallycrossu i motocrossu. A určitě se na Kotlině opět budou konat burzy, které pořádá Veterán klubu Sedlčany. František Urner Chceme postoupit, ale bude to složité, říká Marek Pecholt SEDLČANY Fotbalová rezerva Tatranu Sedlčan, konkrétně tým C, má za sebou historicky první poloviny Kapitán C mužstva Tatranu Marek Pecholt. Foto: Radek Strnad sezóny ve čtvrté třídě. Mužstvo během deseti mistrovských zápasů nasbíralo devatenáct bodů a patří mu průběžná třetí příčka. Na dojmy z první poloviny sezóny jsme se zeptali kapitána Marka Pecholta. Jak jsi spokojený s podzimními výkony C mužstva? Co se týče našich výkonů, tak určitě spokojeni nejsme. Hrajeme jako na houpačce, a nedaří se nám tak, jak bychom si představovali. Jste prozatím na třetím místě, jde podle tebe o adekvátní umístění? Určitě, myslím, že můžeme být ještě rádi, jelikož naše hra není taková, jaká by měla být. Musím sportovně přiznat, že je momentálně v soutěži několik lepších týmů. Uvidíme, zda to na jaře dokážeme zlepšit. Měl tým stabilní sestavu nebo jste s ní často rotovali? Hodně jsme s ní rotovali. Máme v týmu spoustu hráčů, kteří přijdou jednou za tři zápasy a trenéři chtějí, aby si zahráli všichni. Každý zápas jsme vlastně měli úplně jinou sestavu. Kde jste během podzimu trénovali? Jak často? Chodili jsme trénovat na Kačák nebo na Taverny. Moc jsme toho nenatrénovali, chodili jsme pátky, a to ještě výjimečně. Vlastně s jistotou můžu říct, že nejvíce tréninků jsme měli u Krčína. Na jakém postu jsi během sezóny nastupoval? Hrál jsem na pozici krajního záložníka. Kde jsi hrál v minulosti fotbal? Jsi odchovancem Tatranu? Ano, od sedmi let hraji v Tatranu. Rok jsem strávil na Vysokém Chlumci, kde to bylo super, ale když Sedlčany založily tým C, tak jsem se vrátil zpět. Co je úlohou kapitána v C mužstvu? Myslím si, že je to hlavně o tom stmelit tým. Občas se musí v kabině trochu nahecovat. V čem se musíte na jaře zlepšit? Určitě musíme začít více trénovat, jinak zase s tou špičkou čtvrté třídy všechno prohrajeme, a to si nesmíme dovolit, jestli chceme postoupit. Takže vaším cílem je postup? S týmem chceme postoupit do třetí třídy, ale po podzimu, který se nám dost nevydařil, to bude nesmírně složité. Jiří Prášek Stolní tenisté Tatranu rozdrtili dva pražské týmy SEDLČANY Stolní tenisté Tatranu Sedlčany Bazény Desjoyaux v neděli 13. prosince ukončili boje v první polovině základní části třetí ligy skupiny A. V sobotu se utkali s béčkem pražské Sparty a o den později přivítali za svými stoly tým El Niňo E. V obou zápasech se stolním tenistům Tatranu dařilo a svoje soupeře vysoko přehráli. První tým tabulky Sparta, která dosud ani jednou neprohrála, v Sedlčanech dostala naloženo 10:2. Ještě hůře se vedlo družstvu El Niňa. Hosté v celém utkání získali pouze tři sety a odešli poraženi 10:0. Tatran se bodově dotáhl na Spartu a v odvetách bude usilovat o udržení svého postavení v tabulce. Polovinu odehrané sezóny zhodnotil hráč Radovan Faktor. Máte za sebou jedenáct kol. Jak bys po jejich odehrání srovnal třetí ligu s druhou, ve které jste donedávna působili? Rozdíl je hlavně v menší vyrovnanosti družstev ve třetí lize. Jsou v ní tři až čtyři týmy silnější a zbytek je o poznání slabší. Ve druhé lize jsou obvykle všichni čtyři hráči velmi dobří, zatímco tady jsou kvalitní nejvýše dva. Vstupovali jste do této sezóny s cílem nejrychlejší cestou se vrátit do druhé ligy, nebo vzhledem k tomu, že prakticky ve stejné sestavě hrajete Také v dosud posledním dvoukole třetí ligy stolních tenistů skupiny A nastoupil Tatran v sestavě Karel Pejša (zleva), Jiří Kocura, Dušan Drechsler a Radovan Faktor. patnáct let, si už vystačíte s ligou třetí? Před sezónou jsme si žádné cíle nedávali. Chtěli jsme si vyzkoušet, jak bude soutěž vypadat, a hrát v horních patrech tabulky. Naše zkušenosti jsou přece jenom značné a devět let v druhé lize by se mělo projevit. Teď se uvidí, co bude dál. Už víme, že ve druhé polovině sezóny nebudeme z důvodu pracovních povinností ve všech zápasech kompletní, takže stát se může cokoliv. V případě, že se udržíme v popředí, pokusíme se do druhé ligy vrátit. Zatím jste všechny zápasy celkem v pohodě zvládali, ale v minulém dvoukole jste nečekaně klopýtli s pražskou Michlí. Proč k tomu došlo? Sešlo se několik věcí najednou. Jednak jsme hráli v tělocvičně, ve které jsme ještě nikdy nebyli, a než jsme si na zdejší prostředí zvykli, prohrávali jsme 8:3. Tělocvična měla rychlý typ podlahy, který domácím vyhovoval. Zdálo se, že vysoko prohrajeme, ale utkání bylo nakonec vyrovnané. Rozhodl můj zápas, v němž jsem v pátém setu s jejich jedničkou vedl 9:6, měl tři mečboly a nakonec jsem smolně prohrál. Kdybych v tomto utkání zvítězil, bylo by to 9:8. Dušan Drechsler v té době vedl, takže z toho mohla být remíza. David Myslikovjan

37 PUBLICISTIKA strana 37 Hodně Františků se mi připletlo do cesty. V tom dobrém smyslu slova. První, kterého jsem potkal, byl můj děda František z Počepic. Vzpomínám si, že jako malý klučina jsem mu moc nerozuměl. Za každou druhou větou říkal safraporte, zdálo se mi, že na mne mluví exotickou řečí. Nesmím také zapomenout na přítele fotografa, který se toulával lesy a remízky Sedlčanska, a byl rovněž nositelem téhož jména, František Dostál. Ale jen jeden, jehož jsem poznal, byl poustevníkem. Šlo o Františka Homolu, jemuž lidé ze Smolotel a vesnic kolem Vltavy říkali Ovečka boží. František byl poustevníkem každým coulem. Nosil hnědé režné roucho, na nohou sandály bez ponožek, kolem pasu uvázaný provaz z lýčí. Obýval malou světničku ve věži v kostele na poutním místě na Makové hoře. Do malé místnosti se vešel jen otoman, kde musel mít při spánku nohy pokrčené, klekátko se zavěšeným krucifixem na stěně. Když jsem POSTŘEH Jak se lyže staly mými kamarádkami Nikdy jsem nechápala, jak může někoho bavit jezdit na prkýnkách z kopce dolů, pak na nějakém posunovadle do kopce a to celé znovu a znovu. Bavily mě spíš běžky. Už to ale chápu. Může to být opravdu fajn. Když jsem slibovala napsání tohoto článku, myslela jsem si, že půjde spíše o humorný deníček mých drobných či větších neúspěchů, výčet pádů začátečníka. To ale nečekejte. Žádné totiž nebyly. Italské Alpy si musí podmanit snad každého. Dostala jsem se do této oblasti se zájezdem sedlčanského gymnázia, které jezdí do střediska Cavalese již více jak desítku let. Na nádraží se sejde skupina nadšených lyžařů a snowborďáků, naplní útroby autobusu a hurá na jih. Tam se v různých areálech oblasti Val di Fiemme přes den lyžuje a průběžně odpočívá, večer pak v apartmánech nebo jinde konzumuje a společensky konverzuje. Letošní první turnus se vyvedl opravdu zajímavě. Počasí přálo, nebe bylo po tři dny azurově modré. Kdo měl s sebou opalovací krém, byl za něj rád. Čtvrtý den se sice trochu ochladilo a sluníčko téměř schovalo, to nám ale náladu nemohlo pokazit. V provozu nebyly všechny sjezdovky a vleky, ale projet se daly celé areály. Jen bylo zvláštní, že při jízdě na sedačce byly ho poprvé více než před deseti lety po písemné domluvě navštívil, ještě v půl desáté dopoledne spal. Když jsem se ho ptal, proč vstává tak pozdě, odvětil, že měl těžkou noc, modlil se. Ale na pastvinách místo bílé sněhové pokrývky vidět i cítit pozůstatky po kopytnících. Abych to zkrátila: zájezd byl sice úspěšný i na úrazy (tři během dvou dnů v rámci jednoho autobusu opravdu není málo), ale do Sedlčan jsme se všichni vraceli příjemně unaveni, s úsměvem na rtech, těšíce se na příští rok. A já? Pochopila jsem, že i jízda nahoru a dolů může být dobrou zábavou a že sjezdové lyže jsou fajn sportovním náčiním. Díky Alpám, řediteli sedlčanského gymnázia Zdeňkovi Šimečkovi, který to celé organizuje a zabezpečuje, a mému osobnímu trenérovi. Olga Hadáčková jinak se mnou setrval v přátelské debatě snad přes dvě hodiny, než se začal ošívat. Náhle na něm bylo vidět, že jeho poustevnictví z něho vyzařuje jako podvečerní světlo, chtěl už být zase sám. Jistě mi dá každý, kdo žije ve městě v paneláku nebo v bytovce, zkrátka v domě bez plastových oken, za pravdu, že může klidně přemýšlet o kariéře v Blesku. Není to tak dávno, co se z nejmenované sedlčanské hospůdky kymácela zprava doleva partička posilněná něčím tvrdším. Samozřejmě chápu, že takoví lidé mají prostě zhoršenou vnímavost a tak jejich smysluplné konverzace rezonovaly po celé ulici. Ti, kdož nemají plastová okna, mají přednost, protože slyší slovo od slova téměř dokonale. Ti, kteří je mají, jsou o tento požitek ochuzeni. A co teprve, když se taková partička rozhodne prozpěvovat ve tři ráno. Možná bych dala přednost brzkému zakokrhání než-li falešnému Na tý louce ZÁŽITEK Jak jsem hledal poustevníka Poutní místo Maková Hora bylo domovem Františka Homoly. GLOSA Okna zelený. Ovšem stále ještě je dobrá parodie na píseň, nežli opilý, kterému pitivo zrovna dvakrát nesedlo. Nemluvě o tom, že tuto veselou příhodu můžete zažít klidně ve všední dny, kdy vám budík zazvoní těsně po chvíli, kdy znovu po netradičním probuzení konečně usnete. Ne vždy znamená absence plastových oken nepříjemnosti. Užitečná je tehdy, kdy se pár postarších dam sejde u obchodu před domem a začnou dlouhosáhle probírat, co se bude vařit k nedělnímu obědu. Nejen, že získáte dobrý tip, ale často dokonce i celý recept! To vše bez potřeby otevření okna či vyjití z domu. I tady však hrozí úskalí je třeba mít dobře vyvinutý sluch. Pokud jste hluší, jako poleno ani otevřená okna vás nezachrání. Dominika Zoulová Příliš jsem mu nerozuměl. Jak může někdo utíkat do samoty jako poustevník František, když býval dvacet let v motolském špitále v Praze ošetřovatelem na dětském oddělení? Pak mi zmizel z očí. Několik let, jak jsem se posléze dozvěděl, pobýval v opuštěné hájovně v lesích u Milevska a občas jako řeholník františkánského řádu musel žít se svými spolubratry za zdmi kláštera. V posledních týdnech jsem si říkal, že ho musím opět pozdravit, podat mu ruku, popovídat si s ním a vyzvědět, jak se mu daří, kam až ve své samotě došel, jaké jediné světlo osvětluje jeho dny. Ptal jsem se známých, ale nikdo o něm nic nevěděl. Třikrát jsem navštívil kostel na Makové hoře, ale jako by se po něm zem slehla. Jednou se mi už zdálo, když jsem se díval od chrámu na kopce za Starou řekou, jak se ještě před padesáti lety říkávalo Vltavě, že za mnou někdo stojí, natahuje ruku a dotýká se mého ramene. Františku! chtělo se mi zvolat, to jsem přece já, komu jste ukazoval nové kamenné schodiště, které jste díky své pracovitosti a schopnosti vybrat od svých oveček peníze dokázal opravit, a koho jste zavedl k velikému zvonu zavěšenému na nových dřevěných nahrubo otesaných trámech, takže dřevo ještě omamně vonělo. Tehdy se poustevník zadíval kamsi vzhůru a sotva slyšitelným hlasem řekl: Zde je mi nesmírně dobře, jsem tu nejblíže ke svému bohu. Vsadil bych se, že se mu v očích zalesklo. Vrtá mi v hlavě, kam zmizel, kam se poděl. Pohltila ho zem či se rozhodl přejít poušť za čtyřicet dní? V Čechách je ještě několik posledních zapomenutých pousteven, sdělil mi při mé poslední návštěvě, jen lidi neví, kde je hledat. Nevedou k nim turistické značky, i navigace selhává. Někdy poustevníka Františka podezřívám z toho, že je pěkný filuta, že si se mnou zahrává. Možná na mne čeká hned na příštím rozcestí. Vladimír Stibor

38 38 strana VÁNOČNÍ PUBLICISTIKA DOPIS Trochu jiný dopis Ježíškovi Vladimír Stibor Milý Ježíšku, musím se přiznat, že jsem ti nepsal už desítky let, třebaže jsem byl v pokušení již několikrát. Vím, že máš velké a dobrosrdečné srdce, že se snažíš všem nadělit alespoň pár dárečků, na nikoho nezapomenout ani žádného člověka nevyškrtnout ze svých nebeských seznamů. Těm hodným určitě přineseš pod vánoční stromeček vše, co je potěší a rozsvítí jim oči. Ale nemělo by se zapomínat na ty ostatní. Pohrávám si s myšlenkou, můžeš-li mi vyhovět, aby se bezpáteřním skříply plotýnky. Těm, kteří nevidí na úplatky, naděl brýle nejméně s dvaceti dioptriemi, nebo aby jim někdo pořádně vytřel zrak. Těm, co mají dlouhé prsty, kup alespoň rukavice nebo sekáček na maso. Těm, jimž se práší od huby, sežeň pořádnou roušku na pusu, aby nenakazili své okolí. Těm, kteří mají krátkou paměť, dovol, ať je navštíví opravář specialista na slibotechny. Těm, co perou peníze, nabídni kvalitní pračku nebo alespoň valchu po babičce, ať je z toho praní také jednou pořádně bolí ruce. Těm, co vyrábějí bezdomovce, zajisti nejméně na dva tři dny slušné místo k přespání pod mostem. Těm, jejichž posláním je dělat si z nás blázny, poskytni prosím pokoj se vší péčí a nebývalým komfortem v Bohnicích. Těm, co vozí turisty za hranice všedních dnů a občas je někde zapomenou, prosím připomeň, že i oni sami si to jednou budou štrádovat do Prčic. Netáhlům sežeň pěkné táhlo, nemakačenkům vypros ve zverimexu pěknou kačenku, nejraději živou, aby se měli konečně o co starat. Sňatkovým podvodníkům přines překvapení čistý trestní i milenecký rejstřík. Gembleři by si zasloužili vlastní automat Opilcům věnuj pěknou opici; opicím zase pro změnu kousek nezničeného deštného pralesa. Není-li to v dnešní době nesplnitelným přáním. Milý Ježíšku, jestli jsem na někoho zapomněl, odpusť. Nebylo to ve zlém úmyslu. ÚVAHA Rok se s rokem sešel, nový problém vzešel Olga Hadáčková Blíží se konec roku, čas bilancování. Z mého osobního hlediska šlo o rok plný zvratů, zkušeností a zážitků. Zajímavá slova s počátečním písmenem až na samém konci abecedy, což je trefné pro hodnocení roku v jeho posledních dnech. Lingvistické zamyšlení ale nečekejte. Tím problémem z titulku mám na mysli spíš to, jak se lidstvo proměňuje ve svém chování. V celosvětovém měřítku se toho v roce 2015 událo opravdu mnoho. Hodně z toho bude mít další dopady do budoucnosti. A záleží na každém z nás, jak velké ty následky budou. Strach z terorismu a možná i z třetí světové války máme všichni. Čelní světoví představitelé navíc někdy zabředají do osobních sporů živených minulostí. Nesmíme se tím ale nechat ochromit. Pokud přistoupíme na hru nenávisti a strachu, kterou s námi teroristé hrají, dáváme tím sobě navzájem a hlavně dětem najevo, že násilím se dá něčeho dosáhnout. Další generace by pak mohly vyrůstat s tím, že dobro je neúčinné, pomáhat se nevyplácí. To není dobrý příklad. Nechci moralizovat, ale zamyslet bychom se nad tím měli. Sociální sítě plní nenávistné komentáře. Prezidentův listopadový projev také nebyl zrovna ukázkou tolerance. Pozitivní zprávu aby člověk pohledal. A tak upřímně doufám, že bude líp, a do příštího roku nám všem přeji, aby se migrační krizi podařilo vyřešit, terorismu úspěšně čelit, národy spojit a do našich srdcí a facebookových příspěvků dostat opět radost, optimismus a lásku k bližnímu svému. FEJETON Vánoční kapr David Myslikovjan Odmala mám rád ryby, upravené na všechny možné způsoby. Vánoce bez smaženého kapra si dnes nedovedu představit, ale přesto každý rok vzpomínám na svoje dětství, kdy jsem si jednu dobu přál být na Štědrý večer bez ryby a dokonce jsem si v duchu představoval, jaké by to bylo, kdyby u nás v rodině tato slavnostní večeře byla zrušena úplně. Může za to můj tatínek. Ryby mu také šmakovaly a sváteční večer si dovedl za stolem pěkně vychutnat. A tak zatímco já jsem jako žák třetí třídy spořádal pouze jeden nebo dva kapří řízky a měl dost, tatínek nikam nespěchal, hezky pomalu vybíral z mísy jeden kousek za druhým a já jsem zatím netrpělivě poposedával na židli a marně pokukoval po stromečku. Od štědrovečerní večeře se přece vstává společně, a tak jsem, ač nerad, musel čekat. Tohle se událo v době, když jsem byl ve věku, kdy jsou pro kluky dárky v podobě svetrů, bot a školních potřeb zbytečnými hloupostmi, ale zato jásají nad fotbalovými balóny nebo bruslemi, autodráhami a stavebnicemi. Jednou mi u štědrovečerní tabule došla klučičí trpělivost, z kapsy jsem vytáhl pivní tácek, který jsem si tam už předem připravil a začal tatínkovi psát čárky, jako když v hospodě zaznamenává vrchní štamgastovi, kolik vypil piv. Jedna čárka, jeden kapří řízek. Po večeři si tatínek mých záznamů všiml, vyprskl smíchy, a ještě že bylo po jídle, protože jinak by mu určitě zaskočila kost. Hned vzápětí se mi ale pomstil. Ten rok jsem si moc přál dostat pod stromeček tehdy velice populární stavebnici Merkur. Tatínek se se svým křeslem nenápadně propašoval až pod stromeček, využil toho, že jsem začal soustřeďovat pozornost na rozbalování dárků a pozvolna odsunul objemnou krabici pod opěradlo. Už už jsem zklamaně protahoval obličej, čehož si ale všimla maminka a významně na tatínka zamrkala. A tak jsem nakonec přece jenom zářil spokojeností já a spokojený byl i tatínek, že mě alespoň na chvíli nechal v nejistotě. Na taškářské kousky to skončilo jedna jedna a mohly začít ty pravé Vánoce. Nedávno jsem se bavil o vánočních kaprech s jedním kamarádem, a ten mi vyprávěl také jednu zajímavou historku z období nejhezčích svátků v roce. Povídám synovi, že by se už taky jednou mohl na mě dívat, aby poznal, jak se zabíjí kapr, aby netrpěl, a jak se ryba zpracovává, svěřil se kamarád. A víš, co mi kluk řekl? Že až to bude potřebovat, najde si to na internetu. No jo, napadlo mě, třeba za pár let opravdu budou naši potomci podle internetu strojit stromeček a lít do vody i olovo Týdeník vychází ve středu, uzávěrka v pondělí v 11 hodin Šéfredaktorka: Jana Spálenková, tel.: (tisk@sedlcansky-kraj.cz) Redaktoři: David Myslikovjan (společnost, kultura, sport), tel.: (david.myslikovjan@sedlcansky-kraj.cz); Jiří Prášek (sport), tel.: (jiri.prasek@sedlcansky-kraj.cz); Inzerce: tel.: (reklama@sedlcansky-kraj.cz) Adresa redakce: Havlíčkova 514, Sedlčany Návštěvní hodiny v redakci: pondělí až pátek 8-12 hodin Korektura: Jana Stejskalová. Sazba: redakce. Tisk: Van druck Sedlčany. Vydavatel: Zdeněk Kolář. Registrační číslo: MK ČR E Internet:

39

40