NEZNALOST (AUTORSKÉHO) ZÁKONA NEOMLOUVÁ IGNORANCE OF THE (COPYRIGHT) LAW EXCUSES NO ONE. PÍSEČKA Jiří. Abstract

Transkript

1 NEZNALOST (AUTORSKÉHO) ZÁKONA NEOMLOUVÁ IGNORANCE OF THE (COPYRIGHT) LAW EXCUSES NO ONE PÍSEČKA Jiří Abstract This article is focused on unauthorized use of photographic work protected by the Copyright Act (especially by small municipalities in South Bohemian region); above all, on making unauthorized use of postcards (portraying listed structures located in municipality) in contrary to the purpose of a concluded contract on work. Sleeve-writer describes legal consequencies of these unlegal behaviour of municipalities and further author s possibilities to protect his/her rights in a way of a peaceful settlement or per curiam. Key words: authorcraft, photographic work, postcard, Copyright Act, municipality Abstrakt Příspěvek se zaměřuje na problematiku neoprávněného užití autorského díla fotografického (zejména) menšími obcemi v jihočeském regionu, dále na užití autorského díla (pohlednice zachycující motivy obce) v rozporu s účelem uzavřené smlouvy o dílo, a konečně na právní následky takového jednání a možnosti soudního a mimosoudního uplatnění právních nároků autora z neoprávněného užití autorského díla. Klíčová slova: autorské dílo, fotografie, pohlednice, autorský zákon, obce Úvod Autor příspěvku se zabývá negativním jevem (užitím pohlednic, které jsou předmětem autorskoprávní ochrany bez uzavření licenční smlouvy s autorem), který byl zaznamenán v několika minulých letech při propagaci menších obcí v jihočeském regionu. Uvedená situace bohužel zcela koresponduje s přístupem české společnosti k autorskému právu a odráží rovněž úroveň znalosti autorskoprávních norem nejen ve společnosti obecně, ale také mezi představiteli veřejné správy mezi volenými orgány obcí. Členové zastupitelstev, resp. radní menších obcí nerespektují přitom nejen autorský zákon, ale rovněž obecné předpisy upravující činnost orgánů veřejné správy, zejména správní řád zakotvující mezi zásadami při výkonu veřejné správy tzv. princip dobré správy, zejména pak princip veřejné správy jako služby veřejnosti a povinnost slušného a zdvořilého jednání při výkonu veřejné správy a povinnost vycházet podle možností vstříc dotčeným osobám ( 4 odst. 1 správního řádu účinného od ). V praxi pak byly zaznamenány případy, kdy některé obce např. odmítali přebírat korespondenci či na ní odpovídat, což lze považovat za jednání absolutně bezprecedentní. 486

2 Literární přehled Studovaná problematika je upravena právními předpisy v oblasti práva autorského. Jedná se o zákon č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících a o změně některých předpisů (autorský zákon), ve znění pozdějších předpisů. Dle přechodných ustanovení zmíněného platného autorského zákona se však aplikuje na právní vztahy vzniklé před účinností tohoto zákona již zrušený zákon č. 35/1965 Sb., o dílech literárních, vědeckých a uměleckých, ve znění pozdějších předpisů. O autorském právu obecně Jak již bylo uvedeno, platná právní úprava autorského práva je obsažena v zákoně č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících a o změně některých předpisů (autorský zákon), ve znění pozdějších předpisů, účinném od Předchozí právní úprava, pro předmětnou problematiku neméně důležitá, byla obsažena v zákoně č. 35/1965 Sb., o dílech literárních, vědeckých a uměleckých. Tato úprava byla zrušena dle ust. 117 autorského zákona č. 121/2000 Sb. Smlouva o dílo, jehož předmětem je dodání fotografií Ve sledovaných případech došlo v rozmezí let v několika desítkách případů k uzavření smlouvy o dílo mezi obcemi (zejména jindřichohradeckého regionu) a profesionálním fotografem (dále označován pouze jako autor ), který se zavázal, že pro obec nafotí vybrané významné památky či jiné charakteristické objekty na území obce a z těchto snímků zhotoví a dodá obci pohlednice ve stanoveném počtu zpravidla několika tisíc kusů, které objednatel - obec bude moci užít pro svou propagaci. Závazkem obce bylo zaplacení sjednané ceny za dílo. Smluvní strany své závazky ze smlouvy o dílo následně splnily. V uvedené době a v souladu s tehdy platnou právní úpravou obsaženou v obchodním zákoníku a zákoně č. 35/1965 Sb., o dílech literárních, vědeckých a uměleckých, se na fotografie zobrazující pouze stojící bod či scenérii kulturní památku, budovu, panorama či jiný exteriér na území obce (objednatele) autorskoprávní ochrana nevztahovala. Uvedené fotografie totiž nespadaly pod definici chráněného díla uměleckého. Mezi stranami tak byla uzavřena nikoli smlouva licenční (jak se autor i objednatelé často mylně domnívali) podle tehdy platného autorského zákona, ale pouze smlouva o dílo podle ust. 536 a násl. obchodního zákoníku. Změna právní úpravy ochrany autora Zásadní změnu právního režimu fotografií obsažených na pohlednicích dodaných autorem (zobrazujících pouze scenérie) přinesl autorský zákon č. 121/2000 Sb., s účinností od Tento právní předpis totiž rozšiřuje autorskoprávní ochranu díla fotografického nejen na fotografie, které splňují kritérium díla uměleckého, ale v souladu s 2 autorského zákona také na fotografie pouze za podmínky, že tyto jsou původní. Původními fotografiemi jsou pak takové, které jsou autorovým vlastním duševním výtvorem. Skupinou fotografií, i když s nejnižší mírou autorského přínosu tak jsou dle ustálené judikatury také fotografie zachycující pouze pevný bod či scenérii, jak tomu bylo ve sledovaných případech. Zveřejnění v tisku a internetu V následujících letech (za účinnosti již nového autorského zákona) byly části pohlednic (tedy jednotlivé fotografie) zveřejněny v propagačních tiskovinách např. publikace Cestování po České republice, a to v nákladech okolo až kusů. Stalo se tak i přes smluvní ujednání, která obsahují smlouvy o dodání požadované služby uzavírané mezi 487

3 obcemi a nakladatelstvími. Objednatelé (obce) nesou dle těchto smluvních ujednání plnou odpovědnost, že dodané podklady (fotografie či přímo pohlednice) nejsou zatíženy právy třetích osob vyplývajících z autorských práv. V jiných případech obce užily fotografie, které tvořily součásti pohlednic pro svou prezentaci na webových stránkách. Ve všech uvedených případech obce jednaly bez předchozího uzavření jakékoli licenční smlouvy, tedy bez vyplacení odměny autorovi, a dokonce bez jeho vědomí. V nejzávažnějším případě se dokonce starosta nejmenované obce označil za autora fotografie zveřejněné na webových stránkách obce. Výsledky Porušení práv autora Popsaným jednáním obcí tak došlo k zásahu do práv autora k jeho fotografickému dílu, které je dle platného a účinného autorského zákona chráněno, a to konkrétně do práva na označení autorství a dále do práva autora dílo ožít a nechat dílo užít jinému za smluvenou autorskou odměnu za užití díla v propagační tiskové publikaci či na internetu. Omluva a bezdůvodné obohacení Autorský zákon umožňuje za neuvedení autorství požadovat po porušiteli práva omluvu, pro případ, že by omluva nebyla shledána dostatečným prostředkem nápravy způsobené nemajetkové újmy pak dokonce zadostiučinění v penězích, jehož výši určí soud (ust. 40 odst. 1 písm. e) autorského zákona). Pro případ užití díla bez uzavření licenční smlouvy je autor oprávněn požadovat na obci vydání bezdůvodného obohacení spočívajícího ve skutečnosti, že mu nebyla vyplacena autorská odměna za užití díla bez jeho souhlasu. Výše bezdůvodného obohacení, kterou lze v těchto případech požadovat, stanoví autorský zákon v ust. 40 odst. 4 sankčním způsobem jako dvojnásobek odměny, která by byla obvyklá za získání licence k užití díla předmětným způsobem v době neoprávněného nakládání s dílem. Výše bezdůvodného obohacení Autor pro stanovení obvyklosti takové odměny vycházel ze sazebníku Ochranné organizace autorské sdružení (dále jen OOA-S ), která je kolektivním správcem děl výtvarných, včetně fotografických, a jejímž je autor členem. Z uvedeného sazebníku vychází OOA-S v případech, kdy je na základě zvláštní smluvní plné moci oprávněna zastupovat příslušné nositele autorských práv, při stanovování autorských honorářů za udělení licence, a tak lze považovat tyto částky za odměny, které by byly za získání licence k oprávněnému užití díla obvyklé v době neoprávněného nakládání s dílem ve smyslu ust. 40 odst. 4 autorského zákona. a) V Případě zveřejnění v tisku v propagační turistické publikaci, je pro určení výše obvyklé autorské odměny (a tím i sankčního bezdůvodného obohacení) rozhodující tzv. relativní velikost fotografie, tj. poměr velikosti fotografie k velikosti strany publikace a dále náklad publikace. V konkrétním případě při relativní velikosti do 1/8 a při nákladu kusů by obvyklá odměna za uveřejnění jedné fotografie v tisku dle licenční smlouvy činila ,- Kč, bezdůvodné obohacení pak ,- Kč. b) Odměna při oprávněném užití díla na internetu činí dle uvedeného sazebníku 50 Kč za každý započatý měsíc zveřejnění. Při neoprávněném užití fotografie na internetu bez uvedení jména autora činí částka bezdůvodného obohacení 200,- Kč za každý započatý měsíc 488

4 zveřejnění. Pokud tedy budou uveřejněné na internetu 3 fotografie po dobu jednoho roku (započatý 12. měsíc), činí bezdůvodné obohacení obce, která neuzavřela licenční smlouvu, 7.200,- Kč. Vymáhání práva na vydání bezdůvodného obohacení Autor, poté co náhodně zjistil uveřejnění svých fotografií v tisku a na internetu, vyzval obce, jako porušitele autorských práv, k úhradě částky bezdůvodného obohacení, kterou určil dle Sazebníku OOA-S s tím, že nevyloučil možnost vypořádat vzájemná sporná práva uzavřením dohody o narovnání. Tímto smírným způsobem se také podařilo řadu vzniklých sporů urovnat a zjednat autorovi přiměřenou nápravu porušených práv poskytnutím přiměřené finanční kompenzace. V případech, kdy obec neuznala nárok na vydání bezdůvodného obohacení, nezbývala autorovi jiná možnost, než se vydání bezdůvodného obohacení domáhat podáním žaloby u věcně a místně příslušného soudu. Žalobu bylo třeba podat ve dvouleté promlčecí lhůtě ode dne, kdy se autor o porušení svého práva a o tom, kdo je porušil, dozvěděl, nejpozději však do tří let ode dne, kdy došlo ke vzniku bezdůvodného obohacení. V opačném případě může žalovaný úspěšně vznést námitku promlčení nároku. V jednotlivých případech se bylo možno setkat s mylným názorem zastupitelů obcí či jejich právních zástupců, že zveřejnění fotografií v tisku a internetu nebylo v rozporu s autorským zákonem, a že tedy autorovi nárok na vydání bezdůvodného obohacení nepřísluší. Nejčastěji přitom bylo argumentováno tím, že licence byla poskytnuta již v rámci smlouvy o dodání pohlednic, když strany jiné užití fotografií nevyloučily. To ovšem nebylo pravdou již s ohledem na skutečnost, že pohlednice ani fotografie nebyly předmětem ochrany autorského práva v době, kdy byly jednotlivé smlouvy o dílo uzavírány, a proto nelze takovéto smlouvy považovat za smlouvy licenční ve smyslu autorského zákona. Z výše uvedeného vyplývá, že autor by měl být, v souladu s vylíčeným skutkovým stavem a při platné a účinné právní úpravě, pokud dokáže unést důkazní břemeno, v soudním řízení úspěšný (což také potvrdila jednotlivá rozhodnutí krajského soudu), když otázkou zůstává zejména výše obvyklosti autorské odměny, od které se odvíjí přisouzené bezdůvodné obohacení. Řešení v rámci veřejného práva jako přestupku Nelze opomenout, že fyzická osoba, která zveřejní v tištěné publikaci či na webových stránkách obce záběry z pohlednic bez souhlasu autora, se dopustí přestupku proti pořádku ve státní správě a samosprávě (přestupku na úseku kultury) podle 32 odst. 1 písm. a) zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů, a může jí být uložena pokuta až do ,- Kč. Pokud by taková osoba jednala v rámci právnické osoby na příkaz, bude odpovědnou za přestupek osoba, která dala k jednání příkaz (např. starosta obce). Vydání bezdůvodného obohacení se ovšem může autor v tomto řízení domáhat spíše teoreticky než prakticky. Ve většině případů pak bude správním orgánem odkázán se svým nárokem na občanskoprávní soudní řízení. Závěr Autor tohoto příspěvku se pokusil přiblížit právní úpravu ochrany díla fotografického dle současného autorského zákona z roku 2000 v porovnání s úpravou zákona z roku

5 a dále některé případy porušení práv autora takového díla a jejich právní důsledky. Z uvedených skutečností vyplynulo, že obce si v jednotlivých případech nebyly vůbec vědomy skutečnosti, že svým jednáním porušily autorský zákon. Zarážející je rovněž způsob jednání představitelů některých obcí vůči autorovi, které nesplňovalo ani elementární pravidla slušnosti, jejichž dodržování náleží mezi základní zásady činnosti správních orgánů. Závěrem zbývá pouze v souladu s názvem tohoto příspěvku dodat, že neznalost zákona neomlouvá. Literatura [1] KŘESŤANOVÁ, V., KORDAČ, J., HOLCOVÁ, I., KŘÍŽ, J. Autorský zákon a předpisy souvisící komentář. 2. vydání, Praha: Linde, 2005, ISBN: X [2] TELEC I., TŮMA P. Autorský zákon komentář. 1. vydání, Praha: C. H. Beck, 2007, ISBN: [3] HOLÝ, CHALOUPKOVÁ Autorský zákon komentář. 3. vydání, Praha: C.H.Beck, 2007, ISBN: [4] zákon č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících a o změně některých předpisů (autorský zákon), ve znění pozdějších předpisů [5] zákon č. 35/1965 Sb., o dílech literárních, vědeckých a uměleckých, ve znění pozdějších předpisů Adresa autora Mgr. Jiří Písečka Jihočeská univerzita Ekonomická fakulta Katedra práva Studentská 587/ České Budějovice Česká republika tel: piseckaj@gmail.com 490