Maraton psaní dopisĳ Amnesty International

Transkript

1 Maraton psaní dopisĳ Amnesty International Gymnázium Dr. Josefa Pekaīe se zapojuje do největší lidskoprávní akce upozorňující na porušování práv Stovky tisíc příznivců a aktivistů lidskoprávní organizace Amnesty International z celého světa se v období kolem Dne lidských práv (10. prosinec) zapojí do akce Maraton psaní dopisů. Ručně psané dopisy, y, SMS zprávy, faxy a tweety zaplaví ty, kteří jsou po celém světě zodpovědní za věznění, utlačování nebo mučení 6 vybraných obětí bezpráví. Letos se ke stovkám míst v ČR, kde se Maraton pořádá, přidá i Gymnázium Dr. Josefa Pekaře Sejdeme se ve čtvrtek v 11:40-13:15 v učebně 112 na našem Gymnáziu Budeme ručně psát dopisy za tyto lidi: Xulhaz Mannan z Bangladéše, který byl ubit k smrti za obranu práv sexuálních menšin Mahadine z Čadu, kterému za příspěvek na Facebooku hrozí doživotí Ni Ju-lan z Číny, která přišla o domov kvůli obraně práv na bydlení Farid a Issa z Izraele/okupovaného území Palestina, kteří byli obvinění za protesty proti válečným zločinům. Shackelia Jacksonová z Jamajky, která bojuje proti policejním vraždám Clovis Razafimalala z Madagaskaru, který byl odsouzen za ochranu ohroženého pralesa Cílem Maratonu psaní dopisů je společně ručně napsat a poslat co nejvíc dopisů s výzvami vládám či úřadům příslušných zemí a upozornit tak na porušování práv konkrétních lidí. Přímo obětem bezpráví je možné psát dopisy solidarity a vyjádřit jim tak podporu. Výsledky jsou opravdu vidět: už v průběhu akce jsou lidé osvobozováni z vězení, nečinné úřady začínají jednat, špatné zákony se mění nebo ruší Před masivním mezinárodním tlakem nemůže nikdo jen tak zavírat oči. Když se stovky tisíc lidí postaví na stranu obránců lidských práv, tak je úspěch zaručen. Maraton psaní dopisů vysílá zprávu všem tyranům, že jejich trestná činnost už není tajemství a celý svět bedlivě sleduje jejich další kroky. Každý dopis, nebo podpis na petici, který autority obdrží, oslabuje jinak nedotknutelné brnění moci," říká Salil Shetty, generální tajemník Amnesty International. Ročník 2016 byl pro Maraton v Česku rekordním celkem jsme evidovali napsaných či ručně podepsaných dopisů, které byly odeslány úřadům nebo přímo vězněným či pronásledovaným lidem a jejich blízkým. Dalších dopisů bylo podepsáno online. Celkem se nám tedy podařilo shromáždit dopisĳ. A výsledky ve světě: dopisĳ! Do akce se zapojily školy, knihovny, skautské oddíly, kavárny nebo třeba rodiny píšící dopisy prostě večer v obýváku. Studentka Gymnázia a SOŠ Jilemnice nám vloni napsala: Maraton psaní dopisů je ojedinělou akcí, která dovoluje nám, středoškolákům, podívat se na svět z jiného úhlu. Máme možnost dostat se z naší sociální bubliny a vnímat problémy, které trápí svět. I kdyby se účinky našich dopisů neprojevily na samotných případech, projeví se alespoň na nás, na další generaci. A skutečně jste měnili životy. Obecně platí, že dopisové akce výrazně ovlivní aį 30% pīípadĳ. Loňský rok nebyl výjimkou v červnu letošního roku byla propuštěna Yecenia Armentová z Mexika, kterou v roce 2012 svévolně zadrželi státní policisti, zbili, téměř uškrtli a znásilněná. Během mučení, které trvalo téměř 15 hodin, byla nucena se přiznat k účasti na vraždě svého manžela. Yecenia měla možnost si přečíst více než 8000 dopisů a zpráv od příznivců Amnesty International. Chci vám z celého srdce poděkovat za všechny vaše dopisy a zprávy, co jste mi poslali. Povzbudili jste mě a dodali mi odvahu dál bojovat.," napsala Yecenia.

2 FAKTA & ČÍSLA Vše, co potīebujete vědět o Maratonu psaní dopisĳ Maraton psaní dopisů Amnesty International představuje světově největší lidskoprávní kampaň. V roce 2016 poslaly stovky tisíců lidí z více než 200 zemí a teritorií světa 3, 7 milionů dopisů, ve kterých nabízeli pomoc nebo volali po zásahu ve 12 případech zneužívání lidských práv. Ta se týkala jednotlivců i skupin. Pīípady ročníku 2017 SHACKELIA JACKSONOVÁ, JAMAJKA NEDOPUSTÍM, ABY SE POLÍCIA ZBAVILA ODPOVĚDNOSTI ZA SVÉ VRAĮDY Shackelia Jacksonová se nevzdává. Jejího bratra v roce 2014 zastřelili policisté a ona se snaží o to, aby se vše nezávisle prošetřilo. Policie měla v hledáčku rastafariánsky vyhlížejícího podezřelého z loupeže a její bratr Nakiea tomuto popisu bohužel odpovídal. V jeho malé restauraci ho policisté našli a zastřelili. Zabití policií je na Jamajce až příliš obvyklým jevem, zvláště pak u mladých a nemajetných mužů. Během posledních deseti let jich bylo zabito okolo Shackelia byla však odhodlaná postavit se podfinancovanému a vlekoucímu se soudním systémem a bojovat za spravedlnost. Shromáždila desítky rodin, kterým taky zabili blízké a znásobila tak jejich volání po spravedlnosti. Policie odpověděla rozsáhlými raziemi v jejich komunitě, které načasovala tak, aby se kryly s termíny soudních řízení. Shackelii a její rodině vyhrožovali. Shackelia se však rozhodně nechce nechat umlčet. Jak sama říká, chování policie pouze posiluje její přesvědčení o tom, že dělá správnou věc. Bojuji, protože nemám jinou možnost. Kdybych s tím přestala, jako bych povolila policii zabít další mé bratry. Amnesty International vyzývá: Vzkažte Jamajce, aby Shackelii ochránila a zabezpečila spravedlnost pro všechny oběti policie. NI JU-LAN, ČÍNA BEZDOMOVKYNÍ KVĲLI OBRANĚ PRÁV NA BYDLENÍ Ni Ju-lan celé roky čelí násilnému obtěžování, protože se zastává těch, kteří byli vystěhováni ze svých domovů. Bývalá právnička podporovala desítky a desítky lidí, kteří byli nuceni opustit své domovy kvůli lukrativním stavebním projektům. Sama patří mezi tisícovku lidí, kterým zdemolovali domy kvůli olympijským hrám v Pekingu v roce Vláda na její aktivismus zareagovala zastrašováním jí i její rodiny a myslela, že tím zastaví její práci. Ni Ju-lan opakovaně zatkli a během

3 vazby bili tak, že je teď na invalidním vozíku. Pronásledovali ji téměř 20 let. Celá rodina byla pod policejním dohledem, vláda jim vyhrožovala a vystěhovala je z každého domova, který si našli. V březnu 2016 úřady odmítly vydat Ni cestovní dokumenty do USA, kde si měla převzít mezinárodní cenu za svou odvahu. V dubnu 2017 k ní do pronajatého bytu vpadla skupina mužů a Ni, její dceru i manžela prostě opět vyhodili na ulici. Když si našli dočasné bydlení, znovu je tam pronásleduje policie. Ni Ju-lan přesto nepřemýšlí o tom, že by lidem přestala pomáhat v obraně jejich práv. Teď je řada na nás, abychom se postavili za ta její. Amnesty International apeluje, aby ředitel pekingské městské bezpečnosti zastavil zastrašování Ni Ju-lan a její rodiny. ČAD ZA PĪÍSPĚVEK NA FACEBOOKU MU HROZÍ DOĮIVOTÍ Tadjadine Mahamat Babouri, známý jako Mahadine, je internetový aktivista a otec sedmi dětí. V září 2016 umístil na Facebook několik videí. Čadskou vládu a její spolupracovníky v nich obvinil z korupce a zneužívání veřejných prostředků. Také si stěžoval na ekonomickou krizi, která kvůli celosvětovému poklesu ceny ropy v Čadu nastala. Nahrát a zveřejnit videa bylo odvážné, protože v Čadu mají takovéto veřejné projevy vážné následky. Už několik dní poté Mahadineho zatkli na ulici patrně lidi z tajných služeb. Pak následovala podle jeho slov série bití a elektrošoků. Celé týdny strávil spoutaný, zatímco ho přesouvali z jednoho vězení do druhého. Jeho žena a děti nedostaly žádné informace o tom, kde ho zadržují a musely ho vyhledat na vlastní pěst. Mahadine teď čelí několika obviněním včetně ohrožování národní bezpečnosti a hrozí mu doživotí. Je těžce nemocný má tuberkulózu, kterou dostal ve vězení. Naléhavě potřebuje lékařskou péči. Nesmí zbytek svého života strávit ve vězení za to, že nebojácně vyjádřil svůj názor. Amnesty International vyzývá čadskou vládu k okamžitému propuštění Mahadineho. FARID AL-ATRASH A ISSA AMRO, IZRAEL A OKUPOVANÁ PALESTINSKÁ ÚZEMÍ DO VĚZENÍ ZA PROTESTY PROTI VÁLEČNÝM ZLOČINĲM Farid al-atrash a Issa Amro si přejí ukončení výstavby izraelských osad válečného zločinu, který má kořeny v padesátiletém okupování palestinské půdy. Na velkou část území zakázal Izrael vstup Palestincům. Židovští osadníci z Izraele se v něm můžou pohybovat volně. Farid a Issa jsou zastánci nenásilného řešení situace. Přesto čelí neustálým hrozbám a útokům ze strany izraelských vojáků a osadníků. Issa přesvědčuje mladé Palestince, aby hledali pokojné způsoby, jak čelit izraelské okupaci a diskriminačním zákonům v Hebronu, městě na Západním břehu Jordánu. Kvůli tomu ho izraelští vojáci už několikrát zatkli, zbili, zavázali mu oči a vyslýchali ho. Izraelské okupační jednotky se na nás zaměřily, aby nás umlčely, říká. Farid je právník, který poukazuje na zneužívání moci jak palestinských, tak izraelských představitelů, za což je vystaven podobnému pronásledování jako Issa. V únoru 2016 se Farid a Issa zúčastnili v Hebronu pokojného protestu, který připomínal 22 let od doby, kdy Palestincům zakázali vstup do jedné z hebronských ulic, al-shuhada. Dvě stě tisíc Palestinců je v podstatě rukojmí osmi stovek izraelských osadníků, kteří žijí v centru města. Farid a Issa teď kvůli tomuto protestu čelí absurdním obviněním, která mají zjevně sloužit k tomu, aby jim komplikovala jejich práci v oblasti lidských práv. Amnesty International vyzývá izraelského premiéra, aby okamžitě stáhl veškerá obvinění proti Faridovi a Issovi. XULHAZ MANNAN, BANGLADÉŠ UBIT K SMRTI ZA OBRANU PRÁV SEXUÁLNÍCH MENŠIN Xulhaz Mannan byl se svým přítelem doma, když u jeho dveří zaklepali muži, kteří tvrdili, že jsou kurýři. Ve skutečnosti ale měli mačety a Xulhaze i jeho přítele ubili k smrti. Vše viděla jeho pětasedmdesátiletá matka. Xulhaz založil svého druhu jediný bangladéšský časopis s lesbickou, homosexuální, bisexuální, transgenderovou, intersexuální a queer tematikou, což bylo odvážné v zemi, kde jsou jakékoli vztahy stejného pohlaví postaveny mimo zákon. Vše nasvědčuje tomu, že útočníci patřili ke skupině Ansar al-islám, což je extremistická skupina, která má na svědomí také vlnu podobných útoků na bloggery, kteří podporují ateismus, feminismus, vědu a další sekulární témata. Od útoku z dubna 2016 uběhl více než rok a do dnešního dne nebyl z vraždy nikdo obviněn, přestože existují očitá svědectví a záběry z veřejných kamer. Nejen, že je policejní vyšetřování pomalé vláda navíc svaluje vinu na samotné oběti. Nedlouho po Xulhazově smrti jeden člen vlády prohlásil, že hnutí, která podporují nepřirozený sex, nemají v bangladéšské společnosti místo. Nechuť či neochota najít a obvinit Xulhazovy vrahy je skličující zprávou pro aktivisty hájící sexuální menšiny a zastávající se všech ostatních, kteří svými aktivitami zpochybňují status quo. Podle Xulhazových bratrů policie svou nečinností dokládá, že vládě na

4 tom vůbec nezáleží... a jsou přesvědčeni, že diskuse o vztazích stejného pohlaví byla pohřbena společně s Xulhazem. Amnesty International vyzývá bangladéšského ministra vnitra, aby předal Xulhazovy vrahy spravedlnosti. CLOVIS RAZAFIMALALA, MADAGASKAR ODSOUZEN ZA OCHRANU OHROĮENÉHO PRALE Clovis Razafimalala je milovník madagaskarského deštného pralesa. Otec dvou dětí a aktivista za životní prostředí dělá vše pro to, aby ochránil ohrožené, rubínově zabarvené stromy palisandru. Jenže zkorumpovaná síť pašeráků se neštítí ničeho, když se snaží Clovise a jeho kolegy umlčet. Nelegální prodej dřeva vzácného stromu totiž vynáší miliardy dolarů. Černý trh s palisandrem výrazně roste, a to i přes zákonný zákaz. Vliv pašeráků se zvětšuje. Clovis a další aktivisti se proti nim odvážně staví, ale vláda problém přehlíží. Aktivismus a odvážné činy však mají svou cenu. V září 2016 Clovise uvěznili a obvinili z násilných protestů. Těch se ale neúčastnil. Existují svědci, kteří ho v době konání protestů viděli v restauraci, nikdo je ale u soudu nevyslechnul. Pašeráci mají Clovise v hledáčku už dlouhé roky: V roce 2009 vypálili jeho dům. Opakovaně mu také nabízeli úplatky výměnou za ustoupení z ochrany lesů. Ty Clovis odmítl. V červenci 2017 byl Clovis křivě obviněn a podmínečně odsouzen na pět let. Může tak skončit kdykoli znovu ve vězení, když bude pokračovat v aktivismu. Amnesty International apeluje na ministra spravedlnosti, aby Clovisův rozsudek okamžitě zrušil Úspěšné pīípady z pīedchozích ročníkĳ Maraton psaní dopisů přenáší váhu mezinárodní pozornosti na lokální úřady a vlády zemí. Uzbekistán: Muhammad Bekzhanov, jeden z nejdéle uvězněných novinářů na světě, byl osvobozen v únoru 2017 po 17 letech strávených za mřížemi. Peru: Trestní obvinění proti Maximě Acuňové, farmářce, která vzdoruje jedné z největší světové společnosti těžící zlato, byla zrušena v květnu Více než lidí z celého světa jí poslalo zprávy solidarity. USA: Whistleblowerka Chelsea Manningová odešla z vězení volná v květnu 2017 poté, co byl její 35 letý trest odnětí svobody zkrácen prezidentem Barackem Obamou. V únoru 2016 byl konečně propuštěn Albert Woodfox, přesně 44 let poté, co byl umístěn na samotku, kvůli údajné vraždy člena vězeňský stráže. Barma: Propuštěná byla v roce 2016 také Phyoe Phyoe Aung. Místní vláda přislíbila propustit všechny vězně svědomí. Soud následně zrušil všechna obvinění vůči Phyoe Phyoe Aung i vůči desítce studentů zapojených do protestů v březnu Nigérie: v květnu 2015 guvernér státu Delta osvobodil Mosese Akatugbu, který přežil mučení, a to poté, co od příznivců Amnesty International obdržel dopisy žádající milost. Moses byl na základě svého přiznání, které bylo vynucené mučením, odsouzen k smrti za ozbrojenou loupež na základě toho, že údajně ukradl tři mobilní telefony (jak sám říká, tento trestný čin ani nespáchal). Norsko: v dubnu 2015 ministr zdravotnictví přislíbil legální změnu pohlaví a následné uznání lidem s identitou transgender

5 (jako je John Jeanette Remová). Filipíny: V květnu 2015 místní autority zahájily vyšetřování případu mučení, které bylo spácháno na řidiči autobusu Jerrym Correovi. Stalo se tak údajně díky dopisům od lidskoprávní organizace. Jihoafrická republika: V lednu 2015 navýšila klinika v obci Mkhondo frekvenci svých služeb v prenatální péči ze dvou dnů v týdnu na sedm dní v týdnu. Tím zlepšila přístup k životně důležité zdravotní péči, po čem Amnesty se svými příznivci volali. Rusko: Aktivisté Vladimir Akimenkov a Mikhajl Kosenko byli osvobozeni v letech 2013 a K jejich zadržení a odsouzení došlo v reakci na účast na masových výtržnostech poté, co se na Blatném náměstí v Moskvě v květnu 2012 zúčastnili nahlášeného pokojného protestu. Historie Maratonu psaní dopisĳ Historie Maratonu se datuje do roku 2001, kdy koordinátor varšavské Amnesty skupiny Witek potkal na festivalu okouzlující Joannu. Joanna se právě vrátila z Afriky a nadšeně Witkovi popisovala, jak tamní skupina Amnesty psala během 24 hodin protestní dopisy vládám. A protože Witek se chtěl znovu s Joannou potkat, pozval ji na setkání skupiny, kde společně naplánovali první 24 hodinový Maraton psaní dopisĳ. Od té doby bylo velké množství lidí, za které se každý rok píše, propuštěno z vězení a jiným se alespoň na celách zlepšily podmínky. Kromě toho také začalo vyšetřování desítek případů svévolného a nespravedlivého věznění, mučení a jiného porušování lidských práv.