Styk rodičů s dětmi prostřednictvím IT komunikací v intencích nejlepšího zájmu dítěte

Transkript

1 Styk rodičů s dětmi prostřednictvím IT komunikací v intencích nejlepšího zájmu dítěte JUDr. PAVLA BURIÁNOVÁ, Fakulta právnická ZČU v Plzni JUDr. VLADISLAV VNENK, Fakulta právnická ZČU v Plzni 1 Moderním trendem současné společnosti není rodina v pojetí tak, jak bývá obecně (tzv. tradičně) chápána, ale stále častěji rodiče společné soužití ukončí a jediným pojítkem a připomínkou jejich vztahu jsou děti ze soužití narozené. Konec konců i pojetí rodiny v českém právu doznává v posledních letech značných proměn, zejména díky judikatuře Ústavního soudu České republiky v souladu s judikaturou Evropského soudu pro lidská práva. Ústavní soud ČR poměrně konstantně zastává názor, že rodina jako taková není pouze vzájemný vztah osob založený formálně institutem manželství, ale rodinou je též neformální uspořádání osob, pokud jsou mezi nimi citové vazby. Ústavní soud ČR tak v souladu s judikaturou ESLP 2 prosazuje tzv. koncept de facto family ties. 3 R ozmanitost1 moderní 2 rodiny, 3 rozbíjející přežitý trend muže, ženy a jejich biologických potomků, vše v rámci formálního institutu manželství, se odráží například v problematice náhradního mateřství 4 anebo též ve formách moderního 1 Tento příspěvek je financován z projektu Západočeské univerzity v Plzni s č. SGS : Ústavně-právní aspekty Evropské integrace a státní suverenity s ohledem na aplikaci práva. 2 Například Rozsudek ESLP z , Neulinger a Shuruk v. Švýcarsko, stížnost č /07; nebo z , Emonet a další proti Švýcarsku, stížnost č /03. 3 Srov. BUREŠOVÁ, K. Nejlepší zájem dítěte z jiného úhlu. Nad kritikou nálezu Ústavního soudu ve věci uznání kalifornského rodičovského statusu stejnopohlavního manžela. Právní rozhledy, č. 1/2018, s. 20 a násl. 4 Podrobněji BUREŠOVÁ, K. Surogátní mateřství a jeho (nejen) právní aspekty. Právní rozhledy, č. 6/2016, s. 193 a násl. přístupu ke styku rodičů s dětmi. Ostatně i občanský zákoník (zákon č. 89/2012 Sb.) nevymezuje rodinu prostřednictvím konceptu manželství, jak tomu bylo i v rámci zákona o rodině, neboť připouští, že rodina může vzniknout i jinak než pouze prostřednictvím tohoto institutu. V případech rozvedených manželství či ukončených soužití bývalo dříve zažitým zvykem, že matce byly děti svěřeny do výlučné péče a otec děti vídal nejčastěji každý druhý víkend. V současnosti je správně dbáno na práva obou rodičů, zejména pak na to, aby měli možnost ve stejném rozsahu udržovat kontakt s dětmi, proto je při výlučné péči jednoho z rodičů velmi důsledně dbáno na to, aby rodič, který nemá dítě v péči, měl v podstatě s dítětem kontakt přiměřený či ve stejném rozsahu jako rodič, který dítě v péči má. Není tedy neobvyklé, že nastanou situace, které si 5

2 RODINNÉ LISTY 6/2018 ODBORNÉ VÝKLADY A PRAXE žádají zvláštní pozornost, neboť rodič chce být s dítětem v kontaktu, ale jeho osobní přítomnost není z nějakého důvodu možná. Tento článek by měl poukázat právě na významnost role toho z rodičů, který nemá sice možnost o dítě osobně pečovat, ale má zájem na tom, aby svůj vztah s dítětem mohl udržovat, prohlubovat a rozvíjet, což je v zájmu i samotného dítěte. 1. Význam osobního styku rodičů s dětmi Jedním ze základních práv a povinností rodičů vyplývajícím z jejich rodičovské odpovědnosti je osobní styk s dítětem. V čl. 9 odst. 2 Úmluvy o právech dítěte je stanoveno, že dítě oddělené od jednoho z rodičů má právo udržovat pravidelně osobní kontakty s oběma rodiči, ledaže by to bylo v rozporu se zájmy dítěte. Podle čl. 10 odst. 2 platí, že dítě, jehož rodiče pobývají v různých státech, má až na výjimečné okolnosti právo udržovat pravidelné osobní kontakty a přímé styky s oběma rodiči. Rodiče tedy nejenže mají právo se stýkat s dítětem, jedná se zároveň i o jejich povinnost s výhradou nejlepšího zájmu dítěte. V takovém případě soud zkoumá, zda jsou dány předpoklady pro úpravu styku například za přítomnosti pracovnice orgánu péče o dítě či prostřednictvím rodinné mediace. 2. Význam osobního styku rodiče s dítětem V současné společnosti se lze stále častěji setkat s modelem, že rodiče dítěte spolu nežijí a je třeba upravit tzv. výchovu a výživu dítěte. 5 Tento termín zahrnuje úpravu vztahů mezi rodiči a dětmi, zejména jak bude který z rodičů o dítě nadále pečovat, případně jaká bude frekvence styků dítěte s druhým rodičem. Před rozvodem manželství je tedy nutné rozhodnout o výchově a výživě dítěte, avšak není nezbytně nutné upravovat styk rodiče s dítětem, a to za situace, že soud dospěje k závěru, že rodiče jsou schopni se na styku 5 Dle ust. 906 občanského zákoníku. s dětmi domluvit a tuto domluvu dodržovat. Pokud tedy v době rozhodování o úpravě výchovy a výživy k nezletilým dětem bude mezi rodiči dohoda neformálně uzavřena a oba ji bez problémů budou dodržovat, soud k úpravě styku nemusí přistupovat a naopak bude tuto dohodu rodičů respektovat. Ze shora řečeného tedy vyplývá, že pokud žili rodiče v nesezdaném svazku, rovněž tak nemusí k úpravě styku s dětmi přistoupit, avšak opět za předpokladu, že je mezi nimi uzavřena neformální dohoda, která je oběma rodiči bezproblémově plněna. Česká právní úprava klade na osobní styk rodiče s dítětem velký důraz, zejména v tom směru, že by jej měl rodič vykonávat osobně, z čehož vyplývá, že tento styk nelze svěřit jiné osobě. Styk rodiče s dítětem má prohlubovat jejich vzájemný vztah, a to nejen současný, ale i budoucí, a proto je nutné, aby byl uskutečňován osobně. Navíc i Evropský soud pro lidská práva považuje osobní kontakt rodiče s dítětem za jeden ze základních prvků rodinného života Alternativní možnosti výkonu rodičovské odpovědnosti v oblasti styku rodičů s dětmi Ačkoliv právní úprava klade důraz na osobní výkon styku rodiče s dítětem, který jej nemá v péči (přímý styk), mohou nastat situace, ve kterých je nutné řešit styk rodiče s dítětem alternativní cestou, neboť osobní a přímý styk rodiče s dítětem není z nějakého objektivního důvodu možný (nepřímý styk). 7 Na rozdíl od přímého styku není forma nepřímého styku v českém právu explicitně zakotvena. Nepřímý styk tak představuje subsidiární (alternativní) řešení v případě, že forma přímého styku není možná. Úpravou nepřímého styku rodiče s dítětem pak má být dosaženo zejména toho, aby se dítě s rodičem neodcizili a aby nebyly vážně narušeny 6 Viz rozhodnutí ESLP Voleský proti ČR č /00. 7 Viz rozhodnutí Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne , sp. zn. 73 Co 286/

3 jejich rodinné a citové vazby, a to do doby, než bude přímý styk znovu možný. V současné době je nepřímý styk uplatňován zejména v případech značné vzdálenosti bydlišť rodičů, zejména s mezinárodním přesahem, 8 a při výkonu trestu odnětí svobody jednoho z rodičů. Rozhodně však není vyloučeno, aby byl aplikován v jiných případech, kdy se bude jeho uplatnění jevit jako nejvhodnější řešení. Například by se mohlo jednat o situace, kdy přímý styk sice není v zájmu dítěte, ale lze předpokládat, že prostřednictvím nepřímého styku bude jednou v budoucnu přímý styk možný. 9 K nepřímému styku rodiče s dítětem z důvodu mezinárodní vzdálenosti bydlišť se velmi věcně vyjádřil Krajský soud v Ústí nad Labem ze dne , v rozhodnutí sp. zn. 73 Co 286/2012. V tomto případě se otec domáhal vydání předběžného opatření, kterým by bylo matce uloženo umožnit otci komunikaci s dcerou prostřednictvím elektronických prostředků (konkrétně prostřednictvím Skype), neboť dcera žila v České republice a otec v Brazílii, a částečně též v Austrálii. Soud prvního stupně návrhu vyhověl a matka proti rozhodnutí podala odvolání. Matka v odvolání mimo jiné uvedla, že nezletilá odmítá s otcem komunikovat a matka ji k tomuto nechce nutit, a samotná komunikace s sebou přináší značné technické komplikace. Odvolací soud napadené usnesení potvrdil a v odůvodnění rozhodnutí uvedl, že pro nezletilou je pravidelný kontakt s otcem nezbytný, neboť jím dochází k udržení a prohlubování vzájemných citových vazeb a neshledal důvody, které by odůvodňovaly, že kontakt nezletilé s otcem není v jejím zájmu. Navíc s ohledem na značnou vzdálenost bydlišť obou rodičů soud shledal jako nejvhodnější možnost úpravy styku otce s dcerou 8 Totožně HRUŠÁKOVÁ, M., KRÁLÍČKOVÁ, Z., WEST PHALOVÁ, L. a kol. Rodinné právo. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, s HRUŠÁKOVÁ, M., KRÁLÍČKOVÁ, Z., WESTPHALOVÁ, L. a kol. Rodinné právo. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, s právě prostřednictvím elektronických komunikací, neboť z odvolacích tvrzení matky o neúspěchu předchozích pokusů o tuto komunikaci vyvodil, že matka má tento prostředek komunikace k dispozici. Závěrem rozhodnutí odvolací soud uvedl, že matka má dceru vychovávat tak, aby se ke styku s otcem nestavěla odmítavě a respektovala právo otce na styk s dcerou. Předestřené rozhodnutí mělo pro následnou aplikační praxi značný význam, neboť občanskoprávní a obchodní kolegium Nejvyššího soudu na jeho základě vydalo stanovisko, upravující možnost styku dítěte s rodičem i pomocí moderních komunikačních prostředků. V tomto stanovisku uvedl Nejvyšší soud i právní větu: V odůvodněných případech lze nahradit osobní styk rodiče s dítětem jiným způsobem, např. prostřednictvím výpočetní techniky, tzv. elektronickou poštou, internetovou komunikací (Skype, Facebook apod.), nebo telefonicky. V uvedeném stanovisku Nejvyšší soud ČR uvedl, že s ohledem na technický pokrok společnosti je běžná lidská komunikace realizována prostřednictvím IT prostředků. Dále soud zdůraznil i povinnost matky zajistit styk otce s dcerou, na který má dceru matka též řádně připravit. Druhou typickou situací pro stanovení nepřímého styku je výkon trestu odnětí svobody jednoho z rodičů, případně jeho vazební stíhání. Této situaci se velmi podrobně věnoval Ústavní soud ČR v rámci Nálezu ze dne , sp. zn. II. ÚS 22/17. Skutkovým základem této věci bylo, že v průběhu odvolacího řízení o úpravě výchovy a výživy nezletilých dětí otec nastoupil do výkonu trestu odnětí svobody a z tohoto důvodu odvolací soud zastavil řízení o odvolání otce a nedošlo tak k úpravě styku otce s dětmi. Otec s tímto rozhodnutím zásadně nesouhlasil, neboť po nástupu do výkonu trestu odnětí svobody mu matka jakýkoliv styk s dětmi znemožňovala, nepředávala jim korespondenci, neumožnila mu děti kontaktovat telefonicky a návrhy návštěv ve věznici rovněž negovala. Matka toto své jednání vysvětlila tak, že se bála nepříznivého 7

4 RODINNÉ LISTY 6/2018 ODBORNÉ VÝKLADY A PRAXE dopadu na vývoj dětí, pokud by jim sdělila, že otec se nachází ve výkonu trestu odnětí svobody. Ústavní soud ve svém rozhodnutí vycházel mj. z rozhodnutí ESLP T. proti České republice, č. stížnosti 19315/11, ve kterém ESLP uvedl, že takovéto bránění ve styku s druhým rodičem je považováno za porušení práva na respektování rodinného života. Ústavní soud ČR dále v odůvodnění uvedl, že evropská vězeňská pravidla kladou důraz na rozvoj rodinných vztahů vězně, čemuž odpovídají i práva, resp. možnosti, osoby ve výkonu trestu odnětí svobody. Tyto osoby mohou s dětmi udržovat písemný kontakt v podstatě v neomezeném rozsahu a navíc děti mohou otce zpravidla jednou měsíčně navštěvovat ve speciálně zřízených místnostech pro návštěvy s dětmi. Ústavní soud takto odporoval tvrzení odvolacího soudu, že by návštěva věznice byla pro nezletilé traumatizující a měla by nepříznivý dopad na jejich psychiku a vztah s otcem. Ústavní soud naopak uvedl, že považuje za vhodné, aby děti s otcem styk udržovaly a aby byly informovány, proč s nimi jejich otec nemůže být, neboť není v nejlepším zájmu nezletilých dětí, aby s otcem nebyly třeba i několik let v kontaktu, nebo aby se domnívaly, že o ně otec ztratil zájem a bez dalšího je opustil. Ústavní soud uvedl, že právě v této situaci a vzhledem k vývoji technických zařízení bylo namístě upravit styk nezletilých nepřímo, právě z toho důvodu, aby otec pro děti nebyl po návratu z výkonu trestu odnětí svobody zcela neznámým či citově odcizeným člověkem. Právě zde pak vyniká onen důvod pro snazší budoucí opětovné navázání a rozvíjení jejich vztahu. 4. Závěrem Jak již bylo výše řečeno, styk rodičů s dětmi je velmi významnou součástí rodinného života, jelikož pokud dojde k zamezení kontaktu rodiče s dětmi, jejich vztah může být nevratně narušen či dokonce poškozen takovým způsobem, že je v budoucnu v podstatě vyloučeno tento obnovit. V případech, kdy objektivní překážky neumožňují realizaci přímého styku, bude nepřímý styk tou nejlepší volbou pro rozvoj vztahů mezi rodičem a dítětem, neboť pokud by tento realizován nebyl, mohlo by se dítě mylně domnívat, že o něj otec nejeví žádný zájem. Autoři se domnívají, že výslovné zakotvení institutu nepřímého styku rodičů s dětmi by mohlo mít pozitivní přínos. Nepřímý styk vyplývá pouze z judikatury, která je však velmi rozumná, podrobná a precizní. Proti shora řečenému se autoři neztotožňují s možností úpravy styku prostřednictvím Facebooku či prostřednictvím u, neboť zde není jistota, že skutečně s rodičem komunikuje jeho dítě, že vše napsané pramení skutečně z myšlenek a názorů dítěte nebo že jde o bezprostřední komunikaci, ke které dítě nebylo manipulativně dotlačeno. Výše uvedené způsoby styku budou velmi vhodným řešením za situace, kdy dítě nebude styk odmítat a rodiče spolu budou vycházet bez větších problémů. Mnohem problematičtější situace nastane, když dítě bude nepřímý styk odmítat. V takových případech je povinností druhého rodiče dítě na styk připravit, stejně tak jako by rodič dítě připravil v případě styku přímého. V případech realizace nepřímého styku by měl rodič dítěti v prvé řadě vysvětlit, že kontakt s druhým rodičem je tím nejlepším jak pro dítě, tak i pro jeho rodiče a mohou takto spolu sdílet vše důležité v jejich osobních životech, což bude mít pro jejich vztah značný význam i do budoucnosti, neboť není nemožné, že následně nastanou situace, kdy bude možné v budoucnu realizovat styk přímo, ať již z důvodu přestěhování rodiče do blízkosti bydliště dítěte či propuštění z výkonu trestu odnětí svobody. Odmítat nepřímý styk může nejenom dítě, ale i jeho rodič, a to ať rodič, který dítě v péči má, tak i rodič, který dítě v péči nemá. Výkon rozhodnutí v případně nepřímého styku bude v souladu s ust. 502 z. ř. s. v prvé řadě realizován prostřednictvím ukládání pořádkových pokut, V podrobnostech: ZAHRADNÍKOVÁ, R. et al. Civilní právo procesní. 2. vydání. Plzeň: Aleš Čeněk,

5 případně lze uložit realizaci styku pod dohledem orgánu sociálně-právní ochrany dětí dle ust. 503 z. ř. s. Základní úvahou rodičů by mělo být zejména to, aby bylo dítě spokojené a šťastné a sami by měli mít zájem na tom, aby nebylo nutné přistoupit ke složitému výkonu rozhodnutí a vynucování styku ze strany dítěte nebo rodičů. Ačkoliv v laické společnosti není nikterak velké povědomí o formě nepřímého styku, tento si jistě zaslouží pozornost, neboť právě nepřímý styk může být prostředkem rozvoje a udržování vztahu rodiče a dítěte, případně, jak již bylo řečeno, může být nápomocným prostředkem pro budoucí styk přímý rodiče a dítěte a jeho zakotvení v právním řádu by autoři vítali jako velice přínosné. De lege ferenda autoři navrhují výslovnou úpravu této formy styku, a to jako subsidiární možnost styku, kdy nebude přímý styk objektivně možný nebo z hlediska zájmu dítěte méně vhodný. Software pro komplexní správu advokátní kanceláře v souladu s GDPR! ZKUSTE ZDARMA NA 3 MĚSÍCE 9