MENDELOVA UNIVERZITA V BRNĚ AGRONOMICKÁ FAKULTA BAKALÁŘSKÁ PRÁCE

Transkript

1 MENDELOVA UNIVERZITA V BRNĚ AGRONOMICKÁ FAKULTA BAKALÁŘSKÁ PRÁCE BRNO 2014 KRISTÝNA KREJČOVÁ

2 Mendelova univerzita v Brně Agronomická fakulta Ústav morfologie fyziologie a genetiky zvířat VÝSKYT STŘEVNÍCH PARAZITŮ U KONÍ Bakalářská práce Vedoucí práce: Ing. Dagmar Pospíšilová Vypracoval: Kristýna Krejčová Brno 2014

3 Čestné prohlášení Prohlašuji, že jsem práci: Výskyt střevních parazitů u koní vypracoval/a samostatně a veškeré použité prameny a informace uvádím v seznamu použité literatury. Souhlasím, aby moje práce byla zveřejněna v souladu s 47b zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách ve znění pozdějších předpisů a v souladu s platnou Směrnicí o zveřejňování vysokoškolských závěrečných prací. Jsem si vědom/a, že se na moji práci vztahuje zákon č. 121/2000 Sb., autorský zákon, a že Mendelova univerzita v Brně má právo na uzavření licenční smlouvy a užití této práce jako školního díla podle 60 odst. 1 autorského zákona. Dále se zavazuji, že před sepsáním licenční smlouvy o využití díla jinou osobou (subjektem) si vyžádám písemné stanovisko univerzity, že předmětná licenční smlouva není v rozporu s oprávněnými zájmy univerzity, a zavazuji se uhradit případný příspěvek na úhradu nákladů spojených se vznikem díla, a to až do jejich skutečné výše. V Brně dne:.... podpis

4 Poděkování Ráda bych poděkovala Ing. Dagmar Pospíšilové za podporu při psaní bakalářské práce a za její cenné rady.

5 Abstrakt Cílem práce bylo zpracování poznatků o parazitech, vyskytujících se ve střevě koní formou literární rešerše. Především zaměření na vybrané druhy endoparazitů, které znemožňují kvalitní příjem, zpracování a využití potravy. Součástí byla i fotodokumentace jednotlivých parazitů a jejich vývojových cyklů. Vypracováním bakalářské práce bylo zjištěno, že základním bodem pro účinný boj s parazity je preventivní opatření, proto by měl být každý majitel koně dostatečně seznámen s preventivním opatřením. Jednalo se především o dostatečnou hygienu, pravidelné vyšetřování trusu a v neposlední řadě odčervování koní. Aby byl boj proti parazitům úspěšný je proto důležité znát jejich životní cykly, ale i další informace jako patogenezi a morfologii parazitů. Klíčová slova Endoparazité, prevence, odčervování, anthelmintika, rezistence. Abstract The aim of this work was to process knowledge on parasites occurring in the intestine of horses as a literary review. Mainly focus on selected species of endoparasites, which prevents good reception, processing and utilization of food. This included a photographic documentation of individual parasites and their life cycles. Elaboration of this thesis was to found the starting point for the effective combating parasites is a preventive measure, therefore should be every horse owner sufficiently acquainted with preventive measures. These were mainly satisfactory hygiene, regular investigations dung and, last but not least, deworming horses. To combat parasites successful it is important to know their life cycles, as well as other information, such as pathogenesis and morfology of parasites. Key words Endoparasites, prevention, deworming, anthelmintic, resistance.

6 Obsah 1 ÚVOD OBECNÁ PARAZITOLOGIE Evoluce parazitů Parazitismus Mutualismus Komenzalismus Foréze DĚLENÍ PARAZITŮ HOSTITELÉ PARAZITŮ ŽIVOTNÍ CYKLUS TAXONOMIE ENDOPARAZITŮ Kmen Cestoda= Tasemnice Kmen: Nematoda = Hlístice Řád Ascaridae = škrkavky Řád Oxyuridae = roupi Řád Strongylidae = měchovci Řád Spiruridae = Spirury Spirura koňská = Habronema muscae Řád Háďata PREVENCE PARAZITÓZ Hygiena ustájení Technologie ustájení a pasení koní Pastva koní Odčervování koní CHEMICKÉ OŠETŘENÍ VYŠETŘNÍ TRUSU REZISTENCE NA ODČERVOVACÍ PROSTŘEDKY MANAGEMENT ZÁVĚR... 36

7 1 ÚVOD Veterinární parazitologie studuje živočišné cizopasníky, kteří napadají zvířata a vyvolávají u nich, tzv. parazitózy. Kůň, je ostatně jako většina hospodářských zvířat hostitelem četných parazitických druhů. Parazité koní mohou velmi negativně ovlivňovat zdravotní stav a pohodu všech věkových kategorií koní. Zejména pak mladší věkové kategorie, jež jsou chovány pastevním způsobem, to znamená, že jsou vystaveny parazitárním invazím nejvíce. Je proto nutné věnovat jim zvýšenou pozornost jak preventivní tak kurativní. Endoparazité postihují převážně trávicí, dýchací a pohlavní ústrojí. Jejich závažnost spočívá v tom, že působí pozvolně, v první řadě oslabují organismus, dráždí okolí, kde působí a mohou být faktorem pro vznik závažnějších onemocnění. Napadení koně hubnou, ztrácejí výkonnost, když mají velkou chuť k příjmu krmiva, mají špatnou srst a trpí častými kolikami. Někteří parazité produkují toxické zplodiny, které mohou způsobit kulhání a vnitřní krvácení, v neposlední řadě i úhyn. Parazitózy střev mají tedy velký negativní vliv na zdravotní stav a výkonnost koní. Proto je nutné jim přisuzovat stejnou pozornost jako u ostatních hospodářských zvířat. Endoparazité jsou celosvětovým problémem. Postupem času si někteří parazité získali rezistentnost na anthelmintika (látky proti střevním parazitům) dostupná v České republice. Jediné, čím prozatím můžeme přispět v ochraně před helminty, je prevence v chovu. Udržování čistých pastvin a stájí, průběžné odklízení trusu a snaha o udržení suchého prostředí, to vše patří mezi její základní prvky. V neposlední řadě sem spadá i pravidelné odčervování, které dokáže alespoň regulovat počty parazitů v trávicím traktu koně. Cílem práce je vytvoření základních poznatků o endoparazitech, vyskytujících se v trávicím traktu koně, konkrétně v tenkém a tlustém střevě. Práce je zaměřena hlavně na nejvýznamnější a nejrozšířenější endoparazity koní: škrkavka koňská, roup koňský, malí a velcí strongylidé a tasemnice, znemožňující kvalitní příjem, zpracování a využití potravy. 8

8 2 OBECNÁ PARAZITOLOGIE 2.1 Evoluce parazitů Klasická definice praví, že parazit je organismus, který v některé fázi svého životního cyklu využívá organismy jiné (hostitele) jako zdroj potravy i jako stálé nebo dočasné životní prostředí, a tím jim přímo nebo nepřímo škodí. Paraziti tak nejsou vymezeni taxonomicky, ale ekologicky a lze mezi ně řadit organismy od virů přes tasemnice až po rybu hořavku. Z hlediska negativního působení na hostitelský organismus existuje široká škála parazitů od druhů téměř neškodných (v takovém případě však mluvíme o komenzálech, nikoli parazitech) až po druhy, které svého hostitele téměř vždy zabíjejí parazitoidi. Od dravců, tj. predátorů a mikropredátorů, se parazit liší tím, že mu hostitel poskytuje trvalé nebo dočasné životní prostředí. Hostitel má zájmy zcela protichůdné zájmům parazita. Naproti tomu parazit, tím že potřebuje živého hostitele jako své životní prostředí, má alespoň do určité míry zájmy shodné se zájmy hostitelského organismu parazitem napadený hostitel musí alespoň určitou dobu přežívat a v některých případech se pokud možno i rozmnožovat. V průběhu evoluce se jednotlivé druhy přizpůsobují podmínkám svého životního prostředí a jejich změnám (FLEGR, 2005). V evolučním zápase mezi parazitem a hostitelem hraje parazit roli útočníka. Již to mu dává určitou výhodu může si volit zbraně. Druhou výhodu mu většinou přináší jeho životní strategie a jeho biodemografické parametry. Paraziti ponechávají zajišťování velké části vegetativních funkcí na hostitelském organismu, takže si mohou dovolit vkládat značné množství zdrojů do produkce potomstva. Proto mnozí z nich během svého života vyprodukují velký počet potomků (COMBES, 2001). Například měchovec produkuje vajíček za den, některé motolice 24000, škrkavky a tasemnice Tato skutečnost může mít zásadní vliv na průběh i výsledek evolučního zápasu mezi parazitem a hostitelem. Jestliže druh produkuje velké množství potomků, z nichž se jen malá část dožívá reprodukčního věku, potom u něj může přirozený výběr fungovat velmi efektivně a evoluce adaptivních znaků může probíhat nesmírně rychle. Rovněž skutečnost, že generační doba parazita bývá často mnohonásobně kratší než generační doba hostitele, přispívá k tomu, že evoluce parazita probíhá rychleji než evoluce jeho hostitele (FLEGR, 2005) 9

9 Vnitřní parazité jsou významnou hrozbou pro zdraví koní a mohou způsobit nenapravitelné vnitřní poškození. Paraziti jsou malé organismy, které přebývají část svého životního cyklu uvnitř koně. Žijí ve vnitřních orgánech, tělních dutinách a tkání a žijí na hostitelském zvířeti. Existuje více než 150 vnitřních parazitů, povaha a rozsah poškození se liší podle typu parazita. I když existuje mnoho druhů vnitřních parazitů, které mohou napadnout koně, jen několik obyčejně způsobí závažné zdravotní problémy. Z třídy primárně vnitřních parazitů způsobující zdravotní problémy pro koně to jsou hlístice, tasemnice, velcí a malí strongylidé a škrkavky. Menší významní vnitřní paraziti jsou roupy ( Tab. č.1: Střevní parazité koní Paraziti Orgány Věk Příznaky Strongylidi (larvy) Játra, střeva, tepny Všechny věkové kategorie Hrubá srst, průjem, opakující se kolika, snížená chuť k jídlu, smrt Škrkavky Játra, plíce Především mladší dvou let Opožděný růst, hrubá srst, zápal plic, kašel, výtok z nosu, kolika, smrt Strongyloides (roupy) Plíce, tenké střevo hříbata Průjem, dehydratace, hubnutí, kašel Střečci Jazyk, dásně Všechny věkové Žaludeční vředy kategorie Roupy Larvy tlusté střevo Dospělci - konečník Všechny věkové kategorie Tření ocasem ( 10

10 2.2 Parazitismus Biologický jev, který je v říši živočichů velmi rozšířen V přírodě je alespoň jeden organismus do určité míry závislý na druhém. Z této závislosti vyplývají výhody buď pro jednoho z nich, nebo pro oba, mluvíme o obecně rozšířeném jevu o tzv. symbióze. Tyto organismy nazýváme symbioty. Vztah mezi symbioty má různé stupně, od nejjednodušších až po velmi složité, mezi které můžeme řadit i parazitismus (RYŠAVÝ a kol. 1989). 2.3 Mutualismus Jev, z něhož mají oba partneři prospěch. Jedná se o vzájemné ovlivňování či soužití mezi jakýmikoliv dvěma či více organismy, které je pro všechny zúčastněné organismy prospěšné. Zařazuje se do jednoho z druhů symbiózy (BERGER 1998). 2.4 Komenzalismus Jedná se o jev, kdy jeden ze symbiontů má jednoznačný prospěch ze svého vztahu k hostiteli, ale přitom mu neškodí. Příklad je např. střevní měňavka Entamoeba coli, která se vyskytuje velmi často ve střevech člověka, neprojevuje se však vůči hostiteli jako patogen. Podle umístění komenzálů na hostiteli nebo v hostiteli mluvíme o vnějších a vnitřních komenzálech (RYŠAVÝ a kol. 1989). 2.5 Foréze Foréze je přeprava organismu pomocí hostitele který forontovi slouží jako dopravní prostředek. Foront, ten, co se nechá vozit, se většinou snaží přemístit do jiné vhodnější lokality, než na jaké se teď vyskytuje, např. kvůli potravě. Někdy s hostitelem ale zůstává trvale a využívá stejnou potravu. Pak se jedná o kleptoparazitismus. Existuje domněnka, že foréze je předstupeň obligátního neboli úplného parazitismu, tedy že se z foréze vyvinul pevný vztah parazit (hostitel). Foront bývá obvykle menší než přepravitel a přichycuje se na něj pomocí různých orgánů drápů, chelicer, přísavek atd. (MATTHEWS, 1998). 11

11 3 DĚLENÍ PARAZITŮ Dle životní strategie Obligátní parazit: jedná se o parazita, který musí parazitovat během svého životního cyklu Fakultativní parazit: životní cyklus může, ale nemusí zahrnovat parazitický způsob života Hyperparazit: je parazitický živočich, který používá jako svého mezihostitele živočicha, který je sám parazitem Permanentní parazit: cizopasí po celé období své dospělosti uvnitř nebo na povrchu hostitele Temporální parazit=dočasný parazit: který parazituje pouze po určité období Pseudoparazit: různé organické i anorganické útvary, svou podobou imitují morfologii (RYŠAVÝ a kol. 1989) Dle lokalizace parazita v těle klasifikujeme tyto skupiny: ektoparazit - vyskytuje se na povrchu těla hostitele endoprazit - vyskytuje se uvnitř těla hostitele extracelulární - mezi buňkami, uvnitř tělních dutin intracelulární - vnitrobuněční, uvnitř buňky V souvislosti s typem cyklu mluvíme o cyklech: - Přímých (= monoxenní, geohelmint): není přítomen žádný mezihostitel - Nepřímých (= heterogenní, biohelmint): zde je nutná účast alespoň jednoho mezihostitele ( 4 HOSTITELÉ PARAZITŮ Stejně jako parazity můžeme i jejich hostitele rozdělit do několika kategorií. 12

12 Definitivní hostitel je ten hostitel, v němž parazité dosahují pohlavní zralosti a reprodukce. Mezihostitel: jedná se o živočicha, ve kterém proběhne část vývoje parazita, ale parazit v něm nedosáhne stádia pohlavní dospělosti. V mezihostiteli se vyvíjí většinou tzv. invazní stádia, tj. taková čárka, která po vniknutí do definitivního hostitele může vyvolat nákazu. Mezihostitele, kteří aktivně přenášejí vývojová stádia parazitů např. sání krve, nazýváme vektory neboli přenašeči (RYŠAVÝ a kol. 1989). Paratenický hostitel (transportní): jedná se o živočicha, který stojí mimo vlastní životní cyklus parazita. Nejedná se tedy ani o pravého hostitele ani o pravého mezihostitele. V transportním hostiteli se mohou shromažďovat infekční stádia parazita a v něm mohou i delší dobu přežívat, aniž by ztratila schopnost vyvolat novou nákazu. Tento typ se nazývá rezervoárním hostitelem a celý tento jev jako rezervoárový parazitismus, pokud se infekční stádia chovají jako paraziti to znamená. poškozují hostitele a vyvolávají v něm drobné reakce. Pokud se neprojevují jako paraziti a můžeme je považovat za cizí, interní tělesa, např. cysticerkoidy některých druhů tasemnic ve vodních plžích, nazýváme tento jev jako habitacionismus (RYŠAVÝ a kol. 1989). Vnitřní parazité koní můžou být vážným problémem pro všechny majitele koní. Existuje téměř 150 druhů vnitřních parazitů nebo červů, které mohou mít vliv na vašeho koně. Naštěstí existují postupy, kterými můžete pomoci kontrolovat tyto organismy. Efektivní vnitřní kontrola parazita závisí částečně na pochopení parazita jeho životního cyklu (HELMUT ENDE A EWALD ISENBUGEL, 2006) 5 ŽIVOTNÍ CYKLUS V některých ohledech vnitřní paraziti nejsou jiní než ostatní organismy. Většina začíná jako vajíčko. Vajíčko zraje do larvy. Larvy zrají do dospělého. Dospělý klade vajíčka. Životní cyklus začíná znovu. Nicméně vnitřní paraziti většinu svého životního cyklu tráví uvnitř žaludku nebo střev vašeho koně. Obvykle vajíčka nebo larvy jsou uloženy na zemi v hnoji infikovaného koně. Váš kůň pak spolkne vajíčka nebo larvy zatímco se pase na pastvině. 13

13 Tito mladiství paraziti pak zrají do nosnic dospělých v trávicím systému vašeho koně. Některé druhy červů, larev mohou migrovat do jiných orgánů, jako jsou plíce nebo játra. K dispozici je celá řada vnitřních parazitů, které mohou infikovat koně. Existuje celá řada perorálních léků, které pomáhají léčit strongylidy, škrkavky, tasemnice a další ( 6 TAXONOMIE ENDOPARAZITŮ 6.1 Kmen Cestoda= Tasemnice Parazité, kteří se mohou vyskytovat u všech obratlovců. Dospělí jedinci se vyskytují vždy ve střevě. Jejich velikost je v rozmezí 1 mm až 10 m. Článkované tělo se skládá z hlavičky = scolex, na které se nachází přísavky a háčky a slouží k fixaci na sliznici hostitele. Na hlavičku navazuje krček = cervix a tělo = strobilum, které je tvořeno články = proglotidy. Trávicí soustava není vyvinuta. Příjem potravy je uskutečňován celým povrchem těla, a proto tasemnice žijí vždy jen ve střevě. Mezihostitel pozře vajíčko a vzniká v něm larvocysta = boubel neboli uher, jedná se o měchýřek naplněný tekutinou, na jehož vnitřní straně vzniká hlavička budoucí tasemnice (VOJTKOVÁ, 2006). Typy boubelí Cysticerkoid mikroskopická velikost, u bezobratlých, krátký ocásek Cysticerkus různá velikost, uvnitř 1 hlavička Coenurus různá velikost, často se nacházejí v mozku, uvnitř desítky až stovky hlaviček Echinoccocus neboli hydatoda různá velikost, silná stěna, tisíce zárodků, často v játrech Alveloccocus podobné uspořádání jako echinoccocus, ale sekundární boubele pučí i směrem ven, prorůstají okolní tkáň (hlavně játra a plíce) a tak stimulují nádorové bujení. 14

14 Tasemnice jsou patogenní pro hostitele převážně odnímáním živin, toxickými metabolity, narušením sliznice a ucpáním střeva (VOJTKOVÁ, 2006). Zástupcemi tasemnic jsou Anoplocephala magna, Perfoliata, Paranoplocephala mamillana. Zástupci: Anoplocephala magna Jedná se o největší tasemnici cizopasící u koní, je dlouhá až 80 cm a široká 1,8 5 cm. Scolex je čtverhranný, okrouhlý, v průměru 3 6 mm široký se 4 přísavkami a 4 papilárními výčnělky. Články jsou krátké a poměrně široké. V každém z nich je uloženo vajíček. Vajíčka jsou mikrometrů velká, mají světle šedou barvu, různorodého tvaru trojúhelníková, čtyřhranná, okrouhlá. Perfoliata Její délka těla se pohybuje v rozmezí cm a šířka 8 14 mm. Scolex je bez výčnělků s 4 přísavkami. Články jsou tlusté a částečně se překrývají. Vajíčka jsou většinou oválná, popř. čtverhranná o velikosti 80 mikrometrů. Paranoplocephala mamillana Tasemnice koní, která má rozměry na délku 0,5 4 cm a široká je 4 6 mm. Čtverhranný skolex o průměru 0,7 0,8 mm má na ventrální i dorzální straně 4 přísavky. Články jsou velmi krátké. Vajíčka měří mikrometrů. Jsou tmavá, s poměrně tenkou stěnou. Mezi hostitele patří parazité koně, osla, muly a mezka. Mezihostitel: Roztoči čeledi Galumnidae, Orbitalidae (VOJTKOVÁ, 2006). Vývojový cyklus Vývojový cyklus tasemnice rodu anoplocephala je nepřímý. Vajíčka mají polygonální tvar, odcházejí trusem do vnějšího prostředí. Mezi hostiteli jsou ubikvitárně se vyskytující půdní roztoči čeledi Galuminidea, Oribatulidea a Carabodidea. 15

15 Po pozření vajíček roztoči se onkosféra uvolní z vajíčka, pronikne do tělní dutiny roztoče a vyvíjí se zde v rozpětí jednoho až čtyř měsíců do infekčního stádia cystocerkoidu (VOJTKOVÁ, 2006). Infekční stádium v roztočích je schopno přežívat na loukách a pastvinách po dobu dvou let. Koně se infikují perorálně na pastvině, kde se roztoči běžně nacházejí. Jestliže kůň pozře roztoče, dochází v jeho trávicím traktu k uvolnění cerkomeru z cystycerkoidu. Cerkomer se přichytí ke stěně střevní a tasemnice doroste do pohlavní zralosti. Je fixována pomocí 4 mohutných přísavek na skolexu (LUKEŠOVÁ, 1999). Tasemnice dosahuje pohlavní zralosti za 6 až 10 týdnů. Gravidní články jsou velmi úzké a tvoří plisé. Články se postupně uvolňují a jsou pastovány tlustým střevem do vnějšího prostředí na pastviny. Z narušených článků se uvolňují vajíčka polštářkovitého tvaru, obsahující ekosféru se třemi páry embryonálních háčků (LUKEŠOVÁ, 1999). Místo parazitce: - Parranoplocephala mamillana: zejména duodenum, vzácně i žaludek - A. magna: tenké střevo, výjimečně žaludek. - A. perfoliata: tenké střevo a tlusté, zřídka i žaludek. Škodlivé působení: Tasemnice poškozuje sliznici mechanickým pohybem. Má toxický vliv na krevní obraz a nervovou soustavu. V místě přichycení tasemnice na střevní stěnu vznikají záněty až vředy. Patogeneze a klinické příznaky: V místě fixace tasemnice na sliznici vznikají patologické změny. Závažnost těchto změn roste s počtem přítomných parazitů. Koně, kteří jsou infikovaní nízkým počtem tasemnic, nemusí mít příznaky onemocnění. Při větším napadení se objevují koliky, průjem a peritonitida. Tasemnice u koní nemigrují, takže působí pouze na střevo, konkrétně na místo přichycení. Pokud se v těle koně vyskytuje větší počet tasemnic, mají tendenci se shlukovat do trsů. 16

16 Shlukování zhoršuje lokalizované léze, které se tak mohou rozšířit do submukózy, kde snadněji porušují krevní a nervovou regulaci. Široké spektrum intestinálních poškození zahrnuje střevní invaginace, intramulární hematom, intestinální obturace, střevní divertikl a perforace střeva (VOJTKOVÁ, 2006). Ruptury střeva Rizikovou část gastrointestinálního ústrojí představuje v tomto směru střevo. Dalším faktorem pro vznik perforace slepého střeva je vedle tasemnic také porod. Plod při otáčení u porodu vyvíjí tlak na tlusté střevo a konečník. Pokud je střevo poškozené, např. tasemnicemi, může snadněji dojít k protrhnutí. Rozšířená infekce tasemnicemi však byla diagnostikována také u koní s perforacemi v oblasti tenkého střeva a také v těchto případech je zvažován regionální ileus způsobený parazity jako příčina kolikového onemocnění (VOJTKOVÁ, 2006). Hypertrofie ilea střevní divertikl Svalová hypertrofie ilea se projevuje kolikovými bolestmi, které se s postupem času zhoršují. Vzniká při napadení tasemnicemi. Tato hypertrofie může být doprovázena větším počtem malých vychlípenin, mající podobu měkkých fluktuací prohloubením ve stěně ilea (EDWARDS, 1999). Diagnostika: Identifikace vajíček A. perfoliata je v případě pozitivního nálezu v trusu snadná. Vajíčko má totiž charakteristický polymorfní vzhled. Z diagnostického hlediska je významnější skutečnost, že v trusu infikovaných koní je relativně malý počet vajíček tasemnic. Často se proto hovoří o nízké senzitivitě této vyšetřovací metody. V mnoha studiích byla senzitivita sledována a pohybovala se mezi % (LUKEŠOVÁ, 1999). Nízká senzitivita se vysvětluje několika příčinami. Jedním z důvodů je fakt, že se u druhu A. perfoliata děloha neotevírá ihned po oddělení zralých proglotid od strubila, to vysvětluje nízké promísení vajíček v trusu. Další příčinou nízké senzitivity je diskontinuální vylučování proglotid. Neexistuje vztah mezi intenzitou infekce, která je hodnocena počtem tasemnic ve střevě a množstvím vajíček v trusu jednotlivých koní, avšak je souvislost mezi intenzitou infekce a senzitivitou vyšetření trusu (VOJTKOVÁ, 17

17 2006). Z daných důvodů se nabízejí nové možnosti imunodiagnostiky s využitím antigenu somatického, ze skolexů nebo z celého těla tasemnice, případně z exkrečněsekrečního antigenu. Citlivost serologických metod je vyšší než u popsané koprologické metody (LUKEŠOVÁ, 1999). Serologické testy jsou důležité pro zjištění expozice, nikoliv však aktuální infekce, protože látky mohou perzistovat i po eliminaci parazitů. Nadějnou budoucnost v diagnostice anoplocefalózy naznačuje řetězová polymerázová reakce (PCR). Pomocí ní je možné rozpoznat DNA z povrchu vajíčka A. perfoliata v trusu napadených zvířat a stanovit aktuální infekci (VOJTKOVÁ, 2006). Tasemnice druhu A. perfoliata lze snadno léčit perorálním podáním benzimidazolových preprátů např. fenbendazol, pyrentalu nebo praziquantelu, což v chovech snižuje riziko kolik u koní (LUKEŠOVÁ, 1999). V České republice bylo registrováno antiparazitikum Abamitel, toto antiparazitikum obsahuje abemektin a praziquantel.. Ve vývojovém cyklu mají důležitou roli půdní roztoči jako mezihostitelé. Jejich eliminace na pastvinách však není možná. Důležitým faktorem zaměřeným proti tasemnicím je odstraňování trusu z pastvin (VOJTKOVÁ, 2006). 6.2 Kmen: Nematoda = Hlístice Jsou kmenem mnohobuněčných protostomních organismů, kteří tvoří jednu z nejpočetnějších a nejrozšířenějších skupin živočichů. Známe téměř 20 tisíc druhů, které parazitují v obratlovcích, mnoho jiných druhů hlístic představuje parazity bezobratlých a rostlin nebo žijí volným způsobem života. Stavba těla je přizpůsobená parazitování, zejména kutikulárními zuby, které narušují tkáně napadeného jedince. Tělo hlístic je válcovité, ke koncům ztenčené, velmi pružné, přesto pevné. Potrava hlístic závisí na lokalizaci v těle např. střevní obsah, krev, tkáňový mok (LANGROVÁ, 2002). 18

18 Obrázek č.1: Vajíčka hlístic v trusu koně ( A roup B velký strongylid C malý strongylid D škrkavka E strongyloides Řád Ascaridae = škrkavky Je velmi velký žlutavě bílý parazit, který může projít ven ve výkalech hříbat a mladých koní mladších než dva roky. Samice může mít až 15 cm. Dospělí koně mají vyvinutou imunitu vůči tomuto vnitřnímu parazitu. Životní cyklus škrkavky začíná, když kůň příjme infekční vajíčka z trávy, krmiva nebo vody. Z vajíček se líhnou larvy, které se zavrtají do tenkého střeva a poté migrují žilami do jater, srdce a nakonec do plic. Po migraci do plic jsou larvy parazita vykašlány a spolknuty. Larvy škrkavky jsou vráceny do tenkého střeva, kde se dokončuje životní cyklus. Životní cyklus trvá asi tři měsíce. Dospělé škrkavky mohou způsobit fyzické poškození, a to od mírných trávicích problémů a nižší absorpci krmiva, tak i těžkou koliku, kvůli střevnímu zablokování nebo prasknutí střeva ( Pro koně jsou patogenní především narušením tkání migrujícími larvami, ucpáním střeva, odnímáním živin a toxickými metabolity ascarin. Ascaridóza se projevuje poruchami trávicího systému (hubnutí, průjmy), poruchami dýchání (zrychlené dýchání, kašlání) a nervovými příznaky (ZACHVALOVÁ, 2005). 19

19 Diagnóza se zakládá na důkaze vajíček škrkavek anebo dospělých červů v trusu (někdy i v žaludečním obsahu získaném výplachem). Při každém mladém zvířeti by se mělo rutinně vykonat vyšetření trusu na askaridózu. Dodnes nejúčinnějším lékem askaridózy byl piperazin (WINTZER 1999). Škrkavka koňská = Parascaris equorum Jedná se o velké bílé hlístice. Jejich ústní otvor je obklopen třemi velkými rty. Samci dosahují délky cm. Samice jsou dlouhé m. Vajíčka měří asi mikrometrů (LANGROVÁ 2002). Jejich samičky kladou velké množství vajíček, aby si zajistily své rozmnožení. Je to až půl milionu vajíček denně a vajíčka zůstávají i za špatného počasí infekční po několika let. Mají tvrdý obal, v němž se larva během vnější periody vývoje trvající jeden týden stává infekční (HELMUT ENDE A EWALD ISENBUGEL, 2006). Povrchová vrstva hrubých obalů je jamkovitá tmavohnědé barvy. Uvnitř je 1 zárodkovitá buňka. Mají přímý životní cyklus. Zvířata se nakazí pozřením infikovaného trusu. Infekční stádium nastává dní po pozření. Larva se dostává do tenkého střeva, kde se následně vylíhne. Provrtá se střevní stěnou, dostane se do lymfatických a krevních cév a tak putuje do jater a plic. Z plic se přes plicní sklípky, průdušinky a průdušnici dostává do hltanu, kůň ji společně s hlenem polkne a tak znovu proniká do zažívacího ústrojí a ve střevě pohlavně dospívá (LANGROVÁ, 2002). Larvy během migrace poškozují tkáně a tak mohou vyvolávat krváceniny a bronchopneumónie. Krví se dostávají i do jiných orgánů např. játra, plíce. Přibližně 4 týdny po nakažení škrkavkou se objevuje kašel a zelený výtok z nosu. Zvyšuje se tělesná teplota a vyšší nervozita koně. Napadená zvířata, i přesto, že mají chuť k jídlu a kvalitní stravu hubnout a nerostou. Může nastat až smrt. Dospělé škrkavky ve střevě vyvolávají zánět střevní sliznice, který způsobuje průjem, nechutenství, matnou srst a někdy až koliky. Přítomnost škrkavek v organismu zjišťujeme vyšetřením trusu (LANGROVÁ, 2002). 20

20 Obrázek č. 2: Vývojový cyklus škrkavky koňské ( Řád Oxyuridae = roupi U roupů je výrazný pohlavní dimorfismus. Samec je mnohem menší než samice. Nachází se převážně v tlustém střevě a konečníku. Vajíčka jsou kladena v okolí řitního otvoru, což je pro koně velmi nepříjemné a dráždivé, škrábe se o okolní předměty a šíří vajíčka do prostředí. Roupi jsou relativně málo patogenní, způsobují především velkou nervozitu zvířat (JURÁŠEK, 1987). Oxyuridóza Onemocnění způsobené roupy. Původcem je nejčastěji Oxyuris equi, někdy Probstmayria vivipara, které především u starších koní parazitují v slepém střevě a v tlustém střevě. Samičky dlouhé 4 18 cm putují k análnímu otvoru a jeho okolí a pod ocasem kladou ve formě lepkavé hmoty vajíčka. Po 5 7 dnech jsou vajíčka, případně larvy, schopné infekce. Při tření koně o okolní předměty padají na podlahu anebo se dostávají na okolní předměty. Po pozření putují do střeva koně, kde 4 a půl až 5 měsíců pohlavně dospívají. Projevem poranění střevní sliznice je hubnutí, někdy i průjmy a koliky. Diagnóza se zakládá na důkaze vajíček lokalizovaných v okolí análního otvoru (stěr z kůže, metoda za použití lepicí pásky), běžné vyšetření trusu je obvykle negativní. Na léčbu se užívají téměř všechny dostupné širokospektrální antiparazitika. Z biologických zásahů je velmi důležitá častá výměna podestýlky a krmení z jeslí ne ze země. V chovech s velkým výskytem těchto parazitů by se měla vykonávat pravidelná 21

21 kontrola anální krajiny koní a odstraňovat případné šňůrky vajíček vlhkým tampónem (WINTZER 1999). Roup koňský = Oxyuris equi Bílí až světle žlutý červ s 6 - ti bradavkami na hlavovém konci těla. Sameček je dlouhý mm. Samička je velká asi 4-18 cm s vulvou vzdálenou 8 10 mm od předního konce těla. Vajíčka oválná, velká, silnostěnná mírně asymetrická, s 1 polohovou zátkou (JURÁŠEK1987). Životní cyklus: Samičky po nakladení vajíček ve střevě putují do konečníku, kde se zachytí na sliznici řitního svěrače, po vysunutí předního konce těla začínají klást lepkavá vajíčka do okolí řitního otvoru. Samičky díky svému mechanickému pohybu a toxinům dráždí a vyvolávají svědění. Napadení koně se dřou o okolní předměty a tak se vajíčka uvolňují. Spolu s potravou nebo vodou se dostávají do trávicího traktu. Larvy ztrácí obaly, dospívají a následně se rozmnožují. Místem parazitce je slepé a tlusté střevo. Nejtypičtějším příznakem přítomností roupa koňského je nepříjemné svědění v anální krajině, které vyvolává časté škrábání, kůň si způsobuje odřeniny a lokální zánět v oblasti ocasu. Velmi často se vyskytuje zvýšená nervozita a dráždivost zvířete. Dalším příznakem tzv. oxyurózy je ztráta hmotnosti koně. Diagnostika je stanovena ze stěru v okolí análního otvoru (JURÁŠEK, 1987). Obrázek č. 3: Roup koňský = oxyuris equi ( 22

22 6.2.3 Řád Strongylidae = měchovci Měchovci jsou nejpočetnější z řádů hlístic. Mají velkou ústní kapsulu po obvodu obklopenou chitinovými zoubky, které slouží k zachycení ke sliznici a výrazně ji tak zraňují. Živí se často krví tzv. hematofágové. Nacházejí se hlavně v gastrointestinálním traktu a plicích (JURÁŠEK, 1987). Strongylidóza Z množství hlístic čeledi Strongylidae, které se vyskytují u koně, může vyvolat zdravotní těžkosti především rod Strongylus (velké strongylidy) a Trichonema a to dospělé červy v střevě stejně jako larvy v období migrace ve střevní stěně a u některých druhů i v jiných orgánech, především v cévním systému. Strongylidy se nacházejí ve střevě téměř každého koně, bez toho, aby se projevily nějaké nemoci. K větším strongylidům patří Strongylus vulgaris a Strongylus edentatus. U osla a zebry se vyskytuje i Strongylus aseni. Mezi malé strongylidy koně patří rody podčeledi Strongylinae a podčeledě Trichonematina. Vývoj ve vnějším prostředí je stejný u malých i velkých strongylidů (WINTZER1999). Malí strongylidé Typickým znakem malých strongylů je, že někteří se v larválním stádiu zacystují do střevní stěny. Dospělí jedinci parazitují na stěně střeva, kde mohou způsobovat záněty střevní sliznice. Trus koně, který je napaden strongylidy obsahuje jejich vajíčka. Ve vajíčkách se vyvíjejí larvy, které jsou velmi odolné vůči prostředí. Larvy lezou nahoru po vlhkých stéblech trav, kde je koně spasou, především ráno. Během dne se larvy stahují zase do vlhké hlíny (LANGROVÁ, 2001). Přes řadu účinných odčervovacích prostředků se vyskytují v každém chovu a u každého jednotlivého koně. Důvodem jsou především odolné infekční larvy, které přežívají dlouhou dobu na pastvinách a v podestýlkách stájí. Dalším důvodem je rozšiřující se rezistence cyathostom na léčiva benzimidazolového typu. Hlístice podčeledi Cyathostominae nepatří k zdravotně závažným parazitům, však oslabují organismus, výrazně zhoršují kondici a dnes se považují za nejčastější příčinu kolik (LANGROVÁ, 2001). 23

23 Hostitelem malých strongylidů je kůň a jiní lichokopytníci. Projevy napadení malými strongylidy jsou různé. Kůň může trpět průjmem. Často se projevují známky infekce. Kůň hubne, má matnou srst a kalné oči. Pokud se strongylidi přemnoží, můžou způsobit až smrt (u hříbat). Diagnóza se stanovuje na základě otoskopického vyšetření trusu (LANGROVÁ, 2002). Původce a výskyt Mezi celosvětově nejrozšířenější endoparazity koní patří hlístice podčeledi cyathostominea. Prakticky každý kůň má tyto cizopasníky ve svém střevě alespoň v malém počtu. Jedná se o blízce příbuzné hlístice patřící do čeledi Strongylidae, nejčastěji nazývané malí strongylidi. Na světě je celkem 51 druhů a 13 rodů (LANGROVÁ, 2001). U koní se vyskytuje od 2 do 21 druhů, počet kusů se pohybuje od 400 do , průměrná hodnota intenzity infekce na jednoho koně se u jednotlivých autorů pohybuje od do jedinců. Největší druh zjištěný na našem území je Poteriostomum imparidentatum (LANGROVÁ 2002). Prevalence a intenzita malých strongylidů je podmíněna lokálním výkyvům a sezónním podmínkám, závisí na věku zvířete a imunologických faktorech, může být podmíněna dehelmintním ošetřením zvířete. Data z Nizozemí ukazují jaká je možná intenzita parazitů, podle kterých byli poníci infikováni 2,9 milionem malých strongylidů na zvíře (ROMMEL a kol. 2000). Obrázek č. 4: Vývojový cyklus malých strongylidů ( 24

24 Velcí strongylidé Jsou až 4 cm velcí parazité (čeleď: Strongylidae patřící mezi Hlístice), migrující v larválním stádiu střevními cévami. Poškozují cévy, takže může dojít k prasknutí cévní stěny nebo k přerušení oběhu. Některé druhy parazitují v játrech (Strongylus edentatus). Ze všech strongylidů koní, a zřejmě i z ostatních endoparazitů, jsou však zdravotně nejzávažnější tři druhy rodu Strongylus: S. edentatus, Strongylus vulgaris a S. equinus (LANGROVÁ, 2002). Nejnebezpečnější je Strongylus vulgarit. Larva se provrtává přes střevní stěnu, aby se mohla dostat do největších břišních cév. Při pohlavním dozrávání vytváří uzlíky, které poškozují střevní stěnu. Vývojový cyklus trvá půl roku. Dospělí červi odsávají krev (LANGROVÁ 2002). Strongylus equinus způsobuje poškození jater a slinivky břišní; Strongylus edentatus poškozuje játra, pobřišnici a střeva. Parazit dosahuje za asi 9 měsíců pohlavní dospělosti a může vylučovat vajíčka. Teprve potom lze prokázat jeho vajíčka v trusu koně. Ke škodám v organismu však došlo už dávno před tím. Je proto naprosto nesmyslné provádět preventivní opatření až na základě výsledků vyšetření trusu. Prevence je důležitější než boj proti vnitřním parazitům. Protože se jedná výlučně o pastevní parazity, musí být výběhy dostatečně velké a koně se na nich mají střídat se skotem. Kromě toho je třeba několikrát týdně sbírat trus. Podávání antihelmintik je sice důležité, ale na tuto terapii je většinou příliš pozdě, protože migrující larvy už koni způsobily velké škody, které nelze nijak napravit.(helmut ENDE A EWALD ISENBUGEL, 2006). Původce a výskyt Původci strongylidů jsou: Strongylus vulgaris, Strongylus edentatus a Strongylus equinus: Tyto druhy se u koňovitých (kůň, osel, atd.) hojně vyskytují na všech kontinentech. Vzácný druh Strongylus asini je u zeber a oslů v Africe, Asii a jižní Americe. Rozdíly v sekvenci ribozomální DNA umožní s pomocí PCR metody rozlišení S. vulgaris, S. equinus a S. edentetus, rovněž tak i jejich jednotlivých vajíček. 25

25 V předchozích letech byl S. vulgaris a S. edentetus u koní častý, naproti tomu S. equinus poněkud vzácný (ROMMEL a kol. 2000) Napadení strongylidy: kůň hubne, je anemický, má horečku a trpí na kolikové záchvaty, které mohou způsobit až smrt (STOLENOW, 2003). Obrázek č. 5: Velcí a malí strongylidé ( Zubovka koňská = strongylos equinus Načervenalý červ o velikosti u samců mm a u samic mm. Ústní kapsula kruhovitého tvaru má 4 zuby 2 krátké a mohutné, 2 dlouhé a tenké. Ocasní konec je přímý. Vulva umístěna v zadní třetině těla. Životní cyklus: Na pastvině se vajíčka vyvíjí v infekční L3 stádium. Vlhkost je pro larvy kritická a teplo urychluje jejich vývoj na 3 dny. Po pozření se larvy dostávají do tenkého střeva, kde se svlékají. Od tohoto okamžiku se vyvíjí každý druh jinak. L3 larvy se zapouzdří ve střevní sliznici, kde se přeměňují na L4. Dále migrují do dutiny břišní, přičemž se dostávají i do jater, kde přetrvávají 6 7 týdnů. Poté larvy putují do pankreatu. Zde se usadí, znovu svlékají a pohlavně dozrávají. Přibližně po 5-ti měsících se skrz střevní sliznici vracejí do tlustého střeva (WINTZER, 1999). Místem parazitce je především tlusté střevo, břišní artérie. 26

26 Symptomy nákazy nejsou specifické pro každý druh a jsou stejné jako u jiných parazitóz bledé sliznice, úbytek váhy, občasné koliky, časté kálení, nechutenství. Diagnostika se stanovuje ovoskopicky flotační metodou, dle epizootologických údajů a postmortálně pitvou Řád Spiruridae = Spirury Parazité nacházející se převážně v tropech a subtropech patří mezi nejpočetnější řád hlístic. Vývojový cyklus je nepřímý, přes mezihostitele nebo vektory Spirura koňská = Habronema muscae Přenáší se obtížným hmyzem. Larvy přežívají v otevřených ranách, zpomalují hojení, zapříčiňují vznik infekcí, nehojící rány a léze (WINTZER, 1999) Řád Háďata Hádě koňské = Strongyloides westeri Strongyloides westeri je u hříbat relativně častý parazit tenkého střeva (8-9 mm dlouhý). Vývojový cyklus probíhá přímo: larvy třetího stádia jsou životaschopné až čtyři měsíce. Vývojový cyklus háděte koňského je velmi komplikovaný, vývoj háďat může probíhat také ve vnějším prostředí neparazitickým způsobem života. Sající hříbata se infikují nejčastěji laktogenní formou larvami L3. Starší zvířata se zpravidla nakazí perkutánně larvami z vnějšího prostředí. Tyto larvy migrují lymfatickými a krevními cestami z končetin, přes plíce a tracheu do tenkého střeva, kde se stávají dospělými. Pokud dojde k perkutánní infekci již infikovaných koní, larvy nedospějí ve střevě, ale dále putují do svaloviny, u klisen do mléčné žlázy, což umožňuje následnou galaktogenní infekci hříbat po porodu. Galaktogenní infekce je klinicky patrná u hříbat v druhém týdnu života, může se projevovat průjmem, který je často nesprávně považován za říji klisen Jestliže byla hříbata už jednou infikovaná, anebo jde o starší koně, nedojde k potencionálnímu napadení (WINTZER, 1999). Háďata nemají na dospělé koně skoro žádný vliv, u velmi mladých hříbat jsou však později v dospělosti hlavní příčinou snížené výkonnosti (HELMUT ENDE A EWALD ISENBUGEL, 2006). 27

27 Diagnóza se stanoví na základě důkazů vajíček v trusu, který se musí vyšetřit v čerstvém stavu. Léčba: Vykonává se tiabendazolem (75 mg/kg ž.hm.), kambendazolem (20 mg/kg ž. hm.), oxybendazolem (10 mg/kg ž. hm.) anebo fenbendzanolem (5-10 mg/kg ž. hm.) (WINTZER, 1999). 7 PREVENCE PARAZITÓZ Mnoho parazitů se ve formě vajíček v trusu dostanou do trávy nebo podestýlky. Za vlhka larvy šplhají do vrcholků trávy, kde je koně pozřou a parazité pak projdou do jejich zažívacího traktu. Škrkavky putují tenkým střevem do jater a do plic, kde způsobují nezanedbatelné škody. Vyvolávají kašel a výtok z nozder. Strongylidé prochází střevními sliznicemi do cév. Živí se krví a poškozují při tom cévy, mohou je i zcela ucpat. Roupi způsobují při kladení vajíček svědění v oblasti konečníku. Poznáme to tak, že si kůň drhne konec ocasu (BRIXNER, 2012). K největšímu výskytu červů dochází v pozdním létě. Protože červi kladou vajíčka nepravidelně, může dojít k tomu, že ve vzorcích trusu se při rozboru nemusí najít žádná vajíčka, ačkoliv zvíře parazity má (BRIXNER, 2012). Pokud chceme zničit parazity, musíme přerušit jeho vývojový cyklus. Hlavní zásadou je dodržovat dvě základní pravidla: správně a pravidelně odčervovat a provádět asanaci míst, kde se koně pohybují (BRIXNER, 2012). 7.1 Hygiena ustájení Stáj je místem, kde dochází ke koncentraci všech vývojových stádií parazitů. Boxové ustájení umožňuje větší pohyb koně, o to více je náročné vyklízení trusu dvakrát za den a čerstvé nastýlání podestýlky. U vazného ustájení koní bez pasení, které bylo sledováno z hlediska výskytu parazitů, se při dobře ošetřeném seně neobjevovaly larvy strongylidů více než 8 měsíců. Dvakrát do roka by se měla stáj vybílit vápnem, do kterého se přidává dezinfekční prostředek. Dále je důležité vyvézt hlubokou podestýlku, pak je možné dezinfikovat i podlahu stáje. Dezinfikovat by se mělo také hnojiště, aby se v něm zničily zárodky nemocí, vajíčka nebo larvy much a parazitů. Vajíčka parazitů jsou převážně velmi odolná, a proto mohou ve stáji přežívat několik let (DRAŽAN, 2001). 28

28 Je nutno dodržovat stáje čisté a pravidelně provádět mechanickou očistu a dezinfekci podlah a stěn. Nesmí se zkrmovat trusem znečištěné objemné krmivo a jádro se podává do vyčištěných žlabů (DRAŽAN, 2001). 7.2 Technologie ustájení a pasení koní Boxové ustájení Tento typ ustájení z hygienického hlediska nevyhovuje tak jako ustájení na stáních. Část steliva zůstává v boxech delší dobu a stelivo prosákne močí. Rozkladem chlévského hnoje vznikají škodlivé zplodiny a hnůj je i shromaždištěm choroboplodných zárodků a hlístic. Boxové ustájení z hlediska technologie je pro koně nejvhodnější, kůň má v boxu dostatečné pohodlí a klid (DUŠEK a kol. 1957). Ustájení koní na stáních Ustájení na stáních je z hygienického hlediska nejlepší. Stání lze udržovat v čistotě lépe než stáj nebo boxy s hlubokou podestýlkou. Musí být dlouhé 300 až 350 cm a široké 150 až 180 cm. Chodba u dvouřadé stáje by měla být široká nejméně 300 cm, u jednořadé stáje 250 cm. Stáj nesmí být nižší než 320 cm. Stání jsou od sebe oddělena přívorami. Hlavní předností ustájení koní na stáních je každodenní odstraňování hnoje a odtok moči (KOUBEK a kol. 1957). Tento typ stájí je nejvíce využíván při ustájování tažných koní. Může se využít i při ustájení březích klisen, které jsou pracovně využívány, na závěr březosti se klisna musí převést do boxového ustájení (KOUBEK a kol. 1957). Volné ustájení s hlubokou podestýlkou Stáj, v níž jsou koně ustájeni volně a přivazují se pouze ke krmení koncentrovaných krmiv. Volné ustájení s hlubokou podestýlkou se využívá převážně u klisen s hříbaty. Tento typ ustájení je nejméně hygienický, neboť hnůj se vyváží jednou za 2-4 měsíce. Z provozního hlediska má však toto ustájení velké výhody a pro koně je nejvhodnější (DUŠEK a kol. 2001). 7.3 Pastva koní Před začátkem pastevního období je potřeba koně na pasení připravit. Do krmiva zařazujeme postupně více zelené píce a prodlužujeme denní pobyt koně ve výběhu. 29

29 Pokud se na pastvině nevyskytuje tekoucí nebo pramenitá voda je nutné zřídit napajedla a vodu do nich pravidelně dodávat. Pastevní období je dlouhé v průměru 160 až 180 dní. Začíná na jaře, kdy porost dosahuje asi 8 cm výšky. Pro výživu organismu je významné složení pastvy. Nejvhodnější složení pastev porostu je % trav, % vytrvalých rostlin a 5 % aromatických bylin (ČÍTEK A ŠANDERA, 1993). Předpokladem snižování výrobních nákladů na výživu hříbat je správná technika. Zásadou správné pastvy je spásání oplůtků max. 6 dnů, abychom je zbavili hlístů (biologická dehelmintace). V běžné chovatelské praxi se počítá na 1 ha pastvin 6 odstávčat, nebo 3 hříbata starší jednoho roku. Pastviny se oplocují nejčastěji dřevěným hrazením. Sloupy se zapouští do země ve vzdálenosti 4 metrů. U dostatečně velkých pastvin stačí pouze oplocení z tyčoviny. Při dvouřadém oplocení kovovými lany, je nutno tento typ oplocení nabílit, hříbata ho musí respektovat, aby se tak předcházelo zbytečným zraněním. Při pasení v elektrických ohradnících je vhodnější a bezpečnější použít elektrické pásky. Koně respektují elektrickou pásku lépe než elektrický drát (ČÍTEK A ŠANDERA, 1993). Péče o pastvinu Základním ošetřením pastviny je pravidelné a časné odklízení trusu (min. 2x týdně). Dalším způsobem je pobránování pastviny. Tímto způsobem rozhrabeme hromádky trusu a vystavíme larvy slunečnímu záření, které je zahubí. Teplota však musí být více než 30ºC, jinak larvy přežijí a pouze se rozmístí po celé pastvině. Pastvina by neměla být přetěžována velkým množstvím zvířat, hrozilo by zamoření parazity. Vhodné je střídat pastviny nebo je využívat společně s koňmi a ovcemi nebo skotem, kteří jsou proti některým druhům parazitů rezistentní (např. malí strongylidé). Vhodné je vytvoření stejných věkových skupin koní na pastvině. Pokud se hříbata budou pást společně s dospělými koňmi na malé ploše, vystavují se tak většímu nebezpečí napadení larvami parazitů. Nejlépe je oddělit pastvu pro chovné klisny s hříbaty od ostatních starších koní (ČÍTEK A ŠANDERA, 1993). 30

30 7.4 Odčervování koní Některá talentovaná hříbata nepodají očekávaný výkon ani při vynaložení nemalých prostředků. Častou příčinou je začervení. Všichni koně jsou samozřejmě napadeni parazity. Problémy začínají teprve tehdy, když množství parazitů překročí určitou míru. Napadený organismus je parazity silně oslabený, což se u koně projeví hubnutím, zcuchanou srstí, sníženou výkonností a zvýšenou vnímavostí vůči nemocem. Při stejném krmení a ustájení postižený kůň hůře roste a hůř se vyvíjí. Je tedy na majiteli, aby cíleným bojem proti parazitům předcházel poškození organismu koně. Při léčbě začervení nelze použít jakýkoliv odčervovací prostředek. Každý vnitřní parazit vyžaduje speciální opatření. Bohužel i dnes se ještě k odčervování používají neúčinné a jedovaté prostředky. Příčinou je neznalost a šetření financemi na nesprávném místě. Při boji proti parazitům je třeba mít neustále na paměti, že při odčervení dojde k usmrcení výlučně dospělých parazitů, kteří po své několikaměsíční migraci poškozují organismus koně. Migrující larvy však zůstávají naprosto neovlivněné!. Hygiena ve stáji je proto ještě důležitější než podávání prostředků na odčervení (HELMUT ENDE A EWALD ISENBUGEL, 2006). Při podání odčervovacího prostředku je třeba dbát na to, aby se použila správná dávka a aby intervaly mezi jednotlivými odčervovacími kúrami nebyly příliš dlouhé. Je nezbytné mít o jednotlivých druzích parazitů dostatečné znalosti, protože mnoho z nich migruje tělem koně a odčervovací prostředky je odstraní pouze z trávicího ústrojí. Při výběru preparátu nelze hledět na cenu, ale na účinnost a snášenlivost (HELMUT ENDE A EWALD ISENBUGEL, 2006). Velmi důležité je dodržování správného dehelmintního (helmic mnohobuněčný parazit) programu. Měli bychom přizpůsobit dávku vývojovému cyklu parazita jako např. délka cyklu, prostředí, ve kterém se stádia vyvíjí, dále zjistit, kterou část trávicího aparátu koně postihuje apod (AUSTIN, 1994). 31

31 Preventivně se doporučuje odčervovat v těchto intervalech: - březí klisny: parazité se mohou dostat do těla hříběte také intrauterinně nebo laktogenně, odčervení klisny měsíc před porodem a potom 1x za 2 měsíce - hříbata: první odčervení ve věku 6-8 týdnů, poté do věku 3 let v 8 týdenních intervalech - dospělí koně: 1x za 3 měsíce, v případě velké promořenosti po 8 týdnech řízení (AUSTIN, 1994). Obrázek č. 6: Odčervování dospělých koní 8 CHEMICKÉ OŠETŘENÍ Látky nazývané jako anthelmintika nebo také antiparazitika byly vyvinuty s cílem odstranit parazity. Tyto látky odčervení pracují na různých principech. Některé parazita paralyzují. Ostatní látky zabraňují snížení spotřeby živin nebo omezují reprodukční schopnosti vnitřních parazitů, tím ho zabíjí nebo zastaví jejich životní cyklu. Velký počet antiparazitních látek je v současné době na trhu. Vyskytují se v různých podobách, jako jsou gely, pasty, přísady do krmiv, atd. ( Všechny anthelmintika jsou účinné v případě, pokud je dávka podávána na základě hmotnosti koně a pokud se celá dávka dostane do koně. Velmi důležitá je znalost antiparazitik, protože se odlišují ve své schopnosti odstranit určité parazity. Navíc, některá antiparazitika nejsou bezpečné pro některé třídy nebo stáří koní. ( 32

32 Anthelmintika Pro odčervení koní se dnes používá mnoho léčebných prostředků. Nejstarší způsob klasifikace je rozdělení na vermicida, která helminty usmrcují a vernifuga, která vyvolávají paralýzu a následné vypuzení parazitů ze střeva. Rozdělení je podle místa působení: látky lumbální, působící na helminty ve střevě a látky systémové, působící na helminty, kteří se vyskytují v tkáních. Jiné třídění je podle chemického složení, např. rostlinná anthelmintika, sloučeniny kovů a metaloidů, fenolové deriváty idazolu, apod. (VERNEROVÁ, 2003). Fenbendazol je léčivá látka, která se řadí mezi benzimidazoly. Působí jako širokospektrální antihelmintikum a používá se k odčervování ve veterinární medicíně. Účinný zejména proti hlísticím, vyskytujících se ve střevech (např. rody Toxocara, Ascaris, Ancylostoma, Trichuris, Strongyloides) a tasemnicím. Pyrantel je léčivá látka patřící do skupiny pyrimidinů. Je účinný proti střevním hlísticím rodů Ancylostoma, Toxocara, Toxascaris, a Uncinaria. Působí především na dospělé červy ve střevě, naopak nepůsobí na migrující larvy. Mechanismus účinku spočivá v navázání na nervové receptory hlístic a vyvolává tak jejich spastickou paralýzu (ochromení) a následné samovolné vypuzení střevem z hostitele. ( Makrocyklé laktony: Antiparazitikum působící proti gastrointestinálním metodám i jejich vývojovým stádiím. Působí také proti většině členovců. Ivermektin, někdy nazývaný také jako invermektin. Jedná se o širokospektrální antiparazitikum používané v humanní i veterinární medicíně proti parazitickým hlísticím a některým ektoparazitům jako jsou vši, střečci či zákožky. Používán při léčbě některých infekcí červi. Může být také použit pro některé další druhy virových infekcí ( 33

33 Praziquantel: Jedná se o syntetický cestocidní lék. Působí na hladkou svalovinu tasemnic a způsobuje ochrnutí zvýšením propustnosti membrány svalového vlákna pro vápenné ionty. Ochrnutí se projevuje tetanickou hyperaktivitou svalstva. Převážná většina tasemnic je zničena ve střevě a zpravidla jsou vyloučeny strávené. Moderní anthelmintika by měli splňovat tyto základní podmínky: Široké spektrum účinnosti měli by být účinné proti více druhům parazitům a jejich vývojových stádií, mnoho přípravků zahubí pouze larvy, ale nejsou dostatečně účinná na dospělce. Dostatečná terapeutická šířka rozpětí mezi doporučenou terapeutickou látkou a minimální toxickou dávkou. Vhodná aplikační forma převážně per os v různých formách např. suspenze, gely, pasty apod. Cena často rozhodující faktor pro chovatele (VERNEROVÁ, 2003). 9 VYŠETŘNÍ TRUSU Za několik dní po odčervení se vyšetřením trusu zjistí, zda bylo účinné. Pokud se i po odčervení prokážou v trusu vajíčka parazitů, vyvinuli si mezitím paraziti na odčervovací přípravek rezistenci a je třeba použít jinou látku. Vyšetření trusu před odčervením je méně průkazné, protože právě nejnebezpečnější paraziti několik měsíců migrují tělem koně, než pohlavně dozrají a jejich vajíčka je možné v trusu prokázat. I v případě, když se v trusu neprokážou žádná vajíčka, může být kůň masivně napadený parazity (HELMUT ENDE A EWALD ISENBUGEL, 2006). 10 REZISTENCE NA ODČERVOVACÍ PROSTŘEDKY Rezistence je dědičnou vlastností zakódovanou v genech. Výskyt některých rezistentních druhů v jinak citlivé populace je následkem spontánní přirozené genetické variability. Rezistentní druhy, které přežijí léčebný zákrok, se v následné generaci stávají dominantním druhem. 34