o lekto!xpu rodu Notocactus (K. Schum.) Frič

HTML
DOWNLOAD

Rozměr: px

Začít zobrazení ze stránky:

Download "o lekto!xpu rodu Notocactus (K. Schum.) Frič"

Martin Holub
před 6 lety
Počet zobrazení:

ea:::_~~~~~~~c_~~~~ _~~jo~i!!,-!,~~~~ ~_~_.. ~::U3@ o lekto!xpu rodu Notocactus (K. Schum.) Frič Alexander B. Doweld V roce 1928 vynikající český badatel A.

2 ea:::_~~~~~~~c_~~~~ _~~jo~i!!,-!,~~~~ ~_~_.. o lekto!xpu rodu Notocactus (K. Schum.) Frič Alexander B. Doweld V roce 1928 vynikající český badatel A. Frič uvedl ve svém - ve vědeckých kruzích málo známém - komerčním katalogu rozlišující diagnózu rodu Notocactus od rodu Malacocarpus: "The new generic name is used by Frič for the ye/low flowering species of globose cactus with spiny and dry fruits as contrasted with the soft and sca/les <Mami/laria-fruit-like> fruits of the true Malacocarpus ". ("Nové jméno rodu je použito Fričem pro žlutě kvetoucí druh kulovitého kaktusu s trny a suchými plody na rozdíl od šfavnatých plodů bez šupin <mami/lariovitých plodů> pravých malakokarpusů".) V této práci uvedl A. Frič dva druhy rodu Echinocactus: E. schumanianus Nicolai a E. grossei K. Schum. a současně překombinoval tyto dva druhy do rodu Notocactus. Tato diagnóza byla zcela dostatečná pro uznání platného zveřejnění rodu jako taxonomického stupně podle mezinárodního kodexu botanické nomenklatury do roku Notocactus mammulosus WRA 148 Někteří autoři jsou ochotni připsat autorství rodu pouze A. Fričovi (Engel, 1986; Leuenberger, 1986; Zázvorka, 1990; Zázvorka, Šedivý, 1991; Šída, 1991; Hunt, 1999; etc.), chybně přitom předpokládajíce, že v daném případě se jedná ne o kombinaci dobře známého basionymu Echinocactus subgen. Notocactus K. Schum. (Schumann, 1898), ale o vlastně nové rodové jméno. S tímto míněním nelze souhlasit. A. Frič byl dobře obeznámen se současnými klasifikacemi čeledi Cactaceae a také se systémem K. Schumanna, ve kterém je jméno Notocactus pro stupeň podrodu. V katalogu A. Friče z roku 1928 je nepřímá odvolávka na autorství druhu Echinocactus grossei K. Schum. (jako,,40. Grossei, Sch.") a oba druhy jsou obsaženy v sestavě podrodu Notocactus, ustaveného K. Schumannem v roce 1898 (ačkoli Echinocactus schumannianus Nicolai je vzpomenut v dodatku k Schumannovu "Gesamtbeschreibung der Kakteen" [po 379, 25. Feb. 1899] a Echinocactus grossei v dodatku v roce 1993 [po 100, 102]). Takto se v souladu s ICBN objevuje v publikaci A. Friče (1928) jasný odkaz na basionym Schumanna. Současný kodex botanické nomenklatury ze St.-Louis (Greuter et al., 2000) vyhraněněji

([.4/2000 Minimus stanovuje vyložit takové "poloholé" kombinace jako mající platné místo, dokonce i když autor basionymu není uveden přímo a korektně : "If, for a presumed new combination, no

3 ([.4/2000 Minimus stanovuje vyložit takové "poloholé" kombinace jako mající platné místo, dokonce i když autor basionymu není uveden přímo a korektně : "If, for a presumed new combination, no reference to a basionym is given but the epithet of a previously and validly published name that applies to the same taxon is adopted, the new combination is validly published as such if, and only if, it would otherwise be validly published as the name of a new taxon (see also Art Id])." Nová redakce kodexu definitivně udělala jasno v otázce autorství rodu Notocactus: Notocactus (K. Schumann) A. V. Frič. Pokud by autorem rodu Notocactus byl skutečně A. Frič (1928), potom by bylo holotyp tohoto rodu (typ nebyl v jeho práci v roce 1928 uveden) platně vybrat ze dvou druhů, vzpomínaných A. Fričem: E. schumanianus a E. grossei. Tak postupoval T. Engel (1986) a tato volba byla nekriticky přijata mnohými znalci (Šída, 1991; Hunt, 1999) včetně nás při revizi rodu Notocactus (Doweld, 1999), když jsme ustavili nový oddělený rod Peronocactus Doweld s typem Cactus ottonis Lehm. Avšak jestliže pokládáme toto rodové jméno založené na basionymu subgen. Notocactus, potom leklotyp rodu Notocactus a podrodu Notocactus je nutno vybrat z druhů, obsažených v podrodu Notocactus sensu K. Schum. 1898, nebo jestliže byl výběr lektotypu proveden dříve (a on vyhovuje tomuto požadavku), potom se přijme jako jediný a zákonný pro tento taxon. Ještě v roce 1938 byl zvolen C. Backebergem jako lektotyp Notocactus ottonis (Lehm.) A. Berger. Tato volba neprotiřečí ustanovením kodexu botanické nomenklatury : typ byl zvolen z druhů, obsažených v Schumannově koncepci pod rodu Notocactus. Kromě toho byl v Echinocactus subgen. Notocactus K. Schumann (1898: 292) proveden nepřímý odkaz na "Microgoni S.-D.", tj. Echinocactus sec!. Microgoni Salm - Dyck. Současný ICBN vyžaduje, aby byl druh - lektotyp Notocactus nutně zařazen i do této sekce, jiný výběr není oprávněný. Sekce byla zveřejně na (s vyznačením stupně) Salm - Dyckem v roce 1843 ve známém Aepertorium Botanices Systematicae (Walpers, 1843). Salm - Dyck (1843) také zařadil Echinocactus ottonis do této sekce, a proto výběr lektotypu Backeberga je správný. Tímto způsobem je lektotypifikace rodu Notocactus, Notocactus cadeiaensis n. n. PA 217 třeba

Min.L"ll!~~~"~~.~.. _,~_"~_ 3.-.4/20~ ac===~ provedená C. Backebergem v roce 1938, zcela správná a pozdější lektotypifikace T. Engela (1986) musí být odmítnuta jako zbytečná a chybná.

4 Min.L"ll!~~~"~~.~.. _,~_"~_ 3.-.4/20~ ac===~ provedená C. Backebergem v roce 1938, zcela správná a pozdější lektotypifikace T. Engela (1986) musí být odmítnuta jako zbytečná a chybná. S odmítnutím lektotypifikace rodu Notocactus, předloženou T. EnQ.elem, musí být jeho nedávno ustanovený podrod Gymnocepha/us Backeb. ex Sída (1991) zaměněn autonymem (Notocactus subgen. Notocactus), jak to vyžaduje ICBN a rod Peronocactus (Doweld, 1999) musí být uznán jako zbytečný a odmítnut (plné nomenklatorní synonymum Notocactus - viz konspekt dále). A dále - chybná lektotypifikace Notocactus (Engel, 1986) vy1vořila jako pozdější nomenklatorní synonyma rody Eriocepha/a Backeb. (1938) a Eriocactus Backeb. (1942) (typ těchto rodů Echinocactus schumannianus Nicolai). S jejím zavržením se ty10 taxony v nomenklatorním vztahu vracejí do součas né taxonomie kaktusů. Ale jen rodu Eriocactus je třeba přiznat jediné a legitimní rodové jméno pro tuto skupinu kaktusů, pokud současný kodex botanické nomeklatury nepokládá toto rodové jméno jako homonymum pro linnéovský rod Eriocepha/us L. (Asteraceae) a v této spojitosti uzná nomenklatorní záměnu (Eriocactus Backeb. 1942) jako zby1ečnou. Avšak rod Eriocepha/a není široce používaným rodovým jménem v literatuře, věnované systematice kaktusů (kromě málo známé práce japonského entomologa Ita [1957] tento rod nebyl vůbec používán). Z tohoto pohledu je nutné zakonzervovat pozdější, široce rozšířené a mnohými přijaté rodové jméno Eriocactus Backeb., což dovoluje uskutečnit doplňující nomenklaturní kombinace (Doweld, v tisku). Nomenklatura rodu Notocactus s. str. je námi uvedena v redakční úpravě, přijaté pro rod Peronocactus (sensu Doweld, vč. Wigginsia D. Porter, Brasilicactus Backeb./Brasiliparodia F. Ritter, Eriocactus Backeb. a Ritterocactus Doweld) : Notocactus (K. Schum.) Frič, Cacti Coming Fash. : sine pag. (3l, 1928 = Echinocactus subgen. Notocactus K.Schum., Gesamtb. Kakt = Echinocactus sect. Microgoni Salm-Dyck in Walpers, Repert. Bot. Syst. 2(2): = Peronocactus Doweld, Sukulenty/Succulents (Moskva) 1999(2): , nom. inval. = Notocactus subgen. Eunotocactus Backeb., Cact. Succ. J. (Los Angeles) 22(5): , nom. inva/.. = Notocactus subgen. Gymnocapha/us Backeb. ex Šída, Minimus 22(1-3): , nom. inva/. = Notocactus sect. /nfundibuliflora/es Havlíček, Kaktusz Világ 18(4): ('1988'), nom. nud. Lektotyp (Backeb., Blat!. Kakt.-Forsch. 1938(6): [8, 21]. 1938): Notocactus ottonis (Lehmann) A. Berger, Kakteen: 212, = Cactus ottonis Lehm., Ind. Sem. Hamburg: Erlocactus Backeb., Cactaceae (Berlin) 1941(2): , nom cons. prop. = Eriocepha/a Backeb., Blat!. Kakt.-Forsch. 1938(6): sine pag. [21], [23] non Eriocepha/us L., Sp. PI. : (Asteraceae) = Chrysocactus Y. Ito, Bul!. Takarazuka Insect. 71 : , nom. nud.

Notocactus subgen. Erio cactus (Backeb.) F. Buxb. in Krainz, Kakteen 35: sine pag. ICVlc]. 1967. Parodia subgen. Eriocactus (Backeb.) F. Brandt, Kakt. Orch.-Rundsch. 7(4) : 58, 61.

5 Notocactus subgen. Erio cactus (Backeb.) F. Buxb. in Krainz, Kakteen 35: sine pag. ICVlc] Parodia subgen. Eriocactus (Backeb.) F. Brandt, Kakt. Orch.-Rundsch. 7(4) : 58, , ("Eriocacteae"). = Notocactus subgen. Eriocepha/us Backeb. in Backeb. et F. M. Knuth, Kaktus ABC : 68, ('1935'), nom nud. Notocactus subgen. Eriocepha/a (Backeb.) Havlíček, Kaktusz Világ, 18(4) : ('1988'), nom. superf/. et inva/. Notocactus sect. Protoseminiformia Havlíček, Kaktusz Világ, 18(4): ('1988'), nom. nud. Typus: E. schumannianus (Nicolai) Backeb. = Echinocactus schumannianus Nicolai Notocactus rauschii WRA 88 Poděkování Vyslovuji mé upřímné uznání prof Werneru Greuterovi (Berlín-Dahlem) a dr. Geo Zijlstrovi a také dr. Tatianě Jegorovové za cenné nomenklatorní konzultace. Cítím se povinen poděkovat pánům Jozkovi Neduchalovi. Norbertu GerlojJovi. Andreasu Hofackerovi. Matthiasu Uhligovi a Stanislavu Stuchlíkovi za zaslání literárních pramenů a semen pro výzkum. sloužícího k reklasifikaci rodu Notocactus. Literatura BACKEBERG, C Cactaceae Lind/ey. Systematic synopsis - B/atter tor Kakteenforschung. Jahrg. 5, Pt.6... BACKEBERG, C Cactaceae Lind/ey. Systematische Ubersicht (Neubearbeitung) mit BeschreibungschJiisse/. - Cactaceae, Jahrbuch der Deutschen Kakteen Gesse/schaft (2): DOWELD, A. B Ritterocactus and Peronocactus: new generic segregates from po/yphy/etic Notocactus (Notocactus-Cactaceae). I. Formal taxonomy and c/assification - Sukku/enty/Succulents (Moskau) 1999 (2): DOWELD, A. B. In press. Proposal to conserve Eriocactus against Eriocepha/a (Cactaceae) - Taxon. Vol. 49. ENGEL, T A. V Frič ist Autor der Gattung Notocactus - /NTERNOTO 7 (2):

6 .,l=~. Minimus 3_-4g~9 Q)J GREUTER, w., McNEILL, J., BARRIE, F. R., BURDET, H. M., DEMOULlN, v., FIL GUEIRAS, T. S., NICOLSON, D. H., SILVA, PC., SKOG, J. E., TREHANE, P, TURLAND, N. J., HAWKSWORTH, D. L. International Code of Botanica/ Nomenclature (Saint - Louis Code) adopted by Sixteenth Internationa/ Botanical Congress St.-Louis, Missouri, July - August Koenigstein, (Regnum Vegetabi/e, 138). HUNT, D. R C/TES Cactaceae Checklist. Ed Mi/borne Port. LEUENBERGER, B. E Nomenk/atorisches zu Notocactus - INTERNO TO 7 (2): SALM - DYCK, J See WALPERS, G. G. ŠíDA, O Rod Notocactus Frič a pravidla botanické nomenklatury - Minimus 22 (1-3): SCHUMANN, K (- 1903). Gesamtbeschreibung der Kakteen (Nachtrag). Neudamm. WALPERS, G. G Repertorium botanices systematicae. Vol. 2, Pl. 2. Leipzig, pp [Salm - Dyck's 'enumeratio' pp J. ZÁZVORKA, J Některé nomenklatorické důsledky priority jména Notocactus Frič Aztekia 13: ZÁZVORKA, J., ŠEDIVÝ, V Jména kaktusů A. V. Friče - Aztekia 14: (všechna fota L. Vyhnalík) Překlad: S. Stuchlík Notocactus scopa

Podobné dokumenty

OSTNÍK červen

OSTNÍK červen Maihueniopsis Spegazziní, An. Soc. Sci Argent. 99: 86 (1925) emend. Ritter subg. Maihueniopsis subg. Puna (Kiesling, Hickenia 1: 289 (1982)) Stuppy Tribus: Cylindropuntieae Doweld Quiabentia Br. & R.,