Obec Soběslav ve školním vzdělávacím programu

Transkript

1 Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích Pedagogická fakulta Oddělení celoživotního vzdělávání Závěrečná práce Obec Soběslav ve školním vzdělávacím programu Vypracovala: Mgr. Markéta Turková Vedoucí práce: Mgr. Renata Jandová České Budějovice 2017

2 Prohlášení Prohlašuji, že svoji závěrečnou práci jsem vypracovala samostatně pouze s použitím pramenů a literatury uvedených v seznamu citované literatury. Prohlašuji, že v souladu s 47b zákona č. 111/1998 Sb. v platném znění souhlasím se zveřejněním své závěrečné práce, a to v nezkrácené podobě elektronickou cestou ve veřejně přístupné části databáze STAG provozované Jihočeskou univerzitou v Českých Budějovicích na jejích internetových stránkách, a to se zachováním mého autorského práva k odevzdanému textu této kvalifikační práce. Souhlasím dále s tím, aby toutéž elektronickou cestou byly v souladu s uvedeným ustanovením zákona č. 111/1998 Sb. zveřejněny posudky školitele a oponentů práce i záznam o průběhu a výsledku obhajoby kvalifikační práce. Rovněž souhlasím s porovnáním textu mé kvalifikační práce s databází kvalifikačních prací Theses.cz provozovanou Národním registrem vysokoškolských kvalifikačních prací a systémem na odhalování plagiátů. V Českých Budějovicích dne 9. prosince 2017 Mgr. Markéta Turková 2

3 Anotace Závěrečná práce s názvem Obec Soběslav ve školním vzdělávacím programu se zabývá problematikou začlenění informací o obci, ve které žáci žijí a navštěvují základní školu, do výuky na 1. stupni základní školy se zaměřením na 3. až 5. ročník. Obec Soběslav je v této práci popsána z hlediska nejstarších historických událostí, místních památek a přírodních zajímavostí a to s ohledem na věk žáků. Tento materiál je dále použit pro vytvoření pracovních listů a aktivit pro žáky. Vypracování jednotlivých úkolů lze zařadit do různých vyučovacích předmětů a podpořit tím vytváření mezipředmětových vztahů. Pracovní listy jsou doplněny o řešení a metodická doporučení pro učitele. Závěrečná práce obsahuje soubor místních pověstí a příběhů. Jednotlivé kapitoly jsou doplněny fotografickou dokumentací a obrazovým materiálem. Klíčová slova Soběslav, historie, památky, přírodní zajímavosti, místní pověsti, školní vzdělávací program Abstract The final work with the title The Role of the Township of Soběslav in the School Educational Programme, deals with the subject matter of how to integrate the information about the township, where the pupils live and attend the primary school, into the first level of the primary school, mainly 3-5 graders. This work describes the township of Soběslav from the point of view of the oldest historical events, local cultural monuments and natural sights adapted to the age of a student. Further on, the material is used for making working sheets and activities for the students. The realisation of particular tasks can be applied in different school subjects which can also support interaction between them. The working sheets are supplied with the answer key and methodical suggestions 3

4 for the teachers. The final work includes a list of local legends and stories. Some chapters are supported by photo documentation and educational material. Key Words: Soběslav, history, cultural monuments, natural attractions, local legends, school educational programme 4

5 Poděkování Děkuji Mgr. Renatě Jandové za odborné vedení mé závěrečné práce, za cenné rady a připomínky, které mi poskytla. 5

6 Obsah 1 Úvod... 2 Vznik a nejstarší historické události obce... 3 Soběslavské stavební památky Soběslavská věž Kostel sv. Petra a Pavla Kostel sv. Víta Kostel sv. Marka Kaple Panny Marie Bolestné Soběslavský hrad Městské hradby Rožmberský dům Smrčkův dům Stará radnice Kašna Mariánský sloup... 4 Soběslavské přírodní zajímavosti Nový rybník Řeka Lužnice... 5 Začlenění tématu do RVP ZV... 6 Pracovní listy Pracovní listy pro žáky Pověsti a příběhy soběslavské Pracovní listy s řešením... 7 Závěr... 8 Seznam citované literatury... 9 Seznam použitých zdrojů... 6

7 1 Úvod Poznání místa, kde žáci žijí, je zahrnuto do Rámcového vzdělávacího programu pro základní vzdělávání jako elementární učivo. Jedná se o učivo, které je žáky kladně přijímáno, protože jim přibližuje důvěrně známé skutečnosti a pomáhá jim orientovat se v jejich bezprostředním okolí. Zároveň se jedná o učivo, které je pro žáky velmi důležité. Žáci, kteří dobře znají svou obec, si vytvářejí lepší vztah ke svému bydlišti, což jim pomůže v hledání vlastní identity a umožní jim orientovat se nejen ve světě, ale i ve společnosti. Tato vzdělávací oblast ale není podrobně zpracována v učebnicích a pracovních sešitech. Učitel musí chybějící látku doplnit. Cílem mé závěrečné práce je shromáždění informací o obci Soběslav s ohledem na vzdělávací obsah Rámcového vzdělávacího programu pro základní vzdělávání. Očekávaným výstupem práce je vytvoření materiálu, který bude využit ve školním vzdělávacím programu. Práce je koncipována pro výuku žáků na 1. stupni základní školy se zaměřením především na 2. období, tedy na žáky 4. a 5. ročníku. Vybrané aktivity jsou vhodné i pro žáky 3. ročníku. Tato práce navazuje na koncepci použitou v 1. a 2. ročníku a měla by posloužit jako východisko pro tuto vzdělávací oblast na 2. stupni základní školy. Práce je rozdělena do pěti kapitol. První kapitola se věnuje vzniku obce a jejím nejstarším dějinám. Druhá kapitola přináší přehled nejdůležitějších historických památek obce. Třetí kapitola je zaměřena na přírodní zajímavosti, které najdeme na území města. Čtvrtá kapitola informuje o začlenění tématu do Rámcového vzdělávacího programu pro základní vzdělávání. Pátá kapitola obsahuje pracovní listy a aktivity pro žáky včetně řešení úloh. Součástí této kapitoly je i soubor místních pověstí. 7

8 2 Vznik a nejstarší historické události obce Vrátíme-li se do doby dávno minulé, která je označována jako prvohory, najdeme na území města Soběslav moře. Důkazem jeho přítomnosti jsou vápencové usazeniny na Libouši a Vápence. Proláklina, která se zde objevila, se dnes nazývá Jihočeská pánev. V druhohorách a třetihorách bylo na tomto území moře vystřídáno sladkovodním jezerem. Celá pánev byla zalita vodou, ze které vystupovaly pouze špičky Budislavské hory a Choustníka. V třetihorách došlo k rozdělení Jihočeské pánve na dvě části Českobudějovickou a Třeboňskou pánev. Soběslav se nachází na severním okraji Třeboňské pánve. S nástupem čtvrtohor se začíná vytvářet Obr. č. 1 Mapa Třeboňské pánve dnešní říční systém. Vody v krajině ubývá. Pravěká řeka, dnes známá jako Lužnice, sbírá vodu z Třeboňské pánve a odvádí ji do Vltavy. Při pohledu z výšky bychom už neviděli souvislou modrou plochu, ale jen menší jezera, močály a bažiny. Na sušších místech vyrostl tundrový les a v močálovitých oblastech se dařilo mechům a rašeliníkům. Vyskytoval se zde jeskynní medvěd, vlk, sob, polární liška, 8

9 sněžný zajíc a zřejmě i nosorožec. V průběhu čtvrtohor dochází k zajímavému jevu. Odumřelé rostliny, které dopadly na nepropustné jílovité dno, se začaly přeměňovat na hnědočernou mazlavou hmotu, budoucí rašelinu. Vznikla tak rašeliniště, dnes označovaná jako Soběslavská blata. Obr. č. 2 Blatská stezka Močály a bažiny nelákaly pravěkého člověka, aby se zde usadil. Chvíli mu to trvalo, ale později si to přece jenom rozmyslel. Byly nalezeny předměty, které dokládají, že území Soběslavska, stejně jako další území jižních Čech, byla osídlena již v době kamenné před asi sedmi tisíci lety. Jak žili tehdejší lidé? Tvořili malé komunity. Bydleli v zahloubených chatách, které připomínaly stany. Práci jim usnadňovaly štípané kamenné nástroje. Lovili zvěř pomocí luku a doprovázel je přítel z živočišné říše - pes. V jejich jídelníčku bychom našli především rostlinnou stravu, kterou doplňovaly ryby a škeble. Současná událost odkryla dávnou minulost. Dne 25. června 2006 postihla Soběslav silná vichřice. Zasáhla kopec Svákov, který se nachází na levém břehu Lužnice. Tento zalesněný vrch byl náhle bez stromů. Odkryly se mohutné valy, 9

10 Obr. č. 3 Cesta skrz západní část svákovských valů (foto Pavel Turek) které zakrýval les. Na základě archeologických nálezů lze předpokládat, že se zde nacházelo keltské oppidum. Obyvateli Svákova tedy byl keltský kmen Bójů. Vyspělou kulturu Keltů později převzali Slované, kteří osídlili tento kraj a vybudovali na Svákově významné slovanské hradiště. Usídlil se zde rod Doudlebů. V okolí Lužnice a Černovického potoka se usadili Doudlebové, kteří se zřejmě jmenovali Klen, Zvěrota, Medvěd, Kvasej, Vlastibor, Drach a Svak. Založili zde vesnice, dnešní Klenovice, Zvěrotice, Nedvědice (dříve Medvědice), Kvasejovice, Dráchov a zaniklý Svákov. Svákovské hradiště bylo důležité strážní místo pro obchodní stezky. Křížily se zde Vitorazská stezka z Rakouska a Doudlebská od Českých Budějovic. Svákov byl také útočištěm pro okolní obyvatele, kteří se mohli za jeho valy ukrýt před nepřítelem. V 10. století toto hradiště zaniklo. Bylo zničeno velikým požárem. V té době Doudlebům vládl kníže Slavník. Současně na druhém břehu řeky Lužnice vznikla trhová osada, která se nacházela v místech dnešního soběslavského náměstí. Je velmi pravděpodobné, že jejím zakladatelem byl nejstarší Slavníkův syn, Soběslav, kterého Kosmas ve své kronice nazývá Soběborem. Roku 995 byli 10

11 Slavníkovci v Libici nad Cidlinou vyvražděni panovnickým rodem Přemyslovců. Trhová ves pod hradištěm Svákov však dodnes, kdy je rozvinutým městem a přirozeným centrem zdejších blat, nese název po svém pravděpodobném zakladateli Soběslavovi. Ten sice přemyslovský masakr přežil díky své účasti na vojenském tažení mimo slavníkovské sídlo, ale zemřel jenom o několik let později ve službách polského krále Boleslava Chrabrého. 1 Trhová osada se v průběhu století přeměnila na poddanské město. Jeho obyvatelé byli především řemeslníci a obchodníci. V tomto období Soběslav přešla pod správu Rožmberků. Jakým způsobem se tak stalo, nevíme. Nedochovala se žádná listina, která by tuto skutečnost vysvětlovala. První písemná zmínka o Soběslavi pochází z roku Již tehdy zřejmě patřila Rožmberkům. Jistě byla součástí rožmberského panství od roku Důležité bylo pro Soběslav datum 18. září roku 1390, kdy byla soběslavským měšťanům udělena městská privilegia Jindřichem III. z Rožmberka. Bylo tak učiněno za úplatu 96 kop grošů pražských. Celé období, tedy více jak tři sta let, kdy Soběslav patřila pod správu Rožmberků, bylo obdobím vzájemné spolupráce a podpory. Rožmberkové pečovali o město a jeho obyvatele a to zvláště poslední dva vladaři, Vilém a Petr Vok. Městská samospráva podporovala vrchnost a řemeslníci s obchodníky jí poskytovali trvalý příjem. Obr. č. 4 Erb Viléma a Petra Voka Obr. č. 5 Petr Vok z Rožmberka z Rožmberka

12 Největší rozvoj v Soběslavi nastal za vlády posledního Rožmberka. Nejmladší syn Jošta z Rožmberka a Anny z Rogendorfu se narodil 1. října Dostal nezvykle ztrojené jméno Petr Vok Volf. Petr se jmenoval po svém strýci Petrovi V., Vok po dědovi Vokovi II. z Rožmberka a Volf po svém druhém dědovi Volfgangovi z Rogendorfu. V dospělosti ale používal pouze první dvě jména. Pouhé dva týdny po Petrově narození zemřel jeho otec. Vládu nad rožmberským panstvím a poručnictví nad Joštovými dětmi převzal Petr V., zvaný Kulhavý, poslední dospělý Rožmberk. Bohužel mezi ním a Annou z Rogendorfu docházelo k neshodám. Anna musela opustit českokrumlovskou rezidenci a děti tak byly na několik let odděleny od své matky. Již v mládí se život Petra Voka propojil se Soběslaví. Jan, druhý syn soběslavského rychtáře Vavřince Makovského, kterému byl panovníkem udělen erb, šlechtický titul a přídomek z Makové, se stal roku 1551 učitelem Petra Voka, kterému říkali Petříček. Jan, který je znám také pod jménem Jan Aquarius (Vodnář) Soběslavský, neměl u dvora jednoduché postavení. Přestože byl mistrem pražské univerzity, našli se lidé, kterým vadil jeho poddanský původ. Jan byl Petrovým učitelem do roku Dobře se staral o šlechticovo vzdělání, ale Petr Vok nebyl příliš pilný žák. Zajímavý je osud soběslavských šlechticů Makovských. Jan i jeho starší bratr Vincenc zemřeli bez potomků. Jejich šlechtický titul byl přenesen na syny jejich sestry Regíny. Jeden z nich Jeroným Makovský z Makové působil ve službách Viléma z Rožmberka, po jeho smrti i ve službách Petra Voka, kterého doprovázel při tažení proti Turkům. Později se stal nejvyšším osobním komorníkem císaře Rudolfa II. a panovník si ho velmi oblíbil. Jeroným ale zneužil panovníkovy důvěry. Podváděl při nákupech do Rudolfovy umělecké sbírky, bral úplatky a falšoval podpisy. Jeho krádeže byly odhaleny. Jeroným byl odsouzen ke ztrátě statků i hrdla. Popraven nakonec nebyl. Trest mu byl zmírněn. Dvacet let strávil ve vězení na Křivoklátě. Tam byl také vězněn známý anglický alchymista a především podvodník Edward Kelley. I on byl odhalen a snažil se před spravedlností uprchnout. Dopaden byl právě v Soběslavi, kde se ukrýval. 12

13 Petr Vok nebyl tak úspěšný jako jeho starší bratr Vilém. Oblast jeho zájmů byla však veliká. Uvědomoval si důležitost vědy a vzdělání. Byl mecenášem pražské univerzity, podporoval učence, např. Jana Jesenia, Johanna Keplera, Tycha Braha. Přispíval na rozvoj českého školství a vydávání českých knih. Na zámku v Třeboni vytvořil jednu z nejrozsáhlejších knihoven v Evropě. Sbíral umělecké předměty. Jeho sbírky mohly konkurovat sbírkám císaře Rudolfa II. Zajímal se o vynálezy a fyzikální přístroje. Choval medvědy, které Rožmberkové pokládali za svá erbovní zvířata. Několik let sloužil u panovnického dvora. Podnikl velkou cestu po západní Evropě, na které se setkal s evropskými státníky a politiky. Bohužel život na jeho dvoře byl velmi nákladný. Petrovy finanční prostředky nestačily pokrýt všechny výdaje. Musel si půjčovat. Půjčovali mu i soběslavští radní. Dluhy byly už tak veliké, že Petru Vokovi hrozilo zatčení. Roku 1580 se oženil s mladou třináctiletou šlechtičnou Kateřinou z Ludanic, dědičkou velkého panství na Moravě. Tato významná událost se dotkla i Soběslavkých. Darovali Petru Vokovi nejen peněžní dar, ale na svatební hostinu i např. dvacet prasat, deset kop vajec, pět jehňat, slepice, jablka, hrušky, křen, koření a víno. Pomáhali i při stěhování majetku Kateřiny z Moravy tím, že poskytli deset koní. I když manžele dělil skoro třicetiletý věkový rozdíl, zpočátku si rozuměli. Obr. č. 6 Petr Vok a Kateřina z Ludanic Kateřina neměla jednoduché dětství a Petr Vok se k ní choval velmi hezky. Důkazem jeho náklonnosti jsou jeho upřímné dopisy plné citu. Postupem času se ale odcizili 13

14 a u Kateřiny se projevila duševní choroba. Bohužel jejich manželství zůstalo bezdětné. Po smrti svého staršího bratra Viléma se stal vladařem nad rožmberským panstvím Petr Vok. Čekalo ho několik významných činů. Vedl vojsko, které se v Uhrách úspěšně střetlo s Turky. I Soběslav přispěla na toto vojenské tažení. Samozřejmě poskytla peníze a také tři jízdní koně s pacholky a výzbrojí. V Soběslavi dále přenocoval vojenský prapor složený z několika stovek vojáků a tří set koní. Petr Vok nezapomínal na věrné služby Soběslavských a roku 1569 potvrdil měšťanům všechna dosavadní privilegia. Později přidal výsadu, že nesmí být nuceni k dalším dávkám. Také jim prodal dvanáct obcí, mlýny, lesy a rybníky. Prodej majetku Soběslavi a posílení pravomocí představitelům města se stalo vzorem i pro další obce v držení Rožmberků. Petr Vok se rozhodl založit školu. Za její sídlo si zvolil právě Soběslav a krátce před svou smrtí vydal privilegium, které Rožmberské škole zajistilo nové finanční úlevy. Petra Voka se dotýkaly i tragédie jeho poddaných. Po velkém požáru v Soběslavi roku 1598 věnoval postiženým tímto neštěstím peněžní dar. Dalším významným Petrovým činem bylo vyřešení dluhů jeho dvora. Nejprve prodal některá okrajová panství, např. Bechyni, Želeč i choustnické panství, z něhož si ale ponechal město Soběslav. Nakonec prodal nejcennější část rožmberského dominia Krumlov, kde sídlili Rožmberkové po tři staletí. Krumlovské panství prodal císaři Rudolfovi II. Odešel nenápadně, protože neměl sílu rozloučit se se svými poddanými. Po těchto opatřeních zůstala Petru Vokovi pouze třetina původního území, které spravovali Rožmberkové, ale toto panství bylo bez dluhů. Vladař se svým dvorem přesídlil do Třeboně, kterou pro své potřeby přestavěl. Zámek rozšířil a vyzdobil a Třeboň proměnil v dokonalou pevnost, schopnou odolávat i dělostřeleckému obléhání. Nedlouho po této přestavbě (roku 1611) se Třeboň stala útočištěm desítek šlechtických rodin a připravovala se na obranu. Po Čechách se totiž pohybovalo pasovské vojsko, které pustošilo, loupilo a vymáhalo výkupné na bezbranných lidech. Záminkou jejich vpádu bylo nevyplacení žoldu císařem. Petr Vok se zachoval jako vůdčí osobnost. Začal 14

15 s pasovskými vyjednávat. Získal slib, že odtáhnou, pokud jim bude vyplacen žold. Nechal odvézt rodinný stříbrný poklad Rožmberků, shromažďovaný po generace, do mincovny v Kutné Hoře a vyměnil jej za čerstvě vyražené mince. Byl to opravdu velký čin, ke kterému se neodhodlal žádný český šlechtic. 6. listopadu roku 1611 zemřel poslední mužský potomek rodu Rožmberků. Tělo Petra Voka bylo uloženo do dřevěné a potom do cínové rakve. Tu vyrobil soběslavský cínař Jáchym Konvář, který také zhotovil cínovou rakev pro Vokovu manželku Kateřinu z Ludanic. Vladařovo tělo pak převezli do rodinné hrobky ve Vyšším Brodě. Smutečního obřadu se zúčastnila celá soběslavská městská rada, mnoho měšťanů a někteří studenti Rožmberské školy. Soběslavští přispěli na žádost Jana Jiřího ze Švamberka, dědice a nástupce Petra Voka, i na smuteční hostinu. Poslali do Třeboně 15 telat, 150 ovcí, 50 jehňat, 4 vepře, 50 hus, 30 kachen, 4 kopy slepic, 1 kopu kuřat, 20 krocanů, 30 kapounů, 100 zajíců, 1 kopu koroptví, 100 žejdlíků másla a 15 kop vajec. Chování a jednání Petra Voka nebylo vždy bez chyby. Bylo ale překryto činy dobrými, které převažovaly. Petr Vok nebyl pilný žák a v mládí zapomínal na zodpovědnost a nejedou se zadlužil. Smutně se zapsal i do soběslavských dějin, když se přijel podívat na popravu tří rybníkářů, kteří byli vpleteni do kola. Další rybníkáři se proti Petrovi vzbouřili. Ty nechal pochytat, mučit a nakonec i popravit. Držitelem Soběslavi se stal Jan Jiří ze Švamberka. Švamberkové patřili mezi staré české rody pocházející ze západních Čech. První zmínky o tomto rodu pocházejí z první poloviny 13. století. Jejich pojmenování vzniklo poněmčením erbovního znamení labutě (Schwann). Erbovní znak tohoto rodu tvořila bílá labuť se zlatým zobákem na červeném poli. Získáním rožmberského dědictví se Švamberkové zařadili mezi nejmajetnější české šlechtice. Obr. č. 7 Erb Švamberků Wp_Schwanberg_5213b.jpg 15

16 K převodu majetku došlo na základě smlouvy o vzájemném dědictví těchto rodů z 15. století. Po bitvě na Bílé hoře museli ale Švamberkové emigrovat a již roku 1664 jejich rod vymírá po meči. Soběslavští radní složili švamberským úředníkům slib věrnosti a poslušné oddanosti a švamberská vrchnost pokračovala ve správě města podobně jako Rožmberkové. Bohužel začala třicetiletá válka, která přinesla do Soběslavi útrapy v podobě nezvaných návštěv vojáků, kteří si brali zásoby i peníze a bylo jedno, na jaké straně stáli. Díky odmítavému postoji radních nebyli soběslavští muži posláni do války a byli ze své povinnosti vyplaceni. Soběslavští věrně stáli při své vrchnosti. Když ale náhle zemřel Petr ze Švamberka, přijali výzvu císaře, který je vzal pod svou ochranu. Postavili se tak na stranu vládnoucích Habsburků. Veškerý majetek města byl císařem zkonfiskován a Soběslav přišla o svá privilegia. Listina sice nebyla zničena, ale byly z ní odstřiženy pečeti. Soběslav se musela postarat o císařské vojsko, zraněné a dokonce poslat své muže do boje. Za to jí byl navrácen majetek i privilegia. Město nebylo úplně vypáleno ani zničeno, ale strádalo hospodářsky. Výrazně poklesl počet obyvatel a některé rodiny podobně jako některé okolní vesnice úplně zmizely. Město trpělo i střídáním pánů. Změna nastala až roku 1660, kdy bylo třeboňské panství i se Soběslaví předáno hraběti Janu Adolfovi ze Schwarzenberku. Schwarzenberkům zůstala Soběslav až do roku 1848, kdy bylo zrušeno poddanství. Nová vrchnost potvrdila Soběslavským městská privilegia, dohlížela na chod města tím, že stanovila přesná pravidla pro hospodaření a vždy, bylo-li to třeba, poskytla svým poddaným finanční pomoc. Zrušením poddanství převzali správu města měšťané. Obr. č. 8 Erb Schwanzerberů 16

17 3 Soběslavské stavební památky 3.1 Soběslavská věž Obr. č. 9 a 10 Soběslavská věž (fota Pavel Turek) Soběslavskou věž můžeme považovat za symbol tohoto města. Vypíná se nad okolní krajinou a je první stavbou, kterou spatříme, když přicházíme nebo přijíždíme do Soběslavi. Byla postavena na severní straně kostela sv. Petra a Pavla na konci 12. nebo začátku 13. století a celkem čtyřikrát změnila svou podobu. Původní věž byla nižší a měla jiné zakončení. Tu pobořili na rozkaz Jana Žižky z Trocnova husité, kterým se podařilo v roce 1421 dobýt Soběslav. Po ukončení válek ji začali zedničtí mistři z obecních peněz opravovat. Později ale bylo rozhodnuto vystavět na původním místě věž novou. Dne 10. září roku 1474 byl položen základní kámen nové věže. Kam přesně byl umístěn, nevíme. Také zatím nevíme, zda věž byla postavena na starých základech. V jejím přízemí byla vybudována kaple sv. Jana Křtitele, dnes kaple p. Marie Lurdské. Neměla ochoz a byla zakončena střechou ve tvaru osmibokého jehlance. K této skutečnosti se vztahuje Sobotkovo vyprávění v knize Kratochvilná historie měst a míst v zemích koruny Svatováclavské z let Soběslavští homolkáři nemají názvu svého odtud, že by snad vyráběli homolky, než odtud, že jejich věž se podobá homolce. Na tuto věž jsou Soběslavští nemálo pyšni: předně proto, že jest z vajec, 17

18 a za druhé, že jest náramně vysoká, i hádají se podnes s Táborskými, kdo má vyšší věž, ale nedá se to změřit. Táborská je na kopci Soběslavská v dolině. 2 Roku 1545 byla věž dokončena. Střecha byla pokryta plechovou krytinou a na jejím vrcholu byla vztyčena plechová makovice zakončená korouhví v podobě kohouta. Ve věži byla zřízena světnička věžného. O třetí proměnu věže se postaral blesk v roce Po jeho úderu shořela střecha. Protože chyběly finanční prostředky, byla opravena pouze provizorně. Zničenou střechu nahradila střecha sedlová, která byla zakončena lucernou a malou bání. Tuto podobu zachycuje nejstarší dochovaný pohled na Soběslav z roku Stav provizorně opravené střechy se stále zhoršoval a byla nutná oprava. Ta započala až roku Po této rekonstrukci získala věž současnou podobu. Byla přistavěna pavlač se zábradlím, vyzdobeným rožmberskými růžemi, byt hlásného a věž byla zakončena barokní střechou tvořenou dvěma cibulovými báněmi, makovicí a křížem. Kříž s orlicí byl vztyčen 4. srpna Při této příležitosti se konala veliká oslava, při které se pilo a z nového ochozu se házely skleničky dolů. Kolem věže bylo po oslavě velké množství střepů. Bohužel je tato přestavba spojena i s tragickou událostí. Při oplechování vrchní báně spadl klempíř, který pád z věže nepřežil. Obr. č. 11 a 12 Pohled z věže na náměstí a na funkcionalistickou budovu (fota Pavel Turek) Věž má čtvercový půdorys o straně v délce devíti metrů. Bylo změřeno, že se směrem vzhůru mírně zužuje. V dolní části jsou její stěny více jak dva metry silné. 18

19 Díky rekonstrukci vnitřních prostor je věž od roku 1991 opět přístupná veřejnosti. Do věže mohou návštěvníci vstoupit vchodem ze západní strany. V malé místnosti hned vedle vchodu jsou do zdi zasazeny tři kamenné náhrobky, které byly původně umístěny v podlaze presbyteria kostela. K ochozu vedou nejdříve kamenné schody, které jsou vystřídány schody dřevěnými. Při výstupu na věž míjí návštěvníci bývalou klenotnici, hodinový stroj pro věžní hodiny, zvonici se čtyřmi gotickými okny a byt hlásného. Ochoz je umístěn ve výšce 44 metrů. Poklopem vedle bytu hlásného se lze po žebříku dostat dovnitř bání, kde se nacházejí i dva hodinové zvonky, které svým hlasem upozorňují na plynoucí čas. Nedílnou součástí věží jsou i zvony. Není tomu jinak ani v případě soběslavské věže. Zvony byly na věži již od jejího vzniku. Můžeme tak předpokládat na základě zápisu ve Smrčkově kronice. Ten zachycuje událost z roku Tehdy spadl jeden ze zvonů, který byl starý 511 let. To znamená, že se na něj vyzvánělo už od roku Když věž zbořili husité, byly zvony umístěny ve zvonici vedle kostela, která byla po přenesení zvonů na novou věž zbořena. Celkem bylo v té době vysvěceno pět zvonů. Nejstarší ze zvonů pocházející zřejmě z doby předhusitské se nazýval Starý. Jeho váha byla 959 kg. Byl bez ozdob a letopočtu pouze s gotickým nápisem. Vyzváněl každý pátek ve tři hodiny odpoledne. Zvon Cerazský, později zvaný Poledník, byl pořízen z darů roku Zajímavější příběh však přináší místní pověst, která vypráví, že byl tento zvon nalezen pod vrstvou písku v řece Lužnici po veliké povodni. Protože se tak stalo pod Nerazí, začalo se mu říkat Cerazský. Vážil 486 kg a byl na něm vyryt latinský nápis. Vyzváněl pravidelně třikrát denně Ave Maria. Zvon Marie, který byl vysvěcen roku 1492, roku 1811 pukl a byl přelit a posvěcen roku Vážil 252 kg, byl ozdoben ornamenty a českým nápisem. Vyzváněl při ranním klekání. Při slavnostním umístění zvonu na věž připil hlásný pětkrát na zdraví měšťanů a hodil potom skleničku dolů z věže. Ta se kupodivu nerozbila. Lidé se radovali, protože tuto událost považovali za dobré znamení. Nejmenší za všech zvonů se nazýval Umíráček a z jeho názvu je jasné, při jaké příležitosti se na něj zvonilo. Byl na něm vyobrazen hrob s lopatami, kosami a lebkami a latinským nápisem, který přeložen zní: Tak všichni zahyneme. 19

20 Během 1. světové války, v říjnu 1916, byly z rozkazu rakouské vojenské správy zvony Starý, Poledník a Marie sundány, protože představovaly cennou surovinu pro zbrojní průmysl. Největší zvon Starý nemohli sundat vcelku. Byl proto rozbit na čtrnáct částí a ty byly spouštěny dolů v koši. Před touto smutnou událostí na ně hlásný Jan Brunner podle příkazu městské rady čtvrt hodiny na rozloučenou zvonil. V lednu roku 1918 byl sundán i Umíráček. Po skončení 1. světové války byl ze sbírek občanů opraven zvon Petr Pavel a pořízeny tři zvony nové, největší (878kg) zasvěcený sv. Václavu, druhý (599kg) sv. Janu Nepomuckému a třetí (408kg) Panně Marii. Události, které se staly během jejich umístění na věž, jako by předznamenaly jejich smutný osud. Nejprve proběhl spor o to, kdy se bude na zvony vyzvánět. Potom při tažení nejtěžšího zvonu do zvonice prasklo lano, zvon přimáčkl tesařského učně ke zdi a způsobil mladému muži vážná zranění. Jejich osud se naplnil během 2. světové války roku Tehdy byly zvony Němci zrekvírovány. Zajímavý byl osud posledního z pěti původních zvonů. Ten zůstal zachován do současnosti. Byl odlit v Praze roku Původně se nazýval Velký, později Petr Pavel. Byl a je ze všech zvonů největší. Váží více než 1440 kg, je 144 cm široký a 120 cm vysoký. Jaké bylo jeho původní zdobení a jaké na něm byly vyryty nápisy, nevíme. O velkých svátcích vyzváněl poledne. 2. června 1661 ve dvě hodiny ráno uhodil při veliké bouři silný blesk a zasáhl kostel i věž. Zapálil střechu věže a poškodil největší zvon. Zvoník i jeho pomocník, kteří právě zvonili proti bouři, byli úderem omráčeni. Soběslavští začali okamžitě požár hasit a tak zabránili větším škodám. Zvon byl roku 1663 přelit. Stalo se tak ve speciální kůlně, která byla za tímto účelem postavena v soběslavském hradu. Do zvonoviny byly přidány tři mosazné dělové hlavně, které byly uloženy na radnici od dob třicetileté války. Je ozdoben ornamenty a obsahuje několik latinských nápisů, např. prosbu: Nepřátel našich, Pane, znič pýchu a jejich vzdor mocí pravice své potři. Další dva zvony byly na věž přidány až 22. září roku Oba zvony, malý o hmotnosti 10 kilogramů i druhý s názvem Petr Vok, ulil zvonař Michal Votruba. Hmotnost většího zvonu je 97 kg. Na plášti je vyobrazen znak města Soběslavi a podobizna Petra Voka. Po obvodu si můžeme 20

21 přečíst nápis Na paměť Petra Voka dalo zhotovit město Soběslav. Na plášti nechybí ani rožmberské růžice a pod podobiznou vladaře latinský nápis Cogita aeternitatem (Rozjímej o věčnosti), což jsou slova, která za svého života hlásal Petr Vok. Soběslavská věž měla své obyvatele. Byli jimi od roku 1750 hlásní. Ti na věži konali službu již od roku 1484, ale tehdy ještě nebydleli na věži, ale v domku pod věží. Byli placeni z obecních peněz a jejich služba měla pro obyvatele města velký význam. Hlásný měl za úkol každou čtvrt hodinu obcházet ochoz. Z výšky pozoroval město. Sledoval přístupové cesty, zda se neblíží nepřítel, ohlašoval požáry a svolával lidi k hašení. Pokud zvonil na zvon Petr Pavel, vypukl požár ve městě, oheň na předměstí oznamoval zvonem Starý a v okolních vesnicích zvonem Marie. I pro označení směru požáru byla pravidla. Ve dne udával směr hlásný vyvěšením praporku na ochozu, v noci svítilnou. Také musel zvonit proti bouři, protože lidé věřili, že zvuk zvonů dokáže bouři zmírnit nebo úplně zahnat. Zvonil dále při církevních obřadech, svatbách, pohřbech a narození dítěte. Hlásný měl také na starosti hodiny. Každé ráno podával hlášení na radnici a jednou za rok natíral trámoví věže. A samozřejmě každou hodinu musel ohlásit troubením a v noci zpěvem, např. Odbila desátá hodina, chval každý duch hospodina. Opatrujte všichni oheň, ať není žádnému škoden. 3 Hlásný bydlel i se svou rodinou v malé světničce ve věži. Všechno, co rodina potřebovala, musela vynosit po schodech nebo vytáhnout pomocí kladky a rumpálu. Strach obyvatelé věžní světničky zažívali během silných bouřek a zejména při zemětřesení, které postihlo také Soběslav. Záchod ve věži nebyl. Musel ho nahradit soudek nebo kbelík. Hlásných se na soběslavské věži vystřídalo mnoho. Jména některých z nich se nedochovala. Za všechny jmenujme předposledního hlásného Jana Brunnera, který vykonával službu v letech Ze své lásky k tomuto povolání se vyznal ve své kronice, kterou pečlivě sepisoval. Kronika obsahuje celkem dva tisíce stránek, na kterých J. Brunner zaznamenal nejen povinnosti hlásného, zajímavé události, ale především meteorologická pozorování, např. průlet meteoru atmosférou, který byl potvrzen i astronomy. 21

22 Nedílnou součástí věže jsou hodiny. Podobu původních hodin neznáme. První písemnou zmínku o zaplacení služby za natahování, mazání a opravy hodinového stroje lze nalézt v městských účtech z roku V roce 1489 byly na věž umístěny hodiny nové, ale opět neznáme jejich podobu. Víme však, že se jednalo o hodiny bicí. Podobu dalších hodin z roku 1545 již známe. Zajímavé je, že ukazovaly celých 24 hodin. Roku 1677 je nahradily tzv. půlorloje, které ukazovaly 12 hodin, jak jsme zvyklí dnes. Tyto hodiny byly demontovány a nahrazeny novými až roku Jsou to elektrické hodiny se čtvercovým ciferníkem s ručičkami délek 180 a 155 cm. Strunami jsou spojeny se zvonky pod horní bání. K soběslavským hodinám se váže úsměvná příhoda z roku Starosta Josef Mrázek totiž jednou zmeškal vlak a nedostavil se včas na úřední jednání. Aby se podobná situace neopakovala, nechal rafiky na hodinách posunout o sedm minut napřed. Okresní soud ale rozhodl, že musí být čas na soběslavských hodinách nastaven v souladu se středoevropským časem. Rafiky tedy byly posunuty zpátky. V nedávné době se Soběslavští dočkali překvapení. Domnívali se, že je ve věži uloženo torzo starého hodinového stroje. Ukázalo se, že se zachoval celý stroj. Byl zrestaurován a vystaven v soběslavské věži. Podařilo se také sestavit historii hodin, ale neznáme jejich autora. Poslední zajímavou částí soběslavské věže je pozlacená makovice. Ukrývá v sobě pouzdro s informacemi o předchozích generacích. Schránka z původní věže se nedochovala. Zničil ji pravděpodobně požár roku Měděná makovice byla od roku 1750 poprvé otevřena až 26. července roku Obsahovala dvě plechové schránky. První ve tvaru válce obsahovala opisy městských privilegií, trhových smluv a pamětní zápis o stavbě, zabalený do pomalovaného kusu plátna. Obsah přesně odpovídal seznamu uloženému v městském archivu. Druhá krabička ve tvaru kvádru byla překvapením. Nebyla zaznamenána v žádných listinách. Ihned se objevily zaručeně pravdivé zprávy, že je v ní uložené zlato. Nebylo. Menší schránku vložil do makovice tehdejší děkan Adam Rott z Rottenbachu a obsahovala tělesné pozůstatky v podobě popela a kůstky, kadidlo, přízi, voskový medailonek, věneček, zasklený relikviář a amulet s tištěnými modlitbami proti ohni a bouři. Vše bylo do makovice vráceno a doplněno dalšími předměty. Lidé se domnívali, že bude 22

23 otevřena až za mnoho let. O dva roky později ale letní bouře zlomila vrchol věže pod makovicí. Ta zůstala viset na kousku plechu, ale kříž se římskou orlicí spadl. Byl uložen do dvora soběslavského muzea, ale později se ztratil. Na jeho místo byl po opravě makovice připevněn lehčí kříž bez ozdob. Makovice byla naposledy otevřena při opravě v září Všechny nalezené věci byly opět vloženy do nové měděné schránky a doplněny sadou oběžných mincí, fotografiemi, tiskem, městským rozpočtem a dalšími doklady ze současné doby. Dlouhou dobu se předpokládalo, že je soběslavská věž nejvyšší v Jihočeském kraji. Nemysleli si to pouze soběslavští občané, ale tato informace byla zaznamenána v literatuře i v turistických mapách. Kostelní věž v Soběslavi neměří uváděných 82 m, ani 78 m, ale skutečná výška věže změřená od paty k vrcholu kříže je 68 m a 57 cm. Víme tedy, že soběslavské věži nepatří prvenství v Jihočeském kraji, ale dál zůstává výraznou dominantou nejen města ale i jeho okolí. 3.2 Kostel sv. Petra a Pavla Obr. č. 13 a 14 Kostel sv. Petra a Pavla s věží (fota Pavel Turek) 23

24 Zbytky původního kostela postaveného nejpozději na počátku 14. století se nacházejí u východní stěny kostelní věže. Dnes tvoří zákristii kostela. Kostel byl po dokončení zasvěcen dvěma apoštolům sv. Petrovi a Pavlovi. V roce 1421 byl husity vyrabován a vypálen. Obnova poničeného kostela trvala mnoho let. Svou definitivní podobu získal až v roce 1727, kdy byla z jižní strany kostela přistavěna obdélníková kaple sv. Jana Nepomuckého zakončená lucernou. Tuto podobu si kostel sv. Petra a Pavla zachoval do současnosti. Kostel neponičili pouze vojáci, ale i blesk, který 2. června 1661 prorazil na třech místech zeď, vytloukl okna, zničil varhany a oltář a zapálil střechu. Obr. č. 15 Nejstarší část kostela u východní stěny kostelní věže (foto Pavel Turek) Kolem kostela se nacházel hřbitov. Byl využíván až do roku 1570, kdy vznikl nový hřbitov na veselském předměstí. Původní hřbitov byl udržován až do roku 1838, kdy byl zrušen. Ostatky zemřelých a kamenné náhrobky byly přemístěny na nový hřbitov. Mnoho jich ale zůstalo v půdě kolem kostela. Na hřbitově vždycky stával před východním křídlem kostela dřevěný kříž. Nynější kamenný kříž byl před kostel umístěn roku Po jeho stranách stojí od roku 1863 sochy sv. Jana Nepomuckého a sv. Josefa, které sem byly přeneseny 24

25 a pocházejí z roku Nedílnou součástí tohoto místa jsou i dvě lípy vysázené před více než 120 lety. Obr. č. 16 Sv. Josef, kamenný kříž, Sv. Jan Nepomucký (foto Pavel Turek) Kostel sv. Petra a Pavla dal název i jedné z nejstarších a zároveň z nejmenších soběslavských ulic. Bylo to v minulosti ideální místo blízko kostela, tržiště, školy a její obyvatelé viděli na věžní hodiny. V této ulici se také nacházely lázně. První zmínka o soběslavských lázních pochází z roku 1379 a naposled byly využívány v polovině 18. století. Vybavení lázní bylo jednoduché. Tvořil ho kotel na vodu, větší sudy na koupele, škopky a lavice. 3.3 Kostel sv. Víta Obr. č. 17, 18 a 19 Pětiboký presbytář, vstupní portál a věžička (fota Pavel Turek) 25

26 Ve středověkých městech vznikaly domy pro přestárlé, chudé a nemocné lidi, nazývané špitály. Pravděpodobným zakladatelem soběslavského špitálu byl Oldřich I. z Rožmberka. Společně se špitálem založil i špitální kostel sv. Víta. Stalo se tak v druhé polovině 14. století. I když je tento kostel nazýván kostelem sv. Víta, byl po svém dokončení zasvěcen nejen sv. Vítu, ale i sv. Václavu a sv. Vojtěchovi. Jedná se o dvoulodní kostel, který je severní stěnou přímo spojen s dřívější radnicí. Zajímavá je osmiboká věžička, která nemá základy. Byla postavena přímo na oblouku, který se nachází mezi presbyteriem a lodí. Věžička měří v průměru dva metry. Je ozdobena jednoduchou a lomenou římsou. Mezi římsami je umístěno osm obdélníkových oken a zakončení věže má podobu jehlanu. Je lehce nakloněná západním směrem, ale neví se, zda to byl stavitelův záměr, nebo zda k jejímu naklonění došlo později. Na špičce věže je umístěn plechový kohout. Kostel sv. Víta se řadí k nejvyspělejším památkám české gotiky z doby Václava IV. Je jednou z nejvýznamnějších a nejcennějších památek českého stavitelství. Jeho osud ale nebyl jednoduchý. Během husitských válek špitál zanikl a v kostele se skladovalo seno. Později byl špitál postaven nedaleko kostela sv. Marka, kde se dnes nachází budova pošty. Kostel byl opraven díky darům soběslavských měšťanů roku Bohužel roku 1719 kostel z neznámých příčin vyhořel. Sice byl hned opraven, ale později začal opět chátrat. Jeho zkázu dokončil císař Josef II. svým nařízením z roku 1785, kterým kostel zrušil a spolu s ním i malý hřbitov v jeho okolí. Kostel jeho nový majitel přestavěl na obytné stavení. Byla zazděna gotická okna, uvnitř byla vytvořena dvě patra a pomocí příček vytvořeny byty. Lidé v nich bydleli až do roku Tehdy vznikl Spolek pro znovuzřízení kostela sv. Víta. Rozhodl se financovat obnovu z peněžních příspěvků. Vznikla největší sbírka v dějinách města a trvala více než čtvrt století. V letech tak mohla proběhnout rekonstrukce kostela. Proto dnes mohou návštěvníci společenských akcí a církevních obřadů obdivovat tuto výjimečnou památku. 26

27 3.4 Hřbitovní kostel sv. Marka Obr. č. 20 a 21. Přední a zadní pohled na hřbitovní kostel (fota Pavel Turek) Původně na místě kostela sv. Marka stála zemědělská usedlost. Ta později zanikla a Soběslavští zde zřídili roku 1570 nový městský hřbitov. Bylo ho potřeba. Ani Soběslavi se nevyhnuly morové epidemie. Hřbitov byl ohraničen zdí, která byla na dvou místech přerušena branami. Iniciátorem stavby kostela na tomto hřbitově se stal Zachariáš Marek Markovský. Byl to výborný podnikatel, který své jmění rozšířil také výhodnými sňatky. Svým majetkem pomáhal nejen lidem v nouzi, ale podporoval i různé projekty v Soběslavi. Jedním z nich byl právě i hřbitovní kostel, který byl posvěcen roku Kostel si brzy získal velkou oblibu. Pro velký zájem o kázání byla zvenčí kostela přistavěna kamenná kazatelna, která je označena letopočtem Toho roku byla ke kostelu připojena, ale samotná kazatelna je starší. Zřejmě pochází z nějaké opuštěné stavby. V 18. století byla k severní stěně přistavena zákristie a osmiboká postranní kaple sv. Barbory dnes sv. Panny Marie zakončená lucernou, malou věžičkou nad střechou. Vnější podoba kostelíka se do dnešní doby skoro nezměnila. Zajímavé jsou desky umístěné na zdi kostela, které označují výšku hladiny vody při povodních. Na počátku 20. století přestal hřbitov vyhovovat. Nový hřbitov byl zprovozněn 1. listopadu roku 1937 a zároveň byl uzavřen starý. Některé ostatky byly přemístěny na nový hřbitov, jiné tam zůstaly dodnes. Postupně byly odstraněny náhrobky a kolem kostela byl vytvořen park. Kostelík ale začal chátrat. V 90. letech 20. století byla provedena jeho rekonstrukce. Dnes si kostel pronajalo město a využívá ho pro pořádání kulturních a společenských akcí. 27

28 3.5 Kaple Panny Marie Bolestné Obr. č. 22 Kaple Obr. č. 23 Pramen svákovského potůčku Obr. č. 24 Svákovská křížová cesta Obr. č. 25 Rozhledna Svákov (fota Pavel Turek) Kaple Panny Marie Bolestné byla postavena nedaleko pramene na Svákově. Lidé věřili, že voda, která zde vyvěrá, má zázračnou moc. Podle záznamů se o tom přesvědčil tesař z Nedvědic, který si touto vodou vyléčil nemocný zrak. Z vděčnosti pověsil na blízký strom obrázek Panny Marie. Později pramenitá voda uzdravila manželku velitele dělostřeleckého pluku, který z vděčnosti nechal postavit v blízkosti studánky dřevěnou kapličku. Bohužel stála na podmáčeném terénu a vlhko ji zničilo. Tak dopadly i další dvě kapličky. Nová kaple byla postavena na vzdálenějším, ale suchém místě. Vysvěcena byla roku V roce 1900 byla ke kapli přistavěna zvonice. Kaple má obdélníkový půdorys. 28

29 V roce 2000 byl před kapli umístěn velký kříž. V červnu roku 2006 zasáhla Svákov ničivá vichřice, která poškodila mnoho stromů, ale kapličku neponičila. Při příležitosti 150. výročí posvěcení kaple Panny Marie Bolestné a 100. výročí zjevení Panny Marie ve Fatimě v Portugalsku byla vybudována Svákovská křížová cesta se čtrnácti zastaveními, kterou vytesal Martin Mikula z Myslkovic. Nedaleko kapličky se nachází Rozhledna Svákov. Jedná se o celodřevěnou stavbu o výšce 13,5 m, která poskytuje výborný výhled východním směrem na město Soběslav. 3.6 Soběslavský hrad Obr. č. 26 a 27 Věž Hláska a jižní křídlo soběslavského hradu (foto Pavel Turek) Soběslavský hrad se mohl stát zajímavou historickou památkou spojující styl pozdní gotiky a renesance. Podstatně se lišil od obranných hradů na skalách a strmých kopcích nebo od hradů obklopených vodou. Nacházel se za hradbami města, se kterými byl dodatečně propojen. Měl ale i své opevnění, takže v případě proniknutí nepřátel za městské hradby se jeho posádka mohla ještě bránit. Přesné datum vzniku soběslavského hradu není známo. Hrad byl pravděpodobně založen ve druhé polovině 14. století některým z vladařů rodu Rožmberků a až do úmrtí Petra Voka patřil jeho rodu. První písemná zmínka týkající se hradu pochází z roku Z jednoho účtu vyplývá, že byly dodány tři borové kmeny 29

30 k soběslavskému hradu. Z poznámky ale není patrné, zda se jednalo o palivové nebo stavební dřevo. Hrad byl sídlem hejtmana, což byl pověřený zástupce vrchnosti, který spravoval rožmberské panství. Dále na hradě pobýval písař, služebnictvo a malá ozbrojená posádka. Společně s hradem Choustník a Příběnicemi patřil k významným správním střediskům Rožmberků. Užívalo se přirovnání, že Choustník a Příběnice jsou tlapami a Soběslav hlavou medvěda, který hlídá rožmberské panství od severu. Soběslavský hrad ale nikdy nebyl trvalým sídlem šlechticů. Pouze roku 1525 v něm přechodně pobýval vladař Jindřich VII. z Rožmberka. To ale neznamená, že by se zde nezastavili významné historické osobnosti. Byl zde například vezněn král Václav IV., kterého zajala šlechta. Jeho mladší bratr Jan Zhořelecký o jeho propuštění jednal také na soběslavském hradě. Kázal zde Jan Hus, když se uchýlil na Kozí hrádek. Rožmberkové ale podporovali Zikmunda Lucemburského a byli odpůrci husitů. Proto Jan Žižka zaútočil na Soběslav a při druhém útoku hrad poškodil, ale neobsadil. Celý palácový komplex byl tvořen severním a jižním křídlem. Obě křídla byla tvořena obdélníkovými budovami. Sklep byl pod úrovní terénu. Přízemí sloužilo hospodářským a zbrojním potřebám hradu. V patrové části severního křídla byly reprezentativní a obytné místnosti a velká shromažďovací síň, do které se vcházelo portálem z pavlače na nádvoří. Palác byl zastřešen vysokou valbovou střechou, která byla dobře viditelná ze širokého okolí. Ještě lépe byla viditelná věž Hláska, která byla přistavěna později. Opět nevíme přesný rok. Stavba proběhla v období od druhé poloviny 15. století do počátku 16. století. Kulatá věž byla vybudována z drobného kamene. Na straně k hradu je seříznuta v hranu. V nejnižším patře se nacházel sklep. V prvním patře byla spojena s palácem padacím mostem. V nejvyšším v pátém poschodí byla světnice hlásného s pěti okny a přístupem na dřevěný ochoz. Ten zvnějšku roubil celou věž. V každém patře byly umístěny střílny. I Hláska, podobně jako soběslavská kostelní věž, je zakončena makovicí. I v ní měla být, jak bývalo zvykem, schránka s dokumenty. Při opravě roku 1992 však byla makovice prázdná. Schránka se našla zapadlá v trámoví střechy. Obsahovala staré 30

31 listiny. Ty byly prozkoumány a uloženy do archivu. Jejich kopie s materiály z dnešní doby byly opět v kovovém pouzdru uloženy do věže. V 16. století přestali hrad využívat rožmberští hejtmani. Chvíli Petr Vok uvažoval, že hrad přestaví na svoje sídlo. Protože by přestavba byla finančně náročná, od tohoto svého záměru upustil a v Soběslavi si nechal upravit pouze dům Rožmberský dům. Severní křídlo se využívalo jako sklad obilí a v jižním křídle byla zřízena na přání Petra Voka Rožmberská škola. Bohužel třicetiletá válka její činnost ukončila. Později (na počátku 18. století) byl celý areál předán městu, které v něm zřídilo měšťanský pivovar. K němu byl přistavěn vysoký komín. Dnes mají na komíně hnízdo čápi. V 19. století byl v jižním traktu zřízen Národní hostinec s divadelním a tanečním sálem. Toto jižní křídlo prošlo rekonstrukcí, která byla dokončena v roce Divadelní a společenský sál dostal novou, moderní podobu. V přízemí je umístěna restaurace. I severní křídlo se dočkalo své obnovy a to zcela unikátním způsobem. Podle návrhu architekta Jaromíra Kročáka byl do zděného prostoru původního paláce vložen skleněný kontejner. Toto řešení získalo řadu ocenění. Soběslav tak získala jednu z nejkrásnějších knihoven. Konečně bylo splněno přání Petra Voka z Rožmberka a do soběslavského hradu byla umístěna knihovna. 3.7 Městské hradby Obr. č. 28 a 29 Hradební bašta a příkop Na Promenádě (fota Pavel Turek) Soběslavské náměstí bylo obehnáno pravidelným téměř kosodélníkovým opevněním. Doba vzniku hradeb není známa, ale určitě byly vybudovány dříve 31

32 než hrad s Hláskou, jehož existence je písemně potvrzena roku Lze předpokládat, že kamenné opevnění města s vodním příkopem bylo vybudováno ve 13. nebo na počátku 14. století. Vodní příkop byl široký 13 až 15 metrů. Dnes se jeho hloubka pohybuje kolem tří metrů, ale v minulosti byla rozhodně hlubší. Voda byla do příkopu přiváděna z Černovického potoka. Za příkopem byla postavena hradební zeď s věžemi, baštami a střílnami. Byla až šest metrů vysoká a široká 180 cm. Věže se tyčily nad hradbami a sloužily k pozorování a ostřelování nepřátel. Nejvyšší strážní věží byla Hláska. Bašty byly nižší. Vystupovaly u hradeb a tím umožňovaly ostřelovat nepřítele u paty opevnění. Vzdálenost mezi nimi byla na dostřel luku. Za touto první obrannou zdí byly parkány široké kolem deseti metrů. Ty zvnitřku ohraničovala druhá hradební věž s věžičkami. Byla užší (70cm). Vstup do města umožňovaly dvě brány. Ze severu Ústská, později nazývaná Táborská. Byla vybavena padacím mostem přes vodní příkop, železnou mříží a pevnými okovanými vraty s malým průchodem pro pěší. K obraně vstupu byly určené dvě menší věže. Z jihu se do města vjíždělo Veselskou bránou. Původně byl v těchto místech brod, později zde byl postaven nejstarší soběslavský most, který byl dřevěný. Z východu se dalo vejít Choustnickou fortnou a ze západu Bechyňskou fortnou, což byly malé branky v hradbách určené pouze pro pěší. Hradby byly ještě přerušeny dvěma otvory s mřížemi, kudy protékal Černovický potok. V době nebezpečí hlídkovala na hradbách vojenská posádka. V klidném období by její místo po vyhlášení poplachu zaujali měšťané. Brány i fortny byly na noc zamykány. Celé město i okolí sledoval z ochozu kostelní věže hlásný. Hradby ochránily Soběslavské např. při prvním útoku husitů na podzim roku O rok později zaútočil Jan Žižka na město podruhé a to už hradby překonal. Hradby vydržely i dva útoky vojska Zdeňka ze Štenberka roku Útočníci proto použili lest. Předstírali ústup, obránci se je vydali za hradby pronásledovat a byli ze zálohy napadeni. Obránci Soběslavi byli zabiti a zajati. Přesné počty ale nejsou známy. Roku 1611 soběslavské hradby nepřekonalo ani pasovské vojsko. 32

33 V 19. století se město rychle rozrůstalo. Příkop byl nejen vypuštěn, ale i zavážen, hradby byly na mnoha místech rozebrány na stavební kámen a zachovala se pouze současná podoba opevnění. Obě brány i fortny byly zbořeny. Dnes jsou zbylé hradby opraveny a vodní příkop zatravněn. 3.8 Rožmberský dům Obr. č. 30 Čelní fasáda muzea (foto Pavel Turek) Prvním známým majitelem Rožmberského domu č. p. 152/I byl Petr Kaše. Petr Vok z Rožmberka ho koupil koncem roku 1581 společně se dvěma sousedními domy. Chtěl si v Soběslavi vybudovat důstojné místo, kde by mohl pobývat během svých návštěv nebo při svých cestách do Prahy. Zedníci domy propojili a přistavěli i další místnosti směrem k parkánům. Do přestavěného domu byl přiveden vodovod. Aby se do objektu mohlo vcházet i mimo městské brány a branky, byl zřízen nový vstup skrz městské zdi a příkop. Roku 1609 daroval Petr Vok dům Zuzaně Vojířové z Vacovic. K převodu domu došlo až roku Zuzana v domě bydlela až do své smrti roku Dům zdědil její manžel Jindřich Ovčička. Po jeho smrti roku 1640 se měli o dům starat poručníci jeho nezletilých dětí z druhého manželství. Dům ale zůstal neobydlen a pustl. Na konci třicetileté války v něm často nocovali vojáci. Roku 1647 dokonce rozebrali krov a spálili ho. Když Jindřichův syn Jan dosáhl plnoletosti, nechal již zcela 33

34 zpustošený dům opravit. Původně gotický dům přestavěl v renesančním stylu. Ten byl ale později velmi poničen požárem. Zůstala zachována jen malá část původní stavby z 15. století. Následovala další oprava a dům získal současnou podobu. Vystřídal více než deset majitelů, až ho roku 1904 koupila obec za 20 tisíc korun. Ta umístila do prvního patra muzejní sbírky a přízemí pronajímala soukromníkům. Roku 1919 umístila do části přízemí městský archiv a po roce 1945 do zbytku přízemí i městskou veřejnou knihovnu. Muzeum je umístěno v Rožmberském domě více než sto let, ale myšlenka na jeho založení je ještě o několik let starší. Tehdy vznikl Muzejní spolek, který shromáždil exponáty a pořádal výstavy. Muzeum pak kromě výstav zajistilo i archeologické průzkumy v okolí a podporovalo publikační činnost. Byl vydáván měsíčník Staré a nové zvěsti ze Soběslavě a okolí. Roku 1978 bylo soběslavské muzeum spojeno s táborským. Dnes pod označením Blatské muzeum sídlí ve dvou objektech. Jedním z nich je Rožmberský dům, který roku 1998 prošel rekonstrukcí a jsou v něm umístěny přírodovědné sbírky. Můžeme do něj vstoupit pouze jedním vchodem, protože ten zřízený skrz městské zdi byl na žádost soběslavských radních a z rozhodnutí Jana Jiřího ze Švamberka kvůli zajištění bezpečnosti zazděn již v 17. století. 3.9 Smrčkův dům Obr. č. 31 a 32 Renesanční štíty a boční sgrafitová fasáda (fota Pavel Turek) V severovýchodním rohu náměstí se nachází Smrčkův dům č. p. 20/I. Býval také označován jako dům U Černého orla. Vznikl spojením dvou gotických domů. Tato přestavba proběhla roku 1564 a dům při ní získal renesanční podobu. Přítomnost 34

35 rožmberských růžic naznačuje, že by majitelem mohl být některý z Rožmberků. Řehoř Smrčka starší se stal majitelem domu až roku Později měl dům další majitele. Mezi nimi byl i Zachariáš Marek Markovský. Řehoř Smrčka provozoval v domě soukenickou dílnu. Pozdější majitel zde zřídil hospodu známou právě pod názvem U Černého orla. Roku 1904 se dům stal majetkem Spolku soběslavských právovárečníků, kteří zde provozovali hostinec až do roku 1968, kdy začala nutná rekonstrukce. Během ní byly prostory Smrčkova domu upraveny pro muzejní účely. Od roku 1971 je zde umístěna stálá národopisná expozice Blatského muzea. Do jedné místnosti byl přenesen a nainstalován vzácný malovaný barokní strop, který byl objeven při rekonstrukci jiného soběslavského domu. Řehoř Smrčka patřil mezi nejvýznamnější měšťany v dějinách Soběslavi. Stýkal se s Petrem Vokem. S ním také projednal prodej části rožmberského majetku Soběslavským. Z historického hlediska to byla nejdůležitější kupní smlouva města Soběslavi. O jejich dobrých vztazích svědčí i skutečnost, že Petr Vok často při svých cestách nocoval v domě Řehoře Smrčky a dokonce se stal kmotrem jeho syna Jiříka. Císař Rudolf II. Habsburský udělil nejmajetnějšímu měšťanovi ze Soběslavi erb, šlechtický titul a přídomek ze Sabinova. Tím se Řehoř Smrčka stal takzvaným erbovním měšťanem Stará radnice Obr. č. 33 Barokní štíty a podloubí radnice (foto Pavel Turek) 35

36 Původní radnice stála na náměstí. Nevíme, o který dům se přesně jednalo. Dochovaly se pouze účty za jeho údržbu a opravu. Z nich vyplývá, že měl šindelovou střechu a vlastní studnu. Koncem 15. století byla původní radnice prodána. Pro zřízení nové radnice byl zakoupen roku 1497 dům Marka č. p. 1/I, který se nachází v sousedství kostela sv. Víta. V budově byly světničky, kuchyně, místnost, kde zasedala městská rada, mazhaus, prostorná místnost, ve které se shromažďovali lidé, sirotčí sklep, sklepní místnost, ve které byly ukládány důležité obecní listiny a až do roku 1706 obecní pivovar a obecní pivnice. Roku 1719 byla radnice zničena při požáru. V následujících letech byla opravena. Po přestavbě se jejím charakteristickým rysem staly dva barokní štíty. Mezi nimi byla umístěna věžička s malým zvonem pro svolávání obce, která byla později stržena. Loubí o čtyřech obloucích, ve kterém byla umístěna městská váha, bylo v 19. století zazděno. Radnice svou funkci přestala plnit v roce V jejích prostorách se vystřídalo mnoho nájemníků okresní soud, kanceláře, obchody a knihovna. Později byla zaniklá loubí obnovena. V současné době prochází radnice rozsáhlou rekonstrukcí Kašna Obr. č. 34 Kašna se sochou sv. Floriána (foto Pavel Turek) V centru měst vždy stávala kašna. Stejně tomu bylo i v Soběslavi. Původní podobu kašny neznáme. Pravděpodobně byla dřevěná a jisté je, že byla napojena 36

37 na vodovod z Nového rybníka. První písemná zmínka o soběslavské kašně pochází z roku Tehdy již byla kašna kamenná. V roce 1724 byla přestavěna a doplněna sochou sv. Floriána, patrona hasičů, který je oblečen do uniformy římského důstojníka a v ruce drží nádobu, kterou hasí oheň. Symbolicky tak chrání město před ohněm. Tato kašna měla čtvercový půdorys. V roce 1850 byla rozebrána a na jejím místě byla postavena nová šestiboká, která se zachovala do současnosti. V roce 1923 bylo původní dřevěné potrubí nahrazeno litinovým, které i nadále přivádělo do kašny vodu z Nového rybníka. Teprve roku 1972 byla kašna napojena na vodovodní řad Mariánský sloup Obr. č. 35 a 36 Mariánský sloup se sochou Panny Marie (fota Pavel Turek) Nedaleko kašny se nachází Mariánský sloup s korintskou hlavicí. Na jeho vrcholu je umístěna pozlacená kamenná socha Panny Marie. Pochází z roku 1713 a podle pověsti nechal sloup postavit primátor města jako projev vděčnosti za uzdravení syna. 37

38 4 Soběslavské přírodní zajímavosti 4.1 Nový rybník Obr. č. 37 Altán Obr. č. 38 Muchomůrka Obr. č. 39 Hladina Nového rybníka (fota Pavel Turek) Důvodem založení nového rybníka byla nutnost vybudování městského vodovodu. Voda ve studních a voda donášená z Černovického potoka, v městské části znečištěného, již v první polovině 16. století nestačila. I když se v okolí Soběslavi vyskytovaly rybníky, chyběl takový, který by sloužil jako zásobárna pitné vody. Proto rožmberská vrchnost rozhodla o výstavbě tohoto rybníka a určila i vhodné místo. Stavba byla dokončena po pěti letech v roce Rybník dostal jméno Hospodář, které se ale neujalo. Lidé začali novému rybníku již během stavby říkat Nový. Toto pojmenování mu už zůstalo. Nový rybník byl mnohem větší než dnes a Černovický potok rybníkem protékal. Bohužel ho také zanášel naplaveninami při povodních. Později (na počátku 19. století) byl rybník upraven do současné podoby o rozloze 22 ha. Také byl od potoka oddělen hrází a napouštěn nově vybudovanou stokou, která byla oddělena z potoka. Hráz byla roku 1802 osázena duby. V roce 1912 vybudoval Okrašlovací spolek cestu kolem Nového rybníka až k zalesněnému kopci Libouši. Les na Libouši je poprvé zmiňován roku

39 Původ jména Libouš má dva výklady. První vychází ze skutečnosti, že se jednalo o oblíbené vycházkové místo. Les byl příjemný, nebo-li libý návštěvníkům a proto ho pojmenovali Libouš. Jiná verze vychází z pověsti, že nedaleko bydlela mladá dívka, která se jmenovala Libuše. Jednou se vydala do lesa na klestí a už se nevrátila. Lidé potom začali lesíku říkat Libuše nebo Na Libuši a časem název zkomolili na dnešní Libouš. Další akcí Okrašlovacího spolku v těchto místech bylo zřízení parku, výstavba altánu v roce 1927 a vybudování obří betonové muchomůrky červené v roce Později městský vodovod napájený z Nového rybníka přestal vyhovovat. Hledaly se nové zdroje. Bohužel Soběslav nemá dostatečně velká ložiska podzemní vody. V 60. letech 20. století byl konečně vybudován vodovod napojený na Nežárku. Starý vodovod úplně nezanikl. Užitková voda z Nového rybníka ještě nějakou dobu napájela kašnu na náměstí a některé stojánky na vodu. Nový rybník začal zarůstat vegetací. Toto přirozené jezerní zarůstání vytvořilo z rybníka unikátní přírodní prostředí. Na hladině se navíc objevily plovoucí ostrůvky. Rostliny utvořily svým hustým kořenovým systémem ostrůvek, který se pohyboval po hladině rybníka. Někdy se zastavil u břehu a na chvíli se s ním spojil, jindy se po nějaký čas nechával unášet po vodní hladině a někdy se zastavil a zachytil kořeny v blátě. Jednalo se o evropskou raritu. Proto byl Nový rybník roku 1936 vyhlášen chráněným územím. Bohužel se plovoucí ostrůvky už nepohybují. Přirostly ke břehu. Nový rybník byl proto zařazen mezi přírodní památky. 39

40 4.2 Řeka Lužnice Obr. č. 40 a 41 Lužnice a Černovický potok (fota Pavel Turek) Řeka Lužnice, protékající Soběslaví, je svým charakterem řeka nížinná. Její tok má délku 208 kilometrů. Pramen této řeky se nachází na rakouské straně Novohradských hor. Vyvěrá ze země pod horou Eichelberg v nadmořské výšce 936 metrů. Velmi brzy opouští říčka Lužnice území Rakouska, ale zanedlouho se vrací zpět, aby utvořila kousek naší státní hranice. Pak ještě navštíví rakouská města Weitra a Gmünd a v Českých Velenicích se natrvalo vrátí do Čech. Před Majdalenou u jezu Pilař začíná skoro padesát kilometrů dlouhý uměle vybudovaný kanál Zlatá stoka. Dílo Štěpánka Netolického přivádí od 16. století vodu do třeboňského rybníka Svět. Pod Majdalenou se koryto této řeky dělí na Starou a Novou řeku. Stará řeka, původní tok, napájí největší rybník v Česku Rožmberk. Nová řeka je umělý kanál, který nechal v 16. století vybudovat Jakub Krčín z Jelčan. Lužnice na své cestě přijímá menší toky. Ve Veselí nad Lužnicí se do ní vlévá řeka Nežárka. Z Veselí je to už jenom kousek do Soběslavi. Na tomto území se setkává se dvěma potoky Černovickým a Dírenským. Černovický potok pramení v Křemešnické vrchovině u Černovic v nadmořské výšce 638 metrů. Vytéká z rybníku Vaberák, který se nachází severně od obce Svatava. Pokračuje jižně pod Černovice, přes rybník Chobot, pod Budislavskou horu, až do Budislavi, kde napájí Zámecký rybník. Následuje obec Tučapy, kde protéká rybníky Pokoj a Malý pokoj a pod vsí Dvorce napájí rybník Zmrhal. Potom se vydá západním směrem k Sedlečku, kde se prudce obrací k jihu a kolem lesa Libouš 40

41 a Nového rybníka přitéká od severu do Soběslavi. Cestou přibírá mnoho potoků a potůčků. Svůj 38 kilometrů dlouhý tok ukončí v nadmořské výšce 403 metrů, kde se vlévá do Lužnice. Dírenský potok pramení východně od obce Mnich u osady Betlem v nadmořské výšce 615 metrů. Teče jihozápadním směrem a stejně jako Černovický potok cestou přibírá vody menších potoků a potůčků. Pod Deštnou napájí Volenský rybník a v Červené Lhotě Zámecký rybník s vodním zámkem, kde se natáčela nejedna pohádka. V Dírné protéká dalším Zámeckým rybníkem a pokračuje směrem na západ přes rybník Starosta, kolem vsi Kvasejovice, přes Přehořov do rybníka Nadýmač u Soběslavi. Jeho tok končí po 35 a půl kilometrech ve 400 m. n. m. pod Čejnovským jezem, kde se vlévá do Lužnice. Po opuštění Soběslavi protéká Lužnice městy Planá nad Lužnicí, Sezimovo Ústí, Tábor, Bechyně, Koloděje nad Lužnicí a u obce Neznašov nedaleko Týna nad Vltavou se vlévá do Vltavy v nadmořské výšce 354 metrů. Jméno řeky Lužnice se poprvé objevilo v písemných pramenech roku První výklad vzniku názvu Lužnice vychází z předpokladu, že se název vyvinul ze staročeského označení pro lužní řeku nebo vodu protékající luhy, loukami kolem řeky. Druhý předpokládá, že řeka dostala název podle svého chování ke břehům, které omývala a podemílala, nebo-li oluhovala. Z tohoto slovesa může být odvozen základ slova luh. Lužnice v minulosti poháněla kola několika mlýnů, které kdysi stály v Soběslavi nebo blízkém okolí. Také se po ní splavovalo dřevo. Již král Karel IV. stanovil pravidla, aby Lužnice mohla být využívána voroplavbou. Nařídil, aby se na jezech budovaly propusti, aby byl regulován průtok vody, aby na březích byla vybudována místa pro kotvení vorů. Takové místo se v Soběslavi nacházelo na pravém břehu Lužnice pod restaurací Paluba. Stále jsou zde zabudované kamenné desky se železnými kruhy. Ty ovšem nepocházejí z dob Karla IV., ale z počátku 20. století. Naposledy se po Lužnici plavilo dřevo krátce po 2. světové válce. K přepravě dřeva se začala využívat železnice a definitivní konec učinilo vybudování kaskády přehrad na Vltavě. 41

42 5 Začlenění tématu do RVP ZV Závěrečná práce se zabývá zpracováním materiálu pro vzdělávací oblast Rámcového vzdělávacího programu pro základní vzdělávání Člověk a jeho svět. Jedná se sice o vzdělávací oblast koncipovanou pouze pro první stupeň, ale zároveň úzce související se vzdělávacími oblastmi druhého stupně. Vzdělávací obsah tohoto vzdělávacího oboru je členěn do pěti tematických celků. Tematický okruh Místo, kde žijeme je přímo zaměřen na žákovo nejbližší okolí. Zde je nezbytné doplnit látku zpracovanou v učebnicích o informace týkající se konkrétní obce, ve které žák žije. Učitel by měl žákům pomoci poznat jejich obec, poukázat na místní zajímavosti a jedinečnosti, propojit historické, zeměpisné a kulturní informace s místními událostmi. Tematický okruh Lidé a čas nabízí zajímavou možnost ukázat žákům, jak celospolečenské události probíhaly v dané obci a aktivním způsobem seznámit žáky s místními památkami. Představit žákům výjimečné osobnosti obce. Do této oblasti spadají i místní pověsti a příběhy a také regionální lidové zvyky. V tematickém okruhu Rozmanitost přírody mají žáci možnost aplikovat očekávané výstupy na regionální úrovni, např. pozorování místních přírodních společenstev, ochrana a tvorba životního prostředí v obci, přírodní zajímavosti. Během plnění aktivit spojených s poznáváním obce jsou realizovány cíle tematického okruhu Lidé kolem nás, kdy jsou žáci nuceni spolupracovat, domlouvat se na společných postupech a řešeních a učí se tak respektovat základní pravidla slušného chování. Některé cíle posledního tematického okruhu Člověk a jeho zdraví budou při zkoumání obce také plněny, protože absolvování připraveného programu bude vyžadovat bezpečné chování během aktivit. Zpracovaný materiál by měl podpořit vytváření mezipředmětových vztahů. Zvolené aktivity a postupy budou rozvíjet i další vzdělávací oblasti. Jazyk a jazyková komunikace - čtení s porozuměním, nácvik schopností kultivovaně se vyjádřit, formulovat své myšlenky a názory, spolupracovat, obhájit si svůj názor, zamyslet se nad jiným názorem, rozlišit fikci od skutečnosti. 42

43 Informační a komunikační technologie - využití moderních informačních technologií, tvořivě pracovat s informacemi Umění a kultura Hudební výchova - seznámení s regionální písní, nácvik lidových tanců a dramatizace místních lidových zvyků Výtvarná výchova - úkoly vyžadují výtvarné zpracování, od jednoduchého vybarvování po vytváření výtvarných návrhů Člověk a zdraví Tělesná výchova - vycházky, sjíždění řeky, bezpečnost při pohybových činnostech Člověk a svět práce - vytváření jednoduchých předmětů s využitím slovního návodu a předlohy, využití prvků lidových tradic Ukázka žákovské práce na téma selské baroko (stylizovaný papírový model) 43

44 6 Pracovní listy 6.1 Pracovní listy pro žáky PRACOVNÍ LISTY Ahoj děvčata a kluci, vítám Vás na začátku putování, poznávání a objevování Vašeho města. I když to tak úplný začátek není. Vzpomeňte si na naše vycházky v první třídě a na plnění úkolů ve druhé třídě, které si pro Vás připravilo strašidlo Doudlo. Čekají na Vás pracovní listy se zajímavými úkoly. Vypracované listy si budete ukládat do desek a tak si každý z Vás vytvoří svou knihu o Soběslavi. Doufám, že se dozvíte mnoho zajímavých věcí o svém městě. Nezapomeňte si pokaždé, když splníte všechny úkoly z pracovního listu, vybarvit název Soběslav. Jakou barvu zvolíte je na Vás. Hodně zábavy Vám přeje Markéta Turková Zde namalujte stavbu, která se Vám vybaví, když se řekne město SOBĚSLAV. 44

45 PRACOVNÍ LIST Č. SOBĚSLAVSKÁ VĚŽ Určitě jsi někdy skládal(a) puzzle. Na další straně najdeš obrázek večerní Soběslavi. Není ale vcelku. Jednotlivé části vystříhej, obrázek poskládej a nalep na tento list. Soběslavská věž (foto Pavel Turek) 45

46 46

47 PRACOVNÍ LIST Č. SOBĚSLAVSKÝ MĚSTSKÝ ZNAK A PRAPOR Dokážeš podle popisu správně vybarvit soběslavský městský znak a prapor? MĚSTSKÝ ZNAK V modrém štítě se nacházejí dvě stříbrné kvádrové věže, každá s červenou valbovou střechou, ukončenou dvěma zlatými makovicemi a na přivrácené stěně se čtyřmi černými okny. Mezi věžemi je stříbrná kvádrovaná zeď se čtyřmi červeně krytými stínkami cimbuří, prázdnou bránou se zlatou vytaženou mříží. Z brány šikmo k okraji paty štítu vede dřevěný můstek. Nad zdí se vznáší stříbrný štítek s rožmberskou červenou růží se zlatým středem a zelenými kališními lístky

48 MĚSTSKÝ PRAPOR Prapor je tvořen sedmi vodorovnými pruhy střídavě modré a bílé barvy. Střední bílý pruh je čtyřikrát širší než ostatní a uprostřed obsahuje červenou růži se žlutým semeníkem a zelenými kališními lístky. 5 ZAJÍMAVOSTI Historicky prvním symbolem Soběslavi je městská pečeť. Z té se vyvinul znak. Nejstarší vyobrazení městského znaku se nachází na gruntovní knize z r Vzhled městského znaku vychází z existence Táborské brány, městského opevnění s příkopem a erbu rožmberského rodu. Starší znaky města Soběslav obsahují příkop naplněný vodou. Městský prapor je nejmladším symbolem Soběslavi. Prapor byl předán městu Václavem Klausem 18. prosince roku Na znaku z období socialismu najdeme místo žlutého semeníku pěticípou hvězdu a místo mostu srp s kladivem, ozubeným kolem a snopem obilí. 48

49 PRACOVNÍ LIST Č. PETR VOK Z ROŽMBERKA 1. Petr Vok svého tatínka vůbec nepoznal. Protože se dospělí neuměli dohodnout, byl malý Petr Vok na několik let oddělen i od maminky. Určitě mu bylo smutno. Zkus napsat pro malého Petříka pohádku, aby se mu lépe usínalo. Můžeš k ní nakreslit i ilustraci. 49

50 2. Zkus volně převyprávět do současné češtiny, co kronikář Václav Březan napsal o výuce Petra Voka. Dvorská cháska některá, když Petříčka tím tejrali, že jeho poddaný jej učiti bude, proto teskliv býti a plakati počal, jako by nějaká hanba mu tudy učiněna býti měla, že od svýho poddanýho veden, řízen a trestán bude. Ale od paní mateře a rad nařízených v kanceláři krumlovské z toho pěkně vyveden a spokojen, že mu to k žádné lehkosti neb nejmenší újmě nebude, než ku pochvale a poctivosti, mnoho mu příkladů ukázavše Rožmberkové chovali zvířata, která považovali za erbovní. Jaké to bylo zvíře? 4. Jaké erbovní zvíře by sis zvolil(a) ty a proč? 5. Nakresli svůj erb a popiš ho. 50

51 PRACOVNÍ LIST Č. ŽIVOT PETRA VOKA Z ROŽMBERKA Pokus se seřadit události ze života Petra Voka z Rožmberka tak, aby na sebe správně navazovaly. Pořadí jednotlivých částí označ napsáním čísla na řádky. Vedl vojsko, které se v Uhrách úspěšně střetlo s Turky. Roku 1580 se oženil s mladou šlechtičnou Kateřinou z Ludanic, dědičkou velkého panství na Moravě. Nechal odvézt rodinný stříbrný poklad Rožmberků do mincovny v Kutné Hoře a vyměnil jej za čerstvě vyražené mince, aby měl na žold pro pasovské vojáky. 6. listopadu 1611 zemřel poslední mužský potomek rodu Rožmberků. Jan Aquarius Soběslavský byl Petrovým učitelem do roku Po smrti svého staršího bratra Viléma se stal vladařem nad rožmberským panstvím. Podnikl velkou cestu po západní Evropě, na které se setkal s evropskými státníky a politiky. Aby se zbavil dluhů, prodal Krumlovské panství císaři Rudolfovi II. Nejmladší syn Jošta z Rožmberka a Anny z Rogendorfu se narodil 1. října Vladař se svým dvorem přesídlil do Třeboně, kterou pro své potřeby přestavěl. 51

52 PRACOVNÍ LIST Č. DETEKTIVNÍ ÚKOL POZOR! POZOR! ÚKOL PRO VŠECHNY ZVÍDAVÉ DETEKTIVY Bylo vyhlášeno pátrání po symbolu rodu Rožmberků na území města Soběslav. Najděte a zdokumentujte (zakreslete nebo vyfotografujte) rožmberské růže na soběslavských stavbách. Nejúspěšnější detektiv bude odměněn. PŘÍJEMNÉ PÁTRÁNÍ 52

53 PRACOVNÍ LIST Č. SOBĚSLAVSKÁ VĚŽ 1. Dlouho se nevědělo, jaká je skutečná výška soběslavské věže. Jaký údaj byl naměřen při opravě věže roku 1998? 2. Kolik schodů vede na ochoz soběslavské věže? Mohl(a) bys spočítat, kolik schodů je kamenných a kolik dřevěných. 3. Nedílnou součástí věže jsou její zvony. a) Pojmenuj části zvonu. b) Vytvoř návrh obrázku nebo nápisu, který by měl zvonař umístit na zvon. c) Zamysli se a napiš, proč dříve byly zvony pro lidi důležité Víme, že v makovici je ukryta schránka, která obsahuje informace o předchozích generacích. Nejprve vyber předměty, které bys chtěl(a) do schránky vložit ty. Potom vytvořte skupiny a domluvte se, které věci ze svých seznamů vyberete do společné schránky. Ta musí mít danou velikost. Použít můžete krabici od bot. Nakonec vytvořte konečný seznam vybraných předmětů. Ten můžete doplnit obrázky a fotografiemi. 53

54 MŮJ NÁVRH PLÁŠTĚ ZVONU 54

55 SEZNAM PŘEDMĚTŮ, KTERÉ BYCHOM VLOŽILI DO MAKOVICE VĚŽE 55

56 5. Na východní zdi, vlevo od hodin, je umístěn zvláštní předmět. Je pravidelný, jeho tvar připomíná kouli a zřetelně vystupuje z omítky. Kde se na věži vzal? Má jeho umístění na věži nějaký zvláštní význam? Zkus vybrat správnou odpověď a doplň zdůvodnění. a) Jedná se o kouli z děla, kterou nechal na věž vypálit Jan Žižka při dobývání města. b) Je to dělová koule, která byla vypálena na věž v době třicetileté války. c) Je to jeden ze tří magických kamenů, které se nacházejí na území města. Kdo zná jejich polohu a postaví se na správné místo a ve správnou dobu, může čerpat jejich sílu. d) Je to kamenná značka, která označuje původní výšku věže před jejím zbořením husity. Symbolicky má tvar dělové koule. Kostelní věž (foto Pavel Turek) 6. Zkus najít na internetu, kolik dostali zaplaceno zedničtí mistři Beneš z Trhových Svinů a Burjan z Tábora za dostavbu opravované věže v roce Dostali: 220 kop grošů, 15 džberů žita, 2 džbery hrachu, 6 věrtelů piva a boch slámy 56

57 PRACOVNÍ LIST Č. SOBĚSLAVSKÉ PAMÁTKY Napiš k fotografiím soběslavských památek jejich názvy. (všechna fota na této straně Pavel Turek) 57

58 (všechna fota na této straně Pavel Turek) 58

59 PRACOVNÍ LIST Č. KOSTEL SV. PETRA A PAVLA Původně byla na východním barokním štítě kostela sv. Petra a Pavla umístěna freska s těmito světci. Zkus vytvořit návrh nové fresky. Svatý Petr je uctíván jako nebeský klíčník a patron církve, proto bývá zobrazován s klíčem a knihou. Protože byl svatý Pavel v Římě uvězněn a sťat, bývá na obrazech namalován s mečem a knihou. Pokud nechceš do fresky zakomponovat tyto dva světce, vytvoř jiný návrh. Nezapomeň ale, že se jedná o fresku umístěnou na stěně kostela. 59

60 PRACOVNÍ LIST Č. SOBĚSLAVSKÉ SOCHY Napiš pod obrázky soběslavských soch jejich jména a vyhledej o ztvárněných postavách alespoň tři informace. 60

61 ( fota na tomto prac. listu Pavel Turek) 61

62 PRACOVNÍ LIST Č. ROŽMBERSKÝ DŮM Vytvořte si skupiny a společně si prohlédněte expozici muzea. Odpovědi na otázky z pracovního listu najdete mezi vystavenými předměty. JMÉNA ČLENŮ SKUPINY: 1. U vstupu do expozice muzea nás vítají dvě postavy. Koho představují? 2. Co označoval název FRAUCIMOR? 3. V přízemí jsou vystaveny modely zřícenin jihočeských hradů. Napište jejich názvy. 4. Schodiště zdobí obrazy s výjevy ze soběslavských dějin. Napište jméno jejich autora. 5. Dobře si obrazy prohlédněte. Na jednom je zachycen Petr Vok a za ním stojí mužská postava. Zřejmě se jedná o Václava Březana. Kdo to byl? 6. K jakému účelu sloužila gotická skříň, která byla původně umístěna v soběslavské věži? 7. Tři sochy zobrazují světce. Napište jejich jména. 8. Co obsahuje vystavená listina s pečetěmi? 9. Z kterého kostela pocházejí vystavené vitráže? 62

63 10. Jak se jmenoval nejstarší historicky zaznamenaný příslušník rodu Rožmberků? 11. Přepište text z trojstuhy Zpěváckého spolku Petr Vok. 1. stuha 2. stuha 3. stuha 12. Dobře si prohlédněte model zachycující město Soběslav v 17. století. Zkuste napsat alespoň tři příklady, jak se změnilo uspořádání města ve srovnání s jeho dnešní podobou. 11. Odkud byl přivezen vystavený krápník? 12. Napište název nerostu, který se vyskytuje v horninách středočeského plutonu a je vystaven pod číslem Který živočich je vystaven v zimní i letní podobě? Jeho srst je totiž v zimním a letním období výrazně jiná. 14. Prohlédněte si vystavené živočichy. Vyberte jednoho živočicha a napište, čím vás zaujal. 15. Doplňte údaje o přírodní památce Nový rybník. a) byla vyhlášena: b) byla přehlášena: c) výměra: d) charakteristika: 16. V zahradě Rožmberského domu je umístěna železná socha. Kterého živočicha zobrazuje? 63

64 PRACOVNÍ LIST Č. SMRČKŮV DŮM Vytvořte si skupiny a společně si prohlédněte expozici muzea. Odpovědi na otázky z pracovního listu najdete mezi vystavenými předměty. Až splníte všechny úkoly, můžete navštívit hernu v 1. patře. JMÉNA ČLENŮ SKUPINY: 1. Kam směřovala okna obytné místnosti ve stavení? 2. Co byl MISNÍK a k čemu ho lidé používali? 3. Jak se nazývala nádoba, ve které nosili lidé vodu do stavení? 4. Napište předměty, které lidé skladovali v truhlách. 5. Jaké řemeslo provozoval Řehoř Smrčka, majitel tohoto domu, ve kterém je dnes muzeum? 6. Kovář patřil mezi nejváženější obyvatele obce. Často totiž vykonával i jiná povolání. Jaká? 7. Jak se nazývala nádoba určená na nošení pokrmů? 8. Z čeho se dělaly BORKY a k čemu sloužily? 9. Ve výklenku na schodišti je umístěna socha světice. Napiš její jméno. 10. Z jakého materiálu se vyrábějí DOŠKY a ŠINDELE? 11. V jaké vesnici stojí blatský statek, jehož model je v muzeu vystaven? 12. Jak se nazýval blatský svatební koláč, který mohl mít v průměru až půl metru a název dostal podle síta? 13. Napište jméno známého blatského dudáka, jehož dudy jsou vystaveny. 64

65 14. Součástí blatského kroje jsou punčochy. Jakou barvu měly dámské a jakou pánské punčochy? 15. Kdo nosil na hlavě velké vyšívané pleny? 16. Jakou část oděvu označuje slovo FĚRTOCH? 17. Co je VÍNEK a proč se na něj přišívalo zrcátko? 18. K obrázkům předmětů napište jejich názvy. KOLOVRÁTEK DÍŽE NŮŠE OŠATKA 65

66 PRACOVNÍ LIST Č. OKRAŠLOVACÍ SPOLEK 1. Od roku 1906 do roku 1948 působil v Soběslavi Okrašlovací spolek, který se snažil učinit Soběslav krásnější. Staral se o pořádek, sázel stromy, pořizoval lavičky a také vybudoval několik zajímavých staveb. Napiš pod obrázky jejich názvy. 2. Zamysli se, co by se dalo zlepšit, aby byla Soběslav krásnější. Své návrhy si poznamenej a prodiskutuj je s ostatními. O zajímavé nápady se můžete podělit se zastupiteli obce. ( fota na této straně Pavel Turek) 66

67 PRACOVNÍ LIST Č. NOVÝ RYBNÍK ŽIVOČICHOVÉ V prvním sloupci tabulky najdeš popis živočichů, se kterými se můžeš setkat u Nového rybníka. Do příslušného okýnka druhého sloupce napiš název živočicha a nalep jeho fotografii, kterou vystřihneš z přílohy tohoto pracovního listu. Pokud jsi daného živočicha spatřil, vybarvi kolem jeho obrázku rámeček. Jsem pták, který se vyskytuje na území celé Evropy, Asie a Severní Ameriky. Hledám si potravu ve vodě i na souši. Jsem-li samička, mám hnědočerné ochranné zbarvení. Jsem-li sameček, je mé zbarvení výraznější. Nejvýraznější je zeleně lesklé zbarvení hlavy a krku a modrobílý pás na křídlech. Jsem sladkovodní korýš. Žiji v tekoucí vodě a jsem velmi citlivý na její znečištění. Mé tělo se skládá ze srostlé hlavohrudi a článkovaného zadečku. Mám tělo chráněné krunýřem. Oči mám umístěny na pohyblivých stopkách. Dejte si pozor na má klepeta, která jsou zespodu červená. Jsem lasicovitá šelma. Mám protáhlé a štíhlé tělo. Končetiny mám sice krátké, ale zakončené plovacími blánami. Jsem skvělý plavec i potápěč. Chutnají mi především ryby, ale nepohrdnu ani měkkýši nebo obojživelníky. Mé jméno patří mezi vyjmenovaná slova a znáte mě z Večerníčku. 67

68 Patřím mezi největší ptáky v Česku. Mé tělo je pokryto bílým peřím. Mám obloukovitě zahnutý štíhlý krk, což vypadá velmi elegantně. Má mláďata mají nejprve šedobílé prachové peří, později hnědočerné peří. Živím se rostlinnou potravou. Jsem brodivý pták. Žiji velmi skrytě. Jsem-li ohrožen, umím se skvěle schovat. Pěkně se narovnám, natáhnu krk, zobák namířím přímo vzhůru a splynu tak s rákosím. Připomínám volavku. Mou potravou jsou ryby a obojživelníci. Pozor, jsem chráněný. Jsem dravec. Létám nízko nad terénem. Hnízdím v rákosových porostech v blízkosti vody. Lovím drobné hlodavce, ryby a ptáky. Nikdy ale nelovím ve vzduchu. Jsem tažný druh. Snadno podle zbarvení rozeznáte, jestli jsem samička nebo sameček. Jsem středně velký vodní pták. Hnízdím v rákosí u hlubších vod. Živím se drobnými rybami, pro které se potápím pod vodu. Pod vodou vydržím až 3 minuty. Poznáte mě podle tmavé chocholky na hlavě. Jsem rád, že už mé peří nepoužíváte jako ozdobu. Jsem výrazně zbarvený pták. Bříško mám oranžové a ostatní peříčka modrá. Pro své zbarvení jsem nazýván Létající drahokam. Živím se malými rybičkami, které lovím střemhlavým letem pod vodou. Hnízdím v norách ve strmých březích vod. 68

69 Mé jméno připomíná řeč žab, ale nekvákám. Můj hlas je podobný spíše hlasu havrana. Patřím mezi volavky a jsem velký jako vrána. Mám šedé peří, které je na hřbetě a temenu hlavy černé. Nohy mám žluté ale krátké. Vyskytuji se na skoro na všech kontinentech. Jsem zpěvavý pták. Jsem-li sameček, mám zářivě žluté peří, ale ocas a křídla jsou černé. Jsem tažní pták a odlétám už počátkem září. Hnízdím v listnatých lesích a sadech. Chutná mi hmyz, pavouci i měkkýši. Občas si dám dužnaté plody, např. vinnou révu a třešně. Jsem velký brodivý pták. Krásně klapu zobákem. Hnízdo si stavím na střechách domů, komínech a sloupech. Živím se drobnými savci, např. hraboši, hmyzem a žábami. Jsem chráněným druhem a říká se, že nosím děti. Jsem tažný pták. Jsem vodní savec. Stavím si nory v březích. Dobře plavu a potápím se pod vodní hladinu, abych našel potravu. Nejčastěji lovím malé ryby, ale pochutnám si i na rostlinách. Při plavání používám ocas jako kormidlo. Nejsem původní druh, pocházím ze Severní Ameriky. Jsem savec. Vyskytuji se v Evropě a v Asii, hlavně v okolí rybníků. Umím létat a lovím při letu hmyz nad vodní hladinou. Někdy o ni škrtnu ocasní blánou. V zimě se ukrývám v jeskyních a sklepech. V létě žijeme v koloniích, ale zimujeme jednotlivě. 69

70 PŘÍLOHA K PRACOVNÍMU LISTU NOVÝ RYBNÍK ŽIVOČICHOVÉ KACHNA LABUŤ BUKAČ MOTÁK POTÁPKA LEDŇÁČEK KRAKOŠ ŽLUVA ČÁP VYDRA ONDATRA NETOPÝR RAK 70

71 PRACOVNÍ LIST Č. NOVÝ RYBNÍK ROSTLINY V prvním sloupci tabulky najdeš popis rostlin, se kterými se můžeš setkat u Nového rybníka. Do příslušného okýnka druhého sloupce napiš název rostliny a nalep její fotografii, kterou vystřihneš z přílohy tohoto pracovního listu. Pokud jsi danou rostlinu spatřil, vybarvi kolem jejího obrázku rámeček. Jsem vytrvalá vodní rostlina a vyhovují mi stojaté a pomalu tekoucí vody. Mám ráda sluníčko, proto mě najdeš na slunečných stanovištích. Můj květ, který má žlutou barvu, a listy plavou na hladině. Kvetu od května do srpna. Nevadí mi znečištěné vody. Rostu na bažinatých loukách a v okolí tůní, jezer a rybníků. Jsem vzácný druh, který se v ČR hojněji vyskytuje pouze v jižních Čechách. Květy mám seskupeny do hustých válcovitých hroznů. Můj název obsahuje trochu upravená tato slova: vrba, kytka, květ. A dvě z nich vytvoří slovo složené. Jsem masožravá rostlina. Nemusíte se bát. Živím se hmyzem, který lákám jasně červenou barvou a nasládlou a hlavně lepkavou látkou. Polapený hmyz pak rozpustím. Daří se mi na mokřadech, v rašeliništích a močálech. Jsem víceletá rostlina a mohu se dožívat i padesáti let. 71

72 Jsem velmi vzácná jedlá houba. Patřím mezi tzv. praváky. Rostu v dubinách a nacházím se i na hrázích rybníků. Můj klobouk je nejčastěji tmavě hnědý, rourky mám zpočátku bílé, později žlutavé a třeň světle hnědou. Říká se mi černohlávek, čerňák, černý dubák, ale také bronzák. Kvetu od května do července. Daří se mi na zamokřených březích vod a v rákosinách. Jsem vytrvalá rostlina vysoká cm. Rostu jednotlivě i v řídkých trsech. Mé korunní lístky jsou bílé. Můj název ukrývá dvě slova: pták a bahno. Jsem mohutný listnatý strom. Dorůstám výšky až 45 m. Daří se mi i na vlhkých hlinitých půdách. Mám hluboké kořeny a jsem odolný proti větru. Rostu velmi pomalu, ale jsem dlouhověký. Mohu se dožít až let. Mým plodem je žalud. Jsem ohroženým druhem byliny, proto jsem zákonem chráněný. Jsem poměrně vysoký. Měřím 20 až 60 cm. Lodyhu mám zakončenu květenstvím. Je válcovité, dlouhé až 17 cm a může být tvořeno až padesáti květy. Ty mají nejčastěji nachovou barvu. Jsem jednoletá dřevokazná houba a mé mladé plodnice jsou jedlé. Vytvářím vějířovité plodnice, které bokem přirůstají ke dřevu. Většinou jich vyrůstá několik nad sebou. Mohou vytvořit trsy velké až jeden metr. Jejich barva je žlutooranžová. 72

73 PŘÍLOHA K PRACOVNÍMU LISTU NOVÝ RYBNÍK ROSTLINY STULÍK VRBINA ROSNATKA HŘIB PTAČINEC DUB PRSTNATEC SÍROVEC 73

74 PRACOVNÍ LIST Č. ŘEKA LUŽNICE Pracuj s mapou. Můžeš zadané úkoly vypracovat sám/sama, ve dvojicích nebo ve skupinách. 1. Napiš název státu, na jehož území pramení řeka Lužnice. 2. Jak dlouhý je tok řeky Lužnice. 3. Doplň názvy měst, kterými řeka Lužnice protéká na českém území. Č V _ V _ N L S _ S _ Ú _ T B _ 4. Jaký materiál byl přepravován voroplavbou po Lužnici? Popiš způsob jeho přepravy. 5. Který panovník stanovil pravidla pro splavnění řeky Lužnice? 6. K čemu sloužily kamenné desky s železnými kruhy zabudované na pravém břehu Lužnice pod restaurací Paluba? 7. Jak se nazývají potoky, které se v Soběslavi vlévají do řeky Lužnice? POTOK POTOK 74

75 8. Na volné linky postupně doplň: a) názvy obcí, podle kterých dostaly potoky své jméno b) název další obce, kterou potoky protékají c) název dvou rybníků, kterými potoky protékají nebo je napájí d) místa, kde se potoky vlévají do Lužnice 9. Jeden z potoků napájí rybník s ostrůvkem, na kterém je postaven krásný zámek. a) Jak se tento zámek nazývá? b) Napiš alespoň dvě pohádky, které se na tomto zámku nebo v jeho okolí natáčely. 10. Zaznamenej svůj vodácký zážitek. MŮJ VODÁCKÝ DENÍK Z ŘEKY LUŽNICE A ČERNOVICKÉHO POTOKA Začátek plavby: Konec plavby: Plavidlo: Posádka: Má funkce v posádce: Délka sjížděného úseku: Na sjíždění řeky se mi líbilo: Byl(a) jsem něčím zklamán(a): 11. SLOHOVÝ ÚKOL: Napiš o svém vodáckém zážitku vypravování. 75

76 6. 2 Pověsti a příběhy soběslavské Každá obec má své pověsti a příběhy. Některé z nich jsem, pokud není uvedeno jinak, převyprávěla, některé zkrátila a některé naopak doplnila o další informace. Přeji všem příjemné zážitky při čtení a při povídání o přečtených pověstech a příbězích. Markéta Turková 1. úkol Každé knížce sluší hezká obálka. Namaluj pověstem titulní stranu. 2. úkol Pověstem a příběhům chybí ilustrace. Jistě už víš, jaký je tvůj další úkol. 3. úkol Staň se na chvíli spisovatelem. Vymysli a napiš pověst, která se mohla odehrát v Soběslavi. Můžeš také vyprávět příběh, který se skutečně v Soběslavi stal. Nezapomeň ke své pověsti doplnit ilustraci. 4. úkol Vyber si jednu pověst a vytvoř z ní komiks. 5. úkol Vyber si jednu pověst a vytvoř leporelo. 6. úkol Vyber si jednu postavu z pověsti nebo příběhu a napiš jí dopis. 7. úkol Pokud se ti některá pověst nebo některý příběh nelíbil, můžeš ho převyprávět a změnit konec. 8. úkol 1. července roku 2008 byl v Soběslavi objeven poklad. Při budování nového koryta Černovického potoka bylo nalezeno 1070 stříbrných mincí z počátku třicetileté války o celkové hmotnosti dva a půl kilogramu. Mince pocházejí z mnoha míst Evropy. Byly zřejmě zakopány v nějakém látkovém nebo koženém váčku, který se časem rozpadl. Zamysli se, kdo mohl mince vlastnit, proč je ukryl pod zemí a proč si je nevyzvedl a napiš o tom příběh. 76

77 SOBĚSLAV Jedna z nejznámějších místních pověstí vypráví příběh o původu názvu města. Kdysi na levém břehu Černovického potoka, v místech zvaném Pršín, stávala malá kaplička se zvonicí. Krajina byla pustá, plná močálů a dotěrného hmyzu. Tímto nehostinným a od civilizace vzdáleným krajem projížděl zámožný pán, snad kníže nebo sám panovník. Vedle kapličky se zastavil, aby si oddechl a načerpal síly před další cestou. U ní stál starý poustevník a vytrvale zvonil na zvon. Vypadalo to, jako kdyby svolával lidi. Ale nikdo nepřicházel. Pán poustevníka chvíli pozoroval a pak se konečně zeptal: Komu tady zvoníš, poustevníku? Nezvoním, slavím, odvětil stařec. Pán zase chvíli stál a naslouchal malému zvonu. A komu tady slavíš? zeptal se ještě jednou pán. Sobě slavím! majestátně odpověděl poustevník. A stařec dál zvonil a zvonil. Zámožný pán, ohromený vírou a odhodláním starce, který žil v kraji sám, založil při soutoku Lužnice a Černovického potoka osadu, kterou nazval Soběslav. 7 77

78 NEVĚRNÝ HLÁSNÝ Když byl věžným, nebo chcete-li hlásným, jistý pan Antonín, stala se tato příhoda. Panu Antonínovi se líbily mladé slečny. Líbily se mu tolik, že často zapomínal, že je ženatý a že už doma jednu ženu má. Nebyla moc pohledná, ale uměla pivo pít lépe, než kdejaký chlap. Každý večer zašla do hospody a už od dveří na hostinského volala, aby se vůbec neobtěžoval s půllitry a pivo jí nosil v tupláku. Obvykle jich vypila sedm, ale mnohdy jich bylo i víc. Přesto se nikdy neopila a na věž se vracela s dobrou náladou a pevným krokem. Nutno říci, že se nejen hlásnému Antonínovi líbila děvčata, ale také, že se pan Antonín líbil děvčatům. Slovo dalo slovo a pan Antonín se scházel s dívkami v lukách jihovýchodně od města, kde se říkalo Na Špulíři. Dnes v těch místech stojí podnik Lada. Stávalo se tedy často, že děvčata, když šla kolem věže, volávala: Na Špulíř, na Špulíř! A za chvíli, jen jak mohl, se Antonín vytratil z věže a rychle za děvčaty. Lidé si toho brzy všimli a malí kluci z legrace Antonína provokovali voláním - na Špulíř. To nemohlo uniknout ani manželce hlásného. Ptala se ho proto, proč na něho všichni tak pokřikují. To je proto, odpověděl jí Antonín, že jim mé troubení připomíná volání Ta ta tá, na Špulíř. A žena hlásného? Ta vysvětlení svého muže uvěřila. Poznámka: Pozemkům se říkalo Na Špulíři podle jména majitelů, významné šlechtické rodiny Špulířů z Jiter. Špulíř je také označení pro nástroj určený k vrtání velkých a mělkých děr. 78

79 PŮJČENÁ KLEC Po záletném Antonínovi vykonával službu hlásného pan Ferdinand. Ten byl chovatelem zpěvného ptactva. Jednou rychle potřeboval klec a tak si jednu půjčil od svého přítele ševce Křemena. Na chvíli, než vyrobím novou, sliboval Ferdinand. Na svůj slib ale zapomněl a ne a ne klec vrátit. Švec Křemen trpělivě čekal. Jednoho dne mu však trpělivost došla. Poslal svého učedníka se vzkazem, aby mu hlásný jeho klec okamžitě vrátil. To Ferdinanda velice rozčílilo, i když byl jeho přítel v právu. Vyslechl si vzkaz, zmizel ve věži a chvíli se nedělo nic. Najednou ale začal zvonit umíráček a ze zvonice se ozývalo Ferdinandovo volání: Křemen švec, Křemen švec. Takové zvonění nešlo přeslechnout. Teď se rozčílil zase švec. Vyběhl ze svého domu a utíkal na náměstí. Tam se postavil pod věž a nešetřil nadávkami. Ferdinand přestal zvonit, vyklonil se z věže a oplácel Křemenovi nadávkami stejně jadrnými. Uspořádali tak divadlo pro celé město. Jestli nakonec Ferdinand Křemenovi klec vrátil, to dnes už nikdo neví. Ví se ale, že se večer oba sešli v hospodě U Beránků a brzy se na sebe přestali hněvat. K ránu opouštěli hospodu opilí, ale v pevném objetí a ujišťovali se o svém vzájemném přátelství. 79

80 SOBĚSLAVSKÝ PRANÝŘ Pranýř bylo zajímavé místo, které ale nahánělo strach a budilo respekt. Většinou byl pranýř umístěn na náměstí, aby na něj bylo dobře vidět. Bylo to totiž místo, kde byli provinilci vystavováni veřejné potupě. Ukradl jsi něco? Šup s tebou na pranýř. Ošidil jsi svého zákazníka? Šup s tebou na pranýř. Odvedl jsi nepoctivé dílo? Šup s tebou na pranýř. I vy, hádavé ženy, mějte se na pozoru, abyste neskončily na pranýři. I Soběslav měla svůj pranýř. Nebyl to sloup, nebyla to klec, ale dřevěný osel. I stalo se, že se soběslavská mládež vracela v noci z hospody. Všichni byli veselí a neměli o rozpustilé nápady nouzi. A od nápadu není daleko k činům. Posilněni pivem přinesli dřevěného osla před dům pana primátora. Postavili ho na zadní nohy a hlavu mu strčili do primátorova okna. Ráno z toho bylo veliké pozdvižení. Jednalo se přece o urážku úřadu. Nastalo vyšetřování, ale viníka se nepodařilo najít. Primátor dobře věděl, že se mu mládenci smějí za zády. To ho rozčílilo ještě víc. Když nenašel viníka, obrátil svůj hněv proti hlásnému. Obvinil ho, že v noci během své služby spal a nehlídal. Jestli hlásný skutečně spal a nic neviděl, nebo jestli viníka znal, ale neprozradil ho, to už se dneska nedovíme. 80

81 STRAŠIDLO ZE SOBĚSLAVSKÉ VĚŽE Také soběslavská věž má své strašidlo. Bohužel smutný příběh, který se k této pověsti váže, je pravdivý. Jihovýchodním směrem nedaleko od Veselí nad Lužnicí leží vesnice Hamr. Ta kdysi patřila šlechtici Leopoldu Jakubu Gepardovi. Byl to zlý člověk, který své pověsti nevyzpytatelného a krutého násilníka nezůstal nic dlužen. O jeho výtržnostech a zlých činech se vyprávělo i daleko za hranicemi jeho panství. Před jeho zvrácenými nápady nebyl nikdo v bezpečí. Na jedno podzimní odpoledne nikdy nezapomene mlynářův malý synek. Právě nesl svému otci ve džbánku pivo. Když procházel kolem Gepardova sídla, ozval se náhle z okna výstřel. Kulka zasáhla chlapce do ruky, ve které nesl džbán. Poraněná ruka mu musela být amputována. Takových činů měl šlechtic na svém kontě hodně. Nikdy ale nebyl za žádný z nich potrestán. Vždy si dokázal spravedlnost koupit. I na něho ale jednou došlo. Stalo se to 15. května Jeden místní zchudlý šlechtic byl v hostinci v Meziměstí odmítnut dvěma ženami, které provázely pražského kupce. To ho velmi rozčílilo a vše sdělil svému příteli Gepardovi. Ten neváhal a vypravil se do hostince zjednat nápravu. Hostinská dobře odhadla situaci a své hosty ukryla. Bohužel ale právě vešli do hostince tři soběslavští občané, kteří se vraceli z trhu ve Veselí. Pozdě si uvědomili nebezpečí, které jim hrozilo od zlostného šlechtice. Pokusili se o útěk, ale bylo již pozdě. Na ulici byli dostiženi a soběslavský občan Ondřej Hazuka byl Gepardem ubit k smrti. Zůstalo po něm několik nezaopatřených dětí. Od té doby se jeho duch často zjevoval na věži a hrozil směrem k Hamru. Spravedlnost nakonec zlého pána dostihla. Byl odsouzen k trestu smrti stětím. Tento trest mu byl císařem Karlem VI. změněn na doživotí. Zemřel bídně v Daliborce roku Duše zemřelého Ondřeje Hazuky však nadále bloudí po ochozu soběslavské věže, hrozí směrem k Hamru a hledá spravedlnost za všechny zločiny Leopolda Jakuba Geparda. 81

82 O SUCHÉM VODNÍKOVI Na konci Soběslavi, na veselském předměstí, stával Suchý mlýn. Nepojmenovali ho snad proto, že by měl nedostatek vody a nemohl mlít. Nebýval na suchu, naopak vody měl více než dost, ale postavil ho roku 1552 Matěj Suchý. A i když ho již po dvou letech prodal Kašparu Žemličkovi, stavení se i nadále říkalo Suchý mlýn. A právě v tůni u Suchého mlýna žil vodník. Sedával na vrbě nedaleko mlýnského kola a spokojeně poslouchal klapot jeho lopatek. Nikdy nikomu neublížil, ale děti se ho bály a dospělí ho měli v úctě. Vždyť to nebyl obyčejný vodník. Měl totiž zvláštní fráček. Nikdy mu nekapalo ze šosu. Inu Suchý mlýn suchý vodník. Když Suchý mlýn zanikl, zdálo se, že se vodník odstěhoval z města. Ale po nějakém čase byl viděn u Zárubova mlýna, později u mlýna Brousek a také u Modlíku. Ne a ne si zvyknout na jiné bydlení. Jako by se mu stýskalo po Suchém mlýně a jako by se mu jinde nelíbilo. Najednou si Soběslavští uvědomili, že už ho nějaký čas neviděli. Týdny se změnily v měsíce a měsíce v roky. Uplynulo několik let. Lidé se smířili s tím, že se suchý vodník z města odstěhoval. Najednou se ale objevil. Bylo to jenom na chvíli, ale všichni ho rádi viděli a usmívali se na něho jako na dobrého známého, který je potěšil svou návštěvou. Konala se právě Výstava jižních Čech. Vodník sedával u pavilonu rybářství a hlídal ho. Ještě ale před koncem výstavy zmizel. Od té doby ho již nikdo nespatřil. Rybáři ale tvrdí, že u rybníka Nadýmač je někdy slyšet: Bre ke ke. Že by se suchý vodník přece jenom neodstěhoval? 82

83 JAK KRAJÁNEK ZACHRÁNIL SOBĚSLAVSKÉ MLYNÁŘE Soběslavské mlynáře postihlo trápení. Vždycky o půlnoci se v některém mlýně začaly ozývat podivné zvuky. Vypadalo to, jako by někdo chodil po půdě a plakal. Vzlykání bylo tak dojemné, až se obyvatelům mlýna soucitem svírala srdce. Žádný z nich si nebyl jistý, kdy se strašidlo objeví právě v jeho mlýně. Když mlýn navštívilo, byl chvíli klid, ale když obešlo ostatní mlýny, vždycky se vrátilo. Skoro to vypadalo, jako by se snažilo, aby na něj mlynáři nezapomněli. A také že nezapomněli. Ani nemohli. Bylo jim neznámého strašidla líto, ale také chtěli mít klid. Nevěděli, jak se ho zbavit. Až jednou. Jednou přišel do Soběslavi krajánek Eda. Kdo to byl krajánek? Krajánek byl mlynářský tovaryš, který chodil od mlýna k mlýnu a vždy nějakou dobu ve mlýně pracoval. Na svém putování se setkal s mnohými mlynáři a slyšel mnoho historek. Když se mu soběslavští svěřili se svým trápením, vzpomněl si, že stejný příběh mu vyprávěli i mlynáři na Nežárce a na Vltavě. Prý kdysi jeden mlynář usmrtil mladou dívku. Nikdy ale jeho čin nebyl odhalen a on zůstal nepotrestán. Proto duch mladé dívky bloudí po mlýnech, straší mlynáře a doufá, že bude viník usvědčen. Kromě příběhu znal krajánek i radu. Pokud má mlynář čisté svědomí a jeho ruce neumazala krev nevinné dívky, musí, až zase ve svém mlýně uslyší strašidlo, vylézt o půlnoci na půdu a sfouknout ze své dlaně čerstvě umletou mouku. Přízrak mladé dívky zmizí a už se nikdy nevrátí. Půjde dál hledat svého vraha. Všichni soběslavští mlynáři se řídili krajánkovou radou. Po nějakém čase byl v soběslavských mlýnech klid a strašidlo se již nikdy nevrátilo. Vrátil se ale do Soběslavi krajánek Eda. Všichni mlynáři ho rádi viděli, vždyť jim tak dobře poradil. Krajánek si s sebou přinesl novou historku. Byla o mlynáři ze Šumavy, který si vzal život, protože jemu foukání mouky nebylo nic platné. Tak strašidlo našlo skutečného viníka a dávný zločin byl po zásluze potrestán. 83

84 OBYČEJNÉ BLÁTO Kdysi, před dávnými časy, bylo to někdy na podzim, pásl nedaleko Soběslavi pasáček několik oveček. Sluníčko se schovávalo za tmavými mraky a nevypadalo, že by chtělo vykouknout a poslat pasáčkovi trochu tepla. Copak ovečkám, těm bylo hej. Ty hřál hustý kožíšek, ale mládenečkovi bylo zima. Choulil se do svého chatrného kabátku a těšil se domů. Také si uvědomil, že od oběda nic nejedl a že mu hlady kručí v břiše. Rozhodl se rozdělat ohníček a zabít tak dvě mouchy jednou ranou. Zahřeje se a ještě si na ohníčku upeče jablka, které si cestou natrhl. Věděl, že musí dávat pozor, aby se oheň nerozšířil do lesa. Přinesl proto z nedaleké strouhy kusy suchého bláta a obložil jimi hromádku klacíků, které urovnal do hraničky a zapálil. Jaké však bylo jeho překvapení, když bláto začalo hořet. A kdyby jen začalo hořet, ono hořelo lépe než dřevo. Marně se snažil vystrašený pasáček bláto uhasit. Nepřestalo hořet, dokud se neproměnilo na popel. Naštěstí se oheň nerozšířil do lesa. Vystrašený pasáček o své příhodě nemlčel. Ještě ten večer vše doma pověděl. Upovídané ženské rozšířily příhodu po kraji. Lidé začali topit suchým blátem. Všimli si také, že to není obyčejné bláto. Bylo černé a najít se dalo pouze na určitých místech. Těm místům pak lidé začali říkat blata. 84

85 SOBĚSLAVSKÁ ŠATLAVA Za doby, kdy Soběslavi vládli Rožmberkové, byla i v Soběslavi šatlava s mučírnou. Stávala u Bechyňské fortny. Zatímco ostatními branami a fortnami vstupovali lidé do města a vycházeli jimi ven, Bechyňské fortně se vyhýbali. Raději si cestu prodloužili a použili jiný vstup. Když se lávka u této fortny stářím zničila a zřítila do Černovického potoka, nikdo neměl potřebu ji opravit. Fortnu zamkli a zůstávala zavřená i přes den. Nikdo totiž nechtěl poslouchat zvuky a hlasy vycházející ze šatlavy. Křik mučených vězňů naháněl všem hrůzu. Aby se přiznali byli napínáni na skřipec, páleni nebo zavíráni do železné panny. Bolest mučených byla tak veliká, že se často přiznali i ke zločinům, které vůbec nespáchali. Naštěstí se Petr Vok z Rožmberka oženil a vzal si za ženu mladou moravskou šlechtičnu Kateřinu z Ludanic. Milé a jemné dívce se mučení nelíbilo. A tak na její prosbu Petr Vok mučírnu zrušil. Rád splnil každé přání své manželky. Šatlavu ponechal. Byla potřeba. Vždycky se najdou lidé, kteří se nechovají poctivě a ti právem patří do vězení. Bechyňská fortna byla odemčena, lávka opravena a lidi tudy opět začali procházet. 85

86 O POBLÁZNĚNÉM TOVARYŠOVI Příběh, který vám budu vyprávět, se stal někdy kolem roku Jeho hlavním hrdinou byl kovářský učedník Janek. Byl to milý hoch, který poslušně plnil všechny zadané úkoly a vynikal svojí zručností. Práce se železem mu šla náramně od ruky a svými výrobky pokaždé potěšil zákazníky. Často ho kovářský mistr chválil za jeho šikovnost. Až jednou Nikdo nevěděl, co se Jankovi přihodilo, ale najednou zmizel. Odešel od výhně uprostřed rozdělané práce a nikdo nevěděl proč. Také nikdo nevěděl, kam odešel. Po několika hodinách bylo jasno. Janek se ukryl do prázdné Hlásky. Jisté bylo, že se na tuto akci dobře přichystal, protože si do věže nanosil mnoho kamenů, kterými teď odháněl každého, kdo se ke věži jenom přiblížil. Zasáhl do hlavy i samotného pana rychtáře, který musel být ošetřen. Zdálo se, že na Janka budou muset zavolat rožmberské vojáky. Pak ale došlo učedníkovi kamení a vzdal se. Byl odveden do vězení. Tam již pobýval mladý zloděj. I Janek byl připoután ke stěně kobky řetězy. Ráno ale na všechny čekalo překvapení. Vězení bylo prázdné! Janek své pobláznění pouze předstíral, aby se dostal do vězení za svým kamarádem. Pro zručného kovářského tovaryše nebyly okovy a mříže žádnou překážkou. V Soběslavi oba výtečníky už nikdo nikdy neviděl, stejně jako ukradené groše. 86

87 KLUKOVSKÁ ODPLATA Pan Václav vykonával službu branného. Dlouhá léta měl na starosti Táborskou bránu. Byl to už starý muž a měl rád svůj klid. Vždycky se zlobil na kluky, kteří v blízkosti Táborské brány prováděli svoje lumpárny. Není proto divu, že jim často hlasitě lál a vyhrožoval výpraskem. Oni jemu zase na oplátku neřekli jinak než Morous. Jednou zrovna vrcholila bitva mezi kluky z města a partou kluků z předměstí. Právě se k sobě dostali velitelé obou skupin a rozhodně se nešetřili. V zápalu boje si nevšimli, že se perou přímo na mostě. To bylo něco pro Morouse. Celý v obličeji zrudl vztekem, popadl dlouhé dřevěné bidlo a strčil do zápasící dvojice. Oba nepřátelé se zřítili do studené vody. Okamžitě bylo po boji. Zmáčené kluky vylovili jejich kamarádi a z nepřátel se proměnili ve spojence. Měli totiž společného nepřítele a tím byl Morous. Jejich ponížení muselo být potrestáno. Pozorovali Morouse a vymýšleli pomstu. Netrvalo dlouho a vymysleli plán. Pan Václav vykonával svou službu zodpovědně. Měl ale takový zvyk. Večer vždycky vypil dva tupláky piva a pak chodil močit z mostu do hradního příkopu. Vždycky se ramenem opřel o dřevěný sloupek a vykonal svou potřebu. Jednou, když se zase opřel o sloupek, se ale ozvalo křupnutí. Naříznutý sloupek nevydřel váhu mužského těla, zlomil se a Morous se zřítil do hradního příkopu. Tak se lekl, že úplně přeslechl potlačovaný smích schovaných kluků. Netřeba dodávat, že si o nedobrovolné koupeli pana Václava brzy povídala celá Soběslav. 87

88 ZAKÁZANÁ LÁSKA Roku 1598 postihl Soběslav požár katastrofálního rozsahu. Shořelo 71 domů a mnoho dalších hospodářských, městských a církevních objektů. Příčina požáru nebyla oficiálně zjištěna. Soběslavští znali pravdu, ale neradi o ní mluvili. Katastrofu způsobila zakázaná láska. Soukenický tovaryš Ondřej miloval Kateřinu, dceru purkmistra Jindřicha Mirka Příbramského. I Kateřina milovala Ondřeje. Proto mladý muž sebral odvahu a přišel požádat o její ruku. Se zlou se ale potázal. Purkmistr na něho křičel, že takovému chudákovi svou dceru nedá, že mu jde stejně jenom o peníze. Ondřej se bránil, že Kateřinu doopravdy miluje a že nechce žádný majetek, že je poctivý a dokáže si na živobytí vydělat. Nic nepomohly ani prosby zoufalé Kateřiny. Purkmistr nechal Ondřeje vyhodit na náměstí a ještě mu uštědřil políček. Nešťastný a ponížený Ondřej se rozhodl pro pomstu. Druhý den zachvátil purkmistrův dům oheň. Chvíli se ho lidé pokoušeli hasit, ale marně. Oheň se rychle šířil a během několika okamžiků již nešlo o majetek, ale o lidské životy. Během několika hodin přišlo mnoho soběslavských občanů o své domovy. Neštěstí, které je postihlo bylo tak veliké, že ani nemohli plakat. Jenom dva lidé se usmívali. Odcházeli z města vyhořelou ulicí a drželi se za ruce. Byl to žhář Ondřej a krásná Kateřina. 88

89 MOROVÝ SLOUP Syn soběslavského primátora byl na smrt nemocen. Lékaři mu nedávali žádnou naději. Když v obrovských horečkách před očima svých rodičů ztrácel všechny síly a umíral, přišla do domu neznámá babička a poradila zoufalému otci, aby na náměstí postavil sochu Panny Marie. Měla být obrácena obličejem k domu pana primátora. Syn měl hledět do její tváře a společně s otcem se měl modlit za uzdravení. Pán uposlechl rady a uprostřed náměstí vedle kašny postavil sochu Panny Marie, která hleděla směrem k dnešnímu Smrčkovu domu. Z posledních sil, za pomoci svého otce, chlapec pohlédl z okna. Ještě téhož dne se mu ulevilo, horkost ustoupila a ze tři dny byl schopen postavit se na vlastní nohy. Hoch se opravdu uzdravil. Jako zázrakem se kolem náměstí uzdravilo ještě několik dalších dětí. Všechny prý hleděly na Pannu Marii. Soběslavský primátor z vděčnosti za uzdravení svého syna a dalších dětí ve městě nechal postavit větší kamennou pozlacenou sochu, umístěnou na sloupu ozdobeném korintskou hlavicí. 8 89

90 ZUZANA VOJÍŘOVÁ V době Petra Voka z Rožmberka žil v Soběslavi mlynář, který měl na starosti Městský mlýn. Jmenoval se Zikmund, ale to není pro naše vyprávění vůbec důležité. Důležité je, že měl tento mlynář krásnou dceru Zuzanku. Byla nejen moc hezká, ale byla i hodná a milá. Celý den se usmívala a pro každého měla milé slovíčko. I stalo se, že se na náměstí potkala s Petrem Vokem, který se zde zastavil na své cestědo Prahy. Dobře věděla, jak vznešený pán před ní stojí, ale vůbec se neostýchala a směle odpovídala na jeho otázky. Po celou dobu rozhovoru se nepřestávala usmívat, jak bylo jejím zvykem. Když se loučili, byl to Petr Vok, který se uklonil prosté dívce a poděkoval jí za milou společnost. Celou cestu do Prahy na ni myslel a její obrázek nemohl vyhnat z hlavy ani později. Nutno říci, že se o to ani nesnažil. Už dlouho se necítil v přítomnosti mladé ženy tak dobře. Smutně si vzpomněl na svou manželku Kateřinu. I ona bývala kdysi veselá i ona se často usmívala a uměla ho pohladit milým slovem. Ty dny jsou ale dávno pryč. Churaví. A nejsmutnější je, že má nemocnou mysl. Je zasmušilá a svět ji přestal těšit. Petr Vok neodolal a na zpáteční cestě se opět zastavil v Soběslavi. Nečekal, jestli mu náhoda přivede Zuzanku do cesty. Rovnou se za ní vypravil do mlýna. Tam byli všichni velmi překvapeni. Taková vzácná návštěva! A překvapením nebyl konec. Petr Vok nabídl Zuzance, aby se stala členkou fraucimoru jeho manželky. Jaká čest pro prostou dívku. A tak ji za krátký čas odvezl otec na Rožmberské sídlo. Povídá se, že si Petr Vok Zuzanku velmi oblíbil. Trávili spolu mnoho času a na stárnoucím muži bylo vidět, jak mu přítomnost milé dívky prospívá. Když zemřela paní Kateřina, začala se Zuzanka starat o vladařovu domácnost. Petr Vok ji krátce před svou smrtí odměnil. Daroval Zuzance dům v Soběslavi, který si nechal opravit. Mnoho štěstí v něm ale Zuzanka nenašla. Po smrti Petra Voka se provdala za mladšího a hlavně nedobrého muže. Brzy se ukázalo, že mu záleží jenom na vzácných darech, které Zuzanka dostala od Petra Voka. I Zuzance postupně zmizel z tváře milý úsměv. Ke konci svého života se usmívala jenom tehdy, když se ve svých vzpomínkách vracela k milovanému Petru Vokovi. 90

91 6. 3 Pracovní listy s řešením PRACOVNÍ LISTY Ahoj děvčata a kluci, vítám Vás na začátku putování, poznávání a objevování Vašeho města. I když to tak úplný začátek není. Vzpomeňte si na naše vycházky v první třídě a na plnění úkolů ve druhé třídě, které si pro Vás připravilo strašidlo Doudlo. Čekají na Vás pracovní listy se zajímavými úkoly. Vypracované listy si budete ukládat do desek a tak si každý z Vás vytvoří svou knihu o Soběslavi. Doufám, že se dozvíte mnoho zajímavých věcí o svém městě. Nezapomeňte si pokaždé vybarvit název Soběslav. Jakou barvu zvolíte je na Vás. Hodně zábavy Vám přeje Markéta Turková Zde namalujte stavbu, která se Vám vybaví, když se řekne město SOBĚSLAV. 91

92 PRACOVNÍ LIST Č. SOBĚSLAVSKÁ VĚŽ Určitě jsi někdy skládal(a) puzzle. Na další straně najdeš obrázek večerní Soběslavi. Není ale vcelku. Jednotlivé části vystříhej, obrázek poskládej a nalep na tento list. 92 Soběslavská věž (foto Pavel Turek)

93 PRACOVNÍ LIST Č. SOBĚSLAVSKÝ MĚSTSKÝ ZNAK A PRAPOR Dokážeš podle popisu správně vybarvit soběslavský městský znak a prapor? MĚSTSKÝ ZNAK V modrém štítě se nacházejí dvě stříbrné kvádrové věže, každá s červenou valbovou střechou, ukončenou dvěma zlatými makovicemi a na přivrácené stěně se čtyřmi černými okny. Mezi věžemi je stříbrná kvádrovaná zeď se čtyřmi červeně krytými stínkami cimbuří, prázdnou bránou se zlatou vytaženou mříží. Z brány šikmo k okraji paty štítu vede dřevěný můstek. Nad zdí se vznáší stříbrný štítek s rožmberskou červenou růží se zlatým středem a zelenými kališními lístky

94 MĚSTSKÝ PRAPOR Prapor je tvořen sedmi vodorovnými pruhy střídavě modré a bílé barvy. Střední bílý pruh je čtyřikrát širší než ostatní a uprostřed obsahuje červenou růži se žlutým semeníkem a zelenými kališními lístky ZAJÍMAVOSTI Historicky prvním symbolem Soběslavi je městská pečeť. Z té se vyvinul znak. Nejstarší vyobrazení městského znaku se nachází na gruntovní knize z r Vzhled městského znaku vychází z existence Táborské brány, městského opevnění s příkopem a erbu rožmberského rodu. Starší znaky města Soběslav obsahují příkop naplněný vodou. Městský prapor je nejmladším symbolem Soběslavi. Prapor byl předán městu Václavem Klausem 18. prosince roku Na znaku z období socialismu najdeme místo žlutého semeníku pěticípou hvězdu a místo mostu srp s kladivem, ozubeným kolem a snopem obilí. 94

95 PRACOVNÍ LIST Č. PETR VOK Z ROŽMBERKA 1. Petr Vok svého tatínka vůbec nepoznal. Protože se dospělí neuměli dohodnout, byl malý Petr Vok na několik let oddělen i od maminky. Určitě mu bylo smutno. Zkus napsat pro malého Petříka pohádku, aby se mu lépe usínalo. Můžeš k ní nakreslit i ilustraci. 95

96 2. Zkus volně převyprávět do současné češtiny, co kronikář Václav Březan napsal o výuce Petra Voka. Dvorská cháska některá, když Petříčka tím tejrali, že jeho poddaný jej učiti bude, proto teskliv býti a plakati počal, jako by nějaká hanba mu tudy učiněna býti měla, že od svýho poddanýho veden, řízen a trestán bude. Ale od paní mateře a rad nařízených v kanceláři krumlovské z toho pěkně vyveden a spokojen, že mu to k žádné lehkosti neb nejmenší újmě nebude, než ku pochvale a poctivosti, mnoho mu příkladů ukázavše. 11 Někteří povýšení dvořané týrali malého Petříčka, protože nesouhlasili s tím, že by ho měl učit jeho poddaný, proto býval smutný a plakal, protože si myslel, že je to hanba, aby ho vedl a trestal jeho poddaný. Ale jeho maminka a moudří lidé z krumlovské kanceláře ho vyvedli z omylu, že mu to určitě neuškodí, že to nezlehčí jeho postavení, naopak, že to bude k jeho dobru a poctivosti. Uvedli mu mnoho podobných příkladů a Petřík byl spokojen. 3. Rožmberkové chovali zvířata, která považovali za erbovní. Jaké to bylo zvíře? Rožmberkové chovali medvědy, v heraldickém znaku používali dvojici medvědů jako štítonoše. 4. Jaké erbovní zvíře by sis zvolil(a) ty a proč? 5. Nakresli svůj erb a popiš ho. 96

97 PRACOVNÍ LIST Č. ŽIVOT PETRA VOKA Z ROŽMBERKA Pokus se seřadit události ze života Petra Voka z Rožmberka tak, aby na sebe správně navazovaly. Pořadí jednotlivých částí označ napsáním čísla na řádky. 6 Vedl vojsko, které se v Uhrách úspěšně střetlo s Turky. 4 Roku 1580 se oženil s mladou šlechtičnou Kateřinou z Ludanic, dědičkou velkého panství na Moravě. 9 Nechal odvézt rodinný stříbrný poklad Rožmberků do mincovny v Kutné Hoře a vyměnil jej za čerstvě vyražené mince, aby měl na žold pro pasovské vojáky. 10_ 6. listopadu 1611 zemřel poslední mužský potomek rodu Rožmberků. 2 Jan Aquarius Soběslavský byl Petrovým učitelem do roku Po smrti svého staršího bratra Viléma se stal vladařem nad rožmberským panstvím. 3 Podnikl velkou cestu po západní Evropě, na které se setkal s evropskými státníky a politiky. 7 Aby se zbavil dluhů, prodal Krumlovské panství císaři Rudolfovi II. 1 Nejmladší syn Jošta z Rožmberka a Anny z Rogendorfu se narodil 1. října Vladař se svým dvorem přesídlil do Třeboně, kterou pro své potřeby přestavěl. 97

98 PRACOVNÍ LIST Č. DETEKTIVNÍ ÚKOL POZOR! POZOR! ÚKOL PRO VŠECHNY ZVÍDAVÉ DETEKTIVY Bylo vyhlášeno pátrání po symbolu rodu Rožmberků na území města Soběslav. Najděte a zdokumentujte (zakreslete nebo vyfotografujte) rožmberské růže na soběslavských stavbách. Neúspěšnější detektiv bude odměněn. PŘÍJEMNÉ PÁTRÁNÍ Zábradlí na ochozu Hláska Portál u kostela sv. Víta soběslavské věže Rožmberský dům Kazatelna u kostela sv. Víta (všechna fota na této straně Pavel Turek) 98

99 PRACOVNÍ LIST Č. SOBĚSLAVSKÁ VĚŽ 5. Dlouho se nevědělo, jaká je skutečná výška soběslavské věže. Jaký údaj byl naměřen při opravě věže roku 1998? Skutečná výška od paty věže k vrcholu kříže je 68 m a 57 cm. 6. Kolik schodů vede na ochoz soběslavské věže? Mohl(a) bys spočítat, kolik schodů je kamenných a kolik dřevěných. Na ochoz věže vystoupíme po 168 schodech. 7. Nedílnou součástí věže jsou její zvony. d) Pojmenuj části zvonu. e) Vytvoř návrh obrázku nebo nápisu, který by měl zvonař umístit na zvon. f) Zamysli se a napiš, proč dříve byly zvony pro lidi důležité. Zvony varovaly před nebezpečím, povodní, ohněm, bouří, válkou, ohlašovaly počátek církevních svátků, oznamovaly narození i úmrtí, svolávaly k bohoslužbám. ČÁSTI ZVONU: 1. HLAVA, TĚLO - 2. koruna, 3. čepec, 4. rameno, 5. krk (plášť), 6. lem, 7. věnec, 8. ústa, 9. SRDCE, 10. věnec 8. Víme, že v makovici je ukryta schránka, která obsahuje informace o předchozích generacích. Nejprve vyber předměty, které bys chtěl(a) do schránky vložit ty. Potom vytvořte skupiny a domluvte se, které věci ze svých seznamů vyberete do společné schránky. Ta musí mít danou velikost. Použít můžete krabici od bot. Nakonec vytvořte konečný seznam vybraných předmětů. Ten můžete doplnit obrázky a fotografiemi. 99

100 MŮJ NÁVRH PLÁŠTĚ ZVONU 100

101 5. Na východní zdi, vlevo od hodin, je umístěn zvláštní předmět. Je pravidelný, jeho tvar připomíná kouli a zřetelně vystupuje z omítky. Kde se na věži vzal? Má jeho umístění na věži nějaký zvláštní význam? Zkus vybrat správnou odpověď a doplň zdůvodnění. e) Jedná se o kouli z děla, kterou nechal na věž vypálit Jan Žižka při dobývání města. Původní věž byla husity zbořena, nemohla se tedy v jejím zdivu dochovat dělová koule. f) Je to dělová koule, která byla vypálena na věž v době třicetileté války. Pokud by dělová koule narazila do zdiva věže, zeď by pobořila nebo prorazila. g) Je to jeden ze tří magických kamenů, které se nacházejí na území města. Kdo zná jejich polohu a postaví se na správné místo a ve správnou dobu, může čerpat jejich sílu. Bylo by to hezké vysvětlení, ale nevíme, kde jsou další dva kameny, proto nemůžeme tuto teorii ověřit. h) Je to kamenná značka, která označuje původní výšku věže před jejím zbořením husity. Symbolicky má tvar dělové koule. Je to nejpravděpodobnější vysvětlení. Kámen ve tvaru dělové koule má připomínat způsob používaný při dobývání měst. Kostelní věž (foto Pavel Turek) 7. Zkus najít na internetu, kolik dostali zaplaceno zedničtí mistři Beneš z Trhových Svinů a Burjan z Tábora za dostavbu opravované věže v roce Dostali: 220 kop grošů, 15 džberů žita, 2 džbery hrachu, 6 věrtelů piva a boch slámy 220 kop grošů: 220 x 60 = grošů; 15 džberů žita: 1 džber = 3 věrtele (někde 4 věrtele), žita: 3 x 15 x 23,4 = l; 2 džbery hrachu: 3 x 2 x 23,4 = 140,4 l; 6 věrtelů piva: 1 věrtel = 23,4 litru, 6 x 23,4 = 140,4 l; slámu; A TO CELÉ DĚLENO DVĚMA 101

102 PRACOVNÍ LIST Č. SOBĚSLAVSKÉ PAMÁTKY Napiš k fotografiím soběslavských památek jejich názvy. Smrčkův dům Blatské muzeum Kašna se sochou sv. Floriána Kostel sv. Víta Rožmberský dům - muzeum (všechna fota na této straně Pavel Turek) 102

103 Hřbitovní kostel sv. Marka Blatská architektura v Soběslavi Morový sloup Hrad se strážní věží Hláskou Kostel sv. Petra a Pavla Kino s prvky blatské architektury Kaple Panny Marie Bolestné (všechna fota na této straně Pavel Turek) 103

104 PRACOVNÍ LIST Č. SOBĚSLAVSKÉ SOCHY Napiš pod obrázky soběslavských soch jejich jména a vyhledej o ztvárněných postavách alespoň tři informace. JAN HUS - narodil se v Husinci u Prachatic - byl to kněz, pedagog, reformátor a kazatel - vyučoval na pražské univerzitě, byl rektorem - kázal v Betlémské kapli - katolická církev ho označila za kacíře - musel opustit Prahu, pobýval potom na Kozím hrádku a v Sezimově Ústí - byl odsouzen koncilem v Kostnici - 6. července 1415 byl upálen - knihy pro církev psal latinsky, pro lid česky - neznáme jeho přesnou podobu PANNA MARIA - byla matkou Ježíše Krista - její manžel se jmenoval Josef - archanděl Gabriel jí zvěstoval,že se stane matkou Božího syna - symbolizuje základní lidské pocity mateřství, lásku, radost, smutek - je-li zobrazena s malým dítětem Ježíškem, označuje se jako Madona - drží-li v náručí mrtvého syna, označuje se jako Pieta 104

105 SV. FLORIÁN - byl to první rakouský mučedník a svatý - když spěchal křesťanům na pomoc, byl zajat, mučen a odsouzen k smrti, přivázali mu na krk mlýnský kámen a hodili ho do řeky - je patronem profesí, které souvisejí s ohněm hasičů, hutníků, kominíků, pekařů - je znázorňován v oblečení římského vojáka s nádobou na hašení nebo hasící oheň SV. JAN NEPOMUCKÝ - narodil se kolem r v osadě Pomuk (později přejmenované na Nepomuk) - dostal se do sporu s čes. králem Václavem IV. - byl umučen a jeho tělo bylo svrženo do Vltavy - při exhumaci Janových ostatků byla nalezena tkáň, domněnka, že je to jazyk, ale je to mozková tkáň - byl svatořečen, patron Čech a Bavorska - mučedník zpovědního tajemství - patron při přírodních pohromách a povodních - jeho sochy jsou nejčastěji na mostech SV. JOSEF (vlevo) - byl manžel Panny Marie - byl povoláním tesař - několikrát se mu zjevil anděl a řekl mu, aby si vzal Marii, která čekala Ježíše, aby uprchl z Betléma do Egypta a že se může vrátit - patron manželů, rodin, mládeže, sirotků, řemeslníků, tesařů, umírajících a dalších 105 ( fota na tomto prac. listu Pavel Turek)

106 PRACOVNÍ LIST Č. ROŽMBERSKÝ DŮM Vytvořte si skupiny a společně si prohlédněte expozici muzea. Odpovědi na otázky z pracovního listu najdete mezi vystavenými předměty. JMÉNA ČLENŮ SKUPINY: 1. U vstupu do expozice muzea nás vítají dvě postavy. Koho představují? Petra Voka z Rožmberka a Zuzanu Vojířovou 2. Co označoval název FRAUCIMOR? FRAUCIMOR označoval skupinu společnic šlechtičny. 3. V přízemí jsou vystaveny modely zřícenin jihočeských hradů. Napište jejich názvy. ŠELMBERK, DÍVČÍ KÁMEN, HELFUNBURK, OSULE, VÍTKŮV KÁMEN 4. Schodiště zdobí obrazy s výjevy ze soběslavských dějin. Napište jméno jejich autora. malíř Josef Šimák 5. Dobře si obrazy prohlédněte. Na jednom je zachycen Petr Vok a za ním stojí mužská postava. Zřejmě se jedná o Václava Březana. Kdo to byl? Václav Březan byl archivář, knihovník a kronikář Rožmberků. 6. K jakému účelu sloužila gotická skříň, která byla původně umístěna v soběslavské věži? Tato skříň původně byla městskou pokladnicí. 7. Tři sochy zobrazují světce. Napište jejich jména. sv. Vojtěch, sv. Václav, sv. Petr 8. Co obsahuje vystavená listina s pečetěmi? Petr Vok z Rožmberka na této listině potvrzuje městská privilegia městu Soběslav a přidává některá nová. 9. Z kterého kostela pocházejí vystavené vitráže? Vitráže pocházejí z kostela sv. Marka. 106

107 10. Jak se jmenoval nejstarší historicky zaznamenaný příslušník rodu Rožmberků? Vítek I. z Prčice 11. Přepište text z trojstuhy Zpěváckého spolku Petr Vok. 1. stuha: Sobě slavme 2. stuha: a budou nám slaviti! 3. stuha: Petr Vok 12. Dobře si prohlédněte model zachycující město Soběslav v 17. století. Zkuste napsat alespoň tři příklady, jak se změnilo uspořádání města ve srovnání s jeho dnešní podobou. 11. Odkud byl přivezen vystavený krápník? Krápník pochází z Pacovy hory u Chýnova. 12. Napište název nerostu, který se vyskytuje v horninách středočeského plutonu a je vystaven pod číslem 3. Číslem 3 je označen křemen. 13. Který živočich je vystaven v zimní i letní podobě? Jeho srst je totiž v zimním a letním období výrazně jiná. lasice hranostaj 14. Prohlédněte si vystavené živočichy. Vyberte jednoho živočicha a napište, čím vás zaujal. 15. Doplňte údaje o přírodní památce Nový rybník. a) byla vyhlášena: b) byla přehlášena: c) výměra: 22, 45 ha d) charakteristika: rybník s plovoucími ostrůvky slatinné vegetace 16. V zahradě Rožmberského domu je umístěna železná socha. Kterého živočicha zobrazuje? Železná socha má podobu kočky. 107

108 PRACOVNÍ LIST Č. SMRČKŮV DŮM Vytvořte si skupiny a společně si prohlédněte expozici muzea. Odpovědi na otázky z pracovního listu najdete mezi vystavenými předměty. Až splníte všechny úkoly, můžete navštívit hernu v 1. patře. JMÉNA ČLENŮ SKUPINY: 1. Kam směřovala okna obytné místnosti ve stavení? Okna obytné místnosti směřovala na náves nebo do ulice. 2. Co byl MISNÍK a k čemu ho lidé používali? Misník je nábytek, spodní část skříňka s dveřmi, horní část police na vystavení nádobí. 3. Jak se nazývala nádoba, ve které nosili lidé vodu do stavení? PUTNA 4. Napište předměty, které lidé skladovali v truhlách. obilí, mouku, sušené ovoce, cennosti, zásoby plátna, svinuté oděvy 5. Jaké řemeslo provozoval Řehoř Smrčka, majitel tohoto domu, ve kterém je dnes muzeum? Řehoř Smrčka byl významný soukeník. 6. Kovář patřil mezi nejváženější obyvatele obce. Často totiž vykonával i jiná povolání. Jaká? Kovář působil také jako zvěrolékař a ranhojič. 7. Jak se nazývala nádoba určená na nošení pokrmů? SROSTLÍK - TROJÁK 8. Z čeho se dělaly BORKY a k čemu sloužily? Borky se dělaly z rašeliny a topilo se jimi. 9. Ve výklenku na schodišti je umístěna socha světice. Napiš její jméno. Sv. Anna učitelka 10. Z jakého materiálu se vyrábějí DOŠKY a ŠINDELE? DOŠKY jsou ze slámy, ŠINDELE jsou ze dřeva. 11. V jaké vesnici stojí blatský statek, jehož model je v muzeu vystaven? v Komárově 12. Jak se nazýval blatský svatební koláč, který mohl mít v průměru až půl metru a název dostal podle síta? ŘIČICE 13. Napište jméno známého blatského dudáka, jehož dudy jsou vystaveny. František Kopšík 108

109 14. Součástí blatského kroje jsou punčochy. Jakou barvu měly dámské a jakou pánské punčochy? Dámské punčochy jsou červené, pánské punčochy jsou modré. 15. Kdo nosil na hlavě velké vyšívané pleny? Vyšívané pleny nosily vdané ženy. 16. Jakou část oděvu označuje slovo FĚRTOCH? FĚRTOCH je zástěra. 17. Co je VÍNEK a proč se na něj přišívalo zrcátko? VÍNEK je pruh látky, který si ženy vázaly kolem hlavy. Celý ho pokrývala korálková výšivka. Zrcátko mělo svým leskem odhánět zlé síly. 18. K obrázkům předmětů napište jejich názvy. kolovrátek díže na chlebové těsto s poklopem nůše ošatka KOLOVRÁTEK DÍŽE NŮŠE OŠATKA 109

110 PRACOVNÍ LIST Č. OKRAŠLOVACÍ SPOLEK 1. Od roku 1906 do roku 1948 působil v Soběslavi Okrašlovací spolek, který se snažil učinit Soběslav krásnější. Staral se o pořádek, sázel stromy, pořizoval lavičky a také vybudoval několik zajímavých staveb. Napiš pod obrázky jejich názvy. Muchomůrka nad Novým rybníkem Pavilón (altán) u Nového rybníka 2. Zamysli se, co by se dalo zlepšit, aby byla Soběslav krásnější. Své návrhy si poznamenej a prodiskutuj je s ostatními. O zajímavé nápady se můžete podělit se zastupiteli obce. Labutí hnízdo (pův. na Černovickém potoce) ( fota na této straně Pavel Turek) 110

111 PRACOVNÍ LIST Č. NOVÝ RYBNÍK ŽIVOČICHOVÉ V prvním sloupci tabulky najdeš popis živočichů, se kterými se můžeš setkat u Nového rybníka. Do příslušného okýnka druhého sloupce napiš název živočicha a nalep jeho fotografii, kterou vystřihneš z přílohy tohoto pracovního listu. Pokud jsi daného živočicha spatřil, vybarvi kolem jeho obrázku rámeček. Jsem pták, který se vyskytuje na území celé Evropy, Asie a Severní Ameriky. Hledám si potravu ve vodě i na souši. Jsem-li samička, mám hnědočerné ochranné zbarvení. Jsem-li sameček, je mé zbarvení výraznější. Nejvýraznější je zeleně lesklé zbarvení hlavy a krku a modrobílý pás na křídlech. Jsem sladkovodní korýš. Žiji v tekoucí vodě a jsem velmi citlivý na její znečištění. Mé tělo se skládá ze srostlé hlavohrudi a článkovaného zadečku. Mám tělo chráněné krunýřem. Oči mám umístěny na pohyblivých stopkách. Dejte si pozor na má klepeta, která jsou zespodu červená. Jsem lasicovitá šelma. Mám protáhlé a štíhlé tělo. Končetiny mám sice krátké, ale zakončené plovacími blánami. Jsem skvělý plavec i potápěč. Chutnají mi především ryby, ale nepohrdnu ani měkkýši nebo obojživelníky. Mé jméno patří mezi vyjmenovaná slova a znáte mě z Večerníčku. kachna divoká rak říční vydra říční 111

112 Patřím mezi největší ptáky v Česku. Mé tělo je pokryto bílým peřím. Mám obloukovitě zahnutý štíhlý krk, což vypadá velmi elegantně. Má mláďata mají nejprve šedobílé prachové peří, později hnědočerné peří. Živím se rostlinnou potravou. Jsem brodivý pták. Žiji velmi skrytě. Jsem-li ohrožen, umím se skvěle schovat. Pěkně se narovnám, natáhnu krk, zobák namířím přímo vzhůru a splynu tak s rákosím. Připomínám volavku. Mou potravou jsou ryby a obojživelníci. Pozor, jsem chráněný. Jsem dravec. Létám nízko nad terénem. Hnízdím v rákosových porostech v blízkosti vody. Lovím drobné hlodavce, ryby a ptáky. Nikdy ale nelovím ve vzduchu. Jsem tažný druh. Snadno podle zbarvení rozeznáte, jestli jsem samička nebo sameček. Jsem středně velký vodní pták. Hnízdím v rákosí u hlubších vod. Živím se drobnými rybami, pro které se potápím pod vodu. Pod vodou vydržím až 3 minuty. Poznáte mě podle tmavé chocholky na hlavě. Jsem rád, že už mé peří nepoužíváte jako ozdobu. Jsem výrazně zbarvený pták. Bříško mám oranžové a ostatní peříčka modrá. Pro své zbarvení jsem nazýván Létající drahokam. Živím se malými rybičkami, které lovím střemhlavým letem pod vodou. Hnízdím v norách ve strmých březích vod. labuť velká bukač velký moták pochop potápka roháč ledňáček říční 112

113 Mé jméno připomíná řeč žab, ale nekvákám. Můj hlas je podobný spíše hlasu havrana. Patřím mezi volavky a jsem velký jako vrána. Mám šedé peří, které je na hřbetě a temenu hlavy černé. Nohy mám žluté ale krátké. Vyskytuji se na skoro na všech kontinentech. Jsem zpěvavý pták. Jsem-li sameček, mám zářivě žluté peří, ale ocas a křídla jsou černé. Jsem tažní pták a odlétám už počátkem září. Hnízdím v listnatých lesích a sadech. Chutná mi hmyz, pavouci i měkkýši. Občas si dám dužnaté plody, např. vinnou révu a třešně. Jsem velký brodivý pták. Krásně klapu zobákem. Hnízdo si stavím na střechách domů, komínech a sloupech. Živím se drobnými savci, např. hraboši, hmyzem a žábami. Jsem chráněným druhem a říká se, že nosím děti. Jsem tažný pták. Jsem vodní savec. Stavím si nory v březích. Dobře plavu a potápím se pod vodní hladinu, abych našel potravu. Nejčastěji lovím malé ryby, ale pochutnám si i na rostlinách. Při plavání používám ocas jako kormidlo. Nejsem původní druh, pocházím ze Severní Ameriky. Jsem savec. Vyskytuji se v Evropě a v Asii, hlavně v okolí rybníků. Umím létat a lovím při letu hmyz nad vodní hladinou. Někdy o ni škrtnu ocasní blánou. V zimě se ukrývám v jeskyních a sklepech. V létě žijeme v koloniích, ale zimujeme jednotlivě. čáp kvakoš noční žluva hajní ondatra pižmová netopýr vodní bílý 113

114 PRACOVNÍ LIST Č. NOVÝ RYBNÍK ROSTLINY V prvním sloupci tabulky najdeš popis rostlin, se kterými se můžeš setkat u Nového rybníka. Do příslušného okýnka druhého sloupce napiš název rostliny a nalep její fotografii, kterou vystřihneš z přílohy tohoto pracovního listu. Pokud jsi danou rostlinu spatřil, vybarvi kolem jejího obrázku rámeček. Jsem vytrvalá vodní rostlina a vyhovují mi stojaté a pomalu tekoucí vody. Mám ráda sluníčko, proto mě najdeš na slunečných stanovištích. Můj květ, který má žlutou barvu, a listy plavou na hladině. Kvetu od května do srpna. Nevadí mi znečištěné vody. Rostu na bažinatých loukách a v okolí tůní, jezer a rybníků. Jsem vzácný druh, který se v ČR hojněji vyskytuje pouze v jižních Čechách. Květy mám seskupeny do hustých válcovitých hroznů. Můj název obsahuje trochu upravená tato slova: vrba, kytka, květ. A dvě z nich vytvoří slovo složené. Jsem masožravá rostlina. Nemusíte se bát. Živím se hmyzem, který lákám jasně červenou barvou a nasládlou a hlavně lepkavou látkou. Polapený hmyz pak rozpustím. Daří se mi na mokřadech, v rašeliništích a močálech. Jsem víceletá rostlina a mohu se dožívat i padesáti let. stulík žlutý vrbina kytkokvětá rosnatka okrouhlolistá 114

115 Jsem velmi vzácná jedlá houba. Patřím mezi tzv. praváky. Rostu v dubinách a nacházím se i na hrázích rybníků. Můj klobouk je nejčastěji tmavě hnědý, rourky mám zpočátku bílé, později žlutavé a třeň světle hnědou. Říká se mi černohlávek, čerňák, černý dubák, ale také bronzák. Kvetu od května do července. Daří se mi na zamokřených březích vod a v rákosinách. Jsem vytrvalá rostlina vysoká cm. Rostu jednotlivě i v řídkých trsech. Mé korunní lístky jsou bílé. Můj název ukrývá dvě slova: pták a bahno. Jsem mohutný listnatý strom. Dorůstám výšky až 45 m. Daří se mi i na vlhkých hlinitých půdách. Mám hluboké kořeny a jsem odolný proti větru. Rostu velmi pomalu, ale jsem dlouhověký. Mohu se dožít až let. Mým plodem je žalud. Jsem ohroženým druhem byliny, proto jsem zákonem chráněný. Jsem poměrně vysoký. Měřím 20 až 60 cm. Lodyhu mám zakončenu květenstvím. Je válcovité, dlouhé až 17 cm a může být tvořeno až padesáti květy. Ty mají nejčastěji nachovou barvu. Jsem jednoletá dřevokazná houba a mé mladé plodnice jsou jedlé. Vytvářím vějířovité plodnice, které bokem přirůstají ke dřevu. Většinou jich vyrůstá několik nad sebou. Mohou vytvořit trsy velké až jeden metr. Jejich barva je žlutooranžová. hřib bronzový ptačinec bahenní dub letní prstnatec májový sírovec žlutooranžový 115

116 PRACOVNÍ LIST Č. ŘEKA LUŽNICE Pracuj s mapou. Můžeš zadané úkoly vypracovat sám/sama, ve dvojicích nebo ve skupinách. (Táborsko jih a střední Lužnice č. 76. Soubor turistických map 1 : , Klub českých turistů, Praha 1996) 11. Napiš název státu, na jehož území pramení řeka Lužnice. Pramení v Rakousku. 12. Jak dlouhý je tok řeky Lužnice. Tok Lužnice je dlouhý 208 kilometrů. 13. Doplň názvy měst, kterými řeka Lužnice protéká na českém území. ČESKÉ VELENICE VESELÍ NAD LUŽNICÍ SOBĚSLAV SEZIMOVO ÚSTÍ TÁBOR BECHYNĚ 14. Jaký materiál byl přepravován voroplavbou po Lužnici? Popiš způsob jeho přepravy. Voroplavbou se po Lužnici přepravovaly dřevěné klády, které byly svázány do voru. Vor měl několik částí, nejčastěji čtyři. První vor řídil celou skupinu, na druhém bylo zpětné veslo, třetí měl brzdu a na čtvrtém bylo kormidlo. 15. Který panovník stanovil pravidla pro splavnění řeky Lužnice? Karel IV. 16. K čemu sloužily kamenné desky s železnými kruhy zabudované na pravém břehu Lužnice pod restaurací Paluba? K železným kruhům se přivazovaly kotvící vory. 17. Jak se nazývají potoky, které se v Soběslavi vlévají do řeky Lužnice? ČERNOVICKÝ POTOK DÍRENSKÝ POTOK a) podle obce Černovice a) podle obce Dírná b) např. Předboř, Budislav, Tučapy, Dvorce b) např. Deštná, Samosoly, Přehořov c) např. Zámecký rybník, Pokoj, Zmrhal c) např. Volenský rybník, 2krát Zámecký d) u Domu dětí a mládeže, za silnicí E 55 d) pod Čejnovským jezem 116

117 18. Na volné linky postupně doplň: a) názvy obcí, podle kterých dostaly potoky své jméno b) název další obce, kterou potoky protékají c) název dvou rybníků, kterými potoky protékají nebo je napájí d) místa, kde se potoky vlévají do Lužnice 19. Jeden z potoků napájí rybník s ostrůvkem, na kterém je postaven krásný zámek. a) Jak se tento zámek nazývá? Červená Lhota b) Napiš co nejvíce pohádek, které se na tomto zámku nebo v jeho okolí natáčely. Zlatovláska, Procházka pohádkovou knížkou, Princezna na hrášku, O kráse a štěstí, O zatoulané princezně, Pan Tau 20. Zaznamenej svůj vodácký zážitek. MŮJ VODÁCKÝ DENÍK Z ŘEKY LUŽNICE A ČERNOVICKÉHO POTOKA Začátek plavby: Konec plavby: Plavidlo: Posádka: Má funkce v posádce: Délka sjížděného úseku: Na sjíždění řeky se mi líbilo: Byl(a) jsem něčím zklamán(a): 21. SLOHOVÝ ÚKOL: Napiš o svém vodáckém zážitku vypravování. 117

118 UKÁZKA ŽÁKOVSKÉ PRÁCE 118