Popelka Baletní fantazie o dvou dějstvích podle pohádky Charlese Perraulta

Transkript

1 Sergej Prokofjev ( ) Popelka Baletní fantazie o dvou dějstvích podle pohádky Charlese Perraulta CHOREOGRAFIE HUDEBNÍ NASTUDOVÁNÍ, DIRIGENT SCÉNA A KOSTÝMY PAUL CHALMER JAKUB KLECKER ANNA KONTEK Osoby a obsazení: POPELKA PRINC MACECHA DCERY MACECHY TENKÁ TLUSTÁ DOBRÁ VÍLA VÍLA JARA VÍLA LÉTA VÍLA PODZIMU VÍLA ZIMY UČITEL TANCE PŘÁTELÉ PRINCE KOBYLKY PARUKÁŘ KREJČÍ Chiara Lo Piparo / Ayuka Nitta / Michaela Vápeníková Po-Ju Lin / Macbeth Konstantin Kaněra / Koki Nishioka / Sergio Méndez Romero Olga Borisová-Pračiková / Petra Kováčová Zuzana Majvelderová / Barbora Šulcová Isabelle Ayers / Markéta Pospíšilová Olga Borisová-Pračiková / Markéta Pospíšilová Ayuka Nitta / Michaela Vápeníková Anna Knollová / Chiara Lo Piparo / Michaela Vápeníková Saki Kagawa / Petra Kováčová / Brígida Pereira Neves Mikino Karube / Chiara Lo Piparo Alessio Ciaccio / Rei Masatomi / Filip Staněk Giordano Bozza, Alessio Ciaccio, Jan Krejčíř, Rei Masatomi, Koki Nishioka, Sergio Méndez Romero, Filip Staněk, Vladimír Vašků Giordano Bozza, Alessio Ciaccio, Jan Krejčíř, Rei Masatomi, Koki Nishioka, Sergio Méndez Romero, Filip Staněk Michal Bublík / Peter Ondrka Vladimír Vašků / Rodion Zelenkov 1

2 SLUŽEBNÉ CEREMONIÁŘ OTEC HOSTÉ NA PLESE HVĚZDY MALÉ POPELKY Jana Kopecká, Klára Krejčířová, Kristína Moravčíková / Jana Zelenková Jiří Dvořák***/ Rodion Zelenkov Michal Bublík / Alessio Ciaccio / Rodion Zelenkov Isabelle Ayers, Saki Kagawa, Mikino Karube, Anna Knollová, Jana Kopecká, Petra Kováčová, Klára Krejčířová, Karolína Křížová,* Chiara Lo Piparo, Zuzana Majvelderová, Brígida Pereira Neves, Ayuka Nitta, Markéta Pospíšilová, Lucie Skálová, Barbora Šulcová, Michaela Vápeníková, Jana Zelenková, Michal Bublík, Alessio Ciaccio, Macbeth Konstantin Kaněra, Jan Krejčíř, Po-Ju Lin, Peter Ondrka, Patrick Ulman, Rodion Zelenkov Isabelle Ayers, Saki Kagawa, Mikino Karube, Anna Knollová, Jana Kopecká, Petra Kováčová, Klára Krejčířová, Zuzana Majvelderová, Kristína Moravčíková, Brígida Pereira Neves, Markéta Pospíšilová, Lucie Skálová, Barbora Šulcová, Jana Zelenková, Karolína Křížová* / Hana Madecká* / Radka Petrová* Isabella Bugday** / Klaudie Georgieva** / Sofie Rokoszová ** Asistentka choreografa Asistent výtvarnice kostýmů Repetitoři Tajemnice baletu Produkce Technický šéf Jevištní mistři Mistr osvětlení Mistr zvuku Mistrová vlásenkárny Mistrová garderoby Mistr rekvizit Šéf výpravy Małgorzata Chojnacka Emil Wysocki Igor Vejsada, Filip Veverka, Rodion Zelenkov Dana Muntágová Pavlína Macháčová Stanislav Muntág Jan Benek, Radim Duraj Radko Orenič Otakar Mlčoch Eva Celarková Růžena Mauerová Marek Kalík David Bazika Vedoucí umělecko-dekoračních dílen Barbora Macháčová Vedoucí výroby kostýmů Eva Janáková Scénické dekorace vyrobily umělecko-dekorační dílny NDM Technolog Martin Dušek, mistr čalounické dílny Petr Missig, mistr malířsko-kašérské dílny Jaroslav Macháč, mistr truhlářské dílny Radomír Maschke, mistr zámečnické dílny Jaroslav Kocourek, mistr zbrojířsko-šperkařské dílny Jaroslav Dovalil Dále účinkují studenti Janáčkovy konzervatoře a Gymnázia v Ostravě, členové baletního studia NDM a externisté Hraje orchestr opery NDM koncertní mistři Vladimír Liberda, Lucie Staňková Kostýmy a doplňky vyrobily krejčovny NDM Mistrová dámské krejčovny Iva Koplová, mistrová pánské krejčovny Jiřina Richtrová, modistka-dekoratérka Věra Siostrzonková * studenti Janáčkovy konzervatoře a Gymnázia v Ostravě ** členové baletního studia NDM *** externisté Premiéra 23. dubna 2015 v hodin v Divadle Antonína Dvořáka 2 3

3 Byl jednou jeden velmož a ten se podruhé oženil. Vzal si ženu, nad niž nebylo na světě nadutější a pyšnější. Měla dvě dcery a ty byly ve všem po ní. Muži zůstala po nebožce jediná dcera, laskavá a hodná, nikde byste takovou nenašli: byla po mamince, po nejhodnější ženě na světě... (Charles Perrault: Popelka aneb Skleněný střevíček, překlad František Hrubín) Kostýmní návrh Anny Kontek (Popelka) 4 5

4 DĚJ BALETU První dějství Popelka žije s nevlastní matkou a jejími dcerami, kterým musí posluhovat. Ty dvě si nenechají ujít žádnou příležitost, aby Popelku ponižovaly a dělaly jí naschvály. Ani macecha se k nevlastní dceři nechová lépe. Když přináší pozvání na zámecký ples, svým dcerám pozvánky s velkou slávou předá ale tu Popelčinu spálí v krbu. Nešťastná Popelka vzpomíná na své rodiče. Po mamince zdědila dobré srdce, proto (když jsou sestry a macecha pryč) laskavě pohostí žebračku, která se přišla do domu ohřát. Tajemná žebračka pak zázrakem vytáhne Popelčino pozvání k plesu z hořícího krbu. V domě brzy probíhají horečné přípravy na ples. Macecha kupuje vlastním dcerám nové šaty, šperky, zařídí jim učitele tance ale odstrkovaná Popelka může všemu jen přihlížet. Když macecha s dcerami odjede na zámek, Popelka sní o tom, že také smí jet na ples. Mezitím usne ale probudí ji návrat žebračky, kterou pohostila. Ta se promění v dobrou a krásnou vílu, jež spolu se svými pomocníky (jimiž jsou mimo jiné víly ročních období) přináší Popelce šaty a šperky na ples. Jedním z darů, jež dívka dostane, je i dýně, kterou víla promění v kočár, v němž Popelka odjíždí na zámek. Musí ale předtím své dobrodějce slíbit, že než odbije půlnoc, vrátí se z plesu domů. Princ je však odhodlaný svou vyvolenou najít stůj co stůj. Poté, co mu krásná tanečnice beze stopy zmizela, má jedinou možnost, jak ji vypátrat: najít dívku, jíž by padl ztracený střevíček. Je tak malý, že žádná dívka, která ho zkusí, jej neobuje. Princ ale vytrvá, pátrá všude a přichází i do domu macechy a jejích dcer. Ty se hned ženou zkoušet princův střevíček, žádné však nepadne. Popelka, kterou odstrčily stranou, se ale rozhodne vzít svůj osud do vlastních rukou. Ukazuje princi druhý střevíček, ten, který jí zůstal a mladý muž rychle pochopí, že jeho vyvolená stojí před ním. Princova a Popelčina láska dojde naplnění... Druhé dějství Na zámku zatím začal slavnostní ples. Tančí se valčík a jiné tance, chlapci se dvoří dívkám, všude je plno světla a hudby. Rozruch vzbudí přicházející macecha se svými nevychovanými dcerami, které se marně snaží ulovit prince. Vtom přijíždí kočár s krásnou neznámou dívkou. Ve chvíli, kdy princ cizinku poprvé spatří, je zasažen hlubokým citem a i Popelka (ano, tou krásnou neznámou je ona) pocítí ke galantnímu princi náklonnost. Od té chvíle mají oba oči jen jeden pro druhého, tančí spolu a nevnímají společnost kolem sebe. Princ se netají tím, že ho neznámá dívka okouzlila. Blíží se ale půlnoc a když odbije dvanáctá, Popelka v nastalém zmatku prchá z plesu. Nešťastnému princi zůstane jen střevíček, který dívka ztratila... Kostýmní návrh Anny Kontek (Princ) 6 7

5 POPELKA VE SVĚTĚ POHÁDEK Frontispis vydání Pohádek matky Husy z 19. století s portrétem Charlese Perraulta a ilustracemi k jednotlivým pohádkám (rytina) 8 Příběh pohádky o Popelce prochází dějinami více než tisíc let. Jedna z jeho nejstarších podob pochází z Číny, čímž se také vysvětluje jedno ze základních popelkovských témat: motiv drobounké nožky a střevíčku, který obuje jen ta jedna jediná, nejkrásnější a nejhodnější dívka Popelka. (Mimochodem, v některých starších verzích je popelkou nikoli dívka, ale chlapec.) Když na samém konci 17. století vydal francouzský spisovatel a politik Charles Perrault své Contes de ma mere l oye (Pohádky matky Husy, 1697), obsahovala jeho sbírka také příběh Cendrillon* ou La petite pantoufle de verre (Popelka aneb Skleněný střevíček). Od 18. století se pak po celém světě rozšířily další verze pohádky o ponižované skromné, krásné a pracovité dívce, jež je nakonec za své ctnosti odměněna a stane se princeznou. Více než sto let však čekala tato oblíbená hrdinka na své druhé, neméně slavné rodiče, bratry Grimmovy, kteří jí v roce 1812 ve své sbírce Kinder- und Hausmärchen (Pohádky) dali jméno Aschenputtel* (Popelka). V českém (ale i v německém či norském) prostředí patří k nestárnoucím filmovým hitům Tři oříšky pro Popelku režiséra Václava Vorlíčka, které vznikly na motivy pohádek Boženy Němcové O Popelce a O třech sestrách. Nabízí se otázka, proč je tato pohádka po staletí tak oblíbená? Psychologické rozbory pohádky o Popelce hovoří o několika zásadních archetypálních motivech příběhu: Motivu sourozenecké rivality (z níž ten slabší, okolnostmi i okolím potlačovaný, avšak morálně silnější jedinec může vyjít vítězně), motivu zlé matky (macechy), potažmo generačních vztahů mezi ženami, o motivu pořádku a uklízení, čistoty a nečistoty (stejně jako dávno zapomenutých významech popela jako symbolu smrti i vzkříšení) nebo o motivu dozrávání, čitelného v mnoha verzích skrze magii čísla tři: trojí cesta na ples, tři oříšky s dary, trojí vykročení a útěk při cestě za láskou. Nepominutelným je samozřejmě i motiv ztraceného střevíčku jako identifikačního nástroje a zároveň poměrně přímočarého erotického symbolu. Mimochodem, nejednomu čtenáři dnes asi vrtá hlavou, proč jsou v Perraultově verzi Popelčiny střevíčky ze skla. V 17. století, kdy pohádka vyšla tiskem, bylo totiž benátské sklo velmi luxusním zbožím a jeho vlastnictví signalizovalo skutečné bohatství. Pročež také bylo zcela logicky ve slavné filmové Disneyho verzi v polovině dvacátého století nahrazeno zlatem. *cendre (francouzsky), Asche (německy) popel 9

6 POPELKA JAKO BALET Pohádka o Popelce zajímala od začátku 19. století nejen spisovatele, ale i divadelníky, hudebníky a skladatele. V průběhu devatenáctého a první poloviny dvacátého století se v evropských metropolích zrodilo hned několik baletních titulů s popelkovským námětem na hudbu různých skladatelů*. Ten první se objevil v roce 1813 ve Vídni; šlo o práci francouzského choreografa a skladatele Louise-Antoina Duporta ( ). O devět let později měl v Londýně premiéru balet Cinderella (Popelka, 1822), jejíž autor, skladatel Fernando Sor ( ), je dodnes znám svými etudami pro kytaru. Choreograf Albert (vlastním jménem François-Albert Decombe, ) tuto inscenaci přenesl o rok později i do Paříže pod pofrancouzštělým názvem Cendrillon. Následujícího roku se tentýž balet objevil poprvé v Rusku (1824) v choreografii skladatelovy manželky Félicité Virginie Hullin Sor (1805 po roce 1850), která tančila i titulní roli, a Ivana Lobanova (1797 cca 1840). Tento titul zároveň vešel do historie baletního a divadelního umění: právě jím se totiž v lednu 1825 slavnostně otevíralo Velké divadlo v Moskvě. Po 46 letech se ve Velkém divadle objevil další balet s popelkovským námětem Volšebnyj bašmačok (Kouzelný střevíček, 1871) skladatele Wilhelma Carla Mühldorfera ( ) v nastudování českého choreografa Václava Reisingera ( ). V posledním desetiletí 19. století premiérovalo Mariinské divadlo v Petrohradě balet Zoluška (Popelka, 1893) na hudbu ruského skladatele Borise Fitingof-Šela ( ), na níž se choreograficky podíleli Marius Petipa ( ), Lev Ivanov ( ) a Enrico Cecchetti ( ). Není bez zajímavosti, že představitelka titulní role, slavná Pierina Legnani, právě v Popelce poprvé v ruské historii tančila své virtuózní číslo, 32 piruet (fouettés), které bylo později přeneseno do nesmrtelné Petipovy a Ivanovovy verze Labutího jezera. Nepominutelnou položkou v historii baletních Popelek zůstává jediný balet Johanna Strausse ml. ( ) Aschenbrödel (Popelka, 1901). Premiéra autorem nedokončeného díla balet dopracoval Josef Bayer se konala až dva roky po skladatelově smrti v berlínské Královské opeře v choreografii Emila Graeba ( 1920); titulní roli tančila Antonietta Dell Era. Těsně před začátkem 2. světové války nastudoval v Londýně balet *V následujícím výčtu nejsou uvedeny všechny baletní verze Popelky, pouze jejich výběr. 10 Kostýmní návrh Anny Kontek (Dobrá víla) Cendrillon (Popelka, 1938) soubor Original Ballet Russe de Colonel de Basil v choreografii Michaila Fokina ( ) na hudbu francouzského skladatele Camilla Erlangera ( ). Z poválečných Popelek, které nejsou verzemi Prokofjevova díla, je zajímavý počin souboru Les Grands Ballets Canadiens v Montrealu, který svou Cinderellu (Popelku) premiéroval v sezóně 1962/1963 na hudbu Wolfganga Amadea Mozarta ( ); choreografkou byla Ludmilla Chiriaeff ( ). 11

7 SERGEJ PROKOFJEV ( ) Narodil jsem se ve vesnici Soncovka v Jekatěrinoslavské gubernii (dnes Dněpropetrovská oblast). Bylo to v pět hodin ráno ve středu 11. dubna roku 1891 podle starého kalendáře, podle nového 23. dubna. Otec pocházel z Moskvy. Matka hrála docela dobře na klavír, zejména Beethovena a Chopina, což mi již v dětských letech vštěpovalo lásku k vážné hudbě... (Sergej Prokofjev, 1941) Sergej Prokofjev (1947) Prokofjev, nepřítel lehce srozumitelné a romantické exprese, programnosti a patosu, ohromoval současníky neobvykle originálním, osobitým stylem. Jeho hudba je motorická, rytmicky bohatá, vtipná v neočekávaných zvratech melodie a v překvapivých harmonických spojeních... (Teresa Chylińska) 12 Sergej Sergejevič Prokofjev, ruský skladatel, klavírista a dirigent, jeden z nejvýznamnějších hudebních skladatelů 20. století, prožil podivuhodný, ne vždy lehký, avšak umělecky bohatý a nekompromisní život. Byl mozartovským geniálním dítětem první skladbu složil v pěti letech a první operu v devíti který premiérami svých originálních děl nejednou způsobil umělecký skandál. Ruský hudební skladatel Sergej Prokofjev strávil dvacet let svého života v zahraničí. Po říjnové revoluci ze Sovětského svazu nikdy neemigroval; nicméně v době svého pobytu především v USA a Francii ( ) byl na západě považován za sovětského autora, aby v Rusku, kam se pravidelně vracel, byl pro změnu opakovaně označován za západního skladatele cizího ruskému publiku. Po definitivním návratu do vlasti v roce 1934 byl střídavě sovětským vedením glorifikován a ještě častěji vystavován tlaku stalinských ideologů. Přes veškerou nepřízeň mocných i politické a existenční problémy (na konci života byla většina jeho díla v SSSR zakázána) Prokofjev byl a zůstal hluboce vlastenecky cítícím člověkem. Zemřel v jednašedesáti letech 5. března 1953 v Moskvě ve stejný den, měsíc i rok jako Stalin. Nejen proto zůstala jeho smrt téměř nepovšimnuta a Prokofjevovým blízkým a přátelům se podařilo skladatelův pohřeb zorganizovat jen se značnými obtížemi. Dílo Sergeje Prokofjeva, které sám ve své autobiografii rozdělil do pěti linií (neo)klasické, novátorské, toccatové/motorické, lyrické a groteskní zahrnuje více než 160 skladeb. Je mezi nimi 8 oper (Hráč, Láska ke třem pomerančům, Ohnivý anděl, Vojna a mír ad.), sedm baletů (mj. Marnotratný syn, Romeo a Julie, Popelka, Kamenný kvítek), sedm symfonií, filmová hudba (např. Alexandr Něvský, Ivan Hrozný), koncerty i mnoho skladeb komorních. 13

8 BALETNÍ TVORBA SERGEJE PROKOFJEVA Šut (Сказка про шута, семерых шутов перешутившего, premiéra Paříž 1921) Ocelový skok (Стальной скок, premiéra Paříž 1927) Marnotratný syn (Блудный сын, premiéra Paříž 1929) Na Dněpru (На Днепре, premiéra Paříž 1931) Romeo a Julie (Ромео и Джульетта, premiéra Brno 1938) Popelka (Золушкa, premiéra Moskva 1945) Kamenný kvítek (Сказ о каменном цветке, premiéra Moskva 1951) Prokofjevova neoklasická práce je velmi dobře vysledovatelná v jevištních dílech, zvláště v baletech nesoucích lyrický, eticky čistý pohled umělce na svět. Je to Prokofjev prostých písňových forem, jimiž naplňuje uzavřená čísla baletní hudby důsledně melodicko-rytmické, kde harmonie, průzračná jednoduchá instrumentace a převažující homofonní faktura* ukazují na jiné stránky skladatelovy. Prokofjev tak zjevně pokračuje v romantické tradici ruských baletů Čajkovského, Glazunova, Asafjeva aj. Všechna baletní díla jsou utvořena z charakteristických čísel... (...) Faktura* Prokofjevových baletů je ve velké většině homofonní a velmi prostá. Najdeme případy jediného melodického hlasu s figurativním nebo přiznávkovým doprovodem, jinde vedoucí hlas s obdobným doprovodem obestřeným ornamentálními variacemi šestnáctin a dvaatřicetin. (...) Rytmicky se jeho hudba v baletech komplikuje ještě méně než otázky harmonické a tonální (...), neboť vše je podřízeno lapidárnímu tanečnímu ztvárnění této hudby. (Miloš Schnierer) *Faktura (v hudbě) způsob, jakým se ve skladbě projevuje poměr melodické a akordické složky; základní typy: faktura homofonní faktura polyfonní. Popelka je typický klasický balet, pokračující v tradici romantických pohádkových titulů, s množstvím variací, divertissementů a apotheos, postavených na valčíkových melodiích, s barvitými výrazovými momenty. (...) Odjezd Popelky na ples doprovází poetický, okouzlující valčík. Velký valčík je jedním z nejjásavějších Prokofjevových valčíků vůbec nádherný, radostný, s obrovským melodickým rozsahem. Ve scéně pohoštění na plese je použit pochod z opery Láska ke třem pomerančům; finále dějství na plese Půlnoc je vytržením, doslovným probuzením ze sna. Celý balet ukončuje další krásný valčík s tichými, avšak slavnostními názvuky témat Popelčina snu a její lásky. (Ludmila Michejeva) 14 15

9 PROKOFJEVOVA POPELKA Olga Lepešinskaja jako Popelka v původní inscenaci Velkého divadla v Moskvě (premiéra 1945) 16 Po ruské premiéře baletu Romeo a Julie v leningradském Kirovově (dnes Mariinském) divadle v roce 1940 se Prokofjev dohodl s vedením divadla na dalším společném díle. Jako námět si skladatel vybral známou pohádku o Popelce což bylo to jediné, co vlivem okolností nedoznalo na původně plánovaném baletu změny. Roku 1941 totiž Sovětský svaz vstoupil do druhé světové války. Sergej Prokofjev sice do léta roku 1941 napsal téměř polovinu hudby k novému baletnímu titulu jenže po začátku Velké vlastenecké války bylo Kirovovo divadlo evakuováno do Permi, kde pracovalo ve stísněném provizoriu. Evakuován byl i sám skladatel, jenž prožil značnou část války na Kavkaze a ve střední Asii; v Permi také kvůli Popelce určitý čas strávil, ale bylo evidentní, že v neregulérních podmínkách uvedení nového díla není možné. Kromě toho se Sergej Prokofjev v období války soustředil na díla, která považoval za daných okolností za podstatnější (opera Vojna a mír, hudba k Ejzenštejnovu filmu Ivan Hrozný, pátá symfonie ad.). Z původního plánu na uvedení Popelky v Leningradě v choreografii Vachtanga Čabukianiho s libretem Jurije Slonimského nezbylo prakticky nic. Ani Popelka, pro kterou Sergej Prokofjev svůj nový balet původně psal, primabalerína Galina Ulanova (první ruská Julie), nakonec premiéru netančila. Skladatel nicméně partituru baletu dokončil už v roce 1944, a tak se premiéra mohla konat pouhého půl roku po skončení 2. světové války. Zoluška (Popelka) na libreto Nikolaje Volkova byla poprvé uvedena 21. listopadu 1945 ve Velkém divadle v Moskvě v nastudování choreografa Rostislava Zacharova ( ) a dirigenta Jurije Fajera. Výprava byla dílem Petra Viliamse, v hlavních rolích tančili Olga Lepešinskaja (později i Galina Ulanova) jako Popelka a Michail Gabovič (posléze Vladimir Preobraženskij) jako Princ. Ani ne o půl roku později, 8. dubna 1946, byl Prokofjevův balet Zoluška uveden premiérově také v Leningradě v Kirovově divadle. Choreografem byl Konstantin Sergejev ( ), který tančil zároveň roli Prince, Popelku ztvárnila Natalija Dudinskaja. Slavnou se stala druhá zahraniční inscenace Popelky (ta první byla nastudována v Praze), kterou uvedl Sadler s Wells Ballet v londýnské Královské opeře v Covent Garden 23. prosince 1948 v choreografii Fredericka Ashtona ( ). V titulní roli obnoveného nastu- 17

10 dování v londýnském Královském baletu (1965) triumfovala legendární Margot Fonteyn. Filmový záznam této inscenace, v níž Ashton přenesl děj Popelky přímo do světa baletu a obsadil role zlých sester mužskými tanečníky (jedním z nich byl on sám), odvysílala v roce 1957 NBC-TV; dnes je tento záznam dostupný na DVD. V roce 1986 nastudoval v Pařížské opeře Rudolf Nurejev ( ) vlastní verzi Prokofjevova baletu Popelka, jehož příběh situoval do filmového Hollywoodu 30. a 40. let dvacátého století. Na DVD existuje záznam představení této inscenace z roku K dalším modernistickým verzím Prokofjevovy Popelky, které vzbudily ohlas, patří inscenace francouzské choreografky Maguy Marin (*1951) v Lyonské opeře (1985) a výrazně stylizovaná Popelka pro dospělé dalšího francouzského rodáka Jeana-Christopha Maillota (*1960), premiérovaná v Monte Carlu v roce 1999 (a rovněž dostupná na DVD). Samotná hudba k Popelce je dodnes velmi populární i díky třem orchestrálním suitám z baletu, které Prokofjev na základě partitury baletu napsal. Použitá literatura (výběr): Балет Большого театра СССР. Москва Израиль Владимирович Нестьев: С. С. Прокофьев. Москва Сергей Сергеевич Прокофьев: Автобиография. Москва Prokofjev. Praha Jiří Šafařík: Dějiny hudby III. Věrovany Miloš Schnierer: Umění žít hudbou. Brno Miloš Schnierer: Proměny hudebního neoklasicismu. Praha Francouzské pohádky. Praha Michal Černoušek: Děti a svět pohádek. Praha a další To hlavní, co jsem chtěl v hudbě k Popelce vyjádřit, je poetická láska Popelky a Prince: zrození a rozkvět citu, překážky na jeho cestě, uskutečnění snu. Velkou úlohu v mé práci na Popelce měla pohádkovost námětu, která přede mne jako skladatele postavila celou řadu zajímavých úkolů: tajemnost dobré víly-babičky; fantastičnost dvanácti trpaslíků, kteří o půlnoci vyskočí z hodin, jež hrají tanec, a připomenou Popelce návrat domů; náhlá změna světových zemí, do nichž Princ přijde, když hledá Popelku; živý poetický dech přírody v postavách čtyř víl čtyř ročních období jara, léta, podzimu a zimy a jejich druhů. (...) Popelka je v hudbě charakterizována třemi tématy. Prvé Popelka urážená, druhé Popelka čistá a zasněná, třetí, široké téma Popelka zamilovaná, šťastná. Snažil jsem se v hudbě zobrazit charaktery milé, snové Popelky, jejího bojácného otce, svárlivé macechy, umíněných, drzých sester, vroucího mladého prince tak, aby divák nezůstal k jejich neštěstím a radostem lhostejný. Kromě dramatické stavby bylo pro mne velmi důležité, aby mi balet Popelka vyšel co nejtanečněji, aby tance vyplývaly z námětové osnovy, byly rozmanité a aby baletní umělci měli dost možnosti si zatančit a ukázat své umění. Psal jsem Popelku podle tradic starého klasického baletu, je tu pas de deux, adagio, gavota, několik valčíků, pavana, passepied, bourré, mazurka, galop. Každá jednající postava má svou variaci. (Sergej Prokofjev, listopad 1945) 18 19

11 ROZHOVOR S CHOREOGRAFEM PAULEM CHALMEREM Kým/čím byste byl, kdybyste se nestal tanečníkem a choreografem? Líbilo by se mi být hercem ale v každém případě, pokud bych nebyl tanečníkem, určitě bych pracoval v divadle. Ač rodilý Kanaďan, tři čtvrtiny svého života jste prožil v Evropě. Proč? Byl jsem okouzlen balety Johna Cranka, jejichž inscenace v nastudování Stuttgartského baletu jsem viděl jako velmi mladý. Jeho balet i jeho soubor s hvězdami, jako byla Marcia Haydée a Richard Cragun byly a stále jsou pro mě velkou inspirací. Právě ony byly také hlavním důvodem, proč jsem odešel z Kanady nejdříve do angažmá Stuttgartského baletu a moje další profesionální kariéra se už dále rozvíjela v Evropě. Paul Chalmer při zkoušení v NDM Foto Martin Popelář Liší se hodně život a práce tanečníka v Severní Americe a Evropě? Líbí se mi, že většina evropských baletních souborů působí v operních divadlech a tanečníci vlastně větší část dne žijí a pracují v divadle. Možnost být neustále obklopen hudebníky a zpěváky a zároveň se cítit součástí operního divadla, to je něco, čeho si velice cením a co považuji za inspirativní. Tato atmosféra je zcela jedinečná a v Severní Americe ji nenajdete. Prošel jste jako sólový tanečník několik prestižních angažmá a tanečních scén Stuttgart, Monte Carlo, Londýn, Řím, Miláno... Bylo pro vás některé z nich důležitější než ty ostatní? Období, které jsem strávil ve Stuttgartském baletu, bylo rozhodně jedním z nejdůležitějších v mé profesní kariéře. Dostal jsem tam příležitost tančit významné hlavní role a mohl se umělecky připravovat na všechno, co přišlo později. V Monte Carlu jsem zase potkal hvězdu baletu Pařížské opery Ghislaine Thesmar, s níž jsem dostal příležitost tančit a hlavně se toho od ní strašně moc naučit. Naučila mě vidět tanec ze zcela odlišné perspektivy než dosud: méně divadelní a víc obecně fyzický, tělesný, který je založen na muzikálnosti a dynamice jako kontrastu emocí

12 Kdybyste se mohl v čase přenést zpět do dob své sólové kariéry, kterou ze svých rolí byste si chtěl znovu zatančit? Kdybych si mohl něco zatančit znova, asi bych si vybral Houslový koncert v choreografii George Balanchina a Oněgina v Crankově choreografii. Věnujete se jak choreografiím klasických titulů, tak současné tvorbě. Co je vám osobně bližší? Můj umělecký život a choreografický styl jsou duchovně blíže klasickým titulům. Máte nějaký autorský choreografický sen? Existuje téma, které vás láká více než jiné? Rád čtu životopisy a jsem fascinován silnými osobnostmi a hlavně silnými osudy. Doufám, že v budoucnu budu mít příležitost vytvořit nějakou choreografii v tomto duchu. Popelku Sergeje Prokofjeva inscenujete už podruhé. V čem se pro vás skrývá její hlavní inspirace? Hlavní inspirací je v tomto případě rozhodně hudba. Prokofjev je vynikající vypravěč a celý příběh je v partituře, stejně jako u Romea a Julie nebo Marnotratného syna. Je to jako film stačí pouze sledovat, co vám říká. Rytmus, dynamika, pocity tohle všechno tam je. Myslíte si, že v dnešním světě mají ještě pohádky své místo? Nematou spíše děti v pohledu na reálný svět? Myslím, že pohádky, pokud je nečteme povrchně, obsahují spoustu životního poučení a často skrývají velmi temné původní poslání. V dnešním světě mohou mít své místo jednak jako způsob úniku před realitou a také ve formě návratu do dob, kdy svět byl jednodušší. Myslím ale, že děti se mohou prostřednictvím pohádek seznámit s mnoha základními životními hodnotami láskou, nadějí, věrností, přátelstvím i věčným bojem mezi dobrem a zlem. A to všechno se pak mohou také pokusit využít v dnešním světě a životě. V čem může být tanec inspirací pro praktický život? Tanec aspoň pro mě vnáší řád a krásu do světa, který je podle mě stále více naplněn ošklivostí, chaosem a hrubostí. 22 Na co se v blízké době těšíte pracovně i osobně? V této chvíli se těším na okamžik, až se zvedne opona nad novou inscenací Popelky v Ostravě. To je mé momentální očekávání a doufám, že veškerá tvrdá práce a úsilí tanečníků a ostatních umělců, s nimiž právě spolupracuji, přinesou radost jim i divákům. Právě možnost realizovat svou představu o tomto díle mi přináší pocit velkého osobního uspokojení. Děkuji. Kostýmní návrh Anny Kontek (Taneční mistr) 23

13 ROZHOVOR S VÝTVARNICÍ ANNOU KONTEK Co vás jako promovanou polskou architektku přimělo odejít studovat do Finska divadelní scénografii? Jako malá jsem ráda chodila na představení pro děti a vždycky mě zajímalo, kdo v divadle dělá výtvarno. Když mi to vysvětlili, začala jsem snít o tom, že budu scénografkou. Můj otec byl ale vždy proti tomu, abych studovala umění. Jenže po vystudování normální profese jsem se náhodou ocitla ve Finsku, kde jsem se ve skupině více než 360 zájemců zúčastnila dvoutýdenních přijímacích zkoušek na katedru scénografie University umění. Brali jen tři zájemce a já jsem přijímací zkoušky složila s nejvyšším počtem bodů. Po absolutoriu jsem se stala magistrou umění. Bylo pro vás těžké naučit se finsky? Finština je velmi obtížný jazyk, studovala jsem ji na universitě v Helsinkách. A určitě mi také pomohlo, že jsem se učila nazpaměť texty divadelních her, na kterých jsem pracovala. Výtvarnice Anna Kontek se svým asistentem Emilem Wysockim nad návrhy k Popelce Foto Lenka Dřímalová Spolupracujete s tvůrci všech žánrů opery, baletu, muzikálu, činohry. Který z nich je vám nejbližší? Hudba pro mě vždy znamenala mnoho. Vyrostla jsem v muzicírující rodině, učila jsem se zpívat, hrát na různé hudební nástroje, účinkovala v divadelních představeních. Během vysokoškolského studia jsem upřednostňovala scénografii v oblasti hudebního umění; součástí mé diplomové práce byly mj. scéna a kostýmy k baletu Malý princ pro Finskou národní operu, kde jsem ještě jako studentka získala stálé angažmá. Ráda ale pracuji ve všech divadelních žánrech, každý z nich vyžaduje jiný pracovní přístup a to mě velmi motivuje. I scénograf, když spolutvoří operní dílo, by měl ovládat čtení partitury a rozumět pěvecké technice; v baletu je třeba vzít v úvahu choreografii a taneční techniku. Scénograf by se měl stát spolutvůrcem dramaturgie díla, na němž pracuje to je podle mě důležité. Získala jste stříbrnou medaili na Pražském Quadriennale Vzhledem k tomu, že toto ocenění uvádíte ve svém životopise na prvním místě, předpokládám, že pro vás bylo významné? Pro scénografa znamená účast na Pražském Quadriennale totéž co pro sportovce účast na olympiádě a ocenění na mezinárodním profesionálním fóru má obrovský význam. Kromě Quadriennale jsem 24 25

14 získala další ocenění ve Finsku a Polsku, byla jsem zvána na významné výstavy, mj. do Tokia, Toronta, Bilbaa, Varšavy nebo Tallinu. Větší význam než účasti na výstavách přikládám nicméně svým pracím pro divadlo, jejichž seznam najdete na mých stránkách annakontek.com. Spolupracovala jste s mnoha významnými tanečními tvůrci. Vzpomínáte na některé z nich více než na ostatní? Fascinující pro mě byla určitě spolupráce s Natalií Makarovou setkávala jsem se ní v Londýně při práci na Bajadéře nejen v Covent Garden, ale i v jejím apartmá v bývalém domě Margot Fonteyn. Navrhovala jsem také scénu a kostýmy pro Louskáčka v choreografii Rudolfa Nurejeva bohužel premiéru jsme měli rok po jeho smrti. S Nurejevovým žákem, dánským tanečníkem a současným choreografem Kennethem Grevem jsem vytvořila balet Šeherezáda. A mimořádný zážitek pro mě znamenala choreografická práce Sylvie Guillem, která pro Finskou národní operu vytvořila Giselle. Věnujete se pouze klasickému baletu? Ne, kromě klasických titulů jsem se také podílela na moderních baletech za zajímavou spolupráci považuji například Die Wahlerwandschaften s Tomem Schillingem. A v době svého působení v Paříži, kde jsem pobývala díky spolupráci s legendou finského baletu Jormou Uotinenem, jsem sledovala tvorbu studia Carolyn Carlson. S Jormou Uotinenem mimochodem spolupracuji dodnes. Prozradíte svůj výtvarný inscenační klíč k Popelce? Nerada bych příliš prozrazovala své vizuální představy k tomuto projektu, ale mohu říci, že krása a estetika Prokofjevovy hudby jistě najde v mé tvorbě svůj odraz. Už v Perraultově pohádce jsou zdůrazněny dobrota, čistota, pokora, poctivost, moudrost a životní mravnost jako podstatné charakterové vlastnosti kontrastující s nezkrotnou chamtivostí. Tato skutečnost bude zdůrazněna ve výběru barev scény a kostýmů a vše bude podtrženo empírovým stylem. Paul Chalmer je zkušený choreograf, který má silně vyvinuté estetické cítění; spolupracuje se mi s ním skvěle. V naší inscenaci se budou prolínat různé vizuální nálady: jednoduchost a skromnost Popelčina prostředí, mystika a pestrost tajemné zahrady dobré víly a k tomu kontrast bohatství princova paláce. Kostýmní návrh Anny Kontek (Macecha) Děkuji

15 Ze zkoušek Popelky na baletním sále NDM (Chiara Lo Piparo, Sergio Méndez Romero) 28 Foto Martin Popelář 29

16 PROKOFJEVOVA POPELKA NA OSTRAVSKÉM JEVIŠTI Premiéra 19. září 1971 v Divadle Zdeňka Nejedlého Režie a choreografie: Emerich Gabzdyl, dirigent: Václav Návrat, výtvarník scény: Květoslav Bubeník, výtvarnice kostýmů: Věra Fridrichová 1971 Popelka Hana Šarounová, Její sestry Alice Kvasnicová a Renata Mrnuštíková, Macecha Vlasta Pavelcová, Otec Albert Janíček, Princ Richard Böhm, Jeho průvodce Jiří Duží, Dobrá víla Karla Asmusová, Víla jara Lída Ernstová, Její symbol Ivana Máčelová, Víla léta Marta Šklíbová, Její symbol Radka Knechtová, Víla podzimu Vlasta Surdějová, Její symbol Jiřina Pudichová, Víla zimy Lída Táborská, Její symbol Dana Dobrá, Učitel tance Bohuslav Pašek, Tři pomeranče Lída Ernstová, Marta Šklíbová, Vlasta Surdějová a další Premiéra 30. listopadu 1991 v Divadle Antonína Dvořáka Režie a choreografie: Luboš Ogoun, dirigent: Jan Šrubař, výtvarník scény a kostýmů: Alexander Babraj Popelka Danuše Brožová / Dagmar Mohylová, Její sestry Libuše Kuklová, Hana Pinkowská / Adriana Tancošová, Macecha Dana Muntágová, Otec Václav Kuropata, Princ Libor Bernklau / Jan Kolda, Šašek David Bublík / Miroslav Košela, Dobrá víla Tamara Černá, Víla jara Jana Foltová, Víla léta Taťána Malíková / Sylva Slepičková, Víla podzimu Daniela Kubofová / Jana Muroňová, Víla zimy Alena Koldová, Kyvadlo Veronika Hašková, Taneční mistr Ivan Hurych a další Renata Mrnuštíková (Sestra), Bohuslav Pašek (Učitel tance), Alice Kvasnicová (Sestra) Foto František Krasl 30 31

17 1971 Scéna na plese, výtvarník scény Květoslav Bubeník Foto František Krasl Uprostřed Hana Šarounová (Popelka) Foto František Krasl 32 33

18 1971 Richard Böhm (Princ), Hana Šarounová (Popelka) Foto František Krasl Hana Šarounová (Popelka), Karla Asmusová (Dobrá víla), Richard Böhm (Princ) Foto František Krasl 34 35

19 1991 Alena Koldová (Víla zimy), Tamara Černá (Dobrá víla), Danuše Brožová (Popelka) Foto Josef Hradil Adriana Tancošová (Sestra), Dana Muntágová (Macecha), Libuše Kuklová (Sestra), Václav Kuropata (Otec), Dagmar Mohylová (Popelka) Foto Josef Hradil 36 37

20 1991 Scéna na plese, výtvarník scény Alexander Babraj Foto Josef Hradil Danuše Brožová (Popelka), Jan Kolda (Princ) Foto Josef Hradil 38 39

21 1991 Danuše Brožová (Popelka), David Bublík (Šašek), Jan Kolda (Princ) Foto Josef Hradil Dagmar Mohylová (Popelka), Libor Bernklau (Princ) Foto Josef Hradil 40 41

22 PAUL CHALMER choreografie Kanadský tanečník a choreograf Paul Chalmer se narodil v roce 1962 v Ottavě. Po ukončení studia na Canada s National Ballet School, kterou absolvoval rolí Alberta z Giselle, získal angažmá v National Ballet of Canada. Odtud v roce 1980 odešel do Evropy a byl sólistou Stuttgartského bale tu (do roku 1985) a Les Ballets de Monte Carlo. Hostoval na mnoha významných baletních scénách, mj. v English National Ballet, Birmingham Royal Ballet, Scottish Ballet, London City Ballet, Teatro Colón Buenos Aires, Teatro dell Opera di Roma, Teatro alla Scala Milán. K jeho nejvýznamnějším rolím patřili mj. Princ (Labutí jezero, Louskáček, Spící krasavice), James (La Sylphide), Albert (Giselle), Lucentio (Zkrocení zlé ženy), titulní Romeo nebo Oněgin. V době své aktivní taneční kariéry spolupracoval Paul Chalmer s významnými choreografy, jako byli a jsou John Cranko, George Balanchine, Jiří Ky lián, Kenneth MacMillan, William Forsythe, John Neumeier, Uwe Scholz ad., a partneřil s proslulými primabalerínami (mj. Ghislaine Thesmar, Carla Fracci, Marcia Haydée, Birgit Keil, Natalia Makarova, Jekatěrina Maximova, Lynn Seymour ad.). Od roku 1999 se věnuje kariéře baletního pedagoga, choreografa a šéfa. Celých deset let působil v Lipském baletu od roku 2000 jako baletní mistr, po smrti Uweho Scholze soubor v letech vedl. Pravidelně spolupracuje s bale tem Teatro dell Opera di Roma. Kromě choreografií klasických titulů (Dcera Dunaje, Labutí jezero, Spící krasavice, Louskáček, Pták Ohnivák, Petruška, Romeo a Julie, Giselle ad.) vytvořil také několik autorských titulů (Lungo viaggio nella notte di Natale, Chopin Racconta Chopin). S Národním divadlem moravskoslezským spolupracuje poprvé. 42 JAKUB KLECKER hudební nastudování, dirigent Jakub Klecker (1982) absolvoval po studiu dirigování na brněnské konzervatoři také pražskou HAMU u prof. J. Bělohlávka a doc. T. Koutníka. Studia ukončil absolventským koncertem v roce 2006 s Filharmonií Brno a pěveckým sborem Kantiléna, s nímž dlouhodobě spolupracoval jako umělecký vedoucí i sbormistr a s nímž získal několik vítězství na prestižních mezinárodních sborových soutěžích. Od roku 2007 působí v Janáčkově opeře Národního divadla Brno jako dirigent dirigoval opery Její pastorkyňa, Idomeneo, Juliette, Ženitba, Kráska a zvíře, Turandot, Osud, Sen noci svatojánské, balety Spartakus, Louskáček a další. V letech byl šéfdirigentem Janáčkovy opery a nastudoval premiérové inscenace Bludného Holanďana (podzim 2013 zájezd opery do Španělska) a Nedbalovu Polskou krev; v květnu 2014 dirigoval na zájezdu souboru do Ománu Dvořákovu Rusalku. V roce 2013 debutoval v Národním divadle v Praze (Carmen) a Státním divadle v Norimberku (Aida), na jaře 2015 premiéroval v brněnské opeře Hry o Marii Bohuslava Martinů. Jako dirigent pravidelně spolupracuje s českými i slovenskými symfonickými tělesy (například Filharmonie Brno, Pražská komorní filharmonie, Symfonický orchestr Českého rozhlasu, Orchestr hl. m. Prahy FOK, Janáčkova filharmonie Ostrava, Český filharmonický sbor Brno) a renomovanými umělci. V roce 2009 Jakub Klecker zároveň úspěšně debutoval na Pražském jaru. Mezi další významné festivaly a kulturní akce, na kterých účinkoval, patří mezinárodní hudební festivaly Moravský podzim (Ženitba, Jana z Arku na hranici), Špilberk, Janáček Brno (Osud), Dny lidí dobré vůle na Velehradě, Rheingau Musik Festival a další. Od roku 2010 spolupracuje s Národním divadlem moravskoslezským, kde nastudoval Janáčkovu Šárku, Ariadnu Bohuslava Martinů, Stravinského operu Život prostopášníka a balet La Sylphide. 43

23 ANNA KONTEK scéna, kostýmy Polská scénografka a výtvarnice, stálá spolupracovnice Finské národní opery. Po absolutoriu studia architektury ve Varšavě se rozhodla odejít do Finska na helsinskou Universitu umění, designu a architektury. Ještě před dokončením studií scénografie (její absolventskou prací na helsinské univerzitě byly scéna a kostýmy k baletu Malý princ) jí byla v roce 1982 nabídnuta spolupráce s Finskou národní operou, která pokračuje až do současnosti. Anna Kontek vytvořila scénu a kostýmy pro více než 100 inscenací operních (např. Simone Boccanegra, Tosca, Figarova svatba, Lady Macbeth Mcenského újezdu, Hoffmannovy povídky, Anna Bolena, Maškarní ples, Bohéma, Kouzelná flétna, Brundibár), činoherních (Měsíc na vsi, Dáma s kaméliemi, Tři sestry, Maloměšťákova svatba, Léto v Nohantu ad.), muzikálových (mj. Za zvuků hudby) i baletních. Je autorkou více než dvou desítek výtvarných návrhů ke klasickým i současným baletům (mj. Labutí jezero, Louskáček, Spící krasavice, Giselle, Bajadéra, Šeherezáda, Popelka; Malý princ, La Banda Sonora, Pohádka, Kouzelný les, Fenomén, Malé labutí jezero). Spolupracovala s významnými tvůrci, mj. s Dariem Fo, Rudolfem Nurejevem, Kennethem Grevem, Natalií Makarovou, a divadly ve Finsku, Švédsku, Estonsku, Polsku, Německu, Francii či Spojených státech amerických. Své práce vystavovala na mnoha místech ve Finsku, dále např. v Tokiu, Bilbau, Torontu, Tallinu nebo Varšavě. Je nositelkou stříbrné medaile z Pražského Quadriennale 1995 (za kostýmy ke Stravinského opeře Slavík), finské Ceny Wihuri 2002 a polského Rytířského kříže za zásluhy o polsko-finské vztahy; je čerstvou držitelkou vyznamenání Rytíře Řádu finského lva. S Národním divadlem moravskoslezským spolupracuje poprvé. 44 Kostýmní návrh Anny Kontek (Tlustá dcera) 45

24 Program vydalo Národní divadlo moravskoslezské, příspěvková organizace statutárního města Ostrava, Čs. legií 148/14, Ostrava Moravská Ostrava Ředitel Jiří Nekvasil Šéfka baletu Lenka Dřímalová Redakce programu Pavla Březinová Výtvarné zpracování programu a plakátu, sazba Lubomír Šedivý Fotografie na titulní straně a vnitřních stranách obálky programu Tamara Černá SofiG Fotografie ze zkoušek Martin Popelář Tisk KARTIS+Co s.r.o. Nositele autorských práv k dílu zastupuje DILIA, divadelní, literární, audiovizuální agentura, Krátkého 1, Praha 9. Činnost Národního divadla moravskoslezského, příspěvkové organizace statutárního města Ostrava, je financována z rozpočtu města Ostravy. Aktivity NDM jsou také finančně podporovány Ministerstvem kultury České republiky a Moravskoslezským krajem. ISBN HLAVNÍ PARTNER: MEDIÁLNÍ PARTNER: Markéta Pospíšilová (Tlustá dcera), Petra Kováčová (Macecha), Barbora Šulcová (Tenká dcera) 47

25 Chiara Lo Piparo (Popelka) 48 Markéta Pospíšilová (Tlustá dcera), Barbora Šulcová (Tenká dcera), Chiara Lo Piparo (Popelka) 49

26 Barbora Šulcová (Tenká dcera), Markéta Pospíšilová (Tlustá dcera), Vladimír Vašků (Krejčí), Petra Kováčová (Macecha) Chiara Lo Piparo (Popelka) 50 51

27 Markéta Pospíšilová (Tlustá dcera), Rei Masatomi (Učitel tance), Barbora Šulcová (Tenká dcera) Rei Masatomi (Učitel tance), Barbora Šulcová (Tenká dcera) 52 53

28 Olga Borisová-Pračiková (Dobrá víla) 54 Michaela Vápeníková (Víla léta) 55

29 Barbora Šulcová (Tenká dcera), Sergio Méndez Romero (Princ), Markéta Pospíšilová (Tlustá dcera) Scéna na plese v popředí Chiara Lo Piparo (Popelka) Sergio Méndez Romero (Princ) 56 Chiara Lo Piparo (Popelka), Sergio Méndez Romero (Princ) 57

30 Scéna na plese v popředí vlevo Sergio Méndez Romero (Princ), 58 uprostřed Chiara Lo Piparo (Popelka) 59

31 Scéna na plese 60