Intoxikace lidského organismu rostlinnými jedy z čeledi lilkovitých. Absolventská práce

Transkript

1 Intoxikace lidského organismu rostlinnými jedy z čeledi lilkovitých Absolventská práce Lucie Navrátilová Vyšší odborná škola zdravotnická a Střední zdravotnická škola Praha 1, Alšovo nábřeţí 6 Studijní obor: Diplomovaný farmaceutický asistent Vedoucí práce: Mgr. Klára Tůmová Datum odevzdání práce: Datum obhajoby: červen 2017 Praha 2017

2 Prohlašuji, ţe jsem absolventskou práci vypracoval (a) samostatně a všechny pouţité prameny jsem uvedl (a) podle platného autorského zákona v seznamu pouţité literatury a zdrojů informací. Praha 18. dubna 2017 Podpis

3 Ráda bych touto cestou poděkovala Mgr. Kláře Tůmové, za odborné vedení absolventské práce a cenné poznatky. Dále děkuji mé rodině za podporu a trpělivost po dobu mého studia.

4 Souhlasím s tím, aby moje absolventská práce byla půjčována v knihovně Vyšší odborné školy zdravotnické a Střední zdravotnické školy, Praha 1, Alšovo nábřeţí 6. Podpis

5 Abstrakt Lucie Navrátilová Intoxikace lidského organismu rostlinnými jedy z čeledi lilkovitých Vyšší odborná škola zdravotnická a Střední zdravotnická škola, Praha 1, Alšovo nábřeţí 6 Vedoucí absolventské práce: Mgr. Klára Tůmová Absolventská práce, Praha: VOŠZ A SZŠ, 2017, 64 stran Cílem absolventské práce je seznámení čtenářů s rostlinami z čeledi lilkovitých a popsání průběhu intoxikace, pokud k ní dojde. Přestoţe je čeleď lilkovitých hospodářsky velmi významnou skupinou, poskytující základní potraviny, mnoho lidí si neuvědomuje jejich případné nebezpečí. Většina rostlin z této čeledi roste ve volné přírodě a lidé si svou neznalostí, nechtěnou záměnou či neuváţlivým sběrem mohou přivodit více či méně váţné zdravotní komplikace. V úvodu práce objasňuji charakter jedovatosti rostlin a její kolísání v závislosti na určitých faktorech. Důleţité je také podotknout, ţe kaţdý jedinec se vyznačuje odlišnou citlivostí na dané jedovaté látky. V práci také zahrnuji ucelené informace o dusíkatých látkách, tj. alkaloidech, které jsou iniciátory případných otrav. I kdyţ jsou to látky organismu toxické, některé z nich se doposud pouţívají v lékařství. Například atropin je znám pro své spasmolytické účinky a schopnost navodit mydriázu. Zde je na místě výrok slavného alchymisty, astrologa a lékaře Paracelsa, a to Jed od léku odlišuje pouze podávané mnoţství. Dále se můţe čtenář blíţe seznámit s rostlinnou čeledí lilkovitých a jednotlivými vybranými rostlinami. Kaţdá vybraná rostlina je v práci stručně popsána, její výskyt, obsah alkaloidů v jednotlivých částech rostliny, působení na lidský organismus a příznaky otravy, léčba intoxikace a případné lékařské či jiné vyuţití. K vypracování absolventské práce jsem čerpala informace z odborné literatury a odborných článků, týkajících se daného tématu. Klíčová slova: lilkovité, Solanaceae, alkaloidy, intoxikace, otrava organismu

6 Abstract Lucie Navrátilová Human Organism Affected by Intoxication of Plant Poisoning Solanaceous Family Vyšší odborná škola zdravotnická a Střední zdravotnická škola, Praha 1, Alšovo nábřeţí 6 Tutor: Mgr. Klára Tůmová Graduate work, Prague: VOŠZ A SZŠ, 2017, 64 pages The aim of graduate thesis is to acquaint readers with plants of Solanaceous family and describe the course of intoxication, if it occurs. Although the Solanaceous family is economically very important group, providing basic food, many people are unaware of their potential danger. Most plants of this family grow in the wild and people either of their ignorance or unwanted exchange and inconsiderate picking can cause more or less serious health complications. The introduction clarifies the nature of the toxicity of the plants and its variation depending on certain factors. It is also important to note that each individual has a different sensitivity to the toxic substance. The work also includes general information of nitrogenous substances, i.e. alkaloids, which are the initiators of any poisoning. Although these substances are toxic to organisms, some of them are still used in medicine. For example, atropine is known for its spasmolytic effects and the ability to induce mydriasis. I used a statement on the site of a famous alchemist, astrologer and physician Paracelsus, The poison of the drug differs only in amount administered. Furthermore, the reader may be more familiar with the Solanaceae family and in individual selected plants. Each selected plant is briefly described in the work, its incidence, the alkaloid content in various parts of the plant, the effect on the human organism and the symptoms of poisoning, intoxication treatment and possible medical or other use. I gathered information from scientific literature and scientific articles related to that topic in the elaboration of the thesis. Key words: nightshade, Solanaceae, alkaloids, intoxication, poisoning organism

7 Obsah Úvod Základní pojmy Všeobecně o rostlinných jedech Citlivost lidského organismu Kolísání jedovatosti rostlin Charakteristika čeledi lilkovitých (Solanaceae) Definice alkaloidů a jejich základní toxikologicky významné skupiny Vybrané alkaloidy obsažené v čeledi lilkovitých (Solanaceae) Atropin Hyoscyamin Skopolamin Nikotin Solanin Tomatin Kapsaicin Intoxikace vybranými rostlinami čeledi lilkovitých Rulík zlomocný (Atropa belladonna L.) Popis, výskyt a vyuţití Toxicita a příznaky otravy Mechanismus účinku Dávky toxické a smrtelné Intoxikace Léčba intoxikace První pomoc Nemocniční péče... 30

8 4.1.4 Vyuţití atropinu v lékařství Blín černý (Hyoscyamus niger L.) Popis, výskyt a vyuţití Toxicita a příznaky otravy Mechanismus účinku Intoxikace Léčba intoxikace Vyuţití hyoscyaminu v lékařství Durman obecný (Datura stramonium L.) Popis, výskyt a vyuţití Toxicita a příznaky otravy Léčba intoxikace Vyuţití durmanu obecného Tabák virginský (Nicotiana tabacum L.) Popis, výskyt a vyuţití Toxicita a příznaky otravy Mechanismus účinku Dávky toxické a smrtelné Intoxikace Chronická otrava (tabakismus) Léčba intoxikace Závislost Vyuţití nikotinu a tabáku virginského Lilek brambor (Solanum tuberosum L.) Popis, výskyt a vyuţití Toxicita a příznaky otravy Dávky toxické a smrtelné... 46

9 Intoxikace Léčba intoxikace Vyuţití solaninu Lilek rajče (Solanum lycopersicum L.) Popis, výskyt a vyuţití Toxicita a příznaky otravy Dávky toxické a smrtelné Intoxikace Léčba intoxikace Vyuţití lykopenu a tomatinu Paprika setá (Capsicum annuum L.) Popis, výskyt a vyuţití Toxicita a příznaky otravy Mechanismus účinku Dávky toxické a smrtelné Intoxikace Vyuţití kapsaicinu v lékařství Závěr Seznam použité literatury a zdrojů informací Seznam použitých grafů a obrázků... 63

10 Úvod. Uţ od raného věku jsou děti svými rodiči poučovány, aby nesbíraly to, co neznají, a aby nejedly barevné plody volně rostoucích rostlin, byť s dobrou záminkou pochutnat si třeba na borůvce. Těchto pravidel by se neměly drţet jen děti, ale i široká laická veřejnost. Otravy rostlinami čeledi lilkovitých sice nepatří mezi nejčastější způsob, jakým si lze přivodit zdravotní problémy, případná intoxikace však můţe mít fatální následky. Důvodem, proč jsem si toto téma práce vybrala, je snaha poukázat na problematiku otrav způsobených volně rostoucími i pěstovanými rostlinami z dané čeledi. Mnohdy vzhled volně rostoucích rostlin láká kolemjdoucí, kteří mohou být vystaveni pokušení si na plody nebo jiné části rostlin alespoň sáhnout. Ne nadarmo se Atropa belladonna překládá jako krásná paní. Zároveň tato práce slouţí k informování čtenářů o průběhu intoxikace a její léčbě. Léčba případné otravy probíhá především v nemocniční péči, ale člověk jako laik můţe přispět k jejímu bezpečnému určení. Při otravě je nezbytné zjistit co nejvíce informací od postiţeného, nejlépe zajistit danou rostlinu, která otravu způsobila. V dnešní době je dle mého názoru velmi důleţité apelovat na vzdělání a schopnost populace rozeznávat jednotlivé rostliny, nejen ty jedovaté. Nejen volně rostoucí rostliny, ale i hospodářské plodiny jako jsou brambory či rajčata mohou přivodit zdravotní problémy. Je důleţité vědět, jak správně potraviny skladovat a jak je následně zpracovat, aby obsah alkaloidů byl zdraví nezávadný. Cílem práce je předat ucelený souhrn informací o rostlinách z čeledi lilkovitých a jejich obsahových látkách, a seznámit čtenáře s průběhem otravy, jejími příznaky a terapií. Mnohé z těchto rostlin slouţí k izolaci účinných látek důleţitých pro přípravu léčivých přípravků v lékařství, jiné jsou nezastupitelnými hospodářskými plodinami, bez nichţ bychom si náš jídelníček jiţ nedokázali představit. 10

11 1 Základní pojmy Toxická látka (jed) Je kaţdá látka, která podána v minimálním nebo malém mnoţství, na základě svých chemických a fyzikálně chemických vlastností po vstřebání organismu poškodí, tj. vyvolá různě těţké chorobné změny, které mohou vést aţ k smrti. Látka původu rostlinného, ţivočišného nebo mikrobiálního (tedy látka pocházející ze ţivé přírody) se nazývá toxin. Jedovatá rostlina Způsobuje po poţití nebo vniknutí do těla poraněním poruchu zdraví (otravu) člověka nebo zvířete. Jedovatost jednotlivých orgánů rostliny můţe být různá a můţe se měnit i podle stáří rostliny nebo podle roční doby, kdy byla rostlina poţita. Mnoţství jedovatých látek nebývá v rostlině stálé ani v průběhu jediného dne. Toxicita látek Toxicita látek se vyjadřuje kvantitativně, nejčastěji velikostí dávky potřebné k dosaţení určitého účinku. Jen výjimečně však je toxicita přímo úměrná dávce. Tato závislost můţe být exponenciální nebo (častěji) můţe mít křivka závislosti esovitý tvar. Kvantitativní vyjádření toxicity tedy není jednoduché. Nejčastěji se k jejímu vyjádření uţívá statisticky zjištěných parametrů. - Minimální smrtelná dávka (dosis letalis minima): je taková nejmenší dávka, kterou usmrtí jedno zvíře většího souboru - Maximální smrtelná dávka (dosis letalis maxima, LD 100 ): je naopak nejmenší dávka, při které je usmrceno 100% pokusných zvířat. Obě tato vyjádření nejsou dostatečně informativní, neboť neudávají pouze vlastnosti jedu, ale téţ malou nebo velkou odolnost některého ze zvířat souboru. 11

12 - Střední smrtelná dávka (dosis letalis media, LD 50 ): je mnohem spolehlivějším ukazatelem toxicity, při kterém je usmrcena polovina pokusných zvířat. Při dostatečně velkém souboru tento parametr není ovlivňován individuální citlivostí zvířat. Při aplikaci na člověka je však třeba opatrnosti. Mezidruhové rozdíly v citlivosti na jed jsou někdy řádové. Například LD 50 atropinu pro člověka je 1,5 mg/kg, avšak pro králíka, který je schopen tento alkaloid štěpit, je LD mg/kg. - Střední toxická dávka (dosis toxica media, TD 50 ): je méně spolehlivým ukazatelem toxicity, který způsobí u poloviny zvířat v souboru určité toxické příznaky. - Terapeutická dávka: je přiměřená dávka, která po podání vyvolá ţádoucí léčebný efekt. Čím je terapeutická dávka vzdálenější od dávky toxické, tím je látka výhodnější. Jedná se tedy o terapeutickou šíři, udávající rozdíl mezi dávkou terapeutickou a toxickou. Graf 1Křivka závislosti toxicity na dávce - Prahová dávka: je určitá dávka, potřebná k projevení se ţádoucího účinku. Je-li dosováno pod tuto dávku, účinek se neprojeví. Prahová dávka slouţí k výpočtu dávky terapeutické a ostatních. 12

13 - Akutní otrava: je definována jako stav po jednorázovém poţití jedovaté látky, popřípadě po poţití opakovaném v poměrně krátkém intervalu, charakterizovány klinickým obrazem prudké otravy ohroţující základní ţivotní funkce postiţeného. - Chronická otrava: je způsobena opakovaným příjmem jedu v dlouhém časovém intervalu (týdny, měsíce, roky) a obvykle v malých dávkách, které nevyvolávají akutní příznaky. Její průběh neohroţuje bezprostředně ţivot, ale dlouhodobě nebo trvale poškozuje zdraví postiţeného. - Antidotum: je látka, která neutralizuje účinek jedu. Principem můţe být např. vytěsnění jedu z cílové struktury (např. receptoru), urychlení rozkladu jedovaté látky, její adsorpce nebo ovlivnění funkce antagonistického systému vzhledem k tomu systému, který byl porušen intoxikací. (1, 11) 13

14 2 Všeobecně o rostlinných jedech K otravě rostlinami většinou dochází nešťastnou náhodou, neznalostí nebo záměnou rostlinných druhů. Tyto otravy tvoří sice nevelký, ale kaţdoročně se opakující podíl z celkového počtu intoxikací. Častými obětmi otrav rostlinnými jedy jsou děti, které často z nerozumu poţijí části jedovatých rostlin. Můţe dojít k záměně jedlých plodů, např. u bobulí rulíku zlomocného, který značně, hlavně barvou, připomíná borůvky. V úvodu problematiky je vhodné zmínit tyto skutečnosti: Není moţné určit jasnou hranici mezi jedovatými a léčivými rostlinami. Mnohé jedovaté rostliny nám poskytují cenné a vysoce účinné látky (například rulík zlomocný, oměj šalamounek či náprstník). Jiné, zdánlivě nejedovaté rostliny mohou při dlouhodobém uţívání poškodit naše zdraví. Není pravidlem, ţe je toxicita ve všech částech rostliny stejná. Některé části rostliny mohou být zcela netoxické a naopak mohou slouţit jako významné potravinářské suroviny (například hlízy bramboru). Toxicita se můţe měnit v závislosti na individuálním vývinu rostliny, prostředím, ve kterém se rostlina nachází, popřípadě na vlastnostech půdy. Běţnou kuchyňskou úpravou (varem, vysokými teplotami), můţe dojít ke zničení některých toxických látek rostlin. Ty jsou pak vhodné ke konzumaci (například fazole). Nejen toxické, ale i netoxické rostliny mohou vyvolat u citlivějších osob alergické reakce, které mohou mít prudký průběh. Alergické projevy mohou vzniknout dotekem u dané rostliny, poţitím její části či vdechnutím. Vědomosti o jedovatých rostlinách nejsou zpravidla na dostatečné úrovni jak u běţné populace, tak ani mezi zdravotníky a pedagogy. Dochází tudíţ ke zvýšenému riziku zdravotních problémů v důsledku neznalosti obsahových látek a účinků rostliny na lidský organismus. (1, 4) 14

15 2.1 Citlivost lidského organismu Zde je nutné si uvědomit, ţe kaţdý lidský organismus je individuální. Tedy, ţe reakce na jed bývá někdy velmi rozdílná v závislosti na citlivosti jedince. Stěţejní roli zde hraje zdravotní stav. Trpí-li člověk chronickým onemocněním, zejména nedostatečnou funkcí jater a ledvin, projevy intoxikace organismu jsou patrné daleko dříve. Organismus má slabší schopnost detoxikovat jedovaté látky a dochází k problémům s její eliminací. Dalším faktorem je dávka přijatého jedu a věk postiţeného. Stejné mnoţství jedu vyvolá u dětí a dospělých rozdílné projevy. Zde platí, ţe dítě můţe mít váţné projevy intoxikace po poţité dávce stejného mnoţství, která u dospělého způsobí pouze malé zdravotní problémy. Ve stáří organismus reaguje na poţitou jedovatou látku velmi podobně, jako organismus v dětském věku. Mladý organismus je schopen rychlé regenerace a ze stavu intoxikace se můţe dostat bez následků. V horším případě, pokud je intoxikace velmi závaţná, si organismus nese postiţení na celý ţivot. Roli zde také hraje imunitní a hormonální výbava, výţiva a ţivotní styl kaţdého jedince. (1, 4) 15

16 2.2 Kolísání jedovatosti rostlin Jedovaté látky v rostlinách jsou součástí jejich metabolismu. Některé z nich mohou mít povahu rostlinných hormonů, mající za úkol zabezpečit harmonické vztahy mezi jednotlivými částmi rostlinného těla. To znamená zajistit celistvost (integritu) rostliny. Obsah mikrobiogenních prvků v půdě, vlhkost a kvalita půdy jsou důleţitými aspekty ovlivňující metabolismus rostlin. Nemalý význam na rostlinný metabolismus má také kvalita výţivy rostliny a také stanoviště, na kterém se daná rostlina vyskytuje. Toxické látky mají význam v chemické obraně proti býloţravcům, houbám, široké škále parazitů a také vůči predátorům ze skupiny hmyzu. Principem obranné reakce vůči škůdcům a rostlinným chorobám je zvýšená syntéza jednotlivých jedovatých látek rostliny. Mechanismus zvýšené syntézy funguje na základě signálu, který vznikne v důsledku prodělání určitého stresu rostliny. Metabolická tvorba jedů v rostlině obdrţí tento signál informující o stresové situaci a započne zintenzivňovat syntézu jedů jako sekundárních metabolitů. Tyto jedy mají za úkol posílit,,boj s původcem stresu, ať se jedná o predátora či nepříznivé vlivy, například klimatické (sucho, vysoká teplota, chlad, průmyslové exhaláty a jiné). Jedná se zejména o zesílenou tvorbu alkaloidů, glykosidů, fenolů a lektinů. Například alkaloid solanin, který je přítomný v hlízách bramborů ve slupce a kolem charakteristických oček, je jen velmi málo dohledatelný ve vnitřní části hlíz. Je-li však bramborová hlíza vystavena nepříznivým podmínkám, které také zahrnují nevhodné skladování (poranění hlízy, nevyhovující teplota a vlhkost vzduchu), dojde k aktivaci obranného mechanismu, který způsobí zvýšenou tvorbu alkaloidů uvnitř hlízy a ta se následně stává jedovatým celkem. V bramborových hlízách lze vystopovat neškodné mnoţství alkaloidů, které kolísá v závislosti na odrůdě. Neškodným mnoţstvím rozumíme od 20 do 300 mg/kg hmotnosti. U hlíz poraněných či špatně skladovaných byl naměřen obsah alkaloidů aţ mg/kg hmotnosti. S kolísáním jedovatých látek se také můţeme setkat u rajčat, které syntetizují jedovatý glykoalkaloid tomatin, jehoţ obsah je obzvlášť vysoký v listech rajčete. Nachází se také v plodech, kde však s dozráváním plodů dochází ke sniţování této látky (870 mg/kg hmotnosti u zelených na 360 mg/kg u plodů zralých). Plody plně vyzrálé jsou prakticky bez alkaloidů. (3) 16

17 3 Charakteristika čeledi lilkovitých (Solanaceae) Lilkovité je čeleď patřící do vyšších dvouděloţných rostlin z řádu lilkotvaré (Solanales). Čeleď obsahuje kolem 96 rodů a přes druhů. U nás roste 11 rodů a přes 30 druhů. Rostliny z čeledi lilkovitých jsou rozšířeny po celém světě. Nejčastěji se vyskytují od tropů aţ po mírný pás. Jsou to jednoleté, dvouleté aţ vytrvalé byliny, keře, stromy i liány. Rostliny bývají lysé nebo chlupaté. Přítomny jsou jednoduché, vidličnaté, hvězdovité nebo ţlaznaté trichomy. Na dotek jsou tedy listy vlhké a lepivé. Listy lilkovitých jsou střídavé, někdy mohou být v horní části rostliny vstřícné, bez palistů. Mohou být jednoduché či sloţené. Květy jsou jednotlivé, popřípadě ve vrcholičnatých květenstvích (tzv. vijanech), jsou oboupohlavné, pravidelné, sloţené z 5 okvětních lístků. Přítomen je vytrvalý pěticípý kalich, který můţe u některých rostlin překrývat celý plod. Koruna je tvarem trubkovitá či zvonkovitá, taktéţ srostlá a pěticípá. Tyčinky jsou přirostlé ke korunní trubce v počtu 4 aţ 5. Semeník je svrchní, většinou srostlý ze 2 plodolistů (vzácně aţ z 5 plodolistů) a se stejným počtem komůrek, s jednou čnělkou. Semena se obvykle vyskytují ve velkém počtu. Plodem bývá bobule nebo tobolka. Charakteristický je bikolaterární cévní svazek. Důleţité jsou obsahové látky této skupiny (viz. strana 21). I kdyţ čeleď obsahuje vesměs rostliny mírně aţ prudce jedovaté, nacházejí se v ní také důleţité hospodářské plodiny jako například brambory, papriky, rajčata nebo mochyně. Rostliny jako rulík, blín či durman mají zase význam v lékařství a farmacii. Důleţitou rostlinou, zejména pro kuřáky, je rod tabák, který je základní surovinou pro výrobu velkého mnoţství tabákových výrobků. Některé rostliny z této čeledi jsou pěstovány jako okrasné (petunie, lilík, durman). (21, 22) 17

18 Obrázek 1 Rajče jedlé - detail květů a stonků s trichomy Obrázek 2 Lilek brambor - detail bílého květenství Obrázek 3 Rulík zlomocný - detail plodu 18

19 3.1 Definice alkaloidů a jejich základní toxikologicky významné skupiny Alkaloidy jsou sloţitými organickými látkami dusíkaté povahy, obvykle reagující zásaditě. Vznikají metabolickou přeměnou aminokyselin. Většina alkaloidů jsou látky pevné, bezbarvé a bez zápachu. Jako tekutý se můţe vyskytovat alkaloid nikotin, koniin či spartein. Špatně se rozpouštějí nebo vůbec ne ve vodě, dobře v organických rozpouštědlech jako je alkohol, chloroform nebo ether. Dokáţí však tvořit soli s kyselinami díky čemuţ jsou ve vodě rozpustné. Struktura alkaloidů je velmi rozmanitá, ale vyznačují se společnými vlastnostmi: alkaloidy ve svých strukturách obsahují jeden nebo více atomů dusíku aminového typu, které jsou převáţně vázány v kruhu (heterocyklické alkaloidy) nebo v postranním alifatickém řetězci (tzn. biogenní alkaloidy). Biosynteticky však pocházejí z aminokyselin lysinu, ornithinu, fenylalaninu, tyrosinu nebo tryptofanu. Heterocyklické alkaloidy se dále dělí podle formace základního cyklu na chinolizidinové, piperidin/pyridinové, isochinolinové, indolové, steroidní, terpenické alkaloidy a další. Většina alkaloidů se vyznačuje svou specifickou aktivitou a velmi často silným účinkem na ţivý organismus. Lze je proto označit jako působky. Některé mají terapeutické vyuţití, jindy jsou to významné jedy. (1, 11, 2) 1. Chinolizidinové alkaloidy - alkaloidy vyskytující se v čeledi bobovitých (Fabaceae). Po chemické stránce jsou to deriváty norlupinanu. Patří zde toxikologicky významné alkaloidy jako cytisin, spartein a jim podobné. 2. Piperidin/pyridinové alkaloidy - patří zde vysoce toxický koniin z bolehlavu plamatého, dále pyridinové alkaloidy nikotin a anabasin z tabáku (Nicotiana L.), a v prvé řadě významné tropanové alkaloidy. Biogeneze těchto látek začíná u ornithinu, který dává vznik cyklickému pyrolidinovému derivátu; kondenzací s třemi acetátovými jednotkami vzniká alkohol tropanol. Estery tohoto alkoholu s kyselinami (tropová, mandlová, benzoová) jsou typickými alkaloidy rostlin čeledi lilkovitých (Solanaceae) hyoscyamin a jeho racemát atropin a skopolamin. Do této skupiny patří i známá návyková látka alkaloid kokain získaný z jihoamerické rostliny rudodřevu koka (Erythroxylon coca L.). 19

20 3. Isochinolinové alkaloidy - jsou to především toxické látky makovitých rostlin (Papaveraceae L.) morfin, papaverin, chelerythrin, bulbokapnin, apod. Zde mohou spadat i alkaloidy ocúnu (Colchicum L.) kolchicin a jeho deriváty. 4. Indolové alkaloidy - tyto alkaloidy (deriváty kyseliny lysergové) obsahuje především námel. Patří zde ergometrin, ergotamin, ergokrystin a další. Tyto alkaloidy tvoří širokou, terapeuticky velmi dobře vyuţitelnou skupinu sekundárních metabolitů. S většinou rostlin, obsahující tyto alkaloidy, se však v naší flóře nesetkáme. Intoxikace hrozí spíše po nesprávném dávkování léčiv s jejich obsahem. Výjimku tvoří domácí barvínek z čeledi (Apocynaceae L.). 5. Steroidní alkaloidy - zde patří cholestanové alkaloidy lilku solanin, solanidin, tomatin, solasodin apod. Toxické jsou metabolity kýchavice (Veratrum L.) a komonky (Petilium L.) jervin, cyklopamin, cykloposin, protoveratriny. Pregnanové látky zimostrázu (Buxus L.) cyklobuxin, cyklobuxoviridin apod. 6. Terpenické alkaloidy - zejména alkaloid akonitin a jeho deriváty z oměje (Aconitum L.) a ostroţky (Consolida L.). 7. Další alkaloidy - toxikologicky významný jednoduchý amin efedrin z chvojníku (Ephedra L.), který má výrazný centrálně stimulační účinek. Dále deriváty kyseliny antranilové alkaloidy routy (graveolin, skiamianin) způsobující koţní alergie. (1, 4) 20

21 3.2 Vybrané alkaloidy obsažené v čeledi lilkovitých (Solanaceae) Atropin Alkaloid atropin (C 17 H 23 NO 3, Mr 289,37) byl izolován roku 1833 a je zároveň první látkou, u které bylo prokázáno selektivní působení na funkce vegetativního nervového systému. Je obsaţen zejména v rulíku zlomocném (Atropa bella-donna L.), blínu černém (Hyoscyamus niger L.) a durmanu obecném (Datura stramonium L.). Po chemické stránce je atropin esterem alkoholu tropinu a kyseliny tropové. Atropin je také racemickou směsí (-) a (+) hyoscyaminu vznikající při zpracování čerstvých rostlin. Racemát je opticky neaktivní. Účinná je pouze levotočivá forma. V Českém lékopise jej lze najít pod chemickým názvem Atropinium sulfuricum (monohydrát síranu atropinia, sumární vzorec C 34 H 48 N 2 O 10 S. H 2 O). Mikrokrystalická bílá látka bez zápachu, na světle se rozkládá a na vzduchu dochází k jejímu zvětrávání. Velmi snadno se rozpouští ve vodě, snadno v 95% lihu, v chloroformu je prakticky nerozpustný. (11, 8, 2, 12,) Obrázek 4 Atropin - strukturní vzorec 21

22 3.2.2 Hyoscyamin Jako atropin, patří hyoscyamin (C 17 H 23 NO 3, Mr 289,37) mezi tropanové alkaloidy. Zdroje tohoto alkaloidu jsou tedy podobné (viz. Atropin). Často se hyoscyamin vyskytuje v rostlinách společně se skopolaminem, kde se jejich zastoupení mění v závislosti na stáří rostliny. U starších rostlin převládá hyoscyamin, u mladších naopak skopolamin. Podobné jsou také účinky, kdy působí jako parasympatolytika. Z chemického hlediska se hyoscyamin vyskytuje ve formě L-izomeru a D-izomeru, přičemţ L-izomer vykazuje periferní i centrální účinek, zatím co D-izomer má periferní účinek velmi slabý a centrální účinek silnější neţ L-izomer. Báze tohoto alkaloidu tvoří krystalky jehlicovitého tvaru, které jsou opticky aktivní. (11, 8, 2, 12, 15) Skopolamin Obrázek 5 L - Hyoscyamin - strukturní vzorec Skopolamin, taktéţ znám pod názvem hyoscin (C 17 H 21 NO 4, Mr 303,36) je esterem skopinu s kyselinou tropovou. Strukturně i vlastnostmi je velmi podobný atropinu, má však mnohem výraznější centrální účinky (převáţně sedativní) a je pětkrát jedovatější neţ samotný atropin. Jeho charakteristickou vlastností centrálního působení je potencování účinku morfinu. Účinná je pouze levotočivá forma skopolaminu. Zajímavým faktem je, ţe v době totalitního reţimu se skopolamin vyuţíval jako tzv. sérum pravdy. Důsledkem otravy byl stav, kdy intoxikovaný jedinec rychle odpovídá na kladené otázky bez jakékoliv své kontroly. 22

23 Skopolamin se pouţívá ve formě trihydrát bromidu skopolaminia (Scopolaminium bromatum, sumární vzorec C 17 H 22 BrNO 4.3H 2 O). Jedná se o bezbarvé, průsvitné krystaly bez zápachu. Jsou velmi snadno rozpustné ve vodě, dobře v 95% lihu, velmi těţce v chloroformu a prakticky nerozpustné v etheru. Na vzduchu zvětrává. Společně s ostatními tropanovými alkaloidy se nachází v některých rostlinách čeledi lilkovitých (Solanaceae) viz. Atropin. (11, 8, 2, 16, 23) Obrázek 6 L - Skopolamin - strukturní vzorec Nikotin Nikotin (pyridin-n-methylpyrrolidin, C 10 H 14 N 2 ) je alkaloid jednoduché struktury obsaţen v tabáku virginském (Nicotiana tabacum L.). Jedná se o tekutou látku, která se snadno vypařuje. V čerstvém stavu je bez zápachu, při stáří alkaloidu se objevuje odporný zápach a palčivá chuť. Opticky se stáčí doleva. V rostlině se obvykle váţe na kyselinu citronovou či jablečnou. K jeho rozpouštění snadno dochází ve vodě, v lihu a v olejích. (11) Obrázek 7 Nikotin - strukturní vzorec 23

24 3.2.5 Solanin Jedná se o toxický glykoalkaloid, podobný glykosidům. Molekula solaninu je sloţena z cukerné sloţky, trisacharidu solatriosy, a z vlastního steroidního alkaloidu solanidinu. Působením kyselin se rozpadá na glukosu a solanidin. Vzhledově je to bílá krystalická látka jehličkovitého tvaru. Je silné hořké chuti a ve vodě je špatně rozpustná. Sumární vzorec solaninu je C 44 H 71 O 15 N. Tento alkaloid se vyskytuje v rostlinách potměchuti (Solanum dulcamara L.), v lilku černém (Solanum nigrum L.), v bramborách (Solanum tuberosum L.) a v lilku rajčete (Solanum lycopersicum L.). (11, 33) Obrázek 8 Solanin - strukturní vzorec 24

25 3.2.6 Tomatin Stejně jako u solaninu i tomatin patří do skupiny steroidních glykoalkaloidů. Hydrolýzou tomatinu vzniká jeho aglykon tomatidin. Obě tyto struktury se vyznačují svou cytotoxickou aktivitou, přičemţ aktivita tomatinu je výrazně niţší. Jsou také inhibitory cholinesterázy působící antihistaminově. Chemicky čistý tomatin se vyskytuje jako pevná bílá krystalická látka. Sumární vzorec tomatinu je C 50 H 83 NO 21. Tomatidin je produkován rostlinou lilku rajčete (Solanum lycopersicum L.) a některými druhy rodu Solanum z čeledi Solanaceae. (2, 39) Obrázek 9 Tomatin - strukturní vzorec 25

26 3.2.7 Kapsaicin Kapsaicin je rostlinný alkaloid obsaţen v paprikách rodu Capsicum. Jedná se o pálivý fenylalkylamidový alkaloid, který byl poprvé izolován v roce 1816 z paprik. Čistý kapsaicin je krystalickou bezbarvou látkou hydrofóbní povahy. Primárním úkolem tohoto alkaloidu je odpuzování býloţravců, hmyzu a parazitických hub. Sumární vzorec kapsaicinu je C 18 H 27 NO 3. (40) Obrázek 10 Kapsaicin - strukturní vzorec 26

27 4 Intoxikace vybranými rostlinami čeledi lilkovitých 4.1 Rulík zlomocný (Atropa belladonna L.) Popis, výskyt a vyuţití Rulík zlomocný je prudce jedovatou vytrvalou bylinou. Vyznačuje se tlustým větveným oddenkem a silnou lodyhou vysokou aţ 2 metry. Má tmavozelené, celokrajné a vejčité listy, které jsou téměř lysé. Květ tvoří pětidílný kalich s trubkovitě zvonkovitou korunou hnědě nachové barvy. Plodem jsou kulaté bobule velikosti menší třešně, zpočátku zelené a v době zralosti černé barvy. Doba květu je červen aţ srpen, bobule dozrávají později. Je rozšířený v Evropě a v západní Asii. Hojně se vyskytuje na mýtinách a okrajích lesů. Obrázek 11 Rulík zlomocný Obsahovým alkaloidem rulíku je L-hyoscyamin, který při procesu sušení většinou přechází v atropin. V menším mnoţství je zde přítomen alkaloid L-skopolamin a belladonnin. Míra jedovatosti se v různých částech rostliny liší. Nejjedovatější je kořen, který obsahuje aţ 1,5 % silně účinných alkaloidů. Nadzemní části rostliny obsahují kolem 1 % těchto látek. K otravám nejčastěji dochází po pozření bobulí, které chutnají nasládle. Jelikoţ je rulík velmi jedovatou rostlinou, jeho pouţití je pouze na lékařský předpis a pod dozorem lékaře. Vnitřně se uţívá jako antiastmatikum, spasmolytikum či parasympatolytikum. Rostlinné části rulíku se průmyslově pouţívají k izolaci obsaţených alkaloidů. (1, 3, 6) 27

28 4.1.2 Toxicita a příznaky otravy Mechanismus účinku Obsahové látky rulíku zlomocného patří mezi anticholinergní látky, tzv. parasympatolytika. Jejich účinek spočívá v antagonizaci muskarinových cholinergních receptorů (M - receptor), kdy receptory nereagují na uvolněný neurotransmiter acetylcholin. Po chemické stránce je atropin látka s terciárním dusíkem, díky čemuţ má nejen účinek periferní, ale také snadno proniká do centrální nervové soustavy Dávky toxické a smrtelné Průběh intoxikace závisí na mnoţství přijaté látky. Děti jsou všeobecně citlivější na působení těchto látek. Letální dávkou u dětí se povaţuje mg, u dospělých se za minimální letální dávku povaţuje mnoţství 100 mg a více. Příznaky otravy zpravidla odeznívají do hodin, ale mohou přetrvávat i týden Intoxikace Atropin se dobře resorbuje z trávicího ústrojí, prochází sliznicemi (spojivkou pomalu) a velmi rychle bez větších obtíţí přechází přes placentární a hematoencefalickou bariéru. K intoxikaci můţe dojít i při kouření listů rostlin, kdy inhalovaný kouř přechází přes sliznice dýchacího ústrojí. Účinky na jednotlivé orgány se projeví v pořadí: exokrinní ţlázy, oko, srdce, hladké svalstvo a CNS (centrální nervový systém). Jiţ po malé dávce této látky dochází k blokaci sekrece exokrinních ţláz (bronchiálních a slinných), u potních ţláz můţe tato blokace vyvolat aţ hypertermii. Zvýšení dávky vyvolá mydriázu (rozšíření zornice) a poruchu akomodace do blízka. Postiţený vidí předměty neostře. Působení taky vyvolá zvýšení nitroočního tlaku. Dostaví se suchost v hrdle, která můţe vést aţ k poruše polykání a chraptivému hlasu. Působí také jako spasmolytikum, kdy uvolňuje křeče hladkého svalstva, zejména trávicího traktu, ţlučových a močových cest. 28

29 Kůţe je suchá, zarudlá a horká. Sníţením peristaltiky dochází k zácpě, přítomna je i retence moči. Účinek na srdce se po poţití nízké dávky atropinu projeví přechodnou bradykardií (u dávky 0,5 mg). U postiţeného dostaví lehké vzrušení, které se projevuje neklidem, potřebou mluvy a neustálého pohybu. Naopak po poţití vyšších dávek (0,5-2 mg) látky se dostaví tachykardie, palpitace a celková excitace organismu. Dochází k tzv. centrálnímu anticholinergnímu syndromu. Při dávkách nad 10 mg vzrůstá vzrušení s maximem motorického neklidu aţ někdy k zuřivosti. Objeví se desorientace, postiţený vrávorá, má pocit závratě, trpí na zrakové, sluchové či čichové halucinace, dýchání se stává obtíţnějším. Po odeznění excitace nastává útlum, vyčerpání a spavost. Avšak po závaţnější intoxikaci můţe následovat kóma aţ smrt, která je způsobena selháním dechového centra a paralýzou centrálního nervového systému. (1, 3, 11, 13, 30) Léčba intoxikace První pomoc Prvořadým úkolem, před transportem postiţeného do nemocničního zařízení, je zamezit dalšímu vstřebávání toxické látky. Pro snazší diagnostiku otravy je vhodné získat co nejvíce informací od pacienta, svědků či jiných osob, které se v době otravy postiţeného vyskytovaly v okolí. V rámci první pomoci je na místě u postiţeného vyvolat zvracení. Toho lze docílit buď mechanickým dráţděním (strčit prst do krku) nebo podáním roztoku slané vody (1-3 lţičky soli rozpustit do sklenice horké vody). U dětí nejsou tyto metody vhodné. V tomto případě většinou dochází ke spontánnímu zvracení. Dříve se pro vyvolání zvracení u dětí vyuţívalo účinku ipekakuanhového sirupu, ale pro své neţádoucí účinky (poškození sliznice trávicího ústrojí a riziko porušení srdeční činnosti) se od této moţnosti opustilo. Ke sníţení teploty volíme studené zábaly. Z důvodu rizika vzniku hypertermie (kvůli blokaci potních ţláz) nevolíme u postiţeného jedince teplé zábaly ani jiné zahřívání. 29

30 Další moţností první pomoci je podání velkého mnoţství ţivočišného (aktivního) uhlí. Důleţité je podat adsorbent včas, tj. do 1 hodiny od poţití jedu. To v organismu brání dalšímu vstřebávání jedovaté látky, jelikoţ dochází k vazbě toxinů na aktivní uhlí. Optimální dávka pro děti je asi 1 2 g/kg v roztoku vody. Důleţité je opakované podávání aktivního uhlí k přerušení enterogastrické a enterohepatální cirkulace toxinů. Kontraindikace nejsou známy. (1, 3, 11, 13, 17) Obrázek 12 Živočišné uhlí - Carbo medicinalis Nemocniční péče V nemocniční péči se jiţ provádí výplach ţaludku kluznou sondou. Výplach by se měl provést do 1 hodiny po uţití jedu. Musíme mít na paměti, ţe výplachem ţaludku se z organismu neodstraní všechna toxická látka. Výplach ţaludku sebou přináší i moţné komplikace, jako je aspirace ţaludečního obsahu do dýchacích cest se vznikem aspirační pneumonie, perforace ţaludku, křečovité staţení hrtanu (laryngospasmus), porucha elektrolytů. Obvykle není nutné provádět laváţ ţaludku, pokud uplynula delší doba od poţití toxické látky, tj. 4 hodiny, nebo jestliţe je riziko poţití jedovaté látky nízké. (3) Následuje podání specifického antidota pouţívaného při otravách parasympatolytiky. Je jím látka zvaná fysostigmin. Působí jako krátkodobý inhibitor acetylcholinesterázy. Avšak názory na podání fysostigminu nejsou jednotné. Někteří autoři podání této látky nedoporučují z důvodu zvýšení bronchiální sekrece a výjimečně vznik asystolie. (13, 18) 30

31 V excitační fázi se doporučuje podat látku diazepam (5 mg) či ultrakrátce působící barbituráty, např. látku thiopental. Naopak ve stádiu vyčerpanosti a počátečního kómatu je vhodné podávat excitancia a průběţné infúze fyziologického roztoku. Pokud postiţený upadne do kómatu, je nutné zajistit umělou ventilaci jako prevenci vzniku respirační paralýzy. (1, 3, 11, 13) 31

32 4.1.4 Vyuţití atropinu v lékařství Důleţité vyuţití má atropin v očním lékařství, kde se se pouţívá ve formě očních kapek k léčbě očních vad nebo poškození oka. Vyuţívá se také k navození mydriázy. Z důvodu zvýšení nitroočního tlaku musíme především u starších osob dbát na moţnost onemocnění glaukomem. Pro své spasmolytické účinky se pouţívá k uvolnění tonu hladkého svalstva. Dále atropin sniţuje peristaltiku střev (je doprovodnou látkou léčivého přípravku Reasec tbl., kde hlavní účinnou látkou je difenoxylát-hydrochlorid, působící přes opiátové receptory jako obstipans. Z důvodů euforizačních účinků difenoxylátu při vyšších dávkách je vhodná kombinace s atropinem). Velký význam má jako antidotum podávané při otravách způsobených inhibitory acetylcholinesterasy, tj. organofosfátovými insekticidy. Při schopnosti atropinu vázat se na M - receptory dojde touto vazbou k blokaci nadbytku acetylcholinu právě na těchto receptorech. Dále se atropin vyuţívá jako parasympatolytikum, analgetikum, antiastmatikum či antiparkinsonikum. Své vyuţití má také v homeopatii, kde se vyuţívá čerstvá rostlina na začátku květu. (1, 11, 19) Obrázek 13 Oční kapky s atropinem Obrázek 14 ATROPIN Biotika 1 mg, injekční roztok Obrázek 15 Reasec tablety 32

33 4.2 Blín černý (Hyoscyamus niger L.) Popis, výskyt a vyuţití Blín černý je lepkavě chlupatá jednoletá aţ dvouletá jedovatá rostlina, aţ 80 cm vysoká. Přímá lodyha je jednoduchá a hustě olistěná střídavými, peřeně zubatými aţ chobotnatě vykrajovanými listy. Kořen je vřetenovitý, světle hnědé barvy. Plodem je dvoupouzdrá, mnohosemenná víčkatá tobolka, dţbánovitého tvaru, obsahující víc neţ semen. Celá rostlina odpudivě zapáchá. Kvete v letním období července a srpna. Blín je rozšířený v Evropě a Asii, roste zejména u cest a na polích. Jedovatá je celá rostlina blínu, zejména její semena a kořen. Hlavní podíl obsaţených alkaloidů tvoří L - hyoscyamin, dále atropin a L - skopolamin. Obsah alkaloidů v sušině listů je 0,05-0,15 %, v semenech aţ 0,3 %. Stejně jako u rulíku zlomocného se blín vyuţívá jako antiastmatikum, spasmolytikum a parasympatolytikum. Taktéţ se vyuţívá k izolaci tropanových alkaloidů. (1, 3, 6, 20) Obrázek 16 Blín černý Toxicita a příznaky otravy Mechanismus účinku Stejně jako alkaloid atropin je hyoscyamin povaţován za látku s anticholinergním účinek, tzn., ţe způsobuje blokaci acetylcholinu na muskarinových receptorech v centrální nervové soustavě, hladkých svalech a ţlázách. Při srovnatelných dávkách má hyoscyamin aţ 98 % parasympatolytickou účinnost atropinu. (6, 20) 33

34 Intoxikace Je známo, ţe otravy blínem mají podobný průběh jako otravy rulíkem zlomocným. Jako vedlejší účinky při léčbě drogou z usušených listů blínu se mohou objevit pocity suchosti v ústech a krku, bolesti očí spojených s rozmazaným viděním, neklid, závratě, slabost a srdeční arytmie. Při předávkování se objevují bolesti hlavy, nauzea a zvracení. Objevují se symptomy spojené s ovlivněním centrální nervové soustavy jako je dezorientace, halucinace, euforie, sexuální vzrušení, v závaţných případech i kóma. U některých jedinců se můţe objevit dočasná agresivita. (6, 20) Léčba intoxikace Postup léčby se volí stejný, jako u otrav způsobených rulíkem zlomocným (viz. strana 29) Vyuţití hyoscyaminu v lékařství Jak jiţ bylo zmíněno, blín se pouţívá jako parasympatolytikum, spasmolytikum a antiastmatikum. Jako droga jsou vyuţívány usušené listy sbírané v době květu. Účinek bývá však slabší neţ u listů rulíku či durmanu. Jednotlivá dávka drogy se pohybuje kolem 0,3 g, denní dávka činí 1,0 g. Pro svoje parasympatolytické a spasmolytické účinky se hyoscyamin pouţívá k symptomatické léčbě některých gastrointestinálních potíţí, jako jsou křeče, ţaludeční a duodenální vředy, záněty slinivky břišní a koliky. Je také osvědčeným prostředkem při zvýšené sekreci ţaludečních šťáv a při nervových chorobách. Stejně jako atropin se hyoscyamin pouţívá k potlačení některých symptomů Parkinsonovy nemoci. Antiastmatických vlastností se vyuţívá při léčbě bronchiálního astmatu (někdy jako součást antiastatických cigaret). Tak jako atropin omezuje sekreci bronchiálních, slinných, ţaludečních a potních ţláz. Dodnes se k masáţím pouţívá blínový olej jako prostředek tišící bolesti při revmatických a neuralgických potíţích. V kombinaci s opioidy se vyuţívá při neuropatických bolestech, jelikoţ zvyšuje jiţ dosaţený analgetický účinek opiátů. Čerstvá kvetoucí rostlina se vyuţívá také v homeopatii. (1, 3, 6, 20) 34

35 Také je vhodné zmínit léčivý přípravek pod názvem Buscopan, jehoţ hlavní účinnou látkou je butylscopolaminii bromidum (sacharóza jako pomocná látka). Indikací těchto tablet je symptomatická léčba gastrointestinálních spasmů, spasmů a dyskinezí biliárního systému, a urogenitálních spasmů. Léčivý přípravek je vydáván pouze na lékařský předpis. (24) Obrázek 17 Buscopan 10 mg, tablety 35

36 4.3 Durman obecný (Datura stramonium L.) Popis, výskyt a vyuţití Durman obecný, známý pod lidovými názvy jako panenská okurka či andělské trumpety, je jednoletá aţ 1 m vysoká bylina s přímou, větvenou a lysou lodyhou. Listy mohou být i přes 20 cm dlouhé, řapíkaté, podlouhle vejčité a chobotnatě zubaté. Mají nepříjemný zápach. Jednotlivé květy bílé barvy mají pětizubý, trubkovitý, vejčitě nafouklý kalich a bílou korunu s pěti ostrými cípy, dlouhou 5-8 cm. Plodem je ostnitá tobolka, která dorůstá aţ 5 cm. Tobolka puká čtyřmi chlopněmi, ve kterých je obsaţeno mnoho černých, ledvinovitých, hrbolatých semen. Kvete od června do září. Durman je rozšířen v teplejších oblastech mírného pásu (Severní Amerika, severní Afrika). U nás se hojně vyskytuje na území celého státu od níţin po podhůří. Lze jej najít na rumištích, kompostech a na půdách bohatých na dusík. Obrázek 18 Durman obecný Tak jako u rulíku či blínu, i zde se vyskytují alkaloidy jako L - hyoscyamin, atropin, L - skopolamin, belladonin a další. I zde platí, ţe u starších rostlin převládá obsah L - hyoscyaminu, kdeţto u mladších L - skopolamin. Celkové mnoţství alkaloidů v sušině činí 0,2 0,7 %, přičemţ jedovatá je celá rostlina. Nejvyšší koncentraci alkaloidů však dosahují semena a kořen durmanu. Zároveň je nutné brát zřetel na jedovatost durmanů pěstovaných za účelem získávání alkaloidů, i pěstovaných z důvodů okrasy. Těmi jsou například durman metelový (Datura metel L.), durman metelovitý (Datura meteloides L.) či durman neškodný (Datura inoxia L.). Pouţití durmanu je velmi podobné jako u předešlých rostlin (antiastmatikum, spasmolytikum, parasympatolytikum). (1, 6,) 36

37 4.3.2 Toxicita a příznaky otravy Obecně můţeme říci, ţe jíţ jednotlivá dávka 0,3 g můţe u dospělého jedince působit toxicky. Případná otrava se projevuje stejnými příznaky jako intoxikace způsobená předešlými rostlinami. Obsaţené alkaloidy v jiţ zmíněných rostlinách podněcují dynamogenii, tj. zvýšenou potřebuju pohybu a fyzické aktivity. Tento stav doprovází úzkost, agitovanost, mohou se objevit halucinace. Halucinace způsobené tropanovými alkaloidy se liší od těch, které vznikly po kontaktu s psychodysleptiky (například diethylamid kys. lysergové, tzv. LSD). Tropanové alkaloidy jsou zodpovědné za vznik tzv. pravých halucinací, to znamená, ţe vytvářejí zcela neexistující vjemy (vidění strašidel a přízraků, mluvící předměty atd.). Dále dochází k zarudnutí kůţe a k jejímu zteplání, sníţení sekrece exokrinních ţláz a tím pádem ke zvýšení tělesné teploty a rizika hypertermie. Dostavuje se zmatenost, dezorientace a moţná agresivita. Po vyvrcholení intoxikace nastává útlum spojený s částečnou amnézií. (1, 31) Léčba intoxikace Postup léčby se volí stejný, jako u otrav způsobených rulíkem zlomocným (viz. strana 29) Vyuţití durmanu obecného Jako droga se pouţívá sušený list durmanu (Folium stramonii). Droga má slaně nahořklou chuť a slabě omamný pach. Semeno (Semen stramonii) se dnes pouţívá zřídka, dříve bylo oficinální v homeopatickém lékopisu. Naopak čerstvá kvetoucí nať se v homeopatii vyuţívá dodnes. Československý lékopis (ČsL 2, druhé vydání) udával jako jednotlivou maximální dávku listové drogy 0,2 g, denní poté 0,6 g. Listová droga se pouţívá zejména jako spasmolytikum při astmatu a při pertusi (dávivý kašel) nebo také při parkinsonském syndromu kde tlumí přítomný třes končetin. Dříve se durmanu, jako halucinogenu, uţívalo inhalační cestou. Vdechování kouře spalované drogy však po delší době uţívání vedlo k poruchám paměti a těţkým migrénám. Odvar z durmanu byl v minulosti hojně zneuţíván k travičství. (1, 3, 6, 25) 37

38 4.4 Tabák virginský (Nicotiana tabacum L.) Popis, výskyt a vyuţití Tabák virginský je stará kulturní rostlina, která se v 16. století dostala do Evropy při návratu Kolumbovy výpravy z Ameriky. Je jednoletou, ţlaznatě chlupatou bylinou, dosahující výšky 1 2 metru, výjimečně aţ 3 metrů. Stonek bývá většinou nevětvený. Listy jsou velké střídavé celokrajné, do široka vejčité aţ kopinaté se zvlněnými okraji, ve spodní části lodyhy jsou krátce řapíkaté, v horní části jsou přisedlé. Květy jsou uspořádány ve vrcholových květenstvích. Mají zelený kalich zvonkovitého tvaru a růţovou aţ karmínovou pěticípou korunu s dlouhou korunní trubkou. Plodem je vejčitá, dvoupouzdrá tobolka, pukající dvěma chlopněmi. Uvnitř tobolky jsou drobná semena. Tabák kvete od června do září. Pěstuje se na celé zeměkouli, u nás hlavně na jiţním Slovensku. Tabák virginský byl zprvu pěstován jako okrasná rostlina, později byl pěstován pro výrobu tabáku. Obrázek 19 Tabák virginský Jedovatá je celá rostlina tabáku. Všechny její části obsahují alkaloid nikotin, který se z části vyskytuje jako volný, a z části jako vázaný na kyselinu (kyselinu jablečnou či citronovou). Samotný nikotin není nositelem karcinogenního účinku, je však zodpovědný za vznik kuřáckého návyku. Dalšími obsahovými látkami jsou nikotyrin, nornikotin, anabasin, nikotelin a myosmin. I kdyţ je celá rostlina jedovatá, míra jedovatosti se liší dle koncentrace nikotinu. Sušina listů tabáku obsahuje 0,5 9 % alkaloidů. Podobným sloţením a účinkem se vyznačuje tabák selský (Nicotiana rustica), jehoţ obsah nikotinu kolísá aţ do 7,5 %. (1, 11, 4, 8,) 38

39 4.4.2 Toxicita a příznaky otravy Mechanismus účinku Nikotin je mitotický jed, který postihuje jádro buňky. Působí na vegetativní ganglia (váţe se na tzv. nikotinové acetylcholinové receptory), kde způsobuje ochrnutí převodu. Následkem je zpoţdění parasympatiku vůči sympatiku. Nikotin se absorbuje zdravou kůţí, při kouření tabákových listů dochází ke vstřebávání sliznicí dutiny ústní, sliznicí dýchacího a trávicího ústrojí. Také přechází do mateřského mléka. Odbourávání nikotinu probíhá játry, vylučován je částečně močí (hlavním metabolitem stanovovaným v moči je kotinin), v níţ zůstává po dobu 3 4 dnů od posledního kouření. Nejčastěji se uţívá formou kouření, ţvýkání a šňupání tabáku (novější metodou je kouření elektronických cigaret). (1, 11, 4, 26) Dávky toxické a smrtelné O tom, která dávka můţe způsobit smrt, rozhoduje především návyk jedince. Jedinec, který je zvyklý na přísun nikotinu, snese bez obtíţí dávku, která by u nezvyklého vyvolala obraz otravy. Smrtelná dávka nikotinu se pohybuje od mg (k smrti můţe dojít během 10 minut). Zajímavé je, ţe toto mnoţství nikotinu je obsaţeno v několika cigaretách nebo v jednom doutníku, ale během kouření se ho část spálí. Vzhledem k jeho snadné dostupnosti se nikotin často stává sebevraţedným prostředkem (2 3 cigarety obsahují jiţ zmíněných mg nikotinu, coţ odpovídá letální dávce pro dospělého jedince). Obrázek 20 Tabáková cigareta 39

40 Intoxikace V malých dávkách nikotin způsobuje zvýšení sekrece slin, potu a ţaludečních šťáv. Zesiluje také peristaltiku a tonus trávicího a děloţního ústrojí. Zpočátku tedy působí jako stimulans. Mírná intoxikace se vyznačuje nevolnostmi, závratěmi, bolestmi hlavy a třesy rukou. Objevuje se zvracení doprovázení průjmy. Prudkou otravou můţe být postiţen člověk, který s kouřením teprve začíná. Příčinou můţe být záměna cigarety za silnější doutník (z doutníku se vstřebává 10 mg nikotinu, z cigarety 1 2 mg) nebo vykouření cigaret silnější značky, neţ té, na kterou je dotyčný zvyklý. Otrava se projeví bolestmi hlavy, bledostí spojenou se smrtelným potem, jedinec trpí závratěmi, nauzeou a zvracením. Zornice dotyčného jsou zúţeny, doprovodnými příznaky je skleslost a malátnost. Při těţší otravě mohou být přítomny zrakové a sluchové poruchy. Dotyčný se zotaví za několik hodin. Velmi těţká otrava můţe vzniknout například po vypití prostředků proti rostlinným škůdcům nebo při rozstřikování velkého mnoţství nikotinového přípravku (dříve se nikotin hojně vyuţíval jako insekticid). Otrava se projevuje cyanózou, mravenčením a mrtvěním v konečkách prstů, vymizením reflexů, leukocytózou. Dochází k cirkulačnímu kolapsu, tachykardie přechází ve fibrilaci síní, jedinec se výrazně potí, vznikají svalové křeče. Při velmi těţké otravě můţe dojít k úmrtí, kdy příčinou smrti bývá ztráta vědomí spojená se zástavou srdce a respirační paralýzou. Zde jiţ nikotin působí jako blokátor. Doba zotavení trvá několik dní i týdnů. (1, 11, 26) Chronická otrava (tabakismus) Prvním znakem, prozrazujícím silného kuřáka, jsou zakouřené naţloutlé zuby a popřípadě zahnědlé prsty. Chronická otrava vzniká při spotřebě nad 20 cigaret denně. Pravidlem bývá chronický zánět hrtanu (laryngitida), hltanu (faryngitida), průdušnice (tracheitida) a průdušek (bronchitida). Závaţnými riziky je vznik zhoubných nádorů, především rakoviny plic. Karcinogenních a jinak škodlivých látek bylo při spalování tabáku objeveno víc neţ Patří mezi ně dehty, benzopyren, kyanovodík, formaldehyd a další. 40

41 Obrázek 21 Zdravé plíce vs. plíce poškozené kouřením U dotyčného jedince dochází ke střídání průjmů se zácpou, současně trpí nechutenstvím, popřípadě zvracením. Kouření podporuje vznik ţaludečních vředů a kolik. Chronická otrava se velmi podepisuje na oběhovém systému, a to bušením srdce, nepravidelností tepu a srdeční sevřeností spojenou s úzkostí, která následně můţe přejít v nikotinovou anginu pectoris (i kdyţ je pravá nikotinová angina pectoris vzácná, kouření výrazně nepříznivě ovlivňuje stávající anginu pectoris. U kuřáků s touto chorobou se častěji vyskytují tromboembolické příhody). Kouření velmi škodí lidem s chorobami periferních tepen, je jedním z faktorů zhoršujících aterosklerózu. Vzhledem k pohlaví jsou zde příznaky jako impotence u muţů, u ţen se objevují poruchy menstruačního cyklu, častěji dochází k potratům. Sniţuje se libido, urychluje se stárnutí organismu (podepisuje se na vzhledu kuřáka) a dochází k předčasné menopauze. Velmi trpí také smyslové ústrojí. Dochází ke ztrátám chuti, čichu, jedinec trpí nejasným a rozmazaným viděním, objevují se záněty zrakového nervu. Těţce bývá postiţeno nervstvo, kde dominujícím symptomem je nespavost. Příznaky jako závratě, tlak v hlavě, malátnost či třes si dotyčný jiţ ani neuvědomuje. Je zde sníţená soustředěnost na práci, postupné klesání inteligence. (11, 26) 41

42 4.4.3 Léčba intoxikace Pokud došlo k intoxikaci po poţití ústy, podává se suspenze aktivního uhlí (5 6 čajových lţiček rozdrceného adsorbentu s vodou), následuje výplach ţaludku slabým roztokem manganistanu draselného. Je-li otrava způsobena transkutánním přestupem látky, je nutné pokoţku několikanásobně důkladně omývat mýdlem a velkým mnoţstvím vody (jiţ pár kapek koncentrovaného roztoku nikotinu můţe způsobit váţné poškození). Pokud u intoxikovaného jedince dochází ke vzniku křečí, aplikuje se 20 mg diazepamu, a to buď intravenózně či intramuskulárně. Při bezvědomí a respirační paralýze je nutné zajistit průchodnost dýchacích cest zavedením intubace a pomocného dýchání kyslíku. Při chronické otravě je nutné zamezit přístupu škodliviny jedinci úplně (1, 3, 11) Závislost Nikotin je psychoaktivní látkou, která při opakovaném přívodu do těla vyvolává silnou závislost. Mechanismem účinku je zmnoţení specifických nikotinových receptorů v mozku a svalech chronického kuřáka. To má za následek nutnost zvyšování dávky, aby došlo k pokrytí všech nikotinových receptorů. Závislost na nikotinu vzniká velmi rychle. Prvně převaţuje sloţka psychosociální, která se vyznačuje potřebou mít cigaretu v ruce a manipulovat s ní. V tomto případě jde o závislost na cigaretě jako na předmětu, nikoliv závislost na účinku látky. Zhruba po dvou letech se objevuje přidruţená fyzická závislost (aţ u 80 % pravidelných kuřáků). Zmnoţené receptory reagují na nedostatek nikotinu, a v případě, ţe se kuřák rozhodne skoncovat s tímto zlozvykem, způsobují abstinenční příznaky. K bodové kvalifikaci závislosti existuje dotazník, tzv. Fagerströmův test nikotinové závislosti. Tento dotazník je vyuţíván za účelem posouzení závaţnosti závislosti. Je sloţen z 6 jednoduchých otázek zaměřených na frekvenci kouření, mnoţství vykouřených cigaret a dalších okolností spojených s kouřením cigaret. Po bodovém vyhodnocení dotazníku se potencionálně můţete zařadit do jedné ze skupin závislosti, a to do skupiny mírné nebo nízké závislosti, střední závislosti, vysoké závislosti či velmi vysoké závislosti. 42

43 Mezi abstinenční příznaky povaţujeme psychické rozladění, nervozitu, dráţdivost, neklid a třes. Jedinec trpí úzkostí, depresemi, bolestmi hlavy, pocením, není schopen kvalitního spánku. Přítomny jsou gastrointestinální potíţe jako nadýmání, průjmy či zácpa. Při odvykání bývají nejtěţší první dva týdny. V rozmezí třech týdnů aţ třech měsíců dojde k ústupu abstinenčních příznaků. Při léčbě závislosti se často podávají hypnotika k navození spánku. Při léčbě závislosti je nejdůleţitější rozhodnutí a motivace pacienta. Je na místě pacienta podporovat vhodnou psychoterapii. K potlačení vzniku abstinenčních příznaků se pouţívá alternativních metod přísunu nikotinu. Podává se ve formě nikotinových náplastí, ţvýkaček, nikotinového inhalátoru (inhalování nikotinu z nikotinových kapslí, které se vkládají do plastové špičky) a nikotinového nosního spreje. V rámci farmakoterapie se při léčbě silnějších závislostí pouţívá léčivý přípravek Champix 0,5 1 mg ve formě potahovaných tablet. Účinnou látkou je vareniklin tartarát. Výdej přípravku je vázán na lékařský předpis. (11, 26, 27, 28, 29, 34) Obrázek 22 Champix 1mg, pro odvykací léčbu kouření u dospělých 43

44 4.4.5 Vyuţití nikotinu a tabáku virginského V dřívější době byl nikotin hojně pouţíván jako látka k hubení hmyzu, tzv. insekticid. Toto vyuţití zůstalo nikotinu, přesněji nikotinsulfátu, dodnes, i kdyţ v menším měřítku. Má však nezastupitelné místo v léčbě nikotinové závislosti, a to ve formě náplastí, sprejů, ţvýkaček a dalších. V současné době se diskutuje o moţných příznivých účincích nikotinu k léčbě nebo alespoň zmírnění projevů Alzheimerovy nemoci. Podáváním nikotinu došlo ke zlepšení kognitivních schopností pacientů, nedošlo však ke zlepšení dlouhodobé paměti. Ve formě sušených nefermentovaných listů má nikotin zastání v homeopatii. Tabák virginský se pěstuje pro své listy, které slouţí k výrobě cigaret, doutníků a dýmkového, šňupacího či ţvýkacího tabáku. Ze semen tabáku se vyrábí technický i potravinový olej. (26, 30) Obrázek 23 Pěstování tabáku Obrázek 24 Usušené listy tabáku 44

45 4.5 Lilek brambor (Solanum tuberosum L.) Popis, výskyt a vyuţití Známý téţ jako brambor obecný či brambor hlíznatý, je kulturní hlíznatá rostlina, která byla do Evropy dovezena v druhé polovině 16. století. K rozkvětu pěstování došlo však aţ v 18. století, kdy se lilek brambor rozšířil po střední Evropě. Dnes jsou brambory jednou z nejdůleţitějších zemědělských plodin. Je vytrvalou rostlinou s oddenkovými hlízami a s přímou bohatě větvenou lodyhou hranatého tvaru. Dorůstá do výšky aţ 1,5 metru, obvyklá výška se však pohybuje od 60 do 100 centimetrů. Listy jsou přetrhovaně lichozpeřené, mírně poseté trichomy, s vejčitými celokrajnými lístky s krátkými řapíky. Květy jsou nejčastěji bílé, mohou být narůţovělé či nafialovělé se sytě ţlutými prašníky kuţelovitého tvaru. Plodem je kulovitá bobule zelené aţ ţlutozelené barvy, obsahující bílá semena. Podzemní část bramboru je charakteristická svými svazčitými kořeny. Na kořenech jsou zachyceny hlízy nepravidelných tvarů s naţloutlou aţ světle hnědou pokoţkou (u některých kultivarů je pokoţka aţ načervenalá). Kvete od června do srpna. Obrázek 25 Lilek brambor Mezi jedovaté se povaţují všechny nadzemní části rostliny včetně plodů. Obsahují alkaloid solanin, který byl vyvinut jako přirozená ochrana proti škůdcům. Má také insekticidní a fungicidní účinky. Obsah solaninu v plodech se pohybuje okolo 1 %, v květech 0,7 %. Co se týče podzemních částí bramboru, ty jsou prakticky nejedovaté, pokud nebyly vystaveny světlu. Nesprávným skladováním, poraněním či vystavením účinků denního světla dochází ke zvýšení obsahu solaninu, a to zejména pod pokoţkou brambor. Dochází k zezelenání hlíz a vzniku pupenů (klíčků) na hlíze. Nezralé brambory nebo staré vyklíčené hlízy mohou obsahovat 0,06 % alkaloidu, v klíčcích lze najít aţ 0,5 %. Za závadné povaţujeme ty brambory, které obsahují 0,2 % solaninu. Přítomny jsou také saponiny. 45

46 Lilek brambor je významnou hospodářskou plodinou, která se v terapii nepouţívá. (1, 11, 33) Toxicita a příznaky otravy K otravám dochází zřídka kdy. Příleţitost k otravě je hlavně při hromadném poţití částí brambor nebo při konzumaci nedostatečně zpracované plodiny Dávky toxické a smrtelné Toxická dávka solaninu pro člověka není přesně známa. Zdá se však, ţe mg tohoto alkaloidu jiţ vyvolává symptomy otravy. Roli zde hrají saponiny, které umoţňují lepší resorpci glykoalkaloidů. Mnoţství solaninu v bramborových hlízách se obvykle pohybuje pod hodnotou 200 mg/kg, která je vyhláškou Ministerstva zdravotnictví stanovena v potravinách jako maximálně povolené mnoţství, aby nedocházelo k ovlivnění potraviny (Vyhláška č. 305 ministerstva zdravotnictví). Obrázek 26 Klíčky brambor 46

47 Intoxikace Mírná intoxikace se projevují škrábáním a pálením v krku. Objevují se bolesti břicha s nevolnostmi, průjmy, popřípadě koliky. Břicho je na pohmat citlivé. Postiţení si stěţují na bolesti hlavy a únavu. V některých případech dochází k zvýšení teploty a to do hodnot aţ 39 o C. Obličej dotyčného je zčervenalý, rty mohou být modré. Tyto symptomy mohou být přítomny aţ po 4 19 hodinách od poţití jedovatých částí plodiny. V těţších případech můţe nauzea a průjem přetrvávat 3 6 dní. Mohou se objevit neurologické potíţe, jako jsou halucinace a apatie. Známy jsou i poruchy vidění a křeče. Solanin poškozuje sliznici ţaludku a duodena, objevují se krevní výrony, popřípadě gastroenteritida Léčba intoxikace Léčba spočívá v odstranění škodliviny z trávicí trubice. Dále na řadu přichází symptomatická léčba. Pokud dotyčný jedinec nezvrací, provádí se výplach ţaludku se suspenzí aktivního uhlí. Přítomné křeče léčíme podáním diazepamu. (1, 11, 35) Vyuţití solaninu Jako takzvaný solaninhydrochlorid (forma soli s kyselinou chlorovodíkovou) se solanin pouţívá v zemědělství jako postřikový insekticid. Tato forma je rozpustnější. V minulosti jej bylo vyuţíváno jako prostředku k léčbě onemocnění dýchacího systému. Pouţíval se k léčbě bronchitidy, astmatu a epilepsie. (35) Brambory jsou významnou potravinou. Pro člověka mají nezastupitelný význam v základu výţivy. Brambory se také vyuţívají k výrobě škrobu (polysacharid), lihu a slouţí ke krmným účelům pro hospodářská zvířata. (36) 47

48 4.6 Lilek rajče (Solanum lycopersicum L.) Popis, výskyt a vyuţití Lilek rajče, taky známý jako rajče jedlé nebo rajské jablíčko, je jednou z nejdůleţitějších rostlin na světě. Původem pochází ze Střední a Jiţní Ameriky. Společně s bramborem bylo rajče v Evropě představeno v 16. století. Aţ do 19. století se ve střední Evropě rajče konzumovalo v malé míře, jelikoţ bylo povaţováno za jedovatou rostlinu. V původní vlasti se rajče pěstuje jako vytrvalá rostlina. Jelikoţ je rajče choulostivé na mráz a nepřečkalo by naši zimu, pěstuje se u nás jako jednoletka. Rajče jedlé je cm vysoká rostlina s přímou a větvenou lodyhou, se střídavými, řapíkatými a přetrhovaně lichozpeřenými listy eliptického aţ vejčitého tvaru. Lodyha je pokryta ţláznatými trichomy. Květenství je 3 20květé, kalich je výrazně členěný. Koruna je výrazné ţluté barvy. Plodem je bobule kulovitého tvaru, ve zralosti červené či ţluté barvy. (37, 38) Obrázek 27 Lilek rajče Rostlina rajčete jedlého obsahuje alkaloidy tomatidin, tomatin a solanin. Nejvyšší obsah těchto látek se nachází v drobných zelených rajčatech, které jsou teprve na počátku jejich vývoje. Alkaloidy lze také najít v listech a stoncích. Během zrání dochází u rajčat k odbourávání chlorofylu a k téměř úplnému odbourání tomatinu. Vyšší zůstatkový obsah tohoto alkaloidu mohou mít plody, které dozrávají jako utrţené, na rozdíl od těch, které dozrály přirozeně na rostlině. Tak jako jiné alkaloidy i tomatin hraje nezastupitelnou roli v obranném systému proti škůdcům. Za zmínku stojí fakt, ţe rozkladné produkty tomatinu slouţí k biosyntéze lykopenu a karotenů. Lykopen je látkou patřící do skupiny karotenoidů. Objevuje se ve zralých červených rajčatech v obvyklé dávce mg/kg. Lykopen je znám pro své antioxidační účinky. Chrání nukleové kyseliny, bílkoviny i lipidy před poškozením reaktivními volnými radikály. 48

49 Pozitivní výsledky jsou lykopenu přisuzovány při prevenci vzniku rakoviny (především rakoviny prostaty, děloţního čípku, jícnu, ţaludku, tlustého střeva a konečníku). I přes četné pozitivní výsledky studií nepřijal v roce 2005 příslušný úřad USA (Food and Drug Administration) dosavadní poznatky o preventivních účincích lykopenu jako dostatečně průkazné. Znamená to, ţe neumoţnil legislativně výrobcům a prodejcům uvádět údaje o antikarcinogenních účincích na obalech výrobků a v reklamách. (5) Toxicita a příznaky otravy Dávky toxické a smrtelné Příznaky otravy se u lidí projevily po poţití 25 mg látky. Za střední letální dávku LD 50 tomatinu lze povaţovat 500 mg/kg tělesné hmotnosti při jednorázovém podání perorálně. Toto mnoţství nepředstavuje zdravotní riziko, jelikoţ obsah tomatinu se pohybuje od několika desetin aţ jednotek miligramů v kilogramu zralých rajčat a do desítek miligramů, výjimečně aţ 500 mg v kilogramu rajčat nezralých, zelených. Navíc se podstatná část tomatinu naváţe na cholesterol přítomný v trávenině do nevstřebatelných forem a následně se vylučuje stolicí. Obrázek 28 Nezralý plod rajčete 49

50 Intoxikace Tak jako solanin působí tomatin cytotoxicky. Dochází k narušování buněčných stěn zejména buněk střevní stěny, coţ má za následek přestup škodlivých látek střevního obsahu přes narušenou stěnu do krevního oběhu. Příznaky otravy spočívají v pocitech pálení a řezání v krku, dotyčný trpí nauzeou, průjmy, nevolnostmi, dostavuje se ospalost, pocity úzkosti a křeče. Následně se můţe objevit pocení, dušnost a bezvědomí. (5, 39) Léčba intoxikace Postup léčby se volí stejný, jako u otrav způsobených bramborem obecným (viz. strana 47) Vyuţití lykopenu a tomatinu Rajče jedlé je významnou sloţkou našeho jídelníčku. Konzumují se syrové nebo se z nich připravují potravinářské výrobky. Rajčata jsou díky svému antioxidačnímu účinku vhodná jako součást redukčních a očistných diet. Díky lykopenu rajčata příznivě působí při problémech s prostatou, onemocnění srdce a krevního oběhu a poruchách látkové výměny. Lykopen je znám taky jako přirozené barvivo E 160d, jehoţ obsah v potravinách je povolen. (5) 50

51 4.7 Paprika setá (Capsicum annuum L.) Popis, výskyt a vyuţití Paprika setá, někdy zvaná taky jako paprika roční, je původem z Mexika. Dnes se však pěstuje téměř na celém světě, v České republice především v teplejších oblastech jiţní Moravy. Je jednoletou bylinu dosahující výšky aţ 60 cm. Kořen je kůlovitého tvaru, lodyha je značně rozvětvená a lysá. Listy papriky jsou dlouze řapíkaté aţ 6 cm dlouhé, vejčitě podlouhlého aţ eliptického tvaru. Stopkaté, převislé květy mají pětiklaný kalich a pětidílnou korunu špinavě bílé barvy. Plodem je velká vysýchavá bobule dosahující aţ 12 cm. V době zralosti je plod červené barvy. (6) Obrázek 29 Paprika setá Alkaloid kapsaicin je obsaţen v paprikových plodech. Usušené plody paprik obsahují přes 1 % kapsaicinu. Další hojně zastoupenou látkou je kyselina askorbová, jejíţ mnoţství v plodech dosahuje aţ 0,2 %. Četné kulturní formy paprik se od sebe liší nejen tvarem a barvou, ale zejména obsahem kapsaicinu, přičemţ vyšší mnoţství kapsaicinu obsahují původní odrůdy. (9) Toxicita a příznaky otravy Mechanismus účinku Kapsaicin zaujímá roli selektivního agonisty vaniloidního receptoru TRPV1 (transient receptor potential vanilloid 1) přítomného v nervových zakončeních. Tento receptor zprostředkovává vnímání tepla a bolesti, přičemţ k aktivaci tohoto receptoru dochází při teplotě 47 o C. 51

52 Při kontaktu kapsaicinu s receptorem dochází k jeho aktivaci jiţ při tělesné teplotě, coţ vyvolává intenzivní pocit pálení. Díky této schopnosti dokáţe aplikovaný kapsaicin dočasně vyřadit z funkce periferní receptory zodpovědné za přenos bolestivého impulsu, jelikoţ v době působení látky nejsou receptory schopny reagovat na různé podněty. Koncentrace pouţité látky určuje dobu působení a neschopnost vnímat bolest. (41) Dávky toxické a smrtelné Jako smrtelná dávka kapsaicinu se udává 0,56 mg/kg tělesné hmotnosti při podání intravenózně. Smrtelná dávka při poţití ústy se pohybuje kolem 190 mg/kg tělesné hmotnosti. Běţné dávky kapsaicinu mají však celkově povzbuzující účinky na tělesné funkce a výkonnost organismu, včetně oběhové soustavy. (40, 43) Intoxikace Ačkoliv kapsaicin projevuje mnoho pozitivních účinků na lidský organismus, občas mohou převládat účinky negativní, nepříjemné. Při styku kapsaicinu se sliznicí nejen úst, ale také se sliznicemi oka či nosu, dochází k pocitu pálení spojeného s bolestí. Během konzumace potravin s vysokým obsahem kapsaicinu můţe dojít k silnému pálení v zaţívacím traktu, objevuje se nevolnost, zvracení aţ dechové obtíţe. U některých osob můţe mít kapsaicin vliv na srdeční rytmus či změnu krevního tlaku. Při lokální aplikaci, například kapsaicinu ve formě náplastí, můţe docházet k reakcím v místě aplikace. Častými vedlejšími účinky je zarudnutí pokoţky aţ tvorba přechodných puchýřků, tvorba erytému, bolest a svědění. Tyto příznaky obvykle nebývají povaţované za váţné, nejčastěji nabývají slabé aţ střední intenzity a většinou odeznívají do 7 dnů po aplikaci. Příznaky jako pálení a bolest můţeme zmírnit pomocí fyzikálních metod, jako je chlazení. Vhodné je také systémové podání analgetik, kdy se doporučuje parenterální podání s rychlým působením. Pokud je však nutné léčbu z důvodu palčivé bolesti přerušit či ukončit, lze pouţít kombinaci kapsaicinu s jinými látkami, jako například glyceryl trinitrátem, který sniţuje bolest vyvolanou kapsaicinem a zároveň vykazuje protizánětlivé účinky. (41, 42) 52

53 4.7.3 Vyuţití kapsaicinu v lékařství V dnešní medicíně kapsaicin zaujímá významné místo jako prostředek pro sniţování bolesti. Vyuţití analgetického účinku této látky představuje alternativní léčbu bolesti v případech, kdy pouţitá nesteroidní analgetika neprokazují dostatečnou účinnost, nebo hrozí neúnosné riziko vedlejších účinků, především zvýšené krvácivosti. Kapsaicin je znám ve formě náplastí aţ s 8 % koncentrací (například kapsaicinová hřejivá náplast CAPSICOLLE s 2,89 % extraktem z papriky, s přídavkem mentolu a kafru na podporu derivačního účinku), také ve formě mastí a tinktur. Také podporuje cirkulaci krve a zlepšuje její průtok sliznicemi ţaludku a střev. Tímto dochází k inhibici růstu nepříjemné ţaludeční bakterie Helicobacter pylori a k aktivaci tvorby ochranného hlenu v ţaludku. Této vlastnosti se vyuţívá k regeneraci ţaludeční stěny při ţaludečních vředech. Kapsaicinu se přisuzuje pozitivní účinek v procesu hubnutí, jelikoţ pálivé potraviny obecně sniţují chuť k jídlu. Dále zvyšuje rychlost metabolismu (zvýšení činnosti trávicího systému, svalů a srdce), coţ hraje při hubnutí důleţitou roli. Další farmakologickou vlastností tohoto alkaloidu je schopnost pozitivně ovlivňovat vylučování endogenních morfinů (endorfinů) v mozku. To pomáhá zlepšovat náladu pacientů. (40, 43) Obrázek 30 CAPSICOLLE - Kapsaicinová hřejivá náplast 53