PŘEDLOHA SDĚLENÍ KOMISE. o změně určování referenčních sazeb

Transkript

1

2 PŘEDLOHA SDĚLENÍ KOMISE o změně určování referenčních sazeb 1. REFERENČNÍ A DISKONTNÍ SAZBY V rámci kontroly, kterou Společenství vykonává nad státními podporami, se pracuje s referenčními a diskontními sazbami. Referenční sazby se používají k výpočtu ekvivalentu dotace, zvláště když je čerpána v několika splátkách, a k výpočtu té části podpory, který vyplývá z režimů dotovaných úroků. Slouží rovněž ke kontrole souladu s pravidlem de minimis a s předpisy o blokové výjimce. Současná metoda výpočtu je uvedena v dopisu Komise členským státům (ze dne 18. srpna 1997) a v několika sděleních Komise. Sestává ve výpočtu základní sazby 1 z 5letých mezibankovních swapových sazeb zaznamenaných v září, říjnu a listopadu předchozího roku. Referenční sazbu pak získáme, když se k výsledku připočítá 75 základních bodů. Pokud nejsou k dispozici mezibankovní swapové sazby za 5 let, vycházejí sazby z úrokové sazby státních dluhopisů s pětiletou splatností navýšené o 25 základních bodů přirážky plus dalších 75 základních bodů. Stávající způsob nerozlišuje mezi malými a středními podniky a velkými společnostmi. 2. SOUVISLOSTI REFORMY Hlavní důvod přezkoumání metodiky určování referenčních sazeb spočívá v tom, že požadované finanční parametry nejsou vždy dostupné ve všech členských státech a zvláště ne v deseti nových členských státech 2. Stávající metodu lze kromě toho vylepšit s cílem: zohlednit vysoké a náhlé kolísání na finančních trzích, zohlednit úvěruschopnost dlužníků a záruky (kolaterály), lépe reflektovat tvar výnosové křivky v členských státech 3, Nehledě na případná vylepšení je výhodou stávající metody to, že s ní souhlasí většina členských států a že její použití je jednoduché Termíny základní sazby a průměrná sazba mají v tomto dokumentu stejný význam: jedná se o sazbu, která je výsledkem výpočtu průměru před uplatněním vyrovnávacího koeficientu při zohlednění osobitého charakteru každého členského státu. Stávající referenční sazby pro tyto členské státy jsou těmito členskými státy sdělovány jako sazby odrážející vhodnou tržní sazbu. Metodika výpočtu těchto sazeb se v jednotlivých členských státech liší. Graficky zobrazuje vztah mezi výnosem z nástrojů stejné úvěrové bonity, ale rozdílných splatností.

3 Cílem tohoto sdělení je představit jednoduchou metodu, která vychází ze současného systému, zmírňuje některé jeho nedostatky a je slučitelná s různými finančními systémy v Evropské unii (zvláště v nových členských státech), přičemž volí jednoduchý systém použití. 3. STUDIE Studie společnosti Deloitte & Touche 4, kterou si objednalo generální ředitelství pro hospodářskou soutěž, navrhuje systém založený na dvou pilířích: takzvaný standardní přístup a zdokonalený přístup Standardní přístup V rámci tohoto přístupu zveřejňuje Komise každé čtvrtletí základní sazbu, která je vypočtena pro různé měny a různé doby splatnosti tříměsíční, roční, pětileté a desetileté. Používají se sazby IBOR 5 a prodejní swapové sazby, a pokud tyto parametry chybí, sazby státních dluhopisů. Přirážka, která se použije k tomu, abychom dostali referenční sazbu úvěru, se vypočítá podle úvěruschopnosti dlužníka a zajištění (kolaterálů). V závislosti na ratingové kategorii podniku ( rating přidělovaný ratingovými agenturami v případě velkých společností nebo bankami v případě malých a středních podniků) představuje marže použitelná na standardní případ 220 základních bodů (normální rating a běžné jištění 6 ). V případě nízké úvěruschopnosti a jištění se navýšení může zvýšit až na 1650 (základních bodů) Zdokonalený přístup Tento přístup umožní členským státům jmenovat nezávislou organizaci například centrální banku kterou pověří pravidelným zveřejňováním tržních referenčních úrokových sazeb pro větší počet splatností a častěji, než je tomu v případě standardního přístupu. Tento postup by byl odůvodněný znalostí a blízkostí finančních a bankovních dat, které má tato organizace k dispozici ve srovnání s Komisí. V tom případě by Komise a externí auditor validovali metody výpočtu. V rámci tohoto přístupu by bylo možné zvážit výjimku opting out Slabiny Nehledě na ekonomický význam obou metod lze zdůraznit určité potíže: (a) Standardní přístup Neřeší problém s nedostatkem finančních dat v nových členských státech a přidává nové a nesnadno přístupné parametry; Standardní metoda by mohla upřednostňovat velké společnosti na úkor malých a středních podniků, u nichž není k dispozici žádný rating nebo je mají méně příznivé (zvláště kvůli asymetrickým informacím ohledně úvěrového věřitele). Mohlo by to vyvolat nejeden spor o metodě K dispozici na internetové stránce GŘ pro hospodářskou soutěž, Mezibankovní nabídková úroková sazba na peněžním trhu Případy, kdy příjemce vykazuje uspokojivý rating (BB) a míru dobytnosti mezi 31 % a 59 %.

4 výpočtu přirážky k základní sazbě, která se odvíjí od úvěruschopnosti a úrovně zajištění; Zřejmě nejobtížněji se určuje míra zajištění (kolateralizace) (měla by vycházet ze ztrát utrpěných vinou nesplácení a tedy z pravděpodobnosti úpadku, parametrů použitých v rámci Basileje II, které vyžadují vytvoření komplexních databází); Nezjednodušuje úlohu členských států zejména co se týče kontroly dodržování pravidla de minimis a předpisů o blokové výjimce. (b) Zdokonalená metoda: Zdokonalená metoda se může ukázat problematickou při použití na režimy podpory; volatilita tržních sazeb by skutečně mohla způsobit, že rozdíl mezi sazbou podkladového režimu půjčky a momentálně platnou referenční sazbou bude pro dlužníka natolik výhodný, že některá opatření by se stala neslučitelnými s pravidly o státní podpoře; Čtvrtletní úprava sazeb by komplikovala vyřizování případů, protože vypočtené částky podpory na počátku fáze posuzování by se mohly značně odlišovat od částek vypočtených v den, kdy Komise přijme konečné rozhodnutí. 4. ROZHODNUTÍ KOMISE Aby se těmto potížím vyhnula, Komise navrhuje metodu, která: je snadno použitelná (zvláště pro členské státy, když se zabývají opatřeními, jež se řídí předpisy o podpoře de minimis nebo o blokové výjimce); nepenalizuje členské státy ve srovnání se stávající metodou a usnadňuje použití referenčních sazeb pro deset nových členských států; umožňuje častější aktualizaci referenčních sazeb a tím i lepší promítnutí převládajících podmínek na trhu; nerozlišuje mezi malými a středními podniky a velkými společnostmi. Tato metoda navíc umožňuje nevnášet do metod výpočtu více nejistoty a složitosti v měnícím se bankovním a finančním prostředí v důsledku provádění rámce Basilej II, což by mohlo mít silný dopad na alokaci kapitálu a chování bank. Komise v souladu s tím navrhuje přijmout níže popsanou zjednodušenou metodu: Základ pro výpočet tříměsíční IBOR Základní sazba vychází z tříměsíčních sazeb peněžního trhu, které jsou k dispozici téměř ve všech členských státech, přičemž Komise si vyhrazuje právo použít delší doby splatnosti přizpůsobené na určité případy;

5 pokud tyto sazby k dispozici nebudou, použijí se sazby státních dluhopisů nebo výjimečně údaje sdělené členskými státy. Marže: [ 220 ] základních bodů K této sazbě se připočítá [ 220 ] základních bodů 7. Vypočítaná referenční sazba se vztahuje na úvěry garantované obvyklými zárukami, které, pokud nebudou k dispozici, způsobí zvýšení nejméně o 400 základních bodů 8. Riziková přirážka Aktualizace U podniků ve finančních obtížích, za podmínky použití specifických ustanovení o podpoře na záchranu a restrukturalizaci 9, by se na základní sazbu uplatnilo navýšení o nejméně základních bodů (s podmínkou existence obvyklých záruk) 10. Referenční sazbu je nutno aktualizovat každých 6 měsíců (oproti současné roční frekvenci). Základní sazba se tedy bude vypočítávat na základě tříměsíční IBOR zaznamenané v září, říjnu a listopadu předchozího roku. Fixní základní sazba bude platit od 1. ledna. Základní sazba se zaktualizuje na základě tříměsíční IBOR zaznamenané v březnu, dubnu a květnu běžného roku. Tato přepočítaná sazba bude platit od 1. července. Kromě toho, v zájmu zohlednění významných a náhlých změn bude aktualizace provedena pokaždé, kdy se průměrná sazba vypočítaná za předchozí tři měsíce odchýlí od platné sazby o více než 10 %. Aktualizovaná sazba začne platit první den druhého měsíce po měsíci rozhodném pro výpočet. Ode dne zveřejnění tohoto sdělení v Úředním věstníku Evropské unie Komise přestane uplatňovat: Sdělení Komise o technické změně referenčních a diskontních sazeb pro Řecko (Úř. věst. C 66, , str. 7) Sdělení Komise o technických úpravách metody určování referenčních a diskontních sazeb (Úř. věst. C 241, , str. 9) Sdělení Komise o metodě určování referenčních a diskontních sazeb (Úř. věst. C 273, , str. 3) Marže 220 základních bodů byla shledána běžnou marží u úvěru s obvyklým zajištěním a uspokojivou notací. Tato marže je do velké míry nezávislá na splatnosti úvěru. V této marži minimálně 400 základních bodů se promítají současné postupy Komise. Studie uvádí, v závislosti na daném případu, marže od 340 do 750 základních bodů. Pokyny ke státní podpoře na záchranu a restrukturalizaci podniků a zejména čl. 25 písm. a) těchto pokynů, který se zmiňuje o sazbě alespoň srovnatelné se sazbami úvěrů poskytovaných zdravým podnikům a zejména v sazbách schválených Komisí. Marže, která je ve studii označena za vhodnou pro podniky s nepříznivou notací (CCC-C a rovnocenná) a obvyklými zárukami.

6 Dopis Komise členským státům o referenčních/diskontních sazbách ( ),