Soustavná výstavní činnost ( ) Zpracovala: Tereza Zemánková

Transkript

1 Soustavná výstavní činnost ( ) Zpracovala: Tereza Zemánková Až do roku 1964 nelze příliš mluvit o výstavní činnosti. Výstavy se odbývaly pravděpodobně v prostorách, které zároveň sloužily jako depozitáře. Bylo to na jednu stranu dáno nedostatkem prostor a na druhou stranu i malým rozsahem sbírek. Ve dnech srpna 1893 uspořádal muzejní spolek ve staré koleji piaristického gymnázia ze svých exponátů první výstavku u příležitosti oslav nejslavnějšího rodáka města prvního profesora českého jazyka a literatury Františka Martina Pelcla. Byla velmi úspěšná a mnoho zápůjček se stala trvalým obohacením sbírek. U příležitosti župního sokolského sletu ve dnech srpna 1894 v Rychnově nad Kněžnou byla otevřena v budově dívčích škol první národopisná výstavka okresu rychnovského. Nejrůznější předměty ji zapůjčily obce: Vamberk, Solnice, Kvasiny, Liberk, Lipovka, Javornice, Lukavice, Přím, Domašín a Skuhrov nad Bělou. Ze sběratelů soukromníků zde vystavovali nadlesní Arnulf Miska z Přímu, lesní Chlumecký z Jahodova, učitel J. Král a tovární Zeman z Vamberka. V malém oddělení přírodovědném bylo vystaveno na 965 živočichů. Menšími soubory exponátů geologických a mineralogických bylo ukázáno na nerostné poměry našeho Podorlicka. Rok na to se muzejní spolek účastnil velkolepé Národopisné výstavy československé v Praze, pro niž zapůjčil některé historické předměty. Jen část se jich vrátila zpět, ty cennější zůstaly v Národním muzeu v Praze. V době muzejního spolku se muzeum podílelo i na organizaci výstav v jiných prostorách, ale v jakém rozsahu, to nevíme. Se soustavnou výstavní činností se začalo až v roce 1965, kdy muzeum získalo prostory v budově státního zámku v Rychnově nad Kněžnou. K tomuto cíli ovšem muzeum směřovalo od konce druhé světové války a byl to právě nedostatek prostor, který výstavní činnost oddaloval. Důležité přitom nejsou jen prostory, ale také technické vybavení těchto prostor a tzv. fundus (vitríny, podstavce a informační panely). Nové prostory postupně umožnily realizovat krátkodobé výstavy. Výstavní činnost byla totiž časově omezena pouze na půl roku, protože prostory nebyly vytápěné. Co se týče výstavního fundusu, ten se začal pořizovat okamžitě, postupem času v důsledku opotřebení docházelo k pořízení nového fundusu, který se používá dodnes. Až do 80. let nalezneme řadu ideologických laděných výstav, což plynulo ze zákona a bylo to také obsahem zřizovací listiny, neboť muzeum mělo vytvářet základní výstavy o

2 historii a budování socialistické výstavby. Byly to výstavy k výročí KSČ (1956 a 1961), ale i výstavy věnované výročí konce druhé světové války. Od roku 1988 muzeum ukazuje souvislou výstavní činnost, která je co do založení výstav velmi rozmanitá. Jde o výstavní činnost nového druhu, která již není prostým zpřístupnění sbírek, ale je postavena tematicky. Počet výstav na jednu sezonu se postupně zvyšoval, jak se zvětšovaly prostory, které mělo muzeum k dispozici. Orientačně se jednalo o čtyři ročně. Nejčastěji se ovšem pořádaly výstavy z etnografického hlediska, jelikož z tohoto fondu bylo ve sbírkách nejvíce sbírkových předmětů. I tyto výstavy splňovaly vlastivědný ráz muzea, neboť přibližovaly významnou historii našeho regionu. Nejúspěšnější byly například výstavy Odívání a výstava Lidové výšivky a oděv z roku 1993, dále výstava Lidové obrázky na skle a Lidové a slohové plastiky ze sbírek z roku Dále se pořádaly výstavy výtvarné, v nichž byl nejvíce zastoupen malíř Josef Korejz-Blatinský, Vojtěch Sedláček, Miloslav Holý a Jiří Kaloč. I tyto výstavy splňují vlastivědný ráz muzea, neboť přibližují významné osobnosti regionu, současné tvůrce i sbírky. Méně četné byly po celou dobu typicky vlastivědné výstavy. Jejich tvorba je složitější, neboť jim musí předcházet širší studium a výzkum a většinou pracují s předměty, jejichž původní určení není vizuální zpřítomnění v prostoru, jak je tomu u výtvarných děl. Tyto výstavy byly nejčastěji zaměřeny historicky k různým výročím nebo čerpaly ze sbírek muzea, které využívaly tematicky. Připomeňme některé z nich Výstava k 500. výročí Rychnova nad Kněžnou z roku 1988, Zmizelé Sudety a Ve stínu hákového kříže z roku 2005 a výstava V zákopech a v zázemí První světová válka a Rychnovsko z roku Přírodovědné výstavy se vytvářely pro návštěvníky až od roku Za velice zdařilou výstavu je považována výstava Tajemný svět lišejníků z roku 1997, jejímž tvůrcem byl muzejní lichenolog Josef Halda, která dodnes slouží jako putovní výstava. Tradiční výstavy Z některých výstav vznikly výstavy tradiční, které se po určité období opakovaly. Mohli bychom sem zařadit výstavy Odívání, které ukazovaly jaké oděvy, materiály a styly oblečení se dříve nosily, výstava obrazů Jana Trampoty, ty ovšem spadají spíše do postupného utváření stálé expozice v Orlické galerii, dále šlo o výstavu Kroniky Rychnovska a především o výstavu Orlického skla. Tradiční výstavou byla i výstava přírůstků do sbírek, která měla podobu samostatné výstavy. I když se později tato tradice vytratila, zůstala přítomná v občasném zařazování nových předmětů do budoucích připravovaných výstav.

3 V roce 2002 se externí pracoviště Muzeum krajky zasloužilo o novou tradici a ve spolupráci s městem Vamberk uspořádalo I. Bienále české krajky, nad kterým převzala patronát paní Dagmar Havlová. Bienále, prezentované výstavou soutěžních prací, se stalo přehlídkou nejlepší krajkářské tvorby z počátku třetího tisíciletí. Vítězná díla jsou zakoupena městem Vamberk. Bienále se koná vždy při příležitosti Mezinárodních setkání krajkářek ve Vamberku. Od roku 2004 se vyprofilovala výstava klub Orlický salon. Jedná se o výtvarnou přehlídku autorů regionální tvorby nejen malířů a fotografů, ale i dalších umělců. V minulém roce proběhlo vystavování prací žáků Katedry výtvarné kultury a textilní tvorby Pedagogické fakulty Univerzity Hradec Králové. - rozšířit a doplnit další údaje Stálé expozice Základem muzejních expozic by měla být tzv. stálá expozice. Té se obvykle věnuje nejvíce prostoru a času. O stálé expozici v dnešním slova smyslu můžeme začít hovořit až od roku 1973, kdy Okresní muzeum Orlických hor vytvořilo hned dvě stálé expozice Síň družby a Dělnické hnutí. V následujícím roce pak vznikly další tři Venkov 18. a 19. století, Socializace vesnice a Příroda Orlických hor a Podorlicka. V roce... vznikla pamětní síň "Jiráskova Pokladu" v Potštejně, kterou spravoval její zakladatel PhDr. Jaroslav Helfert. Další expozice vznikla v roce 1980 a byla součástí Orlické galerie. Jednalo se o expozici v Hladíkově síni v přízemí Kolowratského zámku, která představovala průřez dílem sochaře Karla Hladíka. A roku 1995 ještě vznikla stálá expozice v Židovském muzeu Podorlicka a Památníku Karla Poláčka. V současné době rychnovské muzeum má šest stálých expozic, přičemž jedna se nachází ve Vamberku, druhá v bývalých kasárnách v Rychnově nad Kněžnou, další tři jsou umístěny v Orlické galerii a poslední se nachází v Rokytnici v Orlických horách. Tou první a nejstarší stálou expozicí, která funguje dodnes, je expozice v Muzeu krajky ve Vamberku. Expozice byla vytvořena v roce 1980 podle libreta a scénáře J. Pivcové. Architektonické řešení navrhli architekti J. Bedrna a P. Mikuláš a výtvarnou koncepci navrhla a zpracovala S. Havránková. V odpoledních hodinách 30. dubna 1980 se konala slavnostní vernisáž. Postupem času docházelo v expozici k inovaci a v roce 2014 proběhla i rozsáhlá rekonstrukce budovy. V současné době tato expozice představuje staré lidové krajky, tvorbu zakladatelských osobností české moderní krajky a práce jejich žákyň, především v souborech, které reprezentovaly stát na světových výstavách EXPO Brusel 1958 a EXPO Montreal 1967.

4 Muzeum krajky prezentuje české krajkářství v jedinečné expozici, která návštěvníky seznamuje i s vývojem krajky v Čechách od 18. století do současnosti v uceleném sledu. Vychází z bohatství lidového krajkářství, naznačuje rozdíly v použití krajky v lidovém a měšťanském oděvu a také rozhodující slohové a pedagogické vlivy, které krajku měnily ve výrazu i funkci. V expozici je patrné, že se moderní česká krajka, která se ve 20. století stala světovým pojmem, vyvíjela v řemeslně vzdělaném a esteticky tříbeném prostředí. Součástí expozice se stala interaktivní dílna, kde si návštěvníci mohou například sami vyzkoušet paličkování. Prostřednictvím videoprojekce se seznámí s výrobními technikami a procesem vzniku krajky. Druhou stálou expozicí je Památník Karla Plachetky, který se nachází v hlavní provozní budově v bývalých kasárnách v Rychnově nad Kněžnou. V červnu roku 1999 nově otevřená stálá expozice přehledným způsobem podle současného zoologického systému vystavuje zhruba 700 exemplářů na svou dobu dokonale zhotovených dermoplastických preparátů s 255 většinou našimi druhy, ale i druhy jiho-severoevropského původu. Celkem je zde zastoupeno 18 ptačích řádů. Popisky jednotlivých exponátů jsou pečlivě lokalizovány a datovány a vedle toho obsahují i symbolicky vyjádřené údaje o vztahu jednotlivých druhů k širšímu regionu Orlických hor a Podorlicka včetně údolní nádrže Rozkoš i charakteristiky stupně ohrožení vystavených ptačích druhů v České republice i Evropě. Zvláště jsou označeny i regionální unikáty sbírky, které jsou často posledními doklady o výskytu druhu v regionu Orlických hor a Podorlicka. Mimoto expozice podává základní informace o Karlu Plachetkovi a osudech jeho sbírky, jsou tu vystaveny ukázky jeho publikační činnosti, přehledná mapa Evropy dokumentuje oblasti původu jednotlivých exponátů sbírky, fotografická i popisná dokumentace přibližuje postup zhotovení dermoplastického ptačího preparátu. Představeny jsou i ukázky pomůcek, které se používaly v době Karla Plachetky i v současnosti. Samostatně je vystavena sbírka ptačích vajec darovaná muzeu žákem Karla Plachetky Zdeňkem Kádou. Pro případné badatele jsou k dispozici také archivní dokumenty vztahující se k Plachetkově činnosti, které pracovníci muzea získali při budování expozice. Další stálé expozice se nachází v Orlické galerie ve druhém poschodí Kolowratského zámku. Orlická galerie dokumentuje české výtvarné umění od přelomu 19. a 20. století do současnosti, se zaměřením na díla, která místem vzniku, námětem nebo osobou autora mají vztah k regionu Orlických hor a Podorlicka. Stálá expozice "Malíři Orlických hor" je trvale rozšířena o výstavu "Malíři v Říčkách" z fondů OG (Alois Fišárek, Josef Štolovský, Josef Matička, Miloslav Holý, Miloslav Hégr, Richard Wiesner, Václav Hrbek) a o dlouhodobé zápůjčky z majetku města Rychnov nad Kněžnou (Lumír Nedvídek, 3 obrazy), akademického

5 malíře Jiřího Kaloče (Jiří Kaloč, Milénium), akademimckého malíře Petra Bergera (Miloslav Holý, Slatinský rok, 12 obrazů) a Karly Zemánkové (kolekce soch Ladislava Zemánka). V dalším sále najdete i stálou expozici malířského díla Jana Trampoty. V roce 2014 byla stálá expozice rozšířena o sál s expozicí Pařížské roky Věry Jičínské (dlouhodobá zápůjčka z majetku Městského muzea v Dobrušce). Výstavní sály stálé expozice jsou doplněny informačními texty, uvádějící jednotlivá oddělení instalace. Instalace byla doplněna kolekcí restaurátorských prací studentů magisterského a bakalářského studia Fakulty restaurování Univerzity Pardubice v Litomyšli na výstavě Restaurované sochy Ladislava Beneše ze sbírek Orlické galerie. Od dubna 2015 je v Orlické galerii veřejnosti přístupná také část sochařské pozůstalosti "Sochařské dílo zasloužilého umělce Karla Hladíka", kterou manželka Věra Hladíková darovala rychnovskému muzeu. K nejvýznamnějším jeho dílům patří reliéfy pro Národní divadlo, plastiky Vítězství, Zeď a další. V roce 2013 byla nainstalována poslední expozice v Rokytnici v Orlických v Sýpce Muzeu Orlických hor. Moderní a interaktivní expozice přibližuje přírodu a zaniklá i živá řemesla Orlických hor. V muzeu se můžete zaposlouchat do dvou desítek zvuků přírody, brodit se potokem, vidět zblízka čápa černého i řešit kvízy. Hned u vstupu upoutá příchozí ohromná prosklená voliéra. Je vysoká devět metrů a prochází všemi třemi patry budovy. Uvnitř je strom, na kterém je umístěno více jak 50 druhů exponátů, zejména ptactva, žijících v regionu Orlických hor. Než návštěvník opustí přízemí, projde kinosálem, ve kterém se promítá film Tajemství jelena lesního. Na okolních stěnách jsou umístěny panely s historií, faunou i flórou Orlických hor. Další interaktivní prvek představují speciálně upravené podlahy. Na nich se můžete projít například řekou, kdy vám pod nohama plují ryby, stoupat horskou strání plnou kamení nebo se brouzdat spadaným listím. Vše je doprovázeno zvuky. Kameny o sebe narážejí, listí šustí, a tak není divu, že právě tato část zejména děti hodně baví. Další část expozice se zaměřuje na řemesla a začíná sklářstvím, které úzce souvisí i s popelářstvím, dále je zde zastoupeno řemeslo kovářské a také papírnické. Další řemesla jsou představena ve 3. patře. Součástí muzea jsou proto kreativní dílny, které návštěvníky příjemně seznamují s řemesly našich předků. Vyzkoušet si můžete například výrobu perličkových vánočních ozdob, tkalcovství nebo výrobu lubových krabiček, kterou návštěvníci hodnotí jako nejnáročnější. Každá dílnička má svůj stůl a vitrínu se znázorněným postupem, včetně monitoru s instruktážním filmem, který názorně komentuje rozfázovaný postup řemeslné práce.