Hejnice. Výsledky herpetologického průzkumu. Objednatel: KRAJSKÝ ÚŘAD KRAJE VYSOČINA odbor životního prostředí. Žižkova 57, Jihlava

Transkript

1 Výsledky herpetologického průzkumu Objednatel: KRAJSKÝ ÚŘAD KRAJE VYSOČINA odbor životního prostředí Žižkova 57, Jihlava Vypracoval: Mgr. Jan Žižkova 87, Jihlava Tel.: Jihlava, listopad 2006

2 Obsah: 1. Úvod Stručná charakteristika území Metodika Výsledky Komentář k výsledkům Poznámky k managementu Závěr Použitá literatura Přílohy

3 1. Úvod Předmětem průzkumu je druhová (kvalitativní) skladba herpetofauny (obojživelníci + plazi) přechodně chráněné plochy (chráněná plocha) a jejího nejbližšího okolí (přilehlá zóna). Průzkum byl proveden na základě objednávky Krajského úřadu kraje Vysočina, odboru životního prostředí, č. 813/2006 ze dne Výsledky průzkumu by měly sloužit jako jeden z podkladů pro vyhlášení území jako zvláště chráněného v kategorii přírodní památka. 2. Stručná charakteristika území Celé zájmové území se nachází v západní části kraje Vysočina, v severozápadní části okresu Jihlava. Svojí polohou spadá do katastrálních území obcí Branišov, Kalhov a Šimanov. Jedná se zejména o horní část Hejnického potoka s přilehlou nivou. Vlastní přechodně chráněná plocha o rozloze 20,8 ha je tvarově členitá s mírně protáhlým tvarem orientovaným severojižním směrem o altitudinálním rozsahu m n. m. Z geologického hlediska náleží celé území do celku Český masiv, oblasti Masivy a jednotky Centrální moldanubický masiv. Z geomofologického hlediska náleží do systému Hercynského, subsystému Hercynská pohoří, provincie Česká vysočina, subprovincie Česko-moravská soustava, podsoustavy (oblasti) Českomoravská vrchovina, celku Křemešnická vrchovina, podcelku Humpolecká vrchovina, okrsku Vyskytenská (střední a jižní část území, kód 2c-1d-e) a Jeníkovská pahorkatina (severní část území, kód 2c-1d-d). Půdní pokryv tvoří kambizem dystrická. Z klimatologického hlediska náleží do mírně teplé klimatické oblasti MT3. Z hydrologického hlediska územím prochází hlavní evropské rozvodí Labe-Dunaj. Celé chráněné území a většinu přilehlé zóny odvodňuje Hejnický potok, tok V. řádu náležející k úmoří Severního moře. Jižní část přilehlé zóny odvodňuje Maršovský potok, tok V. řádu, náležející k úmoří Černého moře. Z biogeografického hlediska náleží celé území do provincie Středoevropských listnatých lesů, Hercynské podprovincie a Pelhřimovského regionu (číselný kód 1.46). Potencionální přirozenou vegetaci tvoří acidofilní bučiny a jedliny. Území náleží do 4. bukového a slaběji vyvinutého 5. jedlo-bukového stupně. Z fytogeografiského členění náleží do oblasti Mezofytika, obvodu Českomoravského mezofytika a v rámci něho je součástí útvaru Českomoravská vrchovina (Culek 1996, Čech a kol. 2002, Quitt 1971). V chráněném území je zachována relativně pestrá mozaika lučních a mokřadních společenstev, především z rámce svazů Calthion a Caricion fuscae. Zastoupeny jsou rovněž společenstva svazů Violion caninae, maloplošně i rašelinná vegetace svazu Sphagno recurvi- Caricion canescentis, dále terestrické rákosiny, iniciální olšiny a degradované plochy luční vegetace. Přilehlá zóna je tvořená převážně extenzivně obhospodařovanými lučními porosty, intenzivně obhospodařovanými agrobiocenózami, monokulturními lesními porosty s převahou smrku ztepilého (Picea abies) a zástavbou. 3. Metodika Kvalitativní inventarizační herpetologický průzkum zájmového území byl proveden v období květen až srpen 2006, během kterého byly vykonány celkem čtyři terénní exkurze (18.5., 8.6., 11.7., 20.8.). Odděleně bylo sledováno a hodnoceno vlastní chráněné území a okolní přilehlá zóna (blíže viz Příloha I.). Průzkumu byly podrobeny všechny typy zde se nalézajících biotopů s důrazem na biotopy vodní a mokřadní. Na ně je trvale nebo dočasně vázána většina na území ČR se vyskytujících zájmových druhů. K prokázání jejich maximálního počtu se tak obecně jeví jako nejvhodnější. Použitá metodika zahrnuje přímé a nepřímé způsoby pozorování. Z přímých způsobů se sledovali živí i mrtví jedinci všech 3

4 vývojových stádií, tj. embryonální (vajíčka), larvální, juvenilní, subadultní a adultní. Důraz byl kladen na sledování larválních a adultních stádií, u kterých je determinace do druhové úrovně technicky nejsnazší a nejlépe metodicky propracovaná. Tam, kde to bylo možné, byli jedinci z povzdálí bezdotykově vizuálně (pomocí dalekohledu) nebo akusticky pozorováni. Metody tohoto typu se týkaly především všech druhů plazů a většiny dospělých jedinců obojživelníků. Byly vždy upřednostňovány před metodami dotykovými z důvodu minimalizace omezování životních projevů sledovaných zvířat nebo jejich možného zranění a z toho plynoucích možných negativních důsledků pro ně. V ostatních nezbytně nutných případech byli jedinci přímo aktivně fyzicky odchytáváni bez použití jakýchkoli samolovných zařízení. Se zvířaty bylo vždy manipulováno na nezbytně nutnou dobu a nezbytně nutným způsobem souvisejícím s determinací. Pro odchyt jedinců ve vodním prostředí byla použita sériově vyráběná planktonní síť sestávající z kulatého železného rámu s hustou tkaninou o průměru cca 30 cm připevněného na laminátovou tyč délky 200 cm. Pro odchyt larválních stádií a dospělců čolků byly sítí důsledně, přitom ale šetrně, náhodně prolovovány litorální submerzní porosty vodních těles s následnou opatrnou prohlídkou získaného materiálu v umělohmotné nádržce s vodou. U takto odchycených pulců byla pro sledování drobných determinačních znaků použita terénní botanická lupa s dvacetinásobným zvětšením. Při odchytu dospělých obojživelníků byly předem jedinci vizuálně vytipování a cíleně sítí odchyceni. V terestrických biotopech byli jedinci odchytáváni přímo do rukou. V případě obojživelníků byli u citlivých druhů ruce předem zvlhčeny vodou. Průzkum byl nedestruktivní, všechna zvířata (včetně necílových druhů) byla následně vypuštěna zpět do ekosystému na místě jejich odchytu. Nebyl sbírán, fixován a archivován žádný dokladový materiál. Z nepřímých způsobů pozorování se pak jednalo o sledování svleček hadů. Determinace byla prováděna přímo na místě odchytu nebo nálezu do nejnižší možné taxonomické úrovně. Upravená metodika byla převzata ze Zavadil Při determinaci se postupovalo dle standardních determinačních klíčů (Arnold a Ovenden 2002, Baruš a Oliva 1992a, 1992b, Nečas a kol. 1997). 4. Výsledky Souhrnné výsledky inventarizačního průzkumu uvádí Tab. 1 (obojživelníci) a Tab. 2. (plazi). Jsou zde uvedeny jak vlastní pozorování, tak údaje převzaté od jiných důvěryhodných pozorovatelů. Tab. 1. Druhová skladba obojživelníků přechodně chráněné plochy a jeho nejbližšího okolí. Použité zkratky: A - adultní, J - jižně, Ju juvenilní, L - larvální, S - severně, Su subadultní, SV severovýchodně, SSV severoseverovýchodně, V embryonální, I. přechodně chráněné území, II. - přilehlá zóna. Čísla 1-4 ve sloupci Bližší lokalizace odkazují na vodních nádrže označené v Příloze I. Druh Triturus alpestris Datum Počet jedinců Vývojové stádium L II L I L II L I L II. Oblast Bližší lokalizace Determinátor 4

5 Druh Triturus vulgaris Datum Počet jedinců Vývojové stádium Oblast Bližší lokalizace Determinátor L I. rybník L II L I L II L I L II. Bufo bufo L I. rybník L II. cca 30 snůšek V I. rybník Chytal A I. rybník desítky snůšek A I cca 10 snůšek V I. rybník V I A II. rybník č tisíce L I. rybník tisíce L I stovky L I. Hejnický potok mezi rybníkem a silnicí Branišov-Šimanov; rybník ; rybník cca 300 m SSV od stovky Ju I. II. roztroušeně po celém území desítky L I. rybník desítky L I stovky L I. Hejnický potok od pramene po rybník ; rybník cca 300 m SSV od rybníka 5

6 Druh Datum Počet jedinců Vývojové stádium Hyla arborea A I A I L II L II. Pelobates fuscus několik A I. Rana klepton esculenta Rana lessonae Oblast Bližší lokalizace Determinátor oba rybníky nad rybníkem rybník cca 300 m SSV od rybník cca 300 m SSV od rybník cca 700 m SV od oba rybníky nad rybníkem Chytal Chytal A I. rybník A I. rybník č A I. rybník A I. rybník č A I A I. rybník A II. rybník cca 300 m SSV od rybník cca 700 m SV od A II. rybník č A I A I. rybník A II desítky Su I., II Přibližně rybník cca 300 m SSV od rybník cca 700 m SV od mokřadní louky s drobnými tůněmi J od rybníka hejnice A I. rybník A I. Rana temporaria I snůšek A A II. I, II. rybník cca 300 m SSV od rybník cca 700 m SV od mokřadní louky s drobnými tůněmi J od potok pod rybníkem V I. rybník Chytal 6

7 Druh Datum Počet jedinců Vývojové stádium desítky L I A I desítky L I A I desítky L I Ju I. Oblast Bližší lokalizace Determinátor drobné tůně 400 m J od 200 m S od rybníka tůně v nivě Hejnického potoka 200 m severně od tůně v nivě Hejnického potoka rybník cca 300 m SSV od Tab. 2. Druhová skladba plazů přechodně chráněné plochy a jeho nejbližšího okolí. Použité zkratky viz Tab. 1. Druh Datum Počet jedinců Vývojové stádium Anguis fragilis A I A II. Oblast Bližší lokalizace Determinátor 700 m JV od rybníka okraj lesa 400 m východně od rybníka Lacerta agilis A I. mokřady A II. louka 500 m JV od Natrix natrix A I. rybník Ju II. Silnice v Šimanově A II. svlečka u rybníka cca 700 m SV od rybníka Zootoca vivipara I. Pokorný A I A II. cca 300 S od rybníka cca 200 m J od 5. Komentář k výsledkům Na celém zájmovém území byl prokázán výskyt 8 druhů obojživelníků, což představuje 57 % druhové diverzity obojživelníků okresu Jihlava, 50 % kraje Vysočina a 38 % v rámci celé České republiky. Všechny druhy pozorovaných obojživelníků byly nalezeni na území chráněné plochy, čtyři z nich pak i v přilehlé zóně (B. bufo, R. kl. esculenta, R. 7

8 lessonae, R. temporaria). Do výčtu druhů byl zařazen i druh P. fuscus, jehož výskyt nebyl autorem této práce na zájmovém území potvrzen. Prokázala ho však důvěryhodná osoba a z tohoto důvodu byl tento druh do výčtu potvrzených druhů zahrnut. Z plazů byl prokázán výskyt 4 druhů, což představuje 67 % druhové diverzity obojživelníků okresu Jihlava, 50 % kraje Vysočina a 36 % diverzity v rámci celé České republiky. Všechny druhy prokázaných plazů byly nalezeni na území chráněné plochy i v přilehlé zóně. Celkově tak byl potvrzen na území chráněné plochy výskyt 12 druhů obojživelníků a plazů (60 % druhové diverzity okresu Jihlava, 50 % kraje Vysočina a 38 % České republiky) a 7 druhů v přilehlé zóně (35 % druhové diverzity okresu Jihlava, 30 % kraje Vysočina a 22 % České republiky; Čech a kol. 2002, 2003, Mikátová a kol. 2001, Moravec 1994). Dle Vyhlášky ČNR 395/1992 Sb., přílohy III (MŽP 1992) z toho 11 druhů náleží ke zvláště chráněným živočichům. Devět druhů náleží do kategorie silně ohrožený (A. fragilis, H. arborea, L. agilis, P. fuscus, R. kl. esculenta, R. lessonae, T. alpestris, T. vulgaris, Z. vivipara) a dva druhy do kategorie ohrožený (B. bufo, N. natrix). Jeden druh (R. temporaria) požívá pouze obecnou ochranu dle zákona č. 114/1992 Sb. Dle Červeného seznamu ohrožených druhů náleží osm druhů do kategorie téměř ohrožený (B. bufo, H. arborea, P. fuscus, R. kl. esculenta, R. temporaria, T. alpestris, T. vulgaris, Z. vivipara), jeden druh do kategorie zranitelný (R. lessonae) a jeden do kategorie málo dotčený (N. natrix). Z dalších, ale doposud neprokázaných druhů obojživelníků a plazů, by mohl být do budoucna na území potenciálně potvrzen výskyt B. bombina, R. arvalis, V. berus případně i B. viridis, C. austriaca a T. cristatus. Přirozený výskyt dalších druhů, které byly v kraji Vysočina alespoň jednou od roku 1960 pozorováni (Čech a kol. 2002, 2003, Moravec 1994, Mikátová a kol. 2001), je silně nepravděpodobný (B. variegata, L. viridis, N. tesellata, R. dalmatina, R. ridibunda, S. salamandra). I přes velké úsilí se zde nepodařil prokázat výskyt zmije obecné (V. berus). Vizuálně jsou zde pro tento druh ideální biotopy. Také místní usedlíci zde potvrzovali její poměrně nedávný nebo i recentní výskyt. Ze zjištěných druhů obojživelníků se na sledovaném území pět druhů prokazatelně rozmnožuje (B. bufo, H. arborea, T. alpestris, T. vulgaris, R. temporaria), u dvou je to silně pravděpodobné (R. lessonae, R. kl. esculenta) a u jednoho je stav neznámý (P. fuscus). U žádného ze zjištěných druhů obojživelníků a plazů se nejedná o mimořádný nebo ojedinělý výskyt v rámci ČR, Čech, kraje Vysočiny ani okresu Jihlava. Druhovou diverzitu území nelze porovnat s historickým stavem, protože ten není s velkou pravděpodobností k dispozici nebo alespoň zhotoviteli této práce není znám žádný literární zdroj obsahující potřebné informace. Z výsledků použité metodiky není ve většině případů možné ani objektivně odhadnout současný početní stav populací jednotlivých druhů a jejich populační charakteristiky (věková struktura, početní dynamika, poměr pohlaví apod.). Jistou výjimkou je snad jen B. bufo, R. lessonae, T. alpestris a T. vulgaris. Ze zkušeností z jiných studií obdobného charakteru a v porovnání z jinými lokalitami kraje Vysočina se jejich početní stavy zdají být relativně vysoké pohybující se v řádu stovek dospělců od každého druhu. U ostatních druhů musí být početní stavy prozatím označeny jako za neznámé, kde není možný ani hrubý odhad. Celé toto hodnocení je však třeba brát s velkou rezervou. Potvrzení skutečného stavu by vyžadovalo další dlouhodobou a náročnou terénní studii (Heyer a kol. 1994). Údaje o počtu pozorovaných jedinců uváděných v Tab. 1 a 2 je nutné brát pouze jako doplněk, který nelze v žádném případě použít k jakémukoli objektivnímu hodnocení stavu populací jednotlivých druhů na daném území. Letošní rok byl také z hlediska průběhu počasí zcela atypický s mimořádně chladným jarem, rychlým nástupem teplého počasí a následným suchým létem. Atypické počasí mohlo sehrát významnou negativní roli v úspěšném prokázání jednotlivých druhů a v pozorované početnosti. Nelze také ani odhadnou trend, jakým se budou populace jednotlivých druhů vyvíjet v čase při zachování současných stanovištních podmínek. Z pozorování a dosavadních osobních terénních zkušeností se vlastní přechodně 8

9 chráněné území jeví z herpetologického hlediska jako nadprůměrné v porovnání s jinými územími podléhající jakékoli zákonné ochraně v rámci okresu Jihlava. Jeví se jako poměrně významným refugiem obojživelníků a plazů, které slouží nebo může potenciálně sloužit jako zdrojová oblast bohatě dotující jedinci nejširší okolí. Přilehlá zóna se pak jeví jako průměrná v rámci chráněných územích a jako nadprůměrná v rámci nechráněných územích. 6. Poznámky k managementu Poloha hranic současné přechodně chráněné plochy je adekvátní jeho biologickému významu a budoucí zvláště chráněné území by mělo být minimálně stejného rozsahu. Přilehlá zóna se z herpetologického hlediska ve většině případů nejeví jako zvlášť významná, jejíž zahrnutí do budoucího zvláště chráněného území by zásadním způsobem přispělo ke zvýšení jeho biologické hodnoty. Zásadní úprava navrhovaných hranic s výrazným rozšířením stávající přechodně chráněné plochy tak není nezbytně nutná. Konkrétní návrh na drobné rozšíření hranic ukazuje Příloha I. Snad nejžádanější rozšíření hranic se týká pramenného rybníka cca 700 m severovýchodně od, který je významným místem rozmnožování obojživelníků a měl by být jednoznačně zahrnut do budoucího chráněného území. Další navrhované rozšíření budoucího chráněného území se týká terestrických biotopů. Jde o území 200 m jihovýchodně od a 500 m jižně od (Na brodci). Svých celkovým charakterem se jeví jako velmi vhodné jak pro plazy, tak pro obojživelníky v terestrické fázi života. V současné době dochází na vlastní chráněné ploše i v přilehlé zóně k ručnímu sečení mokřadních luk. Získaná travní hmota je zde nakupena a ponechána samovolné degradaci. Tento způsob odkládáni travní hmoty jednoznačně doporučuji, neboť může sloužit jako zimoviště a líhniště obojživelníků a plazů. Doporučuji pravidelné každoroční nebo obroční částečné odstraňování náletových dřevin na chráněné ploše a to i v bezprostřední blízkosti vodních nádrží. Řada druhů vyžaduje otevřené prosluněné biotopy s dostatkem přímého slunečního záření. Přirozená sukcese a zarůstání jednotlivých stanovišť může významně přispívat k ústupu jednotlivých druhů obojživelníků i plazů. Stojaté vodní nádrže chráněné plochy by měly být i nadále jen extenzivně využívány. Nedoporučuji zde přerybněnost a chov dravých ryb, které mohou výrazným způsobem ovlivnit početnost obojživelníků. Při manipulaci s hladinou musí být zohledněno roční období. Nemělo by docházet k vypouštění nádrží během jarního a časně letního období, kdy dochází k rozmnožování a vývoji larev obojživelníků. Nádrže by neměly být vypouštěny na zimu, neboť mohou v té době sloužit jako zimoviště obojživelníků. V žádném případě nedoporučuji jakékoli zásahy, které by vedly ke zhoršení kvality vody, zejména eutrofizaci (hnojení statkovými hnojivy, vápnění atd.). Rybníku cca 300 m severoseverovýchodně od hrozí v několika následujících letech totální zánik zazemněním. Doporučuji jeho částečné prohloubení se zachováním alespoň části litorální zóny. Na chráněné ploše i přilehlé zóně by se měly praktikovat jen šetrné způsoby zemědělského a lesního hospodaření. Zejména by se neměly používat průmyslová hnojiva a pesticidní látky, na které jsou v mnoha případech obojživelníci a plazi mimořádně citliví. Strojní sečení lučních porostů chráněné plochy i přilehlého území doporučuji provádět lištovými sekačkami, které jsou ke zvířatům šetrnější než rotační. Také termín sečení by měl být volen v závislosti na migraci obojživelníků a jejich využívání v terestrické fázi života (blíže Mikátová a Vlašín 2002). Na území doporučuji vybudovat několik drobných vodních ploch dotovaných spodní vodou. Je to jeden z nejekonomičtějších a současně jeden z nejúčinnějších způsobů podpory rozmnožování obojživelníků a jejich následné prosperující existence. Potencionálně vhodné plochy pro budování drobných vodních ploch zobrazuje Příloha II. Případné budování 9

10 drobných vodních ploch doporučuji podle metodik uvedených v Mikátová a Vlašín 2002 a Langton a kol Závěr Z vlastních i získaných kvalitativních herpetologických dat se přechodně chráněné území jeví jako nadprůměrná, nikoli však výjimečná lokalita. I když se nejedná o mimořádně hodnotné území, je to jednoznačně cenné refugium obojživelníků a plazů, které si nepochybně zaslouží naší další pozornost a zákonnou ochranu. Pestrá mozaika společenstev dává tušit přítomnost dlouhodobě existenčně vhodného prostředí jak pro obojživelníky, tak pro plazy. 8. Použitá literatura ARNOLD, E. N. a D. W. OVENDEN Reptiles and Amphibians of Europe. Princeton University Press, Princeston. BARUŠ, V. a O. OLIVA, Eds. 1992a. Fauna ČSFR, svazek 25. Obojživelníci-Amphibia. Academia, Praha. BARUŠ, V. a O. OLIVA. Eds. 1992b. Fauna ČSFR, svazek 26. Plazi-Reptilia. Academia, Praha. CULEK, M., Ed Biogeografické členění České republiky. Enigma, Praha. ČECH, L., J. ŠUMPICH, V. ZABLOUDIL a kol Jihlavsko. In: Mackovčin P. a M. Sedláček. Eds. Chráněná území ČR, svazek VII. Agentura ochrany přírody a krajiny ČR a EkoCentrum, Brno, Praha. HEYER, W. R., M.A. DONNELLY, R.W. MCDIARMID, L.C. HAYEK a M.S. FOSTER, Eds Measuring and monitoring biological diversity: Standard methods for amphibians. Smithsonian Institution Press, Washington, D.C. LANGTON, T. E. S., C. L. BECKETT AJ. P. FOREST Great crested newt conservation handbook. Froflife, Halesworth. ( MAŠTERA, J Obojživelníci a plazi Jihlavska - předběžný seznam. Vlastivědný Sborník Vysočiny 16: Oddíl věd přírodních, XVI. Muzeum Vysočiny, Jihlava. MIKÁTOVÁ, B., M. VLAŠÍN a V. ZAVADIL, Eds Atlas rozšíření plazů v České republice. Atlas of the distribution of reptiles in the Czech Republic. AOPK ČR, Brno a Praha. MIKÁTOVÁ, B. a M. VLAŠÍN Ochrana obojživelníků. Ekocentrum, Brno. MORAVEC, J., Ed Atlas rozšíření obojživelníků v České republice. Atlas of czech amphibians. Národní muzeum, Praha. 10

11 MŽP Vyhláška č. 395/1992 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona České národní rady č. 114/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny.- Sbírka zákonů, částka 80. Ministerstvo životního prostředí, Praha. NEČAS, P., D. MODRÝ a V. ZAVADIL Czech recent and fossil Amhibians and Reptiles. An atlas and field guide. Edition Chimaira, Frankfurt am Main. PLESNÍK. J, V. HANZAL a L. BREJŠKOVÁ, Eds Červený seznam ohrožených druhů České republiky. Obratlovci. Příroda, 22: QUITT, E Klimatické oblasti Československa. Stud. Geogr. 16:1-74. GÚ ČSAV, Brno. SEMLITSCH, R. D., Ed Amphibian conservation. Smithsonian institution, Washington. ZAVADIL, V Inventarizace obojživelníků. In: Autorský kol. AOPK ČR, 2005: Metodika inventarizačních průzkumů zvláště chráněných území. 11

12 9. Přílohy Příloha I. Mapa s celkovým vymezením sledovaného území. Červeně ohraničená plocha ve spodní části vlastní přechodně chráněná plocha, modrá čára hranice přilehlé zóny, červené číslice slouží k identifikaci vodních nádrží

13 Příloha II. Mapa návrhu úpravy hranic zvláště chráněného území. Červeně ohraničená plocha hranice současné přechodně chráněné plochy, modře ohraničená plocha navrhovaná hranice budoucího zvláště chráněného území, fialová plocha místa vhodná k budování drobných vodních ploch. 13