vydaný k 80. jubileu založení skautingu v Opavě

Transkript

1 80 LET SKAUTINGU NA OPAVSKU

2 vydaný k 80. jubileu založení skautingu v Opavě Zpracoval Ing. Boris Beinhauer Foto: archív ORJ Opava Grafika: ak.mal.mgr.l. Rusek Obálka: Pavel Mališ st., Jaroslav Štencel Na tomto místě bych rád poděkoval bratru ak.mal.mgr. Lad. Ruskovi, slezskému rodákovi, za jeho laskavé svolení použít malou část jeho překrásné grafické tvorby ke zkrášlení našeho almanachu. B.B. Opava, červen 2002

3 ÚVOD SLOVO K ČTENÁŘI 80 let skautingu na Opavsku OBSAH I. Stručná historie skautingu na Opavsku 5 II. Střípky z naší bohaté činnosti 42 III. Jmenný rejstřík činovníků I. 1. Prvních deset let skautingu 5 2. Rozmach hnutí v třicátých letech 9 3. Skautské mezinárodní styky Nacistická okupace Poválečná léta Druhá likvidace hnutí v období Pražské jaro Přecházíme opět do ilegality (70. a 80. léta) Sametová revoluce a opavští skauti Přehled skautských organizací v období v ČSR Na rozhraní dvou století 39 II. 1. Vznik a historie Slezské lesní školy Junácké závody Vánoční turnaje Libavá Rádcovské kurzy Skautský dům Ivančena - nezapomeneme! Okresní sněmy v Opavě Výstavy a výstavky Členská základna okresu Opava v letech co říci na závěr 65

4 ÚVOD Předložený almanach vznikl zpracováním archivních materiálů Okresní rady JUNÁKA v Opavě, písemných pozůstalostí skautských činovníků bratrů Večerkových, br. Hradilíka, br. Štencla, br. Fischera, br. Šárky, br. Mařádka, sourozenců Stodůlkových z Hradce i mých vlastních, vyhodnocením řady údajů zapsaných v kalendářích, různých oddílových či družinových kronikách. Studium dokladů a jejich zpracování si vyžádaly spoustu času - často jsem řadu pamětníků doslovně vyslýchal, abych se dopátral podrobností o některých událostech, které nebyly důsledně zaevidovány. Mnohdy se nepodařilo upřesnit vše, co jsem považoval za úplnou informaci, někdy byly zprávy kusé, někdy zcela chyběly. Zpracování událostí let 1921 až 1970 jsem považoval za svůj hlavní úkol z obavy, aby události, o nichž je velmi málo záznamů a kterých neustále různým nedopatřením a nakonec i úmrtím pamětníků ubývá, nebyly pro budoucí generace navždy ztraceny. Velké škody napáchala i povodeň v roce 1997, která velkou část historických dokladů zcela zničila, z některých zůstala jen torza. I přes veškerou snahu uvést údaje podle kusých a často neúplných zpráv nelze vyloučit řadu omylů i možných chyb, za něž se čtenářům omlouvám. Závěrem bych chtěl upřímně poděkovat všem svým spolupracovníkům, kteří se na zpracování almanachu jakkoli podíleli, a sestře Cilce Urbancové za zametení všech gramatických a nespisovných hříšků pod koberec. Slovo k čtenáři... Motto: Nihil est annis velocius (Ovidius: Metamorf.) Ano, nic neběží rychleji nežli roky, kdy se po mnoha letech řada vzpomínek ztrácí a bledne jako lístky růže v zapomenutém památníku. Dnes, kdy zpracovávám řadu dopisů, dokladů a listin, si teprve připomínám řadu příhod, dějů i tváře účastníků, které kdesi zasuté se skrývaly v zapomnění. Znovu a znovu si opakuji starou moudrost, že každý člověk zde zanechává po sobě druhým nějakou viditelnou památku, kterou si ho připomínáme. Tu je to zasazený strom, tam dopis, nejmilejší kniha, či fotografie. Někdy si jej neodmyslitelně spojujeme s dějem, který nám utkvěl v paměti a zná jej pouze několik přímých účastníků. Pak se zvláštním pocitem pramenícím z přesvědčení o věčné nicotnosti, pročítáte řadu informací, chcete přeskočit svazek dopisů, zažloutlých stářím a špatným uložením, abyste si vzápětí trpce uvědomili, že se podobají lidem samým. Potrhané v záhybech si neodbytně vynucují váš zájem a pozornost, a když je posléze chcete - unaveni podrobnostmi - roztřídit, odmítají vás uposlechnout. Korespondence vás nezvratně přesvědčí o tom, že události byly trošku jiné a věci doposud neproblémové začínají nabývat odlišných, zcela nečekaných obrysů, řekli bychom zkrátka, že jsou zašmodrchané. Je tomu již hodně dávno, kdy jeden filozof prohlásil, že každý máme svou pravdu, a druhý, který se mu chtěl vyrovnat, prohlásil o hodně později, že ta skutečná pravda je integrálem všech pravd. A poněvadž pravdy sloučit se obvykle nedaří, zůstávají pro nás děje, události i život sám stále živé a zajímavé. S fakty však nelze handlovat - čtenář bývám to stěží odpustil - a tak obtížně zjišťujete data, luštíte téměř nečitelné rukopisy a prohlížíte neostré fotografie, abyste se dopídili pravdy, a to vše pro jeden řádek informace, která třeba vůbec nebude čtenáře zajímat. Tak vznikala ročenka zvaná skautský almanach.

5 I. STRUČNÁ HISTORIE SKAUTINGU NA OPAVSKU 1 - Prvních deset let skautingu Skautské hnutí, které se v Čechách po roce 1911 rychle rozvíjelo již v období rakousko-uherské monarchie (zakl. prof. A. B. Svojsík), přicházelo do Slezska zprostředkovaně a to vlivem skautských nadšenců, hlavně z Moravy. Na Moravě to byly první skautské oddíly na Uherskobrodsku, na Opavsku se hnutí začalo rozvíjet o hodně později zásluhou mladého studenta Otakara Peterky. Jeho otec - důstojník čs. armády, byl služebně přeložen z Kroměříže do Opavy, kde byl jmenován velitelem zdejší vojenské posádky. Jeden ze spoluzakladatelů hnutí v Opavě, bratr Oldřich Večerek, o tom v r v jedné z publikací napsal: Popud k založení skautského oddílu dal studující Otakar Peterka, jenž přišel v lednu 1921 z Kroměříže do Opavy. Naše kvinta(5. tř. gymnázia) ihned prvního dne podrobila nového člena křížovému výslechu a během rozhovorů jsme poznali, že kroměřížští studenti nadšeně holdují skautingu, zatím co my zde v Opavě měli jsme o tomto sympatickém hnutí pouze kusé zprávy novinářské. Bratr Peterka měl celou skautskou knihovničku a ta se stala záhy jediným pramenem našeho skautského vědění. 19. ledna 1921 založili jsme družinu Vlků" a několik dnů nato družinu Štik". Skauting své příznivce získával především mezi studenty zdejšího českého gymnázia. Mimo Otakara Peterky se na spoluzakládání hnutí podíleli bratři Oldřich a Jaromír Večerek, O. Zika, J. Píšala a další. První skautský oddíl (1. chl. odd.) započal svou činnost již počátkem ledna roku Oddíl vedl zpočátku O. Peterka, později J. Píšala a po nástupu posledně jmenovaného k výkonu voj. služby převzali oddíl oba bratři Večerkové. První členové oddílu byli spolužáci a to: Zika Oldřich, Pešta Roman, Večerek Oldřich, Rozka, Kubánek, Alois Obrusník, Hrubec, Churavý, Stratil, Blažek, Orlík, Ficek, Bláha, Sobotík Bohumil, Večerek Jaromír, Večerek Zdeněk. Zanedlouho v dubnu 1924 vznikl i další (druhý) chlapecký skautský oddíl, který vedl vůdce Bohumil Sobotík. Postupem času vyrostla v obou oddílech řada nadšených a obětavých pracovníků a činovníků". V dalším pak 0. Večerek vzpomíná:... Naše schůzky v gymnasiu neušly pozornosti profesorského sboru. Pan ředitel Hrdina však naše počínání schválil, určil nám jednu třídu pro schůze (v přízemí vlevo, druhá učebna za vchodem), ale žádal, aby za oddíl odpovídal někdo dospělý. V této těžké situaci nám podalo pomocnou ruku několik důstojníků - legionářů, kteří na svých dalekých cestách poznali vyspělý skauting západních států Evropy, v Americe, Japonsku, Kanadě, zkrátka obrátili jsme se s důvěrou na ně a dobře jsme pochodili. Oni nám umožnili první nocování pod stany půjčením vojenských pláten a oni také první vzali na sebe odpovědnost za naše činy, neboť ve světě poznali význam skautingu pro každý národ a byli přesvědčeni, že podporou skautingu nejlépe prospějí brannosti národa, aniž by mládež zmilitarisovali." První záštitu nad oddílem převzal škpt. Klímek, byv. italský legionář, spolu se svým přítelem štkp. Pohanem, oba dva v té době byli vedoucími dorostu opavského Sokola. Brzy však pro své zaneprázdnění funkcí v Sokole, ale hlavně v armádě (začíná se formovat československé vojsko), nemohli svěřené oddíly dále vést. Ještě stále půjčovali oddílům italské vojenské stany a byli vždy skautům nápomocni při jejich činnosti. Po jejich odchodu z Opavy převzal funkci sborového vůdce na krátkou dobu prof.

6 Účastnici pohřbu sborového vůdce Vladimíra Večerka na schodišti Slezského muzea. Nahoře: Mirek Kalus, Ludvík Čech (nad nimi vlajky 2. a 3- oddílu Opava Druhá řada shora: Breier, Subčík,..., Kocián, V. Sladký,..., Pekárek Třetí řada shora:..., F. Čech, Z. Urbánek, Veselka,... Čtvrtá řada shora: F. Bena,..., Kubíček, prof. Smolík (župní zpravodaj), Kramný,..., Glos Spodní řada: O. Večerek,..., Břet. Večerek,... Čapický, později pak natrvalo bratr MUDr. Kalus, známý po celém Opavsku jako lékař lidumil, čímž byla počáteční nedůvěra opavských občanů ke skautingu v zárodku rozptýlena. 29. dubna 1922 se v Opavě zakládá 3. chl. oddíl. Po několika letech se vůdcem 3. oddílu stává učitel Břetislav Večerek, později Jaromír Večerek. První dva opavské skautské oddíly se formovaly pod vedením studenta Oldřicha Ziky a Ervína Deutsche, později Bohumila Sobotíka. V prvních letech činnosti se stal sborovým náčelníkem Jaromír Kalus, který byl později jmenován naším prvním okresním zpravodajem v Opavě. Z poznámek Břet. Večerka lze vyčíst řadu historických zajímavostí, když letmo vzpomíná na svá gymnazijní léta strávená v Opavě před první světovou válkou. Tenkrát o skautech u nás ve Slezsku i na Moravě dohromady nikdo nic nevěděl. Z jeho kusých poznámek čteme v notýsku, cituji:... Dříve nežli k české mládeži, doletěla zvěst o sdružování mládeže k německým studentům v Opavě. Vídával jsem jako sekundán (2. tř. gymnázia) skupinku hochů na Schosslerově náměstí (přibližně v místech dnešní Gymnazijní úl.) blíže budovy německého gymnázia s šedivými prošívanými klobouky, jejichž okraj byl na jedné straně spojen knoflíčky s obrubou dýnka. Slyšel jsem, že těmto hochům říkají Pfadfinder. S výbuchem první světové války z Opavy zmizeli. Po dvaceti letech se vrátila junácka idea k německé mládeži naším prostřednictvím. V opavském okrese byl tehdy s českými oddíly zaregistrován i německý oddíl chlapců, který vedl MUČ Maděr. Již tehdy pracoval jako profesionální fotograf.... Chlapci dvou prvých skautských oddílů prožívali svá táborová dobrodružství již v roce 1922 u Zbyslavic, třetí oddíl tábořil až v červenci 1923 na břehu Hvozdnice u Štáblovského mlýna-bylo to na louce pana Lukáše ze Slavkova. Dokonale vystavěný a upravený tábor se stal svědkem návštěvy rodičů i čelných osobností českého veřejného života V Opavě, které Se přišly na tábor po- Rovnici zakládající3 chlapecký oddíl v Opavě ' v zleva: Jar. Večerek, Blaha, Jar. Sladký, Obrusmk, VI. Večerek, dívat. Rodičům většinou Stačilo, Že O jejich mi- Břet. Večerek, Old. Večerek, Zden. Večerek, V. Sladký a K. Cvejn

7 láčky je dobře postaráno s bydlením, stravováním i zaměstnáním. Pouze nemnozí z návštěvníků pochopili, že mladí lidé procházejí zcela novým, do této doby neznámým výchovným systémem zdravého dospívání, sebeovládání, budováním nového vztahu ke svým bližním, přírodě, k zákonům. Pouze tehdejší ředitel Zemské nemocnice v Opavě MUDr. Jindřich Urbánek, kapelník štkpt. Jan Pešta i přítomni legionáři chápali význam našeho hnutí pro budoucnost, která potřebovala nejen zdravé, ale i čestné a charakterní občany nové republiky a rozhodli se naše oddíly plnou měrou podporovat. Činovníci tábora 3- chlapeckého oddílu na štáblovických loukách v roce 1926 zleva: Zden. Večerek, Jar. Večerek, JUDr. Stein, Břet. Večerek, JUC. Novák Skautský tábor na Štáblovických loukách" 1926 Štáblovické louky, odkud pochází i naše fotografie, se staly nejoblíbenějším tábořištěm opavských skautů. Odtud se rekrutovala velká řada našich činovníků, kteří v poválečném období pomáhali zakládat a vést nové oddíly. Teprve v následujících letech se skauting rozšířil do blízkého Hradce, Háje a okolních obcí. Z nalezené malé kroniky družiny Rysů 3. chl. oddílu v Opavě z třicátých let vyčteme, že v oddíle pracovaly a žily tři družiny: Rysi, Psohlavci a Vlaštovky. Kronika začíná seznamem všech tehdejších členů oddílu (za což jsem kronikáři v duchu poděkoval), a ačkoliv uvádí některá jména neúplná, nakonec mě svou upřímností velmi potěšil - zasmějte se se mnou:... Vůdce máme sice zkušeného, avšak nikdy se nevyrovná Havigrovi, který je rotmistrem a zbrojířem u 8. děl. pluku..." Seznam členů 3. oddílu v roce 1933: Beinhauer Karel, Kovalčík Jaroslav, Schneider František, Fuks Antonín, Kovalčík Zdeněk, Schneider Josef, Felix Karel, Michalovský Antonín, Schneider..., Dubiljan, Mandrla Alois, Šmolka Jaroslav, Gebel Bořivoj, Mandrla Jiří, StromskýJosef, Gebel..., Mandrla Miroslav, Stříž Jaromír, Hrabec Vladislav, Malinek František, Sukeník Bedřich, Chylá Bohuslav, Marek Lev, Večerek Břetislav, Krásný Josef, Ondráček Karel, Vitásek Oldřich, Král Rudolf, Pleva Jindřich, Wilman Lubomír, Kremer Ferdinand, Pleva Karel, Zátopek František, Polák Viktor-Kanak. JHHH1 Klubovna na posádce - Pod nástěnnou malbou br. Štencla zleva: J. Skacelík, Karel Beinhauer, Zavadil, V. Mařádek, Kurt Růžička, Mrozek, Leo Mařádek, J. Kadlec

8 Zpočátku poskytovala naše armáda skautům klubovny přímo v areálu posádkového velitelství Štefánikových kasáren (stály tehdy na Pivovarské ulici vedle obchodního domu BREDA a byly později zbořeny). Skauti se scházeli i v bytě br. Válka na Kylešovské úl, dlouhou dobu měli klubovny i v minoritském klášteře vedle chrámu sv. Ducha na Masarykově náměstí (údajně zcela nahoře v podkroví). Divizní generál br. Vlád. Klecanda později, jak jsem dříve uvedl, umožnil, aby se chlapci mohli scházet i v přízemí Vojenské posádkové správy (dnešní Olbrichova, navazující na Horní nám., dnes areál Slezské university), kde byla i velká pracovní místnost sloužící leteckým modelářům, v níž také pracovali převážně skauti - br. Jaromír Večerek, Pavel Mališ a další. Posléze si však s narůstající členskou základnou počali skauti sami hledat vhodné klubovny. V třicátých letech (přesnějiv roce 1933) meh skauti 3. chl. odd. klubovnu na západním nádraží - zpočátku společně s 1. oddílem (přistěhoval se sem 29- dubna 1933), Klubovna na posádce br. Kurt Růžička se svou družinou ( V pozadí malba od br. P. Mališe) později se tam přemístil i 2. oddíl, který měl klubovnu na tehdejší Gabelsbergerově ulici (dnešní Mařádkova). Mít tehdy vlastní klubovnu s neomezenou možností se scházet nebylo v té době vůbec snadné. Původně člen, později činovník, převzal učitel Břetislav Večerek vedení 3. oddílu. Svůj zájem nesoustředil pouze na výchovu skautské mládeže, nýbrž zájem věnoval i tehdejším učňům, o něž se v neděli v době volna nikdo nestaral. Pořádal pro ně tzv. nedělní besídky hlavně v době, kdy nebylo možné chodit do přírody na vycházky a výlety. Besídky byly volně přístupné a mladí lidé, kteří většinou neměli žádné peníze - vždyť jejich kapesné činilo týdně jednu korunu! - docházeli sem do vytopených místností na hrnek sladkého čaje a jeden rohlík zdarma a zároveň vyslechli zajímavou přednášku, mohli diskutovat o všem možném a cítili se zde jako doma. Rohlíky kupoval v sobotu po skončení prodejní doby Břetislav Večerek ze svých peněz, večer byly již velmi levné. Čaj poskytovala vojenská správa zdarma, i když se besídky konaly v areálu skautských kluboven Posádkové správy, které přičiněním div. generála Klecandy mohli užívat pouze skauti. Obvykle se velká část učňovského dorostu hlásila do skautských oddílů, čímž besídky tvořily tak říkajíc náv roce 1926) b r0vé skautské Středisko.

9 Finanční situace mladých lidí nebyla prvých deset let po první světové válce vůbec růžová, svědčí o tom i historka, kterou dával k dobru svým přátelům i Oldřich Večerek. Při jedné ze státních návštěv prezidenta Masaryka v Opavě byl pan prezident ubytován v budově na Panské ulici (dnešní Masarykova) naproti hlavní poště. Budova dnes patří Slezské univerzitě, a jak každý ví, je na památku zmíněné události opatřena pamětní deskou. Uvnitř budovy, kde prezident spal, měli službu vojáci - legionáři, na chodbách a před budovou střežili bezpečnost hlavy státu nerozluční přátelé legionářů - opavští skauti. Ráno, jakmile se pan prezident probudil, požádal jeho komorník skautskou hlídku o zajištění kloktadla, sdělil stručně, že by potřeboval kysličník vodičitý" (peroxid vodíku). Poněvadž se lékárna nacházela v tu dobu přímo naproti (na rohu Svatodušní ulice), seběhl člen hlídky, shodou okolností Oldřich Večerek, do lékárny pro požadovaný lék. Německý lékárník mu nerozuměl, dvě č" v požadovaném léku mu pochopitelně naháněly hrůzu, avšak pohotová hlídka mu napsala na útržek papíru H 2 0 2, a tomu už lékárník nepochybně porozuměl. Kývnul na souhlas, naplnil lahvičku a podal žadateli. Představte si, že chtěl po mně 2 koruny, ale ať jsem se šacoval jak chtěl, nic ze mně nevypadlo. Když už to vypadalo na velký malér, napadlo mi, abych řekl, že je to vlastně pro pana prezidenta Masaryka, který je ubytován naproti. Lékárník nato mávl rukou a řekl, to je něco jiného, pro něj je to zdarma" a já jsem si oddechl a lék nato komorníkovi doručil." 2. Rozmach hnutí v třicátých letech Opavští skauti navazovali přátelské styky se všemi dalšími středisky v celém Slezsku. Seznamovali se spolu hlavně na každoročně pořádaných soutěžích a závodech, na společně pořádaných branných závodech i na tzv. vycházkách", které probíhaly ve Svinově, Karviné, v Opavě, Č. Těšíně, Třinci ap. Oldskauti ze Slezské Ostravy začali po svém ustavení v polovině třicátých let vydávat časopis Všem", který vycházel několik málo let až do doby, kdy mezi tamějšími činovníky došlo ke m Výcvik skautů ve střelbě z pušky Na vojenské střelnici v Městských sadech probíhal pod dohledem št. kap. Hrdličky (na fot. v civilním oděvu s knírkem), na levé straně stojí Jar. Večerek a Břet. Večerek, uprostřed K. Růžička Výcvik skautů ve střelbě z pistole Probíhal na střelnici v Městských sadech střílí Jar. Večerek, vlevo stojí št. kap. Hrdlička, v krojích bratři Rozsypal a Pracný

10 l Opavská závodní hlídka vedená Jar. Večerkem při přesunu na M. Moravku v květnu 1937 krizi a klub oldskautů předal časopis Moravské lesní škole. Pro slezské skauty bylo z finančních důvodů neúnosné časopis dále vydávat, a poněvadž při jeho měsíční frekvenci se mnohé informace stávaly neaktuální, požádal Břet. Večerek, tehdejší župní zpravodaj šéfredaktora Moravskoslezského deníku" v Ostravě, p. Vojtěcha Martínka o laskavost, aby v každém čtvrtečním čísle dal junákům k dispozici petitem sázený sloupec, kde by organizační pokyny, zprávy ze skautského života, důležité a hlavně aktuální neopožděné pokyny dorazily včas ke všem skautům a skautkám slezského i přilehlého regionu. Souhlas daný redakcí byl pro tehdejší činovníky zavazující a nejen to, umožňoval široké i neskautské veřejnosti stálou kontrolu skautského života v klubovnách, na vycházkách i na táborech. Tak se seznamovala se skautským životem nejen česká veřejnost, nýbrž i polská a německá. Sjednocen byl tímto způsobem výcvik, upevnila se kázeň i vystupování jednotlivců i větších celků. Junáckou hlídku řídil zpočátku župní, později zemský zpravodaj br. Břetislav Večerek. Za zmínku stojí i těsná spolupráce našeho Svazu Junáků skautů a skautek RČS s Maticí opavskou, která v třicátých letech pomáhala zabezpečovat existenci skautských oddílů v místech, v nichž na Opavsku pracovaly odbory Matice opavské. Naše skautské hnutí oslavilo v roce let svého trvání závodem zv. vycházkou z Frýdku- Místku do Č. Těšína a posléze do Třince. Velké plakáty nám vytiskl velmi obětavý br. J. Fibinger z Orlové (za války přišel při náletech o život). Finále se konalo v Č. Těšíně na sokolském hřišti. Do Č. Těšína přijel již dopoledne na slavnost br. náčelník A. B. Svojsík, odpoledne pak také sestra náčelní prof. Emilie Milčicová, která přijala ze zdejší výstavy darem šátek vítězů se stříbrným ještěrem P. B. na písmenu V" a stříbrný sjezdový odznak(ražený v Kremnici podle návrhu B. Večerka). Sjezdový stříbrný odznak obdržel také br. náčelník, všichni sponzoři (dárci cen) a zasloužilí činovníci. Slavné zakončení se neslo v duchu získávání vysoké branné zdatnosti - zasvěcení se obávali brzkého válečného konfliktu. V témže roce nám na doporučení br. div. gen. Vlád. Klecandy při výcviku vytrvale pomáhaly Posádkové správy. Odbočky Svazu čs. důstojníků o našich skautech prohlásily, že skauti jsou jedinou organizací, která to myslí s branností a s CPO upřímně a poctivě. Historie dívčího skautingu se traduje nejspíše od r Nesmíme zapomínat, že veřejnost dvacátých let se velmi zvolna smiřovala s kraťasy, dvoudenními výlety, nocováním ve stanech, o déletrvajícím táboření ani nemluvě a dalšími v té době nepředstavitelnými novotami u chlapců, ale u děvčat o tom nechtěl dlouho nikdo ani slyšet. Proto s úctou je nutné posuzovat nelehký úkol, 10

11 Zakladatelka opavského dívčího skautingu sestra Božena Šoltysová který na sebe vzaly tehdy průkopnice dívčího skautingu u nás v tehdejším Československu a tím také i v Opavě. Zakladatelkou dívčího skautingu v Opavě byla sestra Božena Šoltysová ( ). Klubovna prvního dívčího oddílu se nacházela na rohu Nádražního okruhu a Kylešovské ulice. V prvním období své činnosti zde děvčata získávala řadu skautských znalostí, uplatňovala své aranžérské schopnosti, věnovala se ručním práčem a rozšiřovala svůj obzor novými poznatky. Zpočátku děvčata pořádala jednodenní výlety do nejbližšího okolí, později docházelo i ke stanování. Nemalou měrou k tomu přispívala i branná výchova na školách, která v důsledku mezinárodní situace (Hitlerova vláda v Německu) nepřímo samostatnost dívek podporovala. Těsnou spolupráci zahájil dívčí oddíl i s oddílem děvčat z blízkého Hradce, kde vznikl první dívčí oddíl v roce 1935 zásluhou Boženy Hradilíkové, sestry známého skautského činovníka Boříka Hradilíka. Ta pak vedla oddíl až do rozpuštění v roce Sborovou vůdkyní byla tehdy sestra Benová. Je třeba poznamenat, že po osvobození v roce 1945 se žádná z výše uvedených sester v Opavě na obnově skautingu již nepodílela. Za první republiky prošla v Opavě skautskými oddíly řada vynikajících osobností, za všechny lze uvést Vladimíra Mařádka, prvního primátora stát. města Opavy, vzdělaného pedagoga a skvělého grafika a malíře. Jeho publikace o výchově mladé generace ani v dnešní době nezastaraly a mají mladým lidem stále co říci. 3. Skautské mezinárodní styky V letech 1927 měla řada slezských činovníků nejtěsnější styky hlavně s polskými Harcery z Tarnopole, se skauty ze Lvova i s oddílem jugoslávských skautů v Lubljani. Když v období první republiky pořádal náš svaz v roce 1931 Jamboree slovanských skautů v Praze, opavští skauti se jej zúčastnili společně v rámci slezské župy se všemi ostatními okresy regiónu. Svůj originální vklad dali celému sjezdu samostatnou expozicí a táborem, do něhož se vcházelo uhelnou štolou s kahany, kolejemi a hornickými vozíky. Nad vchodem byl umístěn velký ještěr s fajfkou, totem našeho patrona P. Bezruce. Slezsko tu reprezentovala velká standarda se znakem Slezska a každý okres, njimo svůj znak, byl opatřen krátkou básní, kterou téměř pro každé město, v němž působil skautský oddíl, napsal náš slezský bard P. Bezruč, což bylo pro pořádající činovníky nevídané. Několik podrobností nutno dodat na příkl. táborové podsady z areálu byly odtud odvezeny na Lysou Horu, na tábořiště SLŠ. Na druhém jamboree slovanských skautů (Zlot harcerov), které se konalo v roce 11

12 1935 ve Varšavě-Spale v letním sídle polského prezidenta Moščieckého, reprezentoval Slezsko nejlepší skautsky oddíl, vedený Jaromírem Večerkem. Výstroj dodaly všem vyslaným účastníkům nezištně opavské oddíly a tábor vystavěný v areálu sjezdu upozornil na sebe vázanými konstrukcemi, jednotným vybavením a hlavně vzorným vystoupením všech účastníků a to nejen přímo zde, nýbrž i v další etapě u Baltického moře. Mladí lidé zde navazovali družební styky s polskými Harcery, jugoslávskými i francouzskými skauty. Jak se později ukázalo, byly to osudové okamžiky i pro bratra Jaromíra Večerka, který se opět s mnoha polskými přáteli skauty sešel po několika málo letech, ovšem již v prostorách koncentračního tábora Osvětim. Tak již dříve navázané přátelství pokračovalo, ba utužilo vzájemnou skautskou solidaritu a osobní odhodlání si bratrsky pomáhat, čímž všem pomáhalo zdařile překonávat i ty nejtěžší životní situace, o nichž tam opravdu nebyla nouze. V polovině roku 1968 umožnilo náčelnictvo JUNÁKA zásluhou a přičiněním br. Břetislava Večerka letní reprezentační návštěvu československých skautů ve Švédsku a Norsku. Po poradě činovníků byli k zahraniční návštěvě navrženi opavští činovníci: Jiřina Krásná, RNDr. Milada Herrmanová (roz. Klimešová), Ing. B. Beinhauer a Jiří Prokeš zv. Jogi. Návštěva se uskutečnila koncem léta během tehdy probíhajícího jamboree severských zemí, kterého se zúčastnila i řada zahraničních delegací včetně amerických skautů, s nimiž jsme tehdy navázali řadu přátelství, podobně jako s norskými a švédskými skauty. Na tehdejší naše pozvání přijel k nám do Opavy a na tábor Devatenáctku" švédský skaut. Byl nadšen prostředím, naším přátelstvím a po náhlém přepadení naší republiky sovětskými vojsky byl, podobně jako v dobrodružném románu, našimi činovníky (br. Zídek, sestra Klimešová, br. Ing. Kocurek a další) dopraven na nádraží ve Vítkovicích, aby stihl poslední vlak do Prahy předtím, nežli Sověti uzavřou letiště pro odlety do zahraničí - naše hranice byly vbrzku nato okupanty trvale obsazeny. 4. Nacistická okupace Motto: Včerejšek zapomeň- dneškem se nermuf- vždyť zítřek je náš! Nápis na skrytém místě jedné gestapácké mučírny jakoby dodával další sflu přečkat všechno utrpení, jež potkalo mnohé skautské činovníky, kteří se nesmířili s okupaci Československé republiky, byli uvězněni, mučeni či dokonce popravováni a to jen proto, že pro ně slova skautského slibu znamenala celoživotní závazek, který se snažili doslova a do písmene plnit, a to jak v odboji proti okupantům doma, nebo bojem v zahraničí. Slibuji na svou čest, jak dovedu nejlépe: milovati vlast svou republiku Československou a sloužiti jí věrně v každé době..." Počátkem roku 1938 nepřetržitě pracovaly betonové míchačky u našich hraničních pevnůstek, kde se urychleně dokončovaly práce na našem obranném systému. Čtvrtý hraničářský pluk za skautské účasti přijímal slavnostně svou bojovou zástavu. Brzy nato nečekaně umírá náš náčelník bratr A. B. Svojsík. Po jeho pohřbu je vyhlášena druhá mobilizace československé armády. Všichni 12

13 tuší, že skautské výchovné dílo bude podrobeno zatěžkávací zkoušce. Opava jako pohraniční město se stala terčem nacistických provokací. Bratr Břetislav Večerek o následujících událostech ve svém deníku poznamenává: V temných měsících gestapáckých útoků německého obyvatelstva v Opavě věnovali němečtí osvětáři vzpomínkový večer české skautské mládeži, mezi kterou byl registrován i oddíl německých skautů. Vzpomenuli též, jak se s úsměvem dívali na vyrovnané trojstupy skautíků, vracejících se v nedělních podvečerech z vycházek i dvoudenních pobytů v přírodě, a kterak se na ně vzájemně upozorňovali: Spionschule kommt (přichází škola špionů). Dívali se na montáž několika set záběrů z našeho života v přírodě, na vycházkách i na slavnostech, kterou pořídil fotograf Rudolf Maděr, u něhož zůstal náš negativní materiál, z něhož měl udělat zájemcům kopie i zvětšeniny, avšak pro náhlost mobilizace už tak neučinil". Pro úplnost bych poznamenal, že tehdy využívali k propagaci své činnosti opavští skauti výlohu knihkupectví pana Havlického (rožní dům Ostrožné a Hrnčířské úl. - dříve hotel Orient, nyní Komerční banka), který mnoho skautských akcí sponzoroval a byl vlivným českým sportovním nadšencem. Otec mi o něm vyprávěl, že o polední přestávce si v rozsáhlých prostorách knihkupectví hrával se svými prodavači na indiány. I on, skautský příznivec a obdivovatel, opustil okamžitě po mnichovském diktátu město, věděl, co by ho zde očekávalo. Na podzim téhož roku došlo k trvalému zaujímání strategických pozic naší armádou v pohraničních pevnostech i pevnůstkách. Vzápětí po vyhlášení mobilizace požadovalo tehdejší vojenské velení úplné vyklizení oblasti, o níž se předpokládalo, že bude v případě válečného konfliktu bezprostředně napadena německou armádou. Tehdy se obrátilo vojenské velitelství prostřednictvím svého důstojnického sboru o pomoc Skautská štafeta v Brance před sídlem P. Bezruce 1936 v akci rychlého přemístění obyvatelstva i jeho majetku na naši skautskou organizaci. Veškeré chlapecké oddíly přislíbily ústy svého župního zpravodaje svou pomoc. A tak za svítání, když se začala plnit vstupní hala kateřinské sokolovny skautskými dobrovolníky, přijížděla před budovu vojenská nákladní auta s poddůstojníky, kteří celou akci spolu se skauty zajišťovali. Podle předpokládaného rozsahu tvořilo posádku vždy 5 až 8 skautů s konkrétním úkolem, pomoci vystěhovat staré lidi a děti z Hlučínska do vnitrozemí, další skupiny opavských skautů měly za povinnost přemístit veškerý dobytek z opuštěných statků na Hlučínsku a to z míst obsazených naší armádou. Šlo převážně o dočasné přestěhování zemědělského obyvatelstva, které mělo být uchráněno od prvotních následků předpokládaného válečného napadení. Příkazy, které opavští skauti obdrželi od řídících důstojníků, byly konkrétní:... a během vašeho přispění musíte všemi silami zabránit jakémukoliv rabování domů, obchodů, statků i usedlostí!" Důstojníci naší armády se takto obraceli na vůdce oddílů úzce spolupracujícími s našimi důstojníky-legionáři, s nimiž se dobře 13

14 znali a důvěřovali si. V této obapolné důvěře skupiny skautů pomáhaly při stěhování starších osob a dětí z ohrožené oblasti, rychle nakládaly jejich majetek na vojenská vozidla, uzamykaly domy a střežily majetky před možnými krádežemi. Další skupiny převáděly po různých polních cestách i v noci na určená místa dobytek. Dobytek byl hnán z Hlučínska hlavně do Hradce u Opavy, odkud jej další lidé hnali směrem k Odrám. Tyto statečné chlapce se slibovými odznaky na vybledlých košilích odvezli již jako poslední civilisty z ohrožených prostorů na nákladních autech naší vojáci, a to ještě dříve, nežli po vyhlášení mnichovského diktátu předal štkpt. pech. v zál. a řídící učitel Cyril Masek Posádkové velitelství v Opavě německému veliteli. Učitel Cyril Masek nebyl k tomuto nepříjemnému úkolu vybrán náhodně, byl to inteligentní pracovitý člověk, úspěšný dlouholetý jednatel Zemské hasičské jednoty. Charakterizovalo jej i to, že se později po všech životních peripetiích písemně omluvil Břet. Večerkovi za to, že jej mrzí, protože nedocenil skautské zkušenosti z období branné přípravy a nedovolil opavským skautům zácvik s motorovými, tehdy moderními hasičskými stříkačkami. Ještě předtím v létě téhož historického roku 1938 stačili bratři Oldřich a Břetislav Večerkové odevzdat básníkovi P. Bezručovi, žijícímu tehdy v Brance u Hradce, s gratulacemi symbolický chodský čakan, vykutý v Opavě mistrem Holubem. Jejich optimismus ale s nimi tehdy nesdílel poštovní ředitel v. v. Vladimír Vašek, který se netajil svými obavami z brzké budoucnosti. (Později čakan i darovaný hornický kahan věnoval básník muzeu v Místku). Co následovalo v zimních měsících téhož roku? Po úředním zrušení činnosti zabavovali nacisté veškerý majetek českým organizacím, tedy i nám skautům - mimo jiné i peněžní částku určenou na výstavbu Skautského domova v Opavě - šlo tehdy asi o ,-. Později se zmíněné peníze ocitly na kontě zv. Aufbaufond" (fond výstavby). Opavští skauti peníze sbírali již od založení svých prvních oddílů až do poloviny roku 1938, šlo zejména o dary různých sponzorů, rodičů dětí i dospělých, kteří prošli skautskou výchovou. Nemalou částku si skauti vydělávali pořadatelskou službou při různých slavnostech, kdy za celodenní práci obdrželi peněžní odměny od představitelů pořádajících organizací. Často prodávali zde i po dohodě s vedením slavnosti doma upečené perníčky a sladkosti, jimiž tak skautské maminky účinně podporovaly oddílovou činnost. Současně s příchodem nacistů začal hon na židovské skauty nejen v blízké Ostravě, kdy byli vyhlazeni všichni členové židovského oddílu junáků-skautů Hašomez, nýbrž běsnění se nezastavilo ani u nás v Opavě - bratři dr. Stein z Prahy, i bratr Kanak (Viktor Polák), kteří pomáhali vést 3. chl. oddíl v Opavě, byli zanedlouho zatčeni a během okupace nacisty popraveni. Z několika dalších byl i člen družiny Vlád. Mařádka, br. Herlinger, odvlečen do koncentračního tábora a cestou se jakoby zázrakem zachránil. Spousta skautů přecházela v oněch pohnutých dnech hranice a emigrovala. Někteří byli gestapem zatčeni a vězněni, někteří popraveni. Nejsmutnější událostí pro všechny skauty bylo tehdy nečekané zatčení, později mučení a poprava ostravských skautů v čele s Vládou Čermákem těsně před koncem druhé světové války, jejichž památku do dnešních dnů uctíváme výstupem na Ivančenu. S úctou vzpomínají svinovští skauti na rodinu Rýšovu a Čuldovu, s jejímiž osudy nás seznámil náš dobrý kamarád a vůdce štítinských skautů br. Libor Petruška-Robin. Manželé Čuldovi (Vladimír * v Moskvě a Lída roz. Koutská * 1918) vedli skautské oddíly ve Svinově. Oba byli 14

15 Ber Seichsprotektor 3?ragjr'den 28, Dktober 1940* tli BtShiaen uaá MaJiren JÉŽIo.. I..^. 36S/4g :^EB:.. 'V' e r f U g m n g * 'Beichspro-ifektov in B^Mmen und Mftařen hat auf 13 der f erord-nu2^ tfeer den &u bau der?erwaltung má dia DeutseM Sicfeerfa^itepollsei im Protek-^ torat B(áte n und Míihren voa 1*9*1939 (10B1* I f S«1681)?erfiígung ^atroffeíií Die Vereine ^Ffadf Ináerirerbató Junák. - J-unák 1 * und. der Fr«und6 e0 * 1 wěardeá mít állen ijirep- Umter^ Me.raít amfgaxdst* 3>0r Beichsmliiister d«s limtrm Mat., siit mír f ta tg'es telit f étó das e«o pia 40r.Fdrderung reiehare;mdli«?j^^ hat* Beimmeh wird áas gesamte Y r1mbde Jwiak tind d.er Veretoigung det* «lunak t sowle Itofty Unter- tattwí 5 l aer VeTQ&Zamg vom 4* Oktober 1939 {1011* 'j^,?*- 1198} ilfcta? dle: BlBisíeto^ an t3?mig a E Boíímeii xmá Mahr^n feierait s^tt C^un^t^n áea- Kaiches 0i$se$0geju Bl«Erfaastí ol&liegt der Gehelsien Ber Beiciisprotekto^ ÍB BcSImen uná Mahrea in f ertařetungs gee* F r a,n k r* Beglaubigts >w nařízení o rozpuštění organizace Junák a zabavení veškerého majetku.

16 2. května 1942 zatčeni a téhož roku v Brně popraveni. Bratři Večerkové, kteří měli největší zásluhu na rozvoji skautského života na Opavsku, zčásti emigrovali (br. Oldřich a Břetislav), někteří činovníci se přestěhovali do tehdejšího Protektorátu, kde i je nakonec německá policie vyslídila a odvlekla do koncentračních táborů (Jaromír Večerek, Jan Píšala st. aj.) 5. Poválečná léta opavského skautingu. V roce 1945, po osvobození republiky, se začali vracet do Opavy všichni občané, kteří ji v letech museli kvůli nacistické okupaci opustit, spolu s dalšími, kteří zde hledali svůj novy domov. Koncem dubna 1945 žilo v Opavě pouze 60 občanů české národnosti a brzy nato začal jejich počet rekordně narůstat, jak o tom vypovídají tehdejší statistiky. Více než zpoloviny zničené město bylo po osvobození sovětskými vojsky doslovně přecpáno vojenským materiálem a municí všeho druhu. Příliv obyvatelstva znamenal pro nově se tvořící správní organizaci mimo jiné i nutnost rychlého odklizení a zabezpečení munice a střeliva před dalším možným zneužitím. Mladí lidé, kteří se tenkrát hlásili do nově se tvořících skautských oddílů, pomáhali ve spolupráci s tehdejší vojenskou milicí odklízet veškerou munici a shromažďovat ji v určených dislokacích, odkud byla svážena do vojenských skladišť. Nejproslulejším oddílem v Opavě, spolupracujícím s důstojníky tehdejší vojenské posádky byl v té době 1. skautský chlapecký oddíl, který vedl bratr Josef Krásný, zvaný svými obdivovateli nejinak než Pepíček". Zmíněný skautský oddíl nesoucí hrdý název 1. spojovací skautský oddíl v Opavě, čítající více než 200 členů, byl akceptován tehdejšími voj. veliteli i veřejností jako ukázněná, dobře organizovaná a odborně fundovaná jednotka, spolupracující s nově budovanou čs. armádou. Proto naprosto nikoho neudivovaly rozsáhlé akce spojovacího oddílu, kterému armáda a milice svěřovaly řadu úkolů, jako bylo kupříkladu hvězdicové spojení polními telefony při prvních motocyklových závodech v Opavě, zajišťování munice a voj. materiálu z okolních pevnůstek, destrukce ledových ker na řece Opavě při hrozbě rozsáhlé povodně v zimě použitím výbušnin, odklizení trosek, čistění malých vojenských bunkrů od munice a řadu dalších akcí, které by v dnešní dobé zajišťovala velká řada odborných vojenských i technických služeb. Vzpomínám si, že při jedné takovéto čistící akci v zimě byla v jedné pevnůstce u Kateřinek nalezena minometná hlaveň Soví hrádek - sídlo opavských skautů v letech 1945-< 16

17 s nevybuchlou minou uvnitř, kterou jsme na sáňkách odvezli na Soví hrádek", tehdejší sídlo opavského spojovacího oddílu. Poněvadž jsme se vrátili z průzkumné výpravy až pozdě v sobotu večer, umístili jsme hlaveň prozatímně do hradní věže", kde v přilehlé části měl svou "úřadovnu" vůdce našeho oddílu Pepíček. Hlaveň měla být odevzdána následující pondělí vojákům, ale nějak se na to pozapomnělo. Hlaveň zde odpočívala až do léta 1946, kdy bylo rozhodnuto ji zneškodnit. Následující vzpomínkou bych rád uzavřel slavnou kapitolu 1. spojovacího oddílu v Opavě, který posléze vytvořil základnu pro vznik a činnost dalších oddílů v Opavě a okolí, nežli komunistická zvůle skautské hnutí jako takové zakázala. MINOMETNÁ HLAVEŇ Okresní závody o pohár P. Bezruce v Opavě 1946 Závodní hlídky na Horním náměstí, jehož polovina je zničena. Vpravo děkanský chrám. Je krásný letní prázdninový den, kdy spousta lidí vyhledává koupaliště, opaluje se a vůbec se slastně protahuje pod hřejivými paprsky slunce. Ne tak čtveřice skautů, vycházející ze Sovího hrádku, se zabalenou minometnou hlavní, kotouči drátů a kufříkem. Materiál k odpálení nese Pepíček" v chlebníku. Plánovaný odstřel bude pod Šibeňákem, kde je hluboká, dnes již neexistující pískovna. Nedočkavě odbočujeme na Hradeckou ulici a výpadovkou se brzy ocitáme v pískovně. Je pozdní odpoledne a nikdo zde již nepracuje. Široko daleko není živáčka, celý svět jakoby zlenivěl. Podle pokynů stavíme minometnou hlaveň k západní stěně pískovny, která se zde klene do značné výšky. Vložení tritolového válečku s rozbuškou a upěchování provádí sám velitel. Zbývající trojice mezitím ulehá za obrovský kopec písku, který je uprostřed pískovny, jakoby připravený pouze pro nás. Po zajištění hlavně se Pepíček vrací a ulehá vedle nás. Zvolna otáčíme kličkou induktoru, který vydává tichý bzukot. Smím?" zeptám se toužebně a kývnutí hlavy je souhlasem k tomu, abych slavnostně stiskl červený knoflík a odpálil tak poslední nebezpečnou munici. Tiché odpoledne přervala děsivá rána, po níž následovala řada kvflivých zvuků. Ani nevím proč, ale na okamžik mi to připomenulo varhanní píšťaly. Chtěl jsem zvednout hlavu, ale můj starší kamarád Němeček, přezdívaný Bobin to jakoby vytušil a stlačil mi prudce hlavu do mokrého sypkého písku. Jakmile jekot dozněl, suše poznamenal: Nesmíš být tak zvědavý, to zpívaly kousky minometné hlavně a já vůbec nechápu, proč si je přitom chtěl vidět." Trochu jsem se zastyděl, ale zůstal ve mně pocit krásného kamarádství. Šli jsme se podívat na místo, kde předtím stála minometná hlaveň. Objevili jsme pouze velkou díru v zemi i v pískové stěně. Smotali jsme zbytky drátů, zabalili induktor a vyšli z pískovny. Vycházeli jsme ulehčené, jako bychom zde zanechali veliké břímě. Na Hradecké silnici bylo opět pusto - prázdno, pouze zdáli k nám doléhal jakýsi neartikulovaný křik. Poněkud sebevědomě jsme se oto- 17

18 čili a před nepříliš vzdáleným železničním domkem jsme spatřili křičícího muže, hrozícího nám pěstí. Asi jsme ho polekali a jemu se to nelíbilo" řekl Bohdar, další z naší čtveřice. Mávli jsme rukou a pokračovali v chůzi do kopce, kde dlážděná silnice - císařská - zvolna stoupá k městu. Křik slábnul, ale neustával. Mezitím jsme vystoupili asi do poloviny kopce, ale neutuchající vřískot postavičky v dáli u domku byl stále ještě zřetelný. Mimoděk jsem se otočil a ustrnul. Kluci, podívejte se, teď to chápu". Všichni se jako napovel zastavili a otočili dozadu. V tu chvíli jsme stáli v určité výšce nad terénem, odkud se nám naskytl zmrazující pohled. Zdálky jsme viděli, že v zákrytu přední i zadní části střechy domku je vidět velký kus modrého zářícího nebe. Rozpačitě jsme se podívali na sebe a rozhlíželi bezradně kolem, když nastalé ticho přerušil Pepíček slovy: Doposud nám štěstí přálo a nikomu se nic nestalo. Dnes to byla skutečně poslední pyrotechnická akce. I pro nás už válka skončila". A byla to opravdu labutí píseň spojovacího oddílu. Za necelý rok z něj začala vznikat řada nových skautských oddílů, ale vzpomínky na několik krásných let strávených v oddíle s Pepíčkem přetrvaly mnoho desetiletí. Tehdy nikdo z nás netušil, že za dva roky budeme smutnými svědky likvidace skautského hnutí a setkáme se až po odmlce dlouhých dvaceti let a to zase jenom na chviličku. Okresní závody o pohár P. Bezruce v Opavě 1946 Poslední pokyny hlídkám - v popředí bratři Hradilík, Červinka, Mrozek. Rok čtyřicátý pátý byl v oddíle rokem převážně JUNÁK" pracovním. Dávali jsme, mimo činnost, kterou jsem uvedl úvodem, do pořádku naše sídlo - Soví hrádek, vybavovali a zdobili klubovny a teprve v sobotu odpoledne a hlavně v neděli jsme pravidelně pořádali skautské vycházky a výlety. V nově vznikajících oddílech spolu soutěžily družiny, oddíly pořádaly různé akce v rámci budovaných středisek, konaly se i noční hry. Jednou z mála družin, které samostatně tábořily v poválečné době, byla i družina Orlů 1. oddílu Opava. Po poradě s vůdcem oddílu br. Krásným požádal jsem jako rádce družiny pana hraběte Bliichera v Raduni o povolení tábořit na zámeckých pozemcích na Raduňkách. Pan hrabě na zaslaném dopise táboření povolil (sám v Anglii skautoval), a tak se v červenci 1946 na Raduňkách blízko Kamenné boudy na louce Ohraničené lesní CestOU na Povolení hraběte BlUchera k táboření - Raduň

19 jedné a potokem na na straně druhé utábořila osmičlenná družina. Vlídný hajný nám řekl, že pan hrabě nemá námitek lovit pstruhy v Raduňce pro potřeby naší kuchyně, a doporučil nám lovit je rukama. Teprve otec, který se přišel druhý den na nás i na tábor podívat, nás to naučil. Pak jsme ochutnali dobrotu pečenou na másle podle receptu maminky a hladili si spokojená bříška. Již následující noc zjistila noční hlídka, že tábor na příkaz pana hraběte hlídá hajný. Jako rádce družiny jsem vzal tento fakt mlčky na vědomí. Čtvrtou noc začala v těsné blízkosti tábora střelba. Z úst hajného jsme se dozvěděli, že se koná jakési vojenské cvičení, abychom neopouštěli stany a klidně spali. Ono se řekne"klidně spěte", ale nějak nám to nešlo. Za rozbřesku pak vyšlo najevo, že u Kamenné boudy obklíčila vojenská jednotka ozbrojeného muže-benderovce, kterého k ránu zatkla. Proto ona stráž hajného! "Další nebezpečí už vám nehrozí", s úsměvem nám oznámil hajný. Trapným okamžikem pro všechny táborníky se stal ještě tentýž den dopoledne útěk jednoho z nejrobustnějších táborových účastníků, který tábor pod vymyšlenou záminkou ze strachu opustil a uprchl domů ke svým rodičům do Opavy. (Výpis z kroniky družiny Orlů). Tehdejší okresní vedení vypracovalo program vybudování středisek v opavském okrese na základě již existujících skautských oddílů v obcích našeho regionu a to počínaje 1. lednem Obec se sídlem střediska je psána velkými písmeny, pokud tomu tak není, sídlo střediska nebylo určeno. A. Jilešovice, Háj, Smolkov, Chabičov, HRABYŇ, Josefovice, (Dol. Benešov) B. M. Lazce, Lhota, Štítina, Dvořisko, KRAVAŘE C. KOMÁROV, Lazce, N. Sedlice, Podvihov, Hlubočec, Raduň, Vršovice D. HRADEC, Kajlovec, Bohučovice, Chvalíkovice, Branka, Žimrovice, Domoradovice, Benkovice, Filipovice E. DOL. ŽIVOTICE, Litultovice, Štáblovice, Mikolajice, Uhlířov, Hertice, Živ. Hory, Lhotka, Slavkov, Otice, Deštné, Mladecko F. Stěbořice, Zlatníky, Milostovice, Jezdkovice, Nový Dvůr, (Choltice), Hlavnice, Březová G. Jamnice, Vlaštovičky, Jarkovice, Nepl. Zadky, Štemplovec, Kamenec H. Neplachovice, Holasovice, Loděnice, Škrochovice, Tábor, Držkovice, Vávrovice, Palhanec Pro jednotlivá střediska byli taktéž navrženi velitelé, ovšem jakákoliv snaha byla v roce 1948 potlačena, a tak nedošlo během krátké doby ani k vybudování středisek, ani ke jmenování vůdců. Pro středisko A. jmenován br. Vitásek, pro středisko B. bratr Konečný, pro C. bratr Hřivnáč (Illík), pro D. bratr Wolf, a pro E. bratr Řádek. Pro plánovaná střediska E, G. a H. nebyli vůdci určeni. Tolik k marným snahám našich předchůdců vybudovat v okrese silnou organizaci JUNÁKA. Nelze zapomenout, že souběžně s rozmachem chlapeckého skautingu v Opavě nastal i prudký rozvoj skautingu dívčího. Nelehkého úkolu v poválečném období se ujala sestra Marie Vlková (Skácelíková). Její obtížná práce byla korunována úspěchem založením l. dívčího oddílu, který vedla a dále získávala pro práci v našem hnutí řadu zapálených mladých děvčat. Její zástupkyní se stala studentka Milada Hoškova, a netrvalo dlouho, byl založen i 2. dívčí oddíl vedený sestrou Mandrlovou a Hedou Strnadlovou (Dolníčkovou). Brzy nato byla sestra M. Vlková jmenována oblastní zpravodajkou 33. oblasti P. Bezruce. Nakonec vzniká v Opavě i homogenní dívčí oddíl vedený Magdou Ma- 19

20 luskovou (Grimovou). V sousedním Hradci dala podnět k opětovnému založení dívčího skautingu v roce 1945 sestra Olinka Honová (Žůrková), v roce 1947 převzala oddíl sestra Marie Stodůlková a po dvou letech (od roku 1949) vedla oddíl sestra Lída Paruzová až do jeho likvidace (1950). V uplynulém pětiletém období pořádaly dívčí opavské oddíly řadu letních táborů a to v roce dívčí oddíl Opava tábor na 19- km Moravice, v letech 1948 a 1949 u Třech rybníčků, v roce 1950 započetím represálií podnikla děvčata putovní tábor do Krkonoš. 2. dívčí oddíl pak v letech 1946 až 1948 pořádal dvakrát tábor v Háji, nakonec na Hoštických loukách. Jako jeden z mnoha populárních skautských činovníků v poválečném období byl mladým lidem vzorem vůdce spojovacího oddílu Josef Krásný, o němž byla již dříve zmínka. Jeho skromná povaha a další vynikající osobní vlastnosti mu získávaly oblibu u řady příznivců. Měl nevšední znalosti v mnoha oborech: namátkou lze uvést jeho spojařské, ženijní, zeměměřičské, zdravotnické a stavařské znalosti, kterými nás mladé udivoval a jimiž se podílel na našem vzdělávání. Byl absolventem vyšší odborné zemědělské školy a jeho znalosti z oboru biologie, obecné botaniky, dendrologie a ost. vědních oborů byly ceněny i vysokoškolskými odborníky. Mimoto byl odborníkem na česko - slovenské pevnostní systémy a jeho katalogové zpracování pohraničního opevnění ve Slezsku přivádělo do rozpaků i voj. odborníky, kteří mnohdy neradi přiznávali, že to nemají ani na MNO". Komicky to působilo za totalitního režimu při identifikaci pevnosti na pozemku farmaceutického podniku Galena, kdy na MNO v Praze způsobilo jeho určení typu a registr, voj. čísla mezi vojenskými odborníky poplach. Pohled do jedné z kluboven na Sovím hrádku 1946 LIKVIDUJEME KRY! Poslední velkou akcí, kterou spojovací oddíl uskutečnil, bylo odstraňování ker na řekách Opavě a Moravici v zimě Tehdy měl spojovací oddíl již ve svých řadách skupinu vyškolenou v zacházení s municí a výbušninami. Vojenskou službu v posádce vykonávali v té době vojáci v záloze, starší otcové rodin a vesměs lidé, kteří neprošli vojenským výcvikem. Vojenská správa se tehdy oprávněně obávala svěřit jim obtížný úkol-pomocí výbušnin odstranit nakupené ledové kry u mostů na řekách v okrese, kde zpočátku nenápadně, později již evidentně začala hrozit povodeň. Tehdejší silniční okresní správa, která měla vozovky a vlastně celou komunikaci pod svou správou, požádala velitele spojovacího oddílu o přispění, a bratr Krásný přislíbil se svými skauty pomoc. Bratr Jaromír Hytka, přímý účastník záchranných akcí, vypráví: Spojovací oddíl tenkrát přikročil k vytvoření skupiny zkušených a odhodlaných starších skautů a určil zároveň čtyřčlennou nepřetržitou telefonní službu zajištující čtyřadvacetihodinové spojení s ředitelstvím okresní silniční správy. 20

21 Spojovacímu oddílu bylo poskytnuto jednak vojenské oblečení (maskáče) a velitel skupiny bratr Krásný dostal mimoto k dispozici potřebné výbušniny. Spojovací družina byla dislokována na Sovím hrádku. Mimo zmíněné spojení se silniční správou měla za úkol v případě nasazení udržovat spojení s nasazenou havarijní skupinou pomocí vojenské vysílačky. Druhá část jednotky byla v pohotovosti doma a kdykoliv k dispozici. Běžně vykonávala své denní práce a byla za každých okolností neustále mobilní. Silniční správa přidělila skautům vozidlo (Studebaker) s řidičem a spolu s ním byly určeny i pohotovostní skautské směny pro havarijní případy povodní, které se očekávaly. Svou službu zde meh 17-1 Sletí chlapci nepřetržitě po dobu 24 hodin. Podle telefonických pokynů čtyřčlenná pohotovostní jednotka (2 spali, 2 meh službu) uvědomila během 15 minut vybrané jednotlivce a nejdéle za 20 minut vyrazila cca osmičlenná Pepíček" se svou telefonní ústřednou havarijní jednotka do hlášené lokality. Služba u telefonu zůstávala na Sovím hrádku v další pohotovosti a měla vysílačkou spojení s havarijní jednotkou, telefonické spojení se silniční správou. Oblast, již pokrývala, byla mimo opavský okres také tehdejší okres Vítkov a Hlučín (v podstatě nynější opavský okres). Když byl několik minut po půlnoci hlášen havarijní stav u dřevěného mostu na řece Moravici v Kylešovicích směrem k Raduni, dorazila tam naše havarijní skupina necelou půlhodinu po vyhlášení, a to s žebříky, háky, velkými vrtáky a spec. nářadím. Při slézání k dřevěnému pilíři uklouzl ve tmě (jednou rukou si svítil) Bobin-Němeček a mohlo dojít k neštěstí, ale s velkým štěstím ukončil svou pouť nikoliv v ledové vodě, nýbrž na blízké kře, sahající až do poloviny výšky pilíře. Všem se zatajil dech a sám šťastlivec poté říkával s humorem, že měl štěstí proto, poněvadž štěstí v noční tmě na něj dobře nevidělo a asi si jej s někým jiným spletlo. V jednu hodinu po půlnoci bylo započato s likvidací pole ker za mostem a po uvolnění bylo přikročeno k odstřelu na sebe nakupených ker před mostem a hlavně ker nakupených na pilířích. Vzpomínám si, že v celém okolí panovalo takové divné ticho a mostní konstrukce se pod náporem zvýšené vodní hladiny tiše chvěla, nikomu z nás nebylo tehdy do smíchu. Místa pro navrtání děr na krách určil Pepíček a po vložení plastické trhaviny sám vložil elektrické roznětky. Jakmile byli všichni v bezpečnostní vzdálenosti, byly nálože odpáleny. Kry se rozhrnovaly a postupně mizely v temné noci. Jednotka se mohla vrátit na Soví hrádek a vypít si horký čaj. Z odpočinku se netěšila dlouho, již v následujících ranních hodinách za krásného slunečného počasí se kry nakupily dále po proudu na řece Opavě u dřevěného mostu v Háji. Trochu odpočatá jednotka si pouze doplnila vybavení a rozjela se ihned na výzvu i tam. Situace byla podobná té, kterou jsme pomáhali likvidovat v noci. Výhodou byla dobrá viditelnost a jasné sluníčko nám dodávalo dobrou náladu, takže nikdo z nás nepociťoval únavu. Nevyzpytatelné kry ale postupovaly po řece dál a dál a jako další místo odpočinku si zvolily hlučínský 21

22 most. Po příjezdu k mostu jsme zjistili, že tam již pracuje ženijní jednotka vedená nějakým méně štíhlým majorem. Na dotaz, jak dlouhé máme dráty na odpálení náloží, mu Pepíček ukázal zbytky smotku, který rozhodně neměřil víc než 15 metrů. Major a s celou jednotkou okamžitě vyklidil pole. Kluci se dali do práce a po umístění náloží naskákali do nepoužívaného zákopu. Odpálení proběhlo rychle a účinně. Major sám v předstihu obsadil spolu se svou jednotkou místní hostinec a nebyl k nalezení, my jsme se tiše vzdálili, stejně tiše odpluly i kry". JMENNÝ SEZNAM SKAUTŮ - ČLENŮ 1. SPOJOVACÍHO ODDÍLU JUNÁKA V OPAVĚ Několik slov úvodem: Spojovací oddíl čítal rok po osvobození přes 200 členů a jsem velmi rád, že mohu uvést jejich jména. Věřím, že jim po více nežli padesáti letech udělám radost a vyvolám v nich milou vzpomínku na všechno krásné, co tenkrát společně prožívali a co nás všechny až dodnes spojuje. Jak už tomu bývá, žádná radost není úplná, mnoho z uvedených již není mezi námi, ale pevně věřím, že úctou a stálou vzpomínkou na ně jim tiše vzdáme náš dík za neopakovatelné chvíle kamarádství. Seznam byl pořízen z registračních archů pro výběr příspěvků, přehled nebyl pozměněn a byl ponechán originální, pro přehlednost je pouze abecedně seřazen. Některá křestní jména zde bohužel chybí, označil jsem je pouhými třemi tečkami. Z pochopitelných příčin neuvádím adresy bydliště. Lze předpokládat, že v seznamu se vyskytne řada omylů, které musíme přičíst na vrub tehdejším mladým rádcům, kteří br. Krásnému předávali své dílčí seznamy a ten z nich teprve pořizoval konečný registrační soupis. Seznam byl pořízen pravděpodobně koncem roku 1946, chlapci, kteří se přihlásili do oddílu v roce 1947, tam již pochopitelně nejsou. Adámek Josef Anjel Josef Apltauerjan Augustin Baar Eduard Baar Maxmilián Bár Stanislav Bárta Jiří Beinhauer Boris Bialekjiljí Bialek Vlastimil Binar Ladislav Blucha Jan Blucha Valentin Bohm Jaroslav 1929 Bubeník Dušan 1935 Bravenec Rudolf 1932 Byma Jaromír 1936 Byma Karel 1930 Bubeník Luděk 1937 Bytomský Drahomír 1929 Čaja Jaromír 1932 Čech Jaroslav 1928 Čech Vladimír 1928 Černín Otto Černohorský Oldřich 1931 Čuláček Lubomír Dittrich Ladislav Dittrich Miloslav Domžal Ludvík Dračík Roman Dušek Augustin Exner Erwin Fojtík Karel Fojtík Rudolf Frelich František Frelich Jaroslav Fric Viktor Gajdač Vladislav

23 Gebauer Antonín Gebauer Jiří Gebauer Miroslav Gebauer Oldřich Gebauer Stanislav Gebauer Vlastimil Gilík Jaroslav Gilík Ladislav Gillvan Petr Glogar Štěpán Grigar Karel Guzi Alois Hájek Leo Hanák Jan Harazím Antonín Havlíček Oldřich Havrlant Lubomír Heider Karel Heider Ladislav Herberjan Hlaváč Jiří Hlaváč Rudolf Klubek... Holčák... Hřivnáč Milan Hulva Richard Hurda Jan Hýbel Milan Hýbel Mojmír Hytka Jaromír Chaloupka Josef Chaloupka Ladislav Jadrníček Vladislav Jedlička Jan Jindrák M. Jurák Věroslav Justel Boh. Kalus Zdeněk Kamarýt František Kamarytjan Kantor... Kempný Ladislav Kittel Zdeněk Knap Jaroslav Knesel Karel Klapetek Jindřich Klapetek Soběslav Knopp Květoslav Kočár Bernhard KohoutJan Konečný František Konečný Sláv Kořený Lubomír Kořízek Miroslav Koudela Jaroslav Koudela Mir. Kovalčík Mir. Kožaný Václav 1933 Král Václav Krásný Josef Kremer Zdeněk Krutil Jaroslav Sasjiří Kuba Bohuslav Kuča Lumír Kudela Dušan Lacheta Oldřich Lichý Květoslav Lexajifí Lexa Zdeněk Liška Zdeněk Malček... Martínek Zdeněk Marušák... Matyášekjiří Metz Vladimír Michalík Augustin Moravec Milan Mruzek František Miiller Bedřich , Mynarčík Josef Neiserjan Neiser Mir. Němec Jiří Němeček Bohuslav Nievim Jaroslav Nievim Ladislav Nop Zdeněk Novák Jan Novák Jiří Novák Lubomír Novák Vladimír Onderka Antonín Onderka Milan Orlík Josef Oslizlo Jiří Palyza Břetislav Palyza Rudolf Pavelekjan Pelikán Karel Plevák Lubomír Pořízka Jaroslav Pravda Gerhard Prejda Milan Premusjiří Rabínský Jan Raš Jindřich Rolinc Milan Rychta Jaromír Rypel Karel RypelV... Sanetřík Karel Schreier Emil Sedlák Ludvík Seidler Dušan Slanina Václav Slavík Miroslav Šmolka Vlád. Smuda Josef Sobek Bohumil

24 Solničky František Solničky Josef Solničky Miroslav Spivalajan Spivala Vladimír Staněk Václav Stellar Štefan Steyerjan Strouhal Miloslav Struž Oldřich Šabršula Karel Šimeček Jiří Šimek Jaroslav Šimetkajan Šindelek Miloš Smejkal... Šopa Milan Šopák Milan Špiláček... Šreierjan Šrom Jiří Štellar Rudolf Šváb Richard Sván Bohuš Sván Pavel Švarc Jan Táborsky Bohdar Toška Jaroslav Ulma Jaroslav Urban Otokar Večeřa Otakar Večeřa Zdeněk Vlach Bohumil Volný Jaroslav Volný Jiří Volný Václav Volný Zdeněk Vozka František Vrabel Zdeněk Vyhnánek Václav Wolf Bořivoj Zídek Vratislav Druhá likvidace hnutí ( ) Opětovné zrušení a zákaz skautského hnutí komunisty znamenal velkou ránu pro všechny. Mnozí mladí lidé tajně opouštěli naši republiku, někteří se scházeli dál, další hledali útočiště v turistických a jiných sportovních klubech, či Svazarmu. Z doby komunistického temna se téměř žádné písemné doklady nezachovaly. Některé opavské skautské oddíly i po zrušení pracovaly tajně dál, některé přestaly vůbec existovat. Chlapci z oddílů v Kateřinkách se scházeli dál po několik let, později se oddíly rozpadly. 3- chl. oddíl v Opavě zanikl na podzim 1949, část chlapců odešla za svým povoláním, část založila ještě na krátkou dobu 4. oddíl, odkud někteří členové vzápětí emigrovali do zahraničí. Do emigrace tehdy odešli: Radek Slezák - Kanada, Jan Chmelíček - Kanada a další. Jejich vzájemné přátelství přetrvalo i přes obrovské vzdálenosti neztenčenou měrou až do dnešních dnů. V roce 2001 na Silvestra se mnoho z nich zúčastnilo společného srazu v Opavě po padesáti letech odloučení. 24

25 7. Pražské jaro Rok rok mnohými oslavovaný a politicky rozporuplný našel bývalé činovníky připravené a plné elánu k obnově všeho krásného, co hýbalo skautským světem. Řada z nás se pustila znovu do práce a pod vedením br. Večerka začala zakládat nové skautské oddíly. 29. března 1968 jsme vykročili znovu do jitra s pevnou vírou, že vlastním úsilím připravíme další a další krásná jitra pro všechny mladé a nadšené, kterým v tom minulí světovládci bránili. Bratr Jaromír Večerek však brzy onemocněl a tak se obětavě o vše začal v rámci naší oblasti starat br. Jiří Caletka. Cílevědomě organizoval naši práci, jezdil na všechny porady, mítinky, schůze, do Prahy, Brna, Ostravy, Olomouce i jinde. Je spodivem, jak to vše zvládl. Teprve po více než dvaceti letech mi soukromě ve svém dopise vysvětlil, za jakých okolností pracoval a vše řídil. Prozradil mnohé, co naši činnost plnou nadšení a radostí Opavští činovníci sestra Dolníčková a bratr Caletkapři návštěvě náčelníka Junáka bratra Plajnera 1968 v Opavě z úspěchů doprovázelo, ale i události, které před námi zůstávaly skryty. Popsal mi podrobně řadu sporů i nechutných intrik, něco, co mezi námi nebylo obvyklé. Úmyslně chci ocitovat pouze část dopisu, který i dnes jakoby prorockým způsobem odhaluje činnost některých osob, které pletichařením, záští, nenávistí i osobním prospěchářstvím podkopávaly a bohužel i dnes ještě nepokrytě podlamují čistou ideu našeho hnutí. Autor dopisu píše doslova: Za těch dvacet let nucené nečinnosti jsme ztratili 4 až 5 skautských generací a tato léta (a to si upřímně přiznejme) neblaze působila na morálku všech, včetně junáckých činovníků, a společenská deformace zákonitě nesla pokřivení charakterů. Nikdo, kdo to nezažil, si nedovede představit, kolik v ústředí v Praze bylo v té době osobních a mocenských zájmů, co bylo intrik, podrazů a zákulisních machinací. Říkám otevřeně, že kdyby nebylo táty Plajnera..." a v závěru píše doslova: To byl výsledek doby temna dvaceti let. Dnes k tomu připočítej dalších dvacet let. Myslíš, že se lidé zlepšili? Nevěřím..." Naše archivní materiály obsahují řadu dokladů z oné doby, hlavní dokumentaci tvoří soubor zvaný ANALÝZA činnosti dohod, dokumentů a tisku dobrovolné organizace JUNÁK podle předsednictva ÚV NF ČSSR ze dne 11. června 1969 a k realizaci usnesení dubnového a květnového pléna ÚV KSČ. Není mým úkolem zmíněnou zprávu podrobněji komentovat-jako obvykle není podepsaná a já bych z ní rád ocitoval jednu pasáž, charakteristickou pro toto nešťastné období:... Již v červnu 1968 skupina komunistů ve vedení JUNÁKA vytvořila iniciativně aktiv, který se neformálně scházel a projednával všechny zásadní otázky činnosti celé organizace, včetně přípravy sněmu. Pro vedení stálé stranické skupiny v duchu závěru květnového pléna je vlastně navázáním na předcházející činnost komunistů v Junáku. Skupina je plnou zárukou, jak tomu bylo i předtím, že činnost Ju- 25

26 PÁVA Podpisový arch u příležitostí návštěvy br. Dr. Rudolfa Plainera v Opavě

27 Důvěrný rozhovor na táboře na Moravici v roce místostarosta JUNÁKA bratr Jaromír Večerek a nádeník JUNÁKA bratr dr. Rudolf Plajner náka bude plně v souladu s úsilím Národní fronty a její vedoucí sily Komunistické strany Československa..." Ponechávám na čtenáři samotném, aby si utvořil vlastní úsudek o lidech, kteří v JUNÁKU ve skutečnosti vládli a rozhodovali, aniž je někdo zvolil, či dal jim k tomu jakékoliv oprávnění. Mnoho utajovaných skutečností vycházelo postupně najevo až po sametové revoluci. Dejme slovo zahraničnímu českému a slovenskému skautingu vycházejícímu v tzv. poradním svítku", publikovaném Milošem Miltnerem v prosinci Píše v něm o situaci v roce 1968 :... Kdo zažil v roce 1968 první setkání v PRAŽSKÉ DOMOVINĚ, může podat svědectví, jaká atmosféra při něm panovala. Jakoby těch dvacet let nuceného mlčení ani nebylo. Vedle sebe seděli lidé se zničeným zdravím, se zničenou existencí. Podlomení dlouholetým vězněním a vedle nich lidé, kteří se až dosud vyhřívali na výsluní komunistického režimu, političtí vězni vedle přesvědčených a osvědčených partajníků, lidé, kteří skautingu obětovali kromě holého života skoro vše, vedle lidí, kteří skautskou organizaci před dvaceti lety sami poplivali, aniž museli" a autor pokračuje neúprosně dál: A všichni tito lidé byli zase bratry a sestrami, všichni byli plni dobré vůle všechno zapomenout a co nejdříve se vrátit tam, kde to všechno před dvaceti lety skončilo, jakoby těch uplynulých dvacet let vůbec nebylo... Jenže ono bylo, avšak v tom všeobecném očekávání svobodného života a možná i trochu lehkomyslné důvěřivosti se na ně nechtělo v tom okamžiku myslet. Byla to tehdy snaha a ochota odpouštět hloupostí nebo velkorysostí? Ale v každém případě se tato snaha a ochota nevyplatily, protože lidé, kteří se jednou dopustili hanebností, je opakovali za krátkou dobu znovu." Jeho slova tála do živého, byla prostá jako úder kladivem, ale vzal je vůbec někdo na vědomí? Jak všichni tušíme, historie je poťouchlá a ráda se opakuje, aby s ještě větší rozkoší sledovala lidskou hloupost. A opět v oficiálně vydaném stanovisku OV U táborového kruhu na Moravici v roce 1968 stojící zleva: J. Fuksa, dr. M. Hemnannová, J. Caletka sedící zleva: Jaromír Večerek, dr. Rudolf Plajner, L.Jedlička NF v Opavě k závěrům zářijového zasedání ÚV KSČ a k usnesení ÚV NF ze dne 1. října 1969 se mimo jiné říká:... Nesprávné stanoviska a dokumenty přijaté v prvých srpnových dnech roku 1968 přehodnotil OV NF a zrušil na svém plenárním zasedání dne Šlo o prohlášení OV NF z 21. a 28. srpna 1968, dopisy 5 vyslanectvím soč. zemí, pomoc při podpisové akci v okrese za okamžitý odchod spojeneckých vojsk a dopis do družebnflio okresu Kamyšin v SSSR. Veškeré tyto dokumenty byly vydány v srpnových dnech r na 27

28 základě nesprávné informace..." Doklad je plný podobných prohlášení, jako obvykle není podepsán, a dýchá atmosférou tehdejší doby - každý tušil, že brzy začnou represálie. Ale chtěl bych se vrátit trošku zpět a vysvětlit, hlavně mladší generaci, co vlastně byla ta Národní fronta, kdo ji tvořil, vedl, jakou vyvíjela činnost? Podle tehdejších zákonů nesměla existovat bez povolení ministerstva vnitra žádná společenská organizace (i politická strana byla tehdy považována za společenskou organizacil-povolená byla pouze socialistická a lidová strana), která by stála mimo nařízením vytvořenou Národní frontu. V ní byli sdruženi požárníci vedle filatelistů, sportovci vedle včelařů, Čs. červený kříž vedle chovatelů drobného hospodářského zvířectva a to vše pod vedením neomylné komunistické strany. Předsedou Okresního výboru národní fronty byl vždy, jak ne jinak, vedoucí tajemník OV KSČ. Tímto velmi direktivním způsobem byla veškerá činnost kontrolována shora, ale ona byla dokonce kontrolována i zdola - činnost v každé organizaci řídila totiž tzv. stranická skupina (sbor prověřených komunistů). O dobrovolné činnosti v žádné tehdejší organizaci se nedalo vůbec mluvit a slovo demokracie se ozývalo jen mlčky. Ihned po srpnovém vydýchnutí se valná většina činovníků v našem okrese výlučně věnovala výchově mladých nadšených příznivců a odmítala všechny partajnické rejdy. Byli to činovníci, kteří prošli torturami dvaceti let komunistického ráje" a nedopustili, aby kdokoliv zkalil radost a chuť dětí prožít ve skautských družinách a oddílech velkou část svého volného času, pokusili se splnit jejich touhu po romantice, učili je lásce k přírodě, značné úsilí věnovali neustálému zvyšování sebekázně a to vše v duchu skautských ideí. K tomu, aby byl zajištěn dostatek rádců i vůdců oddílů, pořádala skupina lesoškolských instruktorů rádcovské kurzy i Lesní školy. Na výzvu k obnově Junáka v Opavě v tisku se přihlásilo 180 bývalých skautů a skautek. První schůzka skautek se pořádala u sestry Marie Skácelíkové 15. dubna Před vztyčením vlajky Jindra Mosler, Ing. Jan Petržela na táboře , na níž bylo mimo jiné rozhodnuto vytvořit tři dívčí oddíly a to 1., 2., a 3. oddíl (homogenní). Již za týden poté 22. dubna se uskutečnily samostatné oddílové schůzky s novými členkami, a 27. dubna se konal první výlet na hradeckou Hanuši za účasti 60 děvčat. Skautky vystoupily v Brance, rozdělily se podle oddílů a každý oddíl si plnil vlastní program. Nakonec se výlet znamenitě vydařil a všem se líbil. Jednoleté působení skautské organizace na Opavsku bylo slavnostním způsobem uvedeno a oceněno přítomnými představiteli města i okresu na srazu skautských činovníků a delegací všech oddílů, které proběhlo 11. dubna 1969 odpoledne v Záv. klubu Ostroj Na rybníčku. Tehdejší socialismus s lidskou tváří se zvolna začal měnit podle instrukcí sovětské KGB v socialismus nelidský. Zvolna, zvolňoučka se zvyšoval nátlak na vrcholné instituce, junácké ústředí nevyjímaje. Opět se našli mnozí, kteří podlehli. Konečná likvidace hnutí se zvolna blížila. Řada členů 28

29 Unikátní snímek - duben 1970 Tryzna k 25. výročí mučednické smrti vojáka RA L Kubince ve Štítině, kde se na místním hřbitově sešli spolu: pionýři, skauti, sovětští a českoslov. vojáci i činovníků JUNÁKA odešla do emigrace, někteří přešli do jiných turistických či svazarmovských organizací, jiní vytvářeli kamarádské skupiny a tajně skautovali dál. Posledním bolestným aktem pro nás všechny bylo, že tehdejší náčelník JUNÁKA br. dr. Plajner byl donucen vzdát se své funkce a smutně přihlížet rozpuštění organizace, které věnoval své celoživotní úsilí. Řada z nás pokračovala ve skautské práci jinak, každý podle svých možností. Definitivní zrušení organizace bylo vyhlášeno 15. září 1970 a to na návrh dosazeného místostarosty Ing. Marhoula na 11. plenárním zasedání ÚRJ v Praze, konaném dne K tomu jeden zajímavý údaj: Ing. Marhoul navštívil v rámci delegace ÚV NF v září 1969 již podruhé Moskvu, a aby toho nebylo dost, poprvé ji navštívil s tehdejším starostou Junáka dr. Šumem, jedním z mála přesvědčených zastánců sebevraždy ministra Jana Masaryka. Opravdu to nebylo tehdy jednoduché. Ještě nežli došlo k oficiálnímu zrušení naší organizace, chtěl bych se zmínit o několika zajímavých událostech. 26. dubna 1970 pořádala obec Štítina velkou oslavu 25. výročí svého osvobození od nacistické okupace. Oslav se zúčastnily i opavské skautské oddíly spolu s oběma oddíly štítinských skautů. Skauti zajišťovali čestné stráže před místní školou, u pomníku padlých z I. světové války a na místním hřbitově u pomníku na konci války umučeného sov. vojáka I. Kubince. Veškeré oslavy probíhaly plynule v celé obci, kde svorně spolu za zvuků dechovky pochodovaly jednotky sovětské armády a skautské oddíly s rozvinutými vlajkami, kuriózní situace, kterou se nikomu v naší republice již nepodařilo zopakovat. U hrobu stáli čestnou stráž skauti a vedle nich vojáci sovětští. V témže roce se ještě na Ivančeně sešlo několik tisíc skautů, aby vyslechlo projev br. náčelníka Plajnera. Nad hlavami zúčastněných pak vlálo více než 100 oddílových vlajek - již naposledy, neboť 26. srpna téhož roku za přituhující normalizace ukončila svou řídící činnost i KRJ v Ostravě pod předsednictvím br. Lumíra Jedličky (byv. zemský nač.) To nám ale nemohlo zabránit, abychom v červenci a srpnu neuspořádali pro naše oddíly poslední tábory na Setinách - u Kamarádky blízko Jakubčovic. 1. tábor od chl. odd. Opava, vůdce B. Beinhauer 2. tábor od dívčí odd. Opava vůdkyně Heda Dolníčková 3. tábor od chl. odd. Opava vůdce Bořek Hradilík 4. tábor od chl. odd. Štítina - vůdce Libor Petruška. Štítinské oddíly, které s námi úzce spolupracovaly, ukončily svou činnost a svou novou krásnou klubovnu byly nuceny za týden nato (21.9) zlikvidovat. 29

30 Zakrátko nato nás opustil po zákeřné chorobě bratr Vláda Mařádek. Chodili jsme jej navštěvovat do nemocnice, ale věděli jsme, že jeho statečný boj je marný. Odešel od nás 5. března 1972, aby tam někde daleko byl blíže slunci a hvězdám, které s námi obdivoval. Zemřel ve věku 51 let a zanechal nám řadu krásných vzpomínek na tábory a Lesní školy, v nichž byl spolu s námi i přes své zaneprázdnění odborným instruktorem a které nám na památku tak krásně namaloval. Byl skautem, který dovedl oslovit každého bez rozdílu věku-vzpomínám na jednu jeho besedu v rádcovském kurzu, kdy chlapcům vyprávěl o skautském zápisníku. Všichni byli uneseni jeho výkladem tak, že když skončil-během jeho přednášky nikdo ani nehlesl, aby mu něco neušlo- všichni vzdychli, tak jakoby návrat do skutečnosti je jakoby vrátil zpět z krásné země do obyčejné školní lavice. Měl neobyčejný dar komunikace s lidmi, jeho výklad byl vždy přesný tak, jako jeho uhel a štětec, kterými dovedl mistrně vládnout. Zaměřování tábora na 19. km" zleva bratři: Ing. B. Beinhauer, M. Solničky, Ing. Petr Petržela, Josef Krásný, Ing. Jan Petržela, Bořek Wolf; sedící: St. Socha V oné tak těžké době, která přicházela, jsme se všichni staří táborníci z lokality Na kamarádce", kde jsme v rozmezí let 1969 a 1970 společně tábořili, začali zpočátku nepravidelně, později již plánovitě scházet. Iniciátorem byl br. Libor Petruška, vůdce 1. štítinského oddílu, jenž byl jako malý chlapec vlčetem ve svinovském skautském oddíle, který vedl jeho strýc Vladimír Čulda. Jeden z dívčích oddílů vedla tehdy Liborova teta Lída. Jak píše ve svých pamětech, na oba dva má velmi krásné vzpomínky, dokonce, jak poznamenal, i na br. Ríšu, který s nimi tehdy spolupracoval. V období druhého stanneho práva byly obě rodiny gestapem zatčeny a během několika týdnů v červenci 1942 v Brně popraveny. Libor s námi tábořil v krátkém úseku na Kamarádce" v krásném prostředí u Jakubčovic. Po skončení posledního turnusu emigrovali na poslední chvíli do Austrálie bratři Junkové se svými rodiči, Karel Kudela ze 4. odd. a řada dalších skautů z Opavska. Přicházelo další období temna. Organizace dívčích oddílů na Opavsku počátkem roku 1968 a jejich vůdkyně: 1. dívčí oddíl Opava 2. dívčí oddíl Opava 3. dívčí oddíl Opava 4. dívčí oddíl Op. -Kýl. 5. dívčí oddíl Opava - Jiřina Krásná - Heda Dolníčková - Magda Grimová - Svatava Káčová - Eva Kalendová 1. dívčí oddíl Velké Hostíce 1. dívčí oddíl Hradec u Opavy 1. dívčí oddíl Hlučín 1. dívčí oddíl Háj ve Slezsku 1. dívčí oddíl Vítkov 1. dívčí oddíl Dolní Životice Dívčí hlídka - Štítina byla registrována u 1. dívč. odd. Hlučín Oldřiška Ledabylová - Alena Wolfová - Spisáková - Marie Stuchlíková - Marie Klubalová - Ludmila Čechová

31 Družina Sov 1. dívčího odd. Opava na letním táboře na 18 km" -u řeky Moravice 1968 První řada: Jana Klíčová, Lenka Kořínková, Marcela Pravdová; Druhá řada: Iva Volovecká, Věra Gragorová, Helenka Sýkorová; Ležící: Jitka Chromcová Oblíbený tábor opavského dívčího oddílu U třech rybníků" Pro krásné prostředí v údolí řeky Moravice si zvolil v roce 1969 L, 3., 4., a 5. dívčí oddfl letní tábor na 18. kilometru, V roce 1969 pořádali skauti a skautky na Opavsku již 20 táborů. Přehled skautských oddílů na Opavsku v letech (Stručné statistické údaje br. B. Hradilíka) azev oddílu:. chl. odd.. chl. odd.. chl. odd.. chl. odd.. chl. odd.. chl. odd.. chl. odd. Místo: Hradec Štítina Hlučín D. Životice V. Polom Vítkov V. Hostíce Počet členů: Počet činov.: CELKEM Počet OS Celkem členů: 31

32 1. chl. odd. 2. chl. odd. 3. chl. odd. 6. chl. odd. 8. chl. odd. 9. chl. odd 10. chl. odd. CELKEM 1. div. odd. 2. div. odd. 3. div. odd. 5. div. odd. 1. div. odd. CELKEM 2. chl. odd. 1. chl. odd. 1. chl. odd. CELKEM CELKEM v okrese CELKEM Opava Opava Opava Opava Opava Opava Opava Opava Opava Opava Opava V. Hostíce 103 Háj ve SI. Skřípov D. Benešov Opava: Pozn.: Nebyl podchycen 1. chl. odd. ve Vítkově, který nepodal včas registrační seznamy členů. 8. Přecházíme opět do ilegality (70. a 80. léta) Počátkem sedmdesátého roku tlak funkcionářů SSM na aktivní skautské oddíly se stále stupňoval a pokračoval i v roce následujícím, kdy oddíly musely veškerý svůj majetek odevzdávat Socialistickému svazu mládeže-potažmo pionýrské organizaci. Když soudruh L. Nelibá, opavský svazácký činovník a člen ÚV SSM, hlásil na svazáckém ústředí v Praze, že v Opavě junáci vypalují i klubovny, všichni skautští činovníci pochopili, že se tu začíná opět odehrávat něco, co v pozměněné režii prožívali v předchozích letech. Byli si vědomi toho, že pokud nepřejdou pod ochranná křídla Pionýru, budou muset svou činnost záhy ukončit. Zatímco v létě téhož roku tábořila většina opavských oddílů uprostřed lesa u Jakubčovic na Kamarádce", 9- chl. oddíl Opava tábořil tradičně na 32

33 Ilegální sraz činovníků JUNÁKA v 80. letech zleva doprava: Libor Petruška, Libor Richter, Vít Balner, Josef Krásný, Sláva Volný, Karel BalnerRadek Zídek, Mgr.Jan Píšala, M. Solničky, Jarmil Balner, Ing. B. Beinhauer 18 km Moravice. Oddíl vedl tehdy Jan Píšala-Hogan, který po ukončení tábora dostal od tehdejšího okresního zpravodaje Jiřího Fuksy pokyn, aby svou oddílovou klubovnu nechal vyklidit a připravil k předám pionýrkám. Na pokojný průběh celé akce měl tehdy dohlížet spolehlivý rádce br. Salaški, jenž obdržel jasné instrukce: co se hodí, odnést, co se nehodí, zlikvidovat. Tehdejší oddílový vůdce vzpomíná na potrhlou komedii s rozpaky a říká: Jasnou instrukci vzali tenkrát kluci nějak zhurta, ale to jsem se dozvěděl mnohem později, až když do celého případu začalo zasahovat stranické vedení. Netušil jsem, že když mi následující sobotní odpoledne chlapci z oddílu přinesli uřezaný visací zámek, zabezpečující ještě donedávna dveře naší klubovny, a hlásili, že se tam již zabydlely pionýrky s pí. Fuksovou, která tam dala již zámek svůj, že případ bude mít pokračování jako v napínavém filmu. Celou událost jsem nato pustil z hlavy a dál se věnoval svým učitelským povinnostem. Nestačily uplynout ani dva týdny, když ředitelka i předsedkyně KSČ školy, na níž jsem tehdy učil, dostaly dopis z Okresního výboru KSČ s nařízením prošetřit případ, kdy vůdce a členové 9- skautského oddílu raději zničili nábytek a veškeré vybavení klubovny, než by jej předali pionýrské organizaci. Žádost o vyšetření a z toho plynoucího potrestání požadoval tehdy zást. véd. tajemníka KSČ školského odboru. Naštěstí obě kolegyně byly velmi rozumné a po mém vysvětlení, kdy jsem přesně popsal situaci, odpověděly na příslušná místa, a tím mě zachránily od dalších problémů stávající normalizace"- v té době to byl opravdu záslužný čin. A co se vlastně stalo? Chlapci sice do klubovny s dobrým úmyslem vešli, ale Verdon, jinak oddílový řečník, uspořádal okamžitě mítink na jediné téma, vyslovil otázky i odpovědi, které napadly snad všechny členy od- 33

34 dílu: Dáme pionýrům naše věci? Nedáme! Dáme jim naši klubovnu? Nedáme! Potom chlapci snesli na jednu velkou hromadu náš táborový nábytek, vyrobený z březových větví, sedačky, křesílka, prostě vše, co bylo zrovna po ruce, a své dflo přikryli kobercem. Na tuto improvizovanou tribunu pak slavnostně vystoupil Verdon a úspěšně napodoboval Gustava Husáka. Musela to být děsná legrace, protože u toho vydrželi dost dlouho. Než odešli, posypali sádrou na odlévání stop snad všechno, co jim bujná fantazie nabídla. Dokonce ani okna neunikla útoku bílého poprašku. Pak klubovnu zamkli a domluvili se na sobotu, že vše dají do pořádku. Jenže v sobotu se už zámek klubovny válel v prachu a klubovna už byla uklizena. Hned nato podali rozhořčení noví majitelé oznámení na tehdy nejmocnější a nejobávanější složku - na Okresní výbor KSČ. Tak skončila jedna historka o nábytku, který nedal spát soudruhovi Nelibovi, jenž se v Opavě proslavil jako funkcionář SSM i v jiných případech, ale to už jsou historky, které sem nepatří. K definitivní likvidaci skautingu docházelo počátkem ledna Všem činovníkům JUNÁKA bylo shora" nabídnuto, aby se přihlásili k další spolupráci s mládeží v rámci Svazu mládeže. Všichni jsme tehdy odmítli a věděli jsme proč. Netrvalo dlouho a všichni vůdci oddílů i ostatní činovníci byli vyzváni, aby odevzdali veškery nemovitý majetek, včetně pokladní hotovosti, který od nynějška náležel organizaci Pionýr. Vzpomínám si na to odpoledne, kdy jsem předložil ke kontrole veškeré účetní doklady, odevzdal materiál-a nebylo ho věru málo-a nechal potvrdit odevzdanou hotovost. Bylo mi najednou všeho líto. Uvědomil jsem l*** i Opavští činovníci na výletě v sedmdesátých letech stojící zleva: O. Dolníček, B. Hradilík, P. Široký; sedící zleva: Soldánová, Lamichová, Dolníčková, Stankeová Libor PETRUŠKA vůdce skautského tábora na Kamarádce" vítá s br. Petrem Hradilíkem vůdce bratra Galu. si, že každou korunou, kterou jsme si společně vydělali sběrem papíru, kovového šrotu, prací v lese za Kajlovcem a vybavovali náš oddíl, odevzdáváme lidem, kteří naši organizaci opětovně zničili a my ostatní se stáváme obyčejnými psanci. Nejhorší na tom bylo středisko br. Hradilíka, jehož táborová základna byla v té době jednou z nejlépe vybavených: stany, lukostřelecké soupravy desítky vzduchovek, herní soupravy pro míčové hry, konstrukční materiály, stany, plachty, vybavení táb. kuchyní, vysílací stanice spolu

35 s ostatním majetkem tvořilo pouze část tehdejšího majetku, nehledě na pokladní hotovost. Výsledky téměř čtyřleté práce, na které se podílely stovky dětí, v jednom dnu zmizely v útrobách pokrokové organizace". Závěrem bych k oněm událostem dodal malou poznámku. Veškery materiál, i přesto, že jsme trvali na jeho přesném zaevidování a uložení, byl odvezen do jednoho domu na tehdejší Marxovu ulici (ta ironie!), a poněvadž bylo mnoho mlsných soudruhů, kteří si oficiálně nemohli z tučného sousta okamžitě ukrojit pořádný krajíc, byl sklad za několik dnů nato hlášen jako vykradený. 9. Sametová revoluce a opavští skauti. Uvedenou kapitolu chci začít poněkud jinak a netradičně. V sedmdesátých letech, kdy vedoucí činitelé JUNÁKA věděli nebo tušili, že hnutí čeká brzká likvidace, tak jako tomu bylo již podvakrát v dřívějších dobách, vydalo naše ústředí celostátní adresář všech skautských činovníků celého tehdejšího Československa. Považujme celou záležitost za diskutabilní, pokud máme na mysli její snadné zneužití tehdejšími mocipány. Snadnost, s jakou poskytovala jména všech nespolehlivých nebo podezřelých osob stávajícímu režimu nepohodlných, je až příliš evidentní. Patrně proto ^ v říjnu 1989, kdy o sametové revoluci neměl ještě nikdo ani tušení, obdržel bývalý vůdce střediska Opava-jih br. Radomír Zídek zajímavý dopis z Plzně, vyzývající ho, aby svolal skautské činovníky a zahájil akci na opětné znovuzřízení skautské organizace v Opavě. Spojil se telefonicky se mnou a ptal se, zda o něčem podobném nevím. Začalo nám vrtat hlavou, proč ten dopis dostal on a ne br. Večerek, bývalý zemský náčelník. Domluvili jsme ihned spolu s br. Píšalou schůzku u br. Večerka v jeho bytě, abychom se společně poradili na dalším postupu-psal se říjen Bratr Večerek na poradě radil k opatrnosti a načrtl systém možných přípravných prací k znovuzahájení činnosti na Opavsku. Po sametové revoluci jsme pak stáli již připraveni nastartovat naše náborové akce, které jsme s předstihem mohli tak reahzovat. Prvním počinem bylo ustavení Okresní rady a vedení středisek, jak to dokládají řádně vedené zápisy z té doby. Poprvé v historii opavského skautingu vzniklo středisko vodáků-přístav Poseidon-vedený br. Mgr. Janem Píšalou. V té době se družinové a oddílové schůzky konaly po bytech, zahradních altáncích, sklepích, půdách i v různých nevyužívaných skladech. Již v dobách předchozí naší činnosti ( ) se 1. dívčí a 5. chl. oddíl scházel v klubovních místnostech na Kylešovské úl. č. 3., které počátkem devadesátých let byly opuštěné a volné. Poněvadž v té době byl naprostý nedostatek kluboven, zažádali jsme Městský podnik bytového hospodářství o možnost pronájmu s ujištěním, že místnosti opravíme a pronájem budeme řádně platit. Po dlouhém dojednávání (na podniku pracovala ještě řada lidí, která nám nepřála), jsme se ujali oprav. Bylo nutno opravit podlahy, okna i dveře, zajistit nábytek a vyřešit otázku uzamykání. Po krátké době mohli skauti opět užívat obou kluboven tak, jak před dvaceti lety. O údržbu se starali skauti a skautky z nynějšího střediska ZVON, ale po roce, pod nátlakem bytové komise byly jim místnosti opět odejmuty. Každý oddíl tehdy řešil potřebu mít 35

36 svou klubovnu různě-podle okolností, financí i zájmů rodičů dětí, kteří se s námi o klubovny starali. Zpočátku jsme schůze okresní rady měli u nás v bytě, jakmile však počet členů byl rozšířen o vůdce vznikajících středisek, pořádali jsme porady od března 1991 již v Domě mladých přírodovědců na Husově úl. Posléze jsme zasedání od podzimu (po návratu z táborů) v září 1991 přenesli na Masarykovu školu. Ale již počátkem roku 1992 se porady konaly na Lidické úl. č. 7, kam také brzy nato br. Sláva Volný svolal první schůzi OLDSKAUTŮ 26. února Vůbec poprvé jsme zasedali ve Skautském domě 24. září 1992, kdy ORJ pořádala poradu za účasti nejen střediskových, nýbrž i oddílových vůdců. A tak začala naše práce na obnově našeho hnutí v Opavě již ve vlastní budově. Z rukou br. Jaromíra Večerka, tehdejšího místostarosty JUNÁKA, přijala řada činovníků, aktivně se podílejících na obnově hnutí v našem okrese, vyznamenání, které jim bylo uděleno na slavnostní schůzi v neděli odpoledne 17. listopadu 1991, v malém sále Vojenského klubu na nám. Republiky v Opavě. Je obtížné, abychom dnes i přes přístup k archivním materiálům mohli některé činovníky, zastupující náš okres koncem sedmdesátých let, odsoudit i přesto, že byli členy komunistické strany. Vleklý byl spor, týkají- čí se činnosti tehdejšího předsedy Okresní rady br. Fuksy. Někteří ho zatracovali co by nasazeného agenta KSČ, druzí tvrdili, že v mnoha případech se vzepřel partajním nařízením a bojoval za řádnou existenci organizace. Spor byl tak vleklý a úporný, že i po dvaceti letech se přenesl do Písku, kam se zmíněný již v sedmdesátých letech přestěhoval, a jakmile začal s obnovou JUNÁKA roku 1990, byl napadán, že v Opavě přispěl v roce 1970 k zániku hnutí. Ve svých dopisech br. Večerkovi vysvětlil řadu nejasností i další události, které svědčily v jeho prospěch. Nenávist, která si obvykle nečiní nárok na objektivitu a nezná termín odpouštět, se v jednání tamějších činovníků přenesla i na jeho syna, který se věnoval výchově nejmladších 6-10 tiletých chlapců a jemuž tamější činovníci ani neumožnili, aby absolvoval Lesní školu v Čechách, a který proto musel požádat o možnost navštěvovat Lesní školu u nás, což jsme mu umožnili. Je to pouze nepatrný zlomek složitých vztahů, které budou zahlazeny teprve dalšími generacemi. Nutí nás to ale k zamyšlení, neboť indolence některých mladých lidí je opačným extrémem, který začíná ovládat v mnoha oblastech života celou naši společnost, a bohužel i naše hnutí. Naše hnutí se prezentovalo i řadou akcí v kulturní oblasti, za všechny bych rád připomenul zdařilou akci v klubu STOPA (Stará Opava) na Masarykově úl., kde jsme společně s bratrem Jaromírem Večerkem seznamovali přítomné s historií skautingu na Opavsku, a to od založení v r až k současnosti. Přednáška se uskutečnila 4. září 1996 a tehdejší schůze se zúčastnil i br. Štencel, sestry M. Skácelíková a RNDr Milada Klimešová. Průběh zasedání kamerou tehdy snímal br. Šimeček(byl to jeden z posledních videozáznamů o bratru Večerkovi). 36

37 10. Přehled skautských organizací v období v ČSR. Na závěr mého historického přehledu skautských organizací v ČSR jsem bohužel nucen konstatovat, že autoři některých tzv. skautských organizací uvádí rok 1919 jako rok zrodu, a abych nikomu nekřivdil a zároveň neobvinil někoho z úmyslné lži, uvádím doslovně zprávu p. Ludvíka Vincence. Dělnická mládež se začala organizovat v Praze a českých krajích v roce 1919 a vznikaly první skupiny Skautů práce", které byly členy ve federaci Československých skautů společně se Skauty socialisty-psohlavci" a s Dětmi přírody". Později byly z těchto skupin Skautů práce" tvořeny oddíly. Praktickou náplň však tyto oddíly převzaly ze skautské literatury měšťáckého skautingu, hlavně od Svojsíka, která mnohde úplným převzetím natropila v našich oddílech mnoho zlého"... a aby se důkladněji zamotal ve svých lžích pokračuje slovutný autor dále: Po první spartakiádě v Praze na Maninách v roce 1921 začal se ve Federovaných dělnických tělocvičných jednotách v celé republice zakládat Skaut Spartakův jako součást Federované dělnické tělocvičné jednoty. Tím se stalo, že tu vedle sebe stály dva komunistické skautingy, a to Skauti práce" a Skauti Spartakovi". Rozdíl byl v tom, že Skauti Spartakovi byli členy FDTJ, okrajové složky komunistické strany, a povinně museli navštěvovat cvičení, což ve Skautu práce povinností nebylo. Tuto situaci vyřešil Slučovací sjezd Skautů práce a Skautů Spartakových, který se konal 7., 8. a 9- června 1924 v Třebíči a byl ustaven jednotný rudý skaut-spartakův Skaut Práce-SSP"... A rudý proletář pokračuje:... Proti soustředěné perzekuci buržoazie po dvacátých letech a proti temnému vlivu jejich institucí a organizací bylo potřeba postavit hráz. To vedlo Komunistickou stranu k rozhodnutí vytvořit samostatnou organizaci proletářských dětí. Výkonný výbor KSČ rozhodl roku 1922, aby byla u nás vybudována podle vzoru sovětských pionýrů jednotná organizace proletářských dětí-organizace mladých průkopníků. Její vedení svěřil Komsomolu. Zakrátko po ustavení byla tato organizace nazvána Rudými průkopníky..." Dál autor píše o rozzářených očích dětí a víře, že jednou budou volné a budou si moci každé ráno vázat rudý pionýrský šátek". Nepochopil jsem, kdo dětem za první republiky zakazoval si každé ráno uvazovat kolem krku rudý šátek, a ani autor sám to dále nevysvětluje. Ale abych autorovu práci dokončil a aby si čtenář udělal představu o tom, o jakou organizaci vlastně šlo, ocitoval bych rád doslovné znění slibu a zákonů Skautů práce: 1. Jako Spartakův Skaut práce jsem příslušníkem proletářské třídy, pro kterou budu obětavě pracovat až do úplného jejího osvobození. 2. Svůj zájem osobní podřídím vždy zájmům celku, vždy se podrobím povinné kázni proletářské, která jest základem úspěchů našeho hnutí. 3. Své vědomosti budu stále rozšiřovati a o zdravý a tělesný výcvik budu pečovati, abych se dobře uplatnil v těžkém zápase proletariátu. 4. Přírodu, všechny prospěšné výtvory lidské práce a společenský majetek budu ochraňovat. 5. Se všemi, kdož jsou se mnou stejného smýšlení, spojuji se poutem lásky a soudružství na život a na smrt. Jejich nepřátelé jsou mými nepřáteli, jejich boj je mým bojem. Znám jen jedinou společnou vlast, Matku Zemi. 6. To je můj skautský slib a zákon, kterým se chci celý život řídit. 37

38 I přesto, že zde šlo o výchovu mladých Udí podle partajního komunistického vzoru, nemohli mladým lidem přímo prozradit, že jejich jedinou vlastí je pouze Sovětský svaz, tak jako to mocipáni učinili o několi desítek let později, nemohli jim říci, že budou smět ochraňovat jen společenský majetek a ten jiný že budou moci rozkrádat a další a další věci, které jsou dnešním mladým Údem zcela nepochopitelné. Třicátá léta první Československé repubuky znamenala především poutický, kulturní a hospodářsko-průmyslový rozmach. V té době působila na našem území naše největší skautská organizace Československý junák - svaz skautů a skautek RČS. Organizace sdružující zbývající československou mládež na podobných" principech zastřešovala FEDERACE ČESKOSLOVENSKÝCH SKAUTŮ se sídlem v Praze II na Švehlově nábřeží, síducí v tzv. Skautském domově. Do vínku si dala junáckou výchovu a školení v přírodě, v práci a sociauzmu(čtete dobře-opravdu jsem se nespletl). Hlavní stan - tj. nejvyšší orgán, tehdy zastupoval K. G. KREDVÍK, současně předseda i náčelník. Pokud v někom iniciály K. G. vzbuzují nějakou asociaci, jde opravdu jen o ni. Hlavní stan sídul v Praze II na Petrském nám. č. 7 a vydával-jak jinak-časopis PRŮKOPNÍK. Jako zahraniční zpravodajové byu tehdy uvedeni Frant. Schorpner a Viktor Mussik. Autonomně byly v ní sdruženy Spojené sbory junáků skautů RČS" s náčelníky Rudolfem Hůrkou a Josefem Chlapcem. Dále sem patřilo SDRUŽENÍ SOCIALISTICKÝCH SKAUTŮ A SKAUTEK V ČSR, jejímž předsedou byl prof. AI. Kamenický, náčelníkem Ing. Jar. Štych. Podle výše uvedeného vzoru vydávau časopis Skaut průkopník. Dále sem patřila menší skupina skautských nadšenců jménem ČESKOSLOVENSKÁ OBEC SKAUTŮ PSOHLAVCŮ (náčelník Fr. Kutta), JUNÁCI LESA A PRÁCE ISAW, kterou vedl Antar Čedík a vydávala časopis Slunce, členem federace bylo i SDRUŽENÍ ŽIDOVSKÝCH SKAUTŮ TECHELET-LAWAN, kterou vedl náčelník MUDr. Hanuš Kafka. Své místo zde měla i LIGA ČESKÝCH WOODCRAFTERŮ pod náčelníkem dr. Jar. Šimsou, která vydávala časopis Vatra, a federaci uzavíralo ÚSTŘEDÍ TÁBOR. OSAD A VODNÍ TURISTIKY STO" (spojené tábor, osady a kluby), které vydávalo svůj časopis Osadní pošta. Mimo zmíněnou federaci působila na našem území řada větších či menších skautských uskupení, která se někdy nedožila ani věku batolete. Z větších organizací si zaslouží zmínku alespoň skupina Spartakových skautů práce (o nichž byla řeč dříve), dále Skauti DTJ. Zmíněné menší skupiny byly obvykle organizovaný jako součást poutických uskupení a stran nebo též při tzv. Dělnických spolcích". Po mnichovském diktátu a odstoupení tehdejšího prezidenta dr. E. Beneše v říjnu 1938 byla řada skautských organizací zrušena, skautští činovníci byu donuceni opustit své dosavadní domovy a jako běženci hledau nový domov ve vnitrozemí nového, nyní Česko-Slovenského státu. Závěrem roku bylo vyvoláno jednání o sloučení všech československých skautských organizací, a počátkem roku 1939 se 22. ledna sešel ustavující sněm, na němž došlo pod tlakem poutických události ke vzniku nové, nyní již sjednocené organizace s názvem JUNÁK - ústředí skautské výchovy" se sídlem v Praze, čímž Svaz skautů a skautek RČS jako takový zanikl. 38

39 Poválečné skautské organizace Po skončení druhé světové války některé skautské organizace začaly opět pracovat, dělnické spolky umožňovaly rozvoj skautské činnosti při DTJ, komunisté pak Spartakovy skauty práce. Po únorovém puči byly postupně všechny organizace podřízeny stávajícímu Svazu mládeže, naše organizace pak, jak známo, postupně zcela zlikvidována. Není mým úkolem vzpomenout řady nechutných projevů, vystoupení a článků, kterými-a to je obzvlášť bolestné-mnozí i bývalí skautští funkcionáři ostouzeli to, co sami před několika léty prožívali a v čem pracovali. 11. Na rozhraní dvou století. Spoustu omylů a pochybení, které bylo a ještě bude zapotřebí překonat, je nutno hledat v dnes již vzdálené minulosti. Tehdy po sametové revoluci vystoupila řada skautských činovníků nekompromisně požadující odstoupení všech komunistickým režimem zkompromitovaných osob, bohužel postupem doby nacházely jejich požadavky jen malou odezvu u ostatních. Sněmy, které v prvních pěti letech probíhaly, daný problém nikdy úspěšně nevyřešily, i když bylo o mnohých činovnících známo, jakou měrou se na budování komunistického výchovného programu podíleli. Očekával snad někdo, že sami dobrovolně odejdou? Neodbytně se vtírá myšlenka, snad absurdní, že celá řada činovníků setrvávající i přes řadu protestů ve svých funkcích byla pověřena cíleným úkolemorganizaci zevnitř rozložit. Nasvědčovala by tomu řada akcí, jen namátkou vzpomínám na vynucený odchod starostky JUNÁKA, nemožnost docílit nápravy v oblasti Lesních škol, odklon od výchovných principů, bratříčkování se s pionýrskou organizací, neobvyklé potíže doložit svou minulost lustračním osvědčením, nebo téměř podivnou snahu, zabránit některým pracovníkům uveřejnit své názory v oficiálním skautském tisku. Jeden příklad za všechny: uveřejnit své názory, které nekorespondovaly s proklamovaným směrem, se nepodařilo ani br. doc. dr. Ruskovi, teprve státem nedotovaný skautský ČIN jeho příspěvek otiskl. Důvod odmítnutí v časopise Junák se nikdy nedověděl. Nás všechny, kteří jsme byli uvyklí na komunistické praktiky, nutily tyto i další úkazy v hnutí k vážnému zamýšlení. Přistupovala k tomu i skutečnost, že i přes řadu protestů z různých skautských organizací naší republiky, varování pracovníků různých státních a veřejných institucí, zůstávalo kompromitované vedení klidné, a z klidu je nepřivedly ani veřejné protestní akce. Vzpomínám na velké množství připomínek, které byly velice briskně odmítnuty, některé z nich byly smeteny zcela se stolu. Jako málo známý příklad bych zde uvedl písemný protest královéhradeckých činovníků, kteří vrátili jim udělená vyznamenání tří zlatých stupňů čestné lilie v trojlístku a svůj rozhořčený dopis adresovali ústřední radě, náčelnictvu ChK a vedení Svojsíkova oddílu. Své rozhodnutí 39

40 zaslali i redakcím Junák hlásí, čs. Skauting Praha a redakci ČIN. V dopise se píše doslova: Všichni tři vracíme v příloze zlatý stupeň nejvyššího vyznamenání Čestná lilie v trojlístku", které nám bylo uděleno a předáno v rámci oslav 75 let od založení skautingu v Hradci Králové. Ač jsme byli hrdi na toto vyznamenání, nemůžeme být hrdi dnes, jsou-li jeho nositeli i někteří činovníci z řad komunistů, z hrobařů skautingu z let 1948, i další slávychtivé osoby včetně těch, kdo byli tajnými spolupracovníky a agenty StB. I po 42 letech totality by měl být skauting studánkou čisté křišťálové vody. Bohužel však není. Od až včetně do IV. sněmu jsme byli naivně důvěřiví, dokonce i během IV. sněmu. Nyní žasneme nad drzostfhroších kůží", které velí a reprezentují JUNÁKA v těch nejvyšších funkcích. Vyzýváme proto ty, kdo jsou bez svědomí a morálky (kde zůstaly skautské ideály?): odstupte ze svých t. č. funkcí, na něž nemáte morální právo. Junácké hnutí se musí vrátit k základním čistým myšlenkám A. B. Svojsíka, náčelníka zakladatele. Odejděte sami, než budete smeteni skautským venkovem. Vracíme proto udělené řády nikoliv jako laciné gesto, ale jako projev pohrdání nad nečestností mnohých. Příloha: tři zlaté stupně čestné lilie v trojlístku. Prof. Dr. M. Fanderlík, Mirek Hloušek, Lubomír Školoud." Velká část zkušených a čestných činovníků opouštěla postupně naše řady, někteří to zdůvodňovali svým vysokým věkem, jiní, a těch byla většina, zklamáním nad postojem nových nastupujích činovníků, smiřujících se neustále s dalšími a dalšími kompromisy v otázce výchovy. Ti zbývající se posléze setkávali i s často neskrývaným nepřátelským postojem, který generálně zahrnoval celou starší generaci jako takovou. Očividně se zrychlující přítomnost nemilosrdně odhalovala mnohé, jimž vidina peněz učarovala, takže prosazovat u mladých činovníků nové směry, kreslit nádhernou budoucnost v nadstřešující organizaci-kterým bylo celé divadelně sehrané sloučení s Pionýrem v ČRDM prezentováno jako nezbytná finanční nutnost- bylo chápáno jako něco moderního, co ti staří nechápou", jak se nepokrytě vyjádřila jedna činovnice na předsněmovním setkání okresních činovníků v Olomouci. Jedinou její předností bylo, že v roce 1968 přešla od pionýrek ke světluškám. Jak podivnou se celá situace stala, nejlépe osvětlí časté dotazy našich skautských přátel ze zahraničí, kteří nemohli pochopit, proč se naše organizace sjednotila pod jednou střechou s pionýry, kteří byli všeobecně známí jako nemilosrdní likvidátoři JUNÁKA. Opakoval bych pouze známou skutečnost, že se tak stalo na přání jednoho našeho bývalého ministra(dnes úspěšného obhájceprávníka), který, ač zpočátku svou iniciativu popíral, po předložení jeho vlastních písemných dokladů se zahalil v advokátské mlčení. Když jsme našim přátelům ze zahraničí vysvětlili řadu finančních výhod, které členství v ČRDM některým tzv. funkcionářům přináší, pochopili. Komercionalizace celého hnutí si vyžadovala a stále vyžaduje svou daň. Původní čisté svojsíkovské hnutí začalo nabývat formu volnočasové" organizace, jež byla jako taková oprávněně kritizována staršími činovníky, kteří se nemohli smířit s myšlenkou úplného zavržení Svojsíkova výchovného programu. I přes mnoha varování, hlavně ze strany Svojsíkova oddílu, se mnozí činovníci stále domnívali, že je jim křivděno a svou nechuť k nápravě dávali nepokrytě najevo. Všichni proto upírali své zraky k nastávajícímu X. sněmu, který podle jedněch měl umlčet všechny kritiky, podle druhých se vrátit k pramenům". S odstupem času si obě skupiny stále víc a více uvědomují, že X. sněm v podstatě nevyřešil zá- 40

41 kladní sporné otázky, rozpory prohloubil a problémy, jejichž definitivní vyřešení všichni očekávali, v podstatě znásobil. Zásadní otázky, tykající se stabilizace výchovných programů a otázky organizačně-strukturální, tiše pominul. Dovolte mi, abych na tomto místě ocitoval myšlenky osoby povolanější - vždyť článek Quo vadis-junáku? bratra Slavomila Janova ve Skautských listech přesně charakterizuje vsetínský sněm... Jak to ve Vsetíně dopadlo? Jednání ukázalo, že polarizace názorůnapř. na členství JUNÁKA v České radě dětí a mládeže (ČRDM), střešně-nestřešního sdružení se silným vlivem Pionýra, nebo vztahu k dalším skautským organizacím u nás-je výrazná, s podporou přibližně poloviny členské základny na každé straně. Jedni nechtějí mít s ČRDM nic společného, jiní tvrdí, jak je báječné a výhodné bojovat za zájmy mládeže na společné vyšší úrovni". Kupodivu zastánci houfu" stejně razantně, jak hlasovali pro setrvání JUNÁKA v ČRDM, odmítli jednat o vytvoření národní skautské asociace, k jejímuž založení vyzvaly JUNÁKA další tři české skautské organizace - Svaz skautů a skautek ČR, Skaut-český skauting ABS a Skautský oddíl Velena Fandrlíka. Podobně polovina delegátů usoudila, že automatická účast deseti zástupců Svojsíkova oddilu-nositelů skautské paměti a zkušenosti" - na sněmu není v dalším období pro jednání vrcholného orgánu JUNÁKA natolik důležitá, aby mu toto privilegium bylo zachováno. Rozdílem jediného hlasu Svojsíkův oddíl o svůj sněmovní post quot licet" přišel...". Naši zákonodárci mají jedno svaté přikázání, že neznalost zákona neomlouvá"- často se divím odvaze těch, kteří si myslí, že všechny zákony znají a ovládají. V našem případě bych dal přednost jiné aplikaci ve formě: neznalost historie neomlouvá" s dovětkem a je trestuhodná". Co k tomu dodat? Marně jsem se spolu se svými staršími přáteli snažil některé mladší činovníky upozornit na historické souvislosti, které se v nedávné minulosti týkaly problematiky tzv. nadstřešujících organizací-obvykle neúspěšně. Pro tyto historicky nevidomé" úporně se snažící vejít v objetí s pionýrskou organizaci v dnešní ČRDM, kteří ani po tak historicky krátké době nemají jasnou představu o dějinných skutečnostech a neustále členství v ČRDM obhajují, bych rád uvedl závěr jednoho příspěvku p. MUDr. Jar. Dostála z publikace: Komise pro táboření a pobyt v přírodě-brno, kap str. 10, ll)z nedávné doby:... Pionýrská organizace je a zůstane základní školou komunismu pro děti do let, Socialistický svaz mládeže pak pokračující školou, připravující naši mládež do vstupu do KSČ po dosažení 18 let. Je proto žádoucí, aby v budoucnosti pokud možno všechny děti ve věku do let prošly výchovou v Pionýru podobně, jak je tomu v Sovětském svazu, přestože z různých důvodů to dnes ještě není uskutečnitelné. Jsme si toho vědomi, že ne všichni pionýři-ani v budoucnosti - postoupí do SSM a ne všichni členové SSM budou moci býti přijati do KSČ. Skutečnost však je taková, že Pionýr je a bude členská záloha pro SSM a SSM opět členská základna pro KSČ, která se tímto způsobem bude stále omlazovat a doplňovat. Už z tohoto důvodu je kladen tak velký důraz na soustavnou výchovu dětí a mládeže v duchu komunistickém v zájmu šťastné budoucnosti našeho Údu a státu. Vedoucí úloha KSČ je proto jasně a jednoznačně zakotvena ve stanovách strany, přijatých na XIV. sjezdu, čehož si musí být dobře vědom každý odpovědný vychovatel a každý vedoucí PO a SSM bez ohledu na to, zda je či není členem KSČ, a s plným vědomím odpovědnosti vychovávat politicky uvědomělé budoucí dospělé občany socialistické vlasti." A těm stále ještě nepoučitelným i lhostejným položím řečnickou otázku: Existuje dnes ještě KSČ (KSČM) a organizace Pionýr?" 41

42 II. STŘÍPKY Z NAŠÍ BOHATÉ ČINNOSTI 1. Vznik a historie SLEZSKÉ LESNÍ ŠKOLY. Slezsko potřebuje mnoho obětavých a dobře vycvičených skautských vůdců a vůdkyň, kteří by naší republice vychovali sta dalších statečných a obětavých hochů a děvčat, pokrokových občanů naší vlasti, kteří by dokonale rozuměli nejen potřebám skautského hnutí, nýbrž i potřebám svého kraje." Po tomto vyzvání br. prof. Josífka se skautští činovníci v čele s bratry Večerkovými na jaře 1932 obrátili na tehdejšího S.L.Š.: Tábořiště,, U chladné vody" 1932 náčelníka br. prof. A. B. Svojsíka se žádosti o zřízení lesní školy i u nás ve Slezsku. Stalo se tak po úspěšných kurzech lesních škol v Československu, kdy první lesní školu v ČSR vůbec vedl absolvent Gillwelu Frank Elstner spolu s Jaroslavem Novákem, známým skautským publicistou již u Jemčiny na Nežárce. Gillwelská lesní škola patřila tehdy mezi nejvyšší skautské univerzity na světě. A tak díky vzácnému porozumění br. náčelníka a celé ÚRJ byla žádost schválena a myšlenka ještě v roku 1932 uvedena v život. S upřímným zájmem sledoval její počátky i bratr Frank Elstner, který, jak zprávy uvádějí, Slezskou lesní školu během prvního turnusu navštívil. Klub oldskautů ze Slezské Ostravy nalezl ideální místo pro lesní školu na pozemku pasekářky pí. Drabinové pod Lysou horou a po dvouměsíční usilovné práci činovníků vedených br. Liščařem bylo vybudováno tábořiště i s rozsáhlým bazénem ke koupání. A poněvadž voda zde byla i během parného léta ledová, dostalo se celému tábořišti označení U chladné vody". Jak zápisy některých účastníků potvrzují, veškerou činnost sledoval a podporoval i básník Petr Bezruč, milovník beskydských hor. I. ročník SLŠ byl desetidenní a probíhal od 6. do 16. srpna 1932 pod vůdcovstvím br. prof. Vladimíra Josífka, historicky prvního vůdce Slezské lesní školy, který byl jedním z absolventů 3. běhu Ústřední lesní školy v Drhlenské rokli, jež dala našemu hnutí řadu vynikajících skautských činovníků. Ústřední lesní školu vedl opět již vzpomínaný Fr. Elstner, absolvent anglického Gillwelu. Z Opavska absolvovali SLŠ: Leopold Hlobil, Vladimír Válek (jako letecký podd. tragicky zahynul na podzim 1937 v Trnavě) a Bořivoj Hradilík, pozdější vůdce střediska Opava- jih. V období mezi I. a II. ročníkem SLŠ organizovali bratři Večerkové ve spolupráci s KČST společné kurzy vedoucích. První kurz byl uspořádán pod vedením br. Mikánka z Prahy, druhý Nač. A. B. Svojsík s B. Večerkem i na Lysé hoře proběhl pod vedením br. Oldřicha Večerka

43 V dalším roce byly na stejném místě pořádány opět dva turnusy od Díky nevšedně plodné spolupráci mezi naší organizaci (župa P. Bezruce) a KČST (župa Pobeskydská) byla uzavřena pachtovní smlouva na uvedené tábořiště U chladné vody"na dobu 20 let. Na tábořišti byla vybudována nová kuchyň, bazén ke koupání byl opraven a vyzděn, většími terénními úpravami bylo tábořiště rozšířeno, finančními příspěvky byla SLŠ m dlouhá vázaná lávka přes Moravici. posílena i ekonomická stabilita SLŠ. Během letnich prázdnin ( ) navštívil skautský tábor na Chladné vodě také náčelník JUNÁKA bratr A. B. Svojsík, který v Beskydech strávil několik dnů své krátké dovolené. Vracel se z půlročního pobytu z tehdejšího Sovětského svazu, kam byl pozván sovětskou vládou ke studiu výchovy sovětské mládeže. Je zřejmé, že všem tehdejším účastníkům bratr náčelník sdělil veškeré nejčerstvější dojmy ze svého zahraničního pobytu a jeho zasvěcený rozbor výchovného systému sovětské mládeže byl diskutován až do ranních hodin u táborového ohně, pořádaného na jeho počest. Je třeba dodat, že i přes jeho krátký pobyt u nás byl sám nadšen kouzelnou beskydskou přírodou a doslovně prohlásil: Procestoval jsem celý svět, ale nikde se mi tak nelíbilo jako u vás, bratři, na Lysé hoře. Váš Petr Bezruč si dovedl vybrat z nejkrásnějších koutů naší vlasti ten nejvzácnější. Lituji, že jsem sem přišel takřka na konci svého života." Nemýlil se. Za rok nečekaně od nás odešel navždy. Přiložená fotografie je jednou z mála vzpomínek na jeho milou, avšak bohužel již poslední návštěvu u nás před vypuknutím války. Všechny kurzy prokázaly aktuálnost tehdejší těsné spolupráce mezi Klubem československých turistů a naší skautskou organizací. Význam této spolupráce se ukázal jako rozhodující při likvidaci skautského hnutí v době nacistické okupace-pro aktivní práci našich skautů nebylo lepšího ukrytí než v řadách turistické mládeže, kterou nacisté s výhradami trpěh. Můžeme být právem hrdi na to, že právě u nás byly položeny první základy takovéto spolupráce mezi KČST a Svazem JUNÁKŮ SKAUTŮ A SKAUTEKRČS. II. ročník SLŠ se konal těsně před vypuknutím druhé světové války ve dnech srpna 1938 opět pod vedením br. prof. Vladimíra Josífka. Tábořiště předchozími úpravami nabylo ještě více na kráse a účelnosti-všem účastníkům se velmi líbilo - jeho náčrtek z té doby nám zachoval br. Pavel Mališ senior, který je též autorem následné popisky. Text k náčrtku: Kuchyň byla dřevěná na kamenné podezdívce, SLŠ 1946 cvičení dmzin se skautskými holemi. cca 3 x 6m se sporákem. Ve stráni byla kamenná 43

44 spíž. Potraviny se nosily na zádech z Malenovic-Borové cca 3 km. Větší množství dovážel p. Drabina vozem s koněm. Bazén s trvalým přítokem horské pramenité vody byl vytvořen kamennou hrází o výšce asi Im, hloubka vody cca 80 cm. Voda byla i v parném létě velmi studená. Jídelna, tvořil ji podélný stan cca 6 x 12 m, vybavený stolem a lavicemi seřazenými do tvaru U, uprostřed stával nízký stůl na hrnce a nádobí. Jídelna sloužila k ve černím besedám, a při špatném počasí k výuce a hrám. Stanový tábor tvořilo obvykle 16 až 20 dřev. podsad z odkorků 2x2m s nástavbou stanů. Každý stan měl 2 dřevěná lůžka s matrací, mezi nimi byl obvyklý dřevěný stolek. Táborový kruh s ohništěm, stanem tý-pí, totemy a sedadly, zhotovených z kulatiny a dřevěných špalků byl situován v nejnižší části tábořiště. Tábořiště U chladné vody" se využívalo hlavně o školních prázdninách v letech Heslo opavských skautů bylo bezručovské Rok co rok na Lysú." I během okupace se každým rokem na Vánoce sjížděla malá skapina na chatu KČST na Lysou horu (br. Mařádek, MaUš, Quis, Jiřičný aj.), ke společné oslavě Vánoc. III. ročník SLŠ se konal až po ukončení války, a to již na jiném, ale také krásném místěna Devatenáctce" pod Domoradovicemi na řece Moravici. Oficiální název zněl Oblastní slezská lesní škola, jejímž vůdcem byl jmenován br. Jaromír Večerek. Byla tehdy čtrnáctidenní a probíhala od 4. srpna(neděle) do 18. téhož měsíce (=v neděli byl tábor ukončen). Překrásné údolí řeky Moravice (KOZÍ hřbet) 44

45 Instruktory SLŠ tehdy byli: Vladimír Mařádek (primátor Opavy), Karel Čermák, Břetislav Večerek, Miroslav Švejda, prof. Jan Píšala, Karel Stuchlík, František Vitásek, Josef Krásný, Mír. Červenka, Dušan Vrchoslav, Jaroslav Skácelík a Jar. Štencel. Na SLŠ pracovala také technická družina zvaná cvičná, která i když počtem malá (zpočátku 4-členná) zabezpečovala celý provoz SLŠ. Tehdejší lesoškolácké osazenstvo čítalo tři družiny, hospodářské úkoly zajišťovala již zmíněná cvičná družina. Brána SLŠ Devatenáctka" v roce družina Šípů: Zdeněk Mrozek - středisko Opava, Ladislav Ondřejek -1. odd. Komárov, Čestmír Richtár - 1. odd. Lhota, Jan Vícha - 1. odd. Hradec-Podolí, Leo Šablatura -1. odd. Kravaře, Miloš Tížek - 1. odd. Kyjovice, Josef Vávra - 1. odd. Loděnice, Ladislav Melichárek - 2. odd. Svinov, Miroslav Kurník -1. odd. Vřesina 2. družina Bobrů: Oldřich Mrázek - 1. odd. Vřesina, Stanislav Kameníček - 2. odd. Svinov, Bohuslav Vaněk - 1. odd. Kravaře, Oldřich Fojtík - 1. odd. Neplachovice, Milan Máchovský - 2. odd. Opava, Vratislav Kozub -1. odd. Porubá, Lubomír Havelka - 4. odd. Svinov, Aleš Kalivoda -1. odd. Polanka, Jaromír Hytka -1. odd. Opava, Vlastimil Machura - 2. odd. Hradec-Podolí 3. družina Sobů: Jiří Istel - 1. odd. Opava-Kateř., Zdeněk Burda -1. odd. Hlučín, Luděk Cigánek - 1. odd. Smolkov, Antonín Martiník -1. odd. Janova, Josef Solničky -1. odd. Opava, Josef Jamnický -1. odd. Jamnice, Boris Beinhauer -1. odd. Opava, Josef Kudela -1. odd. Kyjovice, Ivo Martiník - 1. odd. Vřesina, VI. Andris - 4. odd. Opava, Jiří Toška -1. odd. Hradec Cvičná družina: Jan Herčík, Lad. Nitka, Vítězslav Duksa, Vlád. Sobotík Chvíle oddechu - SLŠ 1968 stolící: Jiří Prokeš; sedící zleva: P. Mališ, V. Mařádek, pplk. Ota Fischer, E Mlýnský, dole chlapci z tábora SLŠ na Libavé v roce 1991 stojící zleva: Ing. Arbeil,Jan Zajíc sedící zleva: MUDr. M. Vacek, Jar. Večerek, Ing. B. Beinhauer 45

46 Seznam účastníků SLŠ doplněný místopisnými údaji je jedním z mála dokladů o tom, že poválečné skautské hnutí zapustilo své kořeny v mnoha obcích Slezska. Dnes bychom marně hledali v některých zmíněných základnách skautské oddíly, tam, kde dříve byly neodmyslitelnou součástí veřejného života obce. Další lesní škola (již pátá v pořadí) se konala bohužel až v ťoce 1969, a to spolu s rádcovským kurzem, ve dnech do a byla památná několika událostmi. Především SLŠ navštívil dne náčelník br. Rudolf Plajner se svým doprovodem. VI. SLŠ 1991 na Libavé-Něčínské Mlýnky v době od do pod vůdcem SLŠ br. pplk. Otou Fischerem, zvaným Otyš, pod technickým vedením br. Jana Zajíce. Instruktorský sbor tvořili bratři: Ladislav Šárka, Ing. Pavel Arbeit, Ing. Přemek Štípl, Jaromír Večerek, Ing. Boris Beinhauer, MUDr Milan Vacek, Ing. Broďák, Ing. Fuksa ml. Známý pokřik frekventantů probouzel k rannímu vstávání i slunce schované za vršky a zněl: S východem slunce v Nečině, nezůstal nikdo nečinně, k službě vlasti, k službě dětem, spojení jsme skautským světem, tak nás všechny volá, Slezská lesní škola!" VII. SLŠ proběhla spolu s RK v druhé polovině srpna 1992 v době VP na Libavé. Další v pořadí již VIII. Lesní škola proběhla v Kozlově na Libavé ve dnech až , které se zúčastnila řada bratří z Opavy, a to br. Šárka, br. Ing. Petržela, br. Lubomír Lukeš a další. 2. Junácké závody Každoročně pořádá naše organizace Svojsíkův závod a to tak, že jeden rok se jej zúčastni skauti a skautky, následující rok pak naši nejmladší - vlčata a světlušky. Hned po osvobození v roce 1946 se Opava stala svědkem prvního, zpočátku okresního poválečného závodu o Pohár Petra Bezruce". Zaštítit závodní soutěžení svým jménem nám dovolil sám veliký básník. Závod předznamenal pokračování a soutěžení, které nese jméno našeho zakladatele A. B. Svojsíka-tedy Svojsíkův závod. První zmínky o skautských závodech se datují do roku 1923, kdy byla uskutečněna první tzv. slezská zemská vycházka, která ve skutečnosti byla první vlaštovkou zemských skautských závodů, konaných v pozdějších letech. V roce 1930 zakoupili oldskauti ze Slezské Ostravy cenný antický pohár z bronzu s požadavkem, aby o tuto putovní trofej zápasily junácké oddíly rok co rok mezi sebou. Takovýto závod se uskutečnil poprvé v roce 1930 v Ostravě pod vedením okresních zpravodajů br. prof. J. Trefného a br. prof. J. Vondráčka. Poprvé se tak spolu utkaly čtyři šestičlenné hlídky z okresů: Hranice n. M., Mor. Ostrava, Slezská Ostrava a Opava. Zvítězila hlídka vyslaná okresem Mor. Ostrava. Pohár vítězům předával tehdejší župní zpravodaj MUDr. Zd. Štekl z Hranic. Avšak ambiciózní spory mezi ostravskými činovníky začaly ohrožovat pokračování závodů o zmíněný putovní pohár. Proto bratři Večerkové přistoupili za velmi svízelné situace k přepracování soutěžních disciplín a navrhli nový spravedlivější způsob jejich dalšího hodnocení. Vycházeli ze zásady, že každá závodící hlídka obdrží za každou disciplínu příslušný počet bodů podle poraď, v němž se hlídka umístila. Např. při účasti 10 hlídek obdrží nejlepší hlídka 10 bodů, následující 9 bodů atd. a nejméně úspěšné hlíd- 46

47 Slavnostní průvod skautů Českým Těšínem 31. května 1936 při zahájení Zem. vycházek" vpředu pochodují: A. B. Svojsík a Břetislav Večerek spolu s činovníky žup, za nimi bratři Rys, Oldřich a Jaromír Večerkovi ce bude připsán pouze bod. Navržený způsob soutěže měl ještě další významnou přednost-vylučoval nadřazení kterékoliv disciplíny nad druhými soutěžními obory. V počátku se soutěžilo ve 24 disciplinách a po absolvování další nové disciplíny se měnilo vždy pořadí hlídek, což zvyšovalo soutěživost. Poněvadž hlídku zpočátku vysílal pouze okres, byl okresu svěřen do opatrování pouze na rok putovní antický pohár, spolu s ostatními putovními cenami. Poněvadž žádný okres, s výjimkou třineckých skautů, neměl vlastní Skautský dům nebo domov, byly trofeje uloženy obvykle doma u vedoucího hlídky, nebo některého činovníka vítězného okresu. Třinečtí skauti v době první republiky měli svůj Skautský domov" dokonce s krbem, na jehož vrchní desce vítaly přítomné návštěvníky veškeré získané ceny, trofeje a jiná uznání. Postupně byly veškeré závody navržené bratry Večerkovými nazvány okresními, župními a zemskými vycházkami", kterých se mohl zúčastnit kterýkoliv oddíl kteréhokoliv okresu. Tím se vycházky - závody staly předchůdci Zemského závodu o Pohár P. Bezruce a tudíž i nynějšího Svojsíkova závodu. V roce 1935 byl plán soutěžení náčelnictvem Svazu junáků skautů a skautek schválen, a zmíněný návrh jako nový typ soutěžení ve slezském pohraničí oficielně uznán a uveden v život. Nenechme se mýlit, název sám se zdá poněkud zavádějící. Ve své podstatě šlo o řadu různých soutěží, které měly přispět k rozvíjení tělesné i duševní schopnosti nejen soutěžících samotných, nýbrž i nepřímo byly jakýmsi kontrolním testem kvality práce vůdců oddílů, a to nejen v okresech či župách, nýbrž i v celém kraji. Každý, kdo před tehdejšími politickými událostmi nestrkal hlavu do písku, věděl, že nástup Hitlera k moci(1933) v sousedním Německu, aktivity Henleinových přívrženců u nás a další tajné 47

48 Opavské hlídky v Č. Těšíně při župních závodech (odzkušování lávky) o pohár P. Bezruce 1936 zpředu - dozadu: 1. V. Kraft, 2. M. Selinger, 3. EmilŠoltys 4. Jar. Štencel; v pozadí vpravo (droboučký) Kadlec, ostatní neidentifikování; vpředu vpravo otočen zády je rozhodčí br. Vitásek i zjevné nepřátelské akce nepřinesou pro tehdejší Československo v budoucnu nic dobrého. Hlasů, které již tenkrát zaznívaly v oblasti tzv. Sudet a volající po odtržení území od naší republiky, nebylo málo. Proto ony vycházky, proto pečlivá příprava jednotlivých disciplín, které nalezly zde své uplatnění a znamenaly především zkvalitnění prvků branné výchovy mládeže v ohroženém pohraničí. Pro srovnání s dnešními Svojsíkovými závody uvádím stručnou programovou náplň tehdejších závodů - vycházek. Vše bylo pečlivě zpracováno a program vycházky" byl rozdělen do čtyř částí: 1. Městské disciplíny: a) pochod městem podle němého plánku, nákup potravin a různých jiných potřeb, přeprava různými dopravními prostředky, osvojení si znalostí dopravních předpisů v ulicích i na silnicích, naučit se pracovat s jízdními řády b) přišívání závodních (registračních) čísel na kroj, přišití knoflíku, zhotovení záplaty c) pozorování výkladní skříně nebo jiného vhodného interiéru (paměťová cvičení) d) sestavení zprávy, podání telegramu nebo balíku na poště, předání hlášení e) měření nepřístupných bodů, odhady vzdálenosti O první pomoc zaměřená na: I - turistiku a pobyt v přírodě; II - obranu; III-civilní protileteckou ochranu 2. Turistické disciplíny: a) pochod terénem s plným zatížením (předepsáno) podle mapy nebo náčrtu, orientace v terénu, práce s buzolou, čtení různých map a plánů b) kresba určeného motivu c) zpěv a nácvik pochodových, národních i lidových písní d) vaření určených jídel z nakoupených zásob

49 e) stavba dvou a čtyřplátnového stanu O lasování (talíř, krinolína), přetahování lanem 3. Skautské disciplíny: a) vázání základních šesti uzlů za zády b) americké a štafetové hry c) Kimova hra d) Setonova hra e) pořadová cvičení-ranní rozcvička O pozorování v přírodě, určování květin, ptáků, živočichů, dřevin, kamenů, užití stopařských a skautských značek aj. 4. Branné disciplíny: a) hod granátem (atrapou) b) střelba lukem, střelba ze vzduchovky, plížení podle sluchu, plížení se střelbou c) signalizace a spojení, vlajkou i vlajkami, zvukem, světlem d) plavání, záchrana tonoucího, převážení, loďkování e) stavba vázaných konstrukcí 0 kreslení panoramatického náčrtu Po absolvování závodních disciplín se koná večer slavnostní táborový oheň. Třetí den závodu se dopoledne účastníci závodu věnují poznání pamětihodností kraje, v němž závod probíhá, odpoledne pak se slavnostně udílejí ceny, konají závěrečné proslovy, poděkování sponzorům (dárcům), kteří závody materielně podpořili. V letech se závod konal pravidelně již v okresech 1 v župě, později v oblasti zemského náčelnictva. Je zajímavé, že závodní hlídky opavského okresu získaly sedmkrát za sebou bronzový pohár P. Bezruce. Po zřízení slezského zemského náčelnictva stal se zmíněný všestranný závod závodem zemským, do něhož župní zpravodajové přiváděli nejúspěšnější hlídky ze svých okresů. Podíleli se pak nejen na organizační přípravě, nýbrž se zúčastnili celého průběhu závodu jako rozhodčí, vedoucí stanovišť ap. Župní a pak zemské závodní vycházky v letech se konaly ustálenou formou vždy po tři dny, a to střídavě vždy na některé níže uvedené trase: 1. Mor. Ostrava - Kyjovice"Panský mlýn" - Hradec n. M. Mariánská louka"pod zámkem. 2. Místek-Frýdek - Český Těšín - Třinec 3. Opava - Karlova Studánka - Praděd - Vidle - Frývaldov 4. Mor. Ostrava - Slezská Ostrava - Rychvald - Orlová Nakonec bych rád z historických důvodů vzpomenul závěr závodu v roce Za nádherného počasí 29. června zazpívali účastníci společně Slezskou hymnu" zhudebněnou Ed. Bartoníčkem na paměť 100. výročí narození básníka a autora textu hymny Ad. Heyduka. Téhož dne zarecitoval svou báseň spisovatel Emil Dvořák nazvanou Když se naše řady hnou...", kterou brzy nato zhudebnil náš příznivec skladatel štkpt. Jan Pešta. A tentýž den na Mariánské louce" vyprávěl ří- 49

50 dici učitel Čeněk Kanclíř o našem národním básníkovi P. Bezručovi a posléze celý třídenní závod zakončil svým nezapomenutelným projevem náš bratr byv. legionář, nyní div. gen. Ví. Klecanda. Zakončení tak velikého závodu ve Slezsku sledovalo mnoho diváků, a jak později vyšlo najevo, na stráni pod Hanuši tajně i samotný Petr Bezruč, který druhého dne s uspokojením prohlásil: Slezští synci se mi hrubě lubili, dobře ich vedetě!" Uznání, které nás slezské skauty zavazuje až do dnešních dnů. Po třiceti letech postavili vojáci na Mariánské louce" komfortně vybavené stanové městečko pro celostátní sraz pionýrské organizace, a silnici pod táborovým komplexem střežily ozbrojené složky čs. armády - hrůza vzpomínat. Opavské hlídky v Č. Těšíně při župních závodech (stavba lávky) o pohár P. Bezruce 1936 zleva: Vlád. Mařádek, V. Kramer, A. Holub, Herlinger, V. Kraft, M. Selinger, Emil Šoltys, Jar. ŠtencelJ. Kadlec, Leoš Mařádek, M. Lexajar. Skácelík Když jsme si spolu s bratrem Štenclem prohlíželi fotografii z tehdejšího závodu v Češ. Těšíně 1937, pořízené německým skautským vůdcem Rudolfem Maderem, na kterém jsou obě opavské vítězné hlídky (tehdy dvě závodní hlídky stavěly lávku), a já si zapisoval jména dvanácti účastníků, vyprávěl mi smutnou historii jednoho z nich Vzpomínám si na něj", říká, byl to velice hodný a oblíbený chlapec, jmenoval se Herlinger a jeho rodiče byli spolu s ním po obsazení Sudet v zimě naloženi do dobytčích vagónů a odvezeni do koncentračního tábora. Během transportu vyřezali rodiče na podlaze vagónu otvor, kterým svého syna spustili dolů do kolejiště, a tak se pokusili jej zachránit. Oba rodiče v koncentračním táboře zahynuli, ale chlapec-skaut se zachránil. Pamatuji si, že krátce po ukončení války nás v Opavě navštívil a vyprávěl nám všechny podrobnosti svého zachránění -byli jsme dojati. Později, snad z nedůvěry v poválečnou situaci, se trvale usídlil v zahraničí." HISTORICKÝ PŘEHLED závodů o pohár P. BEZRUCE v období 1. republiky: 1. ročník se konal v Mor. Ostravě - zúčastnily se jej 4 hlídky z okresů Hranice, Opava, Slezská Ostrava a Moravská Ostrava. Závod řídil okresní zpravodaj br. prof. Trefný a br. prof. Vondráček. Zvítězila hlídka z Mor. Ostravy ve složení: vedoucí hlídky br. Kalista, členové bři: T. Mokroš, Michalíček, Halíř, Černý a Fojtík. Putovní pohár předával vítězům župní zpravodaj br. MUDr. Zdeněk Štekl z Hranic na Moravě. 2. ročník závodu byl již dvoudenní a konal se za účasti čtyř hlídek 7. a 8. května 1932 v Opavě. 50

51 Závody řídil okresní zpravodaj br. Břet. Večerek. Zvítězila hlídka 2. chl. oddílu v Opavě, kterou vedl br. VI. Válek, členové hlídky byli tehdy: Kurt Růžička, Jar. Skácelík, B. Piek, W. Gebauer a J. Tichý. Putovní pohár předal vítězné hlídce br. Břet. Večerek. 3. ročník byl opět dvoudenní a byl pořádán 20. a 21. května 1933 v Lazích, za řízení župního zpravodaje br. Josefa Liščaře. Jako v předchozím roce se jej zúčastnily čtyři z vodní hlídky, a to z okresů Opava, Český Těšín, Mor. Ostrava a Lazy. Vítězem celého závodu se stala opavská hlídka, vyslaná 2. chl. oddílem Zemské závody o pohár P. Bezruce na snímku zleva: ostravský rozhodčí, bratr Jar. Večerek, bratr K. Růžička a bratr Mrozek jako hlavní pořadatelé a vedená Vladimírem Válkem. Členy hlídky byli bratři: Kurt Růžička, Stanislav Pracný, Jaroslav Skácelík, J. Tichý a Pavel Mališ. Putovní pohár předával vítězům výše uvedený br. Liščař. 4. ročník byl jako obvykle dvoudenní za účasti čtyř okresních šestičlenných hlídek. Konal se 27. a 28. září 1934 v opavském okrese v oblasti Opava-Otice-Štáblovský mlýn a závod řídil br. Oldřich Večerek, tehdejší okresní zpravodaj. Závodu se účastnily hlídky ze Svinova, Slezské Ostravy, Mor. Ostravy a Opavy. Zvítězila hlídka opavského okresu ve složení: vedoucí br. Jaroslav Skácelík, členové: Pavel Mališ, B. Baleár, Josef Polouček, Vladimír Mařádek a M. Selinger. Cenu-antický putovní pohár předával vítězům br. Oldřich Večerek. 5. ročník tehdy již župního závodu byl svým rozsahem tenkrát největší a trval od 28. do 30. června Probíhal v prostoru Mor. Ostrava-Kyjovice(Pánský mlýn)-hradec u Opavy(Mariánská louka). Závod řídil župní zpravodaj br. Břetislav Večerek a zúčastnilo se jej osm hlídek, po dvou z každého okresu, a to z Češ. Těšína, Bohumína, Opavy a Mor. Ostravy. Absolutním vítězem závodu se stala opavská hlídka vedená Kurtem Růžičkou s obsazením: Jar. Skácelík, E. Dračík, M. Selinger, Leo Mařádek a V. Kraft. Za ní se umístila další opavská hlídka vedená Pavlem Mališem, v níž byli:j. Polouček, Emil Šoltys, Vladimír Mařádek, Jar. Štencel, aj. Kadlec. Antický pohár-nejvyšší cenu-předával br. Břetislav Večerek. 6. ročník opět župního závodu se konal v rámci zemského jubilejního skautského sjezdu ve dnech až 1. června 1936, tudíž byl opět třídenní a probíhal v oblasti Frýdek-Místek- Češ. Těšín - Třinec. Závod navštívila i početná delegace Svazu skautů a skautek RČS Jesenické župy. Závod organizoval a řídil br. Břetislav Večerek. Na soutěžích se podílelo 12 šestičlenných hhdek ze šesti okresů, a to: z Mor. Ostravy, Opavy, Bohumína, Lazů, Třince a Češ. Těšína. V silné konkurenci obsadily obě opavské hlídky prvá dvě místa. První pořadí obsadila hlídka br. Jar. Skácetíka se členy: V. Kraft, Emil Šoltys, M. Selinger, A. Holub a Leo Mařádek. Druhé místo získala hlídka vedená Vladimírem Mařádkem ve složeníj. Kadlec, Jar. Štencel, V. Krámer, E. Kryštof a M. Lexa. Putovní pohár a ostatní ceny předával župní zpravodaj br. Břet. Večerek. 7. ročník nyní již zemského závodu probíhal ve dnech 15. až 17. května 1937 v rozsáhlé oblasti Opava - Karlova Studánka - Praděd - Vidle - Frývaldov za řízení Břet. Večerka a za účasti br. 51

52 řed. Jana Švába, místonáčelníka Svazu Junáků-skautů a skautek pro Slezsko a širší Ostravsko. O technické zabezpečení se staral župní náčelník Opavské pohraniční župy P. Bezruce, br. Oldřich Večerek. Závodu se zúčastnilo deset šestičlenných hlídek z okresů: Češ. Těšín, Lazy, Třinec, Bohumín, Mor. Ostrava a Opava. Největší počet bodů a tudíž i vítězství získala hlídka opavského okresu s vedoucím Vladimírem Mařádkem ve složení: V. Kraft, J. Kadlec, M. Lexa, M. Delinger a Leo Mařádek. Putovní pohár předal vítězné hlídce br. Šváb. 8. ročník zemského závodu se konal ve dnech června 1938 v prostoru Mor. Ostrava-Slezská Ostrava- Rychvald - Orlová a řídil jej zemsky zpravodaj Břetislav Večerek. Osobně se závodu opět zúčastnil br. Jan Šváb, náčelník pro zemi slezskou a širší Ostravsko. Uvedený závod byl posledním svého druhu. Po skončení války se pořádání závodu ujala Pohraniční župa P. Bezruce v Opavě a odstartovala v roce 1946 v době od 15. do 16. července v Opavě a okolí velmi náročný okresní skautský závod, který měl na programu 25 hodnocených disciplín. Poslední zemský závod o Pohár P. Bezruce se konal následujícího roku v Opavě (v prostoru celého okresu, hlavně v Otících) Proč poslední? V roce 1948 již docházelo k postupné likvidaci junáckého hnutí u nás komunistickou zvůlí a pořádání závodu již nebylo povoleno. Mnohé by zajímal i osud putovního poháru, udíleného vítězům zemského závodů (jinač též vycházky) O pohár P. Bezruce". Je výmluvným dokladem nezřízené chamtivosti některých funkcionářů byv. KSČ, kterým zcizení tak krásného historického předmětu připadalo zcela přirozené. Pohár byl naposledy předáván již po válce v r na Zemském závodu P Bezruce v Opavě, jehož vítězem se stali svinovští skauti, kteří si jej uložili ve své klubovně. Pak přišel Vítězný únor" a postupné omezování skautské činnosti, které po zákazu zemského závodu nabývalo stále ostřejších forem likvidace hnutí. Pohár jako takový přestal oficielně existovat. Již brzy po demokratizačním hnutí v r se bratři Večerkové začali o osud antického poháru zajímat, ale bezúspěšně. Někteří činovníci tvrdili, že je v majetku jednoho stranického funkcionáře ve Svinově, ale nežli došlo k jednání, přišel rok 1970 a opětný zákaz činnosti. Po obnově hnutí v listopadu 1989 se stopa ztratila úplně, poněvadž skautští pracovníci, kteří před třiceti lety trapnou záležitost prošetřovali, nebyli již mezi námi. Je to smutné-není k tomu co dodat. V roce května až 1. června konal se v Opavě Okresní Svojsíkův závod jako pokračování původního Zemského závodu o Pohár Petra Bezruce. Závěrem bych se rád zmínil o pokračující tradici skautských závodů, která se formovala počátkem devadesátých let pod názvem Svojsíkův závod. Pořádá se každým druhým rokem a střídá se se závodem pro naše nejmenší-okresním závodem vlčat a světlušek. 52

53 Přehled: 1993 Okresní závod Svojsíkův - Háj ve SI. 15. května 1994 Okresní závod vlčat a světlušek - Háj ve SI. 30. dubna 1995 Okresní závod Svojsíkův - Otice 20. května 1996 Okresní závod vlčat a světlušek - Domoradovice 1. května 1997 Okresní závod Svojsíkův - Dolní Životice 3- května 1998 Okresní závod vlčat a světlušek - D. Životice 18. dubna 1999 Okresní závod Svojsíkův - Nový Jičín 1. května 2000 Okresní závod vlčat a světlušek - Štítina 29. dubna 2001 Okresní závod Svojsíkův - Háj ve Slezsku 28. dubna 3. Vánoční turnaje Již v dobách první republiky slavili skauti příchod vánočních svátků vycházkami do okolí, kde skryty táborový oheň a nazdobený vánoční stromeček jakoby předznamenal svátky míru a radosti Při této příležitosti byly pořádány různé hry, soutěže, představení, které postupem času dosáhly formy dnešních vánočních turnajů. První vánoční turnaj pořádali opavští skauti podle záznamů již v roce 1933 pod názvem: Vánoční turnaj ve hrách, o putovní pohár předávaný br. Oldřichem Večerkem. Podle záznamů br. Klimeše se konal rozřadbvací závod vánočního turnaje v pátek 6. ledna Tehdy se soutěžilo v ping-pongu, dámě, Kimově a Setonově hře a dalších disciplinách. V poválečném období nebyl oficielně vánoční turnaj pořádán. Teprve šedesátá léta zažila opětovné vzkříšení krásné vánoční tradice a to ještě několik let před opětovným znovuzaložením junáckých oddílů na jaře Tehdy pořádal vánoční turnaj oddíl turistiky a mládeže při TJ Ostroj Opava, kde působila s br. Boř. Hradilíkem řada skautských činovníků, kromě jiných i br. Ing. Petržela, který vypracoval systém soutěží podle skautských zvyklostí a úspěšně jej realizoval při probíhajících sportovních hrách o Putovní pohár v letech 1967 a Na zmíněnou tradici navázal pod jeho vedením v roce 1990 Vánoční turnaj ve hrách", jehož pořádání se ujímá opavské skautské středisko Opava-Západ, a po jeho zániku v roce 1993 středisko Opava - Jih. Perfektně vypracovaný systém hodnocení bratrem Ing. Petrželou i rozmanitost soutěžních disciplín získávaly vánočnímu turnaji stále větší popularitu, narůstal zájem o účast v něm a zvyšoval se i počet soutěžících hlídek. Turnaj byl pořádán pravidelně každým rokem v sobotu v prosinci. Začala tu vznikat určitá tradice, která přetrvala až do dnešních dnů. Stálým místem pořádání soutěží se stala Má- vánoční turnaj na RiegrOVě Úl. V Opavě. Zajímavá bratr Ing. Petržela s bratry R. Žídkem a V. Fkjberkempřipravují zahájení 53

54 situace nastala v roce 1995, kdy byly rozhodnutím hlavního hygienika ČR od uzavřeny všechny základní školy v celé České republice. To znemožnilo pořádat turnaj v závěru roku 1995 a uskutečněn byl více než měsíc poté , s názvem Zimní turnaj ve hrách". V prosinci téhož roku se opět konal tradiční Vánoční turnaj ve hrách". Tak byly nechtěně v roce 1996 pořádány turnaje dva. Pak již nic konání vánočních turnajů neohrozilo, a tak se konaly a konají pravidelně každý rok. V roce 2001 se konal již dvanáctý ročník a lze jen hlavnímu tvůrci a organizátorovi turnaje br. Ing. J. Petrželovi za dlouholetou vynikající práci jen poblahopřát. Šestičlenné hlídky soutěží v těchto disciplinách: a) soutěží jeden člen hlídky (v každé disciplíně jiný člen hlídky) * dáma * signalizace * zručnost * první pomoc * hlavolam * kreslení b) celá hlídka soutěží v následujících disciplinách * Kimova hra * Setonova hra * vázání uzlů * všeob. znalosti a znalosti přírody * klubovní hra Štafeta" * zpěv Na závěr několik údajů: Rok Počet hlídek: chl. div. celk Vítězná hlídka: chlapecká: 9. odd. vod. sk. Opava 8. odd. vod. sk. Opava 9. odd. vod. sk. Opava 9. odd. vod. sk. Opava 33. odd. Mikan Opava 2. odd. Domoradovice 33- odd. Mikan Opava 33. odd. MIKAN Opava 1. odd. D. Životice 1. odd. D. Životice 2. odd. Opava 5. odd. Opava dívčí: 1. Háj ve Slezsku 1. odd. Opava 2. odd. Opava 10. odd. vod. sk. 1. odd. D. Životice 33. odd. Mikan Opava 2. odd. Domoradovice 1. odd. D. Životice 1. odd. D. Životice 3. odd. Opava 10. odd. Opava 3. odd. Opava 4. Libavá O Libavé se tvrdí, že je rájem opravdových milovníků přírody. Ve vojenském prostoru během sedmdesátých a osmdesátých let dislokované sovětské jednotky nezdevastovaly krajinu tak, jak se původně soudilo, pouze v některých částech se příroda bude nějaký čas hojit, a ozdravnému procesu napomáhají všichni, kteří si kraj zamilovali. Již více nežli jedno desítiletí navštěvují skauti tento klenot přírody, který objevil pro opavské, ale i pro ostatní skauty a mládež vůbec, br. pplk. Otakar 54

55 Fišer. Díky tomu, že jeho bývalý žák Žižkova vojenského gymnázia v Opavě, gen. Vacek, byl po sametové revoluci ještě ve funkci ministra nár. obrany, pokusil se, a jak se později ukázalo úspěšně, získat pro myšlenku táboření v okrajových částech WP Libavá nejen samotného ministra, nýbrž i tehdejší pracovníky MNO. Další jednání byla zahájena i mezi poslanci a podporu získala i tam. Tím se usnadnilo veškeré projednávání i na nižších úrovních, kde jsme pro naši, tehdy revoluční myšlenku, získali další příznivce. Nežli dám slovo br. Ing. Přemku Štiplovi z Lipníka n. B., kterého spřátelení woodkrafteři nazývají Ateska a který po dlouhá léta neúnavně pracuje na tom, aby mladí lidé mohli v krásném Minu přírody trávit své volné chvíle, chtěl bych mu alespoň takto poděkovat za všechny, kteří díky jemu mohou s mladými svěřenci tábořit tak, jak píše Jaroslav Foglar v úvodu své Kroniky ztracené stopy:... Pojď se mnou tam, kde nebe je vysoké a modré, kde oblaka bílá rychleji než kde jindy plují. Slyšíš tu píseň větrů v korunách borovic? Slyšíš tu píseň dálek závratných? Tiše a velebně šumí hlavy stromů. Záře slunce červenavá stéká po jejich rozpukaných kmenech a vůně pryskyřice tě omámí. A večer oheň táborový tam do tmy pak zasvítí a vyvolá v tobě pocity, které otřesou tvou duši." Přemku, dostáváš jako nejpovolanější z povolaných slovo,... Nějak koncem září roku 1990 jsem měl služební vyřizování u správce Vojenského Újezdu podplukovníka Valoviče v Libavé. Nemohl se mi hned věnovat, protože měl jednání, zřejmě ne snadné, se dvěma seriozními pány. Vyčkával jsem zdvořile v ústraní, ale probírané téma mě velice zaujalo-využití okrajových území WP Libavá k táboření. Vstoupil jsem do děje a už jsem zůstal. Ti dva pánové byli bratři Otakar Fischer a Boris Beinhauer, kteří taktně a takticky seznamovali újezdního správce s dohodou, učiněnou mezi Krajskou vojenskou ubytovací správou (KVUSS) v Olomouci a Okresní radou Junáka v Opavě, o využití okrajových území WP Libavá pro táboření. Myšlenka na táboření ve vojenském prostoru pochází od bratra Otakara Fischera. Ten jako důstojník a vychovatel na vojenském gymnáziu v Opavě v popřevratové době roku 1989 přesvědčil své dobře postavené známosti v armádě o možnosti a užitečnosti takové akce. Následující písemná dohoda na ubytovací správě pak otevřela skautingu dveře k veliteli WP, újezdnímu správci a řediteli Vojenských lesů a statků (VLS) v Lipníku. Svou roli sehrálo nejen politické klíma, ale i věk a vstřícnost těchto mladých důstojníků představujících nepominutelné strany v dalších jednáních a vytváření konkrétních vztahů. Spolu s lesáky a vojáky byl do konce roku 1990 vypracován a schválen seznam povolených tábořišt s úplnou informací o každém místě. Vzájemnou dohodou mezi JUNÁKEM a nepominutelnými stranami jsem byl přijat jako garant zastupující Slezskou lesní školu pro táboření ve WP. Rokem 1991 vstoupila oficielně skautská akce do vojenského prostoru Libavá. Současně s přípravami na první letní tábornickou sezónu byla vytvářena a odsouhlasena nezbytná administrativa žádostí, týkající se povolení k táboření, zpětné zprávy s každoroční aktualizací DOHODY. Z navržených 33 tábořišť bylo povoleno 24 s ohledem na vzájemnou bezpečnost a nerušenost. V témže roce totiž opustila sovětská armáda WP a realizace vzájemné dohody tak nabyla na aktuálnosti. V průběhu 11 sezón došlo k několika změnám tábořišť v důsledku prioritních vo- 55

56 LIBAVÁ - výcvik nejmladších vodáků na táboře Dalibora Zemana jenských zájmů nebo vydání pozemků restituentům. Snažíme se zatím úspěšně úbytky nahradit novými místy. K dnešnímu dni máme k dispozici 20 osvědčených tábořišť. Od počátku se celé naší akce zúčastnilo již osob. Přestože si iniciativu stále udržuje JUNÁK, účastní se zde i neskautské organizace, jako jsou Woodcrafteři, Indiáni, oddíly TOM, Duha, Pionýři, skupiny evangelické mládeže a další. Nejvzdálenějšími účastníky byli holandští pozorovatelé, které přivedl br. Gerard Vardijk, skauti z Nových Zámků, z Karlových Varů a z Hořovic. Relativně zachovalá příroda ve WP Libavá je učebnou, hřištěm i místem sebepoznání. Slezská lesní škola zde podle potřeby organizuje Lesní školu, rádcovské i lesní kurzy. Uskutečnily se zde mimoto i dva kurzy pro obsluhu motopil, jedna seniorská lesní škola, shromáždění přírodomilců, a to vše ve spolupráci s velitelstvím WP a vojenskými lesy. Ke škodě zůstaly nevyužity nabídky kurzů meteorologie a spojařské. Táboření ve WP je vyvrcholením skautského roku pro všechny zúčastněné jednotky. Z pohledu uplynulých dvanácti let dospěla v kontaktu s WP Libavá jedna početná generace návštěvníků. Blízkým stykem s armádou a s prostředím vojenského prostoru si účastníci vytvářejí vlastní názor o fungování armády a její péči o přírodu. Jsem přesvědčen, že toto poznání konkrétně a nenásilně naplňuje našim lidem představu o službě vlasti, což se mnohým v této době zdává utopické, ale je jedním z junáckých principů. Skautování ve WP Libavá svedlo za uplynulých 12 let dohromady mnoho lidí. I toto vědomí sounáležitosti naplňuje pojem bratrství spoluprací a vzájemnou radostí. Jak mnoho času uběhlo si uvědomujeme také ze změn, kterých jsme nechtěnými svědky. Počítejme jenom ty nejvýznamnější činovníky skautské akce ve WP. Na našich pěšinách už nepotkáme bratry Otakara Fischera, Jaromíra Večerka a Ladislava Šárku, kteří nás předešli v životě i smrti. Z postů olomouckého velitelství se rozběhli do světa páni generálové František Podešva, Jiří Šedivý, František Štěpánek a Petr Voznica. Zakladateli skautské akce ze strany vojáků byli bezesporu plukovníci Albín Gottwald, náčelník VUSS Olomouc, a František Urbášek, velitel WP Libavá. Většina účastníků vnímala až poslední nerozlučnou dvojici funkcionářů WP Libavá, podplukovníka Antona Janíčka, velitele WP, a Milana Valoviče, újezdního správce. Oba naše výborné kamarády smetly perzonální změny v začátku roku U zrodu skautské akce stál i tehdejší ředitel VLS Lipník pplk. Ing. František Malý, nadšenec a energický zastánce proti nepřejícníkům. Spolu se změnami lidí vstoupilo do skautské akce mnoho, často dobře míněných pokusů dát akci řád v intencích platných předpisů. Přítomnost tolika lidí v takovém zařízení jako je vojenský výcvikový prostor nedala spát právníkům a ekonomům ve vojenských instancích. Ukázalo se ale, že dobrou vůli nelze vtěsnat ani uhníst do použitelných norem a formulací. Skautská akce má sice své vlastní regule, kterými se zvykově řídí, ale zodpovědnost spočívá především osobně na vojácích, kteří dílem svého postavení tuto akci ve WP trpí a podpo- 56

57 rují. To je gesto, za něž nebudeme nikdy dost vděčni. A teď se ještě skrze současnost pokusme nahlédnout do budoucnosti. Promiňte mi tu formulaci: dosud jsme si vždycky pochvalovali, že se mezi rozhodujícími veliteli a řediteli nevyskytl žádný blbec. Jistě, božím řízením to platí i dnes po všech důkladných změnách. Otcovské požehnání padá od velitele pozemních sil AČR generála Františka Hrabala a náčelníka VUSS Olomouc plukovníka Libora Šádka na Libavou, kde úplně novým velitelem je pplk. Miroslav Váňa a přednostou vojenského Újezdu pplk. Vladimír Kubisa. Ředitelem VLS Lipník je Ing. Jiří Janda. Nabyl jsem přesvědčení, že společnou vůlí i tohoto menežmentu je udržení a podpora skautské akce ve WP Libavá, pokud to s ohledem na vojenskou prioritu bude možné. Stejně se vyjádřil i pan ministr Tvrdík na shromáždění v Libave letos 29. ledna (2002). Je-U tu taková naděje, zůstáváme optimisty. Ten kus syrové a krásné země stojí za to. Sdílím vaše nadšení. Sám už tady straším čtvrtou desítku let a ještě se mi Libavá neokoukala. Těším se na vás." Tolik Přemek - Ateska, únor Rádcovské kurzy Staly se nedílnou součástí výcviku teprve po osvobození v roce Do té doby rádci procházeli jako členové oddílu skautským výcvikem už od svých deseti let a měli dostatek času, aby všechny vlastnosti dobrých rádců v oddíle získali. Vzorem jim byl především jejich vlastní družinový rádce a vůdce oddílu, nikdy nebylo zapotřebí, aby vůdce suploval funkci rádce, tak jako to vidíme dnes a denně. Vůdce své rádce vychovával celoročně tak, že s nimi na oddílové radě probíral pečlivě výchovný program a velmi často je praktickým znalostem učil na rádcovských vycházkách, pořádaných obvykle jednou měsíčně. V devadesátých letech, kdy jsme všichni pociťovali nedostatek kvalitních činovníků, zahájili jsme akce využívající sobotního volna k započetí dlouhodobých rádcovských kurzů. Poprvé se tak stalo již 10. února 1990 formou družinových schůzek, kdy jsme se snažili praktickou formou přiblížit rádcům, jak si mají počínat a jak mají sami družinové schůzky vést. Chtěli jsme, aby si vlastnoručně ohmatali", jak si mají počínat. Od 6. do 19- srpna 1990 organizoval br. O. Fischer rádcovský kurz na 19 km Moravice v propůjčeném táboře od farm. podniku Galena. Zároveň probíhal také, a to 11. a 12. srpna kurz pro vedoucí oddílů. V následujícím roce 1991 byl radcovsky kurz pořádán současně s SLŠ v období 12. až 25. srpna, o rok později vedl bratr Lad. Šárka - Akela z Krnova radcovsky kurz v Pochni u Vrbna 10. až 23. srpna 1992 spolu s exkluzivně vedenou kuchyní (br. Otto Broďák), jejíž hotelový ráz potvrzoval kvality autora publikace Táborové kuchařky". Zanedlouho poté byl 16. až 18. října přičiněním br. Ing. Přemka Štípla zorganizován kurz v zacházení motorovými pilami pro naše vůdce a ostatní činovníky. V roce 1993 probíhal radcovsky kurz na Libave ve dnech , závěr 57

58 kurzu proběhl v Opavě na Masarykově škole, a to 18. prosince. Rozsáhlejší rádcovské kurzy začaly probíhat v letech 1995 až První běh započal v Opavě 11. listopadu 1995 a pokračoval o týden později téhož roku. Další část kurzu proběhla hned nato v termínu 2., 12. a 13. prosince 1995 v Opavě a okolí, čímž byl uzavřen I. běh RK. Další II. běh kurzu navazoval praktickou částí, kterou frekventanti absolvovali v Dolních Životicích, a to 17. a 18. dubna Závěrečnou III. částí 16. června téhož roku v Otících (na Sopce) byl kurz úspěšně ukončen. V následujících letech jsme pořádali již tzv. Lesní kurzy, tedy něco mezi RK a Lesní školou, a to tak, že 1. několikadenní zimní běh proběhl v Novém Jičíně ve dnech 27. února - 1. března 1998, druhý běh pořádán vzápětí nato v Opavě 1. a 2. května a závěrečná praktická část kurzu proběhla v Potštáte ve dnech 4. až 6. srpna Skautský dům Když v roce 1949 museli skauti definitivně opustit svůj Soví hrádek", který počínaje druhou polovinou roku 1945 trvale opravovali a jenž byl jedinou skautskou základnou na Opavsku, nebylo už v moci nikoho, aby se policejní konfiskaci vzepřel. Oficielně stvrzená a prioritně vyřizovaná žádost o přidělení tehdy tzv. spolkového domu do vlastnictví skautské 33. opavské pohraniční oblasti P. Bezruce JUNÁKA Osidlovacím úřadem a Fondem národní obnovy v Praze (viz připiš č. j /47- IV/3 Dr. Koz. Praha) z byla pozdržena tak dlouho, až zlikvidovaná organizace neměla již právo cokoli žádat, natož namítat. Peníze složené na zaplacení domu byly policejně zabaveny(za asistence policajta zv. Černý Petr) a historie se znovu začala opakovat pouze se změněným hereckým obsazením. Historie se nám všem najednou začala vysmívat - co k tomu dodat - nacisté zabavili peníze na Skautský domov, komunisté na skautský Soví hrádek. Movitý majetek, pokud nebyl zkonfiskován, tak byl novými hospodáři rozkraden. Začala nová éra diktatury proletariátu, jak to komunističtí mocipáni nazývali. Majetek, který nakonec začal patřit městu, byl pak po více než dvaceti letech převeden za neúměrně nízkou cenu do soukromých rukou, takže po roce 1989, kdy jsme se začali o náš bývalý majetek zajímat, vystřídal již třetího majitele. Požadovali jsme v rámci nových zákonných předpisů o vrácení movitého i nemovitého majetku naší skautské organizace náš majetek zpět, i když řada originálních smluv již nebyla k dispozici-byla buď skartována, nebo, což je pravděpodobnější, úmyslně zničena. Ve spolupráci s bratry Sedlákem (starosta čtvrti Komárov) a P. Mališem jsem po poradě s náměstkem tehd. předsedy MNV procházel budovy, které byly volné" a přicházely do úvahy jako budoucí skautská základna v Opavě. Ovšem než jsme dospěli do tohoto stádia, chodili jsme téměř denně s br. Jar. Večerkem na Hlásku a naši žádost předkládali různým institucím a odborům. Následovalo dlouhé čekání, stále jsme předkládali doklady, písemná místopřísežná vyjádření svědků, kontrolovali finanční možnosti, jimiž jsme museli pod- 58

59 pořit naši argumentaci. Posléze jsme si směli z navržených budov vybrat, a podat konkrétní (kolikátou už?) žádost o přidělení do vlastnictví za pův. zkonfiskovanou nemovitost. Soví hrádek již nepřicházel v úvahu-soudní spor by trval celou věčnost a výsledek by mohl dopadnout všelijak, jak nám sdělil náš příznivec p. dr. Berka na magistráte poohlédněte se po něčem jiném a my zde uděláme všechno pro to, aby křivda, kterou jste v letech a utrpěli, byla alespoň z větší části smazána". Věděli jsme, že v něm máme nevšedního příznivce a přítele, který nám drží palce, a tak jsme procházeli různé budovy a kriticky hodnotili předložené návrhy. Rozhodující pro nás bylo i umístění budovy v městě, možnost napojení na dopravní síť a řada dalších faktorů. Posléze padlo rozhodnutí- vybrali jsme budovu Na nábřeží, která se jevila za stávající situace z nabízených jako nejvhodnější. Tušili jsme, že to nebude snadné. Budova byla dlouhá léta neopravovaná a v posledním roce trvale devastovaná romskou komunitou, sklepení se stalo úkrytem skupiny narkomanů, obě podlaží budovy sloužila svými dubovými parketami jako zásobárna dříví na zimu - na půdu zatékalo. Nezbytné úpravy, čištění a odvoz odpadků započal společnou rukou 6. října 1990 v 9 hod. dopoledne, a od té doby pokračoval téměř nepřetržitě po dobu několika dalších let. Úpravy místností dovolily, aby některé oddíly po rekonstrukci se mohly již v závěru roku 1990 scházet, byť v omezené míře. Tehdejší skautské oddíly se scházely většinou v soukromých objektech na Olomoucké úl., v budově byv. OSP na Hradecké úl., v domě Dětí a mládeže, v Domě pionýrů apod. Schůzky Okresní rady se konaly až do února 1991 v mém bytě. Významná schůze se konala 14. února 1991, kdy na rozšířeném zasedání ORJ byla schválena žádost skautského střediska Dvojka z Nového Jičína o převedení do našeho okresu a tím i pod naši ORJ v Opavě. Od té doby se zmíněné středisko registruje trvale u nás. Brzy nato jsme pořádali naše schůze a porady v Domě mladých přírodovědců na Husově úl., od září 1991 nám umožnil schůzky konat na Masarykově škole bratr Mgr. Píšala, ředitel školy. Již počátkem roku 1992 jsme se začali scházet na Lidické úl. č. 7., která nám svou atmosférou neustále připomínala dávné časy a milé vzpomínky. Všichni starší činovníci pociťovali jakési zadostiučinění v tom, že se opět scházíme v budově, kde měl br. B. Hradilík svůj byt a dílnu, vedle pak klubovnu střediska, které vedl a kde jsme se scházeli již několik málo let po druhé svět. válce. Místnosti sloužily skautské organizaci až do rozpuštění 1949, později opět při znovuzahájení v roce 1968 až do zániku v lednu 1971 a opět nyní při další obnově (místnosti byly využívány stranou ČSSD). Mezitím renovace Skautského domu pokročila natolik úspěšně, že 24. září 1992 jsme se mohli všichni sejít na prvním rozšířeném zasedání Okresní rady JUNÁKA v Opavě již ve vlastní budově. Památná schůze se konala v 15,30 h v přízemí, kde se tenkrát nacházely kanceláře Okresní rady, za účasti všech střediskových a oddílových vůdců. Brzy nato provedli nástěnnou výzdobu krásnými kresbami ze skautského prostředí bratři Jar. Štencel a Pavel Mališ st., čímž prostředí budovy začalo dýchat po skautsku". I přes řadu překážek nelze nevzpomenout i katastrofální povodeň v červenci 1997, která naši více než pětiletou práci vrátila zpět na prvopočátek. Opět jsme se dali do práce a opavští skauti tak po mnoha letech mají díky podpoře našeho skautského ústředí a opavského magistrátu svůj Skautský dům", za jehož existenci bojovali již naši předchůdci od dob založení naší organizace. 59

60 7. Ivančena - nezapomeneme! Historii Ivančeny začala psát výprava jedné skautské skupiny za sychravého dne uprostřed kouřících lesů a pronikavé vůně jehličí, která přemýšlela o novém životě v oddíle a v mysli jim všem defilovaly události, na které nešlo zapomenout. Tehdy vztyčila na hřebenu proti tábořišti Slezské lesní školy u Chladné vody obyčejný kříž. Takový nenápadný, jako byly skautské životy, jež přišly nazmar. Všem ostatním předala poselství, umístěné v zapečetěné skleničce s bratrskou výzvou: Tento kříž postavila 6. října 1946 oddí- Jak začala žít mohyla na Ivančeně 1945 lová rada 30. oddílu Junáka v Ostravě na paměť skautského vůdce Vládl Čermáka a rovem Vládl Páchá, Otty Kleina, Milana Rottera a Quido Němce, kteří byli na sklonku války na svátek sv. Jiří, patrona skautů celého světa, zastřeleni 24. dubna 1945 v Polském Těšíně gestapem. Přiložte kámen na jejich mohylu! (< Již během prvních poválečných let se skupiny, hlavně ostravských skautů, vypravovaly každoročně v dubnu do Beskyd na místa, kde tenkrát tábořili jejich popravení kamarádi - roven v čele s Vláďou Čermákem, kterému říkali šéf". V místech táboření a pobytu pak každý na památku přinesl ze svého domova v torně kámen, který složil na místo, kde údajně naposledy chlapci tábořili. Někteří sem přinášeli i dřevěné, kamenné, kovové a jiné tabulky se jmény oddílů a skupin, které výstup do Beskyd s tichou spoluúčastí na vzpomínkovém aktu u mohyly na Ivančeně považovaly za poslední poctu zemřelým kamarádům. Jak léta plynula, narůstala i kamenná mohyla co do objemu i velikosti. Skryta původně lesním šatem se vlivem exhalací oxidu siřičitého stala již z velké dálky viditelným majákem kamarádské vzájemnosti a solidarity. V šedesátých letech pak, kdy pravidelně Poslední slovo náčelníka... tak by se dal nazvat sraz tisíců skautů a skautek v roce 1970 na Ivančeně, aby vyslechli projev svého náčelníka 60

61 začaly mohylu navštěvovat každoročně tisícovky mladých lidí ze všech koutů Československé republiky, začal se režim obávat možných protisocialistických akcí" a svými estébáckými pochopy prováděl nečekané kontroly. Dělo se tak obvykle v dubnových víkendových dnech a prováděla se evidence, kdo a za jakým účelem tam chodí. Ještě nejmenším zlem byla kontrola občanských průkazů, později některé vytypované" skupiny vraceli zpět již pod...k mohyle přichází stále víc a více skautských přátel Hradečnou, a další výstup po kontrole osobních průkazů zcela zakázali. Na závěr obvykle nařizovali i okolním návštěvníkům okamžitý odchod zpět. Ale mohyla jako živoucí bytost rostla a krásněla. Staralo se o ni spousta přátel, po dlouhou dobu i pro některé tajemný Strážce mohyly". V sedmdesátých letech, na protest proti nastalé perzekuci, návštěvnost mohyly začala nabývat nevídaných rozměrů. Nebylo už v lidských silách, aby kdokoliv pravidelně kontroloval návštěvníky, zvláště proto, že mnoho skupin termín svých návštěv volilo podle vlastního uvážení. Když jsem navštívil letos na jaře br. Karla Bahiera, vůdce štítinských skautů, prohlíželi jsme si spolu kroniku našich společných výletů, srazů i jiných setkání, ať šlo o oslavu vánočních svátků v lese, nebo o cvičné výlety činovníků nebo výšlapy na Ivančenu, které jsme poprvé společně započali historickým výstupem 23. dubna Oddílová štítinská kronika je obsáhlá a uvádí každoročně všechny účastníky společných návštěv i s jejich vlastnoručními podpisy. Ve výšlapech jsme pokračovali každým rokem vždy v dubnu i přes rejdy ostravských estébáků. Kamenná mohyla, původně ukrytá smrkovým lesem, se každým rokem začala víc a více objevovat všem příchozím již zdaleka a stávala se každým dalším rokem rozsáhlejší. V té době se o ni po celý rok staral Strážce mohyly z Ostravy. Také jeho zásluhou se mohyla stala důstojným památníkem a trvalou upomínkou na umučené a popravené ostravské skauty. Opavští skauti se vydávali na výstup k mohyle zpočátku v malých skupinkách, později společně se skauty ze Štítiny i Háje, vždy v dubnových jarních dnech podle data výročí umučení, většinou společně, jak jsem uvedl již od roku Od této doby se tak děje pravidelně až doposud. Úzká bratrská spolupráce se datuje od společného táboření v prostoru Jakubčovice - Kamarádka v letech 1968 až 1970 a následné tajné spolupráce v období tzv. normalizace, kdy jsme se scházeli ve Štítině ve vilce br. L. Petrušky, kde v době hluboké totality začalo vznikat malé skautské muzeum. Skvělou a záslužnou práci však přervala nenadálá smrt obětavého kamaráda-zemřel 27. července 1987 ve věku 57 let. I po jeho smrti jsme se scházeli dále a výšlapy na mohylu byly pravidelnou součástí našeho programu. Mohyla během dlouhé doby své existence byla čím dál tím více trnem v oku nepřátelům skautingu, kteří se neštítili některé její části likvidovat. Bohužel i někteří mladí lidé" (nemám pro ně 61

62 žádný přiléhavý termín) ničili bezostyšně celé opěrné zdi, strhávali a rozbíjeli pamětní insignie a tabulky a snažili se všem dokazovat svou trvalou duševní invaliditu. Za nimi vzápětí přicházely skupiny obětavých opět mladých lidí, které s pietou jim vlastní a vrozenou láskyplností výsledky ničivého dfla zahlazovaly, stavěly pobořené zdi, snášely kamenné bloky na původní místa, zasazovaly na patřičná místa tabulky a uváděly do nové krásy náš památník. K oficiální úpravě přistoupili činovníci celého regionu již krátce po revoluci v roce 1990, konečnou podobu dostala mohyla uskutečněním návrhu místonáčelníka JUNÁKA br. Ing. Pavla Ženatého z Ostravy, který nás krátce nato zarmoutil svým nečekaným odchodem 8. Okresní sněmy v Opavě. Po poslední obnově naší organizace bylo na prvním celostátním sněmu JUNÁKA v roce 1990 rozhodnuto zajistit v nejbližší době skautské organizaci trvalou demokratickou strukturu. První okresní sněm v Opavě se konal 12. června 1990 kdy skautští delegáti celého opavského okresu zvolili svou řádnou Okresní radu. Druhý okresní sněm se podle pokynů ústředí konal 26. ledna 1991 / 9h v OODM v Opavě a předcházela mu řada střediskových sněmů, které musely proběhnout nejpozději do Třetí okresní sněm se konal 21. února 1992 v místnosti na Lidické úl. č. 7 (33 účastníků). Čtvrtý mimořádný okresní sněm se konal 14. října 1994 ve Skautském domě (36 účastníků), řada střediskových sněmů proběhla do Pátý řádný okresní sněm proběhl dne 31. března 1995 ve Skautském domě (22 účastníků), opět mu předcházelo období střed, sněmů, které probíhaly až do konce února Šestý řádný okresní sněm se konal 14. března 1998 ve Skautském domě za účasti 30 činovníků, do konce února téhož roku pak proběhly všechny střediskové sněmy v okrese. Je nutné se zmínit i o tom, že se uskutečnil v Č. Těšíně PRVNÍ KRAJSKÝ SNĚM, kde z naší ORJ byli navrženi a zvoleni bratři Mgr. Jan Píšala a Lubomír Lukeš, z našich sester pak Petra Černínova. Sedmý řádný okresní sněm proběhl 4. května 2001 ve Skautském domě s počtem 41 účastníků. Předcházely mu střediskové sněmy, které probíhaly až do konce dubna téhož roku. 62

63 9. Výstavy a výstavky V třicátých letech minulého století pořádaly skautské oddíly řadu menších výstav-spíše výstavekhlavně při příležitostných oslavách různých korporací, spolků a sdružení. Jednou z větších výstav byla výstava pořádaná 3. chl. odd. Opava na II. obecné škole v Opavě na Rybím trhu v závěru června v roce Stálou výstavkou rukodělných prací, kreseb, časopisů byla ve skutečnosti expozice jako součást klubovních prostor a místností na vojenské posádce v Opavě, které tehdy sloužily opavským skautům a reprezentovaly jejich činnost vůči veřejnosti. CESSCr JUNÁK - SVAZ SKAUTU A SKAUTE*. StiZSKÉ ZEMSKÉ MUZEUM V QPAVÉ NÁHODNÍ MUZEUM V PRAZE S&S ZVOU NA VÝSTAVU Výstavka rukodělných prací a výrobků 3- chlap. odd. v Opavě 1924 SKAUTING u nás a ve světě Plakát skautské výstavy v Opavě 1992 V porevolučním období mimo menší reprezentační panelové expozice nebyl v podstatě již čas větší výstavu uspořádat. Teprve po sametové revoluci na návrh vedoucího oddílu Milana Stuchlíka bylo rozhodnuto uspořádat skautskou výstavu, a to v prostorách Slezského muzea v Opavě. Celou akci si vzal iniciativně sám na starost a úspěšně zajistil po dlouhém období první skautskou výstavu v Opavě pod názvem Skauting ve světě a u nás" od 20. února do 30. března 1992, kterou sponzorovali: N. A. R. Ostrava, ZD Štěpánkovice, Srn cukrovary Opava a Matice slezská. Pro úplnost chci poznamenat, že v průběhu dalších let byla skautská výstava uspořádána v opavském regionu pouze v Háji ve Si., a to poprvé v místnostech tamějšího obecního úřadu v květnu 1995 a o pět let později 26. května 2000 k 70. výročí založení zdejší skautské organizace. Výstava se stala přehlídkou grafické tvorby vynikajícího skautského malíře, grafika a filozofa, slezského rodáka bratra doc. dr. Ruska - Šamana, žijícího v současné době v Olomouci. Výstava se konala ve zdejší odsvěcené kapli a uvedl ji bratr Jiří Fiedler, vůdce střediska Ostrá Hůrka. 63

64 10. Členská základna okresu O P A V A v letech ROK: členově: +) ++) vlčata skautp roveři CELKEM CHLAPCI světlušky Í Ť6~ skautky } rangers CELKEM DÍVKY DOSPĚLÍ Í30~ CELKEM ČLENŮ Pozn.: +) zrušeno středisko Opava-západ ++) zrušeno střediska Dolní Benešov a středisko Hradec n. Moravicí *) v rubrice skauti nebo skautky jsou uvedeni i vodní skauti a skautky 64

65 11... co říci na závěr? Především bychom měli našemu hnutí popřát všeho nejlepšího, ať se ve zdraví a pohodě dožije přinejmenším slavné stovky", a poděkovat všem, kteří se na životě a díle skautingu u nás v regionu i městě nezištně podíleli. Mnoho našich bratří i sester během osmdesáti let odešlo tábořit někam hodně daleko. S úctou a láskou na ně budeme vždy vzpomínat, vždyť bez jejich práce a snažení bychom nemohli prožívat ony krásné dny našeho mládí, za něž jim vždy budeme vděčni a na které každý z nás s radostí vzpomíná. Málokdo si však je vědom toho, že naše hnutí vděčilo svému rozvoji především přesně vyhraněnému výchovnému programu, který naše činovníky nejen zavazoval, ale byl pro ně jakousi metou životního poslání. Napadá mě spousta myšlenek snad vhodných či méně vhodných, ale slova, kterými nám náš doyen, bratr J. Večerek, vysvětloval skautský výchovný program, zůstávají stále živá. Při poslední návštěvě u něj mi řekl: Naše výchova musí být zaměřena k výchově příštích elitních občanů a naše organizace musí být z tohoto důvodu organizací výběrovou, což pro mnohé činovníky zní stále cize. Proto je nutný přechod od kvantity ke kvalitě, a to jak ve výběru činovníků, tak i chlapců a děvčat v našich družinách a oddílech." Byl milovníkem Setonova odkazu a s úsměvem nám opakoval radu, kterou E. T. Seton při své návštěvě Prahy řekl: Mládež je schopna kolektivní sebevýchovy, může-li se opírat o taktické vedení dospělých". III. JMENNÝ REJSTŘÍK ČINOVNÍKŮ Árbeit Pavel Ing., vůdce SLŠ , vůdce chl. odd. Ostrava Balner Karel (*1936) - vůdce 1. chl. odd. Štítina ( ,1989-souč.) Balner Lukáš (*1976) - člen ORJ, organizační zpravodaj okresu Opava Beinhauer Boris Ing. (*1930) - vůdce 3. chl. odd , , předseda ORJ Opava člen ÚRJ , člen smírčí komise při ÚRJ , instr. SLŠ Brodak Otto Ing. (1928) - člen ÚRK , předs. ORK , Caletkajiří (* ) - tajemník oblast, vel. ( ) Caletka Jiří Mgr. Ing. (*1958) - vůdce vod. oddílu vlčat, instruktor SLŠ Černínova Petra (*1967) - vůdkyně oddílu , místopředs. ORJ od r. 1998, místopředs. KRJ od r Červenka Miroslav - okresní velitel Junáka v Opavě ( ) Dolníčková Heda (*1929) - vůdkyně 2. dívč. oddílu Opava ( ) Fiedler Jiří (*1935) - vůdce střediska Ostrá Hůrka, člen ORJ, předseda ORK od r. 1998, vůdce klubu OS, člen Svojsíkova oddílu Fischer Otakar (* ) - vůdce SLŠ ( , ) Flejberk Václav (*1953) - vůdce střediska Dol. Životice Fuksa Jiří - okresní zpravodaj Opava Fuksová Jana (*1936) - vůdkyně 5. dívčího oddílu Opava

66 Gala Rudolf (*1934) - zást. vůdce oddílu , vůdce oddílu Gill Jiří (*1936) - véd. 1. chl. odd, Velké Hostíce ( ) Grimmová Magda (*1934) - vůdkyně 3. dívč. odd. Opava ( ) a vůdkyně střed., instrukt. zdrav., členka Svojsikova oddílu Hora Václav (*1932) - zást. véd. 5. chl. odd. Opava ( ) Hradilík Bořek (* ) - vůdce oddílu, vůdce střediska ( , ) Hradilíková Božena - zakladatelka dívč. skautingu na Hradci nad M. sestra Boř. Hradilíka Hytka Jaromír (*1929) - vůdce 1. chl. odd instruktor SLŠ (vaření), hospodář ORJ ( ). Jedlička Lumír - poslední zemský náčelník Slezska a širšího Ostravska ( ) Jozífko Vladimír, prof. - zakladatel SLŠ a vůdce 1. a 2. SLŠ na Chladné vodě Jurák Věroslav, doc. Ing. (*1930) - zást. vůdce 3. chl. odd. Opava ( ) Kalendová Eva (*1938) - vůdkyně 5. dívč. odd. Opava ( ) Kalus Mirek MUDr. - sborový vůdce v třicátých letech Klimeš Miroslav (*1921) - vůdce 3. odd. Opava ( ) Klimešová (roz. Herrmannová) Milada RNDr. (*1930) - vůdkyně oblasti P. B. ( ), zást. předs. ORJ ( ), tisk. zprav. ORJ od r. 1997, zprav. OS ( ), členka Svoj sikova oddílu Krásná Jiřina (*1930) -vůdkyně 1. dívč. odd. ( ) odb. instruktorka zdravotnictví Krásný Josef (* ) - vůdce 1. spojovacího oddílu v Opavě , instruktor SLŠ (mapování, geodézie, přír. vědy) Kratochvílová Zorka MVDr. (*1956) - vůdkyně dívč. odd. Světlušek Krnov Krečmer Arnošt (*1932) - zást. véd. 6. odd. Opava ( ) Krejčí Martin, Mgr. (*1973) - vůdce oddílu Křeménková Jana (*1955) - vůdkyně oddílu v N. Jičíně od r Lebeda Karel (*1936) - vůdce 1. chl. odd. Dol. Životice ( ) Lukeš Lubomír (*1955) - zást. vůdce střediska Dvojka Nový Jičín, vůdce oddílu, člen KRJ Magrla Oldřich (*1920) - vůdce 8. chl. odd. Opava ( ) Malina Pavel, Ing. (*1953) - vůdce střediska v N. Jičíně od r Mandrla Alois - instruktor SLŠ (lukostřelba) Mandrla Milan - véd. chl. odd. Opava-Kateřinky ( ) Mandrlová Jaroslava - vůdkyně 2. dívč. odd. Opava-Kateřinky ( ) Mařádek Vladimír (* ) - instruktor SLŠ (pedagogika, psychologie, kreslení) Mrozek Zdeněk - vůdce 2. chl. odd. Opava-Kateřinky ( ) Mrozková Anna (*1923) - zást. vůdkyně dívč. odd. Opava-Kateřinky ( ) Orlík Eduard (*1936) - zást. véd. 4. odd. Opava ( ) Pár Miloš (*1923) - vůdce 1. chl. odd. Hlučín a vůdce střediska ( ) Petržela Jan Ing. (*1943) - zást. vůdce 3- oddílu Opava , tajemník a hospodář ORJ Opava od r do současnosti Petržela Petr Ing. (*1944) - zást. vůdce 3. chl. odd. Opava

67 Petruška Libor (* ) - vůdce 1. odd. ve Štítině ( ) zakladatel skaut, muzea na Štítině Píšala Jan ml. Mgr. (*1943) - vůdce 9- chl. odd. Opava ( ), vůdce střed. - přísuvu ( ), předseda ORJ (od r. 2001), předseda KRJ (od r. 2000). Píšala Jan st. prof. (* ) - astronom, jeden ze spoluzakladatelů opavského skautingu Píšala Miroslav (*1946) - zást. vůdce 9- chl. odd. Opava ( ) Polzer Leopold (*1957) - vedoucí skautského oddílu Hradec-Domoradovice Prejdová (roz. Urbancová) Cecilie (*1964) - střed, vůdkyně , hospodářka střediska ZVON od r Prokeš Jiří (* ) - véd. 4. odd. Opava ( ), instruktor SLŠ Rohovská-Siwá (roz. Lamichová) Marie (* ) - zást. vůdkyně dívč. oddílu Opava-Kat. ( ), knihovnice a účetní ORJ Opava ( ) Rusek Ladislav,ak.mal.Mgr. (*1927 v Hrabství ve Slezsku) - působil jako pedagog na univerzitě , zabývá se především grafikou volnou a užitou, široká je jeho škála umělecké tvorby, početné jsou i jeho ilustrace. Ve své grafice preferuje symbolické prostředky často dekorativně stylizované s vnitřním hlubším obsahem. Je to člověk všestranně tvořivý, literárně i graficky často ztvárňuje prvky skautské humánní a křesťanské filozofie. Růžička Kurt (*19l ) - okresní zpravodaj Rychta Pavel (*1955) - véd. střediska ZVON, vých. zprav. ChK v ORJ od r Rychtová Lucie Mgr. (*1977) - véd. dívč. oddílu Schindler Stanislav (*194l) - zást. véd. 5. chl. odd. Opava ( ) SkáceKk Jaroslav (* ) - instruktor SLŠ (uzlování) Skácelíková Marie (*1923) - zemská náčelní dívč. skautingu župy P. Bezruce ( , ), vůdkyně 1. dívčího odd. Opava ( ), členka Svojsíkova oddílu Skalík Jiří (*1954) - vůdce 2. chl. odd. v Opavě ( ) Socha Stanislav (*1936) -vůdce 10. chl. oddílu v Opavě ( , ) Socha Bohumír (*1934) - zást. véd. 10. chl. odd. Opava ( ) Solničky Alois (*1917) - vůdce 6. chl. odd. Opava ( ) Solničky Miroslav (*1950) - zást. vůdce 6. chl. odd. Opava ( ) Stodůlka Zdeněk (*1920) - skautsky činovník v Hradci nad M. a vůdce oddílu, bratr M. Stodůlkové Stodůlková Marie - vůdkyně dívč. odd. v Hradci nad M., vůdkyně střed. Stuchlík Václav (*1953) - vůdce odd. v Háji ve SI , nyní vůdce střed, tamtéž Šárka Ladislav (* ) - vůdce chl. odd. a smečky vlčat v Krnově ( ), vůdce SLŠ ( ) Šimeček Vilém (*1938) - vůdce 5. chl. odd. Opava ( ) Šoltysová Božena - zakladatelka dívčího skautingu v Opavě v r Štencl Jaroslav (*1919) - instruktor SLŠ (fotografie, grafika, kreslení) Štípl Přemek Ing. - véd. centra pro táboření ve WP Libavá instruktor SLŠ (dendrologie, botanika, dřevorubectví, ekologie) 67

68 Šváb Jan, prof. (*1878 +) - župní zpravodaj Pohraniční župy P. Bezruce , náčelník pro zemi slezskou a širší Ostravsko Tesarczyková Bronislava st. (*1958) - vůdkyně 1. dívč. odd. Opava , vých. zprav. dívč. kmene v ORJ od r. 1998, vůdkyně střediska Opava-jih od r Toman Zdeněk (*1936) - vůdce 4. chl. odd. Opava ( ) Tomášek Jan (1929) - major, instruktor SLŠ (orientace v terénu, mapování) Urbancová Cecilie (*1931) - vých. zprav. dívč. kmene v ORJ Večerek Břetislav (* ) - vůdce 3. chl. oddílu Opava (do r. 1938) Večerek Jaromír (1908, +2000) - místostarosta Junáka, člen ÚRJ, zemsky náčelník pro Slezsko, spoluzakladatel skautingu v Opavě, vůdce SLŠ Večerek Oldřich (*1906 +) - spoluzakladatel skautingu v Opavě Večerková Vlasta (* ) - sponzorka skautingu v Opavě, sestra bratrů Večerkových Volný Jaroslav (* ) - vůdce OS Opava, člen ORJ Wolf Bořivoj (*1929) - zást. vůdce spojov. oddílu v Opavě ( ), instruktor SLŠ Zajíc Jan - instruktor a tajemník SLŠ ( ), rádce družiny SO Zeman Dalibor (*1970) - vůdce střediska vodních skautů (vůdce přístavu Poseidon) Zídek Radomír (*1936) - vůdce střediska Opava-jih , Živný Jaroslav (*1937) - vůdce 3. chl. odd. ve Vítkově ( ) Poslední skautský tábor v roce 1970 ujakubčovic 68

69 OPAVSKÁ STANDARDA která se nosila v čele skautského průvodu při různých slavnostních příležitostech (návrh br. O. Večerka na konci třicátých let minulého století, nakreshl br. Jar. Štencel) 2002