Souhrn doporučených opatření pro evropsky významnou lokalitu. Kersko CZ

Transkript

1 Souhrn doporučených opatření pro evropsky významnou lokalitu Kersko CZ

2 1. Základní identifikační a popisné údaje 1.1 Základní údaje Název: Kersko Kód lokality: CZ Kód lokality v ÚSOP: 5343 Rozloha (ha): 217,1575 Biogeografická oblast: kontinentální Zařazení EVL na evropský seznam: 2011/64/EU Nařízení vlády o stanovení národního seznamu EVL: nařízení vlády č. 318/2013 Sb., příloha Způsob zajištění ochrany Zvláště chráněná území (ZCHÚ) NENÍ Ochranné pásmo zvláště chráněného území (OP ZCHÚ) NENÍ Navrhovaná kategorie ZCHÚ podle platného nařízení vlády přírodní památka Smluvní ochrana dle 39 ZOPK NENÍ Základní ochrana dle 45c, odst. 2 ZOPK Celková rozloha území chráněného dle režimu základní ochrany (ha): 217,1575 Relativní rozloha území chráněného dle režimu základní ochrany (%): 100 Jiná území chráněná podle národní legislativy, evropské legislativy nebo mezinárodních úmluv v překryvu s EVL Ptačí oblasti NEJSOU 1.3 Územně správní příslušnost Středočeský kraj Dotčené obce Hradištko, Sadská Dotčená katastrální území Hradištko u Sadské, Sadská 1.4 Stručná charakteristika území Ekotop Geologie: Horninové podloží tvoří druhohorní svrchnokřídové středněturonské slínovce, které jsou překryty drobnozrnnými štěrkopísky nižších labských teras a na podmáčených slatinných loukách čtvrtohorními humolity. Geomorfologie: Území se nachází v centrální části Středolabské tabule v nadmořské výšce m n. m. Reliéf: Jedná se o typickou rovinatou krajinu na jih od vlastní nivy Labe, která se mírně zvedá směrem k jihu a jihovýchodu. V jižní části se nachází několik mělkých údolíček odvodňovaných sezónními vodotečemi. Pedologie: V lesních porostech se střídají pseudoglejové podzoly, pseudoglejové kambizemě a podzolované pseudogleje. V terénních sníženinách se nacházejí ostrůvky glejů. Na vyvýšených polohách na jihovýchodě lokality převažují kambizemě arenické. Na nelesních stanovištích se vyvinuly černicové černozemě.

3 Krajinná charakteristika: Rozlehlý lesní komplex v rovinaté krajině středního Polabí, který je na několika místech lemován pozůstatky dříve hojných střídavě zamokřených luk. V lesním komplexu se nachází i několik malých tůní a drobných lesních luk. Biota V lesních porostech převažují vlhké acidofilní doubravy (L7.2) as. Molinio arundinaceae-quercetum (dle nové terminologie as. Holco mollis-quercetum roboris). Ve stromovém patře se vedle dubů (Quercus sp.) uplatňují i bříza bělokorá (Betula pendula), borovice lesní (Pinus sylvestris) a olše lepkavá (Alnus glutinosa), vzácněji i bříza pýřitá (Betula pubescens), jilm vaz (Ulmus laevis) a topol osika (Populus tremula). V patře keřovém je častá krušina olšová (Frangula alnus), méně jeřáb ptačí (Sorbus aucuparia), střemcha pozdní (Prunus padus) a patru bylinnému většinou dominuje bezkolenec rákosovitý (Molinia arundinacea). Jinak jsou bezkolencové doubravy z povahy věci v bylinném patře druhově dosti chudé. Z typických druhů se v nich vyskytují např. vrbina obecná (Lysimachia vulgaris), kapraď osténkatá (Dryopteris carthusiana), černýš luční (Melampyrum pratense), ostřice kulkonosná (Carex pilulifera) nebo mochna nátržník (Potentilla erecta). Na výše položených částech území přecházejí bezkolencové doubravy do hercynských dubohabřin (L3.1) reprezentovaných druhově chudšími typy na pomezí k suchým acidofilním doubravám (as. Tilio-Betuletum, dle nové terminologie as. Luzulo luzuloidis-quercetum petraeae). I tato společenstva jsou v podrostu poměrně chudá (což je dáno geologickým substrátem - písky), v bylinném patře nezřídka dominují trávy lipnice hajní (Poa nemoralis), srha hajní (Dactylis polygama) a válečka lesní (Brachypodium sylvaticum), doprovázené několika náročnějšími druhy např. ptačincem velkokvětým (Stellaria holostea), kokoříkem mnohokvětým (Polygonatum multiflorum), svízelem lesním (Galium sylvaticum) apod. Ve stromovém patře se vedle dubů (Quercus sp.) uplatňují i lípa srdčitá (Tilia cordata), bříza bělokorá (Betula pendula) a v přechodných porostech k mokřadním olšinám i olše lepkavá (Alnus glutinosa). V keřovém patře bývá časté odrůstající zmlazení lípy, méně líska obecná (Corylus avellana) nebo svída krvavá (Cornus sanguinea). Menší rozlohy v terénních sníženinách zaujímají mokřadní olšiny (L1) as. Carici acutiformis-alnetum s dominantní olší lepkavou (Alnus glutinosa). V keřovém patře je vedle krušiny olšové (Frangula alnus) běžná i střemcha pozdní (Prunus padus). V bylinném patře se uplatňují např. kosatec žlutý (Iris pseudacorus), ostřice ostrá (Carex acutiformis), karbinec evropský (Lycopus europaeus), svízel bahenní (Galium palustre), vrbina obecná (Lysimachia vulgaris), lilek potměchuť (Solanum dulcamara) nebo šišák vroubkovaný (Scutellaria galericulata). Časté jsou i přechodné, nevyhraněné porosty mezi dubohabřinami a vlhkými acidofilními doubravami i mezi mokřadními olšinami a vlhkými acidofilními doubravami. V lesních tůních se vyskytuje makrofytní vegetace mělkých stojatých vod (V2B) s dominantní žebratkou bahenní (Hottonia palustris). Na loukách na východním okraji lesního komplexu se vyskytují střídavě vlhké bezkolencové louky (T1.9) sv. Molinion caeruleae s přechody do mezofilních ovsíkových luk (T1.1) sv. Arrhenatherion elatioris. Typicky vyvinuté ovsíkové louky se zde ale nevyskytují. Ze vzácnějších druhů rostlin zde roste například strdivka zbarvená (Melica picta), pryšec lesklý (Euphorbia lucida - místy velmi bohaté populace), rozrazil dlouholistý (Veronica longifolia), hadilka obecná (Ophioglossum vulgatum), oměj pestrý (Aconitum variegatum), kosatec sibiřský (Iris sibirica), kostival český (Symphytum bohemicum), ostřice stinná (Carex umbrosa), vrba rozmarýnolistá (Salix rosmarinifolia), žluťucha lesklá (Thalictrum lucidum), vemeník dvoulistý (Platanthera bifolia) atd. Ze zoologického hlediska je zajímavá zejména fauna obojživelníků (vázaná na rybníčky a mokřiny), vyskytuje se zde například čolek velký (Triturus cristatus), ropucha zelená (Bufo viridis) a r. obecná (B. bufo), rosnička zelená (Hyla arborea) a řada skokanů s. štíhlý (Rana dalmatina), s. hnědý (R. temporaria) a s. skřehotavý (R. ridibunda). Jinak území hostí víceméně běžnou lesní faunu obratlovců a avifaunu.

4 2. Stav EVL a předmětů ochrany 2.1 Předměty ochrany a jejich cílový stav Stanoviště Kód předmětu ochrany: 6410 Název předmětu ochrany: Bezkolencové louky na vápnitých, rašelinných nebo hlinito-jílovitých půdách (Molinion caeruleae) Rozloha (ha): 9,3972 Relativní rozloha (%): 4,33 Stav předmětu ochrany při zařazení EVL do Evropského seznamu: významná hodnota Cílový stav předmětu ochrany: Cílovým stavem je zachování rozlohy a zlepšení kvality stanoviště oproti stavu při vyhlášení. Cílem jsou tedy stabilizované luční porosty s výskytem chráněných a ohrožených druhů, zejména rostlin, upravované pravidelným a citlivým managementem. Kód předmětu ochrany: 6510 Název předmětu ochrany: Extenzivní sečené louky nížin až podhůří (Arrhenatherion, Brachypodio- Centaureion nemoralis) Rozloha (ha): 5,7569 Relativní rozloha (%): 2,65 Stav předmětu ochrany při zařazení EVL do Evropského seznamu: významná hodnota Cílový stav předmětu ochrany: Zachování rozlohy a zlepšení kvality stanoviště oproti stavu při vyhlášení. Cílovým stavem jsou stabilizované, druhově bohaté porosty bez přítomnosti (nebo s jejich velmi malým podílem) nevhodných expandujících druhů (např. třtina křovištní (Calamagrostis epigeios) či křoviny) upravované pravidelným a citlivým managementem. Kód předmětu ochrany: 9170 Název předmětu ochrany: Dubohabřiny asociace Galio-Carpinetum Rozloha (ha): 54,2029 Relativní rozloha (%): 24,96 Stav předmětu ochrany při zařazení EVL do Evropského seznamu: významná hodnota Cílový stav předmětu ochrany: Cílovým stavem je zachování kvality a rozlohy stanoviště odpovídající stavu při vyhlášení, tj. stabilizované, věkově i prostorově různorodé lesní porosty přirozené druhové skladby (bez geograficky a stanovištně nepůvodních dřevin, zejména jehličnanů) s přítomností mrtvého dřeva (ležícího i stojícího). Kód předmětu ochrany: 9190 Název předmětu ochrany: Staré acidofilní doubravy s dubem letním (Quercus robur) na písčitých pláních Rozloha (ha): 77,2657 Relativní rozloha (%): 35,58 Stav předmětu ochrany při zařazení EVL do Evropského seznamu: vynikající hodnota Cílový stav předmětu ochrany: Cílovým stavem je zachování rozlohy a zlepšení kvality lesních porostů oproti stavu při vyhlášení. Věkově a prostorově diferencované lesní porosty s minimálním podílem geograficky a stanovištně nepůvodních dřevin (zejména jehličnanů, s výjimkou borovice lesní), přirozenou součástí porostů je přítomnost mrtvého dřeva jak v ležící, tak zejména ve stojící formě (především dubové). Větší podíl prosvětlených porostů a lesních světlin.

5 2.2 Nároky předmětů ochrany Stanoviště Kód předmětu ochrany: 6410 Název předmětu ochrany: Bezkolencové louky na vápnitých, rašelinných nebo hlinito-jílovitých půdách (Molinion caeruleae) Popis nároků předmětu ochrany: Středně vzrůstavé porosty s převládajícím bezkolencem rákosovitým (Molinia arundinacea) a hojnými dalšími travinami kostřavami (k. červená Festuca rubra, k. luční F. pratensis), metlicí trsnatou (Deschampsia cespitosa), medyňkem vlnatým (Holcus lanatus), lipnicemi (l. luční Poa pratensis, l. obecná P. trivialis), sítinami (Juncus sp. div.) a s častým výskytem dvouděložných rostlin. Vyskytují se roztroušeně, místy vzácně (např. Českomoravská vysočina) od planárního po submontánní stupeň. Jsou to střídavě vlhké louky na glejích, často na odvodněných rašelinných půdách. Zásobení živinami je spíše podprůměrné, bez závislosti na půdní reakci. V aluviích toků obsazují vyšší stupně aluviálních teras a jsou adaptovány na střídavě vysýchavý vodní režim (s letním přísuškem koncem léta). Optimální seč je jednou za rok, nehnojí se. Ohrožení plyne zejména z absence hospodaření a následného zarůstání konkurenčně silnými druhy (dřevinami), dalšími ohrožujícími faktory jsou eutrofizace (jak v důsledku hnojení, tak i atmosférického spadu dusíku) a odvodňování pozemků. Kód předmětu ochrany: 6510 Název předmětu ochrany: Extenzivní sečené louky nížin až podhůří (Arrhenatherion, Brachypodio- Centaureion nemoralis) Popis nároků předmětu ochrany: Nejrozšířenější typ polopřirozených luk vyskytující se roztroušeně po celém území státu od nížin až po podhůří, především v blízkosti sídel. Existuje velká škála různých fytocenologických typů těchto mezofilních ovsíkových luk, navíc se často nacházejí v mozaice s jinými biotopy bezlesí. Jsou to vysokostébelné až středně vzrůstavé porosty bez vazby na určitý půdní podklad. V blízkosti toků obsazují spíše vyšší stupně náplavových teras, vyhýbají se trvale přemokřeným místům. Vedle běžných trav ovsík vyvýšený (Arrhenatherum elatius), srha říznačka (Dactylis glomerata), kostřavy (Festuca sp. div.), tomka vonná (Anthoxantum odoratum) - jsou též zastoupeny dvouděložné rostliny, jako např. řebříčky (Achillea sp. div.), pampelišky (Taraxacum sp. div., zejména sect. Ruderalia), jitrocele (Plantago sp. div.), kakost luční (Geranium pratense), jetel luční (Trifolium pratense), zvonek rozkladitý (Campanula patula), kopretina bílá (Leucanthemum vulgare agg.), chrpy (Centaurea sp. div.). Zpravidla se jedná o dvousečné louky, které lze přihnojovat a vápnit. Musí se však dávat pozor, aby nedošlo k předávkování dusíkem, které vede k dominanci vysokých tvrdolistých trav. Tento typ luk je ohrožen především ukončením pravidelného hospodaření (kosení, případně pastva) a následným zarůstáním dřevinami. Dalším rizikem je přílišné hnojení a ruderalizace. Kód předmětu ochrany: 9170 Název předmětu ochrany: Dubohabřiny asociace Galio-Carpinetum Popis nároků předmětu ochrany: Toto stanoviště zahrnuje několik typů dubohabřin a jde o široce pojatou jednotku, vyskytující se v lesním vegetačním stupni. Dominantně zastoupenými přirozenými dřevinami jsou dub zimní (Quercus petraea), d. letní (Q. robur), habr obecný (Carpinus betulus) a lípa srdčitá (Tilia cordata), dle podmínek stanoviště s příměsí dalších dřevin - bříza bradavičnatá (Betula pendula), javor babyka (Acer campestre), j. mléč (A. platanoides), j. klen (A. pseudoplatanus), jeřáb břek (Sorbus torminalis). Dubohabřiny se vyvinuly nejčastěji na živinami bohatých, hlubokých půdách plošin a svahů v teplých oblastech. Keřové patro je v rozvolněnějších lesích dobře vyvinuto, na jeho rozvoj má ale také vliv početnost zvěře. V zapojenějších lesích většinou chybí. V bylinném patře se projevuje výrazný jarní aspekt, pravidelný je výskyt běžných druhů list. lesů (i bučin), dle podmínek se přidávají více či méně teplomilné druhy. Stanoviště dubohabřin zahrnuje několik geograficky diferencovaných typů daných podmínkami. Hercynské dubohabřiny (biotop L3.1) jsou nejrozšířenější jednotkou, postihující většinu teplých oblastí Čech a okraj Českého masívu. Vyskytují se od nížin po pahorkatiny, kde jsou v nejvyšších polohách na kontaktu s bučinami. V našich podmínkách jsou dubohabřiny dlouhodobě člověkem ovlivňované. Porosty se obhospodařovaly většinou jako lesy nízké a střední, s využitím dobré pařezové výmladnosti habru, vedoucí k jeho upřednostňování, spolu s dubem. Po ukončení výmladkového hospodaření došlo k silnému zapojení přerostlých habrových pařezin na úkor dubu a vymizení mnoha světlomilných, často vzácných druhů rostlin a bezobratlých. Neméně významným jevem je převod lesů na jehličnaté kultury, problémem je šíření invazních dřevin (trnovník akát (Robinia pseudacacia), pajasan žlaznatý (Ailanthus altissima)) a bylin (ruderalizace vlivem spárkaté zvěře).

6 Pro úspěšnou přirozenou obnovu lesa je nezbytné snižování stavu spárkaté zvěře, případnou umělou obnovu spolu s přirozeným zmlazením účinně chránit. Při výsadbách cíleně vnášet chybějící dřeviny, hlavně jedli, při výchově vytvářet věkově a výškově diferencovaný porost. Pro zachování stanovišť dubohabřin je důležité především nerozšiřování umělých kultur jehličnanů a nepůvodních dřevin, především smrku. Druhové složení porostů je nutné udržovat v přirozené formě, místy je velmi žádoucí omezování invazních dřevin jako akát či pajasan. Na lesních typech, kde je součástí přirozené skladby také jedle bělokorá (Abies alba), je vhodné její současný podíl zachovat, případně zvýšit. Pro zlepšení podmínek v porostech a zachování výskytu vzácných druhů je potřebné prosvětlování porostů probírkami, hlavně přerostlých starých pařezin a udržení či obnova lesa nízkého či středního. Ve vybraných chráněných územích by měly být alespoň v některých porostech obnoveny tradiční formy lesního hospodaření. Snížením stavů spárkaté zvěře se může dosáhnout rozvoje keřového patra, omezení ruderalizace porostů a výskytu invazních rostlin. Kód předmětu ochrany: 9190 Název předmětu ochrany: Staré acidofilní doubravy s dubem letním (Quercus robur) na písčitých pláních Popis nároků předmětu ochrany: Vlhké acidofilní doubravy se vyskytují v oblastech mělkých terénních sníženin, bezodtokových úžlabin a plošin v nížinách a pahorkatinách převážně mezi 200 a 400 m. n. m. Výše se mohou vyskytovat v mělkých sníženinách v pásmu acidofilních bučin. Půdy jsou střídavě vlhké, silně kyselé, s tvorbou kyselého surového humusu, v období léta a podzimu silně vysychající. Dominantou stromového patra je v přirozených porostech dub letní (Quercus robur). Doprovodnými dřevinami jsou nejčastěji dub zimní (Quercus petraea), bříza bělokorá (Betula pendula), b. pýřitá (B. pubescens), borovice lesní (Pinus sylvestris), jedle bělokorá (Abies alba), smrk ztepilý (Picea abies), topol osika (Populus tremula) a jeřáb ptačí (Sorbus aucuparia). Specifické podmínky vlhkých, kyselých a silně vysychajících stanovišť vymezují okruh diagnostických druhů bylinného patra s převahou acidofytů a vlhkomilných druhů. Mnohé porosty tohoto typu stanoviště vznikly pod vlivem dřívějšího lesního hospodaření jako lesní pastva či udržování nízkých a středních lesů. Po opuštění tohoto hospodaření dochází dle vlhkostních podmínek k šíření habru, břízy, buku či olše. Dubové porosty jsou dnes navíc často nahrazovány výsadbami smrku, ekologické podmínky těchto stanovišť jsou navíc vhodné pro pěstování cenných sortimentů borovice lesní, jejíž podíl je na mnoha místech velmi navýšen. Zásadní vliv na zdejší podmínky má také odvodnění a následná expanze vysokých trav a šíření invazních druhů (netýkavka malokvětá, Impatiens parviflora aj.) vlivem zvěře a přílišného zapojení. K ochraně biotopu vlhkých acidofilních doubrav je nutné zachování, případně úprava vodního režimu tak, aby nedošlo ke zhoršení stanovištních podmínek těchto lesů. Pro zachování vhodné druhové skladby porostů je třeba omezit zvyšování podílu smrku či borovice lesní nad rámec modelu přirozené skladby. Ochranářský management musí udržovat prosvětlené stromové patro s dominancí dubu, v porostech s výskytem jedle bělokoré vytvářet podmínky pro možnost jejího přirozeného zmlazování a podporovat její zachování alespoň v současném množství, případně její zastoupení zvyšovat. Pro podporu věkové a výškové diferenciace je vhodné uplatnění maloplošného hospodaření s clonnými prvky, obnova porostů musí být dobře chráněna před zvěří. 2.3 Řešení konfliktů při zajišťování požadavků různých předmětů ochrany EVL Konflikt není předpokládán 2.4 Konflikt s jinými ochrannými režimy dle ZOPK Konflikt je možný mezi druhovou ochranou rostlin a živočichů - zejména kosatce sibiřského, pryšce lesklého a bezobratlých - a ochranou lučních společenstev. Konfliktu lze zabránit úpravou termínu kosení a dalšími opatřeními (ponechání živných pásů, plochy s předmětnými druhy kosit jen v několikaletém intervalu, etc.). 2.5 Využívání EVL a zhodnocení jeho důsledků pro předměty ochrany Stručná charakteristika a vliv činnosti Podstatnou součást EVL tvoří lesní porosty s víceméně běžným lesním hospodařením (se všemi důsledky, které to přináší). Lesní porosty jsou z větší části přirozeného charakteru (co se týče druhového složení, nikoliv ovšem co se týče věkové či prostorové struktury). Většinou jde o stejnověké porosty s dominujícími duby (d. letní, d. zimní) v případě vlhkých acidofilních doubrav. Místy je zvýšený podíl jehličnanů smrk ztepilý, modřín opadavý (Larix decidua), borovice lesní, občas je vtroušena borovice vejmutovka (Pinus strobus). Hojnější je též výskyt dubu červeného (Quercus rubra) a v některých okrajových částech se častěji vyskytuje i trnovník akát. Podobná charakteristika platí i pro sušší polohy s dubohabřinami, kde se vedle dubu objevuje i habr obecný občas ve formě starých pařezin a nezřídka i porosty lipových doubrav s dominantní lípou srdčitou. S výjimkou obtížněji přístupných stanovišť (např. podmáčené plochy) v lesních porostech víceméně chybí mrtvé dřevo a obecně jde o porosty spíše stejnověké.

7 Obhospodařování v lesních porostech probíhá standardními lesními hospodářskými postupy, celoplošná těžba na spíše větších plochách (nikoliv výběrová), běžně je používána těžká mechanizace (to samozřejmě neplatí pro podmáčené plochy, kde hrozí riziko zapadnutí strojů), obvykle nebývají ponechávány výstavky, půda bývá mechanicky připravována etc. Paseky jsou následně osázeny pouze jedním nebo dvěma druhy dřevin (dub letní, borovice lesní, případně jejich směsí). Využití schopnosti přirozené obnovy lesa bývá aplikováno spíše zřídka. Luční porosty jsou (v závislosti na činnosti majitelů nebo pronajímatelů dotčených pozemků) obhospodařovány velmi různorodě. Některé (zejména ty větší louky) jsou koseny pravidelně (i vícekrát ročně), některé občas a na některých lučních porostech je patrná dlouhodobější absence hospodaření a silně zde expandují dřeviny, místy také třtina křovištní. Způsob hospodaření (optimální je kosení jednou až dvakrát ročně, v závislosti na přítomnosti živin a vody v půdě, ale také na srážkových úhrnech v předcházejících obdobích) se samozřejmě odráží ve stupni zachovalosti lučních porostů, včetně přítomnosti nebo absence zvláště chráněných nebo ohrožených druhů. Pokud jsou louky koseny, tak nejsou ponechávány živné pásy pro hmyz a další bezobratlé, pravděpodobně jsou koseny strojově traktorem a celá plocha ve stejném termínu. V minulosti byly některé louky pravděpodobně hnojeny a přeorány, což se projevilo mimo jiné přítomností druhů náročnějších na obsah dusíku a některých ruderálních rostlin. Naopak některé luční porosty byly uměle zalesněny a tímto zničeny (případně zarůstají přirozeně díky absenci hospodaření). Území se v minulosti nevyhnulo odvodňovacím a melioračním aktivitám, které narušily vodní režim v území a měly za důsledek vysušení některých porostů (lesních i lučních), včetně pravděpodobného zániku některých vzácných druhů vázaných na mokřadní stanoviště. Vysušení leckde také způsobilo sukcesní posuny k sušším typům stanovišť: bezkolencové doubravy dubohabřiny, bezkolencové (či dokonce slatinné) louky ovsíkové louky. Zároveň má odvodňování nepříznivý dopad na vodní režim v lesních tůních a rybníčcích a působí jejich vysychání. Kersko je významnou a dobře známou rekreační oblastí se všemi jevy, které jsou s tím spojeny od těch s menším dopadem na přírodu (pěší a koňská turistika, cykloturistika, houbařství a sběr jiných lesních plodů, venčení psů etc.) po aktivity, které mohou způsobit destrukci stanovišť např. jízdy na motorkách a čtyřkolkách nejen na cestách, ale i v samotných lesních nebo lučních porostech. Vedle toho se občas v okrajových částech vyskytují menší černé skládky, jejichž podstatnou součástí je biologický odpad ze zahrádek. To samozřejmě vede k ruderalizaci okolních porostů a také k zanášení nepůvodních či dokonce invazních rostlin do přirozených biotopů. Díky obecné eutrofizaci prostředí se v lesních porostech běžně vyskytuje netýkavka malokvětá, místy tvořící dominantu v bylinném podrostu. 2.6 Související platné dokumenty ve vztahu k předmětům ochrany dle speciálních zákonů Lesní hospodářské plány / lesní hospodářské osnovy Typ dokumentu: LHO Přírodní lesní oblast: 17 Polabí Lesní hospodářský celek / zařizovací obvod: LHO Nymburk, z. o. Nymburk (104801) Výměra LHC / zařizovací obvod v EVL (ha): 3,53 Období platnosti LHP (LHO): Organizace lesního hospodářství: soukromí vlastníci Nižší organizační jednotka: soukromí vlastníci Typ dokumentu: LHP Přírodní lesní oblast: 17 Polabí Lesní hospodářský celek / zařizovací obvod: LHC Nymburk (104000) Výměra LHC / zařizovací obvod v EVL (ha): 191,85 Období platnosti LHP (LHO): Organizace lesního hospodářství: LČR s.p., LS Nymburk Nižší organizační jednotka: revír Kersko

8 3. Péče o EVL 3.1 Popis optimálního způsobu péče o předměty ochrany Nejvhodnějším způsobem hospodaření na bezkolencových loukách a porostech, které přecházejí do mezofilních ovsíkových luk je pravidelná každoroční seč (1x ročně), v termínu od počátku července do poloviny srpna, přičemž jsou i přípustné zhruba půlměsíční přesahy oběma směry (tj. polovina června, resp. konec srpna). Louky není vhodné hnojit a vápnit. Pouze ve srážkově bohatších letech je možná i seč druhá (zejména v porostech s absencí bezkolence). Nejšetrnějším způsobem je samozřejmě kosení ruční (kosou, křovinořezem), případně s použitím lehké samohybné techniky (sekačky). Použití těžší mechanizace (traktor s bubnovou sekačkou) je sice přípustné, ale nepříliš optimální (negativní dopad na drobné obratlovce a hmyz, zhutnění půdy atd.). Samozřejmostí je sklizení posečené biomasy a její následné odstranění z území (přičemž lze sklízet louky jak nazeleno, tak až po usušení sena). Kosení je nutné přizpůsobit výskytu rostlin nesnášejících každoroční seč (kosatec sibiřský, pryšec lesklý). Plochy s jejich výskytem je třeba vyjmout z každoročního kosení a kosit je pouze v několikaletém intervalu (ca 1x za 2-3 roky), a to ideálně až v pozdním létě či na podzim (po dozrání a uvolnění semen). Žádoucí je ponechávání živných pásů (či nepravidelných ploch) vhodných pro dokončení vývoje drobnějších živočichů (hmyzu, hlavně motýlů). V území se dá předpokládat výskyt modrásků rodu Maculinea. Jejich živná rostlina (krvavec toten Sanguisorba officinalis) se v území běžně vyskytuje. Je vhodné ponechávat nejméně 1/5 plochy příslušné louky nepokosenou, tato část musí ovšem být v každém případě pokosena v roce následujícím. Přípustné je i aplikování fázového posunu sečí (tj. nekosit celou plochu dané louky najednou, ale seč rozložit v průběhu vegetační sezóny do několika částí). Není možné ponechávat živné plochy v místech s hojně se vyskytujícími nežádoucími druhy (například třtina křovištní, trnka obecná Prunus spinosa a další), naopak je vhodné občas tyto plochy pokosit vícekrát během jednoho roku (např. při aplikaci fázového posunu sečí). Kosení je možné nahradit (či lépe doplnit) extenzivní nebo rotační pastvou od poloviny srpna do konce října (nocoviště zvířat je třeba umístit mimo EVL), vhodnější je pastva menších hospodářských zvířat (ovcí, koz), přípustná je ale (při nízké intenzitě pastvy) i pastva koní či skotu. Pokud budou louky paseny pravidelně, je nutné pastvu doplnit o občasné vyřezání náletu dřevin a případně o podzimní pokosení nedopasků. Před zahájením pravidelného managementu (kosení) na některých delší dobu neobhospodařovaných loukách bude pravděpodobně nutné provést vyřezání náletu dřevin (takto získanou biomasu je opět nezbytné z území odklidit). Drobnější výřez náletu je možné realizovat kdykoliv v průběhu roku, v případě rozsáhlejších zásahů je vhodnější tyto zásahy směřovat mimo vegetační sezónu (tj. provádět je v období říjen až počátek března). Jednotlivé skupinky dřevin (keřů), solitérní stromy a pásy oddělující zachovalé luční porosty od intenzivně kosených luk či polních kultur je vhodné ponechat. Nezbytné je znovu zavést pravidelné kosení na opuštěných lesních loučkách, které postupně zarůstají konkurenčně silnými bylinami a travinami a především dřevinami. Nutné je zabránit dalšímu odvodnění (naopak náprava původního hydrologického režimu je vhodná/možná) jak v lučních porostech, tak i v lesních porostech. V lesních porostech je obecně základním předpokladem pro zachování předmětů ochrany hospodaření s dřevinami přirozené dřevinné skladby a s maximálním využitím přirozené obnovy. Při hospodaření by měl být brán zřetel na zachování současného stavu dřevinné skladby a nesnižovat počet zastoupených druhů dřevin přirozené druhové skladby. Porostní skupiny s druhově bohatou skladbou dřevin je žádoucí přednostně obnovovat opět na porostní skupiny smíšené se zastoupením většího počtu druhů dřevin přirozené druhové skladby. Důležité je zachovat a podporovat zastoupení vzácnějších druhů dřevin a nevysazovat stanovištně a geograficky nevhodné dřeviny. Výsadby monokultur stanovištně nevhodných dřevin, hlavně smrku ztepilého nebo dubu červeného, ale i modřínu opadavého, mají za důsledek zhoršení půdních vlastností, což vede k ruderalizaci a výraznému ochuzení bylinného a keřového patra. Nežádoucí je i pěstování monokultur borovice lesní, nicméně borovice může mít významnější zastoupení, ale vždy ve směsích s duby. V případě obnovy porostů s převahou smrku, modřínu, borovice, dubu červeného, akátu nebo jiných stanovištně nevhodných dřevin je žádoucí jejich postupná přeměna na porosty s dřevinami přirozené dřevinné skladby dle příslušných souborů lesních typů. Při hospodaření v zachovalých porostech je třeba přednostně využívat přírodě bližších způsobů hospodaření (podrostního a případně skupinovitě výběrného hospodářského způsobu) a tím vytvářet prostorově i věkově heterogenní porosty. Možnou alternativou hospodaření by zde mohlo být i obnovení využití hospodářského tvaru lesa středního. Střední les produkuje ve výmladkové etáži palivové dřevo se zkrácenou dobou obmýtí (nejčastěji okolo 40 let) a ve výstavkové etáži kvalitní užitkové dřevo z cíleně vychovávaných jedinců generativního původu. Využití

9 výmladkového hospodaření je možné po předchozí dohodě a vzájemném schválení orgány ochrany přírody, státní správy lesů a hospodařících subjektů. O hospodaření formou lesa středního se soudí, že bylo prospěšné pro řadu dnes velmi vzácných nebo vymizelých druhů rostlin a živočichů vázaných na světlé lesy. Zásadní vliv na zachování biotopu vlhkých acidofilních (bezkolencových) doubrav má zachování příznivého stavu vodního režimu. Na místech, kde byl dříve vodní režim narušen odvodněním, nyní postupně dochází díky zazemňování odvodňovacích kanálů k jeho postupné obnově. Je tedy nutné, aby nevznikaly nové odvodňovací strouhy a aby nebyly obnovovány staré, obojí s výjimkou případů extrémního zamokření, které by zcela znemožnilo obnovu porostů a těžbu dřeva. Razantní odvodnění by vedlo k zániku tohoto vzácného lesního biotopu i k ohrožení přilehlých luk. V zachovalých listnatých a smíšených porostech je nevhodné plánování rozsáhlých holosečných schematických obnovních prvků. Nevhodná je razantní hluboká příprava půdy (hluboké naorávání), která vede k narušení půdních horizontů. Pro podporu přirozeného zmlazení je však možné plošnou (i mělkou řádkovou) přípravu půdy nadále využívat, zvláště k zajištění přirozené obnovy na místech nadměrně postižených buření a k narušení degradovaných vrstev půdy po dlouhodobém pěstování jehličnanů. Při obnově je žádoucí využívat přednostně zmlazení dřevin přirozené dřevinné skladby, případně síji. Pouze při nezdaru přirozené obnovy je možné přistoupit k umělému zalesňování na holosečných obnovních prvcích, jejichž rozloha by měla být spíše menší než obvyklý jeden hektar - optimálně okolo 0,5 ha. Případně je možné využít i pařezové výmladnosti některých dřevin. Holosečný způsob lze využívat především při obnovách porostů stanovištně nevhodných dřevin bez přirozeného zmlazení nebo s ruderalizovaným podrostem a při nezdaru přirozené obnovy. Hlavní pěstovanou dřevinou by měl být dub zimní a letní. Při výchově náletů a výsadeb udržovat příměs vtroušených dřevin přirozené dřevinné skladby (především borovice lesní, bříza bělokorá, bříza pýřitá, lípa srdčitá, případně dalších). V nevhodně založených mladších porostních skupinách výchovou udržovat alespoň minimální zastoupení dřevin přirozené dřevinné skladby. Vzhledem k tomu, že se porosty dubu červeného a akátu často stávají invazními dřevinami, je vhodné je v co nejčasnějším možném termínu nahradit druhy přirozené dřevinné skladby dle příslušných souborů lesních typů. V porostech s bohatým bylinným patrem nebo s výskytem významných druhů v podrostu je nežádoucí používání chemických prostředků typu herbicidů při likvidaci buřeně. Buřeň je vhodné přednostně potlačovat mechanickým vyžínáním. Použití feromonových lapačů ani repelentních nátěrů není nutné omezovat. Jak na holosečích, tak na dotěžovaných porostech v případě využití clonných sečí, je žádoucí ponechávat dočasné, případně i trvalé výstavky (pro podporu biodiverzity a udržení vývojové kontinuity porostu). Jako dočasné výstavky není nutné ponechávat nejkošatější a nejmohutnější jedince, u kterých už není velká perspektiva přírůstu. Spíše je možné jako dočasné výstavky vybírat vitální a perspektivní jedince slabších dimenzí, u kterých je předpoklad jejich zhodnocení tloušťkovým přírůstem. Pokud budou v rozpracovávaném porostu přítomny perspektivní mladší jedinci z nižších etáží, je žádoucí ponechat jako výstavky i několik z těchto mladších stromů. Jako výstavky by měly být ponechávány přednostně duby, ale mohou to být borovice i další dřeviny přirozené dřevinné skladby. Výstavky (i nižších výšek a slabších dimenzí) mají velký význam pro zlepšení mikroklimatu na holosečně obnovovaných plochách. Jako trvalé výstavky je naopak vhodnější ponechávat mohutnější, hluboce zavětvené jedince, u nichž je perspektiva dlouhodobého a postupného odumírání. V lesích je žádoucí zvýšení podílu mrtvého dřeva (stojícího i ležícího) pro podporu dutinových druhů ptáků, dřevobytného hmyzu a dalších skupin organismů. Možné je ponechávat ekonomicky hůře využitelné kusy dřevin (odumírající, deformované, torza, zlomy, vývraty) s tím, že nedojde k porušení ustanovení týkajících se ochrany lesa. Z bezpečnostních důvodů by měly být ponechané stromy vyznačeny v bezpečné vzdálenosti (větší než jedna výška stromu) od produktovodů, lesních komunikací, značených turistických a cyklistických tras a dalších frekventovaných cest. Jejich ponechání bude v konkrétních případech záviset na dohodě vlastníka s odpovědným OOP. Pro zvýšení biodiverzity je účelnější ponechávat k zetlení menší počet kusů dřeva silnějších dimenzí, než větší množství slabšího dřeva a větví. Diverzitu stanovišť a následně druhové bohatosti v lesních porostech by prospěla i existence většího počtu menších lesních světlin s osluněnými kmeny dubů. Zároveň by neměly být uměle zalesňovány přirozeně vzniklé světliny.

10 3.2 Navrhovaná opatření Opakovaná opatření Číslo zákresu managementového opatření 1, 2, 3, 4, 5, 6, 7, 8 Název managementového opatření Ruční kosení Kategorie opatření Kosení Cílový předmět ochrany 6410, 6510 Popis opatření Nejšetrnějším způsobem je ruční kosení těchto luk, nicméně je přípustné i využití lehčí mechanizace (křovinořez, benzinová sekačka). Naopak dlouhodobě nevhodné je strojové kosení těžkou mechanizací (traktor s rotační sekačkou). Plochy s výskytem kosatce sibiřského a pryšce lesklého je třeba kosit ve dvou až tříletém intervalu, ideálně až na konci vegetační sezóny (občas je možno i dříve). Velmi potřebné je ponechávání živných pásů, resp. ploch cca 1/5 jednotlivých luk (které ovšem musí být v příštím roce posečeny), možný je také fázový posun sečí. Posečenou biomasu je třeba z území odklidit (jak na zeleno, tak po případném usušení). Louky není vhodné mulčovat, příliš žádoucí není ani hnojení či vápnění luk. Vhodný interval 1 x za 1 rok Kalendář pro management První seč: počátek července srpen, případná druhá seč konec srpna, případně počátek září. Poznámka Alternativním způsobem využití lučních biotopů je extenzivní nebo rotační pastva menších hospodářských zvířat. Přípustné je i krátké intenzivní přepasení větším stádem zvířat. Vhodné období pro pastvu je polovina srpna konec října. Jednorázová opatření Číslo zákresu managementového opatření 1, 2, 3, 4, 5, 6, 7, 8 Název managementového opatření Výřez skupin či jednotlivých náletových dřevin Kategorie opatření Výřez náletu Cílový předmět ochrany 6410, 6510 Popis opatření U dlouhodobě neobhospodařovaných luk je nutné před započetím pravidelného managementu kosení provést vyřezání náletu dřevin. Kalendář pro management říjen březen Poznámka Jednotlivé skupinky dřevin (keřů), solitérní stromy a pásy oddělující zachovalé luční porosty od intenzivně kosených luk či polních kultur je vhodné ponechat.

11 4. Závěrečné údaje 4.1 Použité podklady AOPK ČR, Lesy České republiky, s. p., Sdružení vlastníků obecních a soukromých lesů v ČR, Vojenské lesy a statky ČR, s.p., VÚKOZ (2006). Pravidla hospodaření pro typy lesních přírodních stanovišť v evropsky významných lokalitách soustavy Natura 2000: Výsledek jednání pracovní skupiny ustanovené při Ministerstvu životního prostředí České republiky a složené ze zástupců jmenovaných organizací. PLANETA. XIV, 9, s HÁKOVÁ, A.; KLAUDISOVÁ, A.; SÁDLO, J. (eds.) (2004). Zásady péče o nelesní biotopy v rámci soustavy Natura PLANETA. XII, 3, s CHRTEK, J. (2002). A Kersko.: Závěrečná zpráva z mapování NATURA s. MLÁDEK, J.; PAVLŮ, V.; HEJCMAN, M. (eds.) et al. (2006). Pastva jako prostředek údržby trvalých travních porostů v chráněných územích: (metodická příručka pro ochranu přírody a zemědělskou praxi). Vydání 1. Praha: Výzkumný ústav rostlinné výroby. 104 s. ISBN SDO zpracoval Organizace: AOPK ČR, Regionální pracoviště Střední Čechy Zpracovatel: Mgr. Michal Štefánek stredni.cechy@nature.cz Organizace: AOPK ČR, Regionální pracoviště Střední Čechy Zpracovatel: Ing. Jaroslav Pipek jaroslav.pipek@nature.cz Poznámka: lesnická část - rámcové směrnice Organizace: AOPK ČR, Regionální pracoviště Střední Čechy Zpracovatel: Mgr. Josef Spilka josef.spilka@nature.cz Poznámka: mapové přílohy Organizace: AOPK ČR, Regionální pracoviště Střední Čechy Zpracovatel: Mgr. Alina Veverková alina.veverkova@nature.cz Poznámka: úprava textu Datum zpracování: 5. Seznam zkratek AOPK ČR ES EVL LHC LHO LHP OOP OP ZCHÚ SDO ÚSOP ZCHÚ ZOPK Agentura ochrany přírody a krajiny ČR Evropský seznam Evropsky významná lokalita lesní hospodářský celek lesní hospodářské osnovy lesní hospodářský plán orgány ochrany přírody ochranné pásmo zvláště chráněného území Souhrn doporučených opatření Ústřední seznam ochrany přírody zvláště chráněné území zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny ve znění pozdějších předpisů

12 6. Přílohy 6.1 Orientační mapa evropsky významné lokality CZ _Kersko_orientacni_mapa.pdf 6.2 Mapa způsobu zajištění ochrany EVL NENÍ 6.3 Mapa zákresů managementových opatření na vymezených plochách CZ _Kersko_Koseni.pdf CZ _Kersko_Vyrez_naletu.pdf 6.4 Rámcová směrnice pro lesní stanoviště CZ _Kersko_ramcova_smernice.doc 6.5 Doplňující dokumenty NEJSOU