Expedition VENEZIA díl 2. Ostrovy v laguně / Le isole nella laguna aneb Jak jsme pluly...

Transkript

1 BLÁRSKÝ ZPRAVODAJ No. 16 Expedition VENEZIA díl 2 Ostrovy v laguně / Le isole nella laguna aneb Jak jsme pluly...

2 Murano Torcello Burano Mazzorbo Giudecca San Michele - hřbitov Lido di Venezia Venezia Je tu další díl Blárského Benátského Zpravodaje, vážení suchozemci! Vstupte s námi do tajemných vod benátské laguny laguny di Venezia! V prvním díle jste viděli, jak jsme přicestovaly a jak jsme strávily sobotu a neděli. Pondělí teď přeskočíme, stejně tak úterý - budou v dalším díle, oba dny jsme totiž stále ještě dlely v Benátkách-městě. Minule jsme ale slíbily, že vám porozprávíme o lodním výletu - nuže, zde je. Redaktorky Sovy Hovy vybraly satelitní snímek celé benátské laguny. Pan redaktor Brundiblár v ní dovedně šipkami označil místa, o kterých bude řeč. Komu se lagunární geografie už vykouřila z hlavy, ten ať si mapku dobře prohlédne.

3 Středa / Mercoledi Už v neděli jsme si v přístavišti na Fondamente Nove, Novém nábřeží (pozorní čtenáři mezitím odhalili, že se užívají obě varianty jména: Fondamenta Nuove i Fondamente Nove...) prohlédly trasy a ceny. V úterý večer jsme pak uplatnily naše proslulé strategicko-matematické schopnosti a vybraly si z nabídky permanentku na 36 hodin: budeme tak moci libovolně užívat lagunární lodní spoje celou středu a celý čtvrtek. Mimochodem - všimněte si nahoře, jak drahá je jediná jednosměrná jízdenka na 60 minut: 7, téměř 200 Kč... to by člověk raději plaval... Ve středu jsme vyrazily hned ráno a pěšky došly na Fondamenta Nuove. (Některé z prim cestou reptaly, neb jsme se trochu potýkaly se slepými uličkami a podobnými překážkami - ale město či krajinu si přece nikdy nezapamatujete a nepoznáte lépe, než když malinko bloudíte!) V lístkové budce na Fond. Nove seděl nepříliš vlídný pán. Pokus zakoupit lístky anglickou řečí nevyšel, promluvily jsme tedy italsky - a ejhle, už jsme lístky měly. A už přijíždí náš spoj. Nastupujeme - a loď nás veze - na?

4 a veze nás na hřbitov, cimitero! Znalci Bláry ovšem vědí, že to nebyl omyl či náhoda, nýbrž záměr. Na benátský ostrov-hřbitov San Michele jsme se totiž velmi těšily a on nás nezklamal. Leží na dohled od Fond.Nove, ohraničený vysokou zdí a porostlý cypřišemi. Vpravo nahoře je San Michele ve skutečnosti. A vpravo dole? No přece kultovní obraz blárského malíře Arnolda Böcklina (expedice Toscana) Ostrov mrtvých, Die Toteninsel (zde jeho třetí verze). Inspirace se nezapře.

5 Jedno hřbitovní zákoutí krásnější než druhé...

6 Značení na hřbitově vcelku dobré. Pochopitelně je ku prospěchu, když víte, že USCITA neznamená název jakési tajemné hřbitovní organizace, nýbrž prostě - VÝCHOD.

7 Jelikož se v té době Prima B věnovala zrovna baletu, nemohla si nechat ujít hrob velkého Djagileva a ukázat mu, co už se naučila.

8 Pozn.: Sergej Pavlovič Djagilev, ruský baletní impresário a umělecký kritik ( ) trpěl údajně celý život strachem z toho, že zemře ve vodě. Vyhýbal se tedy cestování lodí jak to jen šlo. Ale osud je neúprosný - zemřel ve vodním městě Benátky a je pohřben na vodním hřbitově... (Neztroskotal na lodi zemřel na cukrovku.)

9 A Prima R zase rychle běžela k hrobu skladatele Igora Stravinského. (I když Šostakoviče a Prokofjeva měla vždycky trochu radši, to je pravda. Ale Svěcení jara je podařeným dílem, Igore, to tedy ano.) Poznámka: Stravinskij zemřel sice v New Yorku (1971), na vlastní přání byl ale pohřben v Benátkách.

10

11 Zkrátka ale nepřišla ani Prima L. Hned naproti Stravinskému je pohřben skvělý benátský malíř Emilio Vedova ( ). Dřív jsme ho neznaly - ale na hřbitovech, tam se dozvíte všechno! V Benátkách zrovna probíhala jeho velká výstava, Vedova in Tondo, ale tu jsme bohužel nestihly, promiň, Emilio... Aspoň malá ukázka, opravdu hezký trailer z výstavy je na

12 Dlouho jsme ale nemohly najít tento hrob: Luigi Nono, skvělý benátský skladatel... Podle hřbitovního plánku jsme věděly, v kterém oddělení se hrob nachází - jenže pátraly jsme a pátraly, nalezly přitom mnoho jiných zajímavých hrobů a hrobek ale Nono nikde... Nakonec ovšem přece. Navíc se nám zjevil i v převtělení za ještěrku, vyhřívající se na břečťanu. Kratičké dvouminutové setkání s Luigim:

13

14

15 A dostáváme se k dalším zajímavým obyvatelům hřbitova, ovšem živým. Velcí mořští rackové byli všudypřítomní a aranžovali se do neuvěřitelných zátiší.

16

17

18 Ostrovní hřbitov je zároveň jejich hnízdištěm. Mohly jsme dokonce zdálky pozorovat šedá, sotva ochmýřená mláďata (vidíte je na zídce poblíž kaple), ale blíž jsme se neodvážily: rackové (se zobanem velkým jako náš ukazováček) jsou totiž drsní predátoři, o tom jsme se v Benátkách několikrát přesvědčily na příkladech nešťastných holoubků... A takový racek mořský, bránící svá mláďata, by jistě dokázal vyklovat oči i jihočeským Primám, rozervat je na kousky a krmit s nimi svá mláďata až do podzimu...

19

20 Tato náhrobní plastika Primu R zvláště zaujala. Matce na znamení láskyplné úcty Giuseppe Lucarini.

21

22 Jsme na druhé straně. Díváme se na Benátky z průhledu staré hlavní hřbitovní brány - tj. tam, kde přistávaly smuteční gondoly... A vidíme naše známé Nové nábřeží...

23 Čas ale kvapil a chtě nechtě jsme musely hřbitovní ostrov opustit. Na zastávce CIMITERO jsme znovu nastoupily na vaporetto a vyrazily k ostrovu Murano. Tj. - Murano není jeden jediný ostrov - skládá se hned ze sedmi ostrovů... Toto je pohled od Murana zpět na hřbitov, úplně vzadu vidíte Benátky-město a vpravo pak budovy muranských skláren.

24 Na Muranu se vyrábí proslulé benátské sklo. Do jedné předváděcí fornace jsme také nahlédly.

25 Sklo je na Muranu všude - od obchůdků s cetkami až po ozdoby balkonů. I květiny jsou tu ze skla.

26

27

28 Údajně nejstarší domeček na Muranu, tj. který se zachoval v původní podobě.

29 Takovýto hezký znak má Murano... Na rozdíl od Benátek-města běhají na menších ostrovech kočky zatím ještě volně, k radosti Prim L a R. A zajímavost: místo trávníků tu mají políčka s obilím

30 Primy L a B pak neodolatelně zatoužily po ozdobách z muránského skla a vešly do jednoho z obchodů. Prima R se mezitím usadila u kanálu San Donato, slunila se, spřátelila se s holoubkem a pozorovala, kde co pluje. Hned naproti bylo muzeum. Muzeum skla, pochopitelně...

31

32 B a L se svou nakoupenou kořistí. Za nimi vidíte slavnou muránskou baziliku Santa Maria e San Donato; uvnitř jsou mimořádné mozaikové podlahy. Než jsme ale vešly do baziliky, musely jsme se posilnit v osterii Al Duomo (U Dómu). Škoda, že náš rozpočet nám nedovolil strávit tam celý den a ochutnat všechna jídla a nápoje... Alespoň tedy pizza a před ní koktejly: B a L pily slavný nápoj Bellini, R domácí nápoj U Dómu. Když medvěd Brundiblár shlédl níže uvedenou webovou stránku této osterie, dostal takový hlad, že vyplenil celou redakční spižírnu. Ovšem Francouzská Liška si jako vždy nechtěla zadat a řekla, že do lokálu, kde nemají ani žabí stehýnka, by ona zcela jistě nevkročila... A co Vy??

33 Ostrovy jsou vlastně nekonečné a můžete chodit stále kolem dokola. Stanovily jsme si tedy konec ostrova Murano samy: u přístaviště vaporett Maják Faro jsme se znovu nalodily a pluly dál, směrem Burano.

34 Z Murana na Burano je to dost daleko, plavbu po laguně jsme si mohly pěkně užít. Vaporetto míjelo fantastické malinké ostrůvky s rozpadlými domy nebo polozbořenými kláštery atp. Ostrůvky jsme si předběžně mezi sebou rozdělily a někdy si je jistě koupíme. Na obrázku vidíte ostrov hned vedle Burana. Jmenuje se Mazzorbo, je na rozdíl od Burana málo zastavěný zemědělská půda, a s Buranem ho spojuje dřevěný 60m dlouhý most (po kterém jsme bohužel nešly). Primu R nadchlo vyvolávání jednotlivých zastávek vaporetta vyvolávač a přistávací asistent (uvazuje a odvazuje lano apod.) si to užíval: Madzóóóóóóóóórrrbóóóóóóóóó... takhle na sebe dřív asi povykovali gondoliéři. P.S.: v nenápadné mazzorbské zvonici (vlevo) kostela Sv. Kateřiny se ukrývá nejstarší zvon v laguně, (Apropos - mumifikovanou hlavu a ukazováček sv. Kateřiny jsme viděly v Sieně.)

35 BURANO.

36

37 Koupily jsme si zmrzlinu (která nejdéle vydržela Primě R) a prohlížely si barevný ostrov. Muráno = sklo, Buráno = krajky. (Do jedné dílničky jsme nahlédly dveřmi a viděly opravdovou krajkářku..) Všimněte si střešní terasy ( altana ) typická i v Benátkách-městě.

38

39

40 Mohly jsme si vybírat domečky podle oblečení: zde jeden z domků Primy B...

41 domek Primy R...

42 a smutná Prima L, která se bohužel (jako již tolikrát!) na výlet oblékla špatně: černý domek na Buranu pochopitelně nebyl! Alespoň tedy přistávací sloupek...

43

44

45

46

47 Buráno má i svého hudebního skladatele Baldassare Galuppi řečený Buranello se mimořádnou měrou zasloužil o vývoj žánru opera buffa (komická opera). Byl (a je) považován za velmi nadaného umělce; spolupracoval např s Goldonim...

48 Ale i z Burána (v pozadí) jsme nakonec odpluly - a už se nacházíme na fantastickém, témeř pustém ostrově Torcello. Měly jsme štěstí, že už bylo pokročilé odpoledne a na ostrově s námi vystoupili jen dva další turisté. Jinak ticho a ticho a ticho a rorýsi a vlaštovky.

49 Torcello Když v pradávných dobách bylo v Benátkách-městě ještě pusto a prázdno, Torcello bylo kvetoucí bohatou republikou. Ale pak převzaly žezlo Benátky a Torcello se vylidňovalo a chátralo 2014 tam žilo 17 stálých obyvatel.

50 Slavný Ďáblův most (Ponte del Diavolo), se třemi anděly.

51 Prima R sedí na Attilově trůnu. Na Torcellu se toho hodně vykopalo a vyhrabalo... něco je v místním muzeu, něco na zdech, něco na zahrádkách Nahoře je basilika Santa Maria Assunta a vpravo vedle ní chiesa=kostelsanta Fosca (k ní patří ona obrovitá věž=zvonice, která je dnes poznávacím znakem Torcella).

52 Torcello opouštíme za lehkého soumraku a vyrážíme lagunou zpátky direzione Venezia bello romantico...

53

54 A pak slunce zapadlo popáté, my jsme přistály na San Marco, přestoupily na 4.1 a pluly po Canal Grande zpět do domečku na nábřeží Ormesini... a tam jsme jako vždy snědly, co jsme si navařily, víno jsme popily, a pak byla čtvrtá benátská noc a my jsme spaly a spaly a kolem nás a pod námi bylo moře a všude úplné a neslýchané ticho... Jen ještě chceme podoknout, že lodní linka, která nás vezla z Torcella, si to na San Marco hnala zvláštní oklikou přes Lido, což nás poněkud - neb už v úplné tmě - zmátlo a znejistělo... ale alespoň jsme si vyzkoušely přestup na Lidu jako trénink na další den.

55 Ve čtvrtek jsme hned ráno na naší zastávce S.Marcuola/Casino znovu nastoupily na vaporetto, propluly Velkým kanálem ke Svatému Markovi a odtud přímo na Benátské Lido, Lido di Venezia. Přístaviště na Lidu je ve dne ještě ošklivější než v noci. Stejně nehezká je i hlavní třída, která vede od vaporettové zastávky napříč na druhou stranu Lida, k otevřenému moři. Snad jsme cestou ani nefotografovaly rychle, rychle - k našemu cíli na Lidu...

56 Thomasi Manne a Luchino Visconti už jsme zde, v dějišti Smrti v Benátkách! Benátské Lido. Slavný hotel, na jehož terase jsme chtěly popít např. kapku suchého sherry - je v dlouhodobé rekonstrukci!

57 Nejenže hotel v rekonstrukci - navíc namísto originálních plážových kabin vyrostlo na pláži pod hotelem TOTO! Chtěly jsme snad cestovat do Polynésie??

58 Projely jsme se tedy alespoň na plážovém traktoru a pózovaly s ubohým opuštěným hotelem na hotelové pláži. Nikde nikdo, neb tam byl zákaz vstupu. (Nu, my jsme vstoupily - bylo krásně teplo a nikdo nás tam nerušil, jen několik dalších fanoušků Manna/Viscontiho se tam porozhlíželo... Tadzia jsme ale nespatřily...)

59

60

61 Dobře, tak je to dětinské. Ale my jsme se dobře pobavily! Pak jsme seděly na kamenech, hleděly na moře, našly sépiové kosti, odešly na oficiální pláž, tam jsme si lehly do krásně teplého písku a relaxovaly a dívaly se na blížící se mraky - že by bouřkové, primo B?

62 Odpoledne jsme vaporettem dopluly zpátky domů - a připravily se na slavnostní večer, vždyť bylo 22.května... Ale o tom až příště!

63 A pak slunce zapadlo a nastal ten slavnostní večer, o němž Vás zpravíme v příštím či přespříštím Zpravodaji. Pa í a p! Toť konec 2. dílu Velkého benátského Zpravodaje. Čekají Vás další díly, pracujeme na nich s pílí. Vydržte to ještě chvíli, napínáme všechny síly, abychom to stihli brzy - prodlevy nás vždycky mrzí! Vaše redakce. Fotografie: Blára, Wikipedia.de Blára 2015