UNIVERZITA KARLOVA V PRAZE. Právnická fakulta. Katedra mezinárodního práva. Diplomová práce. Andreya Voglová

Transkript

1 UNIVERZITA KARLOVA V PRAZE Právnická fakulta Katedra mezinárodního práva Řešení mezinárodních sporů v rámci WTO Diplomová práce Andreya Voglová Vedoucí diplomové práce: doc. JUDr. Vladimír Balaš, CSc. Praha,

2 Prohlašuji, že jsem předkládanou diplomovou práci vypracovala samostatně, všechny použité prameny a literatura byly řádně citovány a práce nebyla využita k získání jiného nebo stejného titulu. Andreya Voglová

3 PODĚKOVÁNÍ Na tomto místě bych ráda poděkovala doc. JUDr. Vladimíru Balašovi, CSc. za cenné rady, trpělivost a podporu během přípravy této diplomové práce.

4 Obsah 1. Úvod Vývoj systému řešení mezinárodních ekonomických sporů Řešení sporů podle GATT Právní význam panelových zpráv Nedostatky systému GATT pro řešení sporů Tokijské kolo a Ujednání o řešení sporů Uruguayské kolo Vývoj systému pro přijetí DSU Současný systém řešení sporů v rámci WTO Ujednání o řešení sporů (DSU) Principy řešení sporů WTO Orgány pro řešení sporů Orgán pro řešení sporů (DSB) Panely odborníků Sekretariát WTO Odvolací orgán Další orgány zúčastněné na řešení sporů Metody řešení sporů Konzultace Rozhodování panelu Odvolací řízení Postup po přijetí rozhodnutí Dobré služby, smírčí řízení a zprostředkování... 29

5 Rozhodčí řízení EC Bananas III DS Konzultace Panelové řízení Ustavení panelu Předběžné otázky Argumenty stran Argumenty stěžovatelů Argumenty Evropských společenství Prozatímní zpráva Zjištění panelu Organizační otázky Předběžné otázky Shrnutí hlavních zjištění panelů Odvolací řízení Předběžné otázky Argumentace účastníků Odvolání ES Guatemala, Honduras, Mexiko a Spojené státy odpůrci proti odvolání Ekvádor, Guatemala, Honduras, Spojené státy odvolání ES odpůrci odvolání Vyjádření třetích stran Shrnutí nejpodstatnějších rozhodnutí Odvolacího orgánu Právo USA na účasti na řízení Žádost o ustavení panelu... 50

6 Právo Ekvádoru dovolávat se čl. XIII GATT Důkazní břemeno Nároky neuvedené v prvním stanovisku Zrušení nebo zmenšení výhod Implementace Rozhodčí řízení podle čl DSU Fáze: do konce r Fáze: Fáze: Fáze: Závěr Zdroje:... I Primární zdroje:... I Sekundární zdroje:... I Seznam příloh:... V Seznam zkratek:... V Příloha č. 1 Schéma panelového procesu... VI Příloha č. 2 Graf zobrazující počet řízení od založení WTO... VII Příloha č. 3 Tabulka nejčastějších uživatelů... VIII Abstrakt... IX Klíčová slova:... IX

7 1. Úvod Principy řešení mezinárodních sporů obecně jsou zakotveny v Chartě OSN. V článku 2.3 ukládá všem členským státům povinnost řešit jejich mezinárodní spory mírovými prostředky tak, aby mezinárodní mír a bezpečnost nebyly ohroženy. V článku 33.1, pojmenovaném mírové řešení sporů, je stanoveno, že strany jakéhokoli sporu, jehož pokračování by mohlo ohrozit zachování mezinárodního míru a bezpečnosti, budou především usilovat o jeho řešení vyjednáváním, šetřením, zprostředkováním, řízením smírčím, rozhodčím nebo soudním, použitím orgánů nebo ujednání oblastních nebo jinými pokojnými prostředky podle vlastního výběru 1. Obecně právní teorie rozlišuje dva způsoby mírového řešení mezinárodních sporů. První z nich zahrnuje metody nezávazné, postavené na diplomatickém vyjednávání mezi státy a zaměřené na dosažení shody. Jednotlivé metody se liší stupněm účasti třetích stran, od dobrých služeb a mediace sporu až po ustavení vyšetřovací komise pro daný případ. Právně závazné je možné řešení mezinárodních sporů rozhodnutím nezávislého orgánu ustanoveného za tímto účelem, který rozhoduje buď formou arbitráže, nebo jako mezinárodní soudní orgán. 2 V posledních letech vzrůstá počet mezinárodních sporů řešených právně závaznými prostředky a díky tomu také narůstá počet mezinárodních orgánů pro řešení sporů a počet případů řešených před těmito orgány. Jedním z nových a rychle se rozvíjejících systémů pro řešení mezinárodních sporů je právě systém řešení sporů v rámci Světové obchodní organizace (WTO). V rámci Brettonwoodské konference bylo v roce 1944 za účelem stanovení pravidel obchodu mezi státy navrženo založení Mezinárodní obchodní organizace (ITO). Po vzniku Organizace spojených národů přijal její Hospodářská a sociální výbor rezoluci o jejím založení. Členové konference se shodli na založení ITO v březnu 1948 na Havanské konferenci, ale k jejímu založení kvůli rozporům ohledně rozsahu pravomocí vůči vládám nakonec nedošlo. Místo této organizace byla v roce 1947 podepsána v Ženevě Všeobecná dohoda o clech a obchodu GATT jako řešení okamžité potřeby snížení cel. V rámci GATT proběhlo sedm kol vyjednávání a v osmém kole - známém jako Uruguayské kolo ( ) byla založena Světová obchodní organizace WTO. Světová obchodní organizace přijala jako svůj základ principy a 1 Charta OSN, čl Čepelka Č., Šturma P., Mezinárodní právo veřejné, C. H. Beck,

8 dohody platné mezi státy GATT, které dále doplňuje a rozšiřuje. 3 V současné době má WTO 153 členů. Členy mohou být nejen státy ale i autonomní oblasti. Tři čtvrtiny ze členských států tvoří rozvojové země, členy jsou všechny státy Evropské unie. Dohoda o Světové obchodní organizaci podepsaná v dubnu 1994 v Marakeši definuje čtyři hlavní cíle organizace: vzrůst životní úrovně, dosažení plné zaměstnanosti, nárůst skutečných příjmů a efektivní poptávka a rozšíření produkce a obchodu se zbožím a službami. Nástroji pro dosažení těchto cílů jsou potom oboustranně výhodné dohody o omezování překážek volného obchodu a o odstranění diskriminace. V rámci obecného institucionálního rámce pro obchodní vztahy mezi svými členy plní Světová obchodní organizace šest hlavních funkcí: napomáhat implementaci a používání dohod WTO, vytvořit fórum pro projednávání nových dohod, řešit spory mezi jejími členy, dohlížet na obchodní metody jejích členů, spolupracovat s ostatními mezinárodními organizacemi a nevládními institucemi a poskytovat technickou podporu rozvojovým členským zemím za účelem jejich integrace do světového obchodního systému. Součástí tohoto Světové obchodní organizace se stal také systém řešení obchodních sporů mezi členskými státy, který vstoupil v platnost 1. ledna Cílem tohoto systému je usnadnění mezinárodního obchodu díky vymahatelnosti závazků smluvních stran pomocí systému řešení v rámci WTO. Systém řešení sporů v rámci WTO spojuje prvky řešení sporů formou konzultací se závazným rozhodováním orgánů k tomuto účelu ustanovených, dává tak stranám možnost nejprve nalézt řešení formou vzájemných neformálních jednání, a až v případě, že jednání selžou, využít možnosti autoritativního rozhodnutí orgánu pro řešení sporů. Stranami v řízení před orgány mohou být nejen státy, ale i území, která mohou autonomně vystupovat v obchodních vztazích s jinými státy nebo územími. Spory ve Světové obchodní organizaci vznikají kvůli porušení závazků nebo poškození práv vyplývajících ze vzájemných smluv členskými státy. Členové WTO se shodli na tom, že pokud jiný člen podle jejich názoru porušuje přijetím politických opatření obchodní pravidla nebo nedodrží své závazky, použijí mnohostranný systém řešení sporů v rámci WTO namísto řešení takových sporů jednostranně. 4 3 Jackson J. H., The jurisprudence of GATT and WTO, Cambridge, 2000, str Ujednání o řešení sporů, čl. 3 2

9 Cílem mojí diplomové práce je nejprve popsat jednotlivé fáze vývoje tohoto systému. Kapitola č. 2 bude proto zaměřena na historii řešení sporů podle GAT 47 a DSU od jeho založení až do současnosti. V další kapitole bych chtěla zejména analýzou předpisů WTO, ale i vybraných rozhodnutí orgánů WTO a komparací teoretických výkladů odborníků přiblížit fungování systému řešení sporů tak v jeho současné podobě. Druhou část práce tvoří popis a analýza průběhu řízení před orgány WTO v konkrétním případu Banana case III z let Právě tento spor jsem zvolila proto, že je jedním z nejvíce komplikovaných a nejdéle trvajících případů v historii systému řešení sporů podle DSU, a je možné na něm demonstrovat a analyzovat prakticky všechny postupy řízení popsané v DSU. Také se při něm projevila většina zásadních nedostatků celého systému, které jsou mu vytýkány. Panel a později Odvolací orgán při řešení tohoto případu navíc musely rozhodovat mnoho otázek, které v DSU nejsou explicitně upravené nebo jejich význam není jednoznačný a doplňovat tak svou argumentací psané předpisy, jejich zprávy se tak staly určitým precedentem, kterého se později dovolávaly další panely v případech následujících. 2. Vývoj systému řešení mezinárodních ekonomických sporů Systém řešení mezinárodních ekonomických sporů se začal formovat po 2. světové válce v rámci Všeobecné dohody o clech a obchodu z roku 1947 (GATT 47). GATT 47 neobsahovala ohledně řešení sporů příliš propracovaný systém. Měl právní základ pouze ve dvou článcích a v průběhu dalších let prošel vývojem od systému založeného převážně na diplomatickém vyjednávání k přesně stanoveným postupům, které byly shrnuty v Dohodě o řešení sporů (DSU) přijaté v rámci vzniku Světové obchodní organizace Řešení sporů podle GATT 1947 Systém řešení sporů v rámci GATT 47 vznikal mezi 40. a 90. lety dvacátého století. V GATT 47 se k řešení sporů vztahují 2 ustanovení. 5 5 Článek XII: Konzultace 1. Každá smluvní strana bude s porozuměním zkoumat případné námitky, přednesené jinou smluvní stranou v jakékoli věci, týkající se působení této Dohody a poskytne přiměřenou příležitost pro konzultace o těchto námitkách. 3

10 Proces řešení sporů podle těchto dvou článků měl tři hlavní znaky: 1) strany se ho mohly dovolávat na základě zrušení nebo zmenšení výhod vyplývajících ze smlouvy, bez závislosti na porušení právních závazků, 2) smluvním státům dával právo nejen vyšetřit případ a vydat doporučení, ale vydat rozhodnutí ve věci a 3) opravňoval v dostatečně závažných případech smluvní stranu nebo strany k suspenzi závazků ze smlouvy k ostatním stranám 6. Na počátku byly spory řešeny na pololetních schůzích Smluvních stran, později byly předkládány stálému výboru Smluvních států a nakonec byly pro řešení sporů založeny zvláštní pracovní skupiny. 7 Tyto skupiny se skládaly ze zástupců všech zainteresovaných smluvních stran, včetně stran sporu, kteří reprezentovali své státy, a rozhodovaly na základě konsenzu. Je zřejmé, že účast zástupců sporných stran na konečném rozhodnutí způsobovala komplikace a konsenzus znamenal především kompromis mezi nimi spíše než rozhodnutí o tom, která strana je v právu. Proto od této metody bylo upuštěno a od 50. let 20. století strany spory nejprve předkládaly panelům 2. SMLUVNÍ STRANY mohou na žádost některé smluvní strany konzultovat s kteroukoli smluvní stranou nebo smluvními stranami jakoukoli záležitost, pro kterou nebylo možno nalézt uspokojující řešení konzultacemi podle odstavce 1. Článek XXIII: Ochrana koncesí a výhod 1. Jestliže kterákoli smluvní strana dospěje k názoru, že byla zrušena nebo zmenšena jakákoli výhoda plynoucí pro ni přímo nebo nepřímo z této Dohody, nebo že dosažení kteréhokoli cíle této Dohody bylo ztíženo tím, že a) některá jiná smluvní strana neplní své závazky podle této Dohody, nebo že b) některá jiná smluvní strana uplatňuje opatření bez ohledu na to, zda je nebo není v rozporu s ustanoveními této Dohody, nebo že c) existuje jakákoli jiná situace, může tato smluvní strana za účelem uspokojující úpravy věci předložit druhé smluvní straně nebo stranám, o kterých soudí, že se jich to týká, písemné námitky nebo návrhy. Každá smluvní strana, u níž bylo takto postupováno, bude s porozuměním zkoumat námitky a návrhy, jež jí byly předloženy. 2. Jestliže v přiměřené době nedojde mezi zúčastněnými smluvními stranami k uspokojující úpravě nebo jestliže obtíž je takového typu, jak je uvedeno v odstavci 1 c) tohoto článku, může být věc předložena SMLUVNÍM STRANÁM. Každou věc, která jim bude takto předložena, SMLUVNÍ STRANY bezodkladně vyšetří a dají smluvním stranám, o kterých soudí, že se jich věc týká, vhodná doporučení, po případě o věci rozhodnou. SMLUVNÍ STRANY mohou konzultovat se smluvními stranami, Hospodářskou a sociální radou Organizace spojených národů a kteroukoli příslušnou mezivládní organizací, jestliže soudí, že je takových konzultací zapotřebí. Budou-li SMLUVNÍ STRANY považovat okolnosti za tak vážné, že opravňují takové opatření, mohou povolit některé smluvní straně nebo stranám, aby suspendovaly vůči kterékoli jiné smluvní straně nebo stranám takové koncese nebo jiné závazky podle této Dohody, jaké vzhledem k okolnostem uznají za vhodné. Bude-li vůči některé smluvní straně skutečně suspendována některá koncese nebo jiný závazek, může taková smluvní strana písemně ne později než šedesát dní po zavedení takového opatření oznámit písemně výkonnému sekretáři SMLUVNÍCH STRAN, že hodlá vypovědět tuto Dohodu a taková výpověď nabude účinnosti po uplynutí šedesáti dní ode dne, kdy výkonný sekretář obdržel písemné oznámení o této výpovědi. - Dohoda o GATT, 59/1948 Sb., čl. XII, XXIII 6 Jackson J. H., The World Trade Organisation Constitution and Jurisprudence, The Royal Institute for International Affairs, 1998, str. 65, 66 7 Jackson J. H., The World Trade Organisation Constitution and Jurisprudence, The Royal Institute for International Affairs, 1998, str. 66 4

11 tří nebo pěti nezávislých expertů ze smluvních států bez zástupců stran sporu. Tyto panely potom podaly zprávu Radě GATT složené ze zástupců všech smluvních stran. Rada musela přijmout formou konsenzu doporučení a rozhodnutí panelu před tím, než se stalo právně závazným pro sporné strany. Zpočátku, v 50. a 60. letech 20. století, tento systém fungoval ke spokojenosti smluvních států. V důsledku rozšíření o další smluvní státy především z rozvojových zemí postup řešení sporů založený převážně na diplomatickém vyjednávání, které původně probíhalo mezi několika státy, které se na jeho vytvoření samy podílely, začal selhávat. V průběhu Tokijského kola v pozdních 70. letech a v průběhu raných 80. let smluvní strany kodifikovaly, a upravily stávající mechanismy řešení sporů. 8 V článku XXIII. se objevuje poměrně nejasný termín zrušení nebo zmenšení výhod pro případy, kdy se zřejmě jedná o porušení povinností. Z této formulace nebylo ale jasné, jestli se pod tento termín dá podřadit jakékoli porušení smlouvy GATT. Tento výkladový problém v roce 1962 de facto vyřešilo rozhodnutí panelu v případu předloženého Uruguají, ve kterém je za zrušení nebo zmenšení výhod bez dalšího považované jakékoli porušení závazků z GATT. Tento princip byl potom přijímán i mnoha dalšími panely v jiných případech a stal se součástí ustálené judikatury. 9 V 80. letech byl tento princip zakotven v Dohodě o řešení sporů v rámci Tokijského kola Právní význam panelových zpráv V článku XXIII není explicitně určeno, jakým způsobem je výsledek procesu řešení sporů podle GATT závazný. Je možné uvažovat o několika možnostech. Z mnoha panelových zpráv vyplývá, že předchozí rozhodnutí byla považována za druh precedentů pro příští rozhodování. Nabízí se tedy otázka, zda je možné judikaturu panelů a Rady považovat za další prameny práva závazné pro smluvní státy GATT. Proti této možnost svědčí principy mezinárodního práva, ve kterém obecně rozhodnutí orgánu pro řešení sporů nemají povahu precedentů. Navíc existují rozhodnutí panelů, která jsou naopak úmyslně odlišná od rozhodnutí předchozích panelů. Systém precedentů tedy fungoval na základě faktického uznání autority předchozích panelů, nebyl ale nikdy závazný a každý nový panel mohl rozhodovat zcela podle svého názoru. 8 Van den Bossche P., The law and policy of the WTO, Cambridge, 2005, str ; Jackson J. H., The jurisprudence of GATT and WTO, Cambridge, 2000, str Jackson J. H., The jurisprudence of GATT and WTO, Cambridge, 2000, str

12 Podle některých názorů ve smlouvě GATT neexistuje právní závazek smluvních stran řídit se výsledkem procesu řešení sporů a jedná se o pouhé doporučení. Argumentují zněním článku XXIII, podle kterého v případě porušení závazku druhá strana může suspendovat vůči kterékoli jiné smluvní straně nebo stranám takové koncese nebo jiné závazky podle této Dohody, jaké vzhledem k okolnostem uznají za vhodné. Pokud to ale neudělá, není další právní prostředek k donucení druhého státu, aby své smluvní povinnosti dodržel. Takovou argumentaci ale vyvrací ustálená praxe, která potvrzuje, že výsledek procesu řešení sporů je smluvními stranami považován za závazný. Další otázkou, kterou je možné zvažovat při posuzování právního významu panelových rozhodnutí je, zda se může jednat o závazný výklad smlouvy GATT. V takovém případě by jejich význam byl ještě větší, než pokud by byly považovány za precedenty. Smluvní strany mají podle článku XXV GATT jistě pravomoc závazný výklad smlouvy svým rozhodnutím přijmout, v případě panelových rozhodnutí ale není možné předpokládat, že takový efekt opravdu zamýšlely Nedostatky systému GATT pro řešení sporů V systému se projevilo několik hlavních problémů. Prvním z nich byla skutečnost, že GATT používá často příliš všeobecné nebo nejasné pojmy a blíže je nekonkretizuje. Jednoznačně jednou z nejzávažnějších chyb byla závislost celého procesu na konsenzu všech stran včetně žalované, a tedy možnost zablokovat buďto hned na počátku předložení sporu panelu, později přijetí panelové zprávy nebo při rozhodování o suspendování koncesí a výhod. Přesto však mnohá rozhodnutí přijata byla a státy této možnosti nevyužily. Krátkodobě to pro ně sice znamenalo nepříznivé důsledky, ale uvědomovaly si dlouhodobý zájem na funkčnosti celého systému. Pravděpodobně díky tomu byl podle pozdějších průzkumů systém řešení sporů GATT ve většině případů úspěšný. Otázkou je, nakolik rozhodování bylo ovlivněno vědomím, že výsledek v podstatě musejí přijmout obě strany, jinak bylo řízení zbytečné a kolik stížností vůbec nebylo podáno právě kvůli tomu, že druhý stát by projednání zablokoval. Později po tokijském kole, které mělo zásadní nedostatky systému odstranit, 10 Jackson J. H., The jurisprudence of GATT and WTO, Cambridge, 2000, str

13 vzniklo velké množství dílčích postupů pro řešení sporů ve zvláštních případech a systém začal být nepřehledný. 11 V nových podmínkách se ukázala potřeba systému založeného mnohem víc na jasných pravidlech než na vyjednávání. V důsledku toho byla v r založena právní kancelář v rámci Sekretariátu GATT na pomoc panelům často složených z obchodních diplomatů bez právní praxe s navrhováním zpráv panelů. Díky tomu se právní úroveň zpráv panelů zlepšila a důvěra smluvních stran v panelový systém vzrostla. V průběhu 80. let byly předchozí zprávy panelů stále častěji používány jako druh precedentů a panely začaly používat zvyková pravidla interpretace mezinárodního práva veřejného. Další otázka, která podle GATT zůstala nevyřešená, je, které otázky mají být v systému řešeny, a které už ne Tokijské kolo a Ujednání o řešení sporů Tokijského kola jednání, které probíhalo v letech , se zúčastnilo už 102 států. V jeho průběhu bylo uzavřeno mnoho dohod, některé vykládající existující pravidla GATT. V průběhu Tokijského kola v pozdních 70. letech a v průběhu raných 80. let smluvní strany kodifikovaly, a upravily stávající mechanismy řešení sporů. 13 Výhody těchto změn popsal Ernst-Ulrich Petersmann: Ekonomické, politické a právní výhody této progresivní judicializace mechanismu řešení sporů podle GATT jsou zřejmé. Například: a. Pravidla a jejich na pravidla orientovaná interpretace a aplikace místo interpretace a aplikace orientované na moc, zlepšení předvídatelnosti a právní jistoty, omezení rizika zneužití moci, omezení převádění nákladů obchodníků a producentů, rozšíření oblasti pro decentralizaci rozhodování a tím podpora svobody a ekonomické prosperity. Preference obchodování tam, kde jsou pravidla dodržována a vymáhána je každodenní zkušenost obchodníků, investorů a spotřebitelů. b. Řešení právních sporů a vymáhací mechanismus činí mezinárodní smlouvy více efektivní a důvěryhodné a jsou nezbytné k zachování důvěry v systém GATT. 11 Jackson J. H., The World Trade Organisation Constitution and Jurisprudence, The Royal Institute for International Affairs, 1998, str Jackson J. H., The jurisprudence of GATT and WTO, Cambridge, 2000, str. 115, Van den Bossche P., The law and policy of the WTO, Cambridge, 2005, str

14 c. Zprávy panelů, pravidla řešení sporů, rozhodnutí arbitráží a soudní rozhodnutí obecně budují jednotné zvykové precedenční právo a vyvíjí se do precedentů testovaných v průběhu času, obecně uznávané interpretace a nová pravidla, která mohou vyplnit mezery v současném smluvním právu a pokrokově mění multilaterální smlouvy na jednotnější právní systém. 14 Mnoho dohod podepsaly jen některé smluvní strany, byly proto neformálně nazývány Kodexy. Některé z nich byly doplněny a během Uruguayského kola se změnily na multilaterální závazné smlouvy přijaté všemi smluvními státy. Některé z těchto kodexů, například antidumpingový, obsahovaly zvláštní postupy pro řešení sporů. Ty ale stejně jako kodexy byly použitelné jen pro státy, které je podepsaly a s ohledem na jejich zvláštní předmět. V některých případech, když jedna otázka byla upravena smlouvou GATT a zároveň některým z kodexů, tak pro strany vznikla možnost výběru mezi pravidlem GATT 47 a pravidlem v některém z kodexů, a s tím samozřejmě také možnost řešit dva stejné případy podle různých pravidel v závislosti na tom, které pro strany bylo nejvýhodnější. Ve výsledku byl systém po těchto úpravách méně úspěšný než předchozí řešení sporů pouze podle GATT Jedním z kodexů byla dohoda týkající se oznámení, konzultace, řešení sporů a dozoru přijaté 28. listopadu V něm strany potvrzují své závazky plynoucí z GATT 47 a zavádějí změny, které měly systém pro řešení sporů zlepšit. Tento kodex shrnuje dosavadní zvykovou praxi při řešení sporů a potvrzuje, že stejným způsobem, se změnami uvedenými v dohodě, budou smluvní strany postupovat i v budoucnu. 16 V souvislosti s řešením sporů mezi rozvinutými a rozvojovými státy odkazuje na rozhodnutí z 5. dubna 1966 č. BISD 14S/18. Smluvní státy v něm prohlašují, že budou při rozhodování sporů plně brát v úvahu ekonomické dopady přijatých opatření na méně rozvinuté státy s ohledem na jejich současný i budoucí obchod. Pokud spor mezi rozvinutým a rozvojovým státem nebude do dvou měsíců vyřešen, může rozvojový stát požádat o dobré služby generálního ředitele, který v rámci své činnosti může konzultovat s předsedou smluvních stran a s předsedou Rady. Panel musí do šedesáti 14 Petersmann E.-U., The GATT/WTO Dispute Settlement System: International Law, International Organisations and Dispute Settlement, Kluwer Law International, 1998, str Jackson J. H., The World Trade Organisation Constitution and Jurisprudence, The Royal Institute for International Affairs, 1998, str. 68 8

15 dnů předložit své závěry smluvním stranám a do devadesáti dnů musí strana, které bylo určeno doporučení, informovat smluvní strany o přijatých opatřeních. Smluvní strany se shodly, že využití systému pro řešení sporů nemůže být chápáno jako způsobení konfliktu, ale že se zavazují řešit vzniklé spory v dobré víře a s úsilím. Také vzájemné stížnosti států, které se týkají jiného problému, nemají být spojovány. V článku 11. dohoda stanoví, že členy panelu nesmějí být občané sporných států, na rozdíl od původního způsobu řešení sporů podle GATT 47. Strany se zavázaly k jmenování panelů, pokud o to požádaly smluvní strany dovolávající se čl. XXIII GATT. Panely měly být jmenovány bezodkladně, v běžných případech do 30 dnů od rozhodnutí smluvních stran o jejich ustavení. Na návrh členů panelu generálního ředitele strany měly odpovědět přibližně do sedmi pracovních dnů, a návrhy neodmítnout bez vážných důvodů. Za účelem jmenování panelů každý stát na začátku roku určil jednu nebo dvě osoby vhodné pro účast v panelu. Ty měly být nezávislí na jakékoli vládě nebo organizaci. Strany se na jmenování panelu musely shodnout. Řízení probíhalo písemně i ústně. 17 Každá smluvní strana, která měla podstatný zájem na případu řešeném panelem a upozornila na to Radu, měla mít možnost slyšení před panelem. Každý panel měl možnost získávat informace a technickou podporu od příslušné osoby nebo orgánu za předpokladu, že o tom informuje vládu daného státu. Funkci panelů dohoda definuje asistenci při výkonu povinností podle čl. XXII odst. 2. Měl dát stranám možnost nalézt oboustranně přijatelné řešení. Pokud se to nepodařilo, předložil stranám svůj závěr v písemné formě, nebo v případě, že se strany dohodly, ve zprávě stručně popsal případ a jeho řešení. Své závěry panel nejprve předkládal zainteresovaným stranám dostatečně dlouho předtím, než s nimi seznámily smluvní státy. O řešení sporu měla právo být informována každá smluvní strana, která měla na sporu zájem. Spor měl být vyřešen bez zbytečných průtahů, v běžných případech do tří měsíců od ustavení panelu. Podle rozhodnutí BISD 29S/ strana, které bylo adresováno doporučení smluvních stran, musí v přiměřené době podat zprávu o jeho implementaci, nebo zdůvodnit, proč ji neprovedla. 18 V přiměřené době po přijetí zprávy panelu smluvní strany musely přijmout příslušný postup s ohledem na ekonomický dopad řešení v případě méně rozvinutých 17 Jackson J. H., The jurisprudence of GATT and WTO, Cambridge, 2000, str BISD 29S/

16 států. V případě, že doporučení smluvních stran nebylo v přiměřené době provedeno, mohly se státy obrátit na smluvní strany se žádostí o přiměřené vyřešení věci. Práci panelů a pracovních skupin blíže popisuje Příloha 2 této dohody. 19 Tento systém byl tedy první podrobnější kodifikací řešení sporů v rámci GATT a zavedl mnoho principů, které později přijal systém řešení sporů WTO. V 80. letech se vyvinula teorie rozdělující případy sporů na dvě skupiny spory, ve kterých jde o porušení GATT a spory, ve kterých k porušení GATT nedochází, ale přesto se jedná o zrušení nebo zmenšení výhod podle GATT. Sporů, ve kterých GATT nebyla porušena, bylo v historii podstatně méně. V roce 1988 řešil panel případ stížnosti Evropských společenství, Mexika a Kanady proti Spojeným státům americkým. Spojené státy nepopíraly, že vyššími daněmi na dovážení ropy GATT porušily, ale hájily se tím, že pomocí ekonomických rozborů dokázaly, že k zrušení nebo zmenšení výhod podle GATT nedošlo. Panel tento důkaz odmítl a rozhodl, že při porušení GATT se o zrušení nebo zmenšení výhod jedná vždy Uruguayské kolo Uruguayského kola se účastnili zástupci už 105 vlád. Úvodní deklarace stanovila program jednání plánovaný na čtyři roky. Na programu byly i problematické sektory zemědělství a textilu spolu s novou oblastí služeb, kterou se dosud GATT nezabývala. Plánovalo se dojednání revidovaných pravidel ochrany, antidumpingu a dotací, a také nových pravidel investičních opatření a ochrany duševního vlastnictví. Dále se jednalo o zdokonalení procedur dozoru, řešení sporů a fungování systému GATT. Období po Tokijském kole bylo obdobím celosvětové hospodářské recese a konfliktu mezi třemi hlavními obchodními bloky USA, ES a Japonskem. Uruguayské kolo začalo závazkem k několika principům: jednání probíhala jako jeden celek, tj. přistoupení ke každé sjednané dohodě bylo předmětem přistoupení k celému konečnému balíku, otevřená jednání probíhala v 15 skupinách, všechna jednání probíhala zároveň, kvůli chybějící reciprocitě nebyly rozvojové země požádány o otevření svých trhu do téže míry jako u rozvinutých zemí. Tyto principy vytvořily 19 The Understanding on Notification, Consultation, Dispute Settlement and Surveillance from 28 November Jackson J. H., The World Trade Organisation Constitution and Jurisprudence, The Royal Institute for International Affairs, 1998, str

17 proces, který byl pomalý a nepružný a vedl k opomíjení slabších účastníků. Obdobně i simultánní jednání znevýhodňovala menší a hůře finančně zabezpečené delegace, které se nemohly účastnit všech diskuzí a nemohly se na ně připravit tak pečlivě jako delegace z ekonomicky vyspělejších zemí. Uruguayské kolo bylo velmi kontroverzní a překročilo svůj vyměřený čas o další čtyři roky. 21 Jedním z cílů Uruguayského kola bylo také zdokonalení systému řešení sporů. Ministerské prohlášení z ministerské konference v Punta del Este roku 1986 k Uruguayskému kolu uvádí k řešení sporů: Za účelem zajištění neodkladného a efektivního řešení sporů k prospěchu všech smluvních stran, jednání by měla směřovat ke zlepšení a posílení pravidel a postupů procesu řešení sporů, zatímco zjištění přínosu více efektivních a vynutitelných pravidel a disciplín GATT. Jednání budou zahrnovat rozvoj přiměřených příprav pro dohled a monitorování postupů, které by usnadnily soulad s přijatými doporučeními. 22 Na některých změnách se zástupci smluvních stran shodli už v prosinci Tyto změny zahrnovaly uznání práva žalobce předložit případ panelu a pevné lhůty pro řízení před panelem. 23 Žádná změna zatím nebyla schválena v otázce přijímání panelových zpráv formou konsenzu. Podle tehdejšího mínění bylo více efektivní, když vláda obžalovaného státu spolupracuje dobrovolně, a nebylo by efektivní nutit vlády přijmout výsledky řízení, které odmítaly akceptovat. 24 Tento všeobecný názor se zásadně změnil v průběhu roku Důvodem byl The US Trade and Competitiveness Act z roku 1988, který podstatně rozšířil a zesílil možnost ukládání jednostranných obchodních sankcí proti jiným státům, které podle rozhodnutí Spojených států poruší své závazky z GATT. Na kritiku této nové legislativy Spojené státy argumentovaly, že tehdejší systém řešení sporů podle GATT je díky požadavku konsenzu příliš slabý na to, aby účinně ochránil jejich zájmy. Nakonec byl navržen kompromis. Smluvní státy GATT výměnou za to, že Spojené státy nepoužijí omezení obchodu podle nové Ministerská deklarace z Punta del Este, 20. září 1986, BISD 33S/ Rozhodnutí z 12. dubna 1989, BISD 36S/ Hudec R., The New WTO Dispute Settlement Procedure, Minnesota Journal of Global Trade, 1999, str

18 legislativy, vytvoří nový přísnější systém pro řešení sporů, který splní požadavky Spojených států. 25 Výsledkem bylo přijetí Dohody na pravidlech a postupech řízení řešení sporů, obvykle označované jako Ujednání o řešení sporů (DSU), které je součástí Smlouvy o založení Světové obchodní organizace Vývoj systému pro přijetí DSU Během jeho existence bylo podáno mnoho návrhů na jeho zlepšení, ale prozatím se členské státy WTO na žádné formální úpravě neshodli. Při přijetí DSU bylo státy WTO dohodnuto jeho zhodnocení během čtyř let a poté mělo být rozhodnuto, jestli má proces řešení sporů podle DSU pokračovat, být upraven nebo ukončen. S hodnocení začal DSB v roce 1997 a mělo být dokončeno Možnost ukončení systému během zhodnocování navržena nebyla, ale objevilo se mnoho návrhů na jeho zdokonalení. Na konci čtyřleté lhůty ale členské státy nedospěly k žádnému závěru. Ministerská konference se proto na svém setkání v Seattlu rozhodla v práci pokračovat a další proces po skončení zhodnocení DSU nazvala reforma DSU. 26 V listopadu 2001 na ministerské konferenci v Doha se její účastníci shodli na potřebě dalších jednání pro zdokonalení a ujasnění DSU Reforma DSU byla vyčleněna z dalších jednání. První lhůta pro dokončení reformy byla stanovena na květen 2003, další o rok později, ale ani v jedné z nich nedošlo ke shodě na některá z mnoha navrhovaných změn. Jednání o reformě stále pokračují, nyní již bez konkrétní lhůty k dokončení. 27 Mezi nejčastější navrhované změny během jednání o reformě DSU patřily tyto: Přechod od panelů jmenovaných ad hoc ke stálým orgánům Kodifikace Pracovních postupů a úprava lhůt pro rozhodování Reforma Odvolacího orgánu Změna čl. 21 DSU Dohled nad implementací rozhodnutí Změna čl. 22 DSU Zveřejnění některých částí řízení pro větší transparentnost Ibid, H. Hohmann, Agreeing and implementing the Doha Round of WTO, Cambridge University Press, 2008, str. 263, H. Hohmann, Agreeing and implementing the Doha Round of WTO, Cambridge University Press, 2008, str ; Ministerská deklarace č. WT/MIN(01)/DEC/1 12

19 3. Současný systém řešení sporů v rámci WTO Řešení sporů je centrálním pilířem mnohostranného obchodního systému, a unikátním přínosem WTO ke stabilitě světové ekonomiky Cílem ale není vynesení rozsudku. Prioritou je vyřešit spor, pokud je to možné, formou konzultace. Do ledna 2008 jen 136 případů z 369 prošlo celým panelovým řízením. Většina ostatních byla vyřešena mimosoudně nebo zůstala ve fázi prodloužených konzultací některé od roku Ujednání o řešení sporů (DSU) DSU je připojena ke Smlouvě o WTO jako Příloha 2. Zajišťuje propracovaný systém řešení sporů a je často označován jako jeden z nejdůležitějších výsledků Uruguayského kola. Nový systém je mnohem více než systém GATT založen na explicitně stanovených psaných pravidlech. Přesto v něm zůstaly některé znaky systému řešení sporů založeného na moci a diplomatickém jednání. 29 Systém řešení sporů WTO je systém mezivládní, jednotlivci nebo obchodní společnosti se ho přímo účastnit nemohou, přestože právě na jejich práva mívá porušování předpisů WTO velmi často největší dopad. Záleží proto jen na rozhodnutí vlády, jestli zahájí řízení z důvodů politických a do jaké míry zohlední zájmy soukromých subjektů. V některých státech proto vznikla legislativa, která umožňuje soukromým subjektům vládu přimět se určitým porušením předpisů WTO zabývat. Příkladem může být Oddíl 301 US Trade Act Jakýmkoli údajným porušením práva WTO se podle něho musí zabývat The Office of the United States Trade Representatives. Tento úřad může zahájit vyšetřování na základě vlastního podezření, nebo také na základě návrhu dotčeného subjektu. V rámci Evropské unie mají obchodní společnosti možnost podávat stížnosti na porušení práva v obchodních záležitostech Evropské komisi na základě nařízení Rady č. 3286/94. Během řízení podle DSU pak mají nevládní subjekty určitou možnost vyjádřit svá stanoviska formou podání amicus curiae Van den Bossche P., The law and policy of the WTO, Cambridge, 2005, str Gehring M. W., Hepburn J., Segger M.-C. C., World Trade Law in Practice, Globe Business Publishing, 2006, str ; Ruttley, P., MacVay, I,. Due process in WTO Dispute Settlement, Cameron May, 2001, str

20 Spory v rámci WTO nemohou být zahájeny ex officio, neexistuje žádná autorita, která by přímo na dodržování práva WTO dohlížela. Obrana proti jeho porušování závisí tedy pouze na iniciativě států, jejichž práva jsou porušována. 31 Působnost DSU vymezuje čl. 1.1 DSU. Stanoví působnost ve všech sporech mezi členskými státy WTO, která vznikají z uvedených dohod. Seznam těchto smluv pak obsahuje příloha 1 k DSU 32. Příloha 1 zahrnuje Smlouvu o WTO, GATT 1994 a všechny další mnohostranné smlouvy o mezinárodním obchodu, GATS, TRIPS a DSU. Některé z těchto smluv obsahují zvláštní a doplňující pravidla pro řešení sporů ze závazků z těchto konkrétních smluv. Působnost DSU je ze své podstaty obligatorní (čl DSU), strany o jeho použití nemusí uzavírat zvláštní smlouvu, vyplývá přímo z jejich členství ve WTO. Kromě toho je působnost DSU také výlučná Principy řešení sporů WTO Jedním z účelů a cílů systému řešení sporů v rámci WTO je, aby členské státy řešili vzájemné spory postupem podle DSU, ne jednostranným jednáním. 35 Podle článku 23.2 DSU nesmí členské státy WTO jednostranně určovat, že bylo porušeno právo WTO a nesmí jednostranně užívat odvetná opatření v případě jeho porušení. DSU také dává přednost řešení dosaženému vyjednáváním před autoritativním rozhodnutím. 36 Proto každé řízení musí začít konzultacemi nebo pokusem o konzultace mezi stranami sporu. Každá dohoda na řešení sporu musí být samozřejmě v souladu s právem WTO. Kromě zajištění nových práv a povinností slouží DSU také k výkladu a objasnění předchozích smluv, ve kterých bylo před jeho přijetím mnoho nejasností a mezer. Podle článku 3.2 doporučení a pravidla DSU nesmí smluvním stranám přidávat nebo upírat práva a povinnosti z předchozích smluv. Stejně tak nesmí přidávat nebo 31 Mavroidis P., Trade in Goods, Oxford University Press, The rules and procedures of this Understanding shall apply to disputes brought pursuant to the consultation and dispute settlement provisions of the agreements listed in Appendix 1 to this Understanding (referred to in this Understanding as the covered agreements ). 33 Viz US Section 301 Trade Act 34 Van den Bossche P., The law and policy of the WTO, Cambridge, 2005, str Když členský stát vyhledá nápravu porušení závazků nebo jiné zrušení nebo zmenšení výhod z uvedených smluv 35, nebo překážku dosažení jakéhokoli cíle předchozích smluv, má právo a povinnost řídit se pravidly a postupy této Dohody. Ujednání o řešení sporů, čl Cílem mechanismu řešení sporů je zabezpečit pozitivní řešení sporu. Jednoznačně preferované by mělo být řešení přijatelné pro obě strany, které je v souladu s předchozími dohodami. - Ujednání o řešení sporů, čl

21 upírat práva a povinnosti z předchozích smluv rozhodnutí panelů nebo odvolacího orgánu. Právo na závazný výklad ustanovení WTO má Ministerská konference a Generální rada podle článku IX. 2 Smlouvy o WTO. Tato pravomoc nepřísluší panelům ani odvolacímu orgánu, ty pouze aplikují právo přijaté smluvními státy. Podle článku 3.1 DSU nesmí být postupy řešení sporů považovány za akt sporu a smluvní státy se musí účastnit těchto postupů v dobré víře a úsilí spor vyřešit. 37 Ujednání zdůrazňuje, že podstatné je řešení sporů bez zbytečných průtahů, proto podrobně stanoví pro jednotlivé postupy lhůty. Dále oproti předchozímu systému GATT znemožnila zablokování přijetí panelové zprávy prohrávající stranou. Podle DSU je rozhodnutí automaticky přijato, pokud se zástupci všech členských států neshodnou na jeho odmítnutí. 38 Jedním ze zásadních cílů systému řešení sporů v rámci WTO je rovnost všech států a jejich stejné možnosti při prosazování zájmů ve WTO. Díky velmi rozdílnému stupni ekonomické vyspělosti států je právě tento cíl velmi obtížně dosažitelný. Obtížnost následné vynutitelnosti přijatého rozhodnutí proti ekonomicky výrazně silnější protistraně je také jedním z hlavních problémů celého systému. Prvním krokem pro posílení pozice rozvojových států jsou ustanovení DSU, která v některých fázích procesu rozvojové státy určitým způsobem zvýhodňují (viz níže). V průběhu existence systému se však ukázalo, že tato ustanovení DSU k zajištění rovnosti zdaleka nepostačují. V roce 2011 byl proto zřízen zvláštní orgán Advisory Centre on WTO Law (ACWL), který má rozvojovým státům, která nemají dost prostředků na konzultace s renomovanými odborníky, právní zastoupení při jejich činnosti v rámci WTO, nejen při řešení sporů. ACWL poskytuje právní služby za podstatně nižší ceny oproti soukromým poskytovatelům právních služeb. R. A. Torres ve svém článku 39 označuje šest překážek v rovné účasti rozvojových států na systému. Jsou jimi nedostatek kvalifikace v právu WTO, komunikace soukromé sféry o překážkách obchodu s vládami, obavy u politického nebo ekonomického nátlaku protistrany, délka trvání procesu závazky, která nejsou vynutitelné v rámci WTO a obtíže spojené s vynutitelností doporučení DSB. 37 Van den Bossche P., The law and policy of the WTO, Cambridge, 2005, str Torres R. A., Use of the WTO trade dispute settlement mechanism by the Latin American countries dispelling myths and breaking down barriers, Staff Working Paper ERSD , World Trade Organization, Economic Research and Statistics Division, únor

22 3.3. Orgány pro řešení sporů Orgány WTO, které figurují v procesu řešení sporů, můžeme rozdělit na politické orgány (DSB) a nezávislé orgány soudního typu (panely a Odvolací orgán) Orgán pro řešení sporů (DSB) Orgán pro řešení sporů zavádí smlouva o WTO v čl. IV. 40 Je jím tedy Generální rada složená z diplomatických zástupců všech členských států. Článek 2.1 DSU tuto funkci dále konkretizuje. 41 Kromě toho také například jmenuje členy Odvolacího orgánu a přijímá Pravidla postupu po řešení sporů WTO. Podle čl. 2.4 DSU DSB přijímá rozhodnutí vždy na základě konsenzu pro některá druhy rozhodnutí se ale jedná o negativní konsenzus (v případě jmenování panelů, přijímání zpráv panelů a Odvolacího orgánu a udělení oprávnění k suspendaci výhod). DSB se schází v Ženevě pravidelně jednou měsíčně a dále podle potřeby Panely odborníků Panely se podle článku 8 skládají z kvalifikovaných vládních i nevládních osob. Členové panelů mají být nezávislí na stranách sporu, s různorodým původem a s co nejširším spektrem zkušeností. Panel tvoří 3 členové, pokud se strany nedohodnou na 5. Členy panelu si mohou sporné strany zvolit vzájemnou dohodou na základě doporučení sekretariátu, sporné strany návrhy mohou z vážných důvodů odmítnout. 43 Pokud do 20 dnů nedojde k dohodě na složení panelu, určí ho Generální ředitel. Státy mají povinnost uvolnit své úředníky pro funkci panelisty, pokud se jedná o spor s rozvojovým státem, může rozvojový stát požádat o nejméně jednoho panelistu z rozvojového členského státu. 44 Sekretariát vede seznam osob, ze kterých je možné členy panelu vybrat. Není 40 Generální rada se schází podle potřeby k převzetí povinností stanovených v Dohodě o řešení sporů. Orgán pro řešení sporů má vlastního předsedu a stanoví taková pravidla pro postup, jaká budou nezbytná pro plnění jejích povinností. 41 DSB má pravomoc ustanovit jmenovat panely, přijímat rozhodnutí panelů a zprávy Odvolacího orgánu, dohlížet nad implementací rozhodnutí a doporučení a udělit oprávnění k suspendaci výhod a dalších závazků podle uvedených smluv. 42 Gallagher P., Guide to Dispute Settlement, Kluwer law International, 2002, str. 44; Van den Bossche P., The law and policy of the WTO, Cambridge, 2005, str Lester S., Mercurio B., World Trade Law, Hart Publishing, 2008, str Ujednání o řešení sporů, Čl. 8 16

23 ale vyloučeno, aby Sekretariát nebo strany navrhli osobu, která v seznamu uvedena není, zejména pokud se jedná o specializovanou otázku vyžadující odborné znalosti. 45 Jmenování členů panelu je jednou z problematických částí celého řízení. Často se protáhne na mnohem déle než 20 dní podle DSU a kandidáti jsou stranami odmítáni bez skutečně vážných důvodů. Pro státy, které toto právo zneužívají a jmenování panelu cíleně prodlužují, přitom není žádný postih. Objevují se proto návrhy, aby byl vytvořen stálý orgán podobně jako v případě Odvolacího orgánu. Na druhou stranu by tak byl počet osob, které by mohly působit jako členové panelu, výrazně omezen. Kompromisem podle některých názorů by bylo z takového stálého orgánu jmenovat jen předsedy panelů, kteří by mohli vyřešit procedurální otázky, zatímco by pokračovala jednání o ostatních členech. 46 Článek 7 DSU stanoví kompetence panelu, které se použijí v případě, že se strany do 20 dnů od jeho ustavení nedohodnou jinak. Podle tohoto článku má panel pravomoc zkoumat na základě předchozích smluv mezi stranami otázku, která mu byla předložena, vytvořit závěry a pomáhat DSB při tvorbě doporučení nebo rozhodnutí na základě těchto smluv. Při zahájení sporu může dohodu o rozsahu pravomoci panelu na základě konzultace se stranami sporu navrhnout předseda DSB. Panel může použít příslušná ustanovení v kterékoli dohodě citované stranami sporu. 47 Podrobnou úpravu povinností panelu obsahují Pravidla chování. 48 Zajímavá otázka rozsahu pravomocí panelu vznikla v případě Guatemela Cement II. Guatemala považovala ustavení panelu za rozporné s právem WTO a požadovala, aby toto panel rozhodl jako předběžnou otázku. Ten ale dospěl k závěru, že podle DSU je složení panelu v pravomoci stran sporu, popřípadě Generálního ředitele, ale ne panelu, proto nemá zmocnění o této otázce rozhodovat Macrory P. F. J., Appleton A. E., Plummer M. G, The World Trade Organization: Legal, Economic and Political Analysis, Volume I, Spronger Science + Business Media LLC, 2005, str. 1249; Lowenfeld A. F., International Economic Law, Second Edition, Oxford University Press, 2008, str Macrory P. F. J., Appleton A. E., Plummer M. G, The World Trade Organization: Legal, Economic and Political Analysis, Volume I, Spronger Science + Business Media LLC, 2005, str. 1249, 1250; Lowenfeld A. F., International Economic Law, Second Edition, Oxford University Press, 2008, str Ujednání o řešení sporů, Čl. 7; 48 Macrory P. F. J., Appleton A. E., Plummer M. G, The World Trade Organization: Legal, Economic and Political Analysis, Volume I, Spronger Science + Business Media LLC, 2005, str Guatemala Cement, WT/DS60/R 17

24 Sekretariát WTO Podle čl DSU má sekretariát WTO povinnost poskytovat podporu panelům, zejména v právních, historických a procesních aspektech případů, kterými se zabývají, a také k poskytování administrativní a technické podpory. Hlavní oddělení, která zajišťují podporu orgánům při řešení sporů, jsou Oddělení pro právní záležitosti a Rules division, ale pokud je to třeba, může panel využít podpory i členů dalších oddělení, např. ekonomického Odvolací orgán Odvolací orgán je ustanoven podle čl DSU. Zabývá se odvoláními proti rozhodnutí panelů. Je na rozdíl od panelů stálým orgánem složeným ze sedmi členů. Podle Čl DSU by to měly být osoby s uznávanou autoritou, prokazatelnými zkušenostmi v oboru práva, mezinárodního obchodu a celkově otázkách smluv souvisejících s WTO. Jsou nezávislí na vládách. Také by měli reprezentovat zastoupení členských států ve WTO. Jsou jmenovaní DSB formou konsenzu z kandidátů navržených členskými státy na čtyři roky s možností prodloužení o jedno další funkční období. Během své funkce smějí vykonávat i jinou činnost v oboru, ale nesmí být v konfliktu zájmů s funkcí členů Odvolacího orgánu a musí být k dispozici pro výkon této funkce v případě potřeby. 51 Jednotlivé případy projednávají skupiny tří členů Odvolacího orgánu, které jsou vybírány náhodně s co největším důrazem na to, aby nebylo možné určit, které osoby budou konkrétní případ rozhodovat. Na rozdíl od panelů při jmenování těchto skupin nehraje roli národnost členem může být i občan státu, kterého se spor týká. Tyto skupiny si určují svého předsedu, který koordinuje průběh odvolacího řízení. 52 Členové Odvolacího orgánu volí předsedu s funkčním obdobím 1 rok, který činnost Odvolacího orgánu koordinuje. 53 Před vydáním konečného rozhodnutí skupina konzultuje své závěry s celým Odvolacím orgánem. Odvolací orgán se také pravidelně schází 50 Van den Bossche P., The law and policy of the WTO, Cambridge, 2005, str. 244; Gallagher P., Guide to Dispute Settlement, Kluwer law International, 2002, str. 52; Čl. 17 DSU; Pracovní postupy pro Odvolací orgán 51 Ujednání o řešení sporů, Čl. 17; Van den Bossche P., The law and policy of the WTO, Cambridge, 2005, str. 245, 246; Lowenfeld A. F., International Economic Law, Second Edition, Oxford University Press, 2008str Working procedures for appellate review, čl. 6, 7 53 Working procedures for appellate review, čl. 5 18

25 k projednání společných postojů a procesních otázek. Rozhoduje na základě konsenzu, ale pokud není možné ho dosáhnout, je možné rozhodnutí přijmout i většinovým rozhodnutím. Odvolací orgán má svůj vlastní sekretariát, nezávislý na Sekretariátu WTO Další orgány zúčastněné na řešení sporů Kromě těchto orgánů, které jsou přímo zřízeny k řešení sporů, se tohoto procesu účastní ještě další osoby a orgány WTO. Jsou to např. arbitři podle čl. 21.3, 22.6 a 25 DSU, předseda DSB nebo Generální ředitel WTO Metody řešení sporů 55 DSU stanoví pro řešení sporů mezi členskými státy WTO tyto metody: konzultace nebo vyjednávání rozhodnutí panelů a odvolacího orgánu arbitráž dobré služby, konciliace a mediace Konzultace Jak bylo uvedeno výše, přednost mají vždy konzultace a vyjednávání a alespoň pokus o ně musí vždy předcházet rozhodování panelů. 57 Pokud neproběhly, není panel k rozhodování sporu oprávněn. 58 Konzultace jsou pro sporné strany nejjednodušší cestou k vyřešení sporu, a i v případě, že k jeho vyřešení při konzultacích nedojde, strany si při nich vyměňují důležité informace a právní argument, takže mohou sloužit jako určité přípravné řízení před samotným řízením před panelem. 59 Konzultace mohou státy požadovat na základě čl. XXII nebo XXIII GATT 1994 nebo odpovídajících ustanovení souvisejících smluv. Při konzultacích podle čl. XXII se může členský stát, 54 Van den Bossche P., The law and policy of the WTO, Cambridge, 2005, str. 247, 248; Čl. 17 DSU ; Pracovní postupy pro Odvolací orgán; Lowenfeld A. F., International Economic Law, Second Edition, Oxford University Press, 2008, str Viz Příloha č. 1 Schéma panelového procesu 56 Van den Bossche P., The law and policy of the WTO, Cambridge, 2005, str Srov. Corn Syrup, WT/DS132/R (čl US); Brazil Measures affecting desiccated coconut, WT/DS22/R 58 Van den Bossche P., The law and policy of the WTO, Cambridge, 2005, str. 258, Matsushita M., Schoenbaum T., Mavroidis P. C., The world trade organization law, practice, and policy,, Oxford University Press, 2002, str. 26; srov. Appellate Body Report, Mexico Corn Syrup (čl US), odst Van den Bossche P., The law and policy of the WTO, Cambridge, 2005, str. 256; Zpráva panelu Korea- Taxes on Alcoholic Beverages, WT/DS75/R, WT/DS84/R 19

26 pokud prokáže na případu svůj zájem konzultací jako třetí strana zúčastnit, podle čl. XXIII to možné není. 60 Pravidla konzultací stanoví článek 4. DSU. Pokud je žádost o konzultaci v souladu s předchozími dohodami, členský stát, který je o ni žádán, odpoví na žádost do 10 dní od doručení, pokud se vzájemně nedohodnou jinak. Konzultace mají začít v dobré víře do 30 dnů od doručení žádosti. Pokud nejsou dodrženy tyto lhůty nebo lhůty vzájemně dohodnuté, může strana, která o konzultace žádala, přímo požádat o ustavení panelu. Všechny žádosti o konzultace se oznamují DSB a příslušným Radám a Výborům. Žádosti se předkládají v písemné formě a musí obsahovat odůvodnění, včetně rozsahu záležitosti a právních podkladů. Pokud konzultace nepřinesou řešení sporu do 60 dnů po doručení žádosti nebo se strany shodnou, že konzultace selhaly, žalující strana může požádat o ustavení panelu. Pokud se jedná o naléhavý případ, například zboží podléhající rychlé zkáze, musí konzultace začít do 10 dnů od doručení žádosti a panel může být ustanoven 20 dnů po jejich začátku. 61 V průběhu konzultací musí strany projevovat zvláštní ohledy zájmům rozvojových zemí. V případě, že některý další smluvní stát má na předmětu konzultací svůj zájem, informuje konzultující státy a DSB a může se do konzultací zapojit. Pokud je jeho žádost o připojení ke konzultacím zamítnuta, může žádat o konzultace podle GATT Strany se mohou dohodnout na dalších konzultacích i po uběhnutí 60 denní lhůty a nežádat o ustavení panelu, nebo v nich mohou pokračovat v průběhu panelového řízení. Konzultace samy o sobě jsou důvěrné informace na nich sdělené mohou být využity později v panelovém řízení, ale jinak nemohou být zpřístupněny nikomu, kdo se konzultací nezúčastnil. 63 Zajímavou otázkou je, jaký význam v kontextu systému řešení sporů toto první, nejméně formální a nejméně procesně upravené stádium řešení sporů podle DSU, skutečně má. Jsou hlavním prvkem diplomatického řešení sporů, který v systému zůstal 60 Van den Bossche P., The law and policy of the WTO, Cambridge, 2005, str. 285; Macrory P. F. J., Appleton A. E., Plummer M. G, The World Trade Organization: Legal, Economic and Political Analysis, Volume I, Spronger Science + Business Media LLC, 2005, str Interpretace a aplikace jednotlivých ustanovení čl. 4 DSU: World Trade Organization, WTO Analytical index, second edition, volume II, Cambridge University Press, 2007, str Ujednání o řešení sporů, čl Ujednání o řešení sporů, čl. 4. 6; Van den Bossche P., The law and policy of the WTO, Cambridge, 2005, str. 257; Macrory P. F. J., Appleton A. E., Plummer M. G, The World Trade Organization: Legal, Economic and Political Analysis, Volume I, Spronger Science + Business Media LLC, 2005, str ; srov. Korea Alcohol Tax; ES-Anti-Dumping Duties on Import soft Cotton-Toe Bed Linen firm India, WT/DS141/R 20

27 po Uruguayském kole. Díky tomu, že probíhají pouze mezi spornými stranami bez účasti třetí orgánů WTO a záznamy o jejich průběhu nejsou veřejně přístupné, jedná se opravdu o čistě diplomatické jednání mezi zástupci vlád. Podle statistik WTO pouze necelých 40 % případu přejde z fáze konzultací do fáze panelového řízení. 64 Ostatní případy jsou buď vyřešeny, odloženy, nebo zůstávají ve fázi konzultací, v některých případech i mnoho let. Nelze zpochybnit výhody takového řešení, kdy si státy vzájemný spor vyjasní a samy se dohodnou na přijatelném řešení. Takové řešení je tím nejlepším z hlediska budoucích ekonomických i diplomatických vztahů států i z hlediska efektivity, rychlosti a finanční náročnosti samotného řešení sporu. V případě, že se strany sice na řešení nedohodnou, ale navzájem si vyjasní svá stanoviska a poskytnou informace nezbytné k efektivnímu průběhu panelového řízení, je účel konzultací podle DSU také splněn. Na druhé straně, pokud některá ze sporných stran nemá skutečný zájem na rychlém vyřešení sporu, mohou naopak konzultace vyřešení pouze zpomalit a odložit. Jak poznamenává C. Schuchhardt, hlavně velké a ekonomicky silné státy mají sklony poctivě a zodpovědně přistupovat ke konzultacím pouze v případě, že se újma týká jich samotných. Pokud jsou naopak stěžující stranou menší ekonomicky výrazně slabší státy, často z jejich strany není patrné příliš velké úsilí spor během konzultací vyřešit. 65 V jiných případech jeden ze států ke konzultacím přistupuje jako k možnosti získat pro další řízení co nejvíce informací, zatímco sám jich příliš neposkytne, a pokud mu druhá strana v dobré víře vyhoví, může se později tato vstřícnost obrátit výrazně v její neprospěch 66. Je tedy zřejmé, že úspěch a přínos konzultací závisí především na přístupu sporných stran. Aby konzultaci svou funkci opravdu plnily, je nezbytné, aby k nim státy přistupovaly skutečně v dobré víře a s cílem spor vyřešit Rozhodování panelu Panel je v případě neúspěšných konzultací ustanoven na písemnou žádost obsahující právní podklady k případu a stručné shrnutí jeho dosavadního průběhu na prvním jednání DSB poté, co byla taková žádost vznesena. Náležitosti této žádosti Macrory P. F. J., Appleton A. E., Plummer M. G, The World Trade Organization: Legal, Economic and Political Analysis, Volume I, Spronger Science + Business Media LLC, 2005, str Macrory P. F. J., Appleton A. E., Plummer M. G, The World Trade Organization: Legal, Economic and Political Analysis, Volume I, Spronger Science + Business Media LLC, 2005, str Princip dobré víry interpretoval Odvolací orgán v případu US Tax Treatment for Foreign Sales Corporations, WT/DS108/AB/R 21

28 stanoví DSU. 68 Vzhledem k povinnosti spor před touto žádostí nejprve konzultovat by měla žádost vycházet z témat řešených při konzultacích. Nemusí je ale přesně kopírovat, jak rozhodl Odvolací orgán v případě Brazil Aircraft. 69 Žádost o ustavení panelu by měla být schválena automaticky na jednání DSB následujícím po tom, kdy byla žádost poprvé vznesena. Tato žádost tedy nemá být předmětem detailního přezkumu DSB, její náležitosti přezkoumává až panel. 70 Ke zrušení nebo zmenšení práv členských států WTO může dojít ve třech situacích. Podle čl. XXII. GATT 94 je to 1) nesplnění povinností podle některé z dohod, 2) zrušení nebo zmenšení výhod jiného státu bez porušení Dohody nebo 3) v důsledku jiné situace. Podle toho je možné vznesené stížnosti dělit na porušující právo WTO, neporušující právo WTO a situační. V případě porušení práva WTO je situace jasná. Složitější otázkou je řešení sporů, pokud se stát cítí poškozený opatřením jiného státu, které ale v rozporu s právem WTO není. Je přesto oprávněn k vyřešení takového sporu podle DSU, ale např. požadavek odškodnění by měl být v těchto případech pouze výjimečný. 71 Stěžující stát musí prokázat splnění tří podmínek pro vznesení stížnosti: musí existovat státní opatření, které způsobuje jeho újmu, opatření narušuje volnou soutěž mezi domácími a importovanými produkty a dopadům opatření nebylo možné předejít při vyjednávání podmínek obchodu. Stát nemusí nutně takové opatření zrušit, může být požádán o vzájemně přijatelné řešení formou kompenzace v jiných oblastech obchodu. Také u situačních stížností je třeba prokázat její opodstatnění. 72 Pokud o to stát požádá, je toto jednání svoláno do 15 dnů o žádosti, za podmínky že bylo oznámeno nejméně 10 dní předem. 73 Žalovaná strana může jmenování panelu jednou zablokovat, ale když se DSB sejde podruhé, panel už jmenován být musí, pokud se neshodne na základě konsenzu na odmítnutí jmenování 68 údaj, zda se uskutečnily konzultace, specifická opatření, která by měla být přijata a stručný přehled právních důvodů žaloby postačující k jasnému uvedení problému. V případě, že žádající strana požádá o ustavení skupiny odborníků s jinými než obvyklými zmocněními, bude její písemná žádost obsahovat navrhované zvláštní zmocnění. - Ujednání o řešení sporů, Čl World Trade Organization, WTO Analytical index, second edition, volume II, Cambridge University Press, 2007, str World Trade Organization, WTO Analytical index, second edition, volume II, Cambridge University Press, 2007, str EC-Asbestos, WT/DS135/AB/R; Japan Film, WT/DS44/R 72 Ujednání o řešení sporů, Čl. 26; Macrory P. F. J., Appleton A. E., Plummer M. G, The World Trade Organization: Legal, Economic and Political Analysis, Volume I, Spronger Science + Business Media LLC, 2005, str Ujednání o řešení sporů, čl. 6 22

29 panelu. 74 Takový konsenzus je přitom těžko představitelný, protože by proti ustavení panelu musel hlasovat i členský stát, která o něj požádal. Každá ze stran předloží panelu dvě písemná podání: první stanovisko a následné stanovisko. V prvním podání strany prezentují fakta případu a své argumenty. Ve druhém stanovisku pak odpovídají na argumentaci a důkazy předložené protistranou. První stanovisko stěžovatele je předloženo obvykle mezi dvěma a třemi týdny před prvním podáním odpůrce (článek 12.6 a odstavec 12 Dodatku 3 DSU). Druhá stanoviska se předkládají zároveň. Odvolací orgán v případ US Shrimp 75 rozhodl, že strany mají právo na výše zmíněná podání a panel má naopak povinnost tato podání přijmout a patřičně zvážit. To platí také pro podání třetích stran, ne však pro ne pro podání ostatních členských států nebo osob. Po předložení prvního stanoviska se koná první setkání panelu se stranami. 76 Na tomto setkání stěžovatel představí případ a odpůrce vyjádří svůj pohled na věc. 77 Další setkání se koná po předložení druhého stanoviska. Na tomto setkání má první slovo odpůrce. 78 Další setkání mohou být navržena podle potřeby. 79 Přestože to není povinné, setkání panelů se stranami se zpravidla odehrávají na půdě sekretariátu WTO v Ženevě. Mohou trvat jeden nebo více dnů a v poslední době se stávají čím dál víc formálními. 80 Jakákoli jednostranná jednání s panelem jsou zakázána. 81 Článek 9 upravuje situaci, kdy ve stejném případě žádá ustavení panelu více než jeden členský stát. V takovém případě se může ustanovit jeden panel, který postupuje tak, aby byla zachována práva, která by sporné strany měly v samostatném řízení. Pokud o to některá ze stran požádá, panel vyhotoví oddělenou zprávu k jejímu sporu. Jestliže je ke stejné otázce ustanoveno více panelů, v co největším rozsahu by na nich měly pracovat stejné osoby a jejich časový rozvrh by měl být harmonizován. 82 V průběhu panelového procesu má být brán zřetel na zájmy dalších členských států v dané otázce, kterýkoli členský stát má právo slyšení u panelu a na předkládání US Shrimp, WT/DS58/AB/R, odst Dodatek 3 Ujednání o řešení sporů, odst Dodatek 3 Ujednání o řešení sporů, odst Dodatek 3 Ujednání o řešení sporů odst Dodatek 3 Ujednání o řešení sporů, odst Van den Bossche P., The law and policy of the WTO, Cambridge, 2005, str. 361; Petr Gallagher, Guide to Dispute Settlement, Kluwer law International, 2002, str. 33, Ujednání o řešení sporů, čl Ujednání o řešení sporů, čl. 9 23

30 návrhů. Když členský stát usoudí, že otázka již projednávaná v panelovém řízení porušuje její práva, může požádat o ustavení nového panelu. 83 O právech třetích osob na účast v panelovém řízení rozhoduje panel a jejich rozsah je určen uvážením panelu. 84 Podle čl. 10 mají vždy právo obdržet stanoviska sporných stran pro první zasedání panelu. V některých případech panely práva třetích stran mohou rozšířit. 85 Panely se řídí Pracovními postupy, které tvoří Dodatek 3 DSU. V případě, že se sporné strany během panelového řízení nedohodnou, podá panel zprávu DSB, s uvedením všech zjištěných skutečností, příslušná ustanovení a základní doporučení. Jestliže bylo nalezeno řešení sporu, panel pouze podá stručné shrnutí případu se záznamem o přijatém řešení. Celé řízení před panelem by nemělo překročit šest měsíců, v naléhavých případech tři měsíce. Pokud to v konkrétním případě není možné, informuje panel DSB s předložením důvodů a lhůty, ve které řízení skončí. V žádném případě řízení podle DSU nesmí překročit 9 měsíců, v praxi však velmi často trvá přibližně rok. Smluvní strany mohou vzájemnou dohodou tyto lhůty a lhůty stanovené v článku 4 DSU prodloužit. Pokud jednou ze sporných stran je rozvojový stát, musí panel ve své zprávě uvést, k jakým konkrétně ustanovením výhodným pro rozvojový stát přihlédl. Na žádost sporných stran panel může přerušit svou činnosti na dobu nejvýše 12 měsíců. 86 Protože zásady uvedené v čl. 12 DSU a Příloze 3 k DSU jsou pouze základní, panely většinou přijímají další konkrétnější postupy ad hoc. 87 Panely při svém rozhodování mohou získávat informace od kterýchkoli osob nebo orgánů členských států, pokud předtím informují úřady členského státu. Mohou získávat informace také z jakýchkoli relevantních zdrojů a konzultovat některé otázky s odborníky, v případech nebo skupinou odborníků podle Dodatku 4 DSU. Zprávy panelů jsou důvěrné. Navrhují se bez přítomnosti sporných stran a názory vyjádřené členy panelu zůstávají anonymní. Návrh části zprávy obsahující popis případu a argumenty panely předloží sporným stranám, které k nim ve lhůtě stanovené panelem mohou připojit své připomínky k průběžné zprávě před předložením zprávy ostatním členským státům. Členským států je zpráva předložena ve třech pracovních jazycích WTO. Nejdříve po 20 dnech od předložení zprávy členským státům panelu zprávu 83 Ujednání o řešení sporů, čl Van den Bossche P., The law and policy of the WTO, Cambridge, 2005, str Ruttley, P., MacVay, I., Due process in WTO Dispute Settlement, Cameron May, 2001, str Ujednání o řešení sporů, čl Van den Bossche P., The law and policy of the WTO, Cambridge, 2005, str

31 přijme DSB. Členské státy, které mají ke zprávě námitky, je předloží nejméně 10 dní před jednáním DSB. Sporné strany mají právo plně se podílet na projednávání panelové zprávy před DSB a jejich postoje DSB na základě konsenzu neshodne na nepřijetí zprávy. 88 DSU nestanoví žádné lhůty pro předkládání důkazů je proto v zásadě možné je předložit i po prvním setkání, pokud to panel nezakáže v postupu stanoveném ad hoc. 89 Definitivnímu rozhodnutí panelu předchází prozatímní zpráva, ve které panel shrnuje svá dosavadní skutková i právní zjištění. V určené lhůtě se k nim strany sporu mohou vyjádřit a panel pak jejich připomínky může zahrnout do závěrečné zprávy. Fáze interního přezkoumání je poslední možností stran k námitkám proti skutkovým zjištěním, protože k jejich samostatnému přezkoumávání Odvolací orgán pravomoc nemá (pouze v případě smíšených otázek právních a skutkových). 90 Zpráva panelu předkládaná DSB obvykle obsahuje procesní průběh sporu, skutková zjištění, tvrzení stran, shrnuti argumentů sporných stran a třetích stran, zhodnocení interních přezkoumání a předběžné zprávy, nález panelu, jeho odůvodnění a závěr. Minimálně musí obsahovat skutková zjištění, relevantní ustanovení a základní odůvodnění závěrů a doporučení. 91 U sporů, kde je jednou ze stran rozvojová země, musí panel konkrétně uvést, jakým způsobem vzal v úvahu ustanovení o zvláštním zacházení s těmito zeměmi, kterých se rozvojový stát dovolával. Právně závaznými se zprávy panelů stávají po přijetí DSB. Pokud zpráva nebyla přijatá konsenzem, mohou členové panelu vyjádřit svá odlišná stanoviska, ale pouze anonymně. Členským státům jsou zprávy předkládány, a tím zveřejněny, v angličtině, francouzštině a španělštině Ujednání o řešení sporů, čl Van den Bossche P., The law and policy of the WTO, Cambridge, 2005, str. 264; Lowenfeld A. F., International Economic Law, Second Edition, Oxford University Press, 2008str ; Zpráva Odvolacího orgánu, Argentina Textiles and Apparel, odst Ujednání o řešení sporů, čl. 15; Macrory P. F. J., Appleton A. E., Plummer M. G, The World Trade Organization: Legal, Economic and Political Analysis, Volume I, Spronger Science + Business Media LLC, 2005, str. 1267, Ujednání o řešení sporů, čl Van den Bossche P., The law and policy of the WTO, Cambridge, 2005, str. 242, 243; Macrory P. F. J., Appleton A. E., Plummer M. G, The World Trade Organization: Legal, Economic and Political Analysis, Volume I, Spronger Science + Business Media LLC, 2005, str

32 Odvolací řízení Přibližně 70 procent případů je řešeno Odvolacím orgánem. Odvolací řízení je největší změnou oproti předchozímu systému řešení sporů podle GATT. Postup pro odvolací řízení stanoví článek 17 DSU, Pracovními postupy Odvolacího orgánu, a Pravidly postupu. 93 Pokud některé otázka není upravena, skupina, která případ řeší, může pro daný případ příslušný postup stanovit. 94 Podle Pracovních postupů odvolací řízení začíná písemným oznámením strany DSB o jejím rozhodnutí odvolat se a zároveň oznámením sekretariátu odvolacího orgánu. Odvolání je možné podat do 60 dnů od oznámení rozhodnutí panelu členským státům a zároveň před přijetím zprávy DSB pokud je tedy zpráva panelu předložena DSB k přijetí dřív, je strana, které se chce odvolat, nucena odvolání podat dříve ne v šedesátidenní lhůtě. 95 Oznámení o odvolání musí obsahovat název zprávy panelu, proti které směřuje, název druhé strany, kontaktní informace a stručný popis podstaty odvolání, včetně údajných chyb v právních otázkách zahrnutých ve zprávě panelu a právních výkladech panelu. 96 V případě US Shrimp navrhovali odpůrci, aby návrh byl odmítnut z důvodu nesplnění těchto požadavků. Konkrétně považovali za nedostatek chybějící čísla odstavců zprávy panelu, proti kterým odvolání směřovalo. Odvolací orgán rozhodl, že toto není důvodem pro odmítnutí odvolání. Oznámení o odvolání má obsahovat stručný popis případu, detailní argumentace bude obsažena později v dalším podání. 97 Naopak pouhý výčet odstavců není dostačující, jak se vyjádřil odvolací orgán v případu US Countervailing Measures on Certain EC Products, musí být nalezena rovnováha mezi právem strany, která se odvolává, na stručné odvolání, a právem odpůrce připravit svou odpověď Dispute settlement Understanding, Working Procedures for Appellate Review, Rules of conduct for the Understanding on Rules and Procedures Governing the Settlement of Disputes 94 Van den Bossche P., The law and policy of the WTO, Cambridge, 2005, str Gallagher P., Guide to Dispute Settlement, Kluwer law International, 2002, str. 36; Pracovní postupy pro Odvolací orgán 95 Working procedures for appellate review, čl. 16, Working procedures for appellate review, čl US Shrimp, WT/D58/AB/R 98 US Countervailing Measures on Certain EC Products, WT/DS212/R 26

33 Nejprve jsou strany vyrozuměny o složení tříčlenné skupiny, která o odvolání bude rozhodovat, a toto oznámení také obsahuje časový plán pro jednotlivá podání a jednání. 99 Následují písemná podání zúčastněných stran a ústní slyšení. 100 V některých případech strany žádají před ústním slyšením ještě předběžné řízení, přestože takový krok Pracovní postupy konkrétně neobsahují. Poté skupina, která rozhoduje, konzultuje případ se zbylými členy Odvolacího orgánu. 101 Nakonec případ Odvolací orgán projedná a navrhne rozhodnutí. Stejně jako jednání panelů jsou i jednání odvolacího orgánu důvěrná. 102 Odvolání může podat kterákoli strana, někdy to udělají obě. 103 Odvolání musí být založené na právních základech, například na právní interpretaci není možné přezkoumávat znovu důkazy nebo řešit nové otázky 104. Každým odvoláním se zabývají tři členové stálého sedmičlenného Odvolacího orgánu jmenovaného Orgánem pro řešení sporů. Původní rozhodnutí panelu může být potvrzeno, změněno nebo zrušeno. V praxi často dochází k situaci, kdy Odvolací orgán původní rozhodnutí doplní. Tuto pravomoc sice podle DSU přímo nemá, ale nemá ani možnost vrátit případ panelu k dalšímu projednání, proto tato možnost přichází v úvahu spíš než zrušení celého rozhodnutí. Odvolací řízení by nemělo trvat více než 60 dní, ve zvláštních případech maximálně 90. Orgán pro řešení sporů potom musí přijmout nebo odmítnout zprávu odvolacího orgánu do 30 dnů, odmítnutí je možné pouze formou konsenzu. 105 Třetí strany nemohou podávat odvolání. Pokud prokážou podstatný zájem, tak ale mohou podle odstavce 2 článku 10 podat písemnou žádost a dostat možnost slyšení u odvolacího orgánu. 106 Pokud se třetí strany účastní řízení, mají mnoho práv stejných 99 Macrory P. F. J., Appleton A. E., Plummer M. G, The World Trade Organization: Legal, Economic and Political Analysis, Volume I, Spronger Science + Business Media LLC, 2005, str Working procedures for appellate review, čl. 21, 22, Working procedures for appellate review, čl Rules of conduct, čl. 7; Macrory P. F. J., Appleton A. E., Plummer M. G, The World Trade Organization: Legal, Economic and Political Analysis, Volume I, Spronger Science + Business Media LLC, 2005, str. 1293, Working procedures for appellate review, čl Ujednání o řešení sporů, čl Ujednání o řešení sporů, čl Van den Bossche P., The law and policy of the WTO, Cambridge, 2005, str ; Ujednání o řešení sporů, čl ; Working procedures for appellate review, čl. 24; Jackson J. H., The jurisprudence of GATT and WTO, Cambridge, 2000, str ; Gallagher P., Guide to Dispute Settlement, Kluwer law International, 2002, str ; Macrory P. F. J., Appleton A. E., Plummer M. G, The World Trade 27

34 jako účastníci. Mají přístup ke všem dokumentům, právo podávat písemná stanoviska a právo účastnit se ústního jednání a odpovídat při něm na otázky Odvolacího orgánu. Zprávy Odvolacího orgánu jsou přijímány stejným způsobem jako zprávy panelů Postup po přijetí rozhodnutí Poté, co DSB přijme rozhodnutí, je třeba, aby stát, kterého se rozhodnutí týká, co nejdříve začal podle rozhodnutí postupovat. DSB většinou nestanoví konkrétní postup pro jeho implementaci, státy mají právo použít postupy podle vlastního uvážení. 108 Měl by DSB informovat o plánu na jeho realizaci do 30 dnů od přijetí rozhodnutí panelu nebo odvolacího orgánu. Pokud není možné začít podle rozhodnutí postupovat ihned, je státu udělena přiměřená lhůta. Podle DSU by neměla v žádném případě přesáhnout 15 měsíců. V případě, že mezi stranami není možná žádná dohoda na této lhůtě do 45 dní od přijetí rozhodnutí, může žalobce předat případ k arbitráži podle čl (c) DSU. Strany se musí shodnout na rozhodčím, jinak ho jmenuje generální ředitel. Řízení by pak nemělo přesáhnout 90 dní od přijetí rozhodnutí. V případě, že ji nedodrží, musí si s žalující stranou dohodnout vzájemně přijatelnou kompenzaci. Když se strany neshodnou na tom, jestli rozhodnutí bylo dodrženo ne, je ustaven nový panel, který o tom rozhodne. Pokud k takové dohodě nedojde do 20 dnů, žalující strana může požádat DSB o povolení k uložení sankce. DSB toto povolení udělí do 30 dnů nebo konsenzem rozhodne proti. Pro rozhodnutí DSB tak zbývá pouze 10 dní, které sporné strany nemohou stihnout, pokud rozhodování panelu bude trvat 90 dní. Tento problém vyřešily sporné strany v níže podrobně popsaném případě Banana case III tak, že uzavřeli dohodu, podle které měli stěžovatelé právo žádat kompenzaci bez ohledu na 30 denní lhůtu po rozhodnutí panelu, zda je stále porušováno právo WTO. 109 V případě, že strana, proti které sankce směřuje, považuje sankci za nepřiměřenou, otázka je předložena k arbitráži podle čl DSU. Otázka určení Organization: Legal, Economic and Political Analysis, Volume I, Spronger Science + Business Media LLC, 2005, str Koul A.K., Guide to the WTO and GATT, Kluwer Law International, 2005, str Gallagher P., Guide to Dispute Settlement, Kluwer law International, 2002, str Yerxa R., Wilson B., The Key Issues in WTO Dispute Settlement First Ten Years, Cambride University Press, 2005, str. 105,

35 adekvátní a smysluplné sankce je přitom někdy velmi obtížná. Jednoduché zvýšení dovozních cel se např. může projevit nepříznivě na ekonomice samotného stěžovatele, protože pak jeho vlastní spotřebitelé budou za produkty platit více 110. Nad implementací rozhodnutí a výkonem sankce vykonává dohled DSB. 111 Konkrétně je stát, který má povinnost uvést svá opatření do souladu s právem WTO, povinen vždy 10 dní před jednáním DSB podat zprávu o stádiu implementace a otázka implementace je automaticky na pořadu jednání od uplynutí šesti měsíců od určení přiměřené doby pro implementaci, dokud případ není vyřešen. 112 Obecně je otázka implementace rozhodnutí panelu nebo Odvolacího orgánu přijatého DSB největším problémem v systému řešení sporů WTO. I přes časté průtahy a překračování lhůt uvedených v DSU obvykle s přijetím rozhodnutí potíže nejsou. I přes mechanismus pravidelných zpráv o implementaci a dohledu DSB ale často trvá velmi dlouho, pokud je toho vůbec dosaženo, než stát potřebná opatření skutečně přijme Dobré služby, smírčí řízení a zprostředkování Dobré služby, smírčí řízení a zprostředkování jsou postupy, které strany mohou využít, jestliže se tak dohodnou. Jednání jsou stejně jako konzultace a panelové řízení důvěrná a nebrání stranám v pozdějším využití dalších postupů podle DSU. Některá ze sporných stran o ně může požádat kdykoli během sporu a kdykoli mohou být také ukončeny. Jestliže budou postupy v rámci dobrých služeb, smírčího řízení nebo zprostředkování zahájeny o 60 dní po datu obdržení žádosti o konzultace, musí žalující strana vyčkat uplynutí lhůty 60 dní po datu obdržení žádosti o konzultace, než požádá o ustavení panelu. Žalující strana může žádat o ustavení skupiny odborníků v průběhu šedesátidenní lhůty, jestliže sporné strany společně usoudí, že dobré služby, smírčí řízení nebo zprostředkování nemohou vyřešit spor. Tyto postupy mohou probíhat i 110 Yerxa R., Wilson B., The Key Issues in WTO Dispute Settlement First Ten Years, Cambridge University Press, 2005, str Van den Bossche P., The law and policy of the WTO, Cambridge, 2005, str ; Ujednání o řešení sporů, Čl ; Jackson J. H., The jurisprudence of GATT and WTO, Cambridge, 2000, str ; Macrory P. F. J., Appleton A. E., Plummer M. G, The World Trade Organization: Legal, Economic and Political Analysis, Volume I, Spronger Science + Business Media LLC, 2005, str Yerxa R., Wilson B., The Key Issues in WTO Dispute Settlement First Ten Years, Cambridge University Press, 2005, str

36 zároveň s panelovým řízením. Generální ředitel může ze své iniciativy nabídnout dobré služby, smírčí řízení nebo zprostředkování s cílem pomoci Členům vyřešit spor Rozhodčí řízení Rozhodčí řízení má usnadnit řešení některých sporů mezi stranami tam, kde se na tom strany dohodnou a dojednají si jeho postup. Dohodu o rozhodčím řízení oznámí všem členským státům. Další členské státy se mohou zúčastnit řízení pouze po dohodě s původními stranami. Rozhodnutí se oznamují DSB a Generální radě. Na rozhodnutí se použijí články 21 a 22 tohoto Ujednání Dohled nad implementací a Vyrovnání a suspenze koncesí stejně jako u přijatých zpráv panelu nebo Odvolacího orgánu Ujednání o řešení sporů, čl Ujednání o řešení sporů, čl

37 4. EC Bananas III DS27 Banana Case III je případem, který v praxi ukázal, jak již bylo řečeno v úvodu, mnohé z nedostatků sytému řešení sporů v rámci WTO. Byl případem výjimečně složitým z hlediska procesního postupu sporných stran a množství procesních obstrukcí, kterými bylo konečné řešení oddalováno. Ukázaly se díky tomu mezery v právní úpravě řízení, které je možné zneužít a bránit tím dosažení účelu řízení. Také se jednalo o jeden z prvních případů, kdy stěžovateli byly většinou rozvojové státy, které zahájily (společně s USA) řízení pro Evropským společenstvím, tedy podstatně více ekonomicky silnému a rozvinutému společenství států. Tomuto případu bych se proto ráda věnovala v následující části práce. Tento případ byl už třetím sporem týkajícím se dovozu banánů do ES. 115 V obou předchozích případech se ale projevil zásadní nedostatek procesu řešení podle GATT prohrávající strana zabránila přijetí zpráv panelu. 116 EU je světově největším dovozcem banánů a téměř všichni jejich dovozci jsou rozvojové země. Pro většinu z nich banány tvoří velmi podstatnou část jejich exportu. 117 Země AKT 118 byly tradičně preferovanými dodavateli do evropských států. Jejich privilegia byla zajištěna Lomskou konvencí. 119 na základě této dohody byla ES udělena výjimka z čl. 1 odst. 1 GATT tzv. Lomé waiver. 120 Na základě zmíněných dvou předchozích sporů řešených v rámci GATT byla v roce 1994 uzavřena se státy Kostarika, Kolumbie, Nikaragua a Venezuela Rámcová dohoda o banánech (BFA), ve které jim byly přiděleny zvláštní kvóty na dovoz banánů s ujednáním, že do roku 2002 nevznesou stížnost u WTO. O dva roky později jihoamerické státy, vynechané z této 115 EEC-Member States Import Regimes for bananas, WT/DS32/R, WT/DS38/R 116 Petersmann E. U., Pollack M. A., Transatlantic Economic Disputes, Oxford University Press, 2003, str Anania G., How would a WTO agreement on bananas affect exporting and importing countries?, Issue Paper No. 21, ICTSD Programme on Agricultural Trade and Sustainable Development, June 2009, str Země z oblasti Afriky, Karibiku a Tichomoří 119 Lomská konvence je dohodou mezi ES 71 zeměmi z oblasti AKT, poprvé podepsaná v únoru Měla vytvořit rámec spolupráce mezi ES a rozvojovými zeměmi, zejména bývalými koloniemi evropských států. Poskytuje státům AKT bezcelní dovoz zemědělských a minerálních produktů do ES na dohodnuté kvóty některých produktů. IV. Lomská konvence byla podepsaná r na roky Výjimka z čl. 1 odst. 1, tzv. Lomé waiver, byla udělena rozhodnutím smluvních stran z do konce platnosti LOME IV, tedy do , v rozsahu nezbytném pro povolení ES k poskytování preferenčního zacházení pro produkty pocházející z AKT států, jak požadují relevantní ustanovení čtvrté lomské konvence, bez požadavku na preferenční zacházení s podobnými produkty z jiných států. 31

38 dohody Ekvádor, Guatemala, Honduras a Mexiko, společně s USA režim dovozu banánů u WTO napadly. 121 Důvodem pro vznik sporu bylo nařízení Rady EHS č. 404/93 z To mělo sjednotit postoj členských států k dodavatelům banánů do států EHS, a tím zajistit volný trh banánů uvnitř EHS. 122 Toto nařízení rozděluje banány dovážené do ES do tří skupin na tradiční dovoz ze zemí AKT, netradiční dovoz ze zemí AKT a dovoz ze třetích zemí mimo AKT. 123 Dále zavedlo pro dovoz jakýchkoli banánů do ES dovozní licenci, stanovilo celní kvótu a v rámci této kvóty celní sazby, pro banány ze zemí AKT celní sazbu nulovou. Ekvádor, Guatemala, Honduras, Mexiko a Spojené státy americké shledaly tento režim v rozporu s právem WTO a zahájily s Evropským společenstvím proces řešení sporu podle DSU Hoekman B. M., Kostecki M. M., The Political Economy of the World Trading System The WTO and Beyond, Oxford University Press, Third Edition, 2009, str. 101, vzhledem k tomu, že v členských státech Společenství, které produkují banány, v současnosti existují vnitrostátní organizace trhu, jež se snaží zajistit pro producenty odbyt jejich produktů na vnitrostátním trhu a příjem v souladu s produkčními náklady; že tyto vnitrostátní organizace trhu stanoví množstevní omezení, která jsou překážkou dosažení jednotného trhu s banány; že některé členské státy, které banány neprodukují, poskytují přednostní odbyt banánům afrických, karibských a tichomořských zemí (zemí AKT), zatímco jiné uplatňují liberální pravidla dovozu, která v jednom případě dokonce zahrnují přednostní celní postavení; že tyto různé režimy brání volnému pohybu banánů v rámci Společenství a uplatňování společného režimu pro obchod se třetími zeměmi; že k dosažení jednotného trhu musí vyrovnaná a pružná společná organizace trhu v odvětví banánů nahradit různé vnitrostátní režimy; 123 Pro účely této hlavy se rozumí 1. tradičním dovozem ze zemí AKT dovoz banánů pocházejících z dodavatelských zemí uvedených v příloze do Společenství v rozsahu do tun čisté hmotnosti ročně; tyto banány se dále označují jako tradiční banány AKT ; 2. netradičním dovozem ze zemí AKT dovoz banánů pocházejících ze zemí AKT, které nespadají do definice v bodě 1, do Společenství; tyto banány se dále označují jako netradiční banány AKT ; 3. dovozy ze třetích zemí mimo AKT dovozy banánů pocházejících z jiných třetích zemí, než jsou země AKT, do Společenství; tyto banány se dále označují jako banány ze třetích zemí. - Nařízení RAD\ (ES) č. 1637/98, čl Ruttley, P., MacVay, I, Due process in WTO Dispute Settlement, Cameron May, 2001, str. 35; Lowenfeld A. F., International Economic Law, Second Edition, Oxford University Press, 2008, str

39 5. Konzultace Dne 12. února 1996 podaly státy Ekvádor, Guatemala, Honduras, Mexiko, a Spojené státy americké žádost o konzultace 125 podle čl. 4 DSU ve věci režimu Evropských společenství pro dovoz, distribuci a prodej banánů 126. O připojení ke konzultacím požádaly státy Dominikánská republika, Nikaragua a Jamajka 127. První podání předložil každý stát zvlášť, státy Guatemala a Honduras společně. Ve všech dalších krocích potom postupovaly všechny státy společně. Podle zástupců těchto států režim ES porušovala zejména tato ustanovení: (1) Čl. I, II, III, X, XI a XIII GATT 94; (2)Čl. 1 a 3 Dohody o dovozních licencích; (3) Dohoda o zemědělství; (4) Čl. II, IV, XVI a XVII GATS (5) Čl. 2 a 5 Dohody o obchodních investičních opatřeních. Režim podle nich způsobují zmenšení nebo zrušení výhod těmto státům. Konzultace proběhly ve dnech 14. a 15. března neúspěšně Žádost o konzultace, WT/DS27/1 126 Tyto státy kromě Ekvádoru o konzultace ve stejné věci žádaly už (DS16) a tyto konzultace na podzim roku 1995 probíhaly, po vstupu Ekvádoru o ně státy požádaly znovu. 127 Žádost o připojení ke konzultacím WT/DS27/ Zprávy panelu WT/DS27/R/MEX, WT/DS27/R/USA, WT/DS27/R/ECU, WT/DS27/R/GTM, WT/DS27/R/HND 33

40 6. Panelové řízení 6.1. Ustavení panelu požádali stěžovatelé o ustavení panelu 129. DSB ustavení panelu nejprve odložil, byl ustaven až na druhou žádost Stěžovatelé požádali o určení složení panelu podle čl. 7.8 DSU Generálního ředitele. Panel byl jmenovaný Belize, Kanada, Kamerun, Kolumbie, Kostarika, Côted'Ivoire, Dominica, Dominikánská republika, Ghana, Grenada, Indie, Jamajka, Japonsko, Nicaragua, Filipíny, Svatý Vincent a Grenadina, Svatá Lucie, Senegal, Surinam, Thajsko a Venezuela oznámily svůj zájem na projednávané věci podle čl. 10 DSU, Thajsko se později svých práv vzdalo Předběžné otázky Evropská společenství proti ustavení panelu vznesla několik námitek jako předběžné otázky. K průběhu konzultací namítala Evropská společenství, že vzhledem k rozsahu sporných otázek neproběhly a nemohly proběhnout ve dvou dnech tak, aby mohly sporné otázky objasnit a dospět k vyřešení sporu. Proto ES nepovažovala za splněné podmínky pro ustavení panelu. K této námitce stěžovatelé odpověděli, že podle jejich názoru nemá oporu v DSU, povinností sporných stran je se o konzultace pokusit, ne nutně spor vyřešit, a v případě jejích neúspěchu mají právo po 60 dnech požádat o ustavení panelu. K tomuto dále podotkli, že ve věci režimu dodávek banánů už byla vedena různá jednání mnohokrát, později v rámci prvních konzultací před vstupem Ekvádoru do WTO. Evropská společenství dále považovala za nedodržené podmínky pro ustavení panelu podle jejich názoru neobsahovala žádost specifická opatření, která by měla být přijata, a stručný přehled právních důvodů žaloby postačující k jasnému uvedení problému. Stěžovatelé měli podle názoru ES uvést konkrétní opatření, ne celý režim dovozu banánů, která jsou podle nich v rozporu s konkrétními ustanoveními. Navrhovala proto panelu rozhodnout v rámci předběžné otázky, že je třeba dále 129 Žádost o ustavení panelu, WT/DS27/6 130 Rozhodnutí o ustavení panelu, WT/DS27/7 131 složení: Předseda Mr. Stuart Harbinson, členové: Mr. Kym Anderson a Mr. Christian Häberli 34

41 pokračovat v konzultacích. Stěžovatelé odmítli i tuto námitku s odůvodněním, že DSU nepožaduje v žádosti o ustavení panelu detailní rozbor otázek, které budou později řešeny před panelem, a podmínku stručného přehledu právních důvodů žaloby postačující k jasnému uvedení problému podle nich jejich žádost splňuje. Dále upozornili na skutečnost, že podle DSU panel nemá žádnou pravomoc rozpustit se a vrátit případ do stádia konzultací. Jak dále podotkli, panel byl ustaven až na druhé schůzce DSB, a ani na jedné z nich ES nedostatky žádosti nenamítala. ES vznesla také otázku právního zájmu USA. Podle ES se právní režim dovozu banánů do ES Spojených států netýká, nemají tedy právní nárok účastnit se řízení. Toto tvrzení USA odmítly s tím, že režim se jich ekonomicky jednoznačně dotýká (například prostřednictvím společností Chiquita a Dole Foods, nebo vlivem na produkci banánů z Havaje a Portorika). Ze stejných důvodů ES namítaly i nedostatek právního zájmu Mexika přestože je významným producentem banánů, nikdy je nedodávalo přímo do ES. Podle argumentace Mexika tato skutečnost však nemění nic na tom, že vzhledem k významnému podílu produkce banánů v jeho ekonomice je potenciálním účastníkem trhu s banány i v ES tuto argumentaci dokonce Evropská společenství použila v předchozím případu Tuna Panel. Nakonec se ES dovolávala čl. 9.2 DSU a požadovala zvláštní zprávu panelu ke každému podání stěžovatele, aby nebyla porušena jejich práva při spojeném řízení u jednoho panelu podle čl. 9.1 DSU. Stěžovatelé konstatovali, že přestože podstata jejich stížností je v zásadě stejná pouze s minimálními a nepodstatnými odlišnostmi a takové řešení přinese zbytečnou administrativní zátěž, mají ES podle DSU právo to požadovat Argumenty stran Argumenty stěžovatelů Stížnosti států předložené panelu se týkaly tří hlavních otázek. Zaprvé se jednalo o otázku výše cla, zadruhé o rozvržení podílů na dovozu a zatřetí o dovozní licence. V otázce cla považovali stěžovatelé za nepřípustné ukládání rozdílných sazeb na banány z třetích zemí a na netradiční banány AKT. Ukládání takto rozdílných celních povinností na základě původu dodavatelů porušuje přímo základní zásady GATT 132 Zprávy panelu č. WT/DS27/R/MEX, WT/DS27/R/USA, WT/DS27/R/ECU, WT/DS27/R/GTM, WT/DS27/R/HND 35

42 nediskriminačního celního zacházení stanovené v čl. 1 odst. 1. GATT. Guatemala a Honduras navíc uvádějí ve své stížnosti sazbu cla na banány ze třetích zemí ta porušuje dlouholetou hranici podle GATT ve výši 20 = ad valorem. Ke druhé otázce stěžovatelé namítali porušení čl. 1 odstavce 2 GATT při rozdělení podílů na dovozu. Režim ES poskytoval zvláštní podíly státům AKT a BFA, ale ne jiným státům, které v historii měly podobně velký nebo i větší podíl dovozu. Tyto země dokonce měly podíly mnohem větší, než jaké by měly bez aplikace omezení, jak stanoví čl. XIII odst. 2. Dále měla Evropská společenství porušit čl. XIII poskytnutím výlučného práva státům BFA své podíly zvětšit, když jiný stát BFA nedodá požadované množství. Ohledně dovozních licencí podle stěžovatelů ES zavedla velmi komplikovaná pravidla, vyžadující zdlouhavou administrativu, díky kterým byly zejména státy Latinské Ameriky ve značné nevýhodě v porovnání se státy AKT Argumenty Evropských společenství Evropská společenství k tomu uvedla, že jejich režim pro dovoz banánů se skládá ze dvou částí: a) režimu pro tzv. tradiční banány ze států AKT, se kterými se zachází v souladu s Lomskou konvencí a mají proto zvláštní režim. Tento režim byl zajištěný výjimkou z povinností ES podle čl. 1 odst. 1 GATT s ohledem na IV. Lomskou konvenci; b) závazné sazby cla pro dovoz nad rámec množství podle tarifní kvóty a rozdělení podílů na tarifní kvótě pro všechny ostatní banány. Podle ES se jednalo o běžný postup v mnoha případech mezi členy WTO. S ohledem na bod b), netradiční banány ze zemí AKT měly výhody z režimu, který je zajištěn Lomskou konvencí. Proto tento režim nepovažují za diskriminační. Celní tarif a kvóty pro banány byly navíc sjednoceny Dohodou o zemědělství v rámci Uruguayského kola. Podle ES byly v této dohodě zohledněny všechny zvláštnosti trhu se zemědělskými výrobky. Konkrétně v případě režimu banánů smluvní státy přijaly na konci Uruguayského kola nový režim založený na zavedení kvót ES a vytvoření společného trhu banánů uvnitř ES, proto členské státy nic neopravňuje znovu otvírat tato jednání a porušují tím princip pacta sunt servanda. Naopak ustanovení jako 36

43 čl. XI a XII GATT a Licenční úmluva 133 se aplikují pouze na hraniční opatření ve chvíli dovozu nebo vývozu produktu a nezpůsobují žádnou diskriminaci v použití vnitřních pravidel. Navíc ES považují za nesmyslné, aby nějaké opatření porušovalo zároveň čl. III odst. 4 a X GATT a čl. XII GATT nebo Licenční úmluvu. Na závěr, podle ES panel není oprávněn závazně vykládat jiné dohody než ty uvedené v příloze 1 DSU Prozatímní zpráva předložil panel stranám prozatímní zprávu podle čl DSU požádali ES, USA, Ekvádor, Guatemala, Honduras a Mexiko o přezkoumání podle tohoto článku. S ohledem na procesní otázky žalující strany upozornily na výklad panelu týkající se požadovaného stupně specifikace žádosti o ustavení panelu podle čl. 6.2 DSU. Také vyjádřily znepokojení nad odmítnutím panelu zvážit nároky vznesené po předložení prvního písemného podání. Všechny sporné strany měly ještě další připomínky k jednotlivým bodům zpráv, které panel zapracoval do závěrečné zprávy Zjištění panelu Organizační otázky První z organizačních otázek, se kterými se panel vypořádal, byla otázka účasti třetích stran na řízení. Některé z nich 135 požádali o dovolení účastnit se ve větší míře práce panelu, například účastnit se všech schůzek panelu a sporných stran, prezentovat tam své postoje, obdržet kopie všech podání a dalších písemných materiálů a prezentovat písemná podání na prvním i druhém setkání panelu. Práva třetích stran upravuje čl. 10 DSU 136 a čl. 6 Dodatku 3 DSU 137. V některých předchozích sporech 133 Agreement on Import Licensing Procedures 134 Zprávy panelu WT/DS27/R/MEX, WT/DS27/R/USA, WT/DS27/R/ECU, WT/DS27/R/GTM, WT/DS27/R/HND, str Státy Belize, Kamerun, Kolumbie, Kostarika, Côted'Ivoire, Dominika, Dominikánská republika, Ghana, Grenada, Jamajka, Nicaragua, Saint Vincent a Grenadina, Svatá Lucie, Senegal, Suriname a Venezuela V průběhu řízení před skupinou odborníků budou plně brány v úvahu zájmy sporných stran a zájmy jiných Členů podle uvedených dohod, jichž se spor týká. 2. Kterýkoli Člen, který má podstatný zájem na věci projednávané ve skupině odborníků a který oznámil svůj zájem DSB (dále v tomto Ujednání uváděný jako "třetí strana") bude mít možnost vypovídat před skupinou odborníků a předkládat jí písemná stanoviska. Tato stanoviska budou zároveň předávána sporným stranám a budou brána v úvahu ve zprávě skupiny odborníků. 37

44 byla třetím stranám přiznána i širší práva, vždy to ale bylo po dohodě sporných stran. V tomto případě se sporné strany na této otázce neshodly. ES trvala na rozšíření práv třetích stran, žalující strany naopak na tom, že práva třetích stran dostatečně chrání ustanovení DSU. Panel rozhodl tak, že třetí strany mohou být přítomny i druhému zasedání, ne jen jednomu svolanému k vyjádření jejich názorů. Zohlednil tak velký ekonomický dopad režimu ES pro dovoz banánů na třetí strany, jejich nároky vyplývající ze smluv se spornými stranami a předchozí praxi v případech týkajících se režimu banánů v ES. Právo účastnit se celého řízení panel třetím stranám nepřiznal z toho důvodu, že by se tím zcela setřel rozdíl mezi účastníky řízení a třetími stranami stanovený DSU. 138 Otázka účasti třetích stran na řízení úzce souvisí s požadavkem utajení podle DSU. V případě přijetí některého státu jako třetí strany sporu mu kromě práva účasti na ústních jednáních vzniká také právo na přístup ke všem dokumentům týkajícím se sporu. Proto je zřejmé, že účastníci musí mít kontrolu nad tím, kdo se řízení bude účastnit. Jinak by toto právo mohlo být snadno zneužitelné pro získávání důvěrných informací neoprávněnými státy. 139 Druhou organizační otázkou byla účast soukromých právníků v řízení. Námitky proti ní stěžovatelé vznesli na prvním zasedání panelu. Ten rozhodl tak, že strany mají dodržet jeho pracovní postupy a jednání se mají účastnit pouze zástupci vlád nebo Komise v případě ES. Zdůvodnil své rozhodnutí předchozí praxí, kdy se soukromí právníci jednání neúčastnili, pokud některá ze stran proti tomu měla námitky, schválenými procesními postupy, ve kterých bylo odsouhlaseno, že se jednání budou účastnit jen zástupci vlád, znevýhodněním těch, kteří se pracovními postupy řídili a právníky na jednání neměli a tím, že právníci nepodléhají stejným disciplinárním pravidlům jako zástupci vlád, a mohlo by tak dojít k úniku informací. Také zvažoval dopady povolení účasti soukromých právníků na jednáních panelů do budoucna a 3. Třetí strany budou mít právo obdržet stanoviska sporných stran pro první zasedání skupiny odborníků. 4. Jestliže se třetí strana domnívá, že opatření, o nichž se jedná ve skupině odborníků, ruší-nebo zmenšují výhody, vyplývající pro ni z uvedené dohody, může tento Člen zahájit obvyklé řízení při řešení sporů podle tohoto Ujednání. Tento spor bude, pokud to jen bude možné, předložen původní skupině odborníků. 137 Všechny třetí strany, které oznámí DSB svůj zájem ve věci, budou písemně přizvány, aby sdělily své názory v průběhu prvního, věci se týkajícího zasedání skupiny odborníků v části, která tomu bude věnována. V průběhu této části tohoto zasedání se budou moci zúčastnit všechny tyto třetí strany. 138 Zprávy panelu WT/DS27/R/MEX, WT/DS27/R/USA, WT/DS27/R/ECU, WT/DS27/R/GTM, WT/DS27/R/HND, str Macrory P. F. J., Appleton A. E., Plummer M. G, The World Trade Organization: Legal, Economic and Political Analysis, Volume I, Spronger Science + Business Media LLC, 2005, str. 1213,

45 pravděpodobné znevýhodnění ekonomicky slabých členských států v této souvislosti. Dále ve své zprávě panel zmínil jako důvod odmítnutí účasti soukromých právníků na řízení narušení mezivládního charakteru řízení Předběžné otázky K námitce ES ohledně nedostatečného průběhu konzultací panel nejprve upozornil, že konzultace se odehrávají pouze mezi spornými stranami, neúčastní se jich DSB, Sekretariát ani panel. Proto nemůže zhodnotit jejich průběh, může se nanejvýš ujistit, zda nějaký pokus o konzultace proběhl. Nesouhlasil s tvrzením ES, že konzultace musí objasnit vznesené otázky. Není možné, aby tvrzení odpůrce, že mu podstata stížnosti není jasné, bránila stěžovateli v zahájení panelového řízení. V DSU je stanovena jediná podmínka pro zahájení panelového řízení, a to aby konzultace spor nevyřešily do 60 dnů od požadavku k jejich zahájení. Podmínka adekvátnosti konzultací nikde stanovena není, ani v DSU, ani v předchozích rozhodnutích panelů a Odvolacího orgánu. 141 Podrobnou argumentaci a faktické podklady k případu navíc stěžovatel uvádí v žádosti o zahájení panelového řízení. Panel proto návrh ES na zrušení řízení zamítl. 142 V souvislosti s otázkou povinnosti stran spor nejprve řešit formou konzultací je třeba připomenout také rozhodnutí Odvolacího orgánu v případě Mexico Corn Syrup 143. Protože DSU popisuje situaci, kdy neuskutečnění konzultací nebrání v ustavení panelu, dospěl panel k závěru, že není absence konzultací sama o sobě důvodem, který by vylučoval pravomoc panelu. Není to ani nedostatek, který by panel měl zkoumat, i když se k němu strany nevyjadřují. 144 Ohledně námitky, že návrh na zahájení panelového řízení nesplňuje požadavky čl DSU, panel nejprve odmítl tvrzení stěžovatelů o nedostatku oprávnění tyto otázky přezkoumávat, protože i v minulosti se panely takovými otázkami zabývaly. V dalším zkoumání odkazuje na výkladová pravidla Vídeňské úmluvy. Návrh podle závěru panelu v zásadě byl dostatečně konkrétní, ale některé jeho části podmínky podle 140 Zprávy panelu WT/DS27/R/MEX, WT/DS27/R/USA, WT/DS27/R/ECU, WT/DS27/R/GTM, WT/DS27/R/HND, str. 294, Později podobně argumentoval také panel v případě Korea Alcoholic Beverages, WT/DS75/R, WT/DS84/R, a Turkey Textiles, WT/DS34/R 142 Macrory P. F. J., Appleton A. E., Plummer M. G, The World Trade Organization: Legal, Economic and Political Analysis, Volume I, Spronger Science + Business Media LLC, 2005, str Mexico Corn Syrup, WT/DS132/AB/R 144 World Trade Organization, WTO Analytical index, second edition, volume II, Cambridge University Press, 2007, str

46 čl DSU nesplnily. Jednalo se např. o tvrzení, že Dohoda o zemědělství bez uvedení konkrétních ustanovení této úmluvy porušuje právo WTO. Dále upozornil na účel DSU a celého systému řešení sporů, kterým je co nejrychleji a nejvíce efektivně spor vyřešit. Pokud by návrh odmítl jako málo konkrétní, vyřešení sporu by naopak o několik měsíců oddálil. Jako více efektivní řešení pokud odpůrce po prvním podání stěžovatelů bude překvapen argumenty, o kterých z návrhu nevěděl, se panelu jeví poskytnout mu dostatečnou lhůtu na seznámení se s těmito skutečnostmi a přípravu odpovědi. Podle výkladu panelu je účelem návrhu na panelové řízení podle čl. 6.2 DSU jednak stanovit zmocnění panelu, a dále informovat druhou stranu a potenciální třetí strany o předmětu sporu. Tento účel podle názoru panelu byl splněn. ES navíc nenamítala nedostatek porozumění až do svého prvního podání, ani nepožádala o prodloužení lhůty na toto podání. Dále panel ve svém posuzování zohlednil předchozí praxi. Vycházel při tom z čl. XVI odst. 1 Dohody o WTO 145 a zprávy odvolacího orgánu v případě Japan - Taxes on Alcoholic Beverages 146, ve která odvolací orgán dovodil, že Přijaté zprávy panelů jsou důležitými prameny acquis Dohody GATT. Často jsou později zohledňovány dalšími panely. Vytváří legitimní očekávání mezi členy WTO, a proto by měly být zohledňovány ve všech sporech, kde je to relevantní. Nicméně nejsou závazné pro všechny kromě sporných stran. Výklad čl. 6.2 DSU není v rozporu s předchozími zprávami panelů v podobných případech 147. Dále panel podotknul, že výkladem svých pravomocí neporušuje odst DSU. V předchozích případech mnohdy nebylo v žádosti o ustavení panelu nic více konkrétního než to, jaká dohoda má být v rozporu s právem WTO, a tyto žádosti nikdy nebyly odmítnuty pro rozpor s DSU. Navíc pokud žádost nějaké nejasnosti vykazovala, byly vysvětleny na prvním zasedání panelu, kde všechny strany své postoje a argumenty jasně a srozumitelně prezentovaly. Panel proto v zásadě žádost uznal jako přijatelnou podle čl DSU a nezabýval se pouze otázkami Dohody o zemědělství, kvůli nedostatku specifikace, a čl. 5 TRIMS, protože v žádosti je zmíněn pouze rozpor s čl WTO se bude řídit rozhodnutími, postupy a obvyklou praxí, dodržovanými SMLUVNÍMI STRANAMI GATT 1947 a zachová orgány, zřízené v rámci GATT 1947, pokud ustanovení této Dohody a Mnohostranných obchodních dohod nestanoví jinak. 146 přijatá 1. října 1996, WT/DS8/AB/R, WT/DS10/AB/R, WT/DS11/AB/R, AB , str srov. zpráva panelu "United States Denial of Most-favoured-nation Treatment as to Non-rubber Footwear from Brazil", BISD 39S/128, , odst ; zpráva panelu "Brazil Measures Affecting Desiccated Coconut", WT/DS22/R, str , odst

47 Dále se panel zabýval námitkou ES k účasti USA na řízení. DSU nestanoví jako nutnou podmínku přímý právní zájem na projednávané otázce, dokonce podle čl každé porušení závazků zakládá zrušení nebo zmenšení výhody. 148 Navíc dodržování práva WTO je v zájmu všech členských států. V ustanoveních zakazujících diskriminaci také jde především o volnou soutěž mezi státy spíše než o zohlednění současné situace na trhu argumentace nulovým podílem USA na trhu s banány je proto podle závěru panelu zcela irelevantní. Nelze opomenout ani skutečnost, že trh USA může být dotčen v důsledku celkového dopadu režimu, např. na ceny banánů v celém světě. Panel přiznal ES právo na vyhotovení čtyř panelových zpráv na základě čtyř žádostí o panelové řízení. Vzhledem k společnému postupu stěžovatelů jsou ale tyto zprávy z velké části stejné, liší se pouze v drobnostech v části Zjištění panelu na základě drobných odlišností v původních žádostech 149. Podle panelu je nutné respektovat právo ES a účel čl. 9, kterým je zajistit, aby nebyla strana sporu později konfrontována s dalšími nároky některého státu podle čl. 22, které v řízení nebyly vyřešeny. 150 K otázce práva na oddělené zprávy panelu se vztahu také pozdější rozhodnutí panelu v případu US Offset Act. USA požadovaly také vydání oddělených zpráv, svůj požadavek ale bez vysvětlení vznesly až dva měsíce po vydání popisné části. Panel rozhodl a Odvolací orgán potvrdil, že sice DSU neurčuje, kdy toto právo musí být uplatněno, to ale neznamená, že může být uplatněné kdykoli v řízení. S ohledem na princip co nejrychlejšího vyřešení sporu takový požadavek není oprávněný. 151 Pravidla pro rozhodování předběžných a procedurálních otázek nejsou v DSU konkrétně stanovena. Přesto existují určité principy, kterými se rozhodování panelů a Odvolacího orgánu řídí. Především by to měly být princip dobré víry a snahy spor vyřešit zakotvené v čl DSU. Námitky k řízení by proto měly být předneseny včas, jinak pokud k tomu byl dostatečný čas i příležitost a stát námitku nevznesl, je možné předpokládat, že se tohoto práva vzdal. 152 Podle judikatury Odvolacího orgánu má panel 148 V případě, že došlo k porušení závazku podle uvedené dohody, má se předběžně za to, že toto opatření zakládá zrušení nebo zmenšení výhody. To znamená, že se obvykle předpokládá, že porušení pravidel má nepříznivý účinek na jiné Členy - strany takové uvedené dohody a v takových případech je tedy na Členech, proti kterým byla stížnost vznesena, prokázat opak. 149 např. zpráva pro Guatemalu a Honduras se nezabývá dohodou GATS 150 Zprávy panelu WT/DS27/R/MEX, WT/DS27/R/USA, WT/DS27/R/ECU, WT/DS27/R/GTM, WT/DS27/R/HND, str US Offset Act, DS217, US FSC, WT/DS108/AB/R 41

48 na základě DSU dost pravomocí pro to, aby o těchto otázkách rozhodoval i bez výslovného zmocnění Shrnutí hlavních zjištění panelů byla členským státům doručena zpráva panelu. Panel došel k závěru, že výhody poskytované ES ve formě roční bezcelní tarifní kvóty mt dovážených banánů ze zemí AKT vytvářejí zvýhodnění pro tento druh banánů, které neodpovídá podmínkám pro dovoz banánů z ostatních zemí, a proto porušuje čl GATT. Režim ES pro dovoz banánů, zejména zvýhodněné tarifní kvóty pro země AKT, jsou také v rozporu s čl. XIII. 1 a XII. 2 GATT. Rozpor s čl. XIII. 1 GATT panel spatřoval v rozdílném zacházení s dodavateli tradičních banánů AKT a ostatními. Panel také konstatoval porušení čl. XIII. 2 GATT, protože země AKT svoji kvótu využily za dvouleté období pouze z 80 %, zatímco kvóta MFN byla vždy využita. Režim tedy nesplňuje cíl rozdělení podílů na obchodu tak, aby bylo co nejbližší podílům na trhu, kde by neexistovala daná omezení. Porušení čl. XIII. Dále spatřoval panel v nesouladu opatření, kterými se reguloval výpočet lhůty pro výpočet budoucí kvóty, s právem WTO. ES podle závěru panelu také porušila čl. II. a XVII GATS, když velkoobchodní dodavatelé z Ekvádoru měli méně výhodné zacházení než dodavatelé z ATK. Nakonec panel uvedl, že porušení závazků ES je zrušením nebo zmenšením výhod podle čl DSU. 154 Panel proto doporučil DSB žádat ES o uvedení režimu do souladu s GATT, Licenční dohodou a GATS. 153 EC Hormones, WT/DS26/AB/R; Macrory P. F. J., Appleton A. E., Plummer M. G., The World Trade Organization: Legal, Economic and Political Analysis, Volume I, Spronger Science + Business Media LLC, 2005, str. 1253, Zprávy panelu WT/DS27/R/MEX, WT/DS27/R/USA, WT/DS27/R/ECU, WT/DS27/R/GTM, WT/DS27/R/HND, str ; Ruttley, P., MacVay, I, Due process in WTO Dispute Settlement, Cameron May, 2001, str. 36, 37; Lowenfeld A. F., International Economic Law, Second Edition, Oxford University Press, 2008,

49 7. Odvolací řízení V červnu 1997 ES oznámila úmysl odvolat se 155 a podala odvolání k Odvolacímu orgánu podle čl DSU a bodu 20 a 21 Pracovních postupů pro odvolací přezkum 156, odvolání podali také stěžovatelé podle bodu 23 Pracovních postupů. Podle bodu Pracovních postupů a na žádost stěžovatelů panel prodloužil o dva dny lhůtu pro podání odpůrců odvolatelů podle bodů 22 a 23 Pracovních postupů a podání třetích stran podle bodu 24 Pracovních postupů. Ta byla předložena na začátku července Předběžné otázky Vláda Jamajky pořádala v souladu s bodem 16.2 Pracovních postupů o odložení ústního jednání na počátek srpna 1997, ale DSB tuto žádost odmítl, protože nebyly přesvědčivě prokázány žádné výjimečné okolnosti, které by mohli způsobit zjevnou nespravedlnost některému z účastníků nebo třetí straně. 157 Na ústním jednání DSB předložila vláda státu Svatá Lucie důvody, které podle jejího názoru ospravedlňovaly účast na jednání dvou právních poradců, kteří nebyli zaměstnanci vlády na plný úvazek. Argumentovala tím, že je nutné zvážit dvě samostatné otázky: 1) právo státu na zastupování v řízení soukromým právníkem, které bylo řešeno jako předběžná otázka v řízení před panelem, a 2) právo rozhodnout, kdo bude tvořit oficiální reprezentaci státu při jednání. Podle názoru vlády Svaté Lucie v souladu s mezinárodním zvykovým právem nemá žádná mezinárodní organizace právo zasahovat do práva státu zvolit si své zástupce. Ani DSU, ani Pracovní postupy navíc nepožadují, aby zástupci států byli pouze státní zaměstnanci. Tuto žádost podpořily také vlády Kanady a Jamajky. Proti tomuto návrhu se postavili stěžovatelé s odvoláním na rozhodnutí panelu a na skutečnost, že proti tomuto rozhodnutí odvolání nesměřovalo. Argumentovali také předchozí praxí a tvrdili, že její změna by způsobila 155 Oznámení o odvolání, WT/DS27/9 156 Working procedures for appellate review, WT/AB/WP/2, In exceptional circumstances, where strict adherence to a time-period set out in these Rules would result in a manifest unfairness, a party to the dispute, a participant, a third party or a third participant may request that a division modify a time-period set out in these Rules for the Filip of document o r the date set out in the working schedule for the oral hearing. Where such a request is granted by a division, any modification of time shall be notified to the parties to the dispute, participants, third parties and Third participants in a revised working schedule. 43

50 zásadní změny v systému. Mezinárodní právo, zejména kodifikované ve Vídeňské úmluvě o diplomatických stycích, neumožňuje vládám jmenovat jako člena delegace u mezinárodního orgánu kohokoli, a pokud je v praxi mezinárodních organizací umožněna účast nevládní osoby, je to na základě zvláštního pravidla se souhlasem členských států nebo smluvních stran. Poukazovali také na předchozí praxi GATT, kdy státy zastupovali výhradně právníci nebo ekonomové zaměstnaní státem. Pokud by bylo připuštěno zastupování států nestátními právníky, musela by podle nich být vyřešena řada dalších otázek, např. střet zájmů, zastupování více vlád a mlčenlivost. DSB o této otázce rozhodl ve prospěch žádosti vlády Svaté Lucie. Nenalezl v právu WTO, mezinárodním právu ani v praxi mezinárodních tribunálů žádné pravidlo, které by zakazovalo státu určit, kdo bude jeho zástupcem v řízení. Zdůraznil, že se nejedná o změnu rozhodnutí panelu v předchozím řízení, protože proti tomuto rozhodnutí odvolání nesměřovalo, a toto rozhodnutí se tedy týká pouze žádosti státu Svatá Lucie o účast dvou nevládních zástupců na ústním jednání Odvolacího orgánu. Ani v předchozí praxi Odvolací orgán nenalezl žádné rozhodnutí panelu GATT, které by se přímo této otázky týkalo. Poznamenal, že vlastní výběr zástupců může být velmi podstatný zejména pro rozvojové státy. Protože je Odvolací orgán oprávněn přezkoumávat pouze právní otázky a otázky právní interpretace, je zastoupení států kvalifikovanými odborníky velmi důležité Argumentace účastníků Odvolání ES V rozhodnutí o předběžných otázkách podle názoru ES panel porušil čl. 3. DSU přiznáním práva účasti USA podle GATT Na podporu svého tvrzení, že v mezinárodním právu je nutný právní zájem pro přiznání takového nároku, odkazují na rozhodnutí Stálého soudu mezinárodní spravedlnosti (PCIJ) a Mezinárodního soudního dvora (ICJ). Podle nich současné mezinárodní právo actio popularis nezná. Podle ES je mezinárodní smluvní právo formou vyloučení obecného mezinárodního práva, proto by Smlouva o WTO musela výslovně obsahovat, že právní zájem není nutný. Argument panelu, že všechny členské státy mají zájem na dodržování práva, ES odmítají. Takový argument by podle jejich tvrzení platil u všech mezinárodních smluv, a přesto nebyl 158 Zpráva odvolacího orgánu, WT/DS27/AB/R, str

51 v rozhodnutích ICJ uznán. Podle jejich výkladu čl DSU předpokládá prokázání právního zájmu stranou a trvají na nedostatku právního zájmu v případě USA. Tak podle ES nemají právo zaručené WTO chránit svůj vnitřní trh před nepřímým vlivem režimu ES pro dovoz banánů. Dále se ES odvolala proti rozhodnutí panelu o přípustnosti žádosti o ustavení panelu. Trvala na svých argumentech z panelového řízení, podle kterých musí být předmět řízení specifikován a musí být uveden alespoň odkaz na konkrétní ustanovení. Podle názoru ES panel nesprávně vykládal pojem důkazního břemene potvrzený Odvolacím orgánem v případu United States - Shirts and Blouses from India 159. Podle standardu zavedeného v tomto případě musí stěžovatel uvést důkazy dostatečné k vznesení předpokladu, že tvrzení je pravdivé. Podle ES by tato povinnost měla být splněna nejpozději na prvním setkání panelu. ES Tvrdily, že zaprvé panel chybně použil kritérium důkazního břemene při rozhodování, které společnosti jsou právnickými osobami jiného členského státu a jsou vlastněny, kontrolovány nebo přidruženy k právnické sobě jiného členského státu ve smyslu čl. XXVIII GATS. Podle ES panel spoléhal na seznam velkoobchodních společností s banány 160, který ale jasně neuváděl vlastnictví nebo kontrolu. Proto stěžovatelé podle ES nesplnili povinnosti prokázat tvrzené skutečnosti ohledně společnosti z Mexika, kterou Mexiko v panelovém řízení uvádělo jako hlavního dodavatele banánů a tedy jeden z argumentů svého právního zájmu na případu. Zadruhé podle ES nebylo důkazní břemeno uneseno v souvislosti s rozdělením trhu pro velkoobchodní služby pro banány. Podle ES jsou závěry panelu založené na tvrzených podílech trhu pro dovoz a produkci a není jasné, jak může být rozdělení trhu založené kompletně na podílech v dovozu a produkci, bez toho aby poskytovatelé služeb poskytovali služby jen ve vztahu k jejich vlastním banánům, a že obecně není žádný nezávislý trh s banány. Dále podle ES panel bral v úvahu 159 Appellate Body in United States - Shirts and Blouses from India, as it relates to the burden of proof, in deciding the following issues: which companies are a "juridical person of another Member" within the meaning of Article XXVIII (m) of the GATS and are "owned", "controlled" by or "affiliated" with such a juridical person of another Member within the meaning of Article XXVIII (n) of the GATS and are providing wholesale trade services through commercial presence within the European Communities; the market shares of the respective companies engaged in wholesale trade in bananas within the European Communities; and the category of "operators" that include or directly represent EC (or ACP) producers who have suffered damage from hurricanes. 160 Seznam vedený u ES r

52 neprokázanou identitu některých operátorů v souvislosti s tzv. hurikánovými licencemi 161. Dále se ES odvolali proti rozhodnutím panelu v otázce zrušení nebo zmenšení výhod. Panel měl chybně rozhodnout o tom, že ES nevyvrátili úspěšně předpoklad, že došlo k zrušení nebo zmenšení výhod všech členských států. Měl tak chybně aplikovat kritérium protidůkazu podle čl DSU. Argumenty ES se vztahovaly pouze k USA a jejich tvrzenému nedostatku právního zájmu. Podle ES je absence ekonomické škody díky tomu, že USA žádné banány nevyvážely, dostatečným protidůkazem. Posoudit trh, kterého se rozhodnutí týká, je podle ES jednou z povinností panelu podle čl. 11 DSU. Také bylo podle ES porušeno jejich právo na samostatné řízení proti USA podle čl. 9 DSU. ES se odvolaly také proti rozhodnutím týkajícím se Dohody o zemědělství, interpretace čl. XII GATT, oddělených režimů banánů, rozsahu použití Lomé waiver, Licenční dohody, čl. I. 1 a X. 3 GATT, interpretace čl. III. 4 GATT, opatření ovlivňujících obchod se službami, rozsahu čl. II GATS, doby účinnosti závazků z GATS, definice velkoobchodního obchodu službami a čl. II a XVII GATS Guatemala, Honduras, Mexiko a Spojené státy odpůrci proti odvolání Nejprve se tyto státy vyjádřily k otázce žádosti o ustavení panelu. Souhlasily s rozhodnutím panelu, že žádost splňovala požadavky čl DSU. K argumentům ES uvedly, že neexistuje žádná definice WTO pro termín specifická opatření, která by měla být přijata, a že podle praxe podle GATT 47 většina žádostí žádné vysvětlení, která ustanovení jsou v rozporu s požadavky konkrétních dohod, neobsahovala. Státy také souhlasily s rozhodnutím panelu o právech USA na účasti při řízení. Stejně jako panel neshledaly v GATT ani v DSU požadavek prokázání právního zájmu pro to, aby stát mohl podat žádost o ustavení panelu. Podstatný zájem podle čl , který se týká třetích stran, je pro tuto otázku irelevantní, protože práva třetích stran mají jiný účel a jsou podstatně odlišná od práv stran sporu. Obecné mezinárodní právo navíc není v tomto případě možné použít. Čl DSU zahrnuje pouze zvyková pravidla 161 Hurricane import volumes enter in addition to the million tonne tariff quota and are subject to the third-country (non-acp) in-quota tariff (ECU 75 per tonne). Hurricane licences may be used to import bananas from any source 162 WT/DS27/AB/R, str

53 interpretace mezinárodního práva veřejného. Kromě toho státy upozornily, že argumentace ES v tomto případě je v rozporu s jejich argumentací v případě United States Restrictions on Imports of Tuna. Tehdy ES tvrdily, že kdykoli země produkuje nějaké zboží, i pokud je aplikace opatření jiného státu pouze hypotetická, možný efekt na cenu zakládá právní zájem. Tyto státy souhlasily s nálezem panelu ohledně porušení mnoha ustanovení GATT, Licenční dohody a GATS ES s tím, že ES tento předpoklad úspěšně nevyvrátily. Míra dopadů na ekonomický systém nemá být podle nich předmětem rozhodování panelu, rozhodnutí se týká otázky, zda opatření porušují WTO Ekvádor, Guatemala, Honduras, Spojené státy odvolání Tyto státy s rozhodnutím panelu v zásadě souhlasily, ale některé závěry byly podle nich v rozporu s právní teorií a zvykovými zásadami výkladu smluv. Odvolali se proti rozhodnutí v otázkách rozsahu Lomé waiver, opatření požadovaných Lomskou konvencí a aplikace a interpretace článků GATS. V dodatečném podání Ekvádor namítal, že zjištění panelu ve věci práva Ekvádoru dovolávat se čl. XIII. 2 nebo XIII. 4 GATT nejsou zmíněna v oznámení o odvolání, a že v odvolání ES není žádná argumentace k tomuto tématu, kromě závěru. Podle Ekvádoru ES porušily požadavky pravidla 20 (2) (d) Pracovních postupů 164 a v důsledku toho nejednaly v souladu s cíly náležitého procesu, jak byly stanoveny Odvolacím orgánem v jeho zprávě v případu Brazil Measures Affecting Desiccated Coconut. Proto Ekvádor žádal Odvolací orgán o vyloučení této otázky z odvolání. Podle stěžovatelů byly vyloučené nároky plně v pravomoci panelu podle čl DSU, jak bylo uvedeno v žádosti o ustavení panelu. Není žádné analogické ustanovení 163 WT/DS27/AB/R, str A Notice of Appeal shall include the following information: (d) a brief statement of the nature of the appeal, including: (i) identification of the alleged errors in the issues of law covered in the panel report and legal interpretations developed by the panel; (ii)a list of the legal provision(s) of the covered agreements that the panel is alleged to have erred in interpreting or applying; and (iii) without prejudice to the ability of the appellant to refer to other paragraphs of the panel report in the context of its appeal, an indicative list of the paragraphs of the panel report containing the alleged errors. 47

54 k čl. 7 DSU pro první podání, proto panel nepřípustně uložil stěžovatelům další povinnosti požadavkem, aby všechny nároky byly uvedeny v prvním podání ES odpůrci odvolání ES souhlasila s vyloučením nároků v otázkách GATS. Podle ES v případě, kdy jsou některé nároky vypuštěny v první fázi prvního podání, stěžovatelé dobrovolně zužují rozsah nebo počet nároků původně obsažených v žádosti o ustavení panelu a není možné tyto nároky vznášet znovu. Odvolávala se při tom na případ United States - Shirts and Blouses from India - panel nemá povinnost rozhodovat zvlášť o každém nároku obsaženém ve zmocnění, pokud může případ rozhodnout bez toho. Dále trvala na tom, že byla porušena jejich práva podle čl DSU při rozhodování panelu o nárocích neuvedených v prvním podání Vyjádření třetích stran Třetí strany ze zástupců zemí AKT nesouhlasily stejně jako ES se závěrem panelu o souladu žádosti o ustavení panelu s požadavky podle DSU. Panel tím podle jejich názoru porušil práva třetích stran adekvátně se připravit na řízení, aby mohly využít svých práv k předkládání podání. Dále nesouhlasily s názorem panelu na otázku nutnosti právního zájmu pro účast na řízení. Také namítaly, že právo účastnit se jako pozorovatelé prvního a druhého setkání panelu nedovolovalo adekvátně reprezentovat jejich zájmy. Podle předchozí praxe GATT by podle jejich názoru v tomto případě měla být třetím stranám povolena plná účast na řízení. Toto tvrzení opíraly také o čl. 2, 3.2, 10.1, 11, 12.2, a 13.1 DSU. Nesouhlasily ani s rozhodnutím o zákazu soukromých právníků na jednáních panelu, protože vláda si může podle všech principů mezinárodního práva zvolit, kým bude zastupována. Za chybné považují i rozhodnutí panelu v otázkách rozsahu Lomé waiver, požadavků Lomské konvence a rozsah a aplikace GATS. Vyjádření Kolumbie se vztahovalo ke třem otázkám uvedeným v odvolání ES. Zaprvé považovala také za chybné rozhodnutí panelu o souladu žádosti o jeho ustavení s čl DSU. Podle jejího vyjádření v žádosti chyběly právní důvody k jejímu podání a pro ostatní členské státy tak nebyla podstata případu dostatečně objasněna na to, aby 165 WT/DS27/AB/R, str WT/DS27/AB/R, str

55 se mohly rozhodnout, jestli se řízení jako třetí strany mají zúčastnit. Dále nesouhlasila také se závěry panelu v otázkách čl. XIII GATT, Dohody o zemědělství a čl. I GATT. Kostarika a Venezuela vyjádřily námitky proti rozhodnutí o vztahu Dohody o zemědělství a čl. XIII GATT. Nikaragua plně podpořila Kolumbii, Kostariku a Venezuelu, dále nesouhlasila s výkladem čl. I a XIII GATT. Japonsko také odmítlo výklad panelu k čl DSU Shrnutí nejpodstatnějších rozhodnutí Odvolacího orgánu Právo USA na účasti na řízení Odvolací orgán vyjádřil souhlas s panelem v tom, že DSU neobsahuje výslovný požadavek právního zájmu pro podání žádosti o ustavení panelu. Takový požadavek obsahují čl nebo DSU, ale ne jiné články. Takový požadavek Odvolací orgán nenalezl ani v žádném rozsudku ICJ nebo PCIJ, na které se účastníci odvolávali, a nenalezl v nich ani zákaz tuto otázku řešit podle jakékoli mezinárodní smlouvy. USA jako producent banánů mohly být režimem ES ovlivněny a není možné vyloučit potenciální vývoz banánů z USA. Zdůraznil vzrůstající provázanost globální ekonomiky, na kterou upozorňoval už panel. Konečně podle Odvolacího orgánu nelze zpochybňovat postavení USA podle GATS ve vztahu k režimu dovozních licencí ES, nároky podle GATS a GATT 94 jsou v tomto případě úzce propojeny. Proto USA byly oprávněny vznášet nároky podle čl. XIII GATT. Závěr, o tom, jestli právní zájem je nebo není pro podání žádosti o ustavení panelu nutný, v souvislosti s argumentací o zájmu všech členských států na dodržování práva WTO, by dovedený do důsledku mohl mít podle některých názorů velmi vážné dopady na celý systém. Je tedy nutné spoléhat na dobrou víru stěžovatelů, že se jich daný případ skutečně týká. 168 Ke stejnému závěru došel panel později v případě Korea Dairy WT/DS27/AB/R, str Lester S., Mercurio B., World Trade Law, Hart Publishing, 2008, str Korea Dairy, WT/DS98/R 49

56 Žádost o ustavení panelu Také v otázce souladu žádosti o ustavní panelu podle čl DSU Odvolací orgán potvrdil rozhodnutí panelu. Nesouhlasil ale s jeho názorem, že i kdyby v žádosti nějaké nejasnosti byly, mohou být napraveny při prvním setkání panelu, protože žádost je často základem pro zmocnění panelu a informuje odpůrce a třetí strany o právních základech stížnosti. Čl DSU stanoví, že určeny musí být nároky, ne argumenty. Proto Odvolací orgán zrušil rozhodnutí panelu o vyloučení některých nároků podle GATS Právo Ekvádoru dovolávat se čl. XIII GATT 94 Podle názoru Odvolacího orgánu se námitky v odstavcích (c) a (d) oznámení o odvolání nevztahují na rozhodnutí panelu v odst zprávy panelu 170. To se týká výslovně práva Ekvádoru dovolávat se čl. XIII. 2 nebo XIII. 4 GATT 94, za předpokladu, že Ekvádor přistoupil k WTO až poté, co smlouva o WTO vešla v platnost a po dojednání tarifních kvót pro BFA. Tento nález není konkrétně zmíněn v oznámení o odvolání ani v hlavních argumentech odvolání ES. Proto by měl být odst zprávy panelu vyloučen z rozsahu tohoto odvolání Důkazní břemeno Závěr panelu, zda Del Monte je mexickou společností, vlastnictví a kontrola velkoobchodních společností založených v ES, zabývajících se obchodem s banány, podíly dodavatelů stěžovatelů na trhu v porovnání s dodavateli z ATK a národnost většiny podnikatelů, kteří reprezentují producenty z ES nebo ATK, jsou faktická zjištění. Proto Odvolací orgán odmítl o těchto argumentech ES rozhodovat Nároky neuvedené v prvním stanovisku Odvolací orgán zrušil rozhodnutí panelu o vyloučení některých nároků podle GATS z projednávání. Panel původně argumentoval tím, že nebyly uvedeny v prvním stanovisku žalujících stran. Podle rozhodnutí Odvolacího orgánu ale stačí, pokud byly uvedeny v žádosti o ustavení panelu, protože DSU ani jiný předpis nepožaduje, aby 170 In this connection, we find that the failure of Ecuador's Protocol of Accession to address bananarelated issues does not mean that Ecuador must accept the validity of the BFA as contained in the EC's Schedule or that it is precluded from invoking Article XIII:2 or XIII:4. 50

57 první stanovisko obsahovalo všechny nároky. Později stejnou otázku řešil také panel v případě Japan Apples, podle kterého sice nic nebrání stěžující straně v druhém stanovisku uvést další nároky, ale pokud jejich neuvedení v prvním stanovisku nemá podstatné důvody, bezdůvodně tím omezuje možnost druhé strany se k nárokům vyjádřit. Proto poté musí druhá strana dostat odpovídající možnost na nové nároky reagovat. 171 Podobně v případě US Steel Plate 172 Indie nejdřív od některých svých nároků uvedených v žádosti o ustavení panelu upustila a ve druhém stanovisku se k nim vrátila. V tomto případě panel odmítl tyto nároky uznat, protože Indie k tomu neměla žádné vážné důvody a podle zhodnocení panelu by byla poškozena práva ostatních účastníků, zejména třetích stran Zrušení nebo zmenšení výhod Odvolací orgán na prvním místě k této otázce uvedl, že jediný pokus ES vyvrátit předpoklad zrušení nebo zmenšení výhod porušením závazků z práva WTO, se vztahoval ke stížnosti USA a pouze k jedné dohodě GATT 94. Se závěrem panelu vyjádři Odvolací orgán souhlas s odvoláním na stejné argumenty, jako v případě United States Superfund 174. ES ani podle názoru Odvolacího orgánu nevyvrátila předpoklad zrušení nebo zmenšení výhod USA jejich porušením GATT. Odvolací orgán upřesnil, že se to týká pouze USA a závazky ES podle GATT 94. Na základě svých zjištění Odvolací orgán doporučil DSB požadovat na ES uvedení opatření, která jsou podle zprávy panelu a zprávy odvolacího orgánu v rozporu s GATT 94 a GATS, do souladu se závazky ES podle těchto dohod. 175 DSB přijal zprávu panelu a Odvolacího orgánu Japan Apples, WT/DS245/R 172 US Steel Plate, WT/DS US Steel Plate, WT/DS Article III:2, first sentence, cannot be interpreted to protect expectations on export volumes; it protects expectations on the competitive relationship between imported and domestic products. A change in the competitive relationship contrary to that provision must consequently be regarded ipso facto as a nullification or impairment of benefits accruing under the General Agreement. A demonstration that a measure inconsistent with Article III:2, first sentence, has no or insignificant effects would therefore in the view of the Panel not be a sufficient demonstration that the benefits accruing under that provision had not been nullified or impaired even if such a rebuttal were in principle permitted. 175 WT/DS27/AB/R, str WT/DS27/12 51

58 8. Implementace ES podle čl DSU informovala o svém úmyslu plně respektovat doporučení DSB. Následně požádala o udělení přiměřené lhůty k implementaci náležitých opatření. Protože sporné strany nedospěly ke shodě v otázce rozhodce, který by tuto lhůtu určil, požádaly o jeho jmenování Generálního ředitele 177. Jmenován byl jeden z členů Odvolacího orgánu Rozhodčí řízení podle čl DSU Jednání se uskutečnila v prosinci ES při nich žádala určení lhůty nejméně do , tedy 15 měsíců a týden. Tento požadavek zdůvodnila složitostí věci a množstvím opatření, která byla nutná pro změnu režimu pro dovoz banánů, aby dodržela všechny mezinárodní dohody, kterými jsou vázána, a legislativní postup v rámci ES. Naopak stěžující strany takovou lhůtu považovaly za příliš dlouhou. Podle jejich argumentace původní opatření regulující trh s banány dokázala ES přijmout v šesti měsících. Navíc pro udělení takové lhůty je nejprve třeba prokázat skutečně úmysl ES všechna doporučení implementovat. Navrhli proto lhůtu do , tedy devět měsíců. V rozhodčím řízení bylo rozhodnuto, že lhůta požadována ES je přiměřená Fáze: do konce r ES ve své zprávě o implementaci, kterou podala , uvedla, že Rada EU v souvislosti s přijatými doporučeními a po konzultaci s Evropským parlamentem rozhodla o úpravě nařízení 404/93. Po tomto rozhodnutí měla následovat další opatření týkající se nových pravidel licenčního systému, přijatého Komisí ES. Rada EU také pověřila Komisi ES k jednání se všemi zúčastněnými stranami o podílech na dovozu banánů. Obě opatření slíbila vydat do několika týdnů. ES Potvrdila, že dodrží lhůtu určenou v rozhodčím řízení. Opatření (nařízení č. 1637/98) bylo přijato na konci července. 180 Výsledkem revize systému v průběhu roku 1998 byly tedy stále dvě různé 177 WT/DS27/ Jmenování arbitra, WT/DS27/ Zpráva o arbitráži podle čl DSU, WT/DS27/ WT/DS27/17 52

59 výše cla, ale přidělování kvót mělo nadále probíhat na základě historických podílů na trhu 181. Na počátku srpna se uskutečnilo setkání zástupců stran s předsedou DSB. Na tomto setkání se měl zvážit postup podle čl DSU. ES vysvětlila, že podle jejich názoru musí strany nejprve konzultovat před tím, než bude znovu ustaven původní panel podle tohoto článku. Stěžující strany s tímto názorem nesouhlasily. Nejednalo se podle nich o nový spor, ale o postup dohledu nad implementací, jak vyplývá i ze zařazení tohoto článku v DSB. Upozornily na skutečnost, že postup ES směřuje k co největším průtahům, a ne k efektivnímu a rychlému vyřešení sporu. Článek podmínku předchozích konzultací neobsahuje, ale v zájmu toho, aby nedocházelo k dalším průtahům, stěžující strany přistoupily na požadavek konzultací. 182 V srpnu 1998 tedy v návaznosti na přepracování legislativy ES požádali stěžovatelé o konzultace za účelem vyjasnění rozporů ohledně souladu opatření ES za účelem implementace doporučení DSB s právem WTO 183. Stěžovatelé požádali o zařazení této otázky na program zářijového zasedání DSB 184. ES doplnila své prohlášení z července o tvrzení, že jedno opatření za účelem implementace doporučení DSB už bylo přijato a druhé v nejbližší době bude. V své říjnové zprávě o průběhu implementace doporučení ES uvedla, že proběhla požadovaná jednání o velikosti dovozních banánů, nebyla ale úspěšná 185. V listopadu pak ES ohlásila kompletní implementování doporučení DSB a nový systém bude plně funkční od Následně požádali zástupci Ekvádoru o nové konzultace, protože předchozí nedospěly k žádnému výsledku, a považovali za vhodné je obnovit po přijetí opatření, která implementaci měla zajistit. 187 K tomuto požadavku se postupně přidaly další zúčastněné státy sporu kromě USA. Tyto konzultace proběhly, ale stěžovatele nepřesvědčily, že ES přijala opatření v souladu s právem WTO. USA se vyjádřily v tom smyslu, že samy posoudí, zda jsou opatření dostatečná, a pokud ne, samy použijí proti ES obchodní sankce. Těsně před uběhnutím lhůty určené v arbitráži pak zveřejnily 181 Hoekman B. M., Kostecki M. M., The Political Economy of the World Trading System The WTO and Beyond, Oxford University Press, Third Edition, 2009, str Žádost o konzultace, WT/DS27/ WT/DS27/ WT/DS27/17/Add WT/DS27/17/Add WT/DS27/30 53

60 seznam produktů, které měly být předmětem 100% cla po schválení DSB. Toto schválení chtěly USA získat do 21. ledna dní po uplynutí přiměřené doby, a uplatnit tyto sankce po 1. únoru. Pokud by ES žádala o arbitráž ohledně výše suspenze koncesí, měla být tato opatření uplatněna po 3. březnu dní po uplynutí přiměřené lhůty na implementaci s ohledem na lhůty stanovené v DSU čl Výsledkem revize systému v průběhu roku 1998 byly tedy stále dvě různé výše cla, ale přidělování kvót mělo nadále probíhat na základě historických podílů na trhu. V prosinci 1998 požádala ES ustavení panelu podle čl DSB k určení, že pokud nebudou zpochybněna podle DSU, musí být jejich opatření k implementaci považována za konformní s právem WTO. V žádosti se ohradila proti přístupu USA, který podle nich porušuje povinnost řešit spory podle DSU, ne takto jednostranně. Argumentovala tím, že když ostatní státy nepokračují ve sporu podle čl DSU, pravděpodobně jsou s přijatými opatřeními spokojeny požádal také Ekvádor o znovuustavení původního panelu k přezkoumání, zda opatření ES k implementaci doporučení DSB jsou v souladu s právem WTO, a k případnému doporučení vhodného postupu při implementaci podle čl. 19 DSU Fáze: V lednu 1999 DSB odsouhlasil znovusvolání panelu, aby rozhodl o žádostech ES i Ekvádoru. Panel vyjádřil nesouhlas s tvrzením ES, že musí být presumován soulad jejich opatření s doporučeními DSB. Zpráva panelu nebyla nikdy přijata DSB. Během ledna také USA podle čl DSU požádaly o povolení suspenze koncesí vůči ES ve výši 520 milionů dolarů 191. ES následně požádaly o rozhodčí řízení o výši suspendace koncesí žádaných USA 192. Podle jejich názoru navíc USA měly počkat na výsledek arbitráže podle čl DSU 90 dní po datu postoupení. 193 Najednou tedy probíhala tři řízení v souvislosti s případem: arbitráž podle čl DSU ohledně suspenze koncesí, která měla skončit 2. března 60 dní od uplynutí přiměřené lhůty pro implementaci, a dvě panelová řízení podle čl DSU ve věci 188 Lowenfeld A. F., International Economic Law, Second Edition, Oxford University Press, 2008, str WT/DS27/ WT/DS27/ WT/DS27/ WT/DS27/ Lowenfeld A. F., International Economic Law, Second Edition, Oxford University Press, 2008, str

61 souladu upraveného režimu, která měla skončit 12. dubna 90 dní po datu postoupení. Jako rozumné řešení se jevilo předložit tato řízení všechna k rozhodnutí stejnému panelu, který rozhodoval o původním řízení. Panel by tak měl rozhodnout o výši suspenze koncesí dříve, než bylo rozhodnuto, že vůbec nějaká suspenze koncesí je oprávněná. Panel tento problém vyřešil vydáním úvodního předběžného rozhodnutí o výši suspenze koncesí, ale požádal zároveň o další informace, aby mohl vydat rozhodnutí konečné, takže nakonec všechna řízení ukončil v jeden den, 6. dubna. 194 Protože na počátku března o výši kompenzace ještě nebylo rozhodnuto, USA uvalily na zboží, určené ke kompenzaci, zajišťovací deposit ve výši 100% částky, o které panel rozhodoval. Prozatímní zpráva toto jednostranné jednání USA odsoudila jako protiprávní. Podle rozhodnutí panelu nový režim stále neodpovídal právu WTO, ale výše suspenze koncesí nebyla odpovídající výši zrušení nebo zmenšení výhod utrpěných USA. Výši újmy USA panel stanovil na 191, 4 milionů USD. V dubnu po přijetí zprávy a jejím doručení smluvním státům USA požádaly o povolení suspenze koncesí v této výši a DSB ji povolilo. Byla to první žádost o náhradu škody v historii WTO. 195 Po schválení suspenze koncesí USA oznámily, že 100% clo bude vybíráno zpětně k 3. březnu. Jednání ES považovala za porušení DSU i GATT a okamžitě požádala o konzultace podle čl. 4.8 DSU.V této věci byl v červnu ustaven panel, ale určit jeho členy se podařilo až v říjnu. Panel rozhodl, že USA porušily čl jednostranným jednáním. 196 V květnu 1999 byla přijata zpráva panelu v otázce vznesené Ekvádorem. Ekvádor v listopadu požádal o povolení suspenze koncesí ve výši 450 milionů USD. Ekvádor se podle svého tvrzení navíc v té době ocitl ve velmi vážné ekonomické situaci, a proto k tomuto kroku musel přistoupit. 197 ES ale opět nesouhlasila s vyčíslenou výší kompenzace a žádala opět její určení formou rozhodčího řízení. 198 V březnu 2000 panel vyčíslil výši zrušení nebo zmenšení výhod Ekvádoru na 201, 6 milionů USD za rok. Panel připomněl, že by Ekvádor měl podle čl DSU nejprve 194 Lowenfeld A. F., International Economic Law, Second Edition, Oxford University Press, 2008, str Petersmann E. U., Pollack M. A., Transatlantic Economic Disputes, Oxford University Press, 2003, str Lowenfeld A. F., International Economic Law, Second Edition, Oxford University Press, 2008, str. 209; Zpráva panelu, WT/DS165/R 197 WT/DS27/ WT/DS27/53 55

62 snažit suspendovat koncese nebo jiné závazky, týkající se stejného sektoru/ů, ve kterých skupina odborníků nebo Odvolací orgán shledal porušení nebo jiné zrušení nebo zmenšení výhod 199. Tento názor rozhodčí orgán podpořil, navíc konstatoval, že požadavek kompenzace v právech duševního vlastnictví je v rozporu s GATT 94. Podle GATT 94 se má jednat o suspenzi koncesí ve zboží. Proto doporučil Ekvádoru podat ke schválení DSB jiný návrh. 200 Ekvádor nový návrh podal v květnu. 201 V květnu 2000 byla suspenze koncesí schválena, část měla být uplatněna v obchodu se zbožím, část v končení ochrany některých práv duševního vlastnictví. Byla to první schválená suspenze koncesí rozvojového státu proti ekonomicky silné protistraně a první suspenze koncesí zahrnující různá odvětví (nejen obchod se zbožím). 202 Na rozdíl od USA Ekvádor své nároky na kompenzaci nikdy neuplatnil. 203 Ve zprávě z ES konstatují, že zúčastněné strany se neshodly na žádném přijatelném řešení, a navrhují některé možné úpravy režimu pro dovoz banánů. 204 V září a říjnu měla jednání pokračovat ještě intenzivněji a podle zprávy ES začínalo být jasné, jaké řešení bude pro většinu stran přijatelné. 205 V listopadu se ES zavázala předložit návrh řešení. 206 Poté informovaly ES DSB o návrhu na reformu režimu dovozu banánů ve dvoufázovém procesu sestávajícího ze systému tarifních kvót na několik let. Tento systém by byl později nahrazen pouze tarifním systémem nejpozději do Návrh zahrnoval další diskusi se zainteresovanými stranami na možném systému rozdělování licencí Fáze: K vývoji v jednáních o přijatelných opatřeních došlo k pokroku až na podzim r V lednu 2001 ES oznámila zavedení nového systému, který měl být transparentní, spravedlivý a v souladu s právem WTO. Tento systém byl upraven nařízením č. 216/2001 a fungoval na principu first come first served. Tato úprava 199 WT/DS27/RW 200 WT/DS27/ARB 201 WT/DS27/ Lowenfeld A. F., International Economic Law, Second Edition, Oxford University Press, 2008, str Hoekman B. M., Kostecki M. M., The Political Economy of the World Trading System The WTO and Beyond, Oxford University Press, Third Edition, 2009, str WT/DS27/ WT/DS27/51/Add. 1, Add WT/DS27/ WT/DS27/51/Add

63 měla být účinná od července V důsledku této nové úpravy USA ukončily kompenzace podle Oddílu 301 Trade Act 1974, které znamenaly zvýšení celní povinnosti na produkty dovážené do USA o 100%. Nejpozději do r pak měla ES zavést nový režim založený na historickém rozdělení kvót. 209 V červnu 2001 ES oznámila uzavření Dohody o banánech mezi ES a USA a Dohody o banánech mezi ES a Ekvádorem z dubna Komise ES se podle nich bude snažit implementovat jejich znění co nejdříve. Tyto dohody ES označila za vzájemně uspokojivé řešení podle čl DSU. 210 V říjnu 2001 ES zveřejnila zprávu o implementaci, podle které pokračovaly práce na implementaci všech požadavků. Žádný pokrok nenastal v jednání o výjimce podle žádosti podané společně se státy ATK. V lednu 2002 ES oznámila přijetí nařízení č. 2587/2001, které znamenalo implementaci druhé části dohod s USA a Ekvádorem Fáze: V listopadu 2005 Honduras, Nikaragua a Panama požádaly o konzultace podle čl DSU ke zvážení opatření přijatých ES k provedení požadavků uvedených ve výjimce přijaté na ministerské konferenci v Doha v listopadu Režim pro dovoz banánů byl podle nich stále v některých bodech v rozporu s právem WTO i rozhodnutím panelu a Odvolacího orgánu. Na počátku roku 2006 EU představila nový režim, který stanovil celní tarif a státům AKT zaručil bezcelní kvótu 775 mt do konce roku 2007, kdy uplyne platnost výjimky pro tyto státy. 211 V listopadu 2006 Ekvádor požádal o konzultace podle čl DSU a čl. XXIII GATT. Ke konzultacím se připojily státy Belize, Kamerun, Kolumbie, Côted Ivoire, Dominikánská republika, Dominica, St. Lucia, Jamajka, Panama, St. Vincent a Grenadines, Surinam a Spojené státy americké a ES jejich připojení akceptovaly. V únoru 2007 požádal Ekvádor o ustavení panelu, který by rozhodl, zda nový režim ES je již v souladu s doporučením DSB. DSB svolání původního panelu schválilo v březnu Kamerun, Kolumbie, Côted Ivoire, Dominikánská republika, Dominica, 208 WT/DS27/51/Add. 15, WT/DS27/51/Add. 17, WT/DS27/59, Hoekman B. M., Kostecki M. M., The Political Economy of the World Trading System The WTO and Beyond, Oxford University Press, Third Edition, 2009, str

64 St. Lucia, Jamajka, St. Vincent a Grenadines, Ghana, Japonsko, St. Kitts a Nevis a Spojené státy americké si vyhradily práva třetích stran. Následně se k nim připojily Belize, Brazílie, Madagaskar, Nikaragua, Panama a Surinam. V červnu 2007 Generální ředitel na žádost Ekvádoru jmenoval panel. Ten oznámil, že závěrečnou zprávu bude možné vydat až v únoru 2008 (ne v 90 denní lhůtě). Tento měsíc požádaly o ustavení panelu také Spojené státy, protože podle jejich názoru ES stále režim neuvedly do souladu s právem WTO. Panel jmenovaný také Generálním ředitelem oznámil, že závěrečnou zprávu přijme v březnu Panel vyžádaný Ekvádorem ve své zprávě z dubna 2008 odmítl předběžnou otázku vznesenou ES, že Ekvádor nemůže napadnout současný režim pro banány, protože oba členské státy podepsaly v dubnu 2001 Dohodu o banánech. Po zvážení všech skutečností panel rozhodl tak, že 1. výhoda udělená ES na roční bezcelní tarifní kvótu mt dovezených banánů ze zemí ACP tvoří výhodu pro tento druh banánů, která není v souladu s výhodami pro stejné banány z jiných států, a proto porušuje čl. 1 odst. 1 GATT; 2. s koncem účinnosti Doha Waiver 212 od 1. ledna 2006 aplikovaného na banány není žádný důkaz, že za dobu relevantní pro tento nález žádná výjimka pro čl. 1 odst. 1 GATT, který by umožňoval takovou výhodu pro banány ze zemí ACP; 3. současný režim ES pro dovoz banánů je v rozporu s čl. 1 odst. 1 GATT, čl. XIII odst. 2 a 2.d GATT; 4. tarif aplikovaný ES na MFN dovoz banánů stanovený na EUR 176/mt je běžné clo nad stanovené v části I plánu ES. Proto je tento tarif v rozporu s první větou čl. II odst. 1b GATT; 5. je nezbytné pro vyřešení sporu vytvořit oddělený nález ve věci nároku Ekvádoru podle čl. II odst. 1a GATT. V důsledku toho panel uzavřel, že současným režimem pro dovoz banánů zavedeným rozhodnutím Rady č. 1964/2005 z , který obsahuje bezcelní tarifní kvótu pro banány ze zemí ACP a tarif MFN stanovený na EUR176/mt, ES nesplnila doporučení DSB. 212 V červenci 2008 v rámci konference v Doha vznikla návrh na úpravu režimu, který zahrnoval postupné snížení celní sazby 58

65 V květnu 2008 vydal svou zprávu také panel ustavený na žádost USA. Došel k těmto závěrům: 1. spojené státy mají podle DSU právo požadovat zahájení současného řízení o souladu s doporučením DSB; 2. ES neuspěly tvrzením, že USA nemohou napadnout současný režim kvůli podepsání Dohody o banánech; 3. ES neuspěly ani s tvrzením, že žádost USA měla být zamítnuta, protože režim ES není opatřením, které mělo být v souladu s doporučeními DSB v původním řízení. Panel proto odmítl předběžnou otázku vznesenou ES. Ohledně nároků USA rozhodl stejně jako v případě Ekvádoru. Na základě požadavku Ekvádoru a ES i USA a ES z jejich setkání v červnu 2008 rozhodl DSB o prodloužení lhůty podle čl DSB, aby mohly najít oboustranně přijatelné řešení. V srpnu 2008 oznámila ES úmysl odvolat se v některých otázkách rozhodnutí panelu o nesouladu jejich režimu banánů s právem WTO. V září se odvolal také Ekvádor. Předseda Odvolacího orgánu odhadl dobu, kdy bude vydána zpráva, na konec listopadu 2008 a tato lhůta byla dodržena. Odvolací orgán rozhodl, že panel nejednal v rozporu s čl. 9.3 DSU stanovením jiného časového rozvrhu pro řízení podle čl DSU mezi ES a Ekvádorem a ES a USA. Také potvrdil rozhodnutí panelu, že Ekvádoru nebrání Dohoda o banánech zahájit toto řízení. S ohledem na čl. XIII GATT podpořil Odvolací orgán nález panelu, že v rozsahu v jaké ES argumentovala, že doporučení podle čl DSU implementovala, panelu nic nebránilo jednat podle čl DSU a posoudit žádost Ekvádoru. Proto panel nemusel zvažovat, zda ES efektivně implementovala kterákoli doporučení prvního panelu, který měl implementaci doporučení z původního řízení posoudit. Odvolací orgán také potvrdil, že režim ES pro banány je v rozporu s čl. XIII odst. 1 a 2 GATT. S ohledem na čl. II GATT odmítl Odvolací orgán závěr panelu, že výjimku z Doha čl. I tvoří další dohodu mezi stranami rozšiřující tarifní kvóty koncesí pro banány uvedených v plánu ES koncesí od , až do znovuzavázání tarifu ES. 59

66 Odvolací orgán také zrušil rozhodnutí panelu, že koncese tarifní kvóty ES pro banány měla uplynout na základě odst. 9 Rámcové dohody o banánech. Odvolací orgán potvrdil závěr panel, že tarif použitý na MFN dovoz banánů je běžným clem přesahujícím to stanovené v plánu koncesí ES a proto porušuje čl. II odst1 b GATT, a ES zrušili nebo zmenšily výhody Ekvádoru a USA z Dohody. Protože dotčená opatření už neexistovala, odvolací orgán neučinil už žádná další doporučení podle čl DSU. V prosinci 2008 DSB přijal zprávu Odvolacího orgánu a zprávu panelu. K vyřešení sporu strany dospěly 15. Prosince 2009 podepsáním Ženevské dohody o banánech 213. Smluvní strany v ní stanovují kvóty pro dovoz banánů a zároveň se shodují na ukončení všech sporů v rámci WTO, které se této otázky týkají Geneva Agreement on bananas, WT/L/ WT/DS27; WT/DS361; WT/DS364; WT/DS16; WT/DS105; WT/DS158; WT/L/616 60

67 9. Závěr Cílem mojí práce bylo v první části popsat vývoj řešení ekonomických sporů mezi státy od jeho počátků podle dohody GATT 47 až po současný stav, který se řídí Ujednáním o řešení sporů v rámci Světové obchodní organizace, tento současný systém pak analyzovat a vysvětlit způsob jeho fungování. Nakonec jsem jako praktický příklad fungování i nedostatků systému provedla rozbor případu EC Bananas III. Tento systém prošel vývojem v průběhu několika desetiletí, od prvních dvou článku ve Všeobecné dohodě o clech a obchodu z roku 1947, přes dílčí úpravy během Tokijského a Uruguayského kola jednání členských států WTO, až k dnešnímu systému kodifikovanému především v DSU, s přesně vymezenými pravidly, lhůtami pro jednotlivé úkony stran i rozhodovacích orgánů a rozsáhlou judikaturou, která v průběhu jeho činnosti vznikla. Ta stejně jako judikatura v případě národních soudů i soudních orgánů mezinárodních organizací přispívá k interpretaci pravidel, jejich jednotnému výkladu a doplňování tam, kde se během praxe objevily mezery a nejasnosti. Takový vývoj byl pro funkčnost celého systému zajisté nezbytný, při současném počtu členů WTO a množství oblastí, které svým právem reguluje, by původní systém diplomatických konzultací již nebyl vůbec použitelný. Celý systém se i nadále vyvíjí, už při jeho vzniku byla určena lhůta pro jeho zhodnocení a případnou úpravu nebo dokonce ukončení. Jednání o úpravách systému bohužel zatím zůstávají bez výsledku. Procesu řešení sporů podle DSU je často vytýkána nejasnost některých ustanovení a mezery, které v průběhu jeho používání v praxi upřesňovaly svým výkladem a doplňovaly judikaturou panely a Odvolací orgán. Bezesporu jeho největším problémem je fáze implementace přijatých rozhodnutí. Nejen že často lhůty stanovené orgány WTO nejsou dodržovány, ale průtahy často stěžující straně mohou způsobit značnou ekonomickou újmu. V této fázi se velmi znatelně projevuje nerovnováha mezi méně rozvinutými a ekonomicky silnými státy. Reformy systému by se proto podle mého názoru měly zaměřit především na tuto otázku. Případ EC Bananas III byl výjimečný délkou doby, která byla nutná k jeho vyřešení, složitostí celého řízení a množstvím procesních obstrukcí sporných stran, kterými vyřešení problému bránily. Zároveň díky jeho složitosti panely a odvolací orgán byly postaveny před mnoho otázek, které v minulosti ještě nebyly řešeny a zprávy panelů a odvolacího orgánu proto 61

68 měli význam i pro mnoho budoucích sporů, při jejichž řešení se na ně jiné panely odvolávaly. Jednání sporných stran v tomto případě zcela jistě odporovalo principům řešení sporů podle DSU, které požaduje, aby strany své spory řešily v dobré víře a s odpovídajícím úsilím. Komplikace, které během řízení nastaly, znamenají pro systém, který má směřovat k rychlému a smírnému řešení sporů, určité selhání. I přes mnoho případů, kdy v rámci WTO byly spory mezi státy velmi úspěšně řešeny, právě tento dokázal, že pokud chybí vůle sporných stran spor skutečně vyřešit, je velmi komplikované prosadit dodržení jejich právních závazků v rámci WTO. Podle mého názoru je právě toto největší slabinou celého systému řešení podle DSU stejně jako u většiny systémů pro řešení sporů podle mezinárodního práva. I když je teoreticky systém velmi dobře propracovaný, možnosti donucení stran, kterými jsou v těchto případech suverénní státy, jsou oproti vnitrostátním soudním systémům velmi omezené. Zejména ekonomicky silné státy porušováním svých závazků mohou z ekonomické stránky více získat než ztratit a případné sankce na ně nemají zdaleka takový dopad jako pro ekonomiky slabší, závislé jen na několika málo dovozních nebo vývozních artiklech. Aby případné změny přinesly vyřešení těchto problémů a efektivní implementaci rozhodnutí je potřebná sankce stanovená v závislosti na jejím skutečném dopadu na stát, který podle rozhodnutí orgánů WTO nepostupuje, případně také jeho odpovědnost za škody, které protistraně způsobil. Dosažení shody k přijetí takových regulací, které budou pro státy závazné, je jistě mimořádně obtížné s ohledem na politické zájmy jednotlivých států. Jak ukazuje graf v Příloze 2, je systém stále státy využívaný a většina sporů je vyřešena během konzultací a panelového řízení. Celkově klesající počet zahájených sporů bývá vysvětlován zejména množstvím sporů, která nebylo možné vyřešit před jeho vznikem, a v posledních letech také celkovým hospodářským poklesem. Tabulka v Příloze 3 dokazuje, že se ho aktivně účastní i státy rozvojové. To napovídá, že i přes zmiňované nedostatky a znevýhodnění právě těchto států je i pro ně přínosný a dostupný. 62

69 Zdroje: Primární zdroje: [1] Agreement on trade in bananas between the United States of America and the European Union [2] BISD 29S/ [3] BISD 33S/25. [4] BISD 36S/ [5] Dohoda o GATT, 59/1948 Sb. [6] Dohoda o oznámení, konzultaci, řešení sporu a dohledu z 28. Listopadu 1979 [7] Dohoda o zřízení Světové obchodní organizace, 191/1995 Sb. [8] Final Act embodying the results of the Uruguay round of multilateral trade negotiations [9] Geneva Agreement on trade on bananas, WT/L/784 [10] Charta OSN [11] Marrakesh Declaration, [12] Ministerská deklarace z Doha, 14. Listopadu 2001, č. WT/MIN(01)/DEC/1 [13] Ministerská deklarace z Punta del Este, 20. září 1986 [14] Nařízení Rady (EHS) č. 404/93 ze dne 13. února 1993o společné organizaci trhu s banány [15] Pracovní postupy pro odvolací řízení, WT/AB/WP/6, 16. srpna 2010 [16] Zprávy panelu č. WT/DS27/R z [17] Zprávy ze zvláštních zasedání DSB z let Sekundární zdroje: Publikace: [1] Appellate Body Secretariat, WTO Appellate Body Repertory of Reports and Awards , Cambridge University Press, 2006 [2] Čepelka Č., Šturma P., Mezinárodní právo veřejné, C. H. Beck, 2008 [3] Fletcher I., Mistelis L., Cremona M., Foundations and perspectives of international trade law, Sweet&Maxwell, 2001 I

70 [4] Gallagher P., Guide to Dispute Settlement, Kluwer law International, 2002 [5] Gehring M. W., Hepburn J., Segger M.-C. C., World Trade Law in Practice, Globe Bussiness Publishing, 2006 [6] Hilf M., Oeter S., WTO-Recht, Nomos, 2005 [7] Hoekman B. M., Kostecki M. M., The Political Economy of the World Trading Systém The WTO and Beyond, Oxford University Press, Third Edition, 2009 [8] Hohmann H., Agreeing and implementing the Doha Round of WTO, Cambridge University Press, 2008 [9] Irwin D. A., Mavroidis P. C., Sykes A. O., The Genesis of the GATT, Cambridge University Press, 2009 [10] Jackson J. H., The jurisprudence of GATT and WTO, Cambridge, 2000 [11] Jackson J. H., The World Trade Organisation Constitution and Jurisprudence, The Royal Institute for International Affairs [12] Koul A. K., Guide to the WTO and GATT, Kluwer Law International, 2005 [13] Lester S., Mercurio B., World Trade Law, Hart Publishing, 2008 [14] Lowenfeld A. F., International Economic Law, Second Edition, Oxford University Press, 2008 [15] Macrory P. F. J., Appleton A. E., M. G. Plummer, The World Trade Organization: Legal, Economic and Political Analysis, Volume I, Spronger Science + Business Media LLC, 2005 [16] Mavroidis P., Trade in Goods, Oxford University Press, 2007 [17] Müller-Graff P. C./ Jackson J. H., Transatlantic Perspectives on International Economic Law [18] Nüesch S., Voluntary Export Restrains in WTO and EU Law, Peter Lang, 2010 [19] Petersmann E. U., Pollack M. A., Transatlantic Economic Disputes, Oxford University Press, 2003 [20] Petersmann E.-U., The GATT/WTO Dispute Settlement System: International Law, International Organisations and Dispute Settlement,KluwerLaw International, 1998 [21] Ruttley, P., MacVay, I., Due process in WTO Dispute Settlement, Cameron May, 2001 [22] Thomas, Ch., Trachtman, J. P., Developing countries in the WTO legal system, Oxford University Press, 2009 II

71 [23] Van den Bossche P., The law and policy of the WTO, Cambridge, 2005 [24] Wolfrum R., Stoll P. T., Kaiser K., WTO - Institutions and dispute settlement, Martinus Nijhoff Publishers and VSP, 2006 [25] World Trade Organization, WTO Analytical index, second edition, volume II, Cambridge University Press, 2007 [26] Yerxa R., Wilson B., The Key Issues in WTO Dispute Settlement First Ten Years, Cambridge University Press, 2005 Články: [1] Anania G., How would a WTO agreement on bananas affect exporting and importing countries?, Issue Paper No. 21, ICTSD Programme on Agricultural Trade and Sustainable Development, červen 2009 [2] Barfield S., Multilateral Agreement on an EU Banana Trade Regime A Political Compromise, 2002 [3] Beshkar M., Trade Skirmishes and Safeguards: A Theory of the WTO Dispute Settlement Process, World Trade Organization, Economic Research and Statistics Division, září 2009 [4] Dickson A. K., The EU Banana Regime: History and Interests, Commissioned by Banana Link for EUROBAN, [5] Huber J., The Oast, Present and Future ACP-EC Trade Regime and the WTO, EJIL 11, 2000, s [6] Hudec R., The New WTO Dispute Settlement Procedure, Minnesota Journal of Global Trade, 1999, 6 [7] Chacón-Cascante A., Crespi J. M., Historical overview of the European Union banana import policy, Agronomía Costarricense 30(2), 2006 [8] Patterson E., The US-EU Banana Dispute, [9] Torres R. A., Use of the WTO trade dispute settlement mechanism by the Latin American countries dispelling myths and breaking down barriers, Staff Working Paper ERSD , World Trade Organization, Economic Research and Statistics Division, únor 2012 Internetové zdroje: III

72 [1] [2] Rozhodnutí orgánů WTO: WT/DS27/1-97 IV

73 Seznam příloh: Příloha č.1: Schéma panelového procesu Příloha č.2: Graf zobrazující počet řízení od založení WTO Příloha č.3: Tabulka nejčastějších uživatelů systému Seznam zkratek: ACWL země AKT BFA DSB DSU EHS ES EU GATS GATT ICJ MFN PCIJ TRIMS WTO Advisory Centre on WTO Law Poradenské centrum pro právo WTO Země z oblasti Afriky, Karibiku a Tichomoří Banana frame agreement Rámcová dohoda o banánech Dispute Settlement Body Orgán pro řešení sporů Dispute Settlement Understanding Ujednání o řešení sporů Evropská hospodářská společenství Evropská společenství Evropská unie General Agreement on Trade in Services Všeobecná dohoda o obchodu se službami General Agreement on Tarrifs and Trade Všeobecná dohoda o clech a obchodu International Court of Justice Mezinárodní soudní dvůr Most-favoured-nation Doložka nejvyšších výhod Permanent Court of Internationa Justice - Stálý soud mezinárodní spravedlnosti The Agreement on Trade Related Investment Measures - Dohoda o investičních opatřeních souvisejících s obchodem World Trade Organization Světová obchodní organizace V

74 Příloha č. 1 Schéma panelového procesu VI

75 Příloha č. 2 Graf zobrazující počet řízení od založení WTO VII