UNIVERZITA KARLOVA. Právnická fakulta. Tomáš Syrový. Podmíněné odsouzení. Diplomová práce

Transkript

1 UNIVERZITA KARLOVA Právnická fakulta Tomáš Syrový Podmíněné odsouzení Diplomová práce Vedoucí diplomové práce: JUDr. Marie Vanduchová, CSc. Katedra trestního práva Datum vypracování práce (uzavření rukopisu) :

2 Prohlašuji, že předkládanou diplomovou práci jsem vypracoval samostatně, všechny použité zdroje byly řádně uvedeny a práce nebyla využita k získání jiného nebo stejného titulu. Tomáš Syrový V Ústí nad Labem dne

3 PODĚKOVÁNÍ Rád bych tímto poděkoval JUDr. Marii Vanduchové, CSc. za odborné vedení této práce a všechny poskytnuté rady a připomínky. Také musím poděkovat svým rodičům za podporu během celé doby mého studia.

4 OBSAH ÚVOD OBECNÁ VÝCHODISKA... 3 i. Podmíněné odsouzení jako alternativa k nepodmíněnému trestu... 3 ii. Podstata podmíněného odsouzení... 5 iii. Právní povaha podmíněného odsouzení HISTORIE i. Vývoj podmíněného odsouzení ve světě ii. Vývoj podmíněného odsouzení na našem území UKLÁDÁNÍ PODMÍNĚNÉHO ODSOUZENÍ i. Zákonné podmínky uložení podmíněného odsouzení ii. Zkušební doba iii. Přiměřená omezení a povinnosti iv. Povinnost nahradit škodu způsobenou trestným činem v. Uložení výchovného opatření ROZHODOVÁNÍ O PODMÍNĚNÉM ODSOUZENÍ i. Řádný život ii. Ukončení podmíněného odsouzení iii. Fikce osvědčení se iv. Zahlazení odsouzení PODMÍNĚNÉ ODSOUZENÍ S DOHLEDEM VÝZNAM PROBAČNÍ A MEDIAČNÍ SLUŽBY ČESKÉ REPUBLIKY i. Obecně k významu probace ii. Probační a mediační služba ČR a podmíněné odsouzení PODMÍNĚNÉ ODSOUZENÍ A PODMÍNENĚ ODSOUZENÍ S DOHLEDEM V PRAXI... 55

5 8. NĚMECKÉ ÚPRAVA PODMÍNĚNÉHO ODSOUZENÍ i. Obecně ii. Předpoklady iii. Podmíněné odložení výkonu trestu odnětí svobody do 6 měsíců iv. Podmíněné odložení výkonu trestu odnětí svobody nepřevyšujícího jeden rok v. Podmíněné odložení výkonu trestu odnětí svobody do dvou let vi. Zkušební doba vii. Povinnosti a příkazy viii. Dodatečné změny a usnesení o podmíněném odsouzení ix. Podmíněné odsouzení s dohledem x. Rozhodnutí o podmíněném odsouzení Odvolání podmíněného odsouzení nebo prominutí trestu ZÁVĚR SEZNAM POUŽITÝCH ZKRATEK SEZNAM LITERATURY SEZNAM SOUDNÍCH ROZHODNUTÍCH A STANOVISEK ABSTRAKT NÁZEV PRÁCE V NĚMECKÉM JAZYCE ABSTRAKT V NĚMECKÉM JAZYCE KLÍČOVÁ SLOVA / SCHLÜSSELWÖRTER Příloha č. 1 Probační plán dohledu: Příloha č. 2 Poučení o výkonu dohledu: Příloha č. 3 Zpráva o průběhu dohledu:

6 ÚVOD Předkládaná diplomová práce zpracovává téma podmíněného odsouzení. Zabývá se jeho povahou a podmíněné odsouzení pojímá jako samostatný trest a ne jako pouhou modifikaci trestu odnětí svobody. Podle široké definice alternativních trestů - tedy všech trestů nespojených s odnětím svobody - řadí podmíněné odsouzení mezi tresty alternativní a všímá si jeho výhod oproti nepodmíněnému trestu odnětí svobody. Popisuje podmínky uložení podmíněného odsouzení a možnosti výchovného působení na pachatele, průběh podmíněného odsouzení a jeho ukončení, a to vždy i se zohledněním judikatury, kterou jsou zákonná úprava podmíněného odsouzení a institut přiměřených omezení a povinností ovlivňovány. Zabývá se také možnostmi působení Probační a mediační služby ČR u podmíněného odsouzení a u podmíněného odsouzení s dohledem a rolemi, které probační úředník zastává. Práce také srovnává českou právní úpravu s úpravou zahraniční, přičemž pro komparaci byla vybrána pouze úprava německá, a to z důvodu obecné příbuznosti právních řádů, zároveň však také kvůli řadě odlišností v trestním systému německého trestního zákoníku a konečně i z důvodu zachování přiměřeného rozsahu vzhledem k úrovni práce. Cílem diplomové práce je právní rozbor institutu podmíněného odsouzení, zhodnocení platné právní úpravy a komparace české úpravy s úpravou německou. Výsledky provedeného rozboru by měly vyústit v některá doporučení ke zvýšení efektivity trestu podmíněného odsouzení. S ohledem na předpokládaný rozsah bylo vypuštěno pojednání o teoriích trestu a obecných zásadách trestání a ze stejného důvodu se práce nezabývá podmíněným odsouzením podle zákona o soudnictví ve věcech mládeže. Byť práce pojednává téma poměrně hojně zpracované, považuji ho zároveň za téma aktuální, a to zejména díky rostoucí poptávce po využívání alternativních trestů, respektive alternativních trestních opatření. Ačkoliv české trestní právo již zná poměrně hodně alternativních opatření, podmíněné odsouzení nadále zůstává s odstupem nejpoužívanější alternativou k nepodmíněnému odnětí svobody. Téma jsem si vybral také z důvodu zájmu o obor trestního práva a problematiku trestání pachatelů. Co se týká metod použitých při zpracování práce, převládá metoda deskriptivní, použití našla ale i metoda analytická a komparativní. Text práce vychází zejména ze 1

7 zdrojů označovaných jako primární a sekundární, tedy příslušných právních předpisů, judikatury a na ně navazující odborné literatury, zastoupené zejména komentářovou literaturou a odbornými monografiemi. Uplatněny byly i poznatky získané konzultací s probační úřednicí Probační a mediační služby ČR. Část zabývající se německou právní úpravou byla napsána na studijním pobytu v SRN. Zde načrtnutá podtémata jsou rozvedena v osmi kapitolách diplomové práce. První kapitola nazvaná Obecná východiska nejprve vymezuje podmíněné odsouzení jako alternativní trest k nepodmíněnému trestu odnětí svobody a poté odůvodňuje, proč může být na podmíněné odsouzení nahlíženo jako na samostatně stojící trest. Druhá kapitola se zabývá vývojem právní úpravy, a to zejména, nikoli však výlučně, na území České republiky. Třetí, nejobsáhlejší kapitola, uvádí zákonné podmínky pro uložení trestu podmíněného odsouzení a zkoumá prvky podmíněného odsouzení. V rámci čtvrté kapitoly je pojednáno o způsobu ukončení podmíněného odsouzení a o možnostech rozhodnutí soudu. Tématem páté kapitoly je podmíněné odsouzení s dohledem. Následuje šestá kapitola o Probační a mediační službě ČR. Předposlední, sedmá, kapitola, je zároveň poslední kapitolou týkající se výlučně české právní úpravy a obsahuje některé relevantní statistické údaje a popis zkušeností, zejména probačních úředníků s podmíněným odsouzením s dohledem. Osmá kapitola popisuje německou úpravu podmíněného odsouzení. Zejména se snaží všímat si rozdílů mezi českou a německou úpravou. Následuje již závěr se stručným zhodnocením institutu a nastíněním možné evoluce podmíněného odsouzení na základě získaných poznatků, zvláště s přihlédnutím k možné inspiraci německým právem. Práce vychází ze stavu právní úpravy, jaký byl k

8 1. OBECNÁ VÝCHODISKA i. Podmíněné odsouzení jako alternativa k nepodmíněnému trestu Podle českého trestního práva vycházejícího ze zásad humanismu musí být trestní represe přiměřená a újma obsažená v trestu nemá převyšovat nezbytně nutnou ochranu společnosti. Proto má být všude tam, kde je to možné, užito sankcí nespojených s odnětím svobody. 1 Podmíněné odsouzení odpovídá filozofii trestního zákoníku, podle které je třeba především změnit hierarchii sankcí, v rámci níž by byl trest odnětí svobody chápán jako ultima ratio a byl by kladen důraz na individuální přístup k řešení trestních věcí předpokládající širokou možnost využití alternativních sankcí k zajištění pozitivní motivace pachatele. 2 Potřeba změny hierarchie sankcí historicky souvisí se zkušenostmi a výsledky nepodmíněného trestu odnětí svobody. Nepodmíněný trest odnětí svobody můžeme v dnešním právním řádu označit jako nejvýraznější projev absolutní teorie - retributivního, tradičního přístupu k trestání pachatelů trestných činů 3 - tedy přístupu založeného na pojetí trestu jako odplaty za trestný čin. Sama odplata však dnes již trest nemůže ospravedlnit a i v úpravě výkonu nepodmíněného trestu odnětí svobody se tak projevuje teorie relativní, která přidává trestu odnětí svobody další úkoly ve snaze o nápravu pachatele a vytvoření dostatečných psychických zábran proti páchání další trestné činnosti po propuštění z výkonu trestu odnětí svobody. Speciálně preventivní funkce trestu přitom je v současné teorii trestu funkcí významnou. 4 V dosahování cílů trestu směřujících k resocializaci pachatele však nepodmíněný trest odnětí svobody často není úspěšný. Někteří autoři přímo říkají, že nepodmíněný trest odnětí svobody nepřinesl v oblasti převýchovné funkce žádné přesvědčivé výsledky 5, a to i přes zdůrazňování významu právě převýchovné funkce 1 NOVOTNÝ, O., VANDUCHOVÁ, M., ŠÁMAL, P. a kol. Trestní právo hmotné. Obecná část. 6. vydání, 2010, str Důvodová zpráva k zákonu č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění účinném od , str. 4 3 ŠÁMAL. P. a kol. Trestní zákoník, 2. vydání, Praha: C.H. Beck, 2012, str ROZUM, J., ZEMAN, P., PŘESLIČKOVÁ, H. a TOMÁŠEK, J. Vybrané problémy sankční politiky: UKLÁDÁNÍ NEPODMÍNĚNÉHO TRESTU ODNĚTÍ SVOBODY A JEHO ALTERNATIV. Vyd. 1. Praha: Institut pro kriminologii a sociální prevenci, str. 11, srov. MEIER, B. D. Strafrechtliche Sanktionen. 4. vydání. Springer, 2015, str ROZUM, J., ZEMAN, P., PŘESLIČKOVÁ, H. a TOMÁŠEK, J. Vybrané problémy sankční politiky: UKLÁDÁNÍ NEPODMÍNĚNÉHO TRESTU ODNĚTÍ SVOBODY A JEHO ALTERNATIV. Vyd. 1. Praha: Institut pro kriminologii a sociální prevenci, str

9 v průběhu vývoje nepodmíněného trestu odnětí svobody. V této souvislosti se často hovoří o krizi trestu odnětí svobody 6, který nejsilněji ze všech trestů stigmatizuje odsouzeného a negativně ovlivňuje jeho šance na opětovné začlenění se do společnosti po propuštění. Tyto negativní důsledky, případně přímo selhávání trestu odnětí svobody, jsou způsobeny zejména vytržením pachatele z jeho přirozeného prostředí a (u některých pachatelů) s tím spojenou ztrátou zaměstnání a zpřetrháním rodinných vazeb 7, když pro rodinu je často buď obtížné odsouzeného ve věznici pravidelně navštěvovat a udržovat tak osobní kontakt, anebo vůbec o kontakt s odsouzeným k trestu odnětí svobody nestojí, ať již z důvodu, že se stydí za skutečnost, že mají příbuzného ve výkonu trestu, či provinění odsouzeného vnímají také jako své vlastní selhání. 8 Další úskalí trestu odnětí svobody jsou spojena se samotným prostředím věznic, psychicky náročné prostředí může být kriminogenní a vytvářet odsouzenému vazby a kontakty na jiné pachatele, mnohdy závažnějších trestných činů, vedoucí později k páchání další trestné činnosti. V takové atmosféře je pro stát obtížné plnit výchovnou funkci trestu. Na převýchovnou funkci trestu ale stát rezignovat nesmí. I s ohledem na popsané limity nepodmíněného trestu odnětí svobody by trest odnětí svobody měl být ve smyslu ustanovení 38 TZ ukládán jen v těch závažných případech, kdy se uložení alternativního trestu nejeví jako dostatečné, tedy zejména tam, kde je silný zájem ochrany společnosti před pachatelem nad zájmem nápravy pachatele. Mezi další negativa trestu odnětí svobody patří i jeho finanční náročnost. Stát musí vynaložit prostředky k zajištění dostatečné kapacity věznic a hradit nezanedbatelné náklady spojené s výkonem trestu. Ze statistik vězeňské služby České republiky vyplývá, že k 18. září 2015 bylo ve výkonu trestu celkem odsouzených, přičemž celková ubytovací kapacita věznic pro výkon trestu byla ke stejnému dni osob. Ubytovací kapacity věznic tak byly naplněné z 102,95 %. 9 Česká republika má zejména ve srovnání se západními evropskými státy poměrně vysoký počet vězněných osob na obyvatel, tzv. vězeňský index měl v roce 2016 hodnotu Podle Duškovy studie lze přitom do budoucna počítat s dalším nárůstem počtu 6 ŠČERBA, F. Alternativní tresty a opatření v nové právní úpravě. Vyd. 2. Praha: Leges, 2014, Teoretik, str Ibid. 8 HYNČICOVÁ, K. Rodinná pouta za mřížemi. Právní rádce. 2015, XXIII.(4): str (přístup dne ) (přístup dne ). 4

10 vězňů, a to i přes klesající kriminalitu. 11 Přeplněnost věznic pak problémy nepodmíněného odnětí svobody umocňuje a působí proti snahám o nápravu odsouzených. 12 S požadavkem ukládání nepodmíněného trestu odnětí svobody jako trestu ultima ratio roste význam alternativních trestů, 13 tedy trestů nahrazujících trest odnětí svobody, a jiných alternativních opatření. Alternativní tresty jsou vhodné zejména pro pachatele méně závažných trestných činů, prvopachatele, pachatele ve věku blízkém věku mladistvých a obecně pachatele, u kterých má soud důvody domnívat se, že působení mírnějšího postupu postačí k jejich nápravě a účinné ochraně společnosti před trestnou činností. Stát jimi tak nahrazuje především krátkodobé tresty odnětí svobody. Zároveň ale nesmí být alternativní trest odsouzenými vnímán jako slabost státu vůči pachatelům trestných činů. S nutností zachování autority trestní represe a pozitivního vnímání alternativních trestů veřejností proto souvisí možnost sekundárního sankcionování, 14 kdy trestní zákoník spojuje s neplněním uložených podmínek alternativního trestu nástup přísnějšího sekundárního trestu, případně zostření stávajícího. Mezi tresty nespojenými s odnětím svobody dlouhodobě zastává významnou roli podmíněný odklad výkonu trestu odnětí svobody podmíněné odsouzení jako tradiční alternativa k nepodmíněnému odnětí svobody. Právě podmíněné odsouzení je tak nejčastějším projevem zásady trestu odnětí svobody jako prostředku poslední instance. ii. Podstata podmíněného odsouzení Podstata podmíněného odsouzení spočívá v tom, že soud vynese odsuzující rozsudek, kterým uloží trest odnětí svobody, ale jeho výkon odloží pod podmínkou, že se odsouzený během stanovené zkušební doby bude řádně chovat a vyhoví uloženým podmínkám. Odsouzený tak není odsuzován toliko podmíněně, ale jen zůstává (prozatím) ušetřen 11 DUŠEK, L. Hrozí opět přeplnění věznic?: predikce vývoje počtu vězňů v České republice. Praha: Národohospodářský ústav AV ČR, Studie Institutu pro demokracii a ekonomickou analýzu. 12 Věznice: Zpráva ze systematických návštěv veřejného ochránce práv Brno, 2016., str Srov. FRANC, P. (přístup dne ). 14 ŠČERBA, F. Alternativní tresty a opatření v nové právní úpravě. 2. vyd. Praha: Leges, 2014, 464 s. Teoretik, str

11 výkonu trestu odnětí svobody. 15 Repík hovoří o záměně trestu jiným opatřením. 16 Pokud chápeme podmíněné odsouzení jako samostatný druh trestu, je možná přesnější hovořit o záměně přísnějšího trestu za trest méně přísný, kdy méně přísný trest je možné v případě naplnění některých (rozvazovacích) podmínek odvolat. Újmou způsobovanou trestem podmíněného odsouzení je právě pohrůžka (nařízení) výkonu trestu odnětí svobody. Institut podmíněného odsouzení vychází z předpokladu, že již samotné trestní stíhání, soudní řízení a vynesení rozsudku spolu s hrozbou eventuálního výkonu trestu mohou mít preventivní účinky 17 a bude možné dosáhnout účelu trestu i bez zásahu do osobní svobody pachatele, přičemž účelem podmíněného odsouzení je výchovně působit na odsouzeného a v době podmíněného odsouzení u něj prohloubit pozitivní rysy jeho chování a vést jej k dodržování nejen ustanovení TZ, ale i širších norem společenského života. 18 Tohoto cíle má být dosahováno hlavně úsilím odsouzeného, který má šanci prokázat, že spáchaný trestný čin byl výjimkou z řádného života, a definitivně odvrátit hrozbu zbavení svobody nepodmíněným trestem a současně dosáhnout toho, že se na něj bude hledět, jako by nebyl odsouzen. Zároveň však soud disponuje instituty, které umožňují pomoci odsouzenému tohoto cíle dosáhnout, když mu pomáhají vést řádný život a vyvarovat se trestné činnosti nejen po dobu trvání zkušební doby, ale i po jejím skončení. O zákonných podmínkách uložení trestu podmíněného odsouzení bude blíže pojednáno ve třetí kapitole práce. Odsouzením a (zdánlivým) prominutím 19 trestu odnětí svobody sice soud odsuzuje trestný čin spáchaný pachatelem, zároveň ale vyjadřuje důvěru v osobu pachatele, že tento povede napříště řádný život. Postačuje-li totiž k ochraně společnosti a k výchovnému působení na některé pachatele již samotné trestní stíhání skončené vynesením odsuzujícího rozsudku, není žádoucí ani nutné vystavovat pachatele důsledkům nepodmíněného odnětí svobody, ale působit pouze hrozbou jeho nařízení. 20 Skutečnost, že trestní řízení dospěje až do vynesení rozsudku a je odkládán trest uložený 15 ŠÁMAL. P. a kol.trestní zákoník, 2. vydání, Praha: C.H. Beck, 2012, str REPÍK, B. Probácia, podmínečné odsúdenie a niektoré problémy ďalšícht restov bez odňatia slobody. In Tresty bez odňatia slobody, Publikácie Právnického ústavu Ministerstva spravedlivosti Slovenskej socialistickej republiky, 1978, str JELÍNEK, J. Trestní právo hmotné: obecná část, zvláštní část. 4. vyd. Praha: Leges, 2014, 976 s. Student (Leges), str Výběr NS 367/ Nejvyšší soud, 7 Tz 147/ ŠČERBA, F. Alternativní tresty a opatření v nové právní úpravě. 2. vyd. Praha: Leges, 2014, 464 s. Teoretik, str DRAŠTÍK, A, FREMR, R, DURDÍK, T, RŮŽIČKA, M. a SOTOLÁŘ, A. Trestní zákoník: Komentář. I. díl. Vydání první. Praha: Wolters Kluwer, 2015, 2 svazky. Komentáře (Wolters Kluwer ČR), str

12 odsuzujícím rozsudkem, odlišuje podmíněné odsouzení od jiných podmíněných odkladů a procesních odklonů známých českému trestnímu právu a umožňuje jeho širší uplatnění oproti těmto alternativním opatřením. 21 Vůči alternativním trestům je pak podmíněno odsouzení nejvýrazněji odlišeno výrokem o uložení trestu odnětí svobody. iii. Právní povaha podmíněného odsouzení Co se vymezení právní povahy podmíněného odsouzení týká, objevují se v odborné literatuře dva názory, podle kterých se buď jedná o samostatný druh trestu nebo o modifikaci nepodmíněného trestu odnětí svobody. Jako na formu trestu odnětí svobody je na podmíněné odsouzení nahlíženo formálním pojetím TZ, který v ustanovení 52 v prvním odstavci nezahrnuje podmíněné odsouzení do taxativního výčtu druhů trestů, aby pak ve druhém odstavci stanovil, že trestem odnětí svobody se, není-li trestním zákonem stanoveno jinak, rozumí i podmíněné odsouzení k trestu odnětí svobody a podmíněné odsouzení k trestu odnětí svobody s dohledem. Z důvodu nezahrnutí podmíněného odsouzení do výčtu trestů, je tak podle některých názorů nutné nahlížet na podmíněné odsouzení jako na jednu z forem trestu odnětí svobody. 22 Důvodová zpráva k osnově TZ k příslušnému ustanovení výčtu druhu trestů říká, že trest odnětí svobody osnova pojímá jako jeden druh trestu, který je možno uložit nejen nepodmíněně, ale i s podmíněným odkladem na stanovenou zkušební dobu, případně i s vyslovením dohledu probačního úředníka, tedy ve třech formách, kdy za zvláštní typ trestu odnětí svobody je považován i výjimečný trest. Jiní autoři chápou podmíněné odsouzení také jako zvláštní způsob výměry trestu. 23 Převládá však názor, že podmíněné odsouzení je zvláštním druhem trestu. 24 I tento názor lze doložit paragrafovým zněním trestního zákona, a to zákona č. 218/2003 Sb., o soudnictví ve věcech mládeže, který v ustanovení 24 výslovně zařazuje podmíněné odsouzení a podmíněné odsouzení s dohledem mezi druhy trestních opatření, která je 21 REPÍK, B. Probácia, podmínečné odsúdenie a niektoré problémy ďalších trestov bez odňatia slobody. In Tresty bez odňatia slobody, Publikácie Právnického ústavu Ministerstva spravedlivosti Slovenskej socialistickej republiky, 1978, str CHMELÍK, J. Trestní právo hmotné: obecná část. Praha: Linde, 2009, 292 s. Vysokoškolské právnické učebnice, str KALVODOVÁ, V. Postavení trestu odnětí svobody v systému trestněprávních sankcí. 1. vydání. Brno: Masarykova univerzita v Brně, 2002, str NOVOTNÝ, O., VANDUCHOVÁ, M., ŠÁMAL, P. a kol. Trestní právo hmotné. Obecná část. 6. vydání, 2010, str

13 možné uložit mladistvým pachatelům. Jelínek na základě toho dovozuje, že přijetím zákona o soudnictví ve věcech mládeže byl názor, podle kterého je podmíněné odsouzení samostatným trestem zákonodárcem potvrzen. 25 Nahlížení na podmíněné odsouzení jako samostatný druh trestu lze dále podpořit výkladem ustanovení 2 zákona č. 257/2000 Sb., o Probační a mediační službě, které stanoví, že probací se rozumí organizování a vykonávání dohledu nad obviněným, obžalovaným nebo odsouzeným, kontrola výkonu trestů nespojených s odnětím svobody, včetně uložených povinností a omezení, a zahrnuje tak podmíněné odsouzení mezi tresty. S přihlédnutím ke skutečnosti, že z materiálního hlediska vykazuje podmíněné odsouzení všechny podstatné rysy samostatného druhu trestu, 26 lze definitivně podmíněné odsouzení považovat za samostatný druh trestu. Na okraj lze zmínit, že jako druh trestu chápe podmíněné odsouzení i veřejnost. 27 Pro úplnost dodejme, že na podmíněné odsouzení by bylo možné nahlížet také jako na modifikace výkonu trestu odnětí svobody. 28 I v zahraničí je však zdůrazňováno, že zvláštnostmi výkonu trestu je podmíněné odsouzení natolik odlišné od výkonu trestu odnětí svobody, že je možné jej chápat jako samostatně stojící trest. 29 Závěr o právní povaze institut podmíněného odsouzení není pro jeho další fungování bez významu. V případě, že se jedná o zvláštní druh trestu, nelze v odvolacím řízení vyloučit uložení delšího podmíněného trestu, než byl trest uložený nepodmíněně, aniž by tím zároveň došlo k poručení zákazu reformace in peius. 30 To je ostatně respektováno i 25 JELÍNEK, J. Trestní právo hmotné: obecná část, zvláštní část. 4. vyd. Praha: Leges, 2014, 976 s. Student (Leges), str JELÍNEK, J. Trestní zákoník a trestní řád s poznámkami a judikaturou. 5. vydání. Praha: Leges, 2014, str Viz. např.: článek publikovaný 14. prosince 2015 na idnes.cz Soud potrestal majitele growshopu za šíření toxikomanie roční podmínkou. V uvedeném případě OS pro Prahu 3 uznal obžalované vinnými TČ šíření toxikomanie a jednomu z nich udělil trest odnětí svobody v délce trvání 1 rok, který podmíněně odložil na zkušební dobu 18 měsíců ( /krimi.aspx?c=a151214_114237_krimi_hro); článek publikovaný dne 23. září 2015 na lidovky.cz Trest pro exprimátora Přerova Lajtocha. Za manipulaci zakázek dostal podmínku. V uvedeném případě OS v Olomouci uznal obžalovaného vinným a uložil jim trest odnětí svobody v délce trvání 2 let a 4 měsíců, který podmíněně odložil na zkušební dobu 4,5 roku ( 28 STRENG, VON FRANZ. Strafrechtliche Sanktionen: Die Strafzumessung und ihre Grundlagen. 3., přepracované vydání. Stuttgart: Kohlhammer, 2012, str Bundesgerichtshof, Aktenzeichen 1 StR 353/ SOLNAŘ, V, FENYK, J, CÍSAŘOVÁ, D, a VANDUCHOVÁ, M. Systém českého trestního práva: I. Trestní právo a trestní zákony II. Základy trestní odpovědnosti III. Tresty a ochranná opatření. Novatrix, s.r.o., 2009, str

14 ustálenou judikaturou, podle které je nepodmíněný trest odnětí svobody vždy přísnější než trest odnětí svobody, jehož výkon byl podmíněně odložen, třebaže byl uložen v delší výměře. Konkrétněji, přísnější je každý nepodmíněný trest odnětí svobody oproti trestu odnětí svobody, jehož výkon je podmíněně odložen, byť by tento podmíněný trest byl uložen v delší výměře, a to z toho důvodu, že není možno kvůli zákazu reformace in peius přihlížet k nejistým budoucím okolnostem, které mohou, ale nemusí - modifikovat trest po jeho pravomocném uložení. 31 Přísnější však není ten nepodmíněný trest odnětí svobody, který již byl vykonán Usnesení Nejvyššího soudu České republiky sp.zn. 5 Tdo 974/2007, ze dne Usnesení Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 8 Tdo 637/2015, ze dne

15 2. HISTORIE i. Vývoj podmíněného odsouzení ve světě Historický vývoj podmíněného odsouzení je zejména v zemích anglosaského práva spjat s dějinami probace ve smyslu trestu či opatření, jenž spočívá jednak v podmíněném odkladu trestu a jednak v osobní péči a dohledu, který je ukládán soudem odsouzenému 33 a je proto na místě stručně zmínit i historii probace. Zanedbáme-li určité prvky dozoru nad pachateli v raném období, můžeme vznik probace spojit s osobou Johna Augusta, bostonského obuvníka žijícího v první polovině 19. století, který před tamními soudy úspěšně přesvědčoval soudce o vhodnosti uložení zkušební doby a smyslu osobní záruky za vybrané zločince. 34 Díky Augustově práci byla probace uzákoněna roku 1878 ve státě Massachusetts a později i v dalších státech. V podobném čase se mezitím objevují u nižších soudů dobrovolníci vedeni ideami humanismu a stejně jako ve Spojených státech Amerických dochází roku 1907 k uzákonění této služby 35 (Probation of Offenders Act). Na základě tohoto zákona soud v případě, že dospěl k názoru, že ačkoliv byl pachatel odsouzen, není vhledem k vyjmenovaným okolnostem nutné ukládat trest, výrok o trestu prozatím nevyslovil a spokojil se slibem odsouzeného, ať již se zárukami nebo bez nich, že povede řádný život 36 a dostojí dalším uloženým podmínkám. V kontinentální Evropě je možné rozlišit dva typy podmíněného odsouzení, a to takzvaný severský a francouzsko-belgický typ, tzv. sursis. 37 Od zmíněného anglosaského typu se liší tím, že podle obou se ukládá trest, jehož výkon se odloží. Podle severského typu se odkládá výkon uloženého trestu, a pokud se odsouzený osvědčí, výkon tohoto tretu se promíjí. Na odsouzeného se ale zároveň nehledí jako by nebyl odsouzen, vzniká fikce, že podmíněně odložený trest byl vykonán HENDRYCH, D. Právnický slovník. 3., podstatně rozš. vyd. V Praze: C.H. Beck, ŠTERN, P. Probace a mediace: Možnosti řešení trestných činů. 1. Praha: Portál, 2010, str Ibid. 36 to be of good behaviour 37 SOLNAŘ, V, FENYK, J, CÍSAŘOVÁ, D a VANDUCHOVÁ, M. Systém českého trestního práva: I. Trestní právo a trestní zákony II. Základy trestní odpovědnosti III. Tresty a ochranná opatření. Novatrix, s.r.o., 2009, str Ibid. 10

16 Podle francouzsko-belgického typu podmíněného odsouzení se na odsouzeného, v případě, že se osvědčí, hledí jako by nebyl odsouzen (pokud byl podmíněně odložen výkon všech trestů). Oproti severskému typu je zde tedy přítomný rehabilitační účinek trestu. Trest by se vykonal, byl-li pachatel ve zkušební době odsouzen pro trestný čin nebo přečin. 39 V původních evropských úpravách chybí dozor typický pro probaci. V dalším vývoji podmíněného odsouzení v kontinentální Evropě však dochází zároveň s postupným opouštěním pojetí trestu jako odplaty k zavádění prvků probace jako možnosti výchovného působení a kontroly. Podle stupně zapojení probace lze rozlišovat tři skupiny právních úprav podmíněného odsouzení Podmíněné odsouzení v původní podobě podle francouzsko-belgického typu, působící pouze hrozbou výkonu podmíněně odloženého trestu. 2. Podmíněné odsouzení s prvkem nápravy umožňujícím ukládání různých omezení a povinností, zároveň ale bez výkonu dozoru. 3. Podmíněné odsouzení se spolupůsobením probace v různých formách. Současná česká úprava pak díky možnosti stanovit přiměřená omezení a povinnosti odpovídá ustanoveními 81 a 82 TZ druhé skupině a ustanovením 84 TZ skupině třetí. Není ale vyloučeno, že na odsouzeného bude působeno pouze hrozbou nařízení výkonu trestu. ii. Vývoj podmíněného odsouzení na našem území Před zavedením podmíněného odsouzení zákonem č. 562/1919 Sb. bylo na našem území k dosažení účelu podmíněného odsouzení třeba používat práva milosti, ačkoliv 39 NOVOTNÝ, O, a VANDUCHOVÁ, M. Trestní právo hmotné. 5., jubilejní, zcela přeprac. vyd. Praha: ASPI, 2007, str Ibid. 11

17 v zalitavské části Rakouska-Uherska byl institut trestnímu právu znám již od roku Po vzniku samostatného Československa platil na základě recepčního zákona na Slovensku nadále právě tento uherský zákoník z roku 1878, zatímco na území dnešní České republiky zůstal v platnosti Trestní zákon o zločinech, přečinech a přestupcích z roku 1852 se změnami a doplňky. 42 Na základě zákona č. 562/1919 Sb., o podmíněném odsouzení a podmíněném propuštění mohl soud odložit výkon trestu na svobodě nepřesahujícího dobu jednoho roku, měl-li z podstatných důvodů za to, že odsouzený povede pořádný život a že tudíž výkonu trestu není zapotřebí. S výkonem trestu byly zároveň odloženy také tresty vedlejší, opatření zabezpečovací i právní následky, které trestní zákon nebo rozsudek spojoval s odsouzením. V určitých případech pak byla aplikace podmíněného odsouzení vyloučena. Tak podle 2 výše uvedeného zákona nebylo možné podmíněné odsouzení uložit viníkovi již dříve odsouzenému pro zločin na dobu delší tří měsíců nebo vůbec pro čin spáchaný z pohnutky nízké a nečestné, ledaže již uplynula doba pěti let od spáchání nového trestného činu. Jednalo se tedy o časově omezenou nemožnost aplikace podmíněného odsouzení z důvodu recidivy. Dále bylo podmíněné odsouzení vyloučeno jako trest pro některé vybrané TČ. 43 Zkušební doba činila rok až tři léta, šlo-li o trest peněžitý nebo o trest na svobodě do šesti měsíců, a dvě až pět let, jednalo-li se o trest vyšší. Za zdůraznění stojí možnosti soudu uložit odsouzenému ochranný dozor a omezení (co do místa pobytu a způsobu života), tedy moderní prvky výchovného působení na odsouzeného, z 6 vyplývala povinnost odsouzeného neoddávat se ve zkušební době nezřízenému pití nebo hráčství, zahálčivému nebo nemravnému životu pod hrozbou nařízení výkonu trestu. Soud odsouzenému také zpravidla ukládal, aby podle svých sil nahradil škodu, kterou způsobil, a aby dal zadostiučinění. V případě, že odsouzený nevedl ve zkušební době řádný život, nedával zákon soudu prostor pro uvážení dalšího osudu odsouzeného a stanovil, že soud výkon trestu nařídí. 41 SOLNAŘ, V, FENYK, J, CÍSAŘOVÁ, D a VANDUCHOVÁ, M. Systém českého trestního práva: I. Trestní právo a trestní zákony II. Základy trestní odpovědnosti III. Tresty a ochranná opatření. Novatrix, s.r.o., 2009, str VLČEK, E. Dějiny trestního práva v českých zemích a v Československu. 3. nezměněné vydání. Brno: Masarykova univerzita v Brně, 2006, str Ibid., str

18 Zákon č. 562/1919 Sb. byl v roce 1924 novelizován zákonem č. 134/1924 Sb., který rozšířil výčet veřejných úřadů, kterým mohla být podána zpráva o podmíněném odsouzení. Před touto novelou směla být zpráva o podmíněném odsouzení podána pouze soudu 44, případně jiným úřadům v záležitosti udělení místa ve veřejné službě. Nic se naopak nezměnilo na tom, že se údaj o podmíněném odsouzení nezapisoval do záznamu o trestech. 45 Účinností zákona č. 48/1931 Sb., o trestním soudnictví nad mládeží byly pro mládež 46 stanoveny některé odchylky při ukládání trestu podmíněného odsouzení podle zákona č. 562/1919 Sb., které ve svém souhrnu rozmělňovaly podmínky pro uložení trestu podmíněného odsouzení mladistvému, ve snaze bránit mladistvého před neblahým vlivem vězení. 47 Podmíněné odsouzení bylo zavedeno jako institut mimořádné povahy, avšak i přes snahy o omezení bylo podmíněné odsouzení v praxi užíváno poměrně často. Dozor byl vykonáván jen zřídka a často nevhodným způsobem, neboť jím byli pověřování většinou policisté a obecní strážníci a ochranný dozor se tak v podstatě zaměňoval s dozorem policejním. 48 Ve výše popsané podobě byl trest podmíněného odsouzení ukládán až do roku 1950, kdy byl v rámci právnické dvouletky přijat nový trestní zákon č. 86/1950 Sb., rušící jak zákon č. 562/1919 Sb., tak i zákon č. 48/1931 Sb.. Nově bylo možné podmíněně odložit výkon trestu odnětí svobody nepřevyšující jeden rok, nepříčilo-li se takové odložení důležitému obecnému zájmu a zároveň měl soud za to, že i bez výkonu trestu povede pachatel řádný život pracujícího člověka. Ve zvláštní části zákona bylo však podmíněné odsouzení pro některé trestné činy výslovně vyloučeno, a to zejména pro trestné činy proti republice a hospodářské trestné činy. Zatímco maximální možná výměra trestu, který je ještě možné odložit, byla stanovena shodně s prvorepublikovou úpravou. Rozdílně bylo pojato odložení vedlejších trestů, které se napříště již neměly odkládat. Soudu byla dána 44 Podle nařízení vlády č. 598/1919 vedl soud zvláštní seznam (seznam podmíněného odsouzení), do kterého zakládal případy, v nichž byl povolen odklad výkonu trestu. 45 Úřad vedoucí záznamy o trestech (státní zastupitelství) nicméně byl podle nařízení vlády č. 598/1919 zasílán trestní lístek s informací o udělení podmíněného odsouzení, úřad tento údaj však vedl odděleně od ostatních a do záznamu trestů jej zařazoval, až byl-li nařízen výkon odloženého trestu. 46 Osoby, které v době spáchaného činu nedovršily čtrnáctého roku svého věku (nedospělí). 47 KREJČIŘÍKOVÁ, K. COFOLA 2010: The Conference Proceedings: Sankce a zákon o trestním soudnictví nad mládeží (č. 48/1931 Sb. z. a n.). Brno: Masarykova Univerzita, 2010, str SOLNAŘ, V, FENYK, J, CÍSAŘOVÁ, D a VANDUCHOVÁ, M. Systém českého trestního práva: I. Trestní právo a trestní zákony II. Základy trestní odpovědnosti III. Tresty a ochranná opatření. Novatrix, s.r.o., 2009, str

19 možnost podmíněně odložit také trest peněžitý, zákaz činnosti, vyhoštění a zákaz pobytu případně pouze některý z těchto vedlejších trestů. Zkušební doba činila jeden rok až tři léta. Zákon č. 86/1950 Sb. byl novelizován zákonem č. 63/1956 Sb., kterým byla v souladu se změnou politické situace provedena částečná reforma trestního práva. Co se trestů týče, došlo k prohloubení zásady individualizace trestu se zřetelem na osobu pachatele a všechny okolnosti případu. 49 Změna se týkala i ustanovení o podmíněném odsouzení. Byla zrušena všechna ustanovení zvláštní části trestního zákonu vylučující užití podmíněného odsouzení. Především pak bylo nově možné odložit i výkon trestu nepřevyšujícího dva roky, měl-li soud důvodně za to, že vzhledem k předchozímu životu pachatele a k okolnostem případu bude účelu trestu dosaženo i bez jeho výkonu. V návaznosti na rozšíření možnosti užití podmíněného odsouzení byla pro odložené tresty převyšující jeden rok prodloužena zkušební doba, která v tomto případě měla podle úvahy soudu činit dva roky až pět let. Zmíněná novela znamenala prohloubení zásady individualizace trestu a zmírnění trestní represe u některých trestných činů (například zavedením institutu upuštění od potrestání pro trestné činy menšího významu), lineární snížení trestní represe však nepřinesla 50 a lze nadále pochybovat o výchovném účinku podmíněného odsouzení, když možnost uložení přiměřených omezení zůstala formulována velmi vágně a nadále zcela chyběl institut dozoru nad chováním podmíněně odsouzeného. Po přijetí nové ústavy v roce 1960 začala nová vlna rekodifikace, 51 v rámci které byl v oblasti trestního práva přijat nový trestní zákon č. 140/1961 Sb. a zákon č. 141/1961 Sb., trestní řád. Podle ustanovení 58 zákona č. 140/1961 Sb. soud odložil trest odnětí svobody, jehož výše nepřevyšovala dvě léta, měl-li důvodně za to, že vzhledem k osobě pachatele, zejména s přihlédnutím k jeho dosavadnímu životu a prostředí, v kterém žije a pracuje, bude účelu trestu dosaženo i bez jeho výkonu, a novinkou pak byla možnost 49 VLČEK, E. Dějiny trestního práva v českých zemích a v Československu. 3. nezměněné vydání. Brno: Masarykova univerzita v Brně, ISBN , str Ibid. 51 Ibid., str

20 účasti společenských organizací. Pokud soud přijal společenskou organizací nabízenou záruku za nápravu pachatele, odložil výkon trestu nepřevyšujícího dvě léta, měl-li důvodně za to, že vzhledem k výchovné síle kolektivu bude účelu trestu dosaženo i bez jeho výkonu. Zmíněné ustanovení zakotvilo formulací soud odloží povinnost soudu odložit výkon trestu odnětí svobody nepřevyšujícího dvě léta, byla-li splněna alespoň jedna z výše uvedených podmínek. 52 Zkušební doba byla stanovena v rozmezí jednoho roku až pěti let a na její dobu mohl soud uložit odsouzenému přiměřené omezení směřující k tomu, aby odsouzený vedl řádný život pracujícího člověka, což odpovídalo tehdejšímu stejně formulovanému účelu trestu. Z četných novel trestního zákona z roku 1961 se ustanovení o podmíněném odsouzení přímo dotkla novela provedená zákonem č. 56/1965 Sb., která změnila dikci ustanovení 58 tak, že zmizela povinnost soudu při splnění zákonných podmínek odložit výkon trestu a napříště nechávala rozhodnutí o odložení výkonu trestu na úvaze soudu. Zákonné podmínky pro uložení trestu podmíněného odsouzení zůstaly až na drobnou změnu spočívající k doplnění skutečnostem, ke kterým soud přihlíží o okolnosti případu, nezměněné. Do konce roku 1989 se již úprava podmíněného odsouzení neměnila. Potřebu novelizace vyvolala až změna společenské a politické situace. Zákonem č. 175/1990 Sb. bylo zasáhnuto do systému trestů, když především byl zrušen trest smrti a jako výjimečný trest zaveden trest odnětí svobody na doživotí. Z úpravy podmíněného odsouzení pak zmizel monopol společenských organizací nabízením záruky za nápravu odsouzeného. Soud nadále mohl přijmout záruku za nápravu pachatele od kohokoliv, jestliže vhledem k výchovnému vlivu toho, kdo záruku nabídl, měl důvodně za to, že bude možné dosáhnout účelu trestu i bez jeho výkonu. Dále bylo stejně jako v ustanovení 23 o účelu trestu a jiných místech trestního zákona vypuštěno sousloví pracujícího člověka, čímž bylo dáno najevo, že řádný život může vést i ten, kdo nepracuje KALVODOVÁ, V. Postavení trestu odnětí svobody v systému trestněprávních sankcí. 1. vydání. Brno: Masarykova univerzita v Brně, 2002, str KALVODOVÁ, V. Postavení trestu odnětí svobody v systému trestněprávních sankcí. 1. vydání. Brno: Masarykova univerzita v Brně, 2002, str

21 Významné novum do české úpravy podmíněného odsouzení přinesla novela trestního zákonu provedená zákonem č. 253/1997 Sb., když formou podmíněného upuštění od potrestání s dohledem a podmíněným odsouzením s dohledem uzákonila prvky probace. Co se podmínek uložení podmíněného odsouzení podle ustanovení 60a týče, bylo odkazováno na 58 upravující podmínky uložení trestu podmíněného odsouzení. Důležitým rozdílem nicméně bylo, že v případě uložení trestu podmíněného odsouzení s dohledem mohl soud podmíněné odložit výkon trestu odnětí svobody nepřevyšující tři léta a délka trestu, který je ještě možné odložit, činila tedy o jeden rok více než u obecného podmíněného odsouzení. Délka zkušební doby byla shodná s podmíněným odsouzením bez dohledu, tedy jeden rok až pět let. Zavedení podmíněného odsouzení s dohledem předpokládalo vytvoření soustavy probačních úředníků. Důvodová zpráva k zákonu č. 253/1997 uvádí, že k tomu byly vytvořeny předpoklady již v roce Usnesením vlády č. 431 z roku 1994 bylo ministru spravedlnosti uloženo ověřit do 31. prosince 1995 možnosti zavedení systému probace v České republice včetně zavedení funkce probačních úředníků v rámci systému trestní justice a institutu prospěšné práce. V roce 1996 ministr spravedlnosti zřídil na základě usnesení vlády svým rozhodnutím první funkční místa probačních pracovníků na každém okresním soudu v zemi. 55 Stav, kdy místa probačních úředníků byla obsazovaná tehdejšími stávajícími soudními úředníky, nedostatečně kvalifikovanými pro řádný výkon činnosti probačního úředníka, 56 vedl k volání po přijetí samostatného zákona upravujícím organizační a personální strukturu výkonu probačních činností. Tento zákon byl přijat v roce 2000 jako zákon č. 257/2000 Sb., o Probační a mediační službě. Další změnou, kterou novela č. 253/1997 Sb. přinesla, bylo zavedení demonstrativního výčtu přiměřených omezení a povinností 57, které mohl soud uložit pachateli, od jehož potrestání bylo podmíněně upuštěno. Tyto povinnosti byly demonstrativně uvedeny v ustanovení 26 odst. 4 trestního zákona. Ačkoliv zákon výslovně pojem přiměřených 54 Důvodová zpráva k zákonu č. 253/1997 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů, str ŠTERN, P. Probace a mediace: Možnosti řešení trestných činů. 1. Praha: Portál, s.r.o., 2010, str Ibid. 57 a) podrobit se výcviku pro získání vhodné pracovní kvalifikace, b) podrobit se vhodnému programu sociálního výcviku a převýchovy, c) podrobit se léčení závislosti na návykových látkách, které není ochranným léčením podle tohoto zákona, d) podrobit se vhodným programům psychologického poradenství, e) zdržet se návštěv nevhodného prostředí a styku s určitými osobami, f) zdržet se hazardních her, hraní na hracích přístrojích a sázek. 16

22 povinností nedefinuje, lze jimi rozumět po zkušební dobu trvající zásah do svobody jednání a chování odsouzeného, směřující k vedení řádného života odsouzeným. 58 Dne 1. ledna 2002 nabyla účinnosti novela trestního zákona č. 265/2001 Sb. označovaná jako velká novela trestního zákonu. Pro institut podmíněného odsouzení znamenala především možnost provedenou změnou 60 odst. 1 ponechat ve výjimečných případech vzhledem k okolnostem případu a osobě odsouzeného podmíněné odsouzení v platnosti, i když odsouzený zavdal příčinu k nařízení výkonu trestu, a takto v platnosti ponechané podmíněné odsouzení ustanovením předpokládaným způsobem zpřísnit. Po účinnosti novely také z 58 mizí záruka za nápravu pachatele, kterou nahrazuje ustanovení 6 TŘ umožňující zájmovým sdružením občanů nabídnout záruku kromě jiného za převýchovu odsouzeného, kterému byl uložen trest odnětí svobody, jehož výkon byl odložen na zkušební dobu. Významně ve prospěch alternativních trestů bylo pak změněno ustanovení 39, když byl rozšířen okruh trestných činů, za které by měl být ukládán trest odnětí svobody jen ve zvláštních případech. Nově měl být trest odnětí svobody za trestné činy, u nichž horní hranice trestní sazby odnětí svobody nepřevyšuje tři roky, v původním znění jeden rok, a to jen za podmínky, že by vzhledem k osobě pachatele uložení jiného trestu zjevně nevedlo k dosažení účelu trestu. Zákon č. 140/1961 Sb., trestní zákon pozbyl účinnosti dne KALVODOVÁ, V. Postavení trestu odnětí svobody v systému trestněprávních sankcí. 1. vydání. Brno: Masarykova univerzita v Brně, 2002., str

23 3. UKLÁDÁNÍ PODMÍNĚNÉHO ODSOUZENÍ i. Zákonné podmínky uložení podmíněného odsouzení Podle ustanovení 81 TZ Podmíněný odklad výkonu trestu odnětí svobody může soud podmíněně odložit výkon trestu odnětí svobody nepřevyšujícího tři léta, jestliže vzhledem k osobě a poměrům pachatele, zejména s přihlédnutím k jeho dosavadnímu životu a prostředí, ve kterém žije a pracuje, a k okolnostem případu má důvodně za to, že k působení na pachatele, aby vedl řádný život, není třeba jeho výkonu. Pro posouzení délky odkládaného trestu je přitom podstatné, v jaké délce byl trest vyměřen v konkrétním případě a nikoliv trestní sazba stanovena ve zvláštní části TZ pro jednotlivé trestné činy. 59 Podmíněné odsouzení je tak možné uložit i v případě mimořádného snížení trestu odnětí svobody podle ustanovení 58 TZ nebo uložením trestu pod dolní hranicí trestní sazby při ukládání trestu pachateli se zmenšenou příčetností podle ustanovení 40 TZ, kdy bude ale zároveň nutné uložit ochranné léčení. Kromě případů uvedených v odstavcích 4., 5. a 6. ustanovení 58 TZ a ukládání trestu pachateli se zmenšenou příčetnosti nepřichází aplikace podmíněného odsouzení v zásadě v úvahu pouze pro trestné činy, jejichž dolní hranice odnětí svobody činí alespoň dvanáct let, protože u těchto nemůže soud vázaný ustanovením 58 odst. 3 TZ mimořádně snížit trest odnětí svobody pod pět let. Jak vyplývá již ze samotného nadpisu ustanovení 81 TZ a je výslovně stanoveno odstavcem druhým předmětného ustanovení, je podmíněně odkládán toliko výkon trestu odnětí svobody. Jsou-li v konkrétním případě vedle tohoto trestu ukládány i další tresty, nemá rozhodnutí o podmíněném odsouzení na jejich výkon vliv. Není-li pachatel omezen na svobodě, může tyto tresty vykonat; na druhou stranu by bylo nadbytečné působit na odsouzeného pohrůžkou nařízení výkonu těchto trestů za situace, kdy se nad odsouzeným vznáší mnohem závažnější hrozba nařízení výkonu trestu odnětí svobody. 59 JELÍNEK, Jiří. Trestní právo hmotné: obecná část, zvláštní část. 4. vyd. Praha: Leges, 2014, 976 s. Student (Leges), str

24 Podmíněné odsouzení bude soud ukládat zpravidla rozsudkem. Je-li však ukládán trest odnětí svobody do jednoho roku s podmíněným odkladem, lze díky na ustanovení 314e TŘ rozhodnout také trestním příkazem. Ustanovení 53 TZ, s přihlédnutím k ustanovení 52 odst. 2 TZ, brání uložení podmíněného odsouzení vedle trestu domácího vězení a obecně prospěšných prací. Uvedené omezení je zdůvodňováno obavou, že komulace těchto trestů by ztěžovala resocializaci pachatele. 60 Ostatní druhy trestů lze vedle podmíněného odsouzení ukládat. V úvahu přichází i uložení podmíněného odsouzení vedle trestu vyhoštění, a to díky Evropské úmluvě o dohledu nad podmíněně odsouzenými a podmíněně propuštěními pachateli, vyhlášené pod číslem 75/2002 Sb. m. s., podle které může jeden účastnický stát dohody požádat druhý o výkon kontroly a dohledu nad odsouzeným. 61 Uvažuje-li soud o uložení trestu podmíněného odsouzení, musí vzít v úvahu okolnosti předvídané ustanovením 81 TZ. Zvážení všech 62 těchto okolností umožňuje soudu vytvořit prognózu o budoucím chování odsouzeného a odhadnout tak jeho rizikovost. Dojde-li soud k závěru, že je možné se důvodně domnívat, že k působení na pachatele, aby vedl řádný život, není třeba nařizovat výkon trestu, může výkon trestu odnětí svobody podmíněně odložit. Právě prognóza o budoucím chování rizikovosti - pachatele je pro správné užívání podmíněného odsouzení zásadní, zároveň však jde o činnost obtížnou, když soud na základě jemu známých skutečností odhaduje nejistou budoucnost. Byť jen těžko může soud při prognózování dosáhnout jednoznačného závěru a výsledky prognózy budou odpovídat výsledku spíše ano či spíše ne, je důležité, aby se soud podrobně seznámil s dosavadním životem pachatelem a dalšími předvídanými okolnostmi. Za tímto účelem může požádat o součinnost Probační a mediační službu ČR. Výsledek prognózy o budoucím chování pachatele je pak určující nejen pro rozhodování o vhodnosti podmíněného odsouzení, ale má vliv i na konkrétní podobu trestu. Výsledek prognózy, tedy zjednodušeně odpověď na základní otázku, zda odsouzený povede řádný život, vyplývá ze zodpovězení vícerých dílčích otázek a ovlivní i konkrétní podobu 60 VANDUCHOVÁ, M. K některým otázkám individualizace trestu v návrhu trestního zákoníku. Acta Universitatis Caroline: IURIDICA. Praha: Nakladatelství Karolinum, 2007, 2007(2), DRAŠTÍK, A, FREMR, R, DURDÍK, T, RŮŽIČKA, M a SOTOLÁŘ, A. Trestní zákoník: Komentář. I. díl. Vydání první. Praha: Wolters Kluwer, 2015, 2 svazky. Komentáře (Wolters Kluwer ČR)., str. 613, srov. 30/ R 56/ Tz 8/70 ze dne

25 podmíněného odsouzení. Dílčími otázkami mohou být na příklad: jaká je pravděpodobnost spáchání nového TČ, jaký druh TČ hrozí, že odsouzený spáchá, a jak závažný tento TČ může být nebo jakými opatřeními může být případné riziko zmírněno a kterého okolnosti ho mohou naopak zvýšit? 63 Při hodnocení osoby a poměrů pachatele se soud zaobírá stejnými kritérii jako při stanovení druhu a výměry trestu podle ustanovení 39 TZ. Přičemž tato úvaha soudu se musí opírat o skutečnosti vyplývající z dokazování, nemůže vycházet z domněnek, které nejsou dostatečně důkazně podloženy. 64 Pro hodnocení osoby pachatele budou relevantní ty údaje, které pachatele charakterizují, 65 jako například povaha pachatele, vztah k blízkým osobám a ostatním členům společnosti. S ohledem na požadavek dokazování bude soud vycházet zejména z opisu trestního rejstříku pachatele, ze zpráv o pověsti vyžádané od příslušného obecního úřadu, ze zpráv ze zaměstnání, ze svědeckých výpovědí a celkového přístupu pachatele k trestnímu stíhání, ze kterého může soud odvodit postoj pachatele ke spáchanému trestnému činu. Hodnocení poměrů pachatele se pak částečně překrývá s hodnocením osoby pachatele; kromě osobních poměrů pachatele bude soud přihlížet k jeho rodinným, majetkovým a jiným poměrům, přičemž tyto poměry jsou posuzovány nikoliv vzhledem k době spáchání trestného činu, nýbrž vzhledem k době ukládání trestu. 66 Pro aplikaci podmíněného odsouzení bude mít význam zejména věk pachatele a skutečnost, zda se jedná o prvopachatele a spáchaný trestný čin je ojedinělým vybočením z jinak řádného života. I u prvopachatele lze ale shledat, že spáchaný trestný čin je očekávaným vyústěním dosavadního života pachatele, který je například často řešen v přestupkovém řízení, narušuje občanské soužití a k právnímu řádu přistupuje lhostejně, ačkoliv dosud trestnou činnost nepáchal. Na druhou stranu ani recidiva bez dalšího nevylučuje možnost uložení podmíněného odsouzení. 67 Tak by tomu obecně mohlo být, uplynula-li od posledního odsouzení již delší doba, nebo pokud spolu spáchané trestné činy zjevně nesouvisí. V případě recidivy lze však souhlasit se Ščerbou, podle kterého by při recidivě bylo vzhledem k zavedení nových alternativních 63 Boetticher, Kröber, Müller-Isberner, Böhm, Müller-Metz, Wolf: Mindestanforderungen für Prognosegutachten (NStZ 2006, 537). 64 R 11/ DRAŠTÍK, A, FREMR, R, DURDÍK, T, RŮŽIČKA, M a SOTOLÁŘ, A. Trestní zákoník: Komentář. I. díl. Vydání první. Praha: Wolters Kluwer, 2015, 2 svazky. Komentáře (Wolters Kluwer ČR), str JELÍNEK, J. Trestní zákoník a trestní řád s poznámkami a judikaturou. 5. vydání. Praha: Leges, 2014, str R 57/1990 Rozsudok Najvyššieho súdu SSR, z , sp. zn. 8 Tz 79/88. 20

26 trestů vhodné zvažovat spíše uložení trestu obecně prospěšných prací nebo trestu domácího vězení 68, jako trestů přísnějších. Ve vztahu k recidivě je nutno poznamenat, že soudy zejména v případech speciální a druhové recidivy judikují, že i když by bylo možné v daném případě s ohledem na splnění ostatních zákonných podmínek uvažovat o podmíněném odložení výkonu trestu, uložení podmíněného trestu by k vedení řádného života nevedlo a ukládají nepodmíněný trest odnětí svobody. 69 Všechny tyto skutečnosti soud hodnotí zejména s přihlédnutím k dosavadnímu životu pachatele a prostředí, ve kterém žije a pracuje, a k okolnostem případu. Působení blízkého okolí a vztah pachatele k jeho povinnostem jsou významným ukazatelem na možnosti budoucí resocializace pachatele a zachování pozitivních vazeb vyhovuje výše nastíněným cílům alternativních trestů a závadné prostředí zase odůvodňuje uložení přiměřených opatření nebo dohledu. Okolnostmi případu je potřeba rozumět okolnosti, které charakterizují souzený trestný čin, jeho závažnost (například následek trestného činu nebo výše vzniklé škody) a jeho vliv na ostatní členy společnosti - jde tedy o zkoumání takových okolností, které mají zpravidla vliv na intenzitu ochrany společnosti před pachatelem trestného činu a na výchovné působení trestu na ostatní členy společnosti. 70 Dopustí-li se například pachatel, který zastával veřejnou funkci a dosud se těšil důvěry společnosti v souvislosti s touto funkcí trestného činu, nebude moci dosavadní zásluhy pachatele kvůli okolnostem případu hodnotit tak kladně, jako kdyby spáchaný trestný čin souvislost s funkcí pachatele neměl. Z uvedeného vyplývá, že soud zvažuje vhodnost podmíněného odsouzení s ohledem na individuální i generální prevenci, 71 přičemž všechny okolnosti hodnotí ve vzájemných souvislostech a ne individuálně. Pokud závažnost trestného činu nebo dosavadní život pachatele ukazují na to, že pouhá hrozba podmíněným trestem by nepostačila k tomu, aby pachatel vedl řádný život, a nepřipadá do úvahy ani jiný trest, je nutné uložit nepodmíněný trest odnětí svobody, na druhou stranu však hledisko generální prevence 68 ŠČERBA, F. Alternativní tresty a opatření v nové právní úpravě. Vyd. 2. Praha: Leges, 2014, 416 s. Teoretik, str Ts 43/2012 Zhodnocení praxe soudů v oblasti ukládání a výkonu vybraných trestních sankcí v letech 2010 a R II/1967 in DRAŠTÍK. A., HASCH, K. Souhrnný rejstřík sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu ve věcech trestní , str srov. 70/1957 Rozhodnutí NS z , 1 Tz 102/57. 21