jednou Katolický časopis pro děvčata a chlapce č / Kč

Transkript

1 Kdo se jednou také narodí, zemře Katolický časopis pro děvčata a chlapce č / Kč

2 Milí přátelé, nabízíme vám téma, o kterém obvykle dospělí neradi mluví. Jenže stejně jako každá věc na zemi potřebuje své místo a pojmenování, má své místo v životě i smrt a je dobré o ní přemýšlet. Všechno na zemi má svůj čas a je čas narození i čas umírání jak se píše v Bibli. Ke smrti nepatří jen zármutek, ale také spousta zvláštního jednání a někdy i úplně cizích slov, kterým vám chceme pomoci porozumět. Smrt je ale také veliké tajemství. Lidé si s ní spojují řadu otázek a odpovědi na ně si pak předávají z generace na generaci. Některé odpovědi uchovávají také světová náboženství včetně křesťanství. Umožňují nám opřít se o velikou zkušenost a nezůstávat ve svém hledání sami. Pojďte se ptát a hledat spolu s námi! P. Tomáš C. Havel šéfredaktor časopisu DUHA 3

3 Všechno má svůj čas Nic netrvá věčně. Všechno má svůj začátek i konec. Všechno na Zemi má svůj vymezený čas. Je čas, kdy jsme šťastní, a je také čas, kdy býváme smutní. Je čas, kdy odpočíváme, a je čas, kdy je třeba pracovat. To platí o každém od chvíle, kdy spatřil světlo světa, až do chvíle, kdy pro něj světlo světa pohasne. Všechno živé jednou zemře. Někteří živočichové žijí třeba jen jeden den, jiní se dožívají i 150 let. Všichni ale nakonec zemřou. Také my lidé. 5

4 Kdo se jednou narodí, také jednou zemře Všichni lidé nežijí stejně dlouho. V Evropě lidé obvykle umírají ve věku 75 až 90 let. Mohou však umřít i později, ale také i jako děti. Nikdo neví, kdy a jak zemře. Někteří lidé zemřou, protože se jim stane nehoda, jiní onemocní nebo se jejich tělo stářím opotřebuje. Lidé mohou zemřít náhle, ale také mohou být dlouho nemocní a už se nemusí uzdravit. 7

5 Smrt je tajemství Nikdo ani ten nejlepší lékař neví, co člověk při umírání prožívá a co je po smrti. Proto si při odpovědi na otázku: Co je to smrt? pomáháme obrazy. Říkáme, že život je jako cesta, která má svůj začátek a konec. Člověk se na ni vydá branou narození a odejde z ní branou smrti. Smrt je jako brána. Ten, kdo umírá, tou branou projde a my nevíme, co ho za ní čeká. Víme jen, že když zemře, jeho tělo přestane dýchat a jeho srdce se zastaví. Většina lidí se smrti obává, ale jsou i lidé, kteří jsou tak těžce nemocní, že o smrti mluví jako o vysvobození. 9

6 Když se umírá Jsou lidé, jejichž povoláním je starat se o umírající. Jsou to lékaři a lékařky, ošetřovatelé a ošetřovatelky, ale také kněží. Člověk, který umírá, s nimi může hovořit o tom, co potřebuje, čeho se obává, čeho je mu líto a co ho trápí. Kdo se však o umírajícího může postarat nejlépe, jsou jeho nejbližší rodina a přátelé. Mohou si povídat, mohou vzpomínat na to, co společně prožili, prohlížet si fotografie, číst si, zpívat nebo se modlit. Často ale stačí, když spolu jen tak jsou a drží se za ruce. 11

7 V těžkých chvílích není dobré zůstat sám Smrt je smutná ale také zvláštní a neopakovatelná událost. Je dobré, když člověk v takové chvíli nezůstane sám. I když s umírajícím nemůžeme branou smrti jít až úplně na druhou stranu, můžeme jej alespoň doprovodit. Lidé se většinou návštěvě umírajícího vyhýbají, ale je to škoda. Poslední chvíle prožité s blízkým člověkem jsou obvykle velkou pomocí nejen pro něj, ale také pro ně. 13

8 S mrtvým tělem se zachází ohleduplně a s úctou Když někdo blízký zemře, je dobré jej ještě naposledy vidět. Rozloučíme se a budeme vědět: Ano, tento člověk je opravdu mrtvý. I když může vypadat, jak by jen spal, už se neprobudí. Mrtvé tělo ošetřovatelky nebo blízcí lidé omyjí a převlečou do svátečních šatů. Pak se o ně postarají lidé z pohřební služby. Položí je do rakve, odvezou a pomohou rodině se vším, co je třeba vytisknou smuteční oznámení, kterému se říká parte, informují o úmrtí přátele zemřelého a známé a zorganizují pohřeb. 15

9 Před pohřbem Jsou různé způsoby, jak se mrtvé tělo pohřbívá. Může se i s rakví uložit do země na hřbitově, ale může se také nechat spálit v krematoriu. Rodina pak dostane nádobu s popelem, které se říká urna. Tu pak uloží na hřbitov, do kolumbária nebo na místo, které měl ten člověk rád. Je dobré, když na pohřeb přijde nejen rodina zemřelého, ale také jeho přátelé, sousedé, kolegové z práce všichni, kteří se s ním chtějí rozloučit. Kdy a kde se pohřeb koná, se dovědí ze smutečního oznámení nebo z novin. Na pohřeb si lidé oblékají tmavé sváteční šaty a přinesou věnce nebo květiny. Vyjádří tak, že je jim to líto. Věnec je zvláštním způsobem uvázaná kytice. 17

10 Pohřeb Pohřby bývají různé. Konají se v obřadní síni nebo v kostele. Při pohřbu se se zemřelým loučíme a vzpomínáme na něj. Krátké zprávě o životě zemřelého se říká nekrolog. Křesťané se při pohřbu také modlí a zpívají. Pak jdeme s rakví nebo s urnou ke hrobu. Každý pak může přijít blíž, se zemřelým se rozloučit a hodit do hrobu květinu nebo trochu hlíny. Nejbližším pozůstalým se podá ruka a řeknou slova: Upřímnou soustrast. Znamenají: Je nám to také líto. Po pohřbu se obvykle připravuje malé pohoštění. Přátelé zemřelého se setkají, vzpomíná se na zemřelého a lidé mohou pocítit, že ve svém smutku nezůstali sami. 19

11 Je čas smutku Také smutek potřebuje svůj čas. Když nám zemře někdo velmi blízký, je v pořádku, když jsme smutní. Prožíváme čas truchlení. Je to bolest, která nebolí v těle, ale říká se, že bolí v srdci. Za nějakou dobu sama pomalu utichne. Někdy pomáhá, když o tom můžeme s někým mluvit, jindy zase pomůže, když zůstaneme sami. Každý si může najít svůj způsob, jak s tímto smutkem zacházet. Nikdo se nemusí za to, že je smutný, stydět, a nikdo druhý mu nemá co přikazovat, že už má přestat. I když vám to může připadat nepředstavitelné, věřte tomu, že jednou přijde den, kdy se zase budete radovat a smát. 21

12 Tady a tam Člověk umře a jeho tělo se rozpadne. Je však něco, co je více než jeho tělo? Existuje něco, co ho přežívá a co nemůže umřít? Po celá tisíciletí hledají lidé odpověď na tuto otázku. Jsou lidé, kteří věří, že po smrti není nic. Jen temnota a prázdnota. Proto je podle nich dobré užívat si života, jak nejvíce to jde. Všechna velká světová náboženství se však shodují na tom, že život smrtí nekončí, jen se mění. Rozlišují přitom mezi tady a tam. Tady žijeme náš současný život, tam se žije po smrti dál. Existují různé představy o tom, jak to tam vypadá a co se tam děje. 23

13 Lidé věří, že Lidé, kteří se hlásí k židovskému náboženství, věří, že smrt není konec. Mrtví odcházejí ze světa živých do světa mrtvých, kde čekají, až je Bůh na konci časů opět vzkřísí k životu. Věří, že Bůh neopustí svůj lid. Připojí-li se tedy i po smrti ke svému lidu, Bůh zůstane s nimi a oni budou žít dál. Lidé, jejichž náboženství se jmenuje buddhismus, věří, že člověk zemře, ale pak se znovu narodí jako jiný člověk nebo jako jiný živý tvor

14 Muslimové věří, že po smrti přijdou za svou víru a dobré skutky do nebe. To je místo, kde budou zažívat takové štěstí, jaké si jen umí představit. Křesťané věří, že každý člověk z Boha vyšel a k Bohu se po smrti zase vrací. Toto přebývání u Boha se nazývá nebe. Není to však nebe, které máme nad hlavou. Ve skutečnosti nikdo neví, jak to tam vypadá. Věří však, že Bůh je vždy připravený člověka do nebe přijmout. Věří, že Ježíš svou smrtí a vzkříšením smrt přemohl a ukázal, že život po smrti nekončí. Říkají, že Bůh miluje každého člověka, a proto nemusíme mít ze smrti strach

15 Láska je silnější než smrt Když nám zemřel někdo, koho jsme měli hodně rádi, zůstáváme s ním v duchu stále. Můžeme na něj vzpomínat, můžeme si s ním v myšlenkách i povídat. Můžeme si někam pověsit jeho fotografii, zapalovat u ní svíčku nebo se za něj modlit. Můžeme na něj více myslet toho dne, kdy má narozeniny nebo kdy umřel. Může to být ale také třeba večer, v neděli, o Velikonocích nebo 2. listopadu, kdy slavíme Památku všech zemřelých. 29

16 Všechno, co žije, jednou zemře Všechno, co na Zemi je, musí jednou udělat místo tomu, co přijde. Kdyby nikdo nezemřel, byla by Země pro všechny za chvíli malá. Já, ty, všichni jednou zemřeme. Ale než se to stane, můžeš se ptát na všechno, co tě o životě a o smrti zajímá. 31

17 Otázky a odpovědi Je dobré o tom všem přemýšlet, je dobré se někoho zeptat a je dobré společně hledat odpověď. Protože všechno má svůj čas a život je časem otázek. 33

18 Jestli tě napadne nějaká otázka, zapiš ji sem.

19 Slovníček hrob místo, kam se po smrti uloží lidské tělo hrobka zděná stavba v zemi nebo i nad zemí určená k ukládání těl zemřelých hřbitov místo s více hroby nebo hrobkami kar smuteční slavnost, která obvykle následuje po pohřbení zemřelého kolumbárium stavba nachazející se většinou na hřbitově, která je určená k ukládání pohřebních uren krematorium budova, kde se provádí kremace, tj. kde se tělo zemřelého spálí máry nosítka, na kterých je při pohřbu obvykle položená rakev nekrolog stručný popis života zemřelého parte oznámení o úmrtí 34 37

20 pohřeb obřad, kdy se lidé loučí se zesnulým pomník většinou to bývá kámen se jménem zemřelého rakev obvykle to bývá dřevěná truhla, do které se ukládá zemřelé tělo rekviem bohoslužba za zemřelé rozptylová loučka místo na hřbitově, na které se vysypává popel z mrtvého těla urna nádoba k uchování popela z mrtvého těla 36

21 DUHA č. 4 (2017/2018) ohleduplným a srozumitelným způsobem vysvětluje dětem, co se děje, když člověk zemře, jak vypadá mrtvé tělo, co se děje na pohřbu a jak na otázky po životě a po smrti odpovídají některá světová náboženství. ČASOPIS DUHA VYDÁVÁ PETRINUM s. r. o. v Českých Budějovicích ve spolupráci s časopisem Regenbogen, diecéze Gurk-Klagenfurt (Tarviser Str. 30, A-9020 Klagenfurt) Rakouské vydání: obchodní ředitelka: Dr. Anna Hennersperger Česká redakce: P. Dr. Tomáš Cyril Havel CFSsS Text: Mgr. Eva Muroňová, Ph.D. Ilustrace: Mgr. Eva Drančáková Korektury: Mgr. Hana Koukalová Adresa redakce a objednávky předplatného: Soukenická 161, Písek redakceduhy@gmail.com Roční předplatné 378 Kč Tisk: Tiskárna Didot, spol. s r. o. DTP: DUHA ISSN: Evidenční číslo MK ČR E 6588