Příliš drazí šampioni Na výchovu sportovní hvězdy, která vás zajistí na stáří, si připravte 3, 10

Transkript

1 Nájezd na Oleo. Babišův výnosný byznys s biopalivy končí, proto chce ovládnout konkurenční Oleo Chemical 28 Týdeník vydavatelství Mladá fronta 11 Příliš drazí šampioni Na výchovu sportovní hvězdy, která vás zajistí na stáří, si připravte 3, 10 miliony CZ 48 Kč SK 2,40

2

3 3 INZERCE A OBÁLKA Tomáš Novák / foto Tomáš Novák O soudných rodičích a šampionech Ideální investicí je skloubit špičkový sport se špičkovým vzděláním. Ale málokdo na to má Miroslav ZáMečník zamecnik@mf.cz Nikdy jsem nezaběhl na kilometru lepší čas než něco pod čtyři minuty a v žádné jiné sportovní disciplíně jsem nedosáhl ničeho, co by se dalo nazvat byť i jen amatérským úspěchem. Proto by bylo hloupé, kdybych očekával mimořádné sportovní vlohy od svých potomků. Toužil jsem, aby excelovali ve škole v úplně jiných předmětech, než jsou tělesná nebo hudební výchova, neboť ani v širším příbuzenstvu se nikdy nevyskytl nikdo, kdo by vynikal ve sportu nebo brilantně hrál na housle. Alespoň základní vlohy by přitom měly být rozpoznatelné již v raném věku: když má dítě komunikační schopnosti a je vyložený extrovert, dobře kreslí, ale trochu šmajdá, víte, že z něj bude ledacos, ale těžko prvotřídní sprinter. To neznamená, že mu upřete pohybové aktivity, naopak, podporujete je, jak to jde. Pouze s nimi nespojujete žádné přehnané naděje do budoucna. Když pak vaše dítě uběhne po třech měsících tréninku maraton, je to stejná rodičovská satisfakce jako červený diplom, tím spíše, že přišla nečekaně. Přesto, jak v tomto vydání týdeníku Euro říká český sportovní promotér Mirek Černošek: Každý den ráno vstává zhruba milion dětí a jejich rodičů s představou, že vyhrají Wimbledon. A podívejte se, kdo ho vyhrál za posledních deset let: pětkrát Federer, dvakrát Djokovič a Nadal a jednou Murray. A ti ostatní jen ostrouhají mrkvičku. Pohled na tatínka týrajícího na kurtu svého syna, který má kompenzovat jeho vlastní neúspěch, je stejně tristní jako pohled na maminku, která svoje neuspokojené ambice hodlá saturovat prostřednictvím dcery na přehlídkovém molu v soutěži královen krásy, které ani jedna moc nepobrala. Tohle byly sport focus vždycky zaručené recepty na hlubokou a velmi draze zaplacenou frustraci. NÁVYKY A OČEKÁVÁNÍ Téma tohoto vydání týdeníku Euro je vlastně o dvou věcech. Zaprvé, jak moudré je vést děti ke sportování proto, že je to dobré pro zdraví a že si v raném věku vytvoří návyky, které jim budou sloužit celý život vůlí a vytrvalostí počínaje a disciplínou konče. Zadruhé, jak je naopak nemoudré do sportování dětí bezhlavě sypat peníze v očekávání, že budoucí sportovní úspěch se přetaví také v úspěch finanční, který bohatě zhodnotí vložený kapitál a vynahradí to moře času stráveného dřinou a odříkáním. Sport je pro mladou generaci skvělý motivátor a jeho pěstování má nespornou pedagogickou hodnotu, ale je opravdu hodně nešťastné, když se pro samé tréninky zanedbává vzdělání. Statistiky svědčí naprosto jednoznačně o tom, že z toho milionu budoucích vítězů Wimbledonu bude nakonec jenom pár jednotlivců, které dokonce i ten nejštědřeji zafinancovaný sport slušně uživí, takže volba sport, nebo škola je z definice zoufale špatná. Jen hrstka současných a budoucích sportovních nadějí se kdy zařadí k příjmové špičce superstars. Navíc i ty sportovní superhvězdy se většinou neudrží na špici desetiletí. Byť se na jejich výkony bude vzpomínat i po několika generacích, nejsou držiteli žádných práv duševního vlastnictví. Takže cash flow sice může být velmi mohutný, ale nepříjemně časově omezený. POHYB PO EXPONENCIÁLE Neberte to úplně smrtelně vážně, ale rodič hnaný vírou, že právě stojí u zrodu mimořádného sportovního profesionála, ve skutečnosti dělá školácké investorské chyby třeba tím, že má hrozně málo diverzifikované portfolio Na rozdíl od takové Černoškovy prostějovské líhně tenisových talentů, jež prošly sítem, které filtruje skutečný potenciál od planých nadějí už při samotném vstupu a pak každý další rok. Pro profesionály, kteří mají vyhledávání a výchovu talentů jako práci na plný úvazek, musí být sázka na budoucího šampiona od určité fáze podmíněna rozhodováním, které se podobá opravdu seriózní investiční analýze. Protože dostat se z lokální úrovně na světovou špičku je z nákladového hlediska pohyb po exponenciále. Jak vypadá úspěch a slušná ekonomická návratnost pro relativně mnoho lidí? Nejlepší z obou světů, kdy vrcholový sport nevylučuje přístup ke kvalitnímu vzdělání, ale naopak je k němu propustkou, je získání sportovního stipendia na jakékoli slušné americké univerzitě. Sport vám zaplatí školné a související životní náklady, takže máte reálnou šanci na slušný výdělek i v případě, že to s tím vrcholovým profesionálním sportem nakonec nevyjde. To je opravdu dobrá strategie, která vyžaduje jenom takovou maličkost dítě holt musí být nejen sportovně nadané, ale taky chytré.

4 4 Euro března 2015 euro 11 obsah 18 PRVNÍ MUŽ TENISU. Majitel agentury Česká sportovní Miroslav Černošek o vztazích se sportovci a deblech s Andrejem Babišem 28 NÁJEZD NA OLEO. Ministr financí Andrej Babiš chce ovládnout Oleo Chemical 46 ELEKTRICKÁ REVOLUCE. Elon Musk se může postavit na roveň Edisonovi monitor 6 ENERGETIKA ČEZ vydělal na obchodu s Crédit Agricole přes miliardu 7 FINANČNICTVÍ Tkáč a Jakabovič si vytáhli ze skupiny dvě miliardy 8 ODĚVNÍ PRŮMYSL Blažkovy policejní polobotky 9 JUSTICE Nezvyklý případ soudce Josefa Baxy téma 10 GEN ŠAMPIONŮ Peníze ani genetika úspěch vašeho potomka ve sportu nezajistí 13 FOTBAL Fotbal si stále drží nálepku lidového sportu 14 TENIS V tenise se točí velké peníze, ale šance sáhnout si na ně je malá 15 HOKEJ Do zahraničí se prosadí jen pět jmen z juniorského reprezentačního ročníku 16 GOLF Minimálně pro děti není golf nijak drahý sport 17 BIATLON A FLORBAL Menší sporty získávají na popularitě rozhovor 18 MIROSLAV ČERNOŠEK Talent stojí ročně tři miliony, říká majitel České sportovní názory 22 KOMENTÁŘ PAVLA PÁRALA 23 PROJECT SYNDICATE 24 MAKROEKONOMIKA 26 POZNÁMKY A GLOSY 27 PALUBNÍ DENÍK report 28 CHEMICKÝ PRŮMYSL Za tři roky skončí pro firmy Andreje Babiše výnosný byznys s biopalivy. Poohlíží se proto jinde 30 VINAŘSTVÍ Kvůli podvodům chce stát omezit prodej sudového vína. A vinaři se hádají 33 FINANCE Evropská centrální banka začala nakupovat dluhopisy 36 POLITIKA Chceme nejprve něco dokázat mimo politiku, tvrdí junioři z Mladého ANO 38 ODPADY Chystá se nový odpadový zákon; o obsah popelnic se poperou skládkaři a energetici 41 ZDRAVOTNICTVÍ Na internetu se prodají léky za půldruhé miliardy korun 42 CROWDFUNDING Crowdfunding mění způsoby, jak financovat neotřelé nápady všeho druhu 44 DOTACE Vláda neví, co si počít se třemi stovkami úředníků, kteří rozdělují eurodotace 45 KARLA ŠLECHTOVÁ Nacházím spoustu velkých rizikových projektů, které se nemusejí stihnout, varuje ministryně 46 TECHNOLOGIE Pokud Elonu Muskovi vyjde jeho plán, podmaní si celé klíčové odvětví ekonomiky 49 TURECKO Řetězec Starbucks se kvůli fotografii dostal do křížové palby mezi Turky a Armény hyde park 50 EVIDENCE TRŽEB Odskáčou to restaurace a večerky 52 FÚZE A AKVIZICE Pasti při nákupu firmy 53 FINANCE V Česku už není operativní leasing výsadou velkých firem light 54 ARCHITEKTURA Soukromí investoři se přestávají spoléhat na své dvorní architekty 57 PETR PALIČKA Chceme druhý Tančící dům, říká manažer Penty Investments 60 PENSION KLADSKÁ Jíst a pít jako kníže 62 SPOLEČNOST 63 KÁVA S VLADIMÍROU GLATZOVOU 64 LIDÉ A PODNIKY 66 POZVÁNKY Staňte se fanouškem týdeníku Euro Sledujte novinky z týdeníku Euro

5

6 6 Euro března 2015 monitor SLÍVA MINISTERSTVO VNITRA Policajti na plyn Ministerstvo vnitra si plánuje pořídit 370 automobilů na alternativní pohon CNG. Nedaří se mu ale vybrat dodavatele. Do výběrového řízení o zakázku, jejíž cenu odhadlo vnitro na 174 milionů korun, se přihlásili čtyři uchazeči, po vyhodnocení ovšem zůstala pouze jedna nabídka. Dva zájemci nesplnili technické požadavky na typ vozidla, jeden uchazeč nepředložil v nabídce seznam firem oprávněných provádět autorizovaný servis. Ministerstvo proto tendr zrušilo a chystá se vypsat nový s obdobnými požadavky. Vozidla plánuje resort odebrat během čtyř let. Přejít alespoň částečně na alternativní paliva chce vnitro v rámci usnesení vlády z roku 2008, kterým byl schválen program obměny vozového parku veřejné správy za čistá vozidla. Obecně je stlačený zemní plyn považován za ekologičtější a levnější alternativu k naftě a benzinu. Jeho nevýhodou je potřebná síť čerpacích stanic a snížený výkon motoru. (boř) ANTIMONOPOLNÍ ÚŘAD Za stížnost pokuta RAFAJ SI STĚŽUJE. Podle šéfa antimonopolního úřadu Petra Rafaje není možné stihnout vyřídit všechny stížnosti se stávajícím počtem lidí. Ve vládě se rodí svérázný plán na to, jak zlepšit fungování antimonopolního úřadu. Přestože Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (ÚOHS) stále nabírá nové úředníky, jeho agenda se podle ředitele Petra Rafaje zvýšila meziročně o polovinu a úřad nestíhá žádosti vyřizovat. Jednou z variant, jak zahlcenému úřadu odlehčit, je, že neúspěšní stěžovatelé budou platit pokuty. Je tu možnost zavedení sankcí vůči neúspěšným uchazečům a jejich neoprávněnému podnětu, což by sdělil ÚOHS. Je to sice velmi přísné opatření, ale zvýšili bychom dočerpání dotací, výstavbu a kvalitu projektů, řekla ministryně pro místní rozvoj Karla Šlechtová (ANO). Právě čerpání eurodotací je hlavním důvodem, proč se má fungování antimonopolního úřadu zrychlit. Odvolávání se stalo běžnou součástí výběrových řízení, někdy dokonce taktikou v konkurenčním boji. ÚOHS nyní zaměstnává 200 lidí, agendou spojenou s výběrovými řízeními se podle mluvčího Martina Švandy zabývá 80 z nich. Udělování pokut je zatím jen záměrem ministerstva pro místní rozvoj. Není jisté, jak budou vysoké, jaká bude možnost odvolání nebo kdy začnou platit. Kromě nich chce úřad také stanovit případy, kdy odvolávání se k ÚOHS nebude pro účastníky výběrových řízení možné. Ani tento okruh zatím není přesně definován. Antimonopolní úřad se v minulosti rozšířil například v souvislosti se změnou zákona o veřejných zakázkách, který vstoupil v platnost od roku Tehdy se počet zaměstnanců úřadu zvýšil zhruba o sto, což byl téměř dvojnásobek původního počtu úředníků. Úřad také zavedl a od Nového roku zpřísnil kauce, které firmy při stížnostech skládají. Jejich maximální hodnota vzrostla ze dvou milionů korun na deset, neúspěšní stěžovatelé nedostávají plnou sumu zpět. (ker) ENERGETIKA ČEZ vydělal na obchodu s Crédit Agricole Energetický polostátní kolos ČEZ si loni polepšil hospodaření o 1,95 miliardy korun, které vydělal na obchodu s francouzskou Crédit Agricole Corporate and Investment Bank (CA-CIB). Největší část z této sumy 1,6 miliardy korun vyinkasoval ČEZ za ukončení kontraktu ze strany francouzského bankovního domu. Důvodem tohoto mimořádného zisku byl fakt, že společnost CA-CIB se rozhodla ukončit své komoditní obchodování, říká mluvčí ČEZ Barbora Půlpánová. Musela nám tedy uhradit celý aktuální rozdíl nasmlouvané elektrické energie na roky 2015 až 2020 oproti aktuální tržní ceně na toto období, dodává. Za rok 2014 pak ČEZ vyinkasoval dalších 350 milionů. ČEZ se přes kontrakt na prodej elektřiny na roky 2014 až 2020 pojistil proti snížení cen energie na trzích. Vzhledem k setrvalému poklesu cen elektřiny v minulých letech byl tento kontrakt logicky ziskový, dodává Půlpánová. Energetická firma totiž prodala s jeho použitím dodávky elektřiny na příští roky za vyšší ceny, než byly vloni a letos. (gal) FOTO archiv, Hynek Glos, Jan Rasch / ILUSTRACE Jiří Slíva

7 7 monitor FINANČNICTVÍ Tkáč a Jakabovič si vytáhli dvě miliardy Majitelé J&T Finance Group (JTFG) Jozef Tkáč (na snímku) a Ivan Jakabovič si půjčili od své vlastní skupiny každý 980 milionů korun, dohromady tedy téměř dvě miliardy korun. Za půjčené peníze oba finančníci navýší kapitál vlastní skupiny. Jedná se o technickou operaci související se vstupem nového investora do JTFG. Prostředky z půjčky zůstávají ve skupině, komentovala záměr mluvčí Monika Veselá. Finanční skupina JTFG loni podepsala smlouvu o strategické spolupráci s čínskou CEFC China Energy Company, která je šestou největší soukromě vlastněnou společností v Číně a působí ve financích, energetice či infrastrukturních projektech. Půjčku představenstvo JTFG zdůvodňuje tím, že Jozef Tkáč a Ivan Jakabovič mají majetek i v dalších firmách, který má převyšovat hodnotu dvou miliard korun. Tkáč a Jakabovič si zároveň půjčili velmi levně. Za prvních dvanáct měsíců budou platit roční úrok dvě procenta, poté tři procenta až do splacení na konci roku (zat) FINANČNICTVÍ Apetit vlků z Wall Street BONUSY JSOU ZPĚT NA PŘEDKRIZOVÝCH ÚROVNÍCH (v tis. USD na zaměstnance) Prémie newyorských bankéřů se vracejí. Za loňský rok dosáhly zhruba stejné výše jako v bujných letech před krizí roku Průměrná výše prémií byla 172 tisíc dolarů, o dvě procenta vyšší než za rok 2013 (kdy zaznamenala skok devatenáctiprocentní), jak vyšlo najevo z údajů zveřejněných newyorskou radnicí. Vtip je v tom, že banky dnes vydělávají podstatně méně: ukazatel návratnosti kapitálu (ROE) čítal v letech 1994 až 2007 průměrně osmnáct procent, kdežto v letech 2010 až 2014 jen osm procent. Krize, přísná regulace, megapokuty všechno jedno, prémie zůstávají. (dan) Zdroj: Data Office of the New York State Comptroller, Quartz INZERCE A

8 nejlepší Blogy uplynulého týdne Bohatá nevěsta Ačkoli je RBP druhá nejmenší z českých zdravotních pojišťoven, koncentruje se jejích 430 tisíc pojištěnců do jediného regionu. Makrooko Miroslava Zámečníka Miloš a bábovičky Všichni čeští prezidenti měli potřebu demonstrovat svou politickou sílu a hojně to dělali. Nekorektní souvislosti Pavla Párala Andrej, silnější pes Vztahy ve vládní koalici ještě nebyly tak nejisté jako nyní. První Poslední Petra Weikerta 8 Euro března 2015 monitor ODĚVNÍ PRŮMYSL Blažkovy policejní polobotky JADERNÁ ENERGIE Pražský městský soud ve čtvrtek otevřel spor dvou oděvních firem Prabos a Blažek Praha o policejní polobotky. Zakázku na dodávku 13 tisíc párů polobotek za více než deset mi lionů korun získala v prosinci 2013 společnost Blažek Praha. Prabos však namítá, že Blažek bez dovolení okopíroval jí vyvinutou podešev Sportline. U soudu se domáhá určení, že má na podešev autorská práva, a zákazu jakéhokoli dalšího nakládání s botami, které Blažek touto podrážkou vybavil. Právě kvůli tomuto sporu byla loni část policejních polobotek asi pět a půl tisíce dočasně zabavena celníky. Prakticky identickou žalobu ovšem v opačném gardu projednal již dříve Krajský soud v Brně (sem spadá ve Zlíně sídlící Prabos). V ní byla žalobcem pro změnu firma Blažek a dosáhla rozhodnutí, že Prabos na podrážku autorská práva nemá. Šlo však jen o tzv. rozsudek pro uznání vydaný proto, že Prabos včas nereagoval na přípisy soudu. Prabos se proti tomuto rozsudku odvolal, ovšem Vrchní soud v Olomouci ještě nerozhodl. Aby toho nebylo málo, obě firmy se do velmi podobného sporu dostaly i kvůli jiné a tentokrát větší zakázce na dodávku dalších bot pro policii za 72 milionů korun. Spor, ve kterém jde o to, v čem budou policisté chodit obutí, a potenciálně o miliony korun, se během prvního jednání daleko nedostal. Zástupce Prabosu trval na tom, že speciální podrážka je chráněným autorským dílem (právě před třemi lety české soudy rozhodly, že autorským dílem může být například sada šroubováků). Jeho protihráč toto zpochybňoval a navíc argumentoval tím, že podrážku Sportline si vyžádala sama policie. Poté zhruba po hodině soudce Tomáš Novosad jednání ukončil s tím, že je nutné počkat na chystaný odvolací rozsudek olomouckého soudu ve druhé, pokročilejší větvi sporu. (drv) Korejci postaví v Saúdské Arábii reaktory Saúdská Arábie uzavřela dohodu s Jižní Korejí o výstavbě dvou jaderných reaktorů během následujících dvaceti let v hodnotě dvou miliard dolarů. Neočekávaná zpráva, již pustil do světa minulou středu Rijád, je součástí geopolitické hry o nadvládu nad Blízkým východem a ze všeho nejméně potěšila administrativu amerického prezidenta Baracka Obamy. Pro Washington znamená saúdskoarabská jaderná iniciativa další v řadě roztržek s klíčovým ropným spojencem. Americká diplomacie pracuje v posledních týdnech přesčas, aby dotáhla dohodu s Íránem o jaderném programu Teheránu. Podle posledních zpráv vypadá jednání tak, že si Írán bude moci ponechat schopnost obohacovat uran způsobem, jenž mu umožní vyrábět (kromě deklarovaného paliva do jaderných elektráren) i jádro případné nukleární zbraně. Írán je trpkým regionálním rivalem Saúdské Arábie. Podle deníku The Wall Street Journal saúdskoarabští diplomaté v posledních týdnech opakovaně varovali Washington, že pokud íránský jaderný program zůstane funkční, udělají všechno, aby za ním jejich vlastní program nijak nezaostával. Princ Turki al-fajsal, bývalý šéf saúdskoarabské rozvědky, Američany neformálně zpravil o tom, že v případě nutnosti může jeho země kdykoli dostat potřebnou pomoc od Pákistánu. Volba Jižní Koreje jako deklarovaného partnera proto naznačuje, že Rijád nestojí o zbytečnou eskalaci diplomatického konfliktu. Potenciální vývoj jaderné zbraně na obou stranách Perského zálivu však i tak hrozí spuštěním závodů ve zbrojení v politicky nestabilní a zároveň (kvůli ropě) mimořádně důležité části světa. (dan) FOTO archiv, Martin Pinkas, Jan Rasch

9 9 monitor JUSTICE Pan předseda přitápěč Nezvyklý problém musel řešit předseda Nejvyššího správního soudu Josef Baxa. Soudce vlastní na svém domě v Plzni několik solárních panelů. Energetický regulační úřad (ERÚ) jej při kontrole za rok 2012 označil za takzvaného přitápěče. Tedy vlastníka solárního parku, který do sítě odvádí více, než je jeho zdroj schopen vyprodukovat. Baxa měl podle propočtů ERÚ dostat na dotacích za zmíněný rok 77 tisíc korun navíc. Celkově dostal vyplacenou podporu 158 tisíc korun. Baxa týdeníku Euro sdělil, že jde o nedorozumění. Já jsem takový, promiňte, oslík. Nechali jsme si 30 panelů nainstalovat na podzim roku 2008 s výkonem 5,4 kilowattu, bral jsem si na to úvěr, není to žádný byznys. To, že jsem vykázal tyto údaje, to je moje nedbalost, ve které pokračuju, připouští Baxa. Podle svých slov zapomněl vyúčtovávat výrobu elektřiny každý měsíc a ERÚ poslal údaje za dva roky. Státní energetická inspekce jej kontrolovala před rokem. Řekli mi, že jsem podle údajů ERÚ vyrobil tolik energie, jako by mi tu svítilo slunce jako v Kalifornii. Všechno nakonec prošli, přepočítali a došli k tomu, že je všechno v pořádku, pokračuje Baxa a připouští, že ho zjištění vyděsilo. To, že má příběh nakonec dobrý konec, potvrzuje i závěr energetické inspekce, se kterým se týdeník Euro seznámil. Nebylo zjištěno porušení zákona o cenách, kontrolovaná osoba uplatňovala nárok na podporu výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů v souladu s příslušnými cenovými ustanoveními ERÚ a splnila podmínky, včetně stanovené ceny, stojí v resumé energetické inspekce. Teď jsem zase poslal výkazy za dva roky, tak snad to bude tentokrát v pořádku. Tenkrát SOUDCE OSLÍK. Předseda Nejvyššího správního soudu Josef Baxa si chybou málem přivodil potíže. Já jsem takový, promiňte, oslík, komentoval své počínání. jsem poslal měsíční výkazy, ale v jeden okamžik. Tím to asi vzniklo a stal jsem se sprostým podezřelým, usmívá se Baxa. Podle informací ERÚ v roce 2012 přitápělo celkem 1228 solárních parků. Ne všechny případy se ovšem podařilo osvětlit jako ten Baxův. Celkově měla být podle ERÚ vyplacena za přitápění nelegitimní podpora ve výši 167 milionů korun. (hrb) INZERCE A

10 10 Euro března 2015 téma Gen šampionů Peníze ani genetika úspěch vašeho potomka ve sportu nezajistí»

11 11 sport téma FOTO Tomáš Novák

12 12 Euro března 2015 téma sport SPORT V ČÍSLECH 15 miliard korun má jít podle představ sportovců v roce 2025 ze státního rozpočtu na podporu sportu 60 miliard korun činí hodnota majetku, který obhospodařují sportovní organizace 20 procent dívek a 25 procent chlapců denně sportuje 37 miliard korun činí podíl sportu na příjmech státního rozpočtu 400 miliard eur je hodnota, kterou vytvoří ročně sport v EU, což odpovídá 3,7 procenta HDP 15 milionů osob v EU pracuje ve sportovním sektoru, v Česku kolem 200 tisíc lidí» Zná to každý, kdo má děti. Když váš potomek dovrší hranici tří let, začnete spekulovat, který sport by pro něj byl nejvhodnější. Samozřejmě ten, který ho bude bavit a vás nezruinuje. Málokterý rodič se hned zpočátku domnívá, že z jeho syna či dcery vyroste profesionální sportovec. Odborníci, které jsme oslovili, se shodují, že opravdový talent obvykle nepoznáte hned. Ukáže se až třeba v šesti, sedmi, ale i v deseti letech. Dítě by však mělo začít sportovat brzy, aby mělo vůbec šanci. To neznamená hned v brzkém věku se specializovat a desítky hodin týdně dřít na trénincích, jak se někteří domnívají. Výchova sportovců má být naopak pozvolná a větší tréninkové objemy přicházejí až ve vyšším věku. VÝBĚR A TI DRUZÍ Vybrali jsme pro vás celkem čtyři sporty, o nichž se domníváme, že mohou vás i vašeho potomka zajistit na stáří pokud dokáže prorazit. Fotbal, golf, tenis a hokej se určitě na nejvyšších úrovních vyznačují dostatečnými příjmy, aby tuto podmínku splnily. Biatlon a florbal jsme přidali z prozaických důvodů: biatlon je na vzestupu nejen v Česku a díky diváckému zájmu do něj jde čím dál víc peněz a florbal je už nyní nejoblíbenějším sportem na českých školách. Mimochodem řada sportovních profesionálů boom běhání s hokejkou po tělocvičně nevidí ráda. Domnívají se, že je to příliš komfortní sportování, které vyžaduje nevelké úsilí a běžné dovednosti. Florbal nabízí tu výhodu, že jej může hrát prakticky každý a v podstatě nehrozí zranění. Je to ovšem také sport, na němž ve skutečnosti ještě nikdo nezbohatl. V Česku se lze celkem slušně živit i jinými sporty, než kterým se detailněji věnuje týdeník Euro, i když šance, že se jimi zajistíte do konce života, je mnohem menší než třeba u hokeje. V Česku jsou to tradičně například lehká atletika, volejbal nebo basketbal, tedy sporty s dlouhou historií a širokou členskou základnou. Sem tam se objeví i nějaký úspěšný exot v netradičním sportu, jako například Martina Sáblíková v rychlobruslení. Obecně platí rovnice, čím větší členská základna (hlavně v mládežnických kategoriích), tím větší je šance, že se čeští sportovci budou ve světě výrazněji prosazovat a úkazy typu Sáblíková budou častější. Bez podpory státu, respektive veřejných rozpočtů to ale nepůjde. VYSYCHAJÍCÍ PRAMENY Zatímco výdaje na sport v rámci Evropské unie stále rostou a pomalu se blíží 0,5 procenta HDP, Česko vsadilo na zcela opačný trend, za poslední čtvrtstoletí výdaje eráru klesly takřka 2,5krát, zhruba na tři miliardy korun. Třeba Slovensko vydává na sport pětkrát víc. Pokud by měl český sport stejné podmínky jako na Slovensku, měl by dnes místo tři miliard korun ze státního rozpočtu dostávat patnáct miliard korun, uvádí se ve studii České unie sportu (dříve Český svaz tělesné výchovy a sportu), kterou má týdeník Euro k dispozici. Aktuální situaci již dlouhodobě kritizují sportovní svazy. Je pravda, že se o část zdrojů připravily samy. Ještě před několika lety proudily do českého sportu stovky milionů korun ročně ze zisku Sazky. Podnik, který ovládaly sportovní svazy v čele s ČSTV, ale nepřežil panování dlouholetého šéfa Aleše Hušáka a firmu dnes ovládá KKCG Karla Komárka mladšího. Sportovní činitelé varují, že kvůli vysychajícímu přílivu peněz do sportu z eráru ubývá nejen členů ve sportovních spolcích, ale také sportovních celků. V Česku je organizována v oddílech zhruba pětina občanů, v sousedním Rakousku je to čtyřicet procent. Současně s tím roste i finanční spoluúčast domácností na sportu. Celkový podíl domácností na financování základních článků sportu činí až 42 procent a podíl domácností na celkové spotřebě sportu tvoří až osmdesát procent, uvádí se ve zmíněné studii. Což, jak tvrdí autoři dokumentu, vede k tomu, že 23 procent rodin (ve kterých žije zhruba 450 tisíc dětí) není schopno uhradit dětem výdaje na sport. Zastarávají i sportovní zařízení. Na rozdíl od západní Evropy má v Česku sportovní hnutí většinu sportovních zařízení ve svém majetku a správě. Bez navýšení státní pomoci je ale není schopno udržovat alespoň tak, aby dále nechátrala. Aktuální vnitřní dluh na sportovním zařízení, který vznikl v letech 1989 až 2015, dosahuje dvaceti až třiceti miliard korun. Vedení České unie sportu nyní prosazuje, aby v příštím roce navýšil stát financování sportu ze svého rozpočtu o tři miliardy korun (zhruba na šest miliard). V roce 2017 by z eráru na sport mělo jít již sedm miliard korun. Záměrem je dosáhnout do roku 2025 úrovně ve výši zhruba 0,3 až 0,4 procenta HDP, což v cenách roku 2015 představuje zhruba dvanáct až patnáct miliard korun ročně, uvádí šéf unie Miroslav Jansta. GENY NEJSOU VŠECHNO Jestli se sportovcům podaří tyhle peníze ze státu vyždímat, není v tuto chvíli ani zdaleka jisté. Podobně jako není jasné, jestli ty miliardy navíc dokážou zvrátit trend zvyšující se rodičovské spoluúčasti na sportování dětí. Co naopak jisté je, je čím dál větší sofistikovanost sportů a čím dál větší pronikání moderních technologií. Tahle situace přímo volá po novátorských přístupech k včasnému odhalování nadání dítěte pro jednotlivé disciplíny. Například Institut bioorganické chemie v Uzbekistánu loni oznámil, že vyvinul jednoduchý krevní test, který odhalí sportovní vlohy malých dětí na základě 50 genů, jež údajně určují budoucí šampiony. V letošním roce chce tamní olympijský výbor testování zavést ve fotbale, plavání a veslování. Genetické testování sportovců má přirozeně řadu odpůrců, kteří mimo jiné poukazují na to, že se současnými poznatky jednoduše netušíme, co který gen přesně dělá. Ostatně samotný fakt, že průkopníkem na tomto poli má být Uzbekistán, vzbuzuje jisté pochyby. Je zřejmé, že konečné rozhodnutí navzdory pokroku v genetice opět zůstane na rodičích. Redakce týdeníku Euro však při zkoumání jednotlivých sportů dospěla k překvapivě jednoznačným závěrům. Pokud chcete sport, který vás nebude příliš stát a kde existují reálné šance na úspěch, vsaďte na fotbal. Zajímavý poměr cena/výkon ovšem nabízí i golf. Naopak pokud vás napadlo, že budete mít doma novou Petru Kvitovou nebo Tomáše Berdycha, dejte si raději studenou sprchu a dvakrát obejděte blok. Důvody se dočtete dále. Michal Půr pur@mf.cz VadiM Fojtík fojtik@mf.cz

13 13 sport téma Stát se tak Ronaldem Cesta do velkého fotbalového světa nevede jen přes nejlepší české kluby a nutně nemusí zruinovat rodinnou pokladnu FOTO shutterstock.com Když bylo asi největší nynější naději českého fotbalu Václavu Černému 13 let, dostal ten největší narozeninový dárek, jaký si může kluk v jeho věku přát stáž v elitním klubu anglické Premier League, v Chelsea. O Černého se už od jeho žákovských let přetahovaly kluby Manchester United, Arsenal, Bayern Mnichov a sportovní ředitel Juventusu Turín Pavel Nedvěd se za ním dokonce osobně vypravil do Česka, aby jej nalákal do Itálie. Nakonec ovšem zvítězila jeho náklonnost k nizozemskému útočnému fotbalu a zakotvil v Ajaxu Amsterdam. V klubu s jedním z nejpropracovanějších systémů výchovy mládeže na světě. Velké kluby posílají po celé Evropě skauty, kteří mají na starost jednotlivé regiony. Rozkřiklo se, že tu běhají šikovní kluci. Váša pak začal jezdit na stáže. Poprvé jsme byli v Chelsea v roce V jeho případě bylo skvělé, že všechny kluby, kde jsme byli, kryly veškeré náklady, říká Václav Černý starší, otec pravděpodobné budoucí hvězdy českého fotbalu, který je zároveň trenérem české fotbalové reprezentace do osmnácti let. od 800 do 3000 Kč stojí kopačky pro děti, pro dorost až 5000 Kč 500 až 3000 Kč stojí sálové boty 300 až 2000 Kč stojí chrániče 1000 až 4000 Kč stojí brankářské rukavice 300 Kč stojí fotbalový míč, 6500 Kč za speciální edice soutěžních míčů od 100 do 500 Kč měsíčně se pohybují ceny kurzovného v přípravce 500 Kč stojí hodina v soukromé fotbalové škole mohou doplnit trénink v klubech RODIČ-FOTBALISTA POMÁHÁ Skutečnost, že otec největšího fotbalového talentu v zemi byl aktivním fotbalistou a je špičkovým trenérem, samozřejmě sehrála v kariéře Václava Černého mladšího významnou roli. Nyní sedmnáctiletý mladík je ale zároveň důkazem, že cesta do velkého fotbalového světa nevede jen přes nejlepší české kluby a nutně nemusí zruinovat rodinnou pokladnu. Černý odešel do Ajaxu z Příbrami, nikoli ze Sparty, Slavie či Plzně, přestože o něj například Sparta opakovaně projevovala zájem. Sportovní škola v Příbrami, kam Vašek přešel, funguje skvěle a je to vzor pro všechny školy. Nebyl důvod, proč bych pro něj měl hledat něco lepšího. Hrál navíc ve výborném mužstvu. Ročník 1996 vedl trenér, který fotbal miluje a pro kluky dělal první a poslední. Podařilo se mu z okolí sehnat velmi talentované hráče, vypočítává Černý st. důvody synova úspěchu. Podle něj se fotbal ve srovnání s jinými sporty stále drží jako ten lidový. Teplákové soupravy nosí každé dítě a jedinou větší investici tak představují kopačky, které by měly být co nejkvalitnější. Ani ty nejlepší vás ovšem nepřijdou na více než tři tisíce korun. Když jsou začleněni do klubu, tak jsou tam samozřejmě příspěvky, soustředění. V drtivém případě dětské kluby podporované nejsou a je to otázka rodičů, na čem se dohodnou. U přípravky je to od 500 do tisíce korun měsíčně. Pak je to různé. V některých klubech se poplatky s přibývajícím věkem zvyšují, v jiných snižují, dodává trenér reprezentační osmnáctky. Fotbal má proti většině ostatních sportů i další nespornou výhodu. Nabízí uplatnění různým somatotypům, a pokud jde o talent, klíčová je koordinace oko noha či oko ruka v případě brankářů. Pro fotbal nejsou fyzické parametry limitující. Fotbal je pro takovou škálu somatotypů, že jestli je hráč malý, nebo urostlý, nehraje velkou roli. Limitující je koordinace pohybu, jak je člověk schopný zvládnout sám sebe. A důležitá je rychlost. Fotbal je hra sprinterů s vynikající technikou. To se pozná v pubertě. Jsou samozřejmě kluci, kteří rychlí nebudou, ale mají vynikající techniku. Pro fotbal se hledá zejména zapojení do hry, zápal a fotbalové myšlení, říká Černý, který má s tréninkem mladých fotbalistů značné zkušenosti. HLAVNĚ NEHLAVIČKUJ Stejně jako pohybová koordinace je důležitý charakter dětí. Úmrtnost talentů je zejména v posledních letech značná, protože existují lákadla, která předchozí generace neznaly. Rodiče navíc často trpí přehnaným ochranitelským komplexem, který podle Černého stojí i za vzestupem florbalu v Česku. V hale při minimu kontaktů nehrozí zranění a s hokejkou v ruce není třeba ani bruslit. Ubývá hráčů. Nyní převažuje procento těch, kteří ho hrají rádi, ale nemají takový talent. Nicméně jsou ochotní udělat daleko víc. Proto i náš fotbal nevypadá tak líbivě a není tak kreativní. Nemáme tolik hráčů, po nichž touží zahraniční kluby. Máme víc dříčů a hráči typu Rosického nám ubývají, dodává. Pokud ovšem děti všemi nástrahami fotbalu projdou, odměna je značná, a navíc přichází poměrně brzy. Václav Černý mladší, jehož vzorem je Cristiano Ronaldo, má v Ajaxu profesionální smlouvu, která mu zaručuje příjmy srovnatelné s hráči A týmu, přestože jeho otec nechce částku, kterou dostává, prozradit. Výplata nebyla vůbec téma (při odchodu do zahraničí). To, co bere, je v Česku vždy nadstandard, uzavírá. Michal Půr pur@mf.cz

14 14 Euro března 2015 téma sport Tenisem k milionům V tenise se točí velké peníze, ale šance, že si na ně váš potomek sáhne, je zhruba stejná, jako že vyhrajete jackpot v loterii Andre Agassi ve svém životopise popisuje, co stojí za jeho úctyhodnou ka riérou profesionálního tenisty: Můj otec se přestěhoval z Chicaga (do Las Vegas), jen aby mohl hrát tenis 365 dní v roce. Hráli jsme každý den. Hráli jsme před mým odchodem do školy, hráli jsme po návratu ze školy. Vzbudili jsme se. Hráli jsme tenis. Pak jsme si čistili zuby. Pokud ve svém potomkovi vidíte budoucího grandslamového šampiona, Agassiho knihu Open čtěte obzvlášť pozorně. Je v ní vše, co potřebujete vědět. Tenis je možná elegantní, ale ještě více je nemilosrdný, drahý a velmi osamělý. Šance na úspěch jsou takřka nulové. Náklady na výchovu špičkového hráče překračují i rozpočet domácností s nadstandardními příjmy. Šéf prostějovského tenisového klubu Miroslav Černošek v rozhovoru s týdeníkem Euro (viz str. 18) odhaduje, že jen do Petry Kvitové a Tomáše Berdycha investoval zhruba deset až patnáct milionů korun. Tito dva navíc měli štěstí, že si jich sponzoři všimli dostatečně brzy a náklady na jejich trénink nezruinovaly rodinný rozpočet. Ani postup do profesionálního okruhu však automaticky nezaručuje úspěch. Mezinárodní tenisová federace před několika týdny zveřejnila studii, podle níž jen 1,3 procenta mužských profesionálních tenistů a 3,1 procenta ženských profesionálních tenistek zaznamenalo v roce 2013 zisk. Průměrné náklady na celou sezonu (cestování, ubytování, trénink a vybavení) přitom činí nezanedbatelných 160 tisíc dolarů, tedy 4,1 milionu korun. Celkem 45,5 procenta mužů během celého roku nevidělo z prize money ani jeden dolar, u žen to bylo 43,9 procenta. V tenise je přitom peněz dost, jen jejich rozdělení je značně nerovnoměrné. Z úhrnných 162 milionů dolarů v roce 2013 jedno procento nejlepších hráčů bralo celkem 62 procent těchto finančních prostředků. U žen je to 51 procent při objemu 120 milionů dolarů. Celkem 95 procent hráčů přiznalo, že se jim nepodařilo pokrýt všechny své výdaje, ani když k prize money přičetli peníze od sponzorů. ČEKÁNÍ NA SPONZORY Jaké jsou náklady u jednotlivých věkových kategorií? Výhodou tenisové školky, která začíná kolem 700 Kč stojí raketa pro děti do 5 let kolem 900 Kč stojí raketa pro děti do 7 let (minitenis) 1000 až 2000 Kč stojí raketa pro děti do 9 let (babytenis) 3000 až 7000 Kč stojí raketa pro závodní hráče 150 až 500 Kč tojí výplety na jednu raketu (včetně ceny za vypletení) 900 až 1600 Kč stojí dětská tenisová obuv 800 až 3000 Kč stojí tenisová obuv pro dospělé zhruba mezi pátým až šestým rokem, je, že se poplatek za trenéra rozpouští mezi více dětí. Hodina hraní vašeho potomka vás tak může vyjít i na 150 korun, ale u prestižnějších klubů i na 400 korun. Měsíčně trénink může stát 1500 i 4000 korun. U babytenisu (od sedmi do devíti let) roste finanční náročnost sportu s tím, jak počet dětí ve skupině klesá. Pokud chcete mít ze svého potomka profesionála, měl by v tomto věku už trénovat alespoň pětkrát týdně a měl by mít vlastního trenéra. Má-li se sportu věnovat jen rekreačně, budou vám stačit i 3000 korun měsíčně. Pokud chcete, aby svoje úsilí směřoval ke vstupu do profesionálního okruhu, vyjde vás také na 3000 korun, ale týdně. Strop samozřejmě neexistuje. Každopádně špatné návyky, které ve věku sedmi až devíti let získá, už pravděpodobně nikdy úplně neztratí. Kvalita tréninku je proto velmi důležitá. U žákovského a dorosteneckého tenisu rodinný rozpočet ještě více zatíží cestování po turnajích. Některé rodiny zaměstnávají trenéry na částečný či plný úvazek. Trenér na full time stojí zhruba od 50 tisíc korun měsíčně výše. Nabízí se i trénink v zahraničí, jen rok na prestižní Bollettieri ho akademii však stojí zhruba 70 tisíc dolarů, tedy asi 1,8 milionu korun. Lze ale získat i stipendium na některé z amerických sportovních škol a nejlepší české tenisové kluby ČLTK Praha, Sparta Praha či Prostějov výchovu nejtalentovanějších mladých sportovců finančně také podporují. Celková výše finančních prostředků nutných pro výchovu profesionálního tenisty se liší, ale nikterak významně. Britská tenisová asociace odhaduje, že výchova budoucího špičkového hráče stojí 400 tisíc dolarů (zhruba deset milionů korun) od jeho pěti do 18 let. Patrick McEnroe, který má na starost rozvoj hráčů v americké tenisové asociaci, zase předpokládá, že příprava dorostence pro profesionální tenisový okruh stojí 150 tisíc dolarů ročně, tedy takřka čtyři miliony korun. Pokud se hráč nedostane do nejlepší stovky v okruzích ATP a WTA, jsou jeho výdělky stále velmi nejisté, protože nedostává pravidelně startovné, které dokáže pokrýt náklady. Ani v první stovce však nemá zaručeny astronomické částky. Od začátku letošního roku jen 70 hráčů v okruhu ATP vydělalo více než 100 tisíc dolarů, hráček v okruhu WTA dokonce jen 52. Michal Půr pur@mf.cz

15 15 sport téma S hokejkou pro peníze Hráčská úmrtnost je vysoká, do americké NHL či ruské KHL se prosadí jen pět jmen z juniorského reprezentačního ročníku FOTO Tomáš Novák, shutterstock.com Před pár dny svému čtrnáctiletému synovi sbalil hokejovou tašku s tím, že další jeho účinkování v tomhle sportu na vrcholové úrovni je jen ztráta času a peněz, a teď kluk chodí na fotbal a hlavně do školy a všichni jsou spokojení. Tak popisuje krátkou vrcholovou kariéru potomka jeden bývalý špičkový hokejista. Ne každé dítě ale má soudné rodiče a případů, kdy netalentovaný jedinec skončí předčasně s vrcholovým hokejem bez vzdělání a další perspektivy, jsou desítky. Vždycky mi zatrne, když vidím na tréninku valící se kouli v šusťákové soupravě, jak řve na svého potomka. Hned si říkám: další otec, který si své sportovní neúspěchy léčí na svých dětech, posteskl si jeden z pražských mládežnických trenérů. Navzdory tomu je hokej v tuzemsku jedním z mála sportů, kde je relativně velká šance, že se jím potomek alespoň pár let uživí. Ideální věk, kdy začít s hokejem, je šestý až osmý rok dítěte, to už má ale za sebou přípravku, kterou navštěvuje od tří čtyř let. Existuje i názor, že pro další vývoj dítěte jsou klíčové první tři roky. Rodič sleduje dítě celý den, to ukazuje své silné a slabé stránky. Ty silné pak rozvíjíte, tvrdí Pavel Zacha senior, jehož syn patří k největším českým hokejovým talentům. Vysvětluji rodičům, že se musejí výchově věnovat naplno. Rozvoj musí být komplexní, od pohybu, mentálního vývoje až po výživu a regeneraci, tvrdí Zacha. I z toho je zřejmé, že výchova hokejisty je nákladná. Hokejová výzbroj vyjde ročně od zhruba deseti tisíc korun do 35 tisíc, to se ale bavíme o nižší střední třídě. Další částkou, kterou je nutné zahrnout do ročních nákladů, jsou klubové poplatky, jejichž výše závisí na místě bydliště, v menších městech je to od deseti tisíc korun ročně, nejvíce to dělá v Praze, kolem 25 tisíc ročně. Pokud chcete, aby vaše dítě mělo náskok před konkurenty v družstvu, je dobré mu sem tam připlatit individuální trénink. V menším městě vyjde hodina na minimálně 250 korun, ve větším pak stojí do 1500 korun, k tomu je třeba připočíst platbu za pronájem ledu, v Praze až 4000 korun za hodinu. Jeden rok jsem si psal, na kolik vyjdou náklady na přípravu syna, bylo to dost deprimující čtení. Pak jsem to počítal ještě jednou, v době, kdy jsme se synem vyjednávali smlouvu v Liberci, stěhovali se a byli na stáži v Kanadě. Rok mě vyšel na 780 tisíc korun, část už ale zaplatili sponzoři, odhadl náklady Zacha. Ten tvrdí, že platí pravidlo, čím je dítě starší, tím víc rostou i náklady na jeho výchovu. Vždy jsem v investicích do syna volil top cestu, nejkvalitnější věci. Pokud se snažíte ušetřit, není to nejefektivnější řešení, vzpomíná Zacha. Jen na okraj upozorňuje, že pár kvalitních bruslí pro 15letého hokejistu vyjde na 16 tisíc korun. Pokud hrajete na vrcholové úrovni, spotřebujete i čtyři páry za sezonu. Není třeba ale propadat zcela panice. Pokud se zhruba u 12- až 13letého hokejisty projeví talent, o náklady na jeho další výchovu se zčásti podělí sponzoři a hráčští agenti. Perspektivní hráče si tipujeme někdy kolem třináctého čtrnáctého roku. Začíná spolupráce s hráčem, jeho rodiči. Snažíme se pomáhat, vše je ale individuální, rozsah pomoci záleží na situaci, ve které se hráč a jeho rodina nachází, tvrdí hráčský agent Aleš Volek. VadiM Fojtík fojtik@mf.cz NÁVRATNOST Odhady, kolik hokejistů se svým sportem v budoucnu uživí, jsou různé. Celosvětově se to podaří jednomu z 250 hokejistů. V Česku se z každé věkové kategorie (myšleno v každém klubu) prosadí do nejvyšší soutěže v průměru tři hráči. Tohle je ale obživa tak po dobu kariéry. Dle odhadů se průměrný plat v české extralize pohybuje kolem sta tisíc korun. Velká část hokejistů pak skončí po několika letech tuzemskou kariéru dost neslavně. Zcela jiná je situace hokejistů, kteří se prosadí do NHL, případně bohaté KHL. Tady je logicky ještě větší úmrtnost než u extraligy. V reprezentačním výběru od 16 do 20 let se pohybuje stabilně 20 až 30 jmen. Dle Volka se prosadí do výše uvedených soutěží tři až pět z nich. Občas i někdo, kdo se v tomto reprezentačním výběru neukázal, takové procento je ale velmi malé, dodal Volek. Pokud se však v nejlepší hokejové soutěži vaše dítě prosadí, má vyhráno, jen loni dosáhl v NHL roční průměrný plat 2,58 milionu dolarů. Stačí hrát zhruba pět sezon a jste zajištěni do konce života Kč ročně stojí nová hokejová výzbroj (pokud se rozhodnete nakoupit nejkvalitnější výzbroj, položka vzroste o desítky tisíc korun) až Kč činí příspěvek v hokejovém klubu 250 až 1500 Kč stojí tréninková hodina navíc až na 3500 Kč (bez DPH) vyjde v Praze hodina pronájmu ledové plochy 8000 Kč a výše stojí týdenní hokejový kemp v Česku Kč a výše stojí semestr na střední škole s hokejovou výukou v Kanadě USD je loňský průměrný výdělek v NHL

16 16 Euro března 2015 téma sport Překvapení na greenu Golf není, minimálně pro děti, nijak drahý sport Je fascinující, že ještě čtvrt století po revoluci přežívá golf v povědomí mnoha Čechů jako pseudosport pro zbohatlické seniory. Mohli bychom to vykládat jako dobrou zprávu o rychle bohatnoucí populaci vždyť ze dvou tisíc hráčů v roce 1990 jsme dnes na více než 56 tisících. Na druhé straně je to nesmyslná karikatura. Zvlášť soudy o fyzické nenáročnosti golfu. Vždycky když mi tohle někdo poví, řeknu, ať jde se mnou na dvě hodiny na driving. Uvidíme, jestli večer zvedne ruku, říká sportovní ředitel České golfové federace (ČGF) Luboš Klikar. Podobné je to s pověstí neúměrně drahého sportu. Golf se samozřejmě dá dělat hodně draze se členstvím na Karlštejně, se známým profitrenérem, špičkovými holemi na míru, značkovým oblečením atd. Ale když dítě začíná, nic z toho nepotřebuje. Naprostá většina klubů stojí o mladé golfisty, proto jim výrazně snižuje všechny poplatky. Celoroční členství tak může vyjít třeba jenom na pět stovek, říká Klikar. Také nemá smysl hned od začátku pořizovat ratolesti individuálního trenéra. To může dávat smysl až tak v deseti dvanácti záleží na talentu. Do té doby INZERCE A je podle mě lepší, když děti fungují v klubech ve větších skupinách, řekněme po deseti, říká současný viceprezident ČGF a čtyřnásobný golfista roku Miroslav Holub. Přičemž do nějakých pěti šesti let stačí, když bude dítě honit míček s maličkým putterem po greenu a vytvoří si vztah ke golfu; nemá smysl ho trápit drilováním švihu. HLEDAJÍ SE MLADÍ Na pověsti golfu jakožto sportu pro starší a pokročilé ale přece jenom něco je. V členské základně je totiž stále mladých hráčů menšina. Když jsem se na ta čísla díval, samotného mě překvapilo, že máme jenom asi 13 procent členů do 21 let, přiznává Klikar. To znamená zhruba sedm tisíc mladých. Golfová federace se proto snaží mladé hráče podchycovat. Jednak zlevňováním poplatků, jednak projektem Se školou na golf. A pokud mladá golfistka či golfista prokážou talent, mají slušnou šanci, že je zachytí tréninkový systém federace. TVRDÝ ŽIVOT PROFÍKŮ Nicméně tohle je sice výkonnostní, ale stále jen amatérský golf. Profesionálně se dnes od 50 Kč stojí půjčovné holí (na začátku si dítě vystačí se sedmičkou železem a putterem) 3000 až 6000 Kč stojí dětský golfový set (nový; stačí i ohrané hole, které jsou výrazně levnější) 1500 až 6000 Kč stojí boty Plátěné kalhoty a tričko s límečkem snad každý najde v šatníku 0 až 100 Kč stojí vstup na cvičnou louku 1 až 2 Kč za kus číní půjčovné tréninkových míčků (obvykle na jeden trénink postačí 25 až 50 kusů) od 500 Kč stojí členství v klubu pro děti 200 Kč za hrací den činí startovné na dětských turnajích ČGF 4000 Kč stojí týdenní letní soustředění golfu u nás věnuje všeho všudy 19 hráčů a hráček (Playing Pro), přičemž profesionální status má dalších 250 tzv. Teaching Pro (tedy trenérů). A kolik z nich se golfem uživí? Možná tak Klára Spilková, když má dobrou sezonu, zmiňuje Klikar nejlepší českou golfistku současnosti. Náklady na golfovou sezonu se pohybují kolem 50 tisíc eur, které není při dotacích turnajů nižších evropských okruhů (nejvyšší European Tour nikdo z českých mužů nehraje) na prize money vůbec jednoduché vydělat. Všichni tedy musejí shánět osobní sponzory. Pro ty mladší je ještě jedna cesta vyrazit po stopách Miroslava Holuba do Ameriky. Některé americké univerzity, například ta Holubova v Hartfordu, totiž nabízejí nadějným golfistům stipendia, výměnou za to, že je reprezentují. Má to ale háček. Nejpozději po prvním semestru jsem však usoudil, že studia mě baví více, než jsem čekal, a že hráčů na podobné úrovni jako já byla jenom na Severovýchodě stovka, přibližuje Holub okamžik, kdy se rozhodl zůstat amatérem. Pro rodiče může být uklidňující, že Holub z Ameriky s prázdnou nepřijel, udělal si MBA a nyní působí ve vedoucí pozici v přední pojišťovací společnosti v Česku. tomáš jeník jenikt@mf.cz

17 17 sport téma Mánie na sněhu Populární biatlon sice láká statisíce diváků, je v něm ale minimum peněz Mladší bratr hokeje Florbal je po fotbale nejmasovějším sportem FOTO Tomáš Novák, shutterstock.com Pokud zasáhla nějaký sport v posledním roce módní vlna, je to biatlon. Kluby hlásí enormní nárůst dětí, které vidí své vzory v Ondřeji Moravcovi nebo Gabriele Soukalové. Čistě ekonomicky vzato, není tento sport nejlepší volbou, kde existuje vysoká šance finančního zabezpečení. Profesionálně se jím v tuzemsku živí sotva dvacet sportovců. Meziroční nábor je dnes kolem čtyř až pěti set dětí. Začínáme narážet na nedostatek materiálu i fundovaných trenérů, popisuje prezident Českého svazu biatlonu Jiří Hamza, kdysi sám úspěšný biatlonista. O ekonomické síle biatlonu asi nejvíce vypoví rozpočet na sezonu. Aktuálně se pohybuje kolem sta milionů korun, což není mnoho. Biatlonisté jsou přesto vděční. Je to třikrát více peněz než před pěti lety. Pokud v sezoně probíhá závod světového poháru, jako tomu bylo v Novém Městě na Moravě, k sumě se musí sehnat ještě zhruba padesát milionů korun. Pořadatelé na závodech obvykle nevydělávají. Úspěchem bývá pokrytí nákladů. Ani výdělky špičkových biatlonistů nejsou ve srovnání s masovými sporty nijak závratné. U těch nejúspěšnějších se podle informací z oboru pohybuje výplata kolem dvou set tisíc měsíčně, částka je ale závislá na umístění. Biatlonisté věří, že současná vlna zájmu pomůže sport posunout o úroveň výš, i když přiznávají, že polovina dětí do dvou let odpadne. Popularitě by mohl ale pomoci další světový pohár, který se bude příští rok konat na Vysočině. Pro rok 2021 je pro Česko ve hře světový šampionát. Petr Weikert weikert@mf.cz Kč stojí kompletní vybavení pro malého biatlonistu. Většinu vybavení dětem zajišťuje svaz Kč je základní cena biatlonové pušky Kč je rozpočet na biatlonovou sezonu Kč měsíčně si vydělají nejlepší biatlonisté, suma bývá ale obvykle nižší, průměr je kolem Kč 2000 aktivních členů na všech úrovních má nyní český biatlon, což je dvakrát více než před dvěma lety Kč činí zhruba prémie za první místo ve světovém poháru. Sumy se počítají v eurech, jde o eur. Za stříbro je 9000 eur, za bronz 6000, 700 eur je za desáté místo Florbal je s více než 70 tisíci registrovanými hráči druhým nejpopulárnějším sportem v Česku, předběhl i hokej či volejbal. Patří k sportům nejlevnějším. Když to lehce přeženu, potřebujete halové boty a hokejku. Míček vám dají v klubu, nějaké tričko a trenky máte na sport vždycky, říká Jiří Uher, trenér florbalové reprezentace juniorek. Hokejka se dá pořídit od 500 do tří tisíc korun. Dětem stačí ale hokejka i za tři stovky. Lepší boty stojí dva tisíce, ve slevě ale i osm stovek, pořád je však důležité myslet na to, aby si potomek nezničil hned na začátku kariéry kotníky. Když se připočítají poplatky, které vyžadují některé kluby, vejdou se rodiče mladého florbalisty hravě do pěti tisícikorun. Florbal však i přes svou masovost zůstává sportem nadšenců. Sportovci hrají ve volném čase, tréninky jsou po práci, zápasy jednou za dva tři týdny o víkendu. Vydělat se dá leda v zahraničí, a to jen někde. Ve Švédsku je to tak, že ti nejlepší si měsíčně vydělají kolem 15 až 25 tisíc švédských korun (44 až 74 tisíc českých korun) plus pokud mají sponzorské kontrakty, říká útočník švédského Linköpingu a centr první formace českého národního týmu Matěj Jendřišák. Jedním dechem ale dodává, že se uživí jen pár nejlepších hráčů na světě a rozhodně to není sport, kterým se zajistíte do budoucna. Profesionální liga je pouze ve Švédsku a Finsku. Ale i tam většina hráčů chodí do práce a jen hrstka se věnuje florbalu naplno. Strašně moc kluků jde hrát florbal do Švýcarska. Klub jim zajistí byt, práci, vyjmenovává Uher. Od zedničiny a dělnických profesí až po inženýry. Záleží, co umějí, dodává. V zahraničních klubech jsou v současnosti desítky Čechů, nejvíce jich je ve Švýcarsku, pak ve Finsku a Švédsku. jiří Zatloukal zatloukal@mf.cz počet registrovaných hráčů až Kč si vydělají nejlepší florbalisté ve Švédsku Kč stojí vybavení pro profesionálního hráče na sezonu 3000 Kč stojí základní vybavení pro začátečníky (boty a hokejka) 4000 až 7000 Kč za rok platí rodiče příspěvky klubům (na dres, dopravu, tělocvičnu apod.)

18 18 Euro března 2015 rozhovor Talent stojí ročně tři miliony Majitel agentury Česká sportovní Miroslav Černošek o vztazích se sportovci, rivalitě s Václavem Klausem a deblech s Andrejem Babišem Vprostějovském tenisovém klubu, který první muž českého tenisu řídí již pětadvacet let, si proslulý sportovní promotér Miroslav Černošek stěžuje na politiky, kteří se stále více míchají do sportu. I přes úspěchy v Davis Cupu a Fed Cupu státní firmy omezily sponzoring. Nakonec jsem se korektně dohodl s panem ministrem Babišem, že státní firmy spadající do kompetence ministerstva financí ve špičkovém sportu zůstaly, uvádí Černošek, který při vysvětlování občas přejde do tykání. Vaše firma Česká sportovní zastupuje tenisty, atlety a další sportovce. Který sport by rodiče měli vybrat pro dítě, aby se jím uživilo a investice se vrátila? Když se podíváte na prize money (odměny ze soutěží pozn. red.) a marketingové peníze, které se pohybují v jednotlivých sportech, je to z individuálních sportů tenis nebo golf. Pokud jde o týmový sport, je to tak americký fotbal nebo basketbal. Když vezmu rizika sjezdového lyžování a odměnu za vítězství v závodě Nejsem příznivec pojmu investice rodičů do dětí. Ti, kdo to takhle chápou, jsou zjednodušeně řečeno hloupí. Světového poháru ve výši 20 tisíc švýcarských franků a srovnám to s odměnou 25 tisíc liber, kterou dostane tenista za prohru v prvním kole Wimbledonu, tak je to nepoměr. Proč jsou takové rozdíly v odměňování? Je to dané marketingovým trhem. Tenis se stal úžasně silným globálním sportem, který přitahuje spousty televizních diváků, tím pádem rovněž řadu reklamních partnerů. Výsledkem je, že peníze se v tomto sportu pohybují řádově úplně někde jinde. Nejsem ale příznivec pojmu investice rodičů do dětí. Ti, kdo to takhle chápou, jsou zjednodušeně řečeno hloupí. Je to otázka podpory sportu a zdravého životního stylu. Je vůbec reálné říct si, že chci z dítěte vychovat sportovní hvězdu, a dokázat to? Rovnice, že dáš dítě někam, kde je tenisová či golfová základna, a automaticky z něj vyroste Novak Djokovič nebo Tiger Woods, určitě neplatí. Kolik dětí, které začínají s tenisem, nakonec uspěje? Řeknu následující čísla: každý rok začínáme se základnou tenisové školičky, což je padesát až sedmdesát dětí. Kolem deseti let, kdy se ukazuje, jestli dítě na tenis vůbec má, to stáhneme na deset až patnáct dětí. Když nám v patnácti letech zůstanou dva, tak jsme rádi. A pokud se podaří jednoho z nich dostat do stovky, tak si gratulujeme. Zaplať pánbůh nám se to spíš daří, ale je to poměrně mimořádný výkon.»

19 19 Miroslav Černošek rozhovor FOTO Martin Pinkas

20 20 Euro března 2015 rozhovor Miroslav Černošek MIROSLAV ČERNOŠEK (66) Vlivný sportovní manažer. Vystudoval literaturu, divadlo a film na Univerzitě Palackého v Olomouci. Před revolucí byl ředitelem Vzdělávacího institutu při OP Prostějov. Majitel agentury Česká sportovní, která zajišťuje vrcholné sportovní akce v Česku. Zároveň zastupuje sportovce ze Star Teamu, kam patří hokejisté Jaromír Jágr a Jakub Voráček, tenisté Petra Kvitová a Tomáš Berdych, lyžařka Šárka Strachová nebo judista Lukáš Krpálek. V mládí hrál závodně tenis a hokej, nyní se věnuje pro zábavu tenisové čtyřhře a basketbalu. Kromě sportu má rád divadlo a operu. Byl jsem v Metropolitní opeře, La Scale, v Londýně, Paříži, Vídni či ve Veroně v otevřeném amfiteátru, říká k tomu. Nemá řidičský průkaz, nepoužívá počítač ani smartphone.» Takže jeden dva ze sedmdesáti Ti, co uspějí v českém měřítku. Cesta na vrchol je hrozně náročná. Světové statistiky uvádějí, že každý den ráno vstává zhruba milion dětí a jejich rodičů s představou, že vyhrají Wimbledon. A podívejte se, kdo zvítězil za posledních deset let: pětkrát Federer, dvakrát Djokovič a Nadal a jednou Murray. A ti ostatní jen ostrouhají mrkvičku. Vyplatí se rodičům mít cíl, aby se jim investice do sportovní dráhy dítěte vrátila? Jestliže do dítěte investuji proto, že chci, aby mělo krásné mládí a zdravý základ života, tak se to určitě vyplatí. Pokud ovšem do toho vstupuji s tím, že vyhraje nějaký světový turnaj, tak je to pro rodiče trpké zklamání a potom i dítě je na tom bito. Existuje nějaká továrna na sportovní úspěch? Je možným příkladem Bollettieriho akademie? Já bych neskromně řekl, že pracujeme s mnohem menším počtem talentů a s mnohem menším odpadem. Bollettieri vezme ročně deset tisíc dětí, postaví k nim spoustu trenérů a pak z nich vyjde Šarapovová. V Prostějově a na Spartě pracujeme asi s padesátiprocentní chybou. Když někomu poskytneme marketingovou smlouvu, tak za posledních pět let jsme vesměs uspěli. Z devíti hráček, které jsou v žebříčku v první stovce, jsou s výjimkou Allertové všechny z Prostějova nebo Sparty. Jak poznáte, kdo má šanci a kdo ne? Dnes je v Česku rozvinutý systém minitenisu a babytenisu. Skauti sledují už holky a kluky od sedmi osmi let. Ty nejlepší se snažíme mít pod kontrolou v Prostějově nebo na Spartě. Do čtrnácti patnácti let do hráče investujeme a pak se rozhodneme, jestli má potenciál být opravdu výborný. Pokud ano, tak do něj vložíme podstatně více peněz a pět roků výrazně investujeme. Potom se snažíme získat nějaké peníze nazpátek, abychom měli na reinvestici do mladých talentů, které přicházejí. Kdo dělá rozhodnutí o tom, do koho se vyplatí investovat? Sednu si s týmem odborníků a položím otázku, do kterého hráče by vložili peníze, kdyby je měli. A shodneme se na jméně. Konečné rozhodnutí je sice moje, ale chci slyšet názory lidí, kteří tenisu skutečně rozumějí. Momentálně jsme takovou nabídku dali Patriku Riklovi. Investoval jste rovněž do Tomáše Berdycha a Petry Kvitové na začátku jejich kariéry. Jak velkou částku jste do obou tenistů vložil? Moje investice byla v rozsahu deseti až patnácti milionů korun. Konkrétně Petra Kvitová k nám přišla v patnácti a půl, v šestnácti měla trenéra, kterému jsem platil sto tisíc měsíčně. Hradili jsme jí veškeré výjezdy a trenérovi životní náklady po dobu tří čtyř let, pak přišel trenér Kotyza, kterého jsme platili dva roky. Jakmile bylo Petře 21 let, tak naše investice skončila a ona převzala veškeré náklady spojené s přípravou. Z obchodních smluv nám vracela 25 procent a podíl z prize money, který se liší podle toho, kolik jí je let. Už jste na těchto investicích vydělal? Na investici do Tomáše Berdycha a Petry Kvitové jsem vydělal. Naopak jsou jména, kde jsem prodělal. Peníze ale investuji do přípravy dalších tenistů. Rok talentu snažícího se dostat do stovky přijde na dva až tři miliony korun. Jaké jsou náklady na jeho přípravu? Trenér dnes pod 60 až 70 tisíc korun za měsíc nejde. Platíš náklady na jeho výjezdy, protože vyskočit na světovém žebříčku pouze na turnajích v České republice se nedá, musí se cestovat po světě. Když se to láme kolem stovky, musí tenisté vycestovat do Austrálie a Ameriky. Kolik jste celkem za celou kariéru investoval do tenisových talentů? Nikdy jsem to nesčítal do koruny, ale jistě šlo o mnoho desítek milionů. Pomůže České sportovní to, jak se daří Jakubu Voráčkovi v NHL? Samozřejmě, pracujeme s reklamními partnery, kteří nám přispívají na konkrétní akci, a pak s těmi, kteří nám svěří rozpočet a nechají na nás, zda jsme správní investoři. Pokud bychom opakovaně vybírali například hokejisty, kteří vypadnou z elity NHL, tak se staneme nedůvěryhodnými. Kdo je nejžádanější ze sportovců, které zastupujete? Rozhodně Jaromír Jágr a Kvitová. Jarda je český sportovní fenomén. A vítězství ve Wimbledonu je globální událost. Po jeho vý-

21 21 Miroslav Černošek rozhovor FOTO Martin Pinkas hře se Petra Kvitová dostala na titulní stránku New York Times. Nemyslím si, že by někdy v historii byl český politik možná s výjimkou Václava Havla na první stránce tohoto listu. Jak se pro ně shánějí sponzoři a reklamní partneři? U Jardy, Petry a u projektu Zlatá tretra se stává, že firma nám sama od sebe dává peníze a chce od nás dostat nějakou nabídku. V souvislosti s vítězstvím ve Fed Cupu nám nabídly finance firmy LG a Robe Lighting, která dělá zařízení na světelné efekty. Například osvětlovala oslavy Nového roku v Berlíně, osvětlují celé Las Vegas. Při shánění prostředků jsou však i firmy, které musíš oslovit, a pak společnosti, které prostě nikdy nezlomíš. Jaké jsou vaše příjmy z reklamních smluv? Podíl z reklamních smluv naší agentury je pětadvacet procent z toho, co zajistíme, což je standard. Mluvili jsme o vztazích se sportovci. Jaké jsou vaše vztahy s politiky? Snažím se s politiky vycházet. Mám rád politiky, kteří se do sportu nemíchají, ale kteří ho mají rádi. A mezi tím je hrozný rozdíl. Nyní se vládní koalice plete do sportu více, než bylo zvykem. Jde o to, že poslanec za hnutí ANO Jiří Holeček chce prověřovat dotace, které jste dostal? Napadl celkem 27 různých dotací. Na Spartě byla povodeň, která způsobila škodu asi 43 milionů korun. Měli jsme pojištění ve výši zhruba patnácti milionů korun. Žádal jsem stát, aby mi přispěl na obnovu areálu vzhledem k tomu, že tam vyrůstají reprezentanti mládeže a dospělých. A jemu se to nelíbilo. Přitvrdil se boj o státní dotace mezi sportovními svazy? Peníze zůstávají skoro pořád stejné. Jestliže však dříve bojovali o peníze sportovci, tak nyní bojují jednotlivé sporty. To se určitě přiostřilo. Tenis se navíc vrací do pozice buržoaz ního sportu. Objevil se například názor, že České dráhy (ČD), které byly partnerem Davis Cupu, nejsou od toho, aby podporovaly bohaté tenisty, což je absurdní příběh. Celosvětově je totiž trend, že velké státní a úspěšné firmy podporují státní sportovní projekty. Když se podíváte na Deutsche Bahn, France Télécom, Gaz de France Za posledních pět let jsme vesměs uspěli. Z devíti hráček, které jsou v žebříčku v první stovce, jsou s výjimkou Allertové všechny z Prostějova nebo Sparty. Ty firmy jsou ale na rozdíl od ČD ziskové České dráhy pořád do reklamy něco dávají. Ani firma, která není v černých číslech, nemůže z reklamního trhu úplně odejít. Co by jiná firma na světě dala za to, že její služby využije vítězný daviscupový tým. Musím ovšem říct, že se mi podařilo přesvědčit ministra financí pana Babiše, že by státní firmy měly v nějaké formě sport nadále podporovat. Bohužel na úrovni ministerstva zemědělství jsme dopadli u Lesů ČR naprosto špatně. V médiích se spekuluje, že právě Andrej Babiš údajně prohlásil, že není možné, aby na vaše akce posílaly státní firmy 300 milionů korun ročně Nevím, kdo to číslo řekl, je absurdní. Je to minimálně desetkrát přehnané. Pokud máme od státních firem v průměru třicet milionů korun ročně, tak je to maximum. Nezměnil se přístup státních firem po příchodu současné vládní koalice? Je to horší, ale nakonec jsem se korektně dohodl s panem ministrem Babišem, že státní firmy spadající do kompetence ministerstva financí ve špičkovém sportu zůstaly. Nám z velkých státních firem odešly České dráhy a Lesy ČR, které by podle mě státní reprezentaci podporovat měly. Jde přece o reklamu státu. Které firmy vám zůstaly? Zůstal ČEZ, Mero, částečně zůstala Česká pošta, ČEPS. Firmy, s nimiž děláme dlouhodobě, s námi zůstaly. Scházel jste se na tenis i s Andrejem Babišem. Hrajete ještě spolu? Naposledy jsem s ním hrál tak před třemi lety, když měl ještě více času. Odehrál jsem s ním spoustu deblů, porazili jsme společně i pana Klause, v té době prezidenta. Jaký máte vlastně nyní vztah s exprezidentem Václavem Klausem, který je předsedou konkurenčního tenisového klubu 1. ČLTK a zároveň prohlásil, že Petru Kvitovou dostali do spáru lidé, kteří se ji snaží marketingově využívat? S panem profesorem jsem měl vztahy vždy velice korektní, nikdy jsem ale nepatřil k jeho kamarádům. Vše fungovalo do okamžiku, než se stal prezidentem 1. ČLTK a já jsem před šesti sedmi lety koupil tenisovou Spartu. Tehdy z toho byl oheň na střeše a stali jsme se konkurenty. V posledních letech Sparta poráží ČLTK ve všech kategoriích, což nikoho netěší, a zvláště jeho, kterého považuji za velice soutěživého člověka. Jsem přesvědčen, že je to mimořádně vzdělaný člověk, ale co se týče tenisu, je jeho míra objektivity nízká. Letos pořádáte velký ženský tenisový turnaj. Co je důvodem? Zastupujeme devět hráček z první stovky, tak chceme, aby měly dobrý turnaj doma. Tenisový turnaj kategorie WTA (výše rozpočtu pozn. red.) má jeden problém: když se podíváte na souběžný turnaj v Marrákeši, tam mají v současnosti tři hráčky z první padesátky. My máme jedenáct hráček z první padesátky. Je to dané tím, že máme vlastní hráčky a zároveň je Praha velice atraktivní místo. Vladan Gallistl gallistl@mf.cz

22 22 Euro března 2015 názory Lex Babiš Střety mezi Andrejem Babišem a sociálními demokraty nabírají na síle PAVEL PÁRAL paralp@mf.cz Když se po roce vládnutí konají sjezdy dvou klíčových koaličních partají, je celkem pochopitelné, že létají jiskry. A tak se Babiš na sjezdu ANO ostře opřel do socialistů a ti mu to vracejí. A přestože tento komentář vzniká ještě před zahájením pražského sjezdu ČSSD, je jasné, že i na něm se bude o klíčovém vládním partnerovi mluvit více, než je zdrávo. A přestože letos nás žádné volby nečekají, lze předpokládat, že napětí mezi ANO a sociální demokracií poroste. Klíčovým bude nepochybně střet o daně, jakkoli to zatím vypadá jen jako dětské pošťuchování. Je realitou, že socialisté s lidovci, které je v tomto směru možné označovat pro jejich postoje za katolickou levici, své předvolební sliby plní ostošest a na nějakou tu korunu státního dluhu nekoukají. A když se jim dařilo doteď, určitě nebudou s rozdávačnou politikou chtít brzdit zrovna před krajskými volbami, kde hájí svou jasnou dominanci proti nastupujícím babišovcům. Proto bude letošní vyjednávání o státním rozpočtu hodně konfliktní a levice bude mít, bohužel, navrch. Andrej Babiš totiž na ministerstvu financí sice exceloval v obsazování pozic ve státních firmách lidmi schopnými dobře sloužit Agrofertu, ale ve fiskální oblasti nepředvedl kromě silných řečí vůbec nic. Z výsledků plnění daňových příjmů za dva měsíce sice nelze dělat nějaké dalekosáhlé závěry, ale bezpochyby je možné konstatovat, že ony obrovské daňové úniky, jejichž odstranění nakrmí státní rozpočet minimálně třiceti miliardami korun, buď dál unikají, nebo se nekonají. Pro druhou variantu svědčí i blamáž se zadržovanými vratkami DPH u tzv. podezřelých firem, které berňáky musely vyplatit a nyní jim hrozí sankce za zadržování soukromých peněz. Zde šlo buď o hodně ochotnické představení Babišových nohsledů, jak už připustila i daňová náměstkyně Hornochová, nebo o docela profesionální protislužbu bankám financujícím Agrofert a ne se zrovna velkou chutí rolující už roky jeho úvěry. Postižené firmy musely pro své obchody místo vrácené daně čerpat provozní úvěrování. Samozřejmě patřičně úročené. A to už dost souvisí s druhým tématem očekávatelných vnitrokoaličních střetů, jímž je Babišův permanentní střet zájmů. Vzhledem k tomu, že to konečně pomalu, ale jistě začíná vnímat jako problém širší část veřejnosti než dosavadní reptalové označovaní za příznivce rittigovských pořádků, tak se tím musejí zabývat i Babišovi koaliční partneři. V politickém zákulisí se to už snaží využít vlivná skupina v ČSSD, která by ráda zbavila ministra financí jeho kompetencí vůči některým klíčovým státním podnikům. Babiš socialisty zaskočil svou agresivitou, s níž protlačoval své nominanty. Premiér Sobotka byl v silné defenzivě a na poslední chvíli uhájil alespoň své lidi v ČEZ. Pokusy o odvetu a převelení nějakých státních firem na resort průmyslu narazily na zuřivý odpor, ale boj o vliv bude nepochybně pokračovat. Zvláště když se lze schovat za legitimní požadavek odstranění evidentního střetu zájmů. Klíčovým bude nepochybně střet o daně, jakkoli to zatím vypadá jen jako dětské pošťuchování. A své v tom může sehrát i nedávné vystoupení předsedy Ústavního soudu Rychetského s jeho myšlenkou zakotvení zákazu střetu zájmů do ústavy jasnou a konkrétní formulací. To, co navrhuje, tedy převzetí formulace z československé ústavy z roku 1920 žádný člen vlády nesmí být členem představenstva nebo dozorčí rady, ani zástupce akciové společnosti a společnosti s ručením omezeným, pokud se tyto společnosti zabývají činností výdělkovou, by byl pro Babiše asi docela problém, protože jako stoprocentního majitele ho lze jistě vnímat jako zástupce společnosti. Byť se podobné ustanovení dá obejít instituty nějaké svěřenské správy. Proto podobný nápad neprojde, aniž by se vláda rozvalila. A to nikdo z koaličních partnerů nechce a v dohledné době ani chtít nebude, protože nejasnost možného výsledku předčasných voleb je pro všechny strany včetně ANO příliš vysoká. Přesné zákonné formulování střetu zájmů, které by ohrožovalo Babišovo postavení ve vládě, tak bude pouze municí pro boje na jiných frontách. Možná i takových, o nichž zatím nic netušíme. FOTO Tomáš Novák

23 23 Project Syndicate názory FOTO archiv Odříkání není problémem Řecka Pokud chce Řecko růst, musí produkovat a vyvážet i něco jiného než olivový olej, bavlnu a tabák RICARDO HAUSMANN ředitel Centra pro mezinárodní rozvoj a profesor Praxe ekonomického rozvoje na John F. Kennedy School of Government na Harvard University, bývalý venezuelský ministr pro plánování Když se díváme z okna, je snadné nechat se oklamat vlastním odrazem a vidět více sebe sama než svět venku. Zdá se, že přesně to je případ amerických pozorovatelů ovlivněných při pohledu na Řecko fiskální diskusí v USA. Joseph Stiglitz například popisuje úsporná opatření v Řecku jako otázku ideologické volby nebo špatné ekonomiky, stejně jako v USA. Podle něj musejí být stoupenci úsporných opatření touto teorií posedlí, jelikož existují přívětivější a mírnější alternativy. Proč by člověk volil úsporná opatření, když strany jako řecká Syriza nebo španělská Podemos nabízejí bezbolestnou cestu? Tato otázka reflektuje tristní tendenci sloučit dvě velmi rozdílné situace. Ve Spojených státech je otázkou, zda by si vláda měla půjčovat uprostřed recese za rekordně nízké úroky. Řecko naopak hromadilo v dobách růstu enormní fiskální i vnější dluh, dokud trhy neřekly v roce 2009 stačí. NEMÍSTNÁ ŠTĚDROST Řecku byly poté poskytnuty bezprecedentně vysoké půjčky, aby dokázalo postupně snížit své přemrštěné výdaje. Nyní však, po takovém množství evropské a celosvětové štědrosti, Stiglitz a ostatní ekonomové prohlašují, že část dluhu se Řecku musí odpustit, aby se udělal prostor pro větší výdaje. Pravdou však je, že recese v Řecku má pramálo společného s břemenem v podobě nadměrného dluhu. Až do roku 2014 země nezaplatila, myšleno netto, ani jedno euro na úrocích; z oficiálních zdrojů si půjčovala při dotovaném kurzu dost na to, aby zaplatila sto procent svých úroků a ještě něco navíc. Tato situace se údajně trochu změnila v roce 2014, prvním roce, kdy Řecko alespoň drobně přispělo na svůj úrokový dluh a pracovalo s rozpočtovým přebytkem na úrovni sotva 0,8 procenta HDP. Řecká zkušenost poukazuje na pravdu v makroekonomické politice, která bývá příliš často přehlížena: světu nedominují příznivci úspor, většina zemí má na opak problém vyrovnat si účty. Problémem tedy není to, že by se v Řecku úsporná opatření vyzkoušela a neuspěla. Je jím to, že navzdory bezprecedentní mezinárodní štědrosti byla fiskální opatření mimo kontrolu. NEEXISTUJÍCÍ VÝVOZ Neudržitelné cesty růstu obvykle končí náhlým zastavením přílivu kapitálu, což nutí země k zarovnání výdajů na úroveň produkce. V Řecku však bezprecedentní velkorysost věřitelů učinila tuto úpravu pozvolnější než například v Lotyšsku či Irsku. I po takzvané řecké krizi totiž tamní ekonomika rostla per capita od roku 1998 více než ekonomika Kypru, Dánska, Itálie či Portugalska. Náhlé konce jsou vždy bolestivé a ekonomie v tomto směru zatím nenalezla lék na kocovinu. Cestou k maximálnímu zmenšení této bolesti je ale omezení výdajů bez omezení produkce, což vyžaduje prodej těch komodit, které si již nemohou dovolit místní obyvatelé. Jinými slovy, pokud Řecko neposílí export, omezení výdajů jen umocní ztráty v produkci, a to stejným způsobem, jakým keynesiánské multiplikátory zesilují růst produkce cestou půjček. Problémem je, že Řecko produkuje jen velmi málo toho, co by chtěl svět spotřebovat. Jeho export zboží se skládá především z ovoce, olivového oleje, nezpracované bavlny, tabáku a rafinovaných ropných produktů. Německo, u kterého mnozí argumentují, že by mělo více utrácet, dováží pouze 0,2 procenta svého zboží z Řecka. Cestovní ruch je vyspělý průmysl se spoustou regionálních konkurentů. Země nevyrábí žádné stroje, elektroniku nebo chemikálie. Z každých deseti dolarů světového obchodu s informačními technologiemi připadá na Řecko jen 0,01 dolaru. Řecko nikdy nemělo produktivní strukturu takovou, aby bylo tak bohaté, jako bylo. Jeho příjem byl nafouknut masivními půjčkami, které ale nebyly určeny k posílení jeho produktivní kapacity. Podle Atlasu ekonomické komplexity, jehož jsem spoluautorem, byl v roce 2008 ve vzorku 128 zemí u Řecka pozorován největší rozdíl mezi příjmem země a znalostním obsahem jejího exportu. Příliš debat se od té doby soustředilo na to, co by měly Německo, EU a Mezinárodní měnový fond dělat. To hlavní ale je, že Řecko potřebuje rozvinout své produktivní schopnosti, pokud chce růst. Nejasná sada strukturálních reforem, která je stanovena současnou dohodou o financování, toho nedocílí. Řecko by se namísto toho mělo soustředit na aktivistickou politiku, která přitahuje globálně kompetitivní firmy oblast, ve které může hodně znalostí poskytnout Irsko a ke které má mnoho rozumného co říct Stiglitz. Bohužel, není to to, čemu by většina Řeků (či Španělů) věřila. Většina z nich volila Syrizu, která chce přerozdělit zdroje na zvýšení mezd a dotací a ve své růstové strategii ani nezmiňuje export. Bylo by od nich moudré vzpomenout si, že míti Stiglitze jako propagátora a Podemos jako poradce nezachránilo Venezuelu od její současné hyperinflační katastrofy.

24 24 Euro března 2015 názory makroekonomika Kdo to Řekům zaplatí? Ekonomický program Syrizy je sice pro její voliče líbivý, ale není, kdo by ho financoval MIROSLAV ZÁMEČNÍK Co není udržitelné, zkrátka jednou skončí, a Řecko se musí naučit žít s důsledky. Přitom však grexit vůbec neznamená, že by země po státním bankrotu a opuštění eurozóny mohla utrácet víc, než skutečně zinkasuje. Znovu tady máme příspěvek od venezuelského ekonoma a profesora na J. F. Kennedy School of Government na Harvardu Ricarda Hausmanna. I když nemusíte nezbytně souhlasit se všemi jeho argumenty, je rozhodně intelektuálním potěšením si je přečíst. Tentokrát se Hausmann zabývá tím, zda mezinárodní oficiální věřitelé uvrhli Řecko do katastrofy a podrobili je fiskálnímu waterboardingu (slovy řeckého ministra financí Jannise Varufakise), anebo je to trochu jinak. Pojďme se tím probrat bod za bodem, s příslušným komentářem tam, kde je to zapotřebí. Především stojí za to připustit, že je velký rozdíl mezi situací, jíž čelily Spojené státy po vypuknutí finanční krize, a tou, s níž se muselo vypořádat Řecko. Obamova vláda si mohla půjčit na trhu a také to udělala ve velkém rozsahu a levně. Je věcí akademické rozpravy, zda v situaci klesající spotřebitelské poptávky a investiční aktivity má vláda nahradit výpadek poptávky vládními výdaji, například do dosti zanedbané veřejné infrastruktury (systém federálních dálnic vznikl za prezidenta Eisenhowera, takže dřív, než se autor Makra narodil). Navzdory všem předpovědím opaku je podíl dolaru na světových devizových rezervách dnes stejný jako na začátku devadesátých let, tedy pořád přes 60 procent, zatímco podíl USA na světovém HDP setrvale klesal a v paritě kupní síly je na nějakých šestnácti procentech. DLOUHOLETÝ PŘÍBĚH Řecko je ale úplně jiný příběh, jednoduše proto, že od určité hranice nikdo nechce kupovat vaše obligace. Testovat, kde ta hranice je, se opravdu nevyplácí, a o tom je řecký příběh. Brutto zadluženost veřejného sektoru činila ještě v roce 1981, kdy Řecko vstoupilo do Evropských společenství, jen 26,4 procenta HDP, ale za pouhých dvanáct let se stihla dostat na sto procent a kolem této hodnoty pak vydržela další dekádu. Na přelomu tisíciletí byla zadluženost 103,4 procenta a těsně před vypuknutím finanční krize v roce 2007 byla 107,3 procenta. Jinak řečeno: valná část zadlužování se odehrála ještě předtím, než se Řecko stalo členem eurozóny, ale v každém případě mělo už nejméně dvacet let tak vysokou zadluženost, že každý růst reálných úrokových sazeb o jediný procentní bod by představoval velkou makroekonomickou zátěž. Před vstupem do eurozóny muselo Řecko v devadesátých letech vytvářet vysoké primární přebytky veřejných rozpočtů, poté se tlak zjevně díky členství snížil a od roku 2003 vytvářela země primární schodky jinak řečeno půjčovala si i na splácení úroků. Mimochodem, Česko si na platby úroků půjčovalo od roku 1995 s výjimkou dvou let pořád. Eurozóna zcela jistě snižovala rizikovou prémii, kterou by Řecko muselo platit, kdyby stálo mimo ni, a o několik let odložila náraz Řecka na neochotu trhů dále financovat deficitní hospodaření tamní vlády. Nebýt v eurozóně, bylo by Řecko už dávno po bankrotu a valná část dluhu by byla odepsána, což vůbec neznamená, že život by byl jednoduchý. Veřejné výdaje drží Řecko nadále vysoko a rozsah přerozdělování přes příjmy veřejných rozpočtů také není se 44 procenty HDP nízký. Co se změnilo, je, že řecký HDP se propadl oproti špičce asi o sto miliard dolarů. Ale primární přebytky začalo Řecko vytvářet v podstatě až loni, takže Hausmann má pravdu: těch 240 miliard eur na refinancování řeckého dluhu v rámci záchranných balíků bylo skutečně poskytnuto za velmi atraktivních podmínek (velmi dlouhé splatnosti a velmi nízké úrokové sazby) a umožnilo financovat nejen pokračující deficity, ale z čerpání půjček platit i úroky. Tím není dotčena pravdivost závěrů z minulého Makra, že se k tomuhle kroku věřitelé z eurozóny, MMF a ECB odhodlali spíš v obavách o stabilitu eurozóny než kvůli Řecku. A také je pravdou, že dluh se přehoupl přes hranici sta procent už před dvaadvaceti lety a hlavním viníkem byla neschopnost omezovat se ve výdajích v časech solidního ekonomického růstu. POMOC NEEXISTUJÍCÍMU EXPORTU Co není udržitelné, zkrátka jednou skončí a Řecko se musí naučit žít s důsledky. Přitom však grexit vůbec neznamená, že by země po státním bankrotu a opuštění eurozóny mohla utrácet víc, než skutečně zinkasuje. Právě naopak, bude muset vytvářet vysoké primární přebytky, aby dokázala platit vysokou pobankrotovou rizikovou prémii. Kapitál bude pro řeckou vládu, ale hlavně pro soukromý sektor logicky velmi drahý a jedinou velkou výhodou je efekt hluboké devalvace drachmy pro firmy, které buď vyvážejí, nebo budou schopny díky kurzu drachmy vytěsnit dovážené zboží. Tady ale zase velmi užitečně Hausmann upozorňuje na strukturu řeckého vývozu, který je na úrovni nějaké země na jižním břehu Středozemního moře, pouze s tím rozdílem, že je mnohem bohatší, ačkoli nemá ropu. Člověk může být velmi empatický, ale zároveň nemůže popřít, že ekonomický program Syrizy je sice pro její voliče líbivý, ale financovat ho nemá kdo. Kupříkladu když nechcete prodat státní aktiva, proč by vám měl chtít Číňan půjčit? A ta poslední Hausmannova věta? Je sice jedovatá, ale skvostná. Připomíná mi jednu hlášku z období asijské krize (1997 až 1998), jíž se dopustil také na adresu Josepha Stiglitze jeden z tehdejších nejlepších světových expertů na mezinárodní makro a finance Rüdiger Dornbusch: On si Joe tu Nobelovu cenu za svoje práce o asymetrické informaci na úvěrových trzích opravdu zaslouží. Ale jestli se bude plést do mezinárodního makra tak, jak to dělá doteď, tak ji fakt nemusí dostat. Joseph Stiglitz nobelovku v roce 2001 dostal, varováním navzdory. Rudi Dornbusch umřel o rok později na rakovinu. FOTO archiv

25 25 makroekonomika názory PERMANENTNĚ POD HLADINOU (v % HDP) Zdroj: MMF 50 HDP (v mld. běžných dolarů) Veřejné výdaje 45,4 305,8 47,5 343,2 50,6 54,0 321,9 51,5 294,8 51,9 290,2 50,2 Řekové dnes dávají na veřejné výdaje zhruba stejnou část HDP jako před krizí, ovšem oproti roku 2008 je HDP v běžných dolarech zhruba o sto miliard nižší. 47,2 47,3 261, ,6 241,8 246,4 30 Nová řecká vláda chtěla vyjednat, že nebude muset zvyšovat primární přebytek na 1,5 procenta HDP. Jenomže v očekávání, že se daně dají s novými lidmi nějak zaonačit, je Řekové přestali platit, a země má opět problém s pokrytím běžných výdajů Brutto veřejné investice 4,1 4,3 4,9 4,6 3,2 2,4 2,4 2,7 0,8 1,5 Primární schodek 1,6 2,0 2,4 1,4 3,2 2,7 Schodek veřejných rozpočtů 10 5,6 6,8 4,8 9,9 10,5 15,7 5,1 11,0 9,6 6,4 Ani v dobrých letech se Řekové nenamáhali vytvářet primární rozpočtové přebytky neplatili z běžných rozpočtových příjmů ani úroky, neboť i na ty si půjčili. Mezi Čechy a Řeky v tomto ohledu není rozdílu Češi měli od roku 1995 vyrovnaný primární účet veřejných rozpočtů pouze dvakrát: v roce 2007 a loni

26 26 Euro března 2015 názory komentáře Perpetuum dotací I Andrej Babiš, byť ve střetu zájmů, může mít pravdu ADÉLA ČABANOVÁ cabanova@mf.cz Bývalý senátor Vladimír Dryml a současný ministr financí Andrej Babiš. Dva muži, kteří si při diskusích o problémech našeho zdravotnictví někdy počínají jako sloni v porcelánu. V posledních dnech ale uhodili hřebíček na hlavičku. Oba komentovali počínání krajů, které coby správci veřejných peněz dotují vlastní nemocnice. Soukromé špitály jsou tak diskriminovány. Babišův všudypřítomný střet byznysových a politických zájmů v sobě nese mnoho rizik zjevných, ale také některá méně nápadná. Když v roli ministra financí trefně pojmenuje skutečný problém, je to přirozeně zpochybněno jeho rolí boháče, který výrazně investuje do soukromých zdravotnických zařízení, čímž mu jejich postavení přirozeně nemůže být lhostejné. Jenže by byla škoda si kvůli tomu nevšimnout, že Babiš má s problémem krajských dotací pro nemocnice pravdu. Mnohé krajské nemocnice nevystačí se svými příjmy od zdravotních pojišťoven. V ideálním světě by upravily rozsah péče, kterou poskytují, tak, aby si na provoz vydělaly. Jenže to by je nemohli řídit krajští politici, kteří sledují více křivku své popularity než účetní závěrky nemocnic. Kraje pochopitelně mohou a mají dotovat potřebné služby pro svoje obyvatele, pokud je to nutné. Jenže jak píše Babiš, aby to nebyla z hlediska evropského práva nedovolená podpora, musejí mít takové dotace jasná pravidla. Ač evropské regule požadují jasná a transparentní pravidla pro poskytování dotací, jsme spíše svědky neprůhledného financování krajských nemocnic ve stylu: kdo vyrobí větší ztrátu, tomu nalijeme více peněz, píše Babiš. Dotace krajů by se měly rozdělovat spravedlivě, a ne podle toho, kdo nemocnici provozuje. Pacientovi je jedno, jestli má stehy šité krajskou nití, nebo soukromou, záleží mu na dostupnosti a kvalitě operace. Dotace krajů by se měly rozdělovat spravedlivě, a ne podle toho, kdo nemocnici provozuje. Místo toho mají soukromé nemocnice jako ta v Jeseníku nebo ve Vrchlabí ke krajským dotacím dál. Z pohledu Drymla jsou úmyslně poškozováni soukromí podnikatelé ve zdravotnictví a zejména pacienti, kteří si vybírají i nekrajská zdravotnická zařízení tak, jak jim to umožňuje Ústava ČR. Své k tomu koneckonců snad řeknou i kontrolní orgány Evropské unie, které Drymlova nemocnice požádala o přezkum, jestli se kraj nedopouští nekalé hospodářské soutěže. POPEKONOMIE Rozhazovačné mládí Není náhodou, že se stav českých veřejných financí rapidně zhoršil, když premiéroval junior Stanislav Gross a na ministerstvu financí seděl mladý Bohuslav Sobotka LUKÁŠ KOVANDA hlavní ekonom finanční skupiny Roklen Jednomu nevoní kravaty, druhý dokonce veřejně vystupuje v oblečení z hypermarketu. Řeč je o řeckém premiérovi Alexisu Tsiprasovi a Pablu Iglesiasovi, lídrovi strany Podemos. Ta je španělskou variací Tsiprasovy Syrizy. Celý Brusel chodí v oblecích, stejně jako bankéři my budeme jiní, řekli si zjevně oba lídři protiúsporných uskupení. Nekonvenční styl oblékání umocňuje jejich mladickost. Tsiprasovi je 40 let, Iglesiasovi o čtyři méně. To na vrcholné politické lídry není moc. Člověk by se málem neubránil dojmu, že pro nastupující evropskou politickou třídu bude relativní mládí charakteristickým rysem. Vhod tak přicházejí závěry studie amerického Národního úřadu pro ekonomický výzkum, která se jako vůbec první analytický text zabývá tím, jakým způsobem politikův věk určuje jeho kroky ve funkci. Studie nazvaná Staří a mladí politici poskytuje voliči jasné vodítko: pokud si přeje, aby se veřejné finance ozdravily, ať volí spíše starší politiky. Mladí politici Tsiprasova nebo Iglesiasova typu budou totiž nakonec mnohem spíše tíhnout k rozhazovačným manýrám, a to zejména před volbami, protože jejich rozhodnutí jsou více než kroky starších kolegů ovlivněna úvahami o další kariéře. Mladý politik spíše než ten starší inklinuje k uplácení voličstva, neboť mu více záleží na tom, aby byl znovu zvolen. Autoři studie dospěli k tomuto závěru rozborem dat z italské komunální politiky, ale lze jej zobecnit. Nebude například úplnou náhodou, že se stav českých veřejných financí rapidně zhoršil navzdory ekonomickému růstu počátkem milénia, kdy za politické nitky vehementně tahal Stanislav Gross, svého času dokonce premiér, a na ministerstvu financí seděl další junior, Bohuslav Sobotka. Závěry zmíněné studie jsou v souladu s obrazem politiků Tsiprasova či Iglesiasova typu. Ukazuje se, že politické mládí periferních zemí Evropy schovává za svoji rebelskou rétoriku vlastně docela pragmatické postoje. Ostatně nejeden komentátor upozorňuje, jak se Tsipras stal rozumnějším poté, co se chopil moci. Přílišnou měkkost mu vyčítají už i někteří spolustraníci ze Syrizy, například Manolis Glezos, dvaadevadesátiletý veterán řecké politiky a kovaný levičák. Tsipras ale na rozdíl od Glezose musí zvažovat, co dále, pokud politicky padne (a potenciální odchod z eurozóny by tento pád učinil pravděpodobnějším, neboť většina Řeků si přeje u eura zůstat). Zkrátka a dobře, pokud by Syrizu vedl nějaký stařešina, nebyl by sice možná tak sexy pro voliče, ale zase by zřejmě principiálněji trval na svém. FOTO archiv

27 27 palubní deník názory Drákula bez hospody Bývalému šéfovi TV Nova Adrianu Sarbuovi, toho času se nacházejícímu v rumunském vězení, v Česku pšenka nekvete. Jako šéf největší tuzemské soukromé televize si sice vydělal více než slušně, ale ze země odcházel spíš s ostudou. Stejně tak skončily i Sarbuovy plány na otevření luxusní restaurace v nedávno zrekonstruovaném pražském Mánesu. Šedesátiletý Transylvánec to s vybudováním chrámu gastronomie myslel skutečně vážně, když už nakoupil část vybavení a některá zajímavá vína. O rozjezd se mu staral najatý personál, který však podle zdrojů Palubního deníku ze slíbené mzdy neviděl ani korunu, a tak to vyřešili, jak bývá v takových situacích zvykem. Sarbu je tedy v současnosti už bez restauračního vybavení a zásob, protože si je odnesli nespokojení zaměstnanci. Což mu asi při kvalitě stravy v rumunských kriminálech přijde trochu líto. ILUSTRACE Vojtěch Velický SNÍDANĚ ŠAMPIONŮ Zatímco bývalá šéfka kanceláře Úřadu vlády Jana Nagyová, nyní Nečasová, nechávala své podřízené posílat pro smažený sýr přes celou Prahu, pražská primátorka má o dost lepší chutě. V podpalubí se šíří zvěsti, že Adriana Krnáčová nedá ani ránu bez své oblíbené prémiové šunky z Dlouhé ulice, kam každé ráno vysílá své podřízené. Pokud se budeme řídit heslem jsi to, co jíš, tak jsme si každopádně polepšili. Už je líp. RADNICE SE BAVÍ Na radnici Prahy 4 je veselo. Kromě toho, že jim minulý týden spadl informační systém, se úředníci bavili i em, který tam poslala uchazečka o zaměstnání. Dostala se k ní nabídka práce od starosty Petra Štěpánka: Milí zelení, hledám do oddělení PR v odboru kancelář starosty pracovnici na plný úvazek. Uchazečka nelenila, mrkla na web radnice, tam ale volnou pozici nenašla. Nejsem členkou žádné strany, ale klidně bych vstoupila, když mi poradíte jak, napsala na radnici. Zelený starosta měl však asi jiné starosti, než aby jí poradil. Minulý týden jej totiž chtěli jeho koaliční partneři ČSSD a TOP 09 na jednání zastupitelstva odvolat. Na poslední chvíli ale couvl jejich domluvený parťák z opoziční ODS, čímž neměli k popravě Štěpánka dost hlasů. Starosta nakonec nenechal schválit ani program zastupitelstva, takže se zasedání nekonalo. V pražských kavárnách se přitom už před několika týdny spekulovalo, že Štěpánek bude odvolán z postu starosty, aby mohl nahradit na velké radnici Matěje Stropnického (Trojkoalice), který pije krev především socanům. Štěbetá se ovšem i o tom, že Štěpánek si na čtyřce sám nařízl větev tím, že si dovolil odvolat vlivného tajemníka radnice. (red) INZERCE A

28 28 Euro března 2015 report chemický průmysl Nájezd na Oleo Za tři roky skončí pro firmy Andreje Babiše výnosný byznys s biopalivy. Ministr proto chce ovládnout konkurenční Oleo Chemical STŘET ZÁJMŮ. Úřad ministra financí Andreje Babiše důkladně kontroluje firmu Oleo Chemical. Babiš přitom o ni má zájem. Firma zmítaná soudy, finančními kontrolami, aktuálně bez možnosti domácího odbytu, by se Babišovi velmi hodila. Firma Oleo Chemical, která je významným evropským výrobcem biopaliva z kafilerních tuků, by se do skupiny Babišových firem Preol, Primagra a Ethanol Energy velmi hodila. Biopaliva, která tyto firmy vyrábějí, totiž přestanou splňovat evropské normy na konci roku S naftou Olea Chemical by Babišův miliardový byznys mohl bez obtíží pokračovat dál. Andrej Babiš chtěl proto firmu koupit už v roce 2011, ještě před tím, než její manažery začala stíhat policie za dodávky pražskému dopravnímu podniku, respektive za údajné provize lobbistovi Ivo Rittigovi. Dnes to jeho Agrofert popírá. Přibližně před třemi lety nám majitelé společnosti Oleo Chemical svoji firmu nabízeli ke koupi. Agrofert však o tuto společnost nikdy neměl zájem a neusiloval o ni, proto jsme nabídku hned zkraje odmítli, tvrdí mluvčí Agrofertu Karel Hanzelka. Podle zjištění týdeníku Euro nicméně toto tvrzení není pravdivé a Agrofert měl ke koupi Olea víc než jen nakročeno. V roce 2011 nás oslovil Agrofert s nabídkou odkupu. Obdrželi jsme seznam požadovaných informací pro vypracování due diligence (finanční prověrka společnosti pozn. red.), sdělil týdeníku Euro jeden ze zakladatelů a spolumajitel Olea Michal Urbánek. Osobnímu jednání byl přítomen Andrej Babiš a Lucie Kaplanová, která vedla korespondenci za Agrofert. Naše společnost nabídku Agrofertu odmítla v okamžiku, kdy jí byla doručena žádost o due diligence, podotkl Urbánek. Podle Karla Hanzelky Agrofert žádná jednání o koupi dalších výrobců biopaliv nevede a ani se žádnou firmu kupovat nechystá. V petrolejářské branži se však o možném pře-

29 29 chemický průmysl report FOTO Hynek Glos vzetí Olea Agrofertem hodně spekuluje. Babiš je zároveň znám tím, že se zaměřuje na firmy v problémech. V minulosti tak koupil například Kostelecké uzeniny či lesnické firmy skupiny Wotan. KONTROLA ZA KONTROLOU Firma Oleo Chemical do tohoto scénáře ukázkově zapadá. Stíhaní manažeři, spory ve vlastnické struktuře, omezená možnost odbytu Schází už jen důkladná daňová kontrola. A těch proběhlo v Oleu od počátku kauzy dopravního podniku už několik. Od července 2013 běží podle zjištění týdeníku Euro kontrola daně z příjmů i DPH za rok 2011, nově od února 2015 se přidala i prověrka DPH za vybrané měsíce roku Všechny tyto kontroly probíhají v poslední době najednou až podezřele rychle, výpovědi svědků jsou ze strany finančního úřadu záměrně zkreslovány a překrucovány. Naopak důkazy hovořící ve prospěch Oleo Chemical nejsou brány v potaz, tvrdí člen představenstva firmy Kamil Jirounek. Finanční a celní správa na otázky týdeníku Euro ohledně kontrol odmítly odpovědět, s odkazem na povinnou mlčenlivost. Nemůžeme sdělovat jakékoli informace vztahující se ke konkrétním subjektům. Obdobně je to i v případě činnosti daňové Kobry, která prezentuje pouze některé své výsledky, a to navíc bez detailů o dotčených subjektech, uvedli ve společném vyjádření mluvčí obou úřadů Jitka Ježková a Jiří Barták. Mohlo by se zdát, že mají kontroloři na Oleo Chemical spadeno. Takové informace jsem zaslechl, říká Michal Urbánek. Jediným důvodem by zřejmě měla být medializace takového zásahu jako nástroj poškození naší osobní i firemní pověsti před nadcházejícím soudním jednáním v kauze Rittig, dodává Urbánek, který z představenstva odstoupil kvůli tomu, aby se podařilo vyřešit vlastnické spory s firmou Ravak (viz box Torpédo do firmy). TORPÉDO DO FIRMY Hodnota společnosti Oleo Chemical byla v roce 2011 znalcem vyčíslena na 1,7 miliardy korun. Od té doby se však snižovala. Nesouvisí to pouze se stíháním spolumajitelů Kamila Jirounka a Michala Urbánka v kauze Rittig Dopravní podnik, ale také se spory mezi spolumajiteli. Na jaře roku 2009 do společnosti kapitálově vstoupily rodiny Kreysů a Vařeků ovládající koupelnářskou firmu Ravak. Panamská společnost Marathon Holdings Corp. aktuálně drží 64 procent firmy, 16 procent Michal Urbánek, Jindřich Vařeka junior a senior mají po pěti procentech, stejně jako Jiří Kreysa a Patrik Kreysa. O vstup do firmy se nyní mezi majiteli vedou soudní spory. Jindřich Vařeka junior se stal v posledních komunálních volbách starostou Příbrami za hnutí ANO, jeho otec byl podle Archivu bezpečnostních složek agentem středočeské krajské správy Sboru národní bezpečnosti pod krycím jménem Jindra. Jeho svazek byl skartován 8. prosince Majitelé Ravaku úzce spolupracují s členem Nadačního fondu proti korupci a někdejším šéfem civilní rozvědky Karlem Randákem, který na případ údajného tunelování pražského dopravního podniku poukázal. Randák býval s Andrejem Babišem až donedávna v blízkém kontaktu. NEBEZPEČNÉ ZNÁMOSTI Spekulace o možném zásahu Kobry v Oleu nejsou vůbec irelevantní. Zdroje týdeníku Euro z ministerstva financí totiž upozornily na aktivity Specializovaného finančního úřadu vůči Oleu. Ten byl zřízen v roce 2012 kvůli velkým firmám, především kvůli většímu dohledu nad podezřeními z daňových úniků. Koncem února vyzval Specializovaný finanční úřad Oleo Chemical k prohlášení o majetku, je to takový pomyslný striptýz za bílého dne, sdělil týdeníku Euro zdroj z ministerstva, který si kvůli citlivosti tématu nepřál být jmenován. Šťáru Kobry potvrdil i Kamil Jirounek. Zjištěné důkazy prezentuje klamavým a zavádějícím způsobem, aby tak účelově odůvodnil provádění kontroly a své kroky činěné proti naší společnosti. Dnes je již více než jasné, že v soudním sporu, k němuž se schyluje, bude prokázána šikana ze strany úřadu a nesprávný postup konkrétních úředních osob, podotýká Jirounek. TEN, CO CHRÁNÍ ZÁJMY OBČANŮ Poslanec ČSSD Miroslav Soušek se ve sněmovně specializoval na zahraniční politiku. V roce 2009 ale zasáhl do zákona o spotřební dani a zařídil, že ze zákona o spotřební dani vypadla nafta z kafilátu jako povolené palivo. Jeho počin byl v olejářské branži označen za dokonaný lobbing ve prospěch řepkového impéria nynějšího ministra financí Andreje Babiše. Česká legislativa totiž jde na rozdíl od Evropské unie na ruku výrobcům nafty z řepky. Svůj záměr tehdy poslanec Soušek vysvětlil následovně: Je potřeba přimíchávat biosložky, abychom zmenšili dovozy ropných produktů do České republiky, a chtěli jsme tyto dovozy nahradit produkcí v České republice, a to především produkcí metylesterů z řepkového oleje. Bohužel se stalo to, co si doufám všichni nepřejeme, a to že metylestery z řepkového oleje jsou nahrazovány metylestery, které jsou z palmového a kokosového oleje. Neprospívá to ani hospodářsky, ani českému zemědělství, a může dokonce dojít na katastrofický scénář, totiž to, že budou přimíchávány především produkty, které jsou dovážené. Podle Souška se vyrojila řada spekulantů, kteří začali drahé biosložky dovážet. Pokud by se muselo přimíchávat vyšší procento, než navrhoval, dopadlo by to dle jeho vizí jako se solární energií. Všichni platíme na několik podnikavců, podotkl. Evropou dané normy budou Babišovy firmy splňovat do Silvestra roku 2017, pak už se budou muset poohlédnout po dalších, výrazně šetrnějších složkách, z nichž se mohou biopaliva míchat. Kvůli předepsané šedesátiprocentní úspoře potom budou muset společnosti ministra financí k produktům z řepky (RME) přimíchávat surovinu z živočišného tuku (TME) nebo použitého kuchyňského oleje (UCO). Pak by se mu firma zmítaná soudy, finančními kontrolami, aktuálně bez možnosti domácího odbytu, velmi hodila. A kvůli zmiňovaným skutečnostem by mohla být k mání příhodně lacino. Jan Hrbáček hrbacek@mf.cz

30 30 Euro března 2015 report vinařství Pravé bohatství se skrývá v sudu Kvůli podvodům chce stát omezit prodej sudového vína. A vinaři se hádají NIC PRO FAJNŠMEKRY. Každý třetí sud vína je podle odhadů pančovaný. Natrefit tak na kvalitní víno ve vinotékách může být oříšek. i původu až 80 procent, takže se hraje o velké peníze. Když Marek vstane od stolu, upadne mu z košile malá placka. Upadl mi Tibor, směje se, zatímco placku sbírá ze země. Je na ní napsáno Tibor není můj šerif a jde o narážku na prezidenta SV Tibora Nyitraye, jenž se do sudového vína ostře opřel v médiích. V narážce na obludná čísla vycházející z kontrol, podle nichž je každý třetí sud vína v Česku pančovaný, Nyitray nedávno prohlásil: Vzhledem k odhadovanému objemu černého vína kolem sto milionů litrů se dá čekat, že se jedná o organizovaná mafiánská uskupení. Obáváme se, že po trablech v lihu se nám ta stejná skupina přesunula i s kapitálem do našeho segmentu. Spor o osud sudového vína vzplál nejen mezi Svazem vinařů (SV), zastupujícím především velká vinařství, a Vinařskou asociací (VA), sdružující menší vinaře. Sudovku jsme neřešili, nás se to tolik netýká, říká mi Jiří Maděřič, moravský vinař a místopředseda VA. Spolu s ostatními členy asociace právě sedí v zadní místnosti restaurace svého rodinného penzionu v Moravském Žižkově, kde připravují valnou hromadu. Maděřič odbývá téma sudového vína s tím, že menší vinaři prodávají víno hlavně v láhvích. Kdyby bylo jenom na mně, tak tam ten sud ani nemám, dodává předseda VA Josef Valihrach, známý vinař a několikanásobný vítěz soutěže Vinař roku. Své víno prodává ze sudu pouze ve vlastním vinařství a jen proto, že se u nás stále nemůžeme zbavit zvyku pít laciné čepované víno z PET láhví. Výbušné téma sudového vína přesto visí ve vzduchu i na tomto jednání asociace. Nejen Valihrach totiž potvrzuje, že od lidí stále častěji slyší, že přestanou moravské víno kupovat, když si zdejší vinaři pořád nemůžou odpustit podvody. Proč pouští Svaz vinařů do médií takovéhle informace? My, co jsme na tom závislí, už cítíme dopad té negativní kampaně. Nikdo nechce, aby se víno prodávalo i v Mototechně, to bychom byli sami proti sobě! Ale zákaz sudového vína nic neřeší, přidává se místopředseda VA a obchodník s vínem Petr Marek. Organizátor soutěže Vinař roku prý ve své vinotéce prodá ze sudu asi 20 procent vína, tedy výrazně méně, než ukazuje obecná statistika: podle ní v tuzemských vinotékách tvoří prodej sudového vína mnohdy sporné kvality NÁS SE TO (NE)TÝKÁ Svaz vinařů proto chce prodej sudového vína zpřísnit, i podle Nyitraye totiž jde o českou specialitu. A nejen ohledně sudů, ale i míst prodeje mnohdy podvodného vína: to vám dnes rádi načepují i v květinářství či trafice, což nás sune kamsi na Východ. Čísla Českého statistického úřadu navíc ukazují, že navzdory mírnému propadu konzumace vína dovoz toho nejlevnějšího, které stojí výrazně méně než tuzemské, v posledních letech prudce roste. Dnes se nám ve spoustě pochybných obchodů a večerek prodává zahraniční sudové víno, které je deklarováno jako moravské, a je tam velký prostor pro daňové úniky, upozorňuje ministr zemědělství Marian Jurečka. Ztráty se ročně odhadují až na 2,5 miliardy korun. Právě z Jurečkova úřadu unikla informace, že stát chce prodej sudového vína úplně zakázat. Lidovecký agrární populista, opírající se o moravské voliče včetně vinařů, rychle všechny ubezpečil, že pracuje se třemi variantami: zaprvé že by stáčené víno směli prodávat pouze vinaři, zadruhé uzákonit obaly znemožňující podvody a zatřetí posílit kontroly. Za sudové víno se postavila i ČSSD, jejíž kádry ho na sjezdech občas ucucávají z PET láhví, když je nebaví program. I vinaři totiž začali po vzoru jiných profesních lobby argumentovat tím, že by taková státní represe zbavila práce desítky tisíc lidí. Máloco politiky v televizi děsí jako právě to. FOTO Hynek Glos, Martin Pinkas

31 31 vinařství report RYCHLÝ ZISK. Jsou v tom obrovské prachy. Vždycky, když se moravských vinařů ptám, proč to dělají, odpovídají, že laciné sudové víno lidi prostě chtějí. A taky se na něm dá rychle a hodně vydělat, potvrzuje degustátor a obchodník s vínem Pavel Chrást. MY NE, TO ONI To je nesmysl. Jestli chce Morava, aby ji Praha a Čechy braly vážně, musí se na sebe pravdivě podívat, říká člen dozorčí rady VA a majitel moravského vinařství Spielberg Jaroslav Javornický. Ten poukazuje na ironii v jednání VA: asociace menších vinařů před časem vznikla i na podporu prodeje lahvového vína, takže je divné, když teď bojuje za to sudové. To nechtěl při jejím vzniku ani další její člen, majitel vinařství Tanzberg Vladimír Železný; ani on ale neuspěl. Sudovka je stejný český fenomén jako pivo za cenu vody. Přitom podle Javornického se poctiví vinaři nemusejí omezení prodeje sudového vína bát. Proč teď Vinařská asociace stojí na špatné straně? Kdyby se prodej sudového vína omezil, měli by poctiví vinaři své smluvní vinotéky, kam by ho dál prodávali. Morava žije z podstaty. Někdo prodává jejím jménem vína dovezená o dvacet procent levněji, než kolik stojí ta moravská, a jim to nevadí? vysvětluje. Situace kolem sudových vín je dnes tak bizarní, že se nejen v Praze čepují vína dovezená z Moravy, a ne moravská vína; obchodníci i výčepní takto jménem Moravy prodávají dovezené patoky. To jsou takoví hajzlové, já to zjistil až nedávno! směje se klamavé praxi malý moravský vinař, degustátor a obchodník s vínem Pavel Chrást. Podle něj je navíc zbytečné, aby se tito obchodníci obtěžovali s Moravou. Spoustě lidí je úplně jedno, odkud víno je. Chtějí se jen lacině opít, naráží na rozšířenou tuzemskou kulturu pití vína. I díky ní se u nás tolik daří jedovatým a podvodným sudovkám: zatímco totiž domácí vinaři nevyrobí litr vína za méně než 30 korun, koupí litr toho španělského za polovinu. Nejde však jen o bídnou kulturu tuzemských pijáků vína, Moravě nejvíc ničí jmé-» INZERCE A

32 32 Euro března 2015 report vinařství 80 procent vína prodaného ve vinotékách je sudové Každý třetí sud je podle odhadů pančovaný Z 471 kontrol bylo vloni odhaleno pančování u ⅓ sudového vína» no sami moravští vinaři. Někteří z nich, třeba Tomáš Krist, si sice budují reputaci vinařů, jejichž láhve oblepené medailemi i z nejbizarnějších soutěží pijí ruští oligarchové, současně však jejich patoky figurují mezi podvody odhalenými státními kontrolami. Jeden z členů VA mi celý problém ohledně prodeje sudového vína nastínil následovně: sami moravští vinaři dobře vědí, že největší peníze spousta z nich vydělala na podvodném vínu, pořád ale za touhle minulostí neumějí udělat tlustou čáru a slíbit si, že odteď už s podvody přestanou. Jsou v tom obrovské prachy. Vždycky, když se moravských vinařů ptám, proč to dělají, odpovídají, že laciné sudové víno lidi prostě chtějí. A taky se na něm dá rychle a hodně vydělat, potvrzuje Chrást. Jak moc je sudové víno atraktivní, ilustruje i velkoobchod Peal. Jeho prodejcům nabízí bezplatně vinnou pípu s následným vysvětlením: Proč stáčecí zařízení? Popularita stáčeného vína rok od roku roste a pípa garantuje minimální náklady, vysoký zisk a vyšší návštěvnost obchodu. Podmínkou bezplatného pronájmu pípy je pravidelný odběr sudového vína. Velkoobchod nabízí všechny populární moravské odrůdy jen ze Slovenska. Ceny za litr začínají na 26 korunách. Ani slovenské víno ale nebývá úplně slovenské, Slovensko je v tomto ohledu ještě východnější džungle než Česko. Markantní je to zejména u Pálavy údajně ze Slovenska. Registrují tam 54 hektarů této odrůdy a z nich je většina vína zařazena do lahvového. Přitom se nabízí v mnohých výčepech a vinotékách. Kde se asi vzala? ptá se v rozhovoru pro Deník Nyitray. Odhad daňových úniků za rok 2,5 miliardy korun OFENZIVA HŘÍŠNÍKŮ Není sám. U nás patří pití sudového vína k tradici, vždycky si vzpomenu na mládí v Blatničce, je to hřejivý pocit, říká mi na jednání VA Jan Horešovský, předseda dozorčí rady asociace a spolumajitel populární pražské vinotéky Vinograf. Blatnička, jejímž firemním krédem je Víno, které chutná a Služby, které vám nenabídne každý, je členem VA a taky jedním z podvodníků: nedávno Státní zemědělská a potravinářská inspekce (SZPI) odhalila, že její údajně moravský Dornfelder nebyl úplně moravský, protože nebyl vyroben z hroznů sklizených v ČR. Fakt i Blatnička? diví se Horešovský, když to slyší. Ano, a nejen ta. Členem VA je i Stanislav Hruška, v jehož ostravské vinotéce SZPI také odhalila nekvalitní víno. Stejně jako Horešovský nedávno napsal na webu obranu sudového vína, visí tam i článek s titulkem Ať žije švindl, popisující podvody včetně těch od členů VA. Do boje za sudové víno teď vyrazil i Rostislav Žďárský, v jehož vinotéce kontrola objevila víno obsahující 75 procent vody. Horší obhájce si sudové víno ani nemohlo přát. To jsou takoví hajzlové, já to zjistil až nedávno! směje se klamavé praxi malý moravský vinař, degustátor a obchodník s vínem Pavel Chrást. Ctíme presumpci neviny. Stejně jako jsme pana Hrušku přijali za člena asociace, můžeme ho i vyloučit, říká Maděřič. To jistě. Nemůžete ovšem vyloučit stále bídnější reputaci moravského vinařství, jež ničí i poctivé a uznávané vinaře jako Valihrach. Netvrdím, že ten problém neexistuje. Není ale možné zlikvidovat i slušné vinaře, říká Horešovský, jenž právě chystá otevření dalšího Vinografu. Největší importéři vína do ČR: Itálie, Španělsko a Francie Ve spolupráci se Sdružením obchodníků s vínem a vinoték VA sepsala petici proti zákazu prodeje sudových vín. V rámci PR do názvu přidala kvalitních sudových vín. Cílem Vinařské asociace je prodávat moravská vína za co nejvyšší cenu v láhvi. Proto je pro nás lepší, když lacinější vína zůstanou v sudech. Zákaz sudovek navíc povede jen k tomu, že se všechen tenhle sajrajt přesune do láhví, které se budou prodávat v hypermarketech. Primární problém totiž je, že každý má zásoby laciného vína v láhvích, a proto teď vystartovali po sudovkách, argumentuje Marek. Do oficiální argumentace ve sporu mezi SV a VA teď patří i omlouvání jednoho podvodu jiným. Například tím, že se kromě sudového vína podvádí i s tím lahvovým. Stát vybírá daně, tak ať věci taky spravuje. Měli bychom začít větší kontrolou a až pak přijímat další opatření, myslí si Marek. Problém je, že kontroly u nás chronicky selhávají. Všichni moravští vinaři mluví o nočních cisternách s načerno dovezeným vínem, které křižují Moravu a stát okrádají o miliardy na daních. Nikdo ale zatím nebyl exemplárně potrestán, jak taky patří k české tradici. Navíc vinoték i vinných výčepů je u nás až 30 tisíc a na jejich permanentní kontroly stát nikdy nebude mít dostatečný aparát. Chrást se právě vrátil z Francie, kde kvůli podvodům s vínem některé lidi zavřeli. Pokuty tam začínají na 50 tisících eur a i Francouzi si na to museli zvyknout. U nás si na to ale vinaři zvyknout nechtějí. Pořád sice volají po kontrolách, spousta z nich ale ve skutečnosti žádné ani nechce, popisuje moravský obchodník a someliér. Petr Holec holecp@mf.cz 18,8 litru Tolik vína vypije ročně každý Čech 2014 V tomto roce se k nám dovezlo suverénně nejvíc vína v obalech na více než dva litry

33 ECB nakupuje Evropská centrální banka (ECB) společně s centrálními bankami členských zemí eurozóny zahájila avizovaný program nákupu státních dluhopisů, který má podpořit růst ekonomiky a odvrátit deflaci Kolik Co se nakupuje Kdo nakupuje Odkdy dokdy Ohlášeno 22. ledna 2015 Zahájeno 9. března miliard eur měsíčně, celkem až 1,1 bilionu eur Sekuritizované cenné papíry s podkladovými aktivy firemní sféry; vládní dluhopisy členů eurozóny; hypoteční zástavní listy emitentů z eurozóny; nákupy; nesmějí nakupovat cenné papíry, které nemají odpovídající bonitu, na straně druhé nesmějí nakupovat ani top dluhopisy, které dnes mají negativní výnos vyšší než 0,2 procenta ECB samotná a národní banky ze zemí eurozóny Od března 2015 do září 2016, respektive do té doby, než ECB uvidí na inflační cíl dvě procenta ( blízko, ale méně než ) TOUŽEBNĚ OČEKÁVANÉ ÚČINKY INTERVENCE Snížení výnosů u vládních a korporátních dluhopisů by mělo podpořit ochotu komerčních bank půjčovat firmám i domácnostem a zároveň i poptávku po úvěrech. Navození očekávání mírné, ale pozitivní inflace by mělo přesvědčit firmy i spotřebitele, že nemá cenu odkládat poptávku po předmětech dlouhodobé spotřeby a investičním zboží. Velmi levné financování vládního dluhu představuje nezanedbatelnou úsporu pro veřejné rozpočty: výnos u desetiletých italských dluhopisů klesl díky intervencím na 1,124 procenta, španělských na 1,173 procenta a irských na 0,799 procenta ročně (stav k ). Pokles výnosů tlačí na euro (investoři hledají výnosnější zahraniční aktiva, ale musejí nejdříve prodat dluhopisy a vyměnit eura), které je nejslabší za 12 let. Pokud americká centrální banka Fed přikročí ke zvednutí sazeb, dostane se zřejmě dolar na paritu s eurem. Slabé euro pomáhá exportérům z eurozóny a mělo by mít příznivé účinky i na zaměstnanost, vytížení kapacit a investice. DALŠÍ VZPRUHA: NÍZKÉ CENY ROPY Nízké ceny komodit sice tlačí dolů i cenové indexy, ale kladné rysy levné ropy u čistých dovozců v eurozóně jasně převažují. Cyklickému, i když slabému oživení v eurozóně pomáhájí také nízké ceny dovážených komodit, především ropy, což se promítá do růstu disponibilních příjmů domácností i rentability většiny firem. SOUČASNÉ PŘEDPOVĚDI HOVOŘÍ O RŮSTU HDP EUROZÓNY V roce o 1,5 % 33 finance report o 1,9 % o 2,1 % INZERCE A A CO BRZDÍ RŮST V EUROZÓNĚ? 1) Stále vysoká zadluženost domácností i firemního sektoru tlumí poptávku po úvěrech. 2) Slabé tempo strukturálních reforem, jež by měly podpořit zaměstnanost a investice. 3) Nejistota kolem Řecka, které se dostává do finanční tísně (článek 123 Lisabonské smlouvy zakazuje monetizaci dluhu, tedy tištění peněz centrální bankou za účelem přímého nákupu vládních cenných papírů; řecká národní banka tak může realizovat pouze nákupy vládních dluhopisů na sekundárním trhu). BILANČNÍ SUMA (v bilionech USD) 5 Evropská centrální banka Federal Reserve (americká centrální banka) Jak je vidět, bilanční suma ECB je podstatně menší než jejího amerického protějšku Fedu a bude menší i po nyní zahájených intervencích (euro se blíží k paritě s dolarem) Únor 2015 Od roku 2012 bilanční suma ECB setrvale klesala a nynější nákupy cenných papírů i kdyby skutečně dosáhly do září 2016 až 1,1 bilionu eur představují ekvivalent asi sedmi procent HDP eurozóny.

34 Roční předplatné týdeníku za 1690 Kč a jako dárek od nás získáte exkluzivní kávovar v hodnotě 2199 Kč Platnost akce do Předplaťte si svůj oblíbený časopis ještě dnes! Předplaťte si bezpečně em Na ovou schránku mladafronta@predplatne.cz uveďte své jméno a doručovací adresu. Do předmětu napište kód EURO 0315B nebo EURO 0315C nebo EURO 0315D. Předplatit si můžete také on-line na našich stránkách Volejte zdarma Jednoduše zavolejte své osobní údaje a uveďte kód EURO 0315B nebo EURO 0315C nebo EURO 0315D. Pošlete SMS na číslo ve tvaru MF EURO jmeno, prijmeni, adresa předplatitele. Cena SMS je 6 Kč včetně DPH. Službu provozuje gonet s. r. o. Technicky zajišťuje MobilBonus s. r. o. Help line , po pá Tato akce je určena pouze pro nové předplatitele a platí do vyčerpání zásob. V případě vyčerpání zásob objednané barvy kávovaru si vydavatel vyhrazuje právo zaslat kávovar v jiné prezentované barvě, či náhradní dárek. Dárky jsou rozesílány nejpozději do šesti týdnů od uhrazení předplatného. Předplatitel bere na vědomí, že předplatné s dárkem nebo slevou nelze po dobu jednoho roku ode dne provedení objednávky vypovědět. Předplatitel dále bere na vědomí, že předplatné se automaticky prodlužuje na další období v délce jednoho roku, pokud předplatitel svým písemným oznámením adresovaným společnosti Mladá fronta a. s. nesdělí, že trvá na jeho ukončení. Svojí objednávkou dává předplatitel souhlas se zařazením všech jím vyplněných osobních údajů (dále jen údaje) do databáze společnosti Mladá fronta a. s., se sídlem Mezi Vodami 1952/9, Praha 4, jakožto správce, a s jejich následným zpracováním pro účely nabízení výrobků a služeb a pro účely zasílání obchodních sdělení prostřednictvím elektronických a tištěných prostředků dle zákona č. 480/2004 Sb., o některých službách informační společnosti, a to na dobu neurčitou, tj. do odvolání souhlasu. Předplatitel rovněž uděluje souhlas k tomu, aby poskytnuté osobní údaje byly zpracovány i prostřednictvím třetích osob pověřených správcem. Bere na vědomí, že má práva dle 11, 21 zák. č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů a o změně některých zákonů, tj. zejména že poskytnutí údajů je dobrovolné, že svůj souhlas může bezplatně kdykoliv na adrese správce odvolat, že má právo přístupu k osobním údajům a právo na opravu těchto osobních údajů, blokování nesprávných osobních údajů, jejich likvidaci atd. V případě pochybností o dodržování práv správcem se může na správce obrátit a případně se s podnětem může obrátit i přímo na Úřad pro ochranu osobních údajů. Více informací a všeobecné dodací podmínky naleznete na

35 Kávovar Cafissimo COMPACT spojuje požitek z dokonale připravené kávy různých typů s praktickými výhodami zásobníku na použité kapsle. Můžete si tak kdykoli pochutnat na tom, na co právě máte chuť: na dokonalém espressu, caffè crema nebo překapávané kávě a k tomu všemu stačí pouhý stisk tlačítka. Díky integrovanému záchytnému zásobníku na použité kapsle připravíte i několik šálků bezprostředně za sebou rychle a čistě. Kávovar Ca issimo COMPACT se díky svému modernímu designu stane praktickou ozdobou Vaší kuchyně nebo kanceláře. RED kód: EURO 0315B DEEP BLACK kód: EURO 0315C WHITE kód: EURO 0315D

36 36 Euro března 2015 report politika Babišův dorost Chceme nejprve něco dokázat mimo politiku, po funkcích netoužíme, tvrdí junioři z právě vznikajícího Mladého ANO OMLADINA. Oba členové nejužšího vedení vznikajícího Mladého ANO získali v hnutí atraktivní zaměstnání. Tomáš Haspeklo (zcela vlevo) se stal poslaneckým asistentem ministra Richarda Brabce a Martin Lukas (vpravo) pracuje jako stranický mediální analytik. Pražská koordinátorka Mladého ANO Kateřina Reiblová (uprostřed) zůstává personalistkou v rodinné firmě, ale zkušenosti z výběru lidí by ráda uplatnila i v samotném hnutí. Tomáš Haspeklo má všechny předpoklady být důležitou spojkou Andreje Babiše k mladým voličům. Osmadvacetiletý vystudovaný politolog svým neformálním vzhledem i vystupováním jako by se přesně hodil do schématu, který hnutí nadiktovali jeho marketingoví poradci. Andrej Babiš mu před rokem a půl svěřil ambiciózní úkol: založit novou mládežnickou organizaci, v níž by si ANO vychovávalo své budoucí politiky. Syn Jiřího Haspekla, manažera Agrofertu pro klíčové zákazníky a jednoho z nejbližších Babišových spolupracovníků, na nabídku kývl. Dnes připouští, že blízkost otce k Agrofertu i samotnému předsedovi mohla být při jeho výběru klíčová, i když myšlenku Mladého ANO Babiš zmínil jen tak v komunikaci přes SMS. Pochybuji ale, že by to svěřil někomu, koho nezná, tvrdí Haspeklo. V té době už v hnutí nějakou dobu pracoval jako politický analytik a zároveň se po parlamentních volbách stal poslaneckým asistentem ministra životního prostředí Richarda Brabce. Rozjezd dorostu ANO byl ale hodně pomalý. Zbrzdily ho neshody mezi lidmi, kteří se měli na založení spolku podílet. MLÁDEŽNICKÝ VÝTAH Při prvním pokusu to založit se objevili kolegové, kteří to brali jako prostředek ke kariéře. Sálala z nich určitá politická ambice, vzpomíná Haspeklo. Většina z nich ale vznikající Mladé ANO časem opustila. Lidé, kteří touží po budování politické kariéry, by podle Haspekla měli zamířit rovnou do velkého ANO. Počáteční nesnáze mládežníků tak nápadně připomínají osud celého hnutí. Záhy po sněmu na jaře 2013 se pět tehdejších členů předsednictva ANO nepohodlo s Andrejem Babišem a na své funkce rezignovali. Babiš je tehdy také nařkl z úmyslu zajistit si rychlou politickou kariéru a celé hnutí ovládnout. Nyní už je Mladé ANO, stejně jako celé hnutí stabilizované. Poprvé na sebe Babišovi mládežníci upozornili při nedávném sněmu velkého ANO, s jehož organizací pomáhali. Odměnou byla možnost být u toho nakouknout do politického zákulisí a osobně se seznámit s politiky hnutí. Z několika lidí se postupně vznikající mládežnický spolek rozrostl až na současných zhruba 150 politických talentů. Oficiálně vznikne na přelomu března a dubna. Členové by se posléze měli rozdělit do odborných komisí podle svých specializací. V ideálním případě se Mladé ANO stane jakýmsi poradním orgánem hnutí. Mladí studenti by například mohli pro poslance analyzovat návrhy zákonů. I přesto se počítá s tím, že dorost bude nadále levnou pra-

37 37 politika report POLITICKÉ PŘÍPRAVKY Na počet hlav konzervativci stále ještě vedou Mladí konzervativci (ODS) Mladí křesťanští demokraté (KDU-ČSL) Mladí sociální demokraté (ČSSD) Mladí lidovci (KDU-ČSL) Mladé ANO Mladí demokraté (TOP 09) Mladí zelení Zdroj: ODS, ČSSD, ANO, Strana zelených, TOP 09, KDU-ČSL FOTO Martin Pinkas covní silou při různých akcích, kampaních či konferencích. Vedle Tomáše Haspekla zůstal od začátku v nejužším přípravném vedení jen Martin Lukas. Ambiciózní student mezinárodních teritoriálních studií si už v hnutí dokonce našel práci. Denně analyzuje, co se o hnutí ANO napíše v médiích. Loni se podílel na kampaních do komunálních, senátních i evropských voleb. Působil dokonce ve skupině, která z otevřených zdrojů prověřovala stovky kandidátů do obecních zastupitelstev tak, aby případní problematičtí starostové nemohli ohrozit pověst hnutí. V rámci Mladého ANO se Lukas věnuje poměrně klíčové činnosti. Mám na starost ideologickou stránku věci, prohlašuje sebejistě Lukas. Na podzim jsem byl na kongresu mladých evropských liberálů v Berlíně, kam jsem vyjel po dohodě s panem Teličkou. Do této celoevropské organizace LYMEC jsme podali přihlášku, abychom se neizolovali jen v české kotlině, pokračuje hlavní ideolog Mladého ANO. Právě spolupráce s europoslancem za hnutí ANO Pavlem Teličkou ho prý nejvíce motivovala k tomu, aby se práci pro hnutí věnoval. Stejně jako má hnutí ANO v čele důležité pražské buňky ráznou ženu Radmilu Kleslovou, která se ji snaží už rok personálně pročistit, i vznikající mladou odnož v Praze vede personalistka. Šestadvacetiletá Kateřina Reiblová kromě práce personální ředitelky v rodinné firmě koordinuje pražské aktivity Mladého ANO. Profesně se věnuji náboru lidí. V tom bych mohla případně hnutí ANO v budoucnu pomoci, pokud o to bude zájem, říká blondýnka. Jak se vlastně takhle mladý člověk dostane k dobrovolné práci pro politickou stranu? Některé věci se mi v České republice úplně nelíbily. Nesouhlasím s určitým klientelismem a s těmito věcmi. V tu dobu se začalo formovat ANO, jehož myšlenky a vize mě oslovily, tak jsem se stala sympatizantem hnutí, odpovídá Reiblová celkem formálně. Zároveň ale přiznává, že politika ji předtím nijak zvlášť nezajímala. Mohlo ji třeba ovlivnit charisma Andreje Babiše? Poprvé jsem ho viděla na vysoké škole, kde několikrát přednášel. Oslovil mě. Je to výborný řečník, jsou za ním vidět výsledky a má schopnost strhnout lidi. Měla jsem z něj velmi dobrý pocit, vzpomíná na první setkání s předsedou. ANGAŽOVANÍ NEPOLITICI Ačkoli má být Mladé ANO líhní nových politiků hnutí, ani jeden z trojice Babišových dorostenců se do aktivní politiky zapojit nechce. Ani nejsem členem hnutí, takže politickou ambici v blízké budoucnosti nemám. Nechci být politikem. Chci ještě nasbírat nějaké zkušenosti. Mám rozjednané nějaké své věci, tvrdí tajemně Haspeklo. Podle informací týdeníku Euro od zdrojů blízkých hnutí by se mohl syn jednoho z nejdůležitějších lidí v Agrofertu věnovat byznysu v některé z Babišových firem. A proč se tedy angažuje v Mladém ANO, když netouží po světě politiky? Můj úkol je prostě vytvořit fungující organizaci, ne být předsedou, uzavírá dosavadní projektový manažer vznikajícího spolku. Ani Lukas zatím prý neprahne po funkcích. Mluví podobně jako Haspeklo. Chtěl bych pracovat v nějaké společnosti v zahraničí. Představa, že ve svém věku jako zákonodárce diktuji otci, jaké má mít podmínky pro podnikání, mně přijde absurdní. Nemám pocit, že bych jako Bohuslav Sobotka měl jít hned po škole do sněmovny, naráží Lukas na čistě politickou kariéru premiéra. Andrej Babiš se rád obklopuje mladými lidmi. Nejen že dal impulz ke vzniku mládežnické odnože svého hnutí, ale v jeho blízkosti na ministerstvu i ve sněmovně pracují talenty, kterým svěřuje poměrně náročné úkoly vhodné spíše pro zkušené politické kádry. Adama Vojtěcha, někdejšího zpěváka ze soutěže Česko hledá Superstar a šéfa právnického studentského spolku Všehrd, si Babiš vytáhl ještě z právnické fakulty. Předloni ho nejprve vyslal do svého nového mediálního přírůstku Mafry, kde se Vojtěch staral o právní servis. Záhy po nástupu na ministerstvo financí si ho Babiš přivedl jako svého právního poradce. Loni se Vojtěch stal za ministerstvo financí členem představenstva karlovarského hotelu Thermal, jehož prodělečný bazén touží Babiš prodat arabským šejkům. Radami se mladý právník podílel i na vzniku Mladého ANO. Nedávno ale dostal od Babiše asi nejnáročnější úkol. Analyzuje návrhy ministerstva zdravotnictví, vše, do čeho může ministerstvo financí mluvit. Zajímám se o efektivitu zdravotních služeb, o roli ministerstva financí při kontrole zdravotních pojišťoven a obecně o řízení zdravotnictví tak, aby se tam ušetřily nějaké peníze, popisuje Vojtěch. Babiš pak může jeho zjištění snadno využít v útocích proti ČSSD Členové Mladého ANO by například mohli pro poslance analyzovat návrhy zákonů. Dorost ale zřejmě zůstane hlavně levnou pracovní silou při různých akcích, kampaních či konferencích. a ministrovi Svatopluku Němečkovi, kterého šéf ANO tak často kritizuje. Babiš si během posledních let vychoval i svého poslaneckého asistenta, čtyřiatřicetiletého Darka Kyselu. Inženýr životního prostředí a amatérský šachista má za sebou velmi rychlou kariéru v Agrofertu. Začínal jako řadový ekonom v Lovochemii. Před vstupem do politiky to v koncernu dopracoval až na asistenta generálního ředitele Babiše, člena dozorčích rad několika společností Agrofertu a zároveň analytika hnutí ANO. Před rokem a půl si ho Babiš přivedl do sněmovny. Kysela stál dokonce u zrodu ekonomického programu vlády, účastnil se také jednání expertních týmů o koaliční smlouvě. Na rozdíl od svých vrstevníků z Babišova okolí se ale médiím úzkostlivě vyhýbá. Jan novotný novotnyj@mf.cz

38 38 Euro března 2015 report odpady Spálit, přebrat, zahrabat Ministerstvo životního prostředí chystá nový odpadový zákon, o obsah popelnic se poperou skládkaři a energetici NECHTE NÁM SKLÁDKU. Mít ve svém katastru skládku komunálního odpadu je výhra. Do obecního rozpočtu díky ní natečou desítky milionů korun navíc. Proto žádná z téměř sto padesáti českých skládkových obcí nechce o tento poklad přijít. Odpadky jsou byznys, ve kterém jen nejvýznamnější odpadové firmy ročně protočí kolem 17 miliard korun. A je to také byznys, který se brzy výrazně změní. Jde o to, v jakém poměru a ke komu se finanční toky přesměrují. Není tedy divu, že v zákulisí zuří tuhá lobbistická řežba, která probublává na povrch především jako souboj skládkařů a spalovačů. Alespoň v jednom směru je ale konečně jasno. Ministerstvo životního prostředí vloni propašovalo do novely odpadového zákona přílepek s jedním veledůležitým paragrafem: Od roku 2024 už nebude možné skládkovat směsný komunální odpad a využitelný odpad. Po letech nekonečných diskusí a hádek, během nichž Česko zůstávalo jedním z posledních skládkařských eldorád v Evropě, prostě stát nastavil směr silou. A teď se schyluje k druhému dějství. Jak bude odpadové hospodářství konkrétně vypadat, určí až paragrafové znění nového zákona o odpadech. To definuje, jak se zvýší skládkovací poplatek a kdo bude jeho příjemcem. A hlavně přesně vymezí, který odpad už na skládky nesmí. To, že stát konečně vyplodí do června zbrusu nový zákon a přestane záplatovat nejčastěji novelizovanou normu z roku 2001, všichni vítají. A třecí plochy zdaleka nezmizely. Vycházet se totiž bude z Plánu odpadového hospodářství (POH) strategického dokumentu státu o tom, jak si představuje v desetiletém horizontu svoje zacházení s odpady. Jeho ekonomickou analýzu přitom označují zástupci obcí, podnikatelů i odpadových firem shodně za nesmysl. DARUJ SVŮJ ODPAD Pokud pomineme fakt, že ekonomickou analýzu pustilo ministerstvo do světa až v lednu, tedy měsíc po jeho schválení vládou, její resumé uráží zdravý rozum a zavání populismem. Podle analýzy se totiž Češi sice odkloní od té nejlevnější technologie zneškodňování odpadků, kterou zná lidstvo od nepaměti (zahrabávání pod zem), ale nikoho to nebude stát o nic víc než teď. Zjednodušeně řečeno, přestože se odpady během deseti let začnou energeticky využívat (spalování je zhruba dvakrát tak drahé jako skládkování) a skládkovací poplatek za tu dobu stoupne z pětistovky na tisícovku nebo ještě výš, obce ani občané to na svých peněženkách nepocítí. Jak tedy zní ministerský návod na odpadové perpetuum mobile? Množství odpadů poklesne zhruba o deset procent. Jenomže tato premisa je minimálně diskutabilní. Usuzujeme tak na základě (programu) předcházení vzniku odpadů, využívání věcí darování nebo prodeje věcí předtím, než by se běžně staly odpadem, odpověděla tisková mluvčí ministerstva na dotaz, proč soudí, že bude objem odpadů klesat. Ale prodat nebo darovat je možné tak maximálně ledničku, pračku nebo televizi. A ty rozhodně nejsou součástí směsného komunálního odpadu. Že by tedy ministerští úředníci počítali s tím, že začneme hromadně obdarovávat své blízké použitým prádlem nebo zbytky od oběda? Proč by mělo množství odpadů klesat, zůstává tedy záhadou. Nabízejí se dvě vysvětlení současná konzumní společnost se posune směrem k askezi, nebo se stane společností ještě více recyklující. Množství produkovaného odpadu v posledních letech nijak závratně nerostlo, ale to může být důsledkem krize. Podle statistik Eurostatu u nás množství komunálního odpadu setrvale rostlo od roku 2003 a k poklesu došlo jen jednou v roce I tak bylo v tomto roce odpadu o 13 procent více. To znamená, že každým rokem přibylo 1,5 procenta odpadu. Podobně rostlo HDP. Není tedy divu, že podle většiny analýz by odpadů mělo spíš přibývat. Například přepočteno na obyvatele ho Němci vyprodukují dvakrát více. S trochou nadsázky se dá říci, že předpoklad ministerstva by se asi naplnil, kdyby se životní úroveň Čechů snižovala. UTŘÍDIT SE K SMRTI Ani druhá možnost že by Češi začali ještě mnohem víc třídit se nezdá příliš pravděpodobná. Z čísel Eurostatu vyplývá, že český a belgický spotřebitel je k přírodě nejšetrnější, protože za sebou nechává nejméně nerecyklovaných obalů. Dokonce i příkladní pionýři zeleného chování ho za sebou nechávají dvakrát tolik, včetně obdivovaného zeleného Německa nebo Nizozemska a Dánska, takže potenciál dalšího třídění u nás není nijak převratný. Ostatně už dnes recyklujeme zhruba 45 procent recyklovatelných odpadů. Cesty zvyšování recyklace jsou zhruba tři: zlepšení dostupnosti sběrné sítě, edukace lidí a jejich finanční motivace. Výzkumy tvrdí, že FOTO Jan Rasch

39 39 odpady report ochota třídit se zvyšuje se snižující se vzdáleností, kterou musejí lidé ujít k barevným popelnicím. Pokud je mají do sto metrů, je ochotno separovat až 90 procent lidí, u dvou stovek metrů už ochota klesá k šedesáti procentům. Dvojnásobek potom motivuje už jen deset procent. U nás je už průměrná vzdálenost ke kontejnerům zhruba sto metrů. Ani s přesvědčováním lidí, že třídit je in, to nebude moc horké. Vzdělávací programy u nás existují už od školek a základních škol. Edukace ve školách u nás začala v roce Zaměřila se na děti ve třetí a čtvrté třídě. Problém v minulosti byl, že nechtěli třídit lidé starší. Teenageři naopak třídili s vervou, čímž se chtěli odlišit od svých rodičů. Teď dorostli, stávají se sami rodiči a my budeme muset dát pozor, aby nám nevznikla nová teenagerská revolta proti rodičům, kteří je dnes nutí recyklovat, říká Zbyněk Kozel, ředitel společnosti Ekokom, která zajišťuje sběr a recyklaci obalů. Zároveň varuje před tím, aby se začala pro obyvatele místo paušálního poplatku zavádět motivační individuální platba podle množství odpadu v černé popelnici. Plošným zavedením takového účtování popelnic bychom S trochou nadsázky se dá říci, že předpoklad ministerstva by se asi naplnil, kdyby se životní úroveň Čechů snižovala. riskovali černé skládky. To se už prakticky dělo v devadesátých letech a většina obcí kvůli tomu přešla na paušální platby. Dnes riskujeme ještě druhý problém. V Německu to totiž také zkusili a výsledkem je, že 30 procent, někde až polovina, obsahu barevných kontejnerů je směsný odpad. Někteří lidé si tam prostě našli pohodlnou cestu, jak ušetřit. Rozhodnout se o tom, jak motivovat k třídění, se musí každá obec sama, podle místních podmínek. Někde to funguje, jinde ne, vysvětluje Kozel. KDE TY ŽIVNOSTNÍKY VZÍT? Druhá premisa ministerské analýzy notně nadzvedla zástupce Hospodářské komory ČR, které znepokojuje, že tak významný zákon vzniká na základě nereálného materiálu. Počítá totiž s tím, že by se do obecních systémů mělo každý rok zapojit pět procent živnostníků, což za deset let činí padesát procent. Ti by měli finančně zalátat zvýšené náklady obcí. Předpokládá se totiž, že i dnes vy užívají obecní systém, ale neplatí za to. To by ale znamenalo, že polovina živnostníků dnes hází své smetí do obecních popelnic načerno. Pokud by se do systému zapojili ti, kteří mají v tuto chvíli individuální smlouvy se svozovými firmami, pak by do komunálního systému začali v budoucnu přispívat nejen penězi, ale přece také odpadem, kterého by bylo víc. Neříkám, že žádný ze živnostníků nyní nezneužívá obecní systém. Podle mého odhadu jich může být tak deset procent, v žádném případě ne polovina, podotýká zástupce Hospodářské komory Jan Mráček.» INZERCE A

40 40 Euro března 2015 report odpady ČEŠI POD EVROPSKÝM PRŮMĚREM Produkce komunálního odpadu na jednoho obyvatele za rok v roce 2012 (v kg) MÉNĚ OBALŮ, VÍCE RECYKLACE Produkce obalů a množství, které státy recyklují (v kg) Průměr EU ,5 154,2 156,9 91, ,8 101,7 Česko Německo Belgie Průměr EU ,5 55,2 27,6 30,4 0 Zdroj: Eurostat Zdroj: Eurostat» DOTACE JSME PROŠVIHLI. Česko propáslo dobu, kdy výstavbu spaloven komunálního odpadu dotovala Evropská unie. A dnes máme všeho všudy tři zařízení na energetické využití odpadů v Praze, v Liberci a v Brně. NECHTE NÁM STADIONY Znění nového zákona by mělo jít do připomínkového řízení během pár týdnů. Dosud ale není jasné, jak by se měl zvýšit skládkovací poplatek. Ten je v tuto chvíli pět set korun za tunu odpadu a putuje obci, která má ve svém katastru skládku. O jeho zvýšení se mluví už řadu let má totiž umožnit, aby mohly začít ekonomicky fungovat i alternativy ke skládkám. V třídění odpadů Češi vynikají, v jeho likvidaci jsou dvacet let za Evropou. Zatímco na západ od našich hranic rostly spalovny jak o život, u nás se diskutovalo o tom, že spalování není dost ekologické a budeme jen třídit. A na skládkách mezitím končily každý rok dva až tři miliony tun odpadků. Zároveň jsme prošvihli dobu, kdy spalovny dotovala Unie. V Česku jsou tak jen tři zařízení na energetické využití odpadů v Praze, v Liberci a v Brně. Všem kromě odpadových firem začíná být jasné, že poplatek bude nutné zvýšit. Spalování odpadů totiž stojí kolem 1100 až 1300 korun za tunu, zatímco skládkování oněch 500 korun. Ministerská ekonomická analýza počítá se třemi variantami a) poplatek zůstane stejný, b) v roce 2024 bude činit tisíc korun a c) dva tisíce korun. Jde tedy zhruba o 1,5 až sedm miliard ročně. Svaz měst a obcí by přistoupil na zvýšení poplatku na tisíc korun, ovšem s tím, že by jeho významná část putovala krajům a vybrané peníze by byly účelově vázány na investice do odpadů, a nikoli aby byl příjemcem Státní fond životního prostředí, jak by si představovalo ministerstvo. Další spor doutná o to, jaká část skládkovacího poplatku by měla zůstat obcím se skládkou v katastru. Obce zvyklé na luxusní příjmy, které jsou daní za smrad a projíždějící náklaďáky, celkem logicky protestují proti tomu, aby výnos pro ně klesal. Gentlemanská dohoda zněla, že nám zůstane pět set korun za tunu. Pro nás by byl výpadek poplatku likvidační. Nemohli bychom například provozovat zimní stadion, dotovat školku a další, říká Jaroslav Král, starosta Benátek nad Jizerou. Město má ze skládky AVE dodatečný příjem kolem 40 milionů ročně, což je zhruba čtvrtina rozpočtu a dělá to okolo 15 tisíc korun ročně na každou rodinu. Podobně je na tom dalších 147 obcí, kterým ostatních více než šest tisíc obcí platí za své skládkování. SKLÁDKA ZAPOVĚZENA Poslední velmi významný otazník se vznáší nad definicí odpadu, který nebude po roce 2024 končit na skládkách. Česká asociace odpadového hospodářství (ČAOH) sdružující odpadové firmy se domnívá, že pokud zůstane současné znění zákona, podle kterého se nesmí skládkovat směsný komunální odpad (obsah černých popelnic), a nepřidá se tam slovo neupravený, skončí všechno smetí rovnou v nákladných spalovnách. ČAOH prosazuje, aby se směsný komunální odpad dále třídil a zpracovával (více na V tom cítí šanci, aby se z jejích členů nestaly pouhé svozové firmy. ČAOH avizuje, že levnější řešení než spalovny bude prezentovat v dubnu. Jenomže jiní odborníci poukazují na to, že pokud nebudou zákonné požadavky na úpravu odpadů, které nesmějí skončit na skládce, příliš přísné, pak by stačilo odpad zběžně přetřídit a bylo by ho zase možné umístit na skládku nebo z něj udělat palivo pro teplárny. Energetici a teplárníci by naopak po popelnicích rádi sáhli jako po novém zdroji energie, který pro jejich potřeby už žádnou úpravu nepotřebuje. Plány na výstavbu závodu na energetické využití odpadů má například ČEZ v Mělníku a EPH v Komořanech. Nedávno zveřejnila svou chuť spalovat odpadky skupina Veolia, která se loni spojila s Dalkií vlastnící teplárny a teplovody. Které plány se nakonec uskuteční, bude záležet do značné míry na tom, jak se investoři dohodnou s kraji. Ty aktuálně začínají pracovat na svých vlastních plánech odpadového hospodářství. Hotovy mají být do 18 měsíců. Z tohoto pohledu si stojí dobře ČEZ. Středočeský kraj je zdá se jeho závodu v Mělníku nakloněn. Středočeský kraj aktuálně vede jednání se společností ČEZ, říká jeho mluvčí Nicole Mertinová. Kraj už v tomto smyslu začal před koncem roku objíždět některé starosty středočeských obcí. Podle nich by mohlo mít zařízení kapacitu až 400 tisíc tun odpadů ročně, tedy o 50 tisíc víc než pražská spalovna v Malešicích. Přebudování elektrárny na ZEVO (Zařízení na energetické využití odpadu) ČEZ potvrzuje. Skupina ČEZ řadí energetické využití odpadů mezi oblasti s možným potenciálem rozvoje. Aktuálně byl zahájen proces zpracování BAT (best available technologies) pro tato zařízení. Výsledkem by mělo být udání technologického směru rozvoje v této oblasti, říká Barbora Půlpánová, mluvčí ČEZ. Hana Boříková borikova@mf.cz FOTO Martin Pinkas

41 41 zdravotnictví report Internetové apatyky Prodejci lékárenského zboží se na inetrenetu ročně poperou o půldruhé miliardy a byznys roste Zatímco běžné lékárny se potýkají už několik let se stagnací příjmů, největší internetové lékárny hlásí dvouciferné nárůsty obratu. Farmaceutické e-shopy sice mají několik základních nevýhod: nemohou prodávat léky na recept, nemohou napřímo poradit. Přesto jejich obliba roste. Motorem popularity e-shopů, které prodávají léky a zdravotnického zboží, není cena, jako tomu je třeba u elektra. Zákazníci se zkrátka naučili nakupovat na internetu i lev- vybavením. Od nebezpečných internetových stránek se pozná podle toho, že je registrovaná u Státního ústavu pro kontrolu léčiv. Celkem je jich u nás zhruba dvě stě, ale přibližně polovinu všech tržeb si rozděluje trojka silných hráčů. Kromě Lékárny.cz a nové Pilulky.cz jsou to internetové lékárny DocSimon a Dr.Max, které ovládá investiční skupina Penta. Obrat měly loni 150 milionů korun. Celkem se podle investora Kasy na tuzemském internetu prodává lékárenské I při zachování současných pravidel ale vidí internetoví obchodníci budoucnost lékáren na českém webu jednoznačně pozitivně. FOTO Martin Pinkas nější věci a ztratili k nákupům po webu nedůvěru. Lékárny jsou nyní součástí podobné vlny, jakou zažívá i obchod s módou nebo s potravinami. Vzniká poptávka. Průměrná objednávka u nás má hodnotu jen 1200 korun, ale zákazníci nakupují třikrát za rok, popisuje zkušený internetový obchodník Martin Kasa. V roce 2013 přišel s e-shopem Pilulka.cz, který spolupracuje se sdružením 170 lékáren v Česku CoPharm. Měsíční obrat má Pilulka.cz 12 milionů korun a během letoška chce předstihnout první a největší internetovou lékárnu Lékárna.cz. ROSTOUCÍ TRH I té se ale daří. Za loňský rok hlásí nárůst tržeb o čtvrtinu a o dalších 22 procent plánuje růst letos. Lidé začínají oceňovat pohodlí internetových lékáren. Možnosti internetové farmacie zdaleka nejsou vyčerpané, tvrdí majitel Lékárny.cz Vladimír Finsterle. Loni utržila Lékárna.cz v Česku a na Slovensku dohromady přes 360 milionů korun. A to už není na internetu žádný trpaslík. S takovou tržbou se obchod řadí někam na konec první dvacítky všech českých e-shopů, co se velikosti obratu týče, uvádí Jan Vetyška, výkonný ředitel Asociace pro elektronickou komerci. Legální internetovou lékárnu může u nás provozovat jedině kamenná lékárna s plným zboží včetně doplňků stravy, dětské výživy a podobně za 1,5 miliardy korun ročně. MODERNÍ ZEMĚ Největší internetové lékárny mají každá trochu jinou strategii. Zatímco Dr.Max těží z propojení se sítí kamenných lékáren (osobně si zákazníci vyzvedávají 75 procent objednávek), Lékárna.cz má svůj sortiment rozšířený o drogerii a volně prodejné léky u ní dnes tvoří jen třetinu obratu. S novým internetovým e-shopem má podle informací týdeníku Euro brzy přijít také druhý největší lékárenský řetězec Benu. Zvrat by mohlo přinést uvolnění internetového prodeje léků na recept, to se ale zatím nepřipravuje. Hlavně z bezpečnostních důvodů. Pro internetové lékárny je to přesto klíčové téma. Až čeští pacienti docení e-recepty a zákon umožní zásilkový výdej léků, teprve potom postoupíme mezi moderní země Evropské unie. A u toho musí Lékárna.cz být, říká Finsterle. Naopak podle Kasy se možnost prodeje léků na recept přes internet hned tak neotevře. Nebude se otvírat, úplně by to změnilo trh a postavení lékárníků. Z každé ordinace doktora by se mohla stát výdejna, zlikvidovalo by to farmacii, míní Kasa. I při zachování současných pravidel ale vidí internetoví obchodníci budoucnost lékáren na českém webu jednoznačně pozitivně. LÉKÁRENSKÝ KASA. Obchod investora Martina Kasy prodá měsíčně léky a doplňky za dvanáct milionů korun. Nebude to takový nástup jako u elektra, kde je dnes internet dominantní. Tak výrazně se lékárenství nezmění, vzhledem k odbornosti lékárníků v kamenných lékárnách. Lékárenství bude procházet stejným trendem k elektronizaci, ale pomaleji, míní Kasa. AdélA ČAbAnová cabanova@mf.cz

42 42 Euro března 2015 report crowdfunding Dejte mi milion Crowdfunding mění způsoby, jak financovat neotřelé nápady všeho druhu. Minulý týden ukázal, že to jde i u nás VČesku minulou středu padl jeden zajímavý rekord. Danu Přibáňovi, momentálně asi nejznámějšímu českému cestovateli, který se svými žlutými trabanty brázdí kontinenty a točí o tom divácky úspěšné filmy, se podařilo vybrat 2,6 milionu korun na další ztřeštěný výlet, tentokrát napříč Austrálií a Oceánií. Částka samotná zas až tak světoborná není. Jde spíš o to, jakým způsobem Přibáň peníze sehnal. Během jediného měsíce mu je poslaly stovky dobrovolných dárců přes portál Startovac.cz. Proč to udělali? Prostě chtěli vidět, jak to ty trabanty zase zvládnou. Přibáňův projekt se tak stal dosud nejúspěšnějším crowdfundingovým projektem v Česku. Přibáň původně chtěl pomocí webové stránky Startovac.cz vybrat jen půl milionu na dofinancování výletu, zbytek peněz na cestu a natočení filmu o ní si předtím klasickým způsobem vyběhal u sponzorů. Kdyby věděl, kolik peněz mu jeho fanoušci pošlou, mohl si to půlroční doprošovací kolečko odpustit. Teď už ví, že příští výpravu může financovat čistě pomocí crowdfundingu. Je to úplná haluz. Nečekali jsme to. Věřil jsem, že ten půlmilion dáme tak za tři týdny a zbytek měsíce se tam budem horko těžko snažit, abychom vybrali o něco málo víc. Ale my jsme tam už za dvacet hodin měli 800 tisíc, popisuje vzrušení z crowdfundingu bodrý cestovatel. MÁTE NA TO MĚSÍC Crowdfunding je alternativní způsob financování pro lidi, kteří chtějí realizovat něco, na co nemají dost peněz ať už třeba natočit film, nahrát desku nebo vyrobit počítačovou hru. Na crowdfundingovém webu autor svůj projekt představí veřejnosti krátkým popiskem a stanoví si částku, kterou chce získat. Když se mu ji během stanovené lhůty většinou třiceti dní vybrat podaří, peníze mu prostě přijdou na účet, majitel webové stránky si vezme pět až deset procent. Když cílovou částku během měsíční lhůty projekt nevybere, veškeré dary se vrátí na účty přispěvatelů. Důležitá je proto přesvědčovací kampaň, při které autor projektu láká nové dárce. Kdo byli podle vás Hanzelka a Zikmund? Myslíte, že to byli hlavně cestovatelé? Oni ale neprojeli nejvíc zemí ani nestrávili nejdelší dobu v zahraničí. Oni o sobě hlavně uměli dát nejlépe vědět. Byli to mistři public relations, popisuje důležitost umění sebeprezentace Přibáň, vystudovaný elektrotechnik, který se dříve živil jako novinář. Přibáňův projekt zlomil rekordy ve všech kategoriích nejenže vybral nejvíc, ale cíl také splnil za nejkratší dobu a peníze mu poslal největší počet dárců. Líbí se mi na tom, že to naplňuje ideu šíření pozitivního myšlení. Češi si o sobě myslí, že jsou nepřející a chtějí všechno zadarmo. Teď se ukazuje, Přibáňův projekt se tak stal dosud nejúspěšnějším crowdfundingovým projektem v Česku. že to není úplně pravda. Startovač ukázal, že tady je spousta pozitivních lidí, a teď dostali možnost to ukázat, říká autor jakéhosi svérázného Top Gearu na český způsob. Přibáň sice vybral 2,6 milionu a jeho cestovatelské dokumenty jsou divácky úspěšné, samotná filmařina ho ale neuživí. Hlavní příjem bývalého novináře tak tvoří cestovatelské přednášky ve formátu dvě hodiny povídání za 150korunovou vstupenku, se kterými objíždí republiku. V Česku fungují dva hlavní crowdfundingové weby. Hvězdou zmíněné stránky Startovac.cz jsou Přibáňovy trabanty, trumfem konkurenčního webu Hihit.cz je ambiciózní pokus Nakopni Jatka. Cirkusový spolek La Putyka se tu snaží vybrat dva miliony na rozjezd uměleckého centra v bývalých jatkách v pražských Holešovicích. Vedle několika hlavních koní je tu ale také záplava neznámých lidí, kteří se přes crowdfunding snaží získat peníze na vydání alba svojí kapely nebo třeba knihy. Podle spolumajitele webu Startovac.cz Martina Brücknera uspěje zhruba 47 procent všech projektů. Způsobů, jak nalákat lidi, aby peníze v záplavě projektů poslali právě vám, je několik. Kampaň má stát na třech pilířích. Hlavní je produkt, byť to zní jako klišé. Druhá důležitá věc je prezentace, tedy třeba ukázat fanouškům video, vymyslet příběh, slíbit dárcům odměny. Třetí věc je komunikace. Tam mají velkou výhodu projekty, které už kolem sebe mají z minulosti vytvořenou komunitu lidí, říká Brückner. On i ostatní spolumajitelé zatím dělají Startovac.cz pro zábavu. Web založili v roce 2013 a od té doby přes něj proteklo asi 12 milionů korun. VEDOU POČÍTAČOVÉ HRY V zahraničí už ale crowdfunding funguje déle a částky, které se vybírají, jsou daleko zajímavější. Dosud nejúspěšnějším projektem všech dob je počítačová hra Star Citizen, která od roku 2012 stihla přes americký portál Kickstarter.com vybrat skoro 75 milionů dolarů. Realistický vesmírný simulátor, v němž hráč obchoduje s jiným planetárními rasami a létá raketou v kosmu, má být dokončen v roce Na zmíněný mezinárodní server Kickstarter.com si došli pro peníze na vývoj počítačové hry také Češi ze studia Warhorse. Na výrobu videohry Kingdom Come: Deliverance z prostředí středověkého českého království se jim podařilo vybrat přes milion dolarů. Hra má být uvedena na konci tohoto roku a její mecenáši budou odměněni třeba tím, že ve hře bude zvěčněno jejich jméno nebo tvář, v závislosti na velikosti příspěvku. Přes Kickstarter.com anebo konkurenční Indiegogo.com ale vznikají také úspěšné technologické produkty. Dlouhou dobu byla nejúspěšnější kampaní výroba levných chytrých hodinek Pebble, jejichž autor přes crowdfunding v roce 2012 získal přes deset milionů dolarů. Peníze od drobných dár-

43 43 crowdfunding report NÁROD CESTOVATELŮ. Nejúspěšnějším českým crowdfundingovým projektem jsou filmy o cestách trabantů napříč kontinenty, které točí Dan Přibáň. FOTO Isifa.com ců z internetu pokryly většinu nákladů na vývoj hodinek. První modelová řada hodinek se objevila v obchodech v roce 2013 za 150 dolarů a dárci, kteří poslali 115 dolarů, je dostali zdarma. Autor projektu, designér Eric Migicovsky, tak vlastně přijal objednávky na produkt, který ještě neměl. Do konce loňského roku se hodinek Pebble Smartwatch prodalo milion kusů. AŽ SE CHYTNE ČÍNA... Poslední globální odhad ročního obratu crowdfundingového financování z poloviny loňského roku hovoří o 5,1 miliardy dolarů. To je zatím poměrně málo. Do roku 2025 by ale jenom v Číně samotné mělo být tímto způsobem ročně vybráno 50 miliard dolarů, odhadla Světová banka. Představte si půl miliardy Číňanů připojených k internetu, kteří budou posílat drobné částky na něco, co by rádi viděli vzniknout... V nejlidnatější zemi světa je crowdfunding zatím v plenkách. Oproti americkému Kickstarteru, který financoval přes milion projektů, jich mají čínské weby pouhé desítky a nej úspěšnějším financovaným projektem je kreslený seriál za 260 tisíc dolarů. Že se ale jedná o perspektivní odvětví, signalizuje i nástup velkých hráčů: vloni představil svoji crowdfundingovou platformu jménem Yu Le Bao obří e-shop Alibaba, hned poté přišel se svojí vlastní stránkou nazvanou Coufenzi konkurent JD. V Brazílii, nejlidnatější zemi Jižní Ameriky, je crowdfunding na vzestupu. Catarse, nejúspěšnější crowdfundingová stránka, v polovině loňského roku vybrala přes čtyři miliony dolarů na více než tisíc projektů a další weby se objevují každý měsíc. V rozvojových zemích s velkými populacemi ale rychlé expanzi tohoto způsobu financování brání opora v silném právním zázemí, shodují se experti. V Česku podle Dana Přibáně rychlejšímu rozvoji crowdfundingu brání nálepka dobročinnosti. Crowdfunding by se měl stát něčím normálním. Není sbírka na Národní divadlo ani nějaká charita, uzavírá cestovatel, filmař a automechanik v jedné osobě. A od minulého týdne také nejúspěšnější český crowdfunder. Petr Horký horky@mf.cz

44 44 Euro března 2015 report dotace Boty v dotačním pralese Vláda neví, co si počít se třemi stovkami úředníků, kteří rozdělují eurodotace Stovky úředníků po celém Česku před sebou mají nejistou budoucnost. Jde o odborníky na čerpání evropských dotací, na které vláda zapomněla při tvorbě služebního zákona. Stojí mimo jeho působnost. A kvůli další chybě, konkrétně nastavení systému čerpání dotací v následujícím období, mohou brzy skončit bez práce. NOVÁ PRAVIDLA, STAŘÍ ZNÁMÍ S odstupem to vypadá jako slušný český amatérismus. Při složitých debatách a vyjednáváních o podobě služebního zákona vypadla ze sorty vyvolených jedna skupina úředníků. Jde o zaměstnance takzvaných úřadů regionálních rad. Jsou to lidé, kteří rozhodují o eurodotacích v regionech a za vydané dotace odpovídají. Odhlédneme-li od policejních manévrů a úplatkářských kauz, mají cenné zkušenosti s tím, jak fungují pravidla dotačního pralesa. Když ministerstvo pro místní rozvoj plánovalo, jak bude rozdělování dotací fungovat v právě začínajícím programovém období EU, počítalo s pokračováním těchto regionálních rad. Když pak odeslalo ministerstvo pro místní rozvoj do Bruselu dopis, kde popsalo, jak budou nová pravidla fungovat, přišla velmi jasná odpověď. V Bruselu si totiž vzpomněli, co nepěkného se v regionálních radách dělo. Z Evropské komise přišla odpověď, že podruhé žádné regionální rady ani porcování dotací v regionech neprojdou. Oficiální EUROSYMBOL. Projekty v regionech už nebudou proplácet tamní úředníci. V novém programovém období bude peníze rozdělovat ministerstvo pro místní rozvoj. důvod zněl diplomaticky: Máte příliš mnoho subjektů, které by se na rozdělování podílely, uberte. Pro českou vládu to nemuselo být až tak velké překvapení. S Evropskou komisí totiž nikdo předem moc nejednal, jak rozdělování dotací nastavit. Pokud by ke konzultacím došlo, Česko mohlo dopředu vědět, že mu ten staronový nápad neprojde. Považuji to za velice složitou situaci a myslím, že ji dávno měli řešit ministři pro místní rozvoj a dávno ji měli řešit i hejtmani, říká dnes ministryně pro místní rozvoj Karla Šlechtová (ANO). Vláda podle ní věděla, že pošle do Bruselu nezkonzultovaný materiál. Byla jsem postavena před situaci, jestli to na komisi pošlu, nebo nepošlu. Vzhledem k tomu, že se předtím nic moc nedělo a nebylo to ani předjednáno v Evropské komisi, po dohodě na vládě, a to zdůrazňuji, se materiál komisi poslal. Reakci jsme získali v lednu a ihned začali pracovat na dalším postupu, pokračuje ministryně. 127 miliard Kč poteče v příštím programovém období do krajů přes integrovaný regionální operační program 300 úředníků bude podstupovat výběrová řízení, pokud se budou chtít dostat do státní služby a dál v regionech pracovat na eurodotacích Kromě podprahového negativního vnímání regionálních rad také v Bruselu hrálo velkou roli, že česká vláda regionální rady nezařadila pod služební zákon. Ten eurokomise vnímá jako klíčový dokument a každý úřad, který rozhoduje o eurodotacích, by pod ním měl být zařazen a podle něj se také chovat. Regionální rady tam nejsou. My jsme to věděli a nepovažuji to za chybu. Ony nemají se státem nic společného, proto jsme nepřistoupili na to, aby byly ve služebním zákoně zakotveny, říká ministr pro legislativu Jiří Dienstbier (ČSSD). ÚŘEDNICKÉ MANÉVRY Situace je tedy následující: Česko má stovky úředníků, kteří mají sice ještě co dělat se schvalováním dotací v končícím programovém období, za čas ale nebudou mít práci. Stát přitom jejich zkušenosti potřebuje, nebo to aspoň deklaruje. Ministerstvo pro místní rozvoj proto vymyslelo plán. Nechala jsem si udělat několik právních stanovisek, co by se s těmi zaměstnanci mělo dít a jak může stát pomoci. Po všech analýzách se jeví jako jediná varianta rozšíření Centra pro regionální rozvoj, popisuje ministryně Šlechtová. Ono centrum, kterému mimochodem šéfuje bývalá náměstkyně Pavla Béma Markéta Reedová, je zřízeno ministerstvem pro místní rozvoj a pod služební zákon spadá. Má za úkol být v nové verzi regionálních dotací zprostředkovatelským subjektem a kvůli přechodu staronových úředníků zřídit regionální pobočky. Nikdo z centra, natož z regionů už ale nebude vyplácet dotace. Tahle role zůstane ministerstvu pro místní rozvoj. Přechod úředníků však nebude jednoduchý. Letos půjde o sto, příští rok až o dvě stě lidí. Protože nejsou pod služebním zákonem, budou muset dělat výběrová řízení, aby se mohli státními úředníky stát. A ne všem se to asi povede, navíc do výběrového řízení se bude moci přihlásit kdokoli další a být jim konkurencí. Sobotkova vláda říká, že nové čerpání dotací už bude bezproblémové. První krok se ale příliš nepovedl. Petr Weikert weikert@mf.cz

45 45 Karla Šlechtová report Pětaosmdesát miliard ve vzduchu Nacházím spoustu velkých rizikových projektů, které se v tomto roce nemusejí stihnout, varuje ministryně pro místní rozvoj Karla Šlechtová Ministerstvo pro místní rozvoj bude letos řídit snahy Česka utratit rekordních 200 miliard korun. Právě taková suma zbyla na tento rok kvůli odsouvání projektů hrazených z eurodotací. Rok 2015 je poslední příležitostí peníze utratit. A může být proto také rokem, který do čerpání eurodotací zatne největší sekyru. MILIARDOVÝ ROK. Letos musí Česko utratit rekordních dvě stě miliard korun z eurodotací. Podle ministryně Karly Šlechtové je jasné, že se to nepodaří. Nechce ale odhadovat o kolik. FOTO Hynek Glos V materiálu, který jste předkládala vládě, se píše, že jen letos nemusíme dočerpat 85 miliard korun. To je velmi výrazný nárůst oproti původním předpokladům. Jak jste k němu došli? Těmi původními předpoklady máte zřejmě na mysli očekávání resortů, které mají odpovědnost za jednotlivé dotační programy. Na podzim se hovořilo o 4,7 miliardy pro rok V lednu to ale náhle skočilo na čtyřnásobek. Proč se tyto predikce změnily, se musíte ptát jich. My jsme tu částku za sebe, respektive za národního koordinátora, spočítali ve středně pesimistické variantě na 41 miliard a v nejkrizovější na 85 miliard. Samozřejmě doufám, že částka bude co nejnižší. V tom citovaném materiálu jsme také navrhli krizové plány, které říkají, co mají jednotlivé resorty udělat pro to, aby schodek co nejvíce stáhly. Který projekt je na tom nejhůř? Nacházím spoustu velkých rizikových projektů, které se v tomto roce nemusejí stihnout. Rok 2015 je přitom posledním, kdy můžeme čerpat, a projekty musejí být také uzavřeny a vyúčtovány. Když to žadatelé nestihnou, musejí vrátit celé dotace, nebo najít zdroj, který projekt dofinancuje. Nechci ale zabíhat do detailů, tady nejde o soutěž, kdo je lepší a kdo horší. A alespoň co se týče programů? Problematický je program Doprava. Jsou tam velké stavby. A velká výběrová řízení provázejí podněty, které musí řešit antimonopolní úřad. Na něm nyní závisí osud miliardových projektů. Operační program Životní prostředí byl pak ohrožen kvůli špatnému zákonu o posuzování vlivu staveb na životní prostředí. Novela už ale vyšla ve Sbírce zákonů a odešla na Evropskou komisi. Problémy v tomto směru již neočekáváme a nedočerpání snad stáhneme na co nejnižší úroveň. Kdy začaly potíže, které vyústily v problémy s čerpáním dotací? Během období, kdy se chystaly dotační programy a následně začaly fungovat, bylo u moci šest vlád. Každá měla trochu jiné představy, měnily se metodiky. Vliv měl i zákon o veřejných zakázkách nebo fluktuace úředníků. Na začátku, tedy v letech 2007 a 2008, se vyhlašovaly výzvy k čerpání dotací, jak se komu zachtělo, nebylo to systémové ani koordinované. Resorty neměly napojeny účetní systémy na monitorovací systém. Až teď vidíme, že tam byly chyby. Jaký bude konečný schodek čerpání dotací? Ztratili jsme 12 miliard za rok 2013 a vloni devět miliard. Když k tomu připočteme odhady řídících orgánů, je to dalších dvacet, takže může jít až o zmíněných 41 miliard. Teď máme před sebou poslední, rozhodující rok. Kdy bude jasno? Reálnou částku budeme vědět až za téměř rok, na konci prosince A váš odhad? Nechci dávat svůj odhad. Na poslední rok zbývá 200 miliard, skoro třetina celkové sumy, což je vzhledem k potížím na jeden rok obrovská částka. Doteď jsme nedočerpali tři procenta celkové částky, to je poměrně dobré číslo. Ale pokud k tomu přičtu potíže s utracením 200 miliard, tak to výsledné procento může být úplně jiné. Petr Weikert weikert@mf.cz

46 46 Euro března 2015 report technologie Velká elektrická revoluce Trojkombinace solární energie, výkonných baterií a elektromobilu může Elona Muska postavit na roveň Gutenbergovi a Edisonovi VIZIONÁŘ. Šéf firmy Tesla Motors Elon Musk vydělal výrobou drahých sprortovních aut. S elektromobily se mu zatím nedaří. Miliardář však věří ve změnu. Když šéf elektroautomobilky Tesla Elon Musk vysvětloval v první půli února, proč firma prodává hůře, než se očekávalo, prohodil mezi řečí, že během několika měsíců začne s výrobou baterií, které budou schopny zásobit domácnosti elektrickou energií. Protože pozornost přítomných byla upřena na osud Tesly, poznámka zapadla. Ve skutečnosti však byla i při vysokém Muskově standardu přelomová. Ďábelsky nadaný fyzik-podnikatel-vizionář jí odhalil poslední článek ze skládačky, která může časem postavit na hlavu veškerý energetický trh planety, znatelně zlevnit prakticky veškerou ekonomickou aktivitu, co na zemi je, a mohutně přispět k řešení palčivého dvojproblému docházejících energetických zdrojů a ekologických obav z klimaticky nevlídné budoucnosti. BATERKY NAMÍSTO PISTOLÍ Město Reno v americkém státě Nevada proslulo v minulosti snadnými rozvody i nevšední koncentrací pistolníků. Dnes roste na jeho okraji, v průmyslovém parku porostlém divokou šalvějí, podnik neméně dobrodružný: Muskova továrna na baterie. Ne nadarmo se jí přezdívá gigafactory. Plánovaná investice je pět miliard dolarů; během pěti let by továrna měla vyrábět zhruba tolik lithium-iontových baterií, kolik se jich dnes vyprodukuje po celém světě. Pokud se plán ujme, bude se o Elonu Muskovi mluvit jako o člověku, který si dokázal podmanit celé klíčové odvětví ekonomiky. Baterie samy o sobě samozřejmě nijak obzvlášť revoluční technologií nejsou ( ačkoli by měly být lepší než ta, která sedí v motoru vašeho auta). Vtip je v tom, že by měly propojit dvě dosud odděleně fungující novátorské myšlenky stran elektřiny, a to její získávání ze sluneční energie a její využití pro pohon automobilů. To by mohlo dát vzniknout nadkritickému množství produkce, za nějž by se obě disciplíny staly plně konkurenceschopnými v souboji s klasickými automobily a energetikou založenou z největší části na pálení ropy, plynu a uhlí tedy na činnosti jedovaté, politicky delikátní a omezené neodvratným vyčerpáním zdrojů. Ona myšlenka funguje tak, že si lidé budou schopni koupit (či pronajmout) levné solární panely, připojit je k výkonné baterii a jí napájet nejen svoji domácnost, nýbrž i auto. Až dosud je největším problémem solární energie její nepravidelný přísun. Nejkrušnější překážkou rozvoje elektromobilů, jež stála i za zmiňovanými špatnými loňskými výsledky Tesly, jsou zase potíže s dobíjením, ať už vinou příliš řídkých sítí nabíjecích stanic, nebo v důsledku příliš dlouhé nabíjecí doby. Muskovy baterie by tak zabily dvě tučné a superlukrativní mouchy jednou ranou.» FOTO Reuters

47 47 technologie report DOPAD NA EVROPSKÉ UTILITNÍ SPOLEČNOSTI Odhad změny čistého příjmu (v mld. EUR) Zdroj: UBS Nárůst poptávky +2 Chytrá distribuce Rok Decentralizovaná výroba energie 3 +1 Rok KDO VYDĚLÁ A KDO NE Údaje vyjadřují odhad vlivu elektrické revoluce na zisky velkých evropských energetických utilitních společností (srovnání odhadovaného výsledku jejich hospodaření za rok 2025 s odhadem na rok 2016, v %) Zdroj: UBS Enel (Itálie) Iberdrola (Španělsko) EDP (Potugalsko) E.ON (Německo) RWE (Německo) Centrica (Británie) SSE (Británie) ČEZ (ČR) EDF (Francie) GDF (Francie) Fortum (Finsko) Verbund (Rakousko) JAK SE BUDOU PRODÁVAT ELEKTROMOBILY Počet prodaných automobilů na elektrický pohon (včetně hybridních, v mil. kusů, v letech ) 2,0 1,5 1,0 0,5 Zdroj: Global EV Outlook Centralizovaná výroba energie 0 EU USA Čína Zbytek světa KDY SE TO ZAČNE VYPLÁCET Údaje označují rok investice do elektromobilu, solárních panelů a baterií v podmínkách německé ekonomiky Doba návratnosti (v letech) Návratnost investice (ve srovnání s investicí do klasického automobilu, v %) Zdroj: UBS AUDI VS. TESLA 50:50 Kolik zaplatíte v Německu za pořízení a tři roky používání klasicky poháněného automobilu ve srovnání s vozem poháněným elektricky (v tis. EUR) Zdroj: Tesla, Audi, UBS Audi A7 3.0 TFSI Daň Opotřebení Cena splatná při pořízení vozu Úroky Cena paliva Tesla S 60 kwh KOLIK STOJÍ SOLÁRNÍ ENERGIE Cena solárního wattu při životnosti 20 let (v EUR) Zdroj: UBS (odhad) TRH SE SOLÁRNÍ ENERGIÍ A BATERIEMI Odhad budoucího vývoje objemu amerického trhu se solární energií přechovávanou v bateriích (v mil. USD) Zdroj: GTM Research, The Verge 3, , , , , , * 2015* 2016* 2017* 2018* * Odhad Rezidenční využití Komerční využití

48 48 Euro března 2015 report technologie» BUDOVÁNÍ BUDOUCNOSTI. Staveniště v americkém státě Nevada, kde vzniká továrna na elektrické baterie. Investici ve výši pět miliard dolarů podpořil tamní stát. Zaměstnat by mohla až 6500 lidí. VŠE JE PŘIPRAVENO Ojedinělá je ona okolnost Muskova příběhu, že tento jihoafrický byznysmen již v podstatě má všechny potřebné revoluční komponenty pohromadě. Nejméně známou z jeho tří velkých firem (kromě Tesly se k nim počítá ještě vesmírná firma SpaceX) totiž je SolarCity, výrobce solárních panelů, jehož představenstvu on sám velí a jeho bratranec Lyndon Rive společnost vede coby výkonný ředitel. Její obchodní model funguje tak, že vyrobí panel a pronajme jej soukromníkovi za cenu nižší, než jakou by zaplatil za běžný odběr elektřiny. Když má smůlu a nesvítí slunce, odebírá elektřinu jako každý druhý ze sítě; když je slunce dost, přebytek energie zase do sítě prodává, jako je tomu jinde po světě. Po necelých devíti letech existence má SolarCity 168 tisíc zákazníků a ovládá 39 procent amerického trhu se solárními panely. Takové uspořádání samozřejmě dává Muskovi obrovskou výhodu pro rozjezd výroby výkonných baterií. On sám tvrdí, že již má k dispozici laboratorně odzkoušený vzorec baterie nevšedních parametrů stran účinnosti i životnosti. U někoho jiného by to bylo chvástání, ale z úst člověka, který v minulosti už dokázal vyfouknout vesmírný kšeft agentuře NASA a jehož elektromobil zrychlí z nuly na sto za 3,7 vteřiny, to nereálně nezní. Naopak v defenzivě jsou klasické energetické firmy. Smrtelnou hrozbu mohou utilitní firmy od solární elektřiny čekat ve chvíli, kdy budou systémy na ní založené schopny energii uchovávat, citovala agentura Bloomberg Amoryho Lovinse, zakladatele společnosti Rocky Mountain Institute, jenž z městečka Snowmass ve státě Colorado poskytuje americkým firmám energetické poradenství. Takový izolovaný systém je neregulovaný produkt, který si můžete koupit v maloobchodním řetězci a protagonisté starého obchodního modelu nemají, jak by mu čelili, vysvětluje. Lovins ví, o čem mluví. Jak se na člověka jeho povolání sluší, má doma všechno včetně topení zařízeno na elektřinu a jezdí teslou. Jeho měsíční účet za elektřinu přitom čítá 25 dolarů, tedy zhruba šest set korun; na tolik vás za běžných okolností vyjde jenom pohled na vypnutý elektrický přímotop. ENERGETICKÉ FIRMY POD TLAKEM Firmy jsou si nebezpečí vědomy. Lze si představit, že jednoho dne umožní mikroturbíny a technologické systémy uchovávání energie v bateriích spotřebitelům nezávislost na distribučních sítích, uvádí loňská zpráva organizace Edison Electric Institute, skupiny sdružující americké veřejně obchodovatelné energetické firmy. Podle švýcarské banky UBS, která trojkombinaci solární energie, baterie a elektromobily loni věnovala obšírnou studii, však utility nemusejí nutně zajít na úbytě, záleží na tom, jak se nové situaci dokážou přizpůsobit (viz graf ). Nejdůležitější změnou podle UBS bude změna orientace z centralizovaných výrobců energie se stanou především distributoři, kteří budou v rámci takzvaných chytrých sítí muset pružně reagovat na vzrůsty a poklesy spotřeby. Právě tak vidí budounost i Lyndon Rive ze SolarCity. Až budou solární systémy s bateriemi rozmístěny po celé síti, bude síť moci jimi vyprodukovanou energii rychle posílat tam, kde je jí zrovna třeba, což sníží náklady, citoval jej časopis The Verge. Kromě toho mohou energetické firmy částečně spoléhat i na to, že pokud se Muskův plán ujme, stoupne všeobecná poptávka po elektrické energii. To by mělo díru po odcházejících zákaznících alespoň částečně zacelit. A že by se plán ujmout mohl, o tom svědčí čísla: v některých ekonomikách se například koupě automobilu poháněného elektřinou ze solárně krmených baterií vyplatí již dnes (viz graf ) a za 15 let by měla při klesající ceně panelů, baterií i vozů být jednoznačně výhodnější než koupě vozu se spalovacím motorem a to i bez vládních intervencí, které dnes různými formami elektrické automobily dotují. Nic z právě řečeného neznamená, že má Musk úspěch zaručen. Mnoho faktorů může selhat. Například ropa může být v následujících letech tak levná, že konkurovat jí nebude ekonomicky únosné. Spotřebitelé mohou být ve svých návycích konzervativnější, než například UBS očekává. Ceny revolučních komponentů mohou klesat pomaleji, než jak praví optimistické předpovědi. Naopak ceny surovin potřebných k výrobě baterií mohou nepředvídaně stoupnout. Mohou nastat ještě neznámé právní problémy. Vlády mohou ukončit své pobídky razantněji, než dnes vypadá reálné. Ale pokud se plán ujme, bude se o Elonu Muskovi mluvit jako o člověku, který si dokázal podmanit celé klíčové odvětví ekonomiky, a ještě k tomu k velké dávce obecného prospěchu. Daniel Deyl deyl@mf.cz FOTO Reuters

49 49 Turecko report Silná turecká káva Řetězec rychlokaváren Starbucks se kvůli jediné fotografii dostal do globální křížové palby mezi Turky a Armény FOTO archiv Někdy je k rozpoutání konfliktu třeba zastřelit arcivévodu, jindy přepadnout vysílačku ale občas postačí pověsit fotografii tří děvčat ke vchodu do kavárny na jiném kontinentu. Stěží uvěřitelný příběh začal v ateliéru amerického výtvarníka Timothyho Rose a skončil doufejme nepokoji v jednom z nejbolavějších míst světa, poblíž turecko-arménské hranice. Timothy Rose vůbec netušil, co spískal. Na zakázku od řetězce Starbucks vytvořil plakát; ve firmě jej kdosi schválil, převzal, nechal vytisknout, rozvézt a vyvěsit v prvních několika ze zhruba stovky kaváren v Los Angeles a okolí. To bylo 18. února ráno. V korporátním životě není nic běžnějšího. KROJE A VLAJKY Už kolem poledne se však začaly dít věci. První plakáty visely sotva pár hodin, když se na internetové stránce Arménského národního výboru Ameriky (ANCA), organizace sdružující vlivné části arménské diaspory v USA, objevil protest následujícího znění: Proč Starbucks prodává kávu za pomoci obrazu žen oblečených v tradičních arménských krojích, jež oslavují turecký stát, který z arménských žen systematicky dělal během arménské genocidy oběti a který stále tento zločin proti lidskosti popírá? citoval prohlášení arménsko- -americký server Asbarez.com. A skutečně arménské kroje a turecké vlajky (viz foto) tvoří pikantní kombinaci. Starbucks proto plakáty okamžitě stáhl během pěti hodin byly pryč do jednoho a Arménům se omluvil. Omluva přišla i od Tima Rose; tvrdil, že nevěděl, že dámy jsou Arménky, a že snímek pořídil v Turecku na oslavách jakéhosi Atatürkova výročí. Co Arménky oslavovaly na Atatürkovi (zhruba ve stylu zajíců slavících Den myslivosti), nebylo jasné. Rose později řekl, že se spletl a že fotka pochází z cvičení během Dne oslav. Ta verze má jedinou nevýhodu: v Turecku nic jako Den oslav neexistuje. Buď jak buď, zpráva se dostala do Turecka ve zkreslené podobě; ne nadarmo se vyprávějí vtipy na Radio Jerevan. Běžní Turci tak byli informováni, že Starbucks na nátlak amerických Arménů stahuje obrázky turecké vlajky, jak napsal deník The New York Times. STARBUCKS V ČÍSLECH (údaje za rok 2014 v miliardách USD) Tržby celosvětově 14,890 Počet kaváren celosvětově 19,760 Počet kaváren v USA 11,962 Zdroj: statista.com HOLKY Z PLAKÁTU. Dívky v arménských krojích s tureckými balonky v pozadí jsou příčinou mezinárodního konfliktu. ODVETA ZA ODVETOU Řetězci začala být půda Malé Asie rázem pěkně horká. V kospomolitním Istanbulu to lidé většinou přešli, ale dál na východ byly reakce ostřejší. V Ankaře proběhla proti firmě Starbucks demonstrace; ve Adaně, odkud před sto lety Turci hnali Armény do dnešní Sýrie ostošest, přikázala radnice policistům vyvěšovat na každou kavárnu turecké vlajky. A z měst Erzurum a Kars poblíž hranice s Arménií přinesl server Al Monitor zprávy, jak nepokoje téměř přerostly v pogromy. To zase nenechalo spát Armény. ANCA přitlačil; jedním z důsledků bylo, že například lobbistická firma Gephardt Group někdejšího kongresmana Dicka Gephardta přišla o uzavřený kontrakt ve výši 845 tisíc dolarů s losangeleským letištěm. Arméni si totiž stěžovali, že příliš obchoduje s Turky. A o vše proběhlo do 28. února. Z příběhu plynou tři poučení. Zaprvé arménská lobby v USA má právem pověst velmi dobře fungující organizace. Zadruhé svět přesto není řízen výhradně spiknutím; náhoda blbec má pořád své místo. Zatřetí podceňovat emoce kolem Kavkazu, Černého moře a Kaspiku se nevyplácí. Daniel Deyl deyl@mf.cz TURCI VERSUS ARMÉNI v reakci na pokus o násilné převzetí Osmanské banky arménskými separatisty likviduje sultán Abdulhamid I. nejméně sto tisíc Arménů Turci vyhánějí z Anatolie na území dnešní Sýrie 600 tisíc až 1,5 milionu Arménů, které podezřívají z proruských sympatií 1916 arménská část Osmanské říše padá do rukou Rusů 1918 SSSR se veškerých arménských území vzdal, vzniká samostatná republika Arménie 1920 Turci a Rusové najednou napadají Arménii; Jerevan se přikloní k Rusům a o dva roky později se stává plnohodnotnou republikou SSSR jako zbytek SSSR i Arméni zažívají rozvoj těžkého průmyslu a čistky 1989 začíná konflikt s Ázerbájdžánem o území Náhorního Karabachu (azerské území obydlené Armény) procent Arménů požaduje v referendu nezávislost na rozpadajícím se SSSR 2007 snaha Arménů etablovat pro konflikt s Tureckem z let označení genocida se dostává až do amerického Kongresu; ten rozhodnutí odkládá na příznivější dobu 2008 Abdullah Gül se stává prvním tureckým prezidentem, který Arménii osobně navštívil 2009 ministři zahraničí Turecka a Arménie podepisují prohlášení, podle něhož chtějí obě země obnovit vzájemné vztahy 2010 americký Kongres se zabývá arménskou žádostí o uznání genocidy, Ankara stahuje velvyslance z Washingtonu 2012 Francie schvaluje zákon, podle něhož je trestné popírat existenci genocidy Arménů z tureckých rukou 2015 Starbucks dělá faux pas s plakátem

50 50 Euro března 2015 hyde park Odskáčou to restaurace a večerky Důležité jsou sankce pro ty, kteří se budou snažit nová pravidla evidence tržeb obejít Když se ministr financí Andrej Babiš vydal na podzim 2013 do Chorvatska, spousta českých dovolenkářů už mělo namířeno opačným směrem. Babiš se chtěl inspirovat tamním systémem elektronické evidence tržeb, která by měla být spásou pro český rozpočet a zároveň bičem na podnikatele snažící se utéct limitu pro plátcovství daně z přidané hodnoty (DPH) či zkreslit příjmy pro své daňové přiznání. Následná návštěva chorvatského ministra Borise Lalovace v Praze potvrdila, že právě Chorvatsko bude vzorem pro nový kontrolní systém u nás. PLÁN B Návrh zákona o elektronické evidenci tržeb, který by měl začít platit od ledna příštího roku, předalo ministerstvo financí do připomínkového řízení. Evidence tržeb je náhradním plánem místo zvažované registrační pokladny. Názor, že by registrační pokladny měly zprůhlednit obchodní transakce, a přispět tak k lepšímu podnikatelskému prostředí, byl nejvíce slyšet z úst zástupců velkých retailových obchodů, kteří se cítili znevýhodněni proti malým živnostníkům. Na druhé straně klíčovým problémem bylo, že poměrně citelné jednorázové náklady na registrační pokladny by nesli právě menší živnostníci. To si minulá vláda, která na menší živnostníky ve volbách nejvíce sázela, nemohla dovolit. Nynější složení Poslanecké sněmovny vrátilo registrační pokladny na pořad dne v pozměněné formě i názvu elektronická evidence tržeb. Z nejvyšších kanceláří ministerstva financí a vlády se jedná o několikátý počin, jehož hlavním cílem je navýšit příjmy státního rozpočtu. Je to počin rozhodně lepší než rovněž diskutovaná sektorová daň, jejíž realizace by způsobila zbytečné stamilionové finanční výdaje bez úměrných přínosů pro státní rozpočet a českou ekonomiku (například podle analytické studie společnosti Cyrrus by náklady na sektorovou daň mohly dokonce převýšit její celkové výnosy). VELKÁ OČEKÁVÁNÍ Podle nejnovějších údajů, které přišly z Evropské komise, narostly podvody s daněmi v Česku během let 2010 až 2012 o 15 miliard korun na 90 miliard. Párováním faktur by se úniky z DPH měly začít skokově snižovat. Softwarové náklady na zavedení evidence tržeb si vyžádají ze strany státu desítky až stovky milionů, ministr financí Babiš nicméně tvrdí, že se mnohonásobně vrátí. Dle prvot ních propočtů ministerstva financí by měl výběr DPH narůst o deset až 12 miliard korun a v případě spotřební daně o šest až osm miliard. Stoupnout má rovněž výnos daně z příjmů. V případě fyzických osob o šest miliard a u firem zhruba o pět miliard korun. Chorvatský ministr financí Boris Lalovac nedávno v rozhovoru pro Českou televizi uvedl, že se díky zavedení centrální evidence tržeb v Chorvatsku příjmy v určitých sektorech zvedly překvapivě výrazně, například v pohostinství o sto procent, v maloobchodech

51 51 evidence tržeb hyde park Elektronická evidence tržeb je rozhodně lepší počin než sektorová daň, jejíž realizace by způsobila stamilionové finanční výdaje bez přínosu pro státní rozpočet. ILUSTRACE Vojtěch Velický / FOTO archiv o 70 a u advokátů o 30 procent. A to i přes celkový pokles chorvatské ekonomiky. V této zemi pro ilustraci zašli až k tak důsledným kontrolám, že například pokud do Dubrovníku přijede obrovská výletní loď, na které je několik tisíc lidí, a neprojeví se to na tržbách ve městě, úřady mohou reagovat okamžitě. Podle ministra Babiše představuje zavedení evidence tržeb poměrně jednoduché řešení bez nutnosti pořízení speciálních a certifikovaných registračních pokladen. Podnikatelé by evidovali své tržby speciálním softwarem, který by měli nainstalovaný v počítači či ipadu a vyšel by je řádově jen na stovky korun. Mezi subjekty podléhající povinnosti elektronické evidence tržeb by měly patřit podnikající fyzické a právnické osoby přijímající platby v hotovosti, ve stravenkách či prostřednictvím platebních karet a šeků. Jak by měl samotný systém evidence tržeb fungovat? Při platbě podnikatel automaticky zašle datovou zprávu o transakci finanční správě. Systém správy následně automaticky zašle potvrzení o přijetí včetně unikátního kódu účtenky. Podnikatel vytiskne účtenku, jejíž součástí bude potvrzovací kód. Zákazník bude mít povinnost tuto účtenku převzít. Evidenci dané tržby si zákazník následně bude moci ověřit prostřednictvím webové aplikace finanční správy. FÉROVĚJŠÍ TRH Ministerstvo financí si od zavedení elektronické evidence slibuje také zvýšení počtu dosavadních asi šesti set tisíc plátců DPH o další až desetitisíce osob. Hlavním cílem jsou živnostníci, kteří mezi plátci velmi často chybějí. Důvod je jednoduchý tito obchodníci vykazují menší obrat než jeden milion korun, který je limitní pro statut plátce DPH. Přitom je téměř nemožné, aby se jakýkoli kamenný obchod při nižším než milionovém obratu uživil. Silným hlasem proti evidenci tržeb jsou podnikatelé v pohostinství, kteří varují, že důsledné placení je pro ně existenčně neúnosné. Mohla by prý skončit třetina restaurací nebo barů. Ministerstvo financí zkoumá obavy podnikatelů v pohostinství a uvažuje, zda nepřesunout restaurační služby do nižší sazby DPH, jako to udělali v Chorvatsku. Podstatné je to, že evidence tržeb se zavádí z toho důvodu, aby odhalila neplatiče daní, což má do státní pokladny přinést více peněz, než kolik jich ubude snížením DPH. Důležitou otázkou jsou bezpochyby sankce za porušení pravidel správné evidence tržeb. V Chorvatsku je možné po prvním dokázaném podvodu při elektronické evidenci tržeb uzavřít živnost. U nás se zatím předpokládá jako první sankce pokuta. V jednadvacátém století je zbytečné si myslet, že Česko elektronický systém evidence tržeb mine. Podstatou jeho zavedení by v každém případě měla být co nejjednodušší obsluha a levné řešení na bázi mobilního zařízení. Jak se zdá, tuto definici zatím navrhovaný systém splňuje. Pokud by se nám podařilo zavést účinný a fungující systém evidence tržeb, přispělo by to kromě zvýšení příjmů státního rozpočtu i k žádoucímu odstranění části šedé ekonomiky a nastolení férovějšího trhu. TOMÁŠ HOLLMANN ekonom se specializací na oblast daní

52 52 Euro března 2015 hyde park fúze a akvizice Pasti při nákupu firmy Dluh cílové společnosti při její akvizici je komplexní věc, které stojí za to věnovat pozornost, protože jeho splácení už bude výhradně na kupujícím Posledních asi deset let se věnuji výhradně nákupům a prodejům firem. Za tu dobu jsem se setkal s tolika mýty a sny, že by to vydalo na stovku článků. Některé z nich se ale přece jen objevují se spolehlivou pravidelností. Například ignorování dluhu společnosti. Z pohledu kupujícího je cílová společnost v podstatě černá krabička. Nikdy neví, co je vlastně uvnitř, a často ho to ani příliš nezajímá. Důležité je pouze to, kolik krabička stojí a kolik z ní každý rok vypadne volné hotovosti. Vždy je ale důležitá jedna věc. Kolik krabička dluží. Protože dříve než začne vydělávat kupujícímu hotovost, musí zaplatit svoje dluhy. Proto je hodnota, a tedy i cena kupované společnosti závislá také na výši jejího dluhu. SKRYTÉ DLUHY A tady nastává kámen úrazu. Kolik vlastně krabička, to jest cílová společnost, dluží? Některé složky dluhu jsou poměrně jednoduše identifikovatelné. Patří mezi ně bankovní úvěry, kontokorenty nebo akcionářské a jiné podobné půjčky. Další jsou již méně zjevné. Třeba budoucí leasingové splátky. Skrytým dluhem společnosti mohou být i systematicky neplacené obchodní závazky. Ať už jsou nominálně po splatnosti, nebo jen s formálně dlouhodobou splatností. Samostatnou kapitolou jsou různé historické závazky třeba z titulu ekologických škod v areálu kupované společnosti nebo hrozící soudní spory. Kupovaná společnost může být také podinvestovaná, dluhem tak může být i zastaralý dlouhodobý hmotný majetek, který bude potřebovat brzkou obnovu. Podobně je možné, že má cílová společnost nedostatečný pracovní kapitál. Ať už proto, že pozdě platí obchodní závazky, před vlastním prodejem cíleně snížila hodnotu zásob, nebo využila služeb factoringu či forfaitingu. Relativně vyšší zadlužení mohou mít také společnosti, které jsou přátelské vůči svým zaměstnancům a nabízejí jim širokou paletu odměn například při příležitosti životních Skrytým dluhem společnosti mohou být i systematicky neplacené obchodní závazky. jubileí, dosažení určitého počtu odpracovaných let nebo odchodu do starobního důchodu. Všechny tyto povinnosti odměňování si nový majitel koupí spolu se společností a jejich hodnota nemusí být na první pohled zjevná. BUDOUCÍ NÁKLADY Svým způsobem jsou podobné také záruky poskytované zákazníkům při prodeji výrobků nebo poskytování služeb. Jejich skutečné náklady se projeví až v budoucnu, ale společnost se jim bez ztráty vlastní reputace nemůže vyhnout. Osobně mám velmi rád závazek z titulu odloženého daňového závazku, který z pohledu jeho zahrnutí, nebo nezahrnutí do celkového dluhu společnosti představuje jakousi šedou zónu. Investiční bankéři technice výpočtu této položky většinou nerozumějí, protože se jedná o čistě účetní záležitost, a tak se zde otevírá prostor pro vyjednávání a vaše pozice záleží jen na tom, kterou stranu zastupujete. Z pohledu prodávajícího odložený daňový závazek neexistuje a z pohledu kupujícího pochopitelně ano. Dluh cílové společnosti při její akvizici je komplexní záležitost, které stojí za to věnovat pozornost, protože jeho splácení už bude výhradně na kupujícím, zatímco prodávající si v té době může již dávno užívat třeba na Bahamách. PETR KŘÍŽ vedoucí oddělení fúzí a akvizic pražského zastoupení poradenské společnosti EY FOTO archiv / ILUSTRACE Vojtěch Velický

53 53 finance hyde park Auta v pronájmu V Česku přestává být operativní leasing výsadou velkých firem Záležet bude na tom, zda klienti přivyknou představě, že automobil není potřeba vlastnit. FOTO archiv / ILUSTRACE Vojtěch Velický Před rokem začala jako první aktivně propagovat operativní leasing tuzemská automobilka Škoda a postupně zareagovaly další značky. Růst tohoto typu financování, kdy si zákazník vůz pronajímá, a nikoli kupuje, potvrzují data České leasingové a finanční asociace. Podle ní meziročně vzrostl objem finančních prostředků poskytnutých prostřednictvím leasingu, úvěrů a factoringu zhruba o deset procent na více než 135 miliard korun. Z toho nejvíce kontraktů bylo v loňském roce, podobně jako v těch předchozích, uzavřeno právě na financování automobilů. Celkem se jednalo asi o 63 miliard korun na veškeré dopravní prostředky, z čehož přibližně 37 miliard připadá na osobní vozy. Právě operativní leasing zaznamenal meziročně razantní nárůst, a to i v kategorii pro soukromé osoby, jejichž počet stoupl o více než 50 procent. MASERATI NA LEASING Velký vliv na růst zájmu o operativní leasing měly pro všechny silné marketingové kampaně. Výrazné rozšíření nabídky leasingu značně ovlivnili i samotní zákazníci, kteří začali požadovat v tomto segmentu větší výběr, co se značky i kategorie vozu týče. Na poptávku po reprezentativních manažerských vozech reagovaly automobilky obratem nabídkou modelů těch nejvyšších kategorií. Od ledna tohoto roku je možné na operativní leasing pořídit i luxusní vozy značky Maserati. Operativní leasing se tak stal prostředkem, který umožnil širší veřejnosti pořídit si luxusní vůz bez vysokých pořizovacích nákladů. Firma Scuderia, která je oficiálním prodejním zastoupením značek Ferrari a Maserati, za první dva měsíce tohoto roku díky operativnímu leasingu pronajala 14 vozů v celkové hodnotě 32 milionů korun. Zájem o pořízení luxusního automobilu právě na operativní leasing mají především manažeři a podnikatelé, kteří kromě nároků na reprezentativnost dbají i na ekonomickou výhodnost. Kromě toho, že v případě operativního leasingu odpadají vysoké pořizovací náklady, není dnes již zapotřebí ani žádná akontace či počáteční zálohová platba. Leasingové splátky pak patří mezi daňově uznatelné položky. Další důležitou výhodou je také nenáročnost správy a údržby automobilu. Operativní leasing v sobě totiž zahrnuje i pojištění, asistenční službu nebo pravidelný servis včetně výměny pneumatik, o který je postaráno, aniž by mu manažer musel věnovat svůj čas a pozornost. Všechny tyto služby se sestavují individuálně. PRONÁJEM MÍSTO KOUPĚ Na západ od našich hranic se operativní leasing začal masivně prosazovat před několika desítkami let. V zemích jako Německo, Velká Británie či Nizozemsko má dlouhodobě své místo, a to nejen u firemních zákazníků, ale i u soukromé klientely. Na základě toho tuzemští obchodníci vidí v tomto druhu financování potenciál. Zejména domácnosti v současnosti automobily prostřednictvím operativního leasingu prakticky nefinancují. Záležet bude na tom, zda klienti přivyknou představě, že automobil není potřeba vlastnit, a dokážou přijmout jiné, výhodnější, efektivnější a dostupnější řešení. Už nyní se tento postoj postupně mění, a to napříč všemi kategoriemi automobilů. PETR KUDLÁČEK ředitel, Scuderia Praha

54 54 Euro března 2015 light Čekání na ikonu Soukromí investoři se přestávají spoléhat na své dvorní architekty a dávají šanci i těm neověřeným a zahraničním ateliérům Čtvrt století od revoluce zůstává Praha architektonicky hluchým místem. Turisté míří z Pražského hradu neomylně k Tančícímu domu od Franka Gehryho, a pokud je má zaujmout nějaká nová stavba, bude to maximálně Trojský most. Architektura se trochu překvapivě stává v poslední době tématem privátního sektoru, což kontrastuje s tím, jakým způsobem na ni ten veřejný rezignoval. Soukromí investoři přestávají spoléhat na nejbezpečnější a nejlevnější způsob, jak získat návrhy svých budov, a opatrně našlapují směrem k architektonickým soutěžím. Někteří neváhají oslovit i zahraniční ateliéry. Bylo zajímavé sledovat, jak se v interakci deseti porotců vyvíjejí názory a pomyslné pořadí návrhů se posouvá, říká Leoš Anderle. DVĚ NEJSOU TREND V minulém roce se odhodlali pořádat soutěže podle pravidel České komory architektů, nad kterými převzal záštitu Institut plánování a rozvoje hlavního města Prahy (IPR), dva silní developeři. Žádný z nich si nestěžuje. Ani jeden ale nenašel odvahu vyhlásit otevřenou soutěž přístupnou všem architektům oslovili pouze vybrané ateliéry. Myslím, že i na veřejné soutěže v budoucnu dojde. Investoři se s tím u nás zatím seznamují, předpokládá Jan Šépka, šéf kanceláře projektů a soutěží IPR. Právě on asistoval u soutěže, kterou pořádala společnost Central Group pro svůj rezidenční záměr na Pankrácké pláni a firma Sekyra Group pro novou čtvrť na Smíchově. Iniciativu soukromých developerů opatrně vítá i Petr Lešek z České komory architektů, kde předsedá pracovní skupině pro soutěže: Pokud by to mělo být novým trendem, bylo by to výborné. Ze dvou akcí v Praze je ale těžké usuzovat na obecnější trend. Je to škoda. Soutěž je totiž i skvělou a srozumitelnou propagací záměru směrem k veřejnosti. Myslíme si, že do unikátní lokality Pankráce patří namísto konvenčních bytových domů spíše nějaká unikátní, moderní a architektonicky ikonická stavba, vysvětluje šéf Central Group Dušan Kunovský, proč se vzdal platného stavebního povolení a začal na Kavčích horách s projektem stovek rezidencí od začátku. V soutěži oslovil spolu s IPR deset tuzemských týmů, ze kterých nakonec nezávislá porota vybrala návrh Josefa Pleskota. Zda se někdy budovy vyhnané do výšky zhmotní, bude podle Kunovského záležet především na politické vůli. Avizuje už ovšem dopředu,

55 55 architektura light DĚDICTVÍ AKCEPTOVÁNO. Území bývalé Waltrovky v Jinonicích koupila společnost Penta od irské skupiny Red Group už se stavebním povolením na klíčovou budovu Aviatica od architekta Jakuba Ciglera. Nakonec se rozhodla návrh akceptovat a je spokojena. Na ostatní etapy výstavby už ovšem vybírá mezi více ateliéry, které oslovuje. FOTO Tomáš Novák že pokud se mu je nepodaří v diskusi prosadit do pěti let, sáhne po původním projektu. Šéf developmentu Sekyra Group Leoš Anderle dnes přiznává, že měl původně z architektonické soutěže, do které bude výrazně mluvit komora architektů a IPR, strach. Porota posuzující návrhy na budoucnost okolí Smíchovského nádraží byla z velké části nezávislá, firma v ní měla jen dva zástupce. Investujeme své peníze. Když člověk sleduje veřejné soutěže, kde se proti sobě architekti odvolávají, preferovali jsme náš tendr. Také jsme se obávali zdržení. Dnes jsme rádi, že jsme se nechali přesvědčit, říká Anderle. Celá soutěž trvala nakonec jen pět měsíců. Oceňuje, že se na projekt podíval i očima jiných odborníků. Bylo zajímavé sledovat, jak se v interakci deseti porotců vyvíjejí názory a pomyslné pořadí návrhů se posouvá, dodává. Sekyra Group na rozdíl od Kunovského dala šanci i zahraničním ateliérům. Z dvanácti oslovených jich byla polovina z ciziny. Nakonec ovšem zabodovali domácí Kuba Pilař architekti. Jednou z mála firem, která má ještě zkušenost s architektonickou soutěží podle pravidel komory, je skupina PPF. Návrh nové budovy na Vítězném náměstí v Dejvicích hledala mezi několika tuzemskými ateliéry, které sama oslovila. Zvítězil projekt Ledního medvěda, jehož autorem je Architektonický ateliér Radan Hubička. To ovšem neznamená, že by ostatní developeři sázeli jen na jistotu a obraceli se pouze napřímo na své dvorní ověřené architekty. Protože chtějí mít kontrolu nad svými investicemi, volí ale jiné formy souboje mozků. RADĚJI WORKSHOP NEŽ SOUTĚŽ Ochudit o nápady více kreativců se nenechává například společnost KKCG Karla Komárka. Na své první dva realitní počiny na budovu Centrum Bořislavka na Evropské třídě a projekt vil v Šáreckém údolí pořádala architektonické workshopy. U Bořislavky oslovila firma pět zahraničních a pět domácích ateliérů. Jména některých z nich znají i ti, kteří se architekturou neživí například britský Bogle Architects (u nás navrhuje superlaser ELI v Břežanech), německý Bothe Richter Teherani nebo populární rakouský ateliér Coop Himmelb(l)au. I tady ovšem nakonec zvítězila domácí kancelář Aulík Fišer architekti. Workshop trval šest měsíců. Čas a náklady na uspořádání workshopu při přímém oslovení architekta uspoříte. Výhodou workshopu je zejména to, že nabízí různé přístupy k řešení zadaného úkolu. Ne vždy pak odvážná architektura a urbanismus přinášejí odpovídající ekonomickou návratnost. Ale když ano, je to přesně to, co pro naše realitní investice hledáme, říká Otto Koval, obchodní ředitel KKCG Real Estate. Skupina Karla Komárka oslovila původně patnáct ateliérů z ciziny. Některé vůbec nereagovaly, jiné řekly, že do soutěží nechodí. Pověstný je tímto přístupem například Norman Foster. Většina světově známých jmen se soutěží účastnit nechce, očekávají přímé oslovení. Ale pokud získáte osobní kontakt a osloví»

56 56 Euro března 2015 light architektura IKONU NEVYLUČUJI, TANEC ANO. Na Smíchově poroste přirozené město. Je možné, že tam vznikne nějaká ikonická stavba, pokud se pro ni najde nájemce, ale žádný druhý Tančící dům nečekejte, říká Leoš Anderle, šéf developmentu Sekyra Group. V soutěži na návrh nové čtvrti zvítězil ateliér Kuba Pilař architekti. Porotci ocenili jeho systémovou práci s blokem, který bude kombinovat víc architektonických návrhů, a maximalizaci bytů v území. Odvážné a konvencí nespoutané projekty je, bohužel, u nás často obtížné realizovat.» je váš záměr či lokalita, můžete získat zvučná jména, dodává Koval. Například šéf kanceláře Coop Himmelb(l)au Wolf Prix odvedl obrovský kus práce a přijel prezentovat návrhy osobně s tím, že Česko a Japonsko jsou jedinými zeměmi, kde ještě netvoří. DELIKÁTNÍ KRYSTALY PRO EVROPSKOU. V architektonickém workshopu skupiny KKCG zvítězila kancelář Aulík Fišer architekti s návrhem několika budov propojených parkem a zelenými terasami. Konkurencí byl například ateliér Coop Himmelb(l)au, jehož originální projekt se zásadně odpoutal od schémat a konvencí. Česká veřejnost by jej ale patrně nepřijala. DOMÁCÍ MAJÍ SEBEREFLEXI Někteří developeři ovšem cizince raději vůbec neoslovují. Zahraniční architekti skutečně nechápou, proč je v České republice tak složité vybudovat nový projekt, který splňuje všechna kritéria daná místními stavebními předpisy. Tento fakt jim často umožňuje navrhovat odvážné a konvencí nespoutané projekty které je ale, bohužel, u nás mnohdy obtížné realizovat, vysvětluje Michal Dostál, marketingový manažer PPF Real Estate. Domnívá se, že kvalitní budovu srovnatelnou s Tančícím domem by ovšem mohl dát Praze i domácí architekt. Nemůžeme ale očekávat odvážnou a nadčasovou architekturu v prostředí, které je ostře vymezené proti jakékoli nové výstavbě, podotýká. Patriotem je z tohoto pohledu Dušan Kunovský. Pokud má v Praze vzniknout nějaká nová ikonická stavba, navíc na exponovaném místě, měly by za ní stát zkušenosti a hodnoty těch nejlepších architektů, které v Česku máme. Koneckonců i zmíněný Tančící dům vznikl za spolupráce českého architekta, soudí majitel největšího tuzemského rezidenčního developera. Petr Lešek, který vítězstvím v architektonické soutěži dostal šanci jako mladý neznámý architekt projektovat dnes oceňovanou Národní technickou knihovnu, si myslí, že další originální návrh budovy nic podstatného nezpůsobí. Bylo by to podobné, jako když v Kazachstánu staví Norman Foster. Navíc špičkové domy od Jeana Nouvela nebo kanceláře Baumschlager Eberle tu máme a nikdo se o nich nezmiňuje, podotýká Lešek. Daleko důležitější podle něho je, aby konečně po čtvrtstoletí opravdu vznikla svobodná a nepokřivená soutěž mezi architekty, kdy vítězí ti nejlepší. Hana Boříková borikova@mf.cz FOTO archiv, Tomáš Novák

57 57 Petr Palička light Chceme druhý Tančící dům Zahraniční architekt sem přinese věci, které by nás prostě nenapadly, říká Petr Palička ze společnosti Penta Investments FOTO Hynek Glos Praha by měla v krátké době získat nový architektonický symbol. Vyroste na Masarykově nádraží, navrhne jej světoznámý architekt a zaplatí skupina Penta. Ta už pro svůj bratislavský projekt angažovala uznávanou architektku Zahu Hadid. Jméno pro Prahu zatím tají, neskrývá ovšem ambice postavit v metropoli skutečně mimořádnou stavbu. Chceme vydělávat peníze, ale jsme ochotni trochu omezit zisk, když výsledek bude výjimečný a kvalitní, říká Petr Palička, který zaštiťuje tuzemské realitní projekty Penty. Jak si vybíráte architekty? Pokaždé jinak. Většinou neděláme klasické soutěže, kam se hlásí desítky firem a vybírá je komise. Poptáme tak šest až osm architektů na konkrétní zakázku. Vybíráme si ty, kteří jsou zajímaví, jejichž práce se nám líbí a víme, že umějí. Tím se bráníme zbytečné práci s hodnocením nekonečného množství návrhů a zároveň se tím trochu bráníme nešvaru architektonických soutěží, kde se všichni odvolávají a řeší to komory a soudy. Možná je škoda, že nevyhlašujeme otevřené soutěže. Tím se může stát, že neoslovíme ateliér, který by mohl mít mimořádný nápad, jen proto, že ho neznáme. Jak se vám podařilo na Slovensku získat asi nejznámější světovou architektku Zahu Hadid? Na Slovensku jsme šli cestou kombinace. Vybrali jsme čtyři konkrétní zahraniční ateliéry a zároveň jsme dali všeobecnou výzvu. A do té se sama přihlásila Zaha Hadid, což nás překvapilo, protože jsme ji neoslovili. Skicovné bylo deset tisíc eur, takže nešlo o žádný převratný balík peněz. Odměnou byla samotná zakázka. Zájemců se ozvalo devadesát. Z těch jsme vybrali deset kanceláří, které jsme požádali o první studie a popis toho, jak by projekt řešily. V prvním kole jsme udělali shortlist, kde jsme zúžili počet na pět ateliérů. Zároveň paralelně běžela soutěž se čtyřmi oslovenými ateliéry. Do finále šlo tedy devět projektů. Z nich byly tři vyřazeny pro nesplnění požadavků, takže jich zbylo šest, které jsme detailně posoudili. Vybrali jsme Zahu Hadid. Celá soutěž trvala od nápadu do konce rok. V porotě seděli čtyři zástupci Penty a hlavní architekt Bratislavy a jako poradce byl přizván hlavní architekt Hamburku. Pomohlo to? Bude se projekt realizovat? Připravuje se. Vypadá velmi zajímavě a avantgardně, ale zatím se nepodařilo jej prosadit. Město jej zatím neakceptovalo. Praha zkouší prostřednictvím Institutu plánování a rozvoje (IPR) něco podobného. Spolu s developery se podílí na architektonických soutěžích. Developeři si od toho asi slibují, že se jim budou projekty snáze prosazovat. Marek Dospiva má pro to hezký výraz dělat věci po srsti. Je zbytečné válčit tam, kde se dá dohodnout. Prostředí musí být ale takové, že prostor pro dohodu je. To si myslím, že platí obecně. Nikdo se nechce zbytečně hádat, když jde najít kompromis. Jestliže mají úřady, se kterými se musí projekt projednávat, zájem najít konsenzus, všichni se o něj budou snažit. Je to snazší a energeticky méně náročné než válčit. Na obou stranách je dobré omezit aroganci, i když každý přirozeně hájí své zájmy. Já vkládám hodně nadějí do nového šéfa IPR. Je vzdělaný a respektovaný architekty, což je důležité. PETR PALIČKA (56) Profesní dráhu začínal v roce 1982 jako projektant v Pragoprojektu. Pracoval jako projektový manažer v domácích i zahraničních firmách, měl na starost například přestavbu Kongresového centra Praha před zasedáním MMF. Před nástupem do Penty v roce 2007 sedm let řídil tuzemskou kancelář Bovis Lend Lease. Realitní divize Penty má pod jeho vedením v plánu stát se jedním z nejvýznamnějších tuzemských developerů a ročně dodávat na trh až 20 tisíc metrů čtverečních kanceláří a 150 bytů. Dokončila administrativní centrum na Florenci a v různé fázi realizace má nyní pět projektů. Proč jste se v případě slovenského projektu rozhodli oslovit zahraniční ateliéry? Ze stejného důvodu, proč o tom přemýšlíme v Česku. Rybník tady je malý. Možná někteří mladí kluci, kteří byli po škole venku a přičichli k novým věcem, ti asi mohou přinést něco nového, ale my všichni cítíme, že tu chybí světová architektura. Také si všichni nekupujeme škodovky, i když jsou dobré. Já nechci vůbec pomlouvat české architekty, ale jiné impulzy zvenčí jsou důležité. Naše Florentinum navrhl Jakub Cigler a je to dobrá budova Právě Jakub je český architekt, který má světový rozměr, protože hodně cestuje, vzdělává se, když se s ním bavíte, vysype vám fotky x budov ze zahraničí, které ho zaujaly. Ale takových je málo. U architektů je přitom světový rozhled snad ještě důležitější než u všech ostatních profesí v developmentu. Marek Dospiva mluvil o tom, že kvůli Masarykovu nádraží osloví světové architekty. Stalo se? U Masaryčky jsme oslovili šest českých ateliérů. Jejich přístupy byly podobné. Nebyla to bomba, ale ani jeden návrh nebyl špatný. Nakonec jsme se ale rozhodli přizvat také zvuč-»

58 58 Euro března 2015 light Petr Palička NEPŘIJATÁ AVANTGARDA. V Bratislavě chce Penta stavět podle projektu slavné britské architektky Zahy Hadid. Má to však háček: město avantgardní stavby zatím neakceptovalo.» ná jména. Přestože u zahraničních architektů nebyl důvod, aby přistupovali k projektu stejně, protože každý byl z jiného konce světa, jejich řešení bylo podobné, stejně jako bylo podobné řešení českých architektů. A čeští a zahraniční architekti zároveň přistoupili úplně jinak k celkovému prostorovému uspořádání, pohybu lidí a využití prostoru. Dumali jsme proč. Část řešeného území je v Praze 1 a část v Praze 8. Čeští architekti podle mého soudu k tomu přistoupili tak, že jednička je to ono a na osmičce už něco postavíme. Ale ti zahraniční to viděli naopak: Florenc je to místo. Tam se kříží dvě metra, je tam autobusové nádraží to je to přirozené nové centrum. Samozřejmě Praha 1 musí být zajímavá, ale lidé půjdou na Florenc. Proč myslíte, že zvolili jako centrum Florenc? Myslím, že nejsou zatížení tím, že my máme osmičku zažitou trochu jako méněcennou čtvrť. Oni se tím nenechali rušit. Viděli město. Viděli, že Florenc je jedno ze tří míst, kde se kříží metro, a na Můstku nebo na Muzeu už nic nepostavíte. Není to tedy o tom, jestli jsou zahraniční architekti horší, nebo lepší, ale nejsou zatížení lokálním stereotypem. To je ta slepota. Vždyť to znáte ze života. Řešíte problém a cítíte, že to stále není ono. Pak přijde někdo cizí a vy se divíte, že jste ten nápad neviděli sami. To je ten důvod, proč zvát cizí architekty. Ne proto, že jsou lepší. Tak kdo bude kreslit Masaryčku? Už jsme se dohodli. Jméno ale oznámíme, až budeme mít materiál, se kterým budeme moci jít ven a říci: To je ono. Chceme se vyhnout blamáži Až to oznámíte, sedneme si na zadek? Postavíte další Tančící dům? Pohybujeme se v centru Prahy, což samo o sobě přináší jistá omezení Ale jistě, na druhé straně, když už tu pracuje někdo ze zahraničí, chceme, aby to bylo vidět na první pohled. Chtěli bychom dát Praze druhý Tančící dům, jak říkáte. Vyplývá to trochu už ze strategie, kterou Penta v developmentu má. Chceme vydělávat peníze, ale jsme ochotni trochu omezit zisk, když výsledek bude výjimečný a kvalitní. Myslím, že akcionáři už jsou bohatí dost a chtějí, aby po nich zůstaly hezké věci. Stavby tu jsou na desítky let. Takže ano, tu ambici máme. Neobáváte se, že pokud bude návrh vybočovat z průměru, vzbudí zase nekonečné diskuse a odpor podobně třeba jako blob nebo i Tančící dům předtím, než se postavil? To já si samozřejmě pamatuji a myslím, že dodnes jsou lidé, kterým se Tančící dům nelíbí. Nic nerespektuje, vybočuje z uliční čáry, očividně je ale světově uznávaný a mně se líbil od začátku. Když si vezmete ve Vídni Hundertwassera, jehož stavby také nic nerespektují, a jaké jsou to atrakce! Město nemusí být fádní. U Tančícího domu je důležitý čas, řekl bych. Dvacet let stavbu prověřilo. Dnes víme, že tam patří, vůbec se mu nedivíme. Nakonec vzpomeňte na známé historky s Obecním domem dobové noviny přinášely titulky Zničená Praha. Když je stavba kvalitní, může být kontroverzní a budit emoce. Lepší než hmota, která je všem lhostejná. Nesuplujete v architektuře tak trochu úlohu veřejných investorů? Takovými stavbami jsou často muzea, koncertní sály, knihovny Veřejný sektor má u nás problém, že musí všechno tendrovat na nejnižší cenu. Asi se dá najít cesta, ale je jen pro statečné a osvícené, a to zdaleka není každý. Když si vezmete, že jakmile přijde nová politická sestava, všechny zažaluje, není se co divit. Najděte někoho, kdo bude mít odvahu udělat něco výjimečného, když hned uslyší, že se to dalo udělat za půlku. Nevím, jak vznikají v Americe nebo ve Španělsku výjimečné koncertní sály nebo muzea. Když si vzpomenete na šéfa Sazky Hušáka Asi všechno nebylo, jak mělo, ale ta hala je krásná. Každý zahraniční host, se kterým tam jdu, zůstane koukat. A taky se dala postavit jiná hala za míň. Když se podíváte na vilu Tugendhat, jistě to nebyl nejlevnější dům, a dnes jsme z něho paf. Mají zahraniční architekti jiný přístup k ekonomice projektu? Prý umějí více přemýšlet jako developeři a potlačit vlastní ego. Máme velmi dobrou zkušenost s Jakubem Ciglerem. Ten takto postupoval. Vždy musíte architekta držet zkrátka. Má tendenci použít něco, co ještě nikdo nepoužil. Že to stojí pětkrát tolik, to ho nezajímá, ale to chápu. Od toho developer je, aby udržel náklady v mezích a zároveň to nezkazil architektovi. Někteří architekti ale nemají žádné ohledy. Pamatuji si na jednu stavbu z minulosti, u které architekt vůbec nerespektoval, že developer má od začátku omezený rozpočet a čas, který je pro něj klíčový. Když jsem mu říkal, že nemůže navrhovat to, co chce, odpověděl: Já nenavrhuju žádné srágory, mě peníze nezajímají. Já chci, aby to bylo kvalitní. Ta stavba byla kvalitní o rok později a stála ranec peněz, protože to developer neuřídil. A to je totální průšvih. Takovým architektům se snažíme vyhýbat. Zahraniční architekti jsou zvyklí, že si developer náklady řídí, na druhé straně ovšem na úplně jiné úrovni než u nás. Jenomže materiálové náklady jsou stejné, ale příjmy venku úplně jiné. Úlohou developera je nastavit od začátku mantinely každému architektovi a udržet ho v nich, to prověří kvality obou. Nemůžete dát nesmyslné zadání a chtít prvky, co má maserati, a mít na to 600 tisíc. Nejsou Čechy pro zahraniční hvězdy moc malé? Oba oslovené ateliéry u Masarykova nádraží měly velký zájem. My se občas se slovenskými kolegy smějeme, že když už jsou ochotní stavět i v Bratislavě, Prahou rozhodně nepohrdnou. Oslovujete stále ty stejné ateliéry? Ne. Třeba na Waltrovce jsme se dohodli s architektem Krátkým, který se nám líbil. Ten navrhuje další administrativní budovy kromě Aviatiky. My jsme projekt koupili, když už na hlavní budovu Aviatica bylo stavební povolení. Váhali jsme, jestli stavět rychle a pokračovat, nebo všechno vyhodit. Po prověření jsme se rozhodli projekt akceptovat a dnes jsme FOTO archiv

59 59 rozhovor light Jestli budou nájemníci požadovat kromě lokality a nájemného i nějakou celkovou úroveň projektu, je to dobrá zpráva pro architekturu. I baráky by zkrátka měly mít ducha. spokojení. Na rezidenční část Waltrovky jsme poptali osm ateliérů, které dostaly za úkol navrhnout celkový urbanismus. Nakonec se spojilo studio Kryštof Chybík architekti, kteří pracovali spolu s ateliérem Rudiš a Rudiš, s kanceláří ADR, která má hodně zkušeností se samotnými rezidenčními domy. Teď budeme oslovovat architekty pro další fáze, což je zhruba 650 bytových jednotek. Jaké jsou náklady na zahraniční architekty? Není to až tak dramatické, ale řekl bych velmi zhruba dvojnásobek oproti našim. Náklady na zahraniční architekty jsou vyšší i z toho důvodu, že vedle nich potřebujete ještě lokálního architekta, který má razítko a dělá samotnou stavařinu. Většinou to končí tak, že zahraniční ateliér dělá koncepční práci a domácí ateliér projektuje. Do výběru lokálního ateliéru ten zahraniční velmi výrazně mluví, musí se s ním shodnout a věřit mu. Myslíte si, že budete moci nasadit vyšší nájemné, když se vám povede postavit architektonicky výjimečný dům? Asi ne vyšší nájemné. To ne. Ale máme zkušenost s tím, že jedna z velkých firem, která bude zvažovat stěhování, nám řekla, že kdyby měla možnost přestěhovat se do výjimečného domu od výjimečného architekta, asi by své rozhodnutí urychlila. Je to součást image. Nebydlet ve škatuli. Od agentů víme, že klienti nechtějí hnusné budovy. To nás potěšilo. Jestli se uvažování nájemníků vydá tímto směrem a budou požadovat kromě lokality a nájemného i nějakou celkovou úroveň projektu, je to dobrá zpráva pro architekturu. I baráky by zkrátka měly mít ducha. Hana Boříková borikova@mf.cz INZERCE A

60 60 Euro března 2015 light Pension Kladská Jíst a pít jako kníže V hlubokých lesích nad Mariánskými Lázněmi se skrývá unikátní restaurace a vinný sklep HODNOCENÍ pestrá nabídka místní zvěřiny i její perfektní zpracování unikátní vinný lístek výjimečné místo nedostatek rozlévaného šumivého vína VČesku nenajdete druhé místo jako Kladská. Vsadím se, že kdyby režisér Kubrick znovu točil horor Osvícení, v němž se trochu pomátne Jack Nicholson, natočí ho právě tady. Lovecká osada ležící v hlubokých lesích a močálech nad Mariánskými Lázněmi existuje až od konce 19. století, kdy sem kníže Schönburg-Waldenburg přenesl repliky švýcarsko-tyrolských srubů, a dodnes vlastně nejde o nic víc než o pár lesních chat s loveckým zámečkem. Magické zákoutí s tmavým rybníkem dokonce nezničili ani komunisté, i ti si sem jezdili jen zastřílet a slušně popít. A nejbližší polistopadové baroko leží až dál směrem na Kynžvart. Jednou z historických chat je i Pension Kladská, jeho restauraci a vinný sklep stvořil (spolu s manželkou) kuchař, milovník francouzského vína a světoběžník Vlastimil Reitmajer. Restaurace, již tvoří menší vstupní místnost s barem a vnitřní jídelna, sídlí v přízemí většího dvoupatrového srubu a nehraje si na nic, co není: útulný venkovský design vytvářejí pohodlné kožené židle, poctivé dřevěné stoly, samozřejmě krb a taky starý klavír, na němž stojí prázdné láhve od vína Mouton Cadet, Château Margaux, Sassicaia... Tohle není hypermarketová kolekce, jak vám napoví i bližší pohled do vinného lístku. Najdete v něm i archivní velikány z Bordeaux a Burgundska a na nejdražší láhev si připravte téměř sto tisíc korun. Ne že byste v restauraci tahle vína běžně viděli otevřená na stole, občas si ale někdo přece jen udělá radost. Ostatně vždycky je dobré vědět, že když se u dobrého jídla náhodou trochu víc nadchnete sami sebou, můžete si ve sklepě pod restaurací hned zruinovat bankovní konto. VŠE AL DENTE V Kladské se nadchnete určitě, přinejmenším jídlem. Reitmajer vaří dnes velmi populární fúzi Francie a tradiční české kuchyně, k níž historicky patří právě hodně zvěřiny s omáčkami. Maso navíc pochází z okolního Slavkovského lesa, který je největším tuzemským loveckým revírem, takže restaurace ani módně nelže, když politicky korektně řekne, že vaří z místních surovin. Tedy ne že byste to tady někde našli napsané; Reitmajer nemá zapotřebí sdělovat automatické, to bývá znakem laciných podniků. Reitmajera sice nikdo nezná z televize, málokdo je ale takový znalec masa. A taky puntičkář při jeho přípravě. S masem si hraje dny dopředu a i smažení obyčejného telecího říz-

61 61 restaurace light CRÈME CARAMEL PENSION KLADSKÁ Kladská 6, Kladská Mariánské Lázně tel.: Otevírací doba: denně kromě pondělí Všechny údaje uvedené v následující pasáži jsou přesným opisem jídelního a nápojového lístku. Případné chyby dokládají péči, jaká je věnována jejich úpravě. FOTO archiv TELECÍ KARABÁČEK sous vide na žampionech s bramborovým pyré a máslovou dýní ku, který při mé poslední návštěvě restaurace nabízela se šťouchaným bramborem a okurkovým salátem jako denní specialitu, je velká věda. Poznáte to ještě před prvním soustem tak, že řízek není vůbec mastný; Reitmajer ho smaží napůl v olivovém oleji a napůl na másle a výsledkem je delikátní vláčný a šťavnatý řízek, který se netopí v omastku! A stejnou rafinovanou pečlivost ucítíte i z další nedávné speciality podniku hovězích líček na víně. Tahle část hovězího je u nás dnes díky Pohlreichovi populárnější (a v horších podnicích bohužel taky zločinně devalvovaná) než třeba steak, málokde ji ale umějí udělat tak perfektně jako právě v Kladské, a to včetně lahodné omáčky; zdejší líčka jsou krásně křehká a hustá vinná omáčka drží na mase, nestéká stranou. S rýží a sklenkou toskánského červeného to nemá chybu. A ještě naposled k vínu: to dodává syn majitele restaurace, jenž s vínem obchoduje, takže zde můžete objevit i zajímavá levnější vína, která jinde nenajdete. KVALITA JE V DETAILECH Kladská (leží výš než třeba Špindlerův Mlýn) je jedním z nejchladnějších a taky nejmokřejších míst v zemi, zima i zrádné mokro tu často bývají celý rok. Mokro nicméně znamená vodu a ta značí ryby, které restaurace mívá jako jednu z denních nabídek; nejen zdejší pstruh s bramborem je vynikající. Ale zpět k místní zvěřině, na níž menu podniku stojí. Na stálém jídelním lístku najdete srnčí hřbet s omáčkou z červeného rybízu a portského vína, jelení steak na omáčce z lesních hub a Madeiry, kančí panenky ve slaninové košilce se šípkovou omáčkou, zvěřinový talíř na jalovcové omáčce nebo stehýnko z divokého zajíce špikované slaninou na smetaně s brusinkami. Vaříme z toho, co je čerstvé a dobré, a dáváme přednost základním surovinám. Nezabýváme se nekonečným sestavováním sofistikovaného jídelního lístku, ale věnujeme čas hledání stále čerstvých a kvalitních surovin, zní Reitmajerovo krédo. Nebo jinak: sofistikovanost jídelního lístku v Kladské spočívá v provedení jídel, ne ve složitosti jejich složení. Ďábel se skrývá v detailu, říká se, ostatně zeptejte se politiků. Chudák Helena Válková dodnes neví, kvůli kterému detailu ji Andrej Babiš přinutil rezignovat. V Kladské o detailech vědí své (Reitmajer si osobně vychoval mladého kuchaře, který zde vaří už několik let), stejně jako že míň bývá v gastronomii víc. Proto výjimečnou chuť, vůni i strukturu zvěřiny nezabíjejí zbytečnými ingrediencemi, ale naopak se je snaží ještě zvýraznit. Jedl jsem zde srnčí hřbet, jelení steak i kančí panenky a těžko říct, kterému jídlu v podniku věnují větší pozornost. Málokde proto máte takový problém najít maličkost, která vám v jídle vadí, jako právě zde. Takže se pokaždé, když šéf podniku vyjde během jídla z kuchyně, aby se přesvědčil, jestli je vše v pořádku, můžete jen zeptat, jak příslušné jídlo dělá. A taky kde nakupuje základní ingredience. Právě nákupem totiž každé kvalitní jídlo začíná, což dobře víme zvlášť v Česku, kde se nakupování poslední dobou zvrhlo v menší festival slev. Reitmajer ví vše o světových chovech hovězího, vepřového i ryb, takže se hned tak nenapálí. NA KONEC TATARÁK Před hlavním jídlem jsem v Kladské objednal ještě řecký salát a taky křepelčí vajíčka s lososovým kaviárem. Křepelčí vajíčka hlavně proto, že jsou místní a k venkovským podnikům jako Kladská prostě patří místní brusinky, houby i další věci z okolních lesů, jež hustotou připomínají spíš pralesy. Řecký salát mi posloužil pro osvěžení; v Kladské totiž voní i chutná absolutní čerstvostí a správný říz mu dodává vynikající zálivka. Škoda jen, že v podniku zrovna nerozlévali žádné lepší šumivé víno, třeba kvalitní crémant nebo prosecco. Den předtím jsem vypil trochu víc červeného a nic vás nevyléčí tak jako další víno, nejlépe šumivé. A mimochodem: nikdy z Kladské neodjíždějte, dokud si nedáte tatarák po pařížsku. Jeho syrovou energii si žádá přinejmenším místní čerstvý vzduch. Ostatně nic vás u něj nebude rušit, nefungují tady ani mobily. Petr Holec holecp@mf.cz VÝBĚR Z JÍDELNÍHO LÍSTKU Řecký salát 145 Kč Křepelčí vajíčka s lososovým kaviárem 195 Kč Tatarský biftek po pařížsku 225 Kč Vykoštěná křepelka 195 Kč Bílá francouzská játra FOIS GRAS 295 Kč Vepřová panenka po dijonsku 265 Kč Jehněčí kolínko na víně 395 Kč Jehněčí kotletky s rozmarýnovou redukcí 465 Kč Srnčí hřbet s omáčkou z černého rybízu a portského vína 465 Kč Jelení steak na omáčce z lesních hub a Madeiry 435 Kč Kančí panenky ve slaninové košilce se šípkovou omáčkou 425 Kč Zvěřinový talíř na jalovcové omáčce 375 Kč Stehýnko z divokého zajíce špikované slaninou na smetaně s brusinkami 360 Kč VÝBĚR Z VINNÉHO LÍSTKU Moravíno Valtice Ryzlink vlašský výběr z hroznů (2011) 560 Kč Gotberg Chardonnay (2009) 880 Kč Carmen Chardonnay Central Valley (2011) 590 Kč San Elias Chardonnay (2011) 480 Kč Domaine Wachau Grüner Weltliner (2012) 620 Kč Rully en Rosey (2011) 1650 Kč Mersault Peruzot 1er Cru (2004) 2980 Kč Cantina Tramin Gewürztraminer Alto adige (2009) 1680 Kč La Tartufala Julia Negri Pinot Nero (2011) 1190 Kč San Filippo Brunello di Montalcino (2004) 2890 Kč Flora Springs Trilogy 1,5 l Napa Valley (2004) 5800 Kč Flora Springs Trilogy 3l R-Parker 93p. Napa Valley (2005) 9900 Kč Recenze všech restaurací najdete na

62 62 Euro března 2015 light společnost CACIO Oceněné IT projekty Česká asociace IT manažerů CACIO vyhlásila vítěze 12. ročníku soutěže IT projekt roku. Zvítězily tři projekty: uzavírání smluv prostřednictvím tabletů ve firmě Bohemia Energy, e-sestra v Ústřední vojenské nemocnici v Praze a připomínkování územních plánů online (takzavný PUPík) ve statutárním městě Jihlava. Na snímku ze slavnostního vyhlášení v pražském Autoklubu (zleva) Zdeněk Molnár, profesor ČVUT a předseda poroty, Josef Černý, senior consultant ICZ, Jan Bartošek, místopředseda Poslanecké sněmovny, Lenka Gutová, náměstkyně ředitele Ústřední vojenské nemocnice, a Miroslav Hübner, předseda CACIO. JOHANN MALLE Pro luxusní odpočinek Výrobce luxusních postelí a ručně vyráběných přírodních matrací, společnost Johann Malle, otevřela prodejnu a showroom v nákupní zóně Průhonice-Čestlice. Showroom je k dispozici sedm dní v týdnu ve specializovaném dvoupatrovém objektu s nábytkem MoDo. Slavnostní otevření prodejny proběhlo za účasti celebrit. Pásku společně přestřihli a nový showroom pokřtili modelky Andrea Verešová, Aneta Vignerová a Iveta Vítová, moderátorka Kristina Kloubková a ředitel společnosti Johann Malle Pavel Smítal i zástupci firmy Jakub Šoufek, Kristina Šoufková a Karolina Fišerová. DYNATECH, HELIOS, ASSECO SOLUTIONS Správná řešení ve správnou dobu Sedmé pokračování konference s názvem Správná řešení ve správnou dobu, tentokrát na téma Efektivní řízení územních samosprávných celků a jejich organizací, se odehrálo v sídle Krajského úřadu v Jihlavě. Akce byla pokračováním cyklu setkání k aktuálním trendům ve veřejné správě, především z oblasti finančního řízení. Na pořádání konference se podílely společnosti Dynatech, Helios a Kraj Vysočina, generálním partnerem byla firma Asseco Solutions. Na snímku je Vladimír Novotný, první náměstek hejtmana Kraje Vysočina. GE AVIATION Podporují mladé techniky Společnost GE Aviation, která v Letňanech vyrábí turbovrtulové motory, zahájila spolupráci se Střední školou letecké a výpočetní techniky Odolena Voda a zapůjčila škole pohyblivý řez motorem M601. Součástí spolupráce bude i umožňování praxí studentům a učitelům odborného výcviku a poskytování lektorů GE pro výuku. Slavnostního předání řezu motoru se zúčastnili (zleva): Ondřej Koukol (engineering/technology project manager, GE Aviation), Zdeněk Soukal (obchodní ředitel, GE Aviation), Miloslav Franěk (ředitel školy) a Karel Vyhnal (zástupce ředitele pro praktické vyučování). TRIANON Trianon pomáhal Nezisková společnost Trianon předala v Lázních Darkov sedmnáctileté handicapované studentce z Karviné postižené dětskou mozkovou obrnou speciální rotoped, který pomůže zlepšit její motoriku a chůzi. Na snímku (zleva): Tomáš Svrčina, specialista marketingu Lázní Darkov, otec obdarované Václav Staněk, Karolína Staňková, handicapovaná studentka obchodní akademie v Karviné, Dana Vojnarová, místopředsedkyně nadace Trianon, Karolínina maminka Alena Staňková a Miroslav Hajdušík, náměstek primátora statutárního města Karviná. EY Prospěšní bezdomovci Tereza Jurečková, spoluzakladatelka sociálního podniku Pragulic, získala ocenění v rámci soutěže EY Podnikatel roku v kategorii Společensky prospěšný podnikatel roku. Stala se tak zároveň jedinou ženou, která letos v soutěži uspěla. Pragulic, který od svého založení v roce 2012 získal řadu cen, zaměstnává lidi bez domova jako průvodce po Praze. Ti, kteří strávili část života na ulici, si provázením po místech spojených se svým životním příběhem přivydělají a zároveň mění stereotypní vnímání bezdomovectví. FOTO archiv / PŘIPRAVILA redakce (spolecnost.euro@mf.cz)

63 63 káva s... Vladimírou Glatzovou light Nechceme být největší, chceme být nejlepší Sazby právníků na českém trhu jsou extrémně nízké, nižší než v ostatních zemích střední Evropy FOTO archiv Kvalita poskytovaných právních služeb se během uplynulých 20 let podle partnerky advokátní kanceláře Glatzová & Co. Vladimíry Glatzové obecně zvýšila. Ovšem neplatí to podle ní vždy: Existuje řada kvalitních kanceláří, ale i takových, které pracují na bázi levné práce nižší kvality. To je v pořádku. Ale vadí mi, že to mnozí klienti zatím neumějí rozlišovat. Jste středně velká advokátní kancelář se zhruba 35 právníky. Co pro vás bude v příštích letech prioritou další růst, či spíše zvyšování kvality služeb? Velikost nepatří mezi naše priority. Nechceme být největší, chceme být nejlepší. Je třeba si určit priority a podle toho kancelář rozvíjet. Pro nás je na prvním místě kvalita, za ní zajímavá práce, spokojení lidé, zisk a na posledním místě velikost. S pětatřiceti právníky pokryjeme všechny obory, které pokrýt chceme, a přitom je kancelář ještě dobře řiditelná a udržuje si velmi dobrou atmosféru. Nejsme fabrika, lidé jsou na kancelář pyšní a mají k ní osobní vztah. Po více než 20 letech ohlásil partner vaší kanceláře Vít Horáček odchod. Jak se s tím kancelář vyrovnala? Odchod Víta byl pozvolný a dlouhodobý proces, logické vyústění vývoje posledních let. Poslední dobou se totiž Vít věnoval stále více rozhodcování, což je individuální činnost odlišná od práce ostatních kolegů v kanceláři. Nyní si přeje soustředit se na svou praxi rozhodce a jeho další setrvání v kanceláři by nepřinášelo užitek ani jemu, ani ostatním. Mimo jiné proto, že jako partner kanceláře nemůže rozhodovat o záležitostech, s nimiž se kancelář dostala při své práci do styku, a naopak. Už teď jsme museli z těchto důvodů řadu klientů odmítat. Jak vypadá řízení vaší kanceláře v praxi uplatňuje se spíš diktátorský, nebo demokratický princip? Naše řízení je demokratické až moc. Klademe sice na lidi velmi vysoké nároky, ale zároveň se o ně opravdu staráme. Práci mladších kolegů důsledně supervizují partneři a vedoucí advokáti, a co je důležité, poskytují jim kvalitní zpětnou vazbu. Každý rok máme s lidmi strukturované rozvojové rozhovory, při ZDATNÍ PARTNEŘI. Jsem ráda, že mám partnery, kteří kancelář řídí místo mě; myslím, že to dělají líp než kdysi já, říká Vladimíra Glatzová. nichž vyžadujeme zpětnou vazbu na všechny spolupracovníky, včetně partnerů. Kromě toho se s právníky zhruba třikrát ročně scházíme na pravidelných pohovorech a pořádáme řadu teambuildingových akcí, teď jsme se zrovna vrátili z lyžování. Od loňského léta je managing partnerem Dana Schweigelová, která se řízení ujala velmi energicky, a kanceláři to zjevně prospělo. Naši pobočku na Slovensku řídí můj partner Jiří Sixta. V poslední době tráví v Bratislavě více času a plánuje naše aktivity na Slovensku posílit. Jsem ráda, že mám partnery, kteří kancelář řídí místo mě; myslím, že to dělají líp než kdysi já. Můžu říct, že se vždy na všem shodneme. Partnerské porady jsou úplně neformální, většinou všem uvařím u mě doma. Nový občanský zákoník a zákon o obchodních korporacích jsou v platnosti již více než rok. Jak se díváte na pokusy ministerstva spravedlnosti oba tyto kodexy novelizovat? Velmi je podporuji a jsem ráda, že novela získává stále více příznivců. Zákony obsahují celou řadu nejasných ustanovení, na jejichž výklad je více názorů. Odpůrci tvrdí, že je příliš brzo na novelu a že se s tím praxe nějak vypořádá. To je nesmysl. Praxe se s tím nemůže vypořádat jinak, než že se pár let počká, až se vytvoří spolehlivá judikatura. Do té doby nelze říci, který výklad je správný. Klienti od nás ale potřebují jednoznačnou odpověď už nyní. Zákony mají být jasné. Loni vaše kancelář oslavila 20. výročí založení. Jak se za tu dobu změnil trh právních služeb? Zcela zásadně. Kvalita se obecně velmi zvýšila, existuje řada kvalitních kanceláří, ale i takových, které pracují na bázi levné práce nižší kvality. To je v pořádku. Ale vadí mi, že to mnozí klienti zatím neumějí rozlišovat. Vybírají si právníky v tendrech podle ceny a nedochází jim, že se to odrazí na kvalitě. Zřejmě to plyne z celkového podceňování role práva u nás. Řada velkých firem funguje léta úplně bez právníků a pak se diví, když vzniknou problémy. Jak se podle vás bude trh vyvíjet? Dojde k opětovnému zvýšení advokátních sazeb? Sazby právníků na českém trhu jsou extrémně nízké, nižší než v ostatních zemích střední Evropy. Věřím, že se časem jasně oddělí segment levných a segment kvalitních kanceláří tak, jak je to obvyklé ve všech vyspělých zemích a prakticky ve všech jiných oborech. A ty kvalitnější kanceláře budou účtovat vyšší sazby, protože v nich pracují lepší právníci, které ty kanceláře musejí lépe platit. Tak jako dražší výrobek je vyroben z dražších, pečlivěji zpracovaných materiálů. VáclaV Drchal drchal@mf.cz

64 64 Euro března 2015 light lidé a podniky HUAWEI TECHNOLOGIES (CZECH) Radoslaw Kedzia výkonný ředitel Karel Kőszegi Cemex Michal Hromčík ZVU Potez Matyáš Procházka Colliers International ČR Filip Milde UPC Jiří Zvěřina Brammer Radim Sedlář RobertNemec.com Společnost Huawei, mezinárodní dodavatel řešení v oblasti informačních a komunikačních technologií, jmenovala od března Radoslawa Kedziu (42) výkonným ředitelem (managing director) společnosti Huawei Technologies (Czech). V rámci nové pozice bude plně zodpovědný za obchodní aktivity společnosti v České republice a na Slovensku. Radoslaw Kedzia působí ve firmě Huawei od roku Svou kariéru zde zahájil jako provozní ředitel (COO) v Keni, dále působil jako regionální technický ředitel (CTO) pro region východní a jižní Afriky a v roce 2013 se stal výkonným ředitelem (MD) Huawei v Ugandě. Před příchodem do firmy Huawei pracoval na mezinárodních manažerských postech v Izraeli, Velké Británii, Španělsku a v České republice pro společnosti Ericsson Safaricom a Siemens. Dříve pracoval v Polsku pro společnosti PTC a TPSA. Mezi jeho zájmy se řadí hudba, umění a četba. Je ženatý a má jednoho syna. 1 CEMEX Karel Kőszegi strategic planning director Skupina Cemex v České a Slovenské republice rozšířila vrcholný management. Do pozice ředitele strategického plánování byl povýšen Karel Kőszegi. Pod jeho vedení spadají oddělení finančního plánování, business developmentu, nákupu a interního auditu. Kőszegi působí v Cemexu od roku 2010, dosud zde pracoval jako manažer strategického plánování. Zkušenosti s finančním plánováním, controllingem a rozvojem obchodu získal ve Skupině ČEZ, pro kterou pracoval v Bosně a Hercegovině, Rumunsku a Turecku. Karel Kőszegi je absolventem Fakulty financí a účetnictví VŠE v Praze. Titul MBA získal v oboru marketing a finance na DePaul University of Chicago. 2 ZVU POTEZ Michal Hromčík personální ředitel Společnost ZVU Potez, český dodavatel zařízení a technologií pro chemický, potravinářský a energetický průmysl a člen průmyslové skupiny Safichem Group, oznámila jmenování Michala Hromčíka personálním ředitelem. Michal Hromčík (54) bude zodpovědný za personální řízení společnosti, dlouhodobý strategický rozvoj lidských zdrojů, optimalizaci personální správy a posílení organizační výkonnosti. Michal Hromčík má více než dvacetiletou praxi v řídících funkcích v českých i mezinárodních firmách. Dříve pracoval ve skupině Y Soft, kde měl na starost rozvoj personálního řízení. Jeho předchozí pracovní pozice byly od roku 2000 výrazně spojeny se společnostmi v odvětví automotive. Nejprve pracoval v americké skupině Textron, později v japonské firmě Futaba Sangyo. V obou podnicích vybudoval personálně celou organizaci a řídil přípravu a zavedení personálních systémů a procesů v nových výrobních závodech těchto firem v České republice. V 90. letech řídil lidské zdroje v papírenské firmě Kimberly-Clark pro Českou republiku i Slovensko. Další zkušenosti získal jako personální ředitel v organizacích Faurecia a Matador. Michal Hromčík získal inženýrský diplom v řízení technické podpory armády na Vysoké vojenské škole ve Vyškově, v roce 1994 absolvoval manažerský program v japonské Jokohamě. Hovoří anglicky a rusky a ve svém volném čase se aktivně věnuje hudbě, rád cestuje a poznává cizí kultury. 3 COLLIERS INTERNATIONAL ČR Matyáš Procházka vedoucí oddělení Společnost Colliers International oznamuje jmenování Matyáše Procházky (38) do čela nově vzniklého oddělení správy nemovitostí (Real Estate Management Services REMS). Toto oddělení rozšiřuje portfolio služeb společnosti Colliers International na českém trhu s cílem uspokojit rostoucí poptávku po službách komerční správy nemovitostí jak mezinárodních, tak i lokálních společností působících v ČR. Matyáš Procházka má více než desetileté zkušenosti z českého realitního trhu a rozsáhlé znalosti všech aspektů provozního řízení komerčních budov. Svou kariéru v realitním sektoru zahájil roku 2004 ve spo lečnosti King Sturge, později pracoval jako senior property manager ve společnosti EMCM/CBRE v Praze. KRÁTCE NADACE DEPOSITUM BONUM Ředitelem Nadace Depositum Bonum je od 1. března Václav Kubata. Do skupiny České spořitelny, kde několik let řídil marketing banky, se vrací po pětileté přestávce. Nadace Depositum Bonum podporuje učitele, kteří svůj předmět vyučují se zápalem, důrazem na praktické znalosti a usilují o rozvoj dětí. ACOMWARE Konzultační společnost pro e-commerce Acomware posílila vedení firmy. Šéfem konzultantů společnosti se stal Ondřej Smékal, který do Acomwaru přišel v loňském roce po předchozím působení v Seznamu.cz. Dosavadní vedoucí oddělení Ondřej Klega bude nově pracovat ve funkci business development directora. Oddělení ingu řídí Petr Cikán a marketing dosavadní PR manažer Kamil Gric. EUROCLINICUM Chirurgické oddělení Nemocnice Frýdlant má od loňského podzimu nového primáře, kterým se stal chirurg Lukáš Kohoutek. Absolvoval Lékařskou fakultu Univerzity Karlovy v Hradci Králové, kde v současné době dokončuje postgraduální studium. Kohoutek se věnuje problematice všeobecné chirurgie a specializuje se zejména na laparoskopickou chirurgii. MATERNIA Novým členem týmu společnosti Maternia, provozovatele e-shopu Vasecocky.cz, se stal Tomáš Bártek, který nastoupil do funkce ředitele marketingu. Bude se starat o veškeré marketingové aktivity a pracovat na zvyšování úrovně zákaznické podpory. Bártek dříve pracoval jako group web manager v AAA Auto a jako head of non content services v TV Nova. Ve volném čase se věnuje cestování, hokeji a lyžování.

65 65 lidé a podniky light FOTO archiv / PŘIPRAVILA redakce (spolecnost.euro@mf.cz) 7 8 Marie Mališková PR.Konektor Michal Barthell DTZ Spolupracoval s řadou významných vlastníků nemovitostí, jako jsou Invesco Real Estate, CPI, Raiffeisen Lea sing Real Estate a CPDP. Kromě toho úspěšně spravoval některé komerční nemovitosti v Praze, jako jsou Slovanský dům, Na Příkopě 14 a Stará celnice. Matyáš Procházka vystudoval Karlovu univerzitu v Praze a v roce 2014 získal akreditaci LEED Green Associate. 4 UPC Filip Milde senior brand manager Novou posilou týmu brand & customer experience firmy UPC Česká republika je Filip Milde (32), který bude působit v pozici senior brand managera. Jeho hlavním úkolem pro letošní rok je uvedení nové televizní platformy Horizon TV. Filip Milde působí v oblasti marketingu dvanáct let. Profesní kariéru začal ve firmě Oskar, dále pracoval v různých pozicích ve společnostech Aviva, Unilever Maďarsko a Burda Praha. Do UPC přichází z pozice business development brand managera ve společnosti Czech News Center, kde pracoval například na zavádění značky Bleskmobil, za kterou získal 1. místo v cenách Effie. Filip Milde se zajímá o umění se zaměřením na grafický design, film a hudbu. Ve volném čase rád vaří a baví ho černobílá fotografie. 5 BRAMMER Jiří Zvěřina oblastní ředitel pro Prahu Evropská společnost Brammer jmenovala Jiřího Zvěřinu novým oblastním ředitelem pro region Praha. Jeho hlavním cílem je zvýšit prosperitu obchodního místa Praha, rozšířit portfolio zákazníků a udržovat dobré jméno společnosti Brammer. Před nástupem do firmy Brammer působil Jiří Zvěřina (28) jako oblastní manažer pro dodavatele strojních součástí, společnost Arkov v České republice. V této funkci byl zodpovědný za vedení prodejního týmu, péči o klíčové zákazníky a rozvoj prodejních míst Jičín, Liberec a Žatec. Ve stejné společnosti pracoval dříve jako obchodní zástupce. Zvěřina vystudoval SOŠ a SOU Hradební v Hradci Králové, obor informační technologie, a poté ISŠA Brno, obor mechanik jednostopých vozidel. Ve volném čase se věnuje sportu, cestování a zajímá se o off-road závody, kterých se pravidelně účastní jako jezdec. 6 ROBERTNEMEC.COM Radim Sedlář vedoucí výzkumného týmu Radim Sedlář bude mít v digitální a marketingové agentuře RobertNemec.com na starost výzkumy, kromě online i offline marketingových a sociologických výzkumů i uživatelskou zkušenost (UX) a optimalizaci konverzí (CRO). Sedlář v minulosti působil jako specialista customer insights a vedoucí týmu zákaznického výzkumu a datových analýz ve společnosti T-Mobile. Poté působil ve společnosti Wüstenrot, kde vedl tým CRM a market intelligence. Radim Sedlář je absolventem VŠE v Praze. Přednášel na konferenci IIR s Telecoms Loyalty & Churn v Nice nebo se podílel na přípravě prezentace pro Business Intelligence Conference v Londýně. 7 PR.KONEKTOR Marie Mališková senior CSR consultant Agentura PR.Konektor rozšiřuje portfolio služeb a zaměří se na poskytování poradenství v oblasti společenské odpovědnosti firem. Do nově vytvořené pozice senior CSR consultanta nastoupila Marie Mališková. Jejím hlavním úkolem bude zastřešit poradenství v oblasti společenské odpovědnosti firem, rozvíjet koncept strategického a komplexního uchopení programů společenské odpovědnosti v synergii s korporátní identitou a komunikací. Marie Mališková před příchodem do PR.Konektoru působila v několika mezinárodních společnostech. V Citibank Europe zastávala pozici specialistky komunikace a mimo jiné vedla programy nadace Citi Foundation v ČR a na Slovensku. Před nástupem do Citibank se deset let starala o CSR aktivity advokátní kanceláře Linklaters, respektive Kinstellar. Má zkušenosti také z neziskového sektoru, podílela se na rozvoji sociální sítě Hearth.net, kterou vyvíjí občanské sdružení Adato Paradigma. Vystudovala Filozofickou fakultu UK v Praze. 8 DTZ Michal Barthell head of industrial agency Po třech letech působení v mezinárodní poradenské společnosti DTZ byl Michal Barthell jmenován do funkce associate directora, head of industrial agency. Za dobu svého působení v DTZ dokončil řadu významných transakcí, ať už na straně pronajímatelů, nebo firem poptávajících skladové či výrobní prostory. Michal Barthell se pohybuje na trhu nemovitostí od roku Před DTZ působil v Realitní společnosti České spořitelny, kde měl na starost výběrová řízení na prodej a pronájem nemovitostí z portfolia firmy. NAROZENINY 16. BŘEZNA Miloš Havránek (50) ředitel: Dopravní podnik města Brna Jiří Jirásek (48) člen představenstva: Českomoravská záruční a rozvojová banka Svatoslav Novák (56) prezident: ICT Unie Tomas Seidl (51) partner v daňovém oddělení: Deloitte; člen představenstva: Deloitte BPO 17. BŘEZNA Jiří Hlaváč (40) partner: TPA Horwath David Hurta (40) generální ředitel, ředitel divize časopisy a místopředseda dozorčí rady: Mladá fronta František Piškanin (68) jednatel: Hopi 18. BŘEZNA Bohuslav Cempírek (54) generální ředitel a předseda představenstva: Expert & partner engineering, ICZ Tomáš Machurek (46) partner a jednatel: MT Legal Vladimír Staňura (60) generální ředitel a předseda představenstva: ČMSS Ladislav Trpák (39) předseda představenstva: Zoot Biljana Weber generální ředitelka a jednatelka: Microsoft 19. BŘEZNA Daniel Beneš (45) generální ředitel a předseda představenstva: ČEZ Radek Musil (46) generální ředitel a předseda představenstva: Sellier & Bellot Tomáš Síkora (44) výkonný ředitel: Česká asociace pojišťoven 20. BŘEZNA Alexandra Kala jednatelka: Profimed Roland Leisztner (49) místopředseda představenstva: LINEA ÚBOK Michaela Marksová Tominová ministryně práce a sociálních věcí Robert Porkert (50) člen představenstva: Interkoncerts, promotion & production group 21. BŘEZNA Stanislav Bruna (53) předseda představenstva: Mero ČR Luděk Drnec (48) obchodní ředitel: DHL Express (CR) Lukáš Najman (46) jednatel: Hewlett-Packard Petr Pokorný (45) ředitel a jednatel: AZ - Pokorny 22. BŘEZNA Pavel Beran (39) výkonný ředitel: LOM Praha Petr Žáček (56) ekonomický ředitel: Budějovický Budvar

66 66 Euro března 2015 light pozvánky/společnost OD 7. BŘEZNA Vím, že víš, že vím V pražském Divadle ABC měla 7. března premiéru italská komedie Vím, že víš, že vím, ve které se v režii Vladimíra Strniska představili v hlavních rolích Simona Stašová a Michal Dlouhý jako manželský pár. Původně úspěšný film byl přednedávnem adaptován pro divadlo. Lehká komedie závažného obsahu odhaluje, co se skrývá pod pokličkou zdánlivě všedních dní obyčejného manželského páru středních let. Je to inscenace plná překvapení, zvratů, krásných lží, bouřlivých scén i italského humoru, ve které se snoubí všechno, co v dobré komedii nesmí chybět. OD 15. BŘEZNA JazzFestBrno 17. BŘEZNA Aukce pro Bubec Více než 60 děl nejvýraznějších osobností současné české umělecké scény bude předmětem benefiční aukce, která se koná v úterý od 18 hodin v unikátním historickém prostoru barokního refektáře dominikánského kláštera sv. Jiljí na Starém Městě pražském. Výtvarníci František Skála, Michael Rittstein, Kurt Gebauer, Jaroslav Róna, Petr Nikl, Otto Placht, Tomáš Císařovský, Michal Nesázal, Čestmír Suška, Michal Pěchouček, František Matoušek, Aleš Lamr, Zdeněk Lhotský, Milan Cais, fotografové Jindřich Štreit, Bohdan Holomíček, Antonín Kratochvíl, Martin Polák a mnozí další se rozhodli věnovat svá díla do dražby, jejíž výtěžek je určen na realizaci velkolepého projektu Bubec m2 kreativity. Průvodcem benefičním večerem s aukcí bude herec David Vávra. 21. BŘEZNA Den vody v čistírně odpadních vod U příležitosti Světového dne vody proběhne ve Staré čistírně odpadních vod v Praze 6 Bubenči celodenní program pro veřejnost. V provozu budou parní stroje, proběhnou prodloužené prohlídky areálu s jízdami na raftech a s procházkou stokou. Nebude chybět ani doprovodný naučný program na téma Živočichové našich vod (přednáška a vysazení živých ryb do Vltavy s odborným komentářem), promítání dokumentu Koloběh vody (Veolia) a krátkého historického filmu Muži pod Prahou (1947). Těšit se můžete také na jištěné výstupy na větrací komín, netradiční vstup do čistírny slaněním do komína a průchodem větrací štolou. Děti potěší výtvarná dílna, divadlo a hry. VYDÁVÁ Mladá fronta a.s. Mezi Vodami 1952/ Praha 4 T: F: E: dopisyeuro@mf.cz ŘEDITEL DIVIZE EURO E15 Tomáš Skřivánek ŠÉFREDAKTOR Michal Půr ZÁSTUPCE ŠÉFREDAKTORA Vadim Fojtík ANALYTICI A KOMENTÁTOŘI Pavel Páral Miroslav Zámečník EDITOŘI Tomáš Jeník Jiří Zatloukal Igor Záruba (šéfeditor divize) REPORTÉŘI Hana Boříková Adéla Čabanová Daniel Deyl Václav Drchal Vladan Gallistl Petr Holec Petr Horký Jan Hrbáček (šéfreportér) Jan Novotný Jan Sedlák Petr Weikert ART DIRECTOR Tomáš Novák FOTOODDĚLENÍ Tomáš Turek (vedoucí) Hynek Glos Martin Pinkas SEKRETARIÁT Zuzana Faltová office manažerka T: KONTAKT NA JEDNOTLIVÉ ZAMĚSTNANCE prijmeni@mf.cz GENERÁLNÍ ŘEDITEL David Hurta INZERCE A EVENTY David Korn obchodní ředitel T: E: podkladyeuro@mf.cz MARKETING Hana Holková ředitelka marketingu T: Markéta Priknerová brand manažerka T: VÝROBA A DISTRIBUCE Soňa Štarhová ředitelka výroby a distribuce T: Michaela Mrázová manažerka výroby a distribuce T: Lukáš Fabián manažer předplatného T: PŘEDPLATNÉ Předplatné pro ČR vyřizuje: A.L.L. production, s.r.o. P.O.BOX 732, Praha 1 T: E: mladafronta@predplatne.cz TISK Tiskárna EUROPRINT a. s. ROZŠIŘUJE V ČR Mediaprint Kapa, s. r. o. tištěný a prodaný náklad ověřuje ABC, člen IF ABC Distribuci pro předplatitele provádí společnost Česká pošta, s. p. Objednávky na předplatné v SR: Mediaprint Kapa Pressegrosso, a. s. T: (02) , E: predplatne@abompkapa.sk Registrace: MK ČR E 8030 pod č. j /98 ze dne , ISSN Nevyžádané rukopisy se nevracejí. Mladá fronta a. s. Jakékoli užití části nebo celku, zejména přetisk včetně šíření jakýmkoli způsobem bez výslovného svolení vydavatele, je zapovězeno. Týdeník Euro vychází od října 1998 každé pondělí INZERCE A A FOTO archiv / PŘIPRAVILA redakce (spolecnost.euro@mf.cz) JazzFestBrno letos vstupuje do čtrnáctého ročníku a do Brna přiveze plejádu vynikajících hudebníků a zajímavých tvůrčích projektů. Vrchol festivalu obstarají až v červnu Chick Corea a Bobby McFerrin při svém prvním společném vystoupení v Česku. Festival odstartuje 15. března izraelský pianista Shai Maestro, jehož podpoří sólovým recitálem jeho kolega ze Spojených států Craig Taborn. O dva dny později se představí královna jazzu a R n B Dianne Reeves (na snímku), ověnčená čtyřmi cenami Grammy. V průběhu března a dubna do Brna přijedou další velké osobnosti současného jazzu napříč generacemi: progresivní mládí reprezentují třeba Gerald Clayton, Ben Williams, střední generaci vévodí Gene Jackson nebo Vincent Herring. Českou a slovenskou špičku zastoupí Jaromír Honzák, Tomáš Liška, Ondřej Štveráček, Peter Lipa, Pacora Trio či Rozhlasový orchestr Gustava Broma. 21. A 22. BŘEZNA Prague Fashion Weekend Dějištěm letošního Mercedes-Benz Prague Fashion Weekendu se stane historicky cenná budova bývalé Živnostenské banky a budoucího ZIBA Muzea moderního skla v ulici Na Příkopě. První jarní setkání příznivců módy odhalí kolekce podzim/zima 2015 od začínajících mladých tvůrců i stálic módní scény. Šest komponovaných přehlídek v rámci dvou dnů bude patřit téměř dvacítce českých a slovenských tvůrců a značek. Potvrzenými účastníky jsou: módní značka Chatty, Petra Balvínová, Pavel Berky, Pavel Brejcha, Mirka Horká, Michael Kováčik, Zuzana Kubíčková, tvůrčí trio LaFormela, Lukáš Macháček, Ivana Mentlová, Klára Nademlýnská, Denisa Nová, Odivi, Daniela Pešková, Jakub Polanka, Petra Ptáčková, Vladimír Staněk, Martina Špetlová a módní značka Pietro Filipi s kolekcí Silverline by Ivana Mentlová. v divizi Euro E15 dále vychází

67