Informační časopis 16 T á b orový sp eciál - září 2012

Transkript

1 Junák svaz skautů a skautek ČR, středisko Hlinsko v y d á v á Informační časopis 16 T á b orový sp eciál - září 2012 Obsah Úvodní slovo 1 Pozvánky 1 Střediskový tábor 1 Skautky 2 Skauti 2-3 Vedoucí holek 3-4 Vedoucí kluků 4-5 Tábor v Německu Pobyt v rodinách 6-7 Landeslager 7-8 Ú v o d n í slovo Prázdniny už jsou skoro za námi, a proto je tady další číslo střediskového časopisu. Táborový speciál tábor z několika pohledů a zápis z tábora v Německu. Zápis z výpravy na VLK OIKOS mi bohužel nebyl dodán. Buzola T e r m í n y a k c í v z á ř í Máme pro vás termíny několika akcí, které se uskuteční v září: od 15:00 Sportovní odpoledne na hřišti za ZŠ Smetanova od 8:00 Soutěž v první pomoci pro školy Tábor 2012 z různých pohledů Jako každý rok se i letos vydalo několik málo odvážlivců na střediskový tábor do pískovcového lomu mezi Borem u Skutče a Prosečí. Letos bylo mnohem méně účastníků, což zase na jednu stranu nebylo na škodu, neboť jsme se aspoň všichni pořádně poznali a dokázali jsme si tábor užít, jak nejlépe jsme mohli. Bohužel se letošního tábora nezúčastnily žádné světlušky. Největší zastoupení měly skautky, po nich skauti a pak vlčata. Buzola Pozn. red.: Více fotek z tábora najdete na webu střediska 1

2 Tábor pohledem skautky Sešli jsme se u zimního stadionu v sobotu 30. června ve 13 hodin. Když pro nás přijel autobus, naskládali jsme všechny naše tašky, batohy a krosny do autobusu a pak všichni nasedli a zamávali rodičům. Když jsme přijeli, autobus zastavil u silnice, vyndali jsme svoje tašky a odnesli je do tábora. Tam už na nás čekalo několik roverů a rangers. Odložili jsme tašky a šli jim pomoc shrabat seno, aby se mohlo postavit náměstíčko. Když náměstíčko bylo hotové, tak jsme šli dodělat stany. Další den jsme museli udělat ještě nějaké věci a hráli jsme hry. Další dny jsme hráli několik celotáborových i oddílových her. Celotáborové hry jsou třeba na piráty, pošta nebo ufoball. Jako oddílovou hru měli skautky FBI, skauti pokémony a vlčata olympijské hry. FBI bylo o tom, že v okolí vraždili nevinné lidi, u kterých byl vždy závoj a kartička se smrtkou a nápisem SMRT. Jednou praštili i Jamala, který nám řekl, kudy šel, co se mu stalo a to nám napovědělo a my dopadli vraha. Museli jsme projít těžkým výcvikem. Kuchařky vařili výborně. Na táboře nás bylo asi 40 a já poznala spoustu nových lidí. Své zážitky sepsala Anička K. Tábor očima skauta Sešli jsme se jako každý rok u zimního stadiónu v Hlinsku. Vyjížděli jsme ve 13:30 a v tábořišti nás přivítali vedoucí, kteří stavěli tábor. Potom, co byla všechna zavazadla dole, se každý rychle převlékl z kroje a šel dodělávat, co bylo potřeba. Skautky s některými skauty šli stavět stany, ostatní skauti šli kopat latríny a vlčata hrabala seno. O naše zabezpečení v oblasti stravy se jako každý rok starala Lída a paní teta maminka Věra. Po práci, protože bylo teplo, se šlo na koupaliště a potom na večeři byly špagety. Následovalo osobní volno, nástup, čas na hygienu a večerka. Noční hlídky si vzalo vedení a skautky zahájily celotáborovou hru FBI. Pro dny celého tábora byl harmonogram stejný jako každý rok. Každé ráno po nástupu se skauti scházeli na zamyšlení a večer na vyhodnocení dne. Dodělávaly se další práce celý den. V neděli, o osobným volnu, byla mše svatá pro ty, kdo chtěli. Po večerce zahájili celotáborovou hru i skauti s vlčaty. Nesla název Odysseus. V pondělí skauti zahájili inženýra, vlčata olympijské hry. Připravoval se zahajovací táborák a večer byl zapálen. Na návštěvní den se třetí blok mohlo jít s rodiči kamkoli. Po svačině nás čekala hra metro. Hra se musela ukončit, protože pršelo. K večeři byly špekáčky s chlebem. Potom, co se 2

3 umoudřilo počasí, byl večerní nástup a táborák. Po celý tábor jsme se nenudili, protože byly připraveny hry pro celý tábor. Letos se samozřejmě nezapomnělo na slaňování a lanové centrum. Vedoucí oddílů naplánovali oddílové výpravy, ale šlo se i na společnou výpravu. V pátek se dodělávaly konečné úpravy táboráku a vyhodnocení celého tábora na večerním nástupu. Nejlépe uklizený stan měl Turbánek za vlčata a za skauty Marek s Tatrou a Šátek se Šohajem. Nejlepším vlčetem tábora byl Pája a nejlepším skautem Pepíno. Nejlepší skautku vyhodnotily i holky stala se jí Natka. Potom byl slavnostně zapálen táborák, který ze skautů zapaloval Šátek s Kubou a ze skautek Elina a Áňa Kropáčková. Každý měl hlídku dvakrát až třikrát, a proto jsme si jich moc neužili. V sobotu se dělaly poslední úpravy pro další tábor, co byl po nás. Myslím, že jsme všichni odjížděli s pocitem, že jsme si tábor užili. O své zážitky se podělil Pepíno Tábor pod drobnohledem vedoucí skautek Tak jako každý rok byl letošním vyvrcholením celoroční činnosti hlineckých skautů letní tábor. Vyrazili jsme už 30. června na nám dobře známé místo, aneb malebné tábořiště kousek od Boru u Skutče. Vyhlídka čtrnácti dnů bez elektřiny, internetu a mobilu mohla být pro některé jedince děsivá, možná i proto nás na tábor letos jelo méně než v minulých letech. Já osobně si těchto pár vzácných dní mimo civilizaci užívám a myslím, že by takový nekybernetický oddechový čas potřeboval občas každý z nás. Místo google maps na děti čekala papírová mapa a kilometry ve vlastních nohou, místo facebooku posloužila konverzace za stanem nebo na latríně a místo na plné pecky puštěných repráků s Justinem Bieberem či jinými skvosty zněly krajem české texty, zpívané opravdovými hlasy, neupravenými ve špičkovém nahrávacím studiu. Skromný počet účastníků se v průběhu tábora ukázal být spíš ku prospěchu věci. Každý znal každého jménem, děti měly téměř individuální péči a vše šlapalo tak, jak mělo a jak bylo potřeba. Také mezi vedoucími vládla až nečekaná harmonie. Dařilo se nám dobře si rozdělit a naplánovat práci, sladit programy jednotlivých oddílů, a tak se celá akce obešla bez větších konfliktů či nedorozumění. O tom ostatně vypovídá i poměrně nízký počet zranění, z nichž žádné nebylo vážnějšího charakteru. Během tábora proběhlo několik společných programů. Hráli jsme pár celotáborových bojových a strategických her, vyrazili jsme na společnou výpravu a také se vydali navštívit sousední tábor prosečských skautů. S nimi jsme se utkali 3

4 v několika sportech (baseballu, fotbalu a přehazované). Ačkoliv se všichni snažili, naše síly na jejich porážku nestačily, proto doufám, že se podobné setkání bude opakovat a budeme mít ještě šanci ukázat, co v nás vězí. Mimo společné programy probíhal program každého oddílu odděleně. Jako vedoucí oddílu skautek mohu konstatovat, že my nejspíš nezapomeneme na honbu za dopadením drogového dealera (část etapové hry), kdy jsme se po celém dni chození ubytovaly u právě poznaných skautů z Hradce Králové. Odtud nás po slabé půlhodince představ o příjemném spaní venku pod přístřeškem či pod širákem vyhnala mohutná bouře a ještě téhož večera jsme se vrátily do našeho tábora, který byl naštěstí nedaleko. Čekala jsem nářek, třesení se zimou a vzpouru, místo toho jsme si v dešti zpívaly a na zahřátí a zlepšení nálady si zahrály několik her. Skautky prokázaly, že leccos snesou a dokážou se donutit k výkonu, není-li zbytí. Kromě výprav a bojových her jsme taky vyráběly peněženky z tetrapaků, chrastítka z plechovek od Coca-Coly a ozdobné kuchaříčky z víček od zavařovacích sklenic. Zkoušely jsme slaňovat, překonávat lanové překážky a mnohé další aktivity. Mimo her a zábavy je však na táboře potřeba i leccos odpracovat. Přijíždíme na zelenou louku a víme, že když nepřiložíme ruku k dílu, nebudeme mít do večera kde spát. Podobně je to s místem na hygienu, latrínou nebo jídelnou. Každá ruka, třebaže je jemná dívčí nebo malá dětská, je na něco potřeba a každý má šanci podílet se na tom, aby se nám v táboře žilo co nejlépe. Vlčata hrabou seno, vyrábí věšák na ešusy. Skautky se postarají o umývárky, stožár nebo odpadkové koše, skauti kopou latrínu či staví jídelnu. I tato zkušenost může být pro nás cennou a zároveň slouží i jako tmelící prvek. Může to znít pateticky, ale z mnohých úst vedoucích jsem letos slyšela, že to byl nejlepší tábor za dlouhá léta. Já se k tomuto názoru přidávám. Kéž i děti pocítily, jak dobře se nám větším spolupracovalo, a řekly by něco podobného. Už teď se těším na naše další společné akce. Za vedení dívek Vrabčák Tábor optikou zástupce vedoucího skautů Jak se již stalo tradicí, tak každý správný skaut tráví první dva týdny letních prázdnin na skautském táboře a ani letos tomu nebylo jinak. Na těchto krásných, ale krátkých 14 dní se nám stal domovem bývalý pískovcový lom mezi Prosečí a Borem, který je obklopený krásnými borovými lesy plnými borůvčí a klíšťat. Prvních pár dní bylo ve znamení práce, ale netrvalo 4

5 dlouho a bezmála 40 členů našeho střediska si tento kousek přírody podmanilo takovým způsobem, že jsme se zde cítili minimálně jako doma. Poté jsme si už všichni tábor užívali (kromě kuchyně, ta měla neustále napilno). Skautky měly táborovou hru ve znamení FBI a skauti s vlčaty putovali po stopách Odysseovy cesty od dobytí Tróje až na rodnou Ithaku. Přálo-li nám počasí, našli jsme osvěžení v nedalekém koupališti v Boru, samozřejmostí byly i společné programy pro všechny táborníky ve formě celotáborových her, celotáborové výpravy nebo sportovní návštěvy v táboře prosečských skautů. Další programy, které stojí za zmínku: slaňování ze skály, lanové překážky, první pomoc v praxi, samovaření a spoustu dalších, také nesmím opomenout hru pražské metro, kterou si s námi na návštěvní den zahráli i naši drazí rodičové. Takže přes den jsme se určitě nenudili a nejen přes den, noční živly si přišly na své při nočních hrách, hlídkách, ale také u táborových ohňů, kde jsme strávili tři večery, které byly plné scének, soutěží a písní se skvělým kytarovým doprovodem. Táborová kuchyň se o nás starala opět znamenitě, a tak kdokoliv, kdykoliv přišel, nikdy neodešel s prázdnou ani s prázdným žaludkem. Z celkového hlediska hodnotím tábor jako velmi vydařený a doufám, že nejsem sám. Nezbývá mi než vám popřát úspěšný vstup do nového skautského roku zakončeného 29. června 2013 na táboře! Za vedení chlapců Zebra Táborové fotky: Brouk Pytlík Společné foto táborníků. 5

6 Německo 2012 Pobyt v rodinách V sobotu 28. července jsme se sešli v 6:30 na nádraží. Sešli jsme se všichni kromě Vlka, ten se měl s námi setkat až ve Stuttgartu. V 6:48 jsme vlakem vyjeli na dlouhou cestu, která trvala cca 14 hodin a která mě velmi nudila, ale stihli jsme všechny vlaky, které jsme měli, což bylo skvělé. Asi v 8:45 večer jsme dorazili do Rottenburg am Neckar, to byl cíl naší cesty. Zde už na nás čekala velká skupina německých skautů a jejich rodičů. Nejdřív jsme se s nimi přivítali a rozdělily se do rodin, které jsme si vybrali ještě před odjezdem. Já jsem si vybral rodinu Mager. Moje rodina nebydlí v Rottenburgu, ale ve vesnici, která leží poměrně blízko. Jak jsem brzy zjistil, cesta autem tam trvá asi 10 minut. Když jsem k nim přijel, tak jsem se seznámil se zbytkem rodiny. Pak začala přivítací párty, na kterou přišel i Radek se svou rodinou, takže jsem se do postele dostal až o půl druhé ráno. Ráno asi v 9 jsme vstali na mši, která se konala v Rottenburgu. Přišlo na ní asi 50 starších lidí převlečených do starých vojenských uniforem, což bylo velmi zvláštní. Pak jsme jeli do Tübingenu, kde nás naši němečtí přátelé provedli po městě. Odpoledne jsme šli na kánoe, které jsme řídili kusem klacku. Jeli jsme poměrně dlouhou trasu, která byla bez všech problémů do té doby, než pustili k řízení lodě české skauty. Nakonec jsme asi tři hodiny strávili na lodi, ale za to jsme si to pořádně užili. Poté jsme šli na zříceninu hradu, před kterým byly lavičky a opékací kámen. Tam jsme si upekli klobásy a šli spát. Krásná vyhlídka na Tübingen (zleva Manuel, Adam a Haiko). Druhý den jsme brzy ráno vstali, protože jsme jeli na celodenní výlet k Bodamskému jezeru. Nejdřív jsme šli do skanzenu z doby bronzové, který byl velmi dobře udělaný, a pro nás to bylo velmi přínosné. Ten den bylo ohromné vedro, takže každý z nás přivítal koupání v Bodamském jezeře. Poté jsme jeli zpátky do rodin, já jsem se svojí rodinou šel večer k rodině, u které bydlel Radek. Tam jsme dostaly hrozně dobré jídlo, které všem chutnalo. Další den jsem vstával asi 9:30. Po pořádné snídani jsem s Lenou vyrazil za Radkem, s kterým jsme šli jezdit na koních. Lena nám dovolila, abychom se já a Radek projeli na jejím koni. Její kůň byl velmi krásný a jezdilo se na něm dobře. Poté jsem šel s Fabianem hrát fotbal. Fabian je nejmladší člen rodiny Mager, je mu 10 let. Poté jsme šli na prohlídku města Rottenburg a při této příležitosti jsme navštívili i místostaros- 6

7 tu města. Všichni jsme se s hladovými břichy přesunuli do blízké restaurace, ve které jsme si mohli objednat, co jsme chtěli. Já jsem po blbém překladu svého jídla dostal žampiónovou omáčku, která mě nechutná, ale hlad mě donutil to sníst. Když jsme všichni dojedli, přesunula se naše skupina do blízkého skautského domu, který vlastní evangelická farnost. Tam jsme si prohlídli fotky od Leny a večer se znovu najedli. Mnoho z nás se poté rozešlo domů, ale já jsem šel s Michalem, Radkem a pár našimi německými skauty do diskoklubu, který se nazývá ZOO. Tam byla skvělá zábava. O půl noci jsme šli nazpátek k našim rodinám. Další den jsme museli velmi brzy vstávat, protože jsme jeli na tábor. Cesta byla velmi dlouhá, ale my už jsme byli zvyklí na dlouhé cestování z příjezdu, takže nám to ani nevadilo. O zážitky se podělil Dominik Mošner zvaný Bonifác Cesta na tábor byla dlouhá, ale nám to nevadilo (zprava Michal, Lena, Anne a Maxi). Mezinárodní tábor zvaný Landeslager Byli jsme na táboře v Německu. Tábor trval deset dní a zúčastnilo se ho skoro tisíc lidí. Byl to takový mezinárodní tábor, kde bylo mnoho národů jako třeba Izraelci, skauti ze Zimbabwe, Švédska, Lucemburska a další. Celý program tábora byl složen převážně z workshopů, což se nám s Dominikem moc nelíbilo, protože jsme za první dva dny vybrali všechny, co nás zajímaly. První den jsme například dělali postavičky z hlíny. Druhý den jsme zase udělali tašky s motivem nějakého globálního problému a taky jsme měli zajímavou diskuzi na téma kolik procent smetany je v pribináčcích. Třetí den jsme byli na výletě v bývalém koncentračním táboře v Dachau, to bylo pro mě takové zajímavé, až děsivé. Další dny jsme měli vlastní program, třeba já a Dominik jsme se váleli a spali celý den. Docela hodně času nám zabrala příprava pětiminutové scénky na mezinárodní večer. Touto scénkou jsme se snažili 7

8 představit ostatním skupinám český skauting. Jedno dopoledne jsme také měli vlastní workshop, kde jsme učili ostatní národy našemu národnímu tanci, tedy polce. Zájemci se učili dost rychle, také to ale nebyly těžké kroky, jelikož jsme na vysvětlování neměli tolik času, abychom zvládli více. Také jsme si mohli během pondělí až do středy vybrat speciální workshop, na který jsme se museli ale přihlásit. Já s Dominikem jsme si například vybrali workshop s názvem Box climbing (tedy lezení po bednách) a ještě na výrobu hrníčku z kokosu. Box climbing byl dost náročný, jelikož měli hodně malé a úzké bedny, ale byla to paráda. Bohužel na tyto workshopy byl omezený počet lidí, takže se losovalo. Na mě se nedostala výroba hrníčků. Jeden den byl večer, kde jsme mohli ochutnávat různé nápoje a jídla od ostatních kempů. Také jsme jeden večer zpívali a seznámili se s Indonésany. Ve středu 8. srpna jsme šli na výlet do blízkého městečka Maria Steinbach. Ve čtvrtek, poslední den před odjezdem, jsme jeli na kánoe. Bylo to velmi zajímavé, jelikož jsme se s Dominikem vyklopili a byli ve velmi studené vodě. Bylo to ze začátku vtipné, ale pak to nabíralo na vážnosti. Ovšem dopadlo to dobře, jak by né, jsme přece pořádní skauti, né? Poslední den bylo zakončení celého tábora u velkého pódia. Když shrnu tento tábor, tak mohu říci, že to byl velmi dobrý tábor, kde jsem se seznámil s mnoha novými lidmi. Tábor celkově byl hezký, škoda toho programu, kde byly jen samé workshopy. Určitě bych tábor doporučil i ostatním, jelikož je to velmi dobré, pro naučení se komunikovat ne pouze vlastním jazykem. Navíc tam můžete navázat nová přátelství, což si myslím je to nejlepší. Tímto se s vámi loučí Michal Picek zvaný Myšák Fotky a popisky: Vlk Pořádní skauti na kánoích (zleva Hannah, Dominik, Michal a Anne). 8