Obrázky a komentář při přednáškách. Osnova určena jako pomůcka pro studenty FSv.

Transkript

1 České vysoké učení technické v Praze, Fakulta stavební Katedra urbanismu a územního plánování, Thákurova 7, Praha 6 127UR2B URBANISMUS 2 zadání ZS 2017/2018 přednáška č. 3 osnova Obrázky a komentář při přednáškách. Osnova určena jako pomůcka pro studenty FSv MĚSTO a KRAJINA různá pojetí krajiny dle zákona 114/1992 Sb. Krajina je část zemského povrchu s charakteristickým reliéfem, tvořená souborem funkčně propojených ekosystémů a civilizačními prvky. ( 3,odst. 1, písm. m) lze tedy hovořit i o krajině urbanizované, krajině městské či přímo krajině města (townscape) podobně jako o krajině industrializované, suburbánní, postindustriální a podobně. Pod pojmem krajina si většina z nás představí krajinu, ve které hlavní roli hraje příroda (kopce, údolí, lesy, skupiny stromů, aleje, meze, louky, pole, potoky, řeky, rybníky nebo jezera ) městská krajina krajina, v jejíž struktuře a v obraze převládají urbánní prvky, vývoj městské krajiny je především ovládán procesy sociálně-ekonomickými a kulturními Přírodní atributy městské krajiny Z krajinářského hlediska jsou významné zejm. tzv. přírodní atributy (vnímané jako symboly krajiny) Centrální část vysoce urbanizovaného prostředí nelze bez přistoupení dalších skutečností označit za krajinu ve smyslu zákona o ochraně přírody a krajiny. Takovou další skutečností a jinou situací by bylo, kdyby tu byl významný krajinný prvek nebo dokonce zvláště chráněné území, území přechodně chráněné atp. (NSS, sp. zn. 6 A 83/2002) Charakter krajiny předurčil vznik (založení, lokaci) města mimo jiných okolností hrály roli podmínky obrany (nepřístupnost, možnost rozvinutí obranného systému), poloha na obchodních stezkách a jejich křižovatkách (vedeny zejména podle přírodních daností, poloha u brodů ), přístup k pitné vodě (záplavová území), stavebně technické podmínky (svažitost, základové podmínky ) vymezil směry dalšího rozvoje sídla omezené možnosti výstavby ve svažitých nebo zaplavovaných polohách, v prostorově stísněných polohách, v místech s nevhodnými základovými poměry ( nezastavitelné polohy jako limit výstavby) ovlivnil způsob funkčního uspořádání možnosti vedení dopravních tras a koridorů, možnosti plošného rozvoje zástavby, rozložení jednotlivých funkcí ve městě (bydlení, výroba, rekreace) ovlivnil prostorovou skladbu (kompozici) města prostorové členění celku města, kompozice částí města a jednotlivých urbanistických souborů, interiér i exteriér města (panoramata), uplatnění přírodních prvků v obraze města 3/1

2 RELIÉF: základní a ze všech přírodních podmínek nejnápadnější struktura nejpodstatněji ovlivňuje kompoziční obraz města základní rámec prostorové skladby (svahy, hrany, hřbety, vrcholy, srázy, skalní útvary ) základní vlastnosti krajinné scény (vymezení prostorových jednotek vizuálními barierami, prostorové dimenze, měřítko, dynamika krajinné scény vlivem sklonitosti svahů a převýšením ) S reliéfem souvisí SILUETA (SILUETÁRNÍ OBRAZ) obrys města vnímaný při dálkových pohledech exponovaná pohledová stanoviště vyhlídkové body, pohledové trasy PANORAMA (PANORAMATICKÝ OBRAZ) podobné jako řazení kulis složen z parciálních rovinných plánů (se svými siluetami) a časoprostorových vztahů mezi nimi potřeba ochrany panoramatu města ochrana vedut a scenérií hodnocení změn z významných bodů (zákresy, vizualizace) VÝZNAMNÝ VYHLÍDKOVÝ BOD veřejně přístupné místo, jehož vyvýšené umístění v terénu (vrchol kopce, úbočí) nebo v rámci stavby (rozhledna, věž) umožňuje přehlédnout významnou a atraktivní část okolního území. veřejně přístupné místo s významnými výhledy a rozhledy na souvislou část města. (ÚAP, jev č. 20) 1 POHLEDOVÝ HORIZONT vymezené území, které lze souvisle vnímat z historického jádra města (ÚAP Prahy rozšířené oproti Vyhlášce, jev ÚAP č. 11 Urbanistické hodnoty) 1 POHLEDOVĚ EXPONOVANÉ SVAHY území, které se uplatňuje v terénním reliéfu města, převážně výrazné svahy viditelné z odstupu, uplatňující se v panoramatech města. (ÚAP Prahy rozšířené oproti Vyhlášce, jev ÚAP č. 11 Urbanistické hodnoty) 1 VÝRAZNÉ TERÉNNÍ ÚTVARY významné prvky terénního reliéfu města ve vztahu k urbanistické kompozici a viditelnosti (ÚAP Prahy rozšířené oproti Vyhlášce, jev ÚAP č. 11 Urbanistické hodnoty) 1 Typologie sídel dle polohy v terénu: (Fiala, František: Stati z urbanismu. 1959) Základní typy ideální typologie Řada měst patří k více typům či je na rozhraní různých typů Města na izolované výšině často velmi stará města (hradiště obrana) nejvýraznější kopulovité a hřebenné tvary, výrazně ovládají krajinu (zejm. v rovině) velmi výrazná silueta (dominanta) nepravidelná uliční síť, omezené možnosti rozvoje 1 K má vyjít nová vyhláška 500/2006 Sb., o územně analytických podkladech, územně plánovací dokumentaci a o způsobu evidence územně plánovací činnosti, kde dojde k výrazným změnám obsahu jevů ÚAP! 3/2

3 Města na terénním ostrohu terénní výspa ze tří stran volná, někdy úzká šíje, často klínovitého tvaru často nad soutokem vodotečí výrazné čelo obrácené do údolí svébytný celek přírodního útvaru a osídlení rozvoj ve směru náhorní roviny (pozor na siluetu!) Města v kombinované terénní poloze dvě hmotná tělesa vlastní město a přírodní útvar výšiny (často korunovaná stavební skupinou zvláštního významu) stará města (často v podhradí s řemeslnickým osídlením) dominanta zastavěná i nezastavěná účinek dle kontrastu obou hmot, jedinečné a neopakovatelné scenérie různé varianty vztahu hlavních hmot (izolace i kontinuita stavební hmot, orientace na dominantu, orientace na vlastní střed města ) Města v kotlině ucelený horizont vymezení prostoru města, výrazné vstupy do prostoru města nadhledové panoramatické pohledy, optický styk s krajinou vnitřní průhledy ukončené přírodními útvary (vizuální styk s krajinou) Města v úzkém údolí nejčastěji úzká horská údolí (méně častý typ), naleziště nerostů, minerální zřídla prodlužování do délky, jedna převládající osa nepřehlednost, ztráta městského charakteru působivá poloha při vyústění horských údolí Města v širším údolí různá poloha (ryze údolní, oboustranně rozvinutá, jednostranně rozvinutá forma, na stráni, na výšině nad údolím), těsnější optické vztahy s okolím, pevnější a určitější poloha nejvíce urbanizovaný útvar, výhodné pro rozvoj čím širší údolí, tím menší kompoziční význam Města v rovině velmi plochá říční údolí, velké roviny, více méně plošné útvary chybí přirozený podklad pro prostorovou skladbu vnímáme plochu (šířku, délku), nepřítomnost přírodních prvků příznivé rozvojové podmínky Města velkých vodních toků a vodních ploch, města ostrovní a poloostrovní velká řeka, jezero nebo moře převládá element vody, města ostrovní, poloostrovní jasná orientace okraj, otevření se do volného prostoru (odstup) původně utilitární význam (pitná voda, obrana, doprava ), omezení změna chápání využití v kompozici VODA cévní soustava krajiny (vodní toky, vodní plochy) Proměna vztahu města k řece Vodní toky důležitý faktor vzniku měst Údolí nejvíce urbanizované polohy Prvotní vazba je utilitární pitná voda, závlaha, rybolov, doprava, obrana, energie, hygiena mlýny, prádelny a lázně, barvírny, valchárny, jirchárny, papírny, bělidla, přívozy voraři, ledaři, rybáři se sádkami, lodní doprava, doprava hlíny, písku, soli (solnice) a další 3/3

4 břeh řada hospodářských a dalších funkcí X Kompozičně se však město obrací zády břeh zadní dvorek města (= periferie) chaotická zástavba bez významnějších objektů, zahrady, dvory potřeba zvládnout řeku technicky MOSTY nová niveleta potřeba vyšší nábřežní zdi, protipovodňová ochrana, nové lukrativní pozemky řeka objevena i z druhé strany pochopena i jako výtvarný prvek součást kompozice a scény obrazu města spojení utilitární a estetické funkce nábřeží = architektonizovaný břeh typická LATERALITA jednostranné využívání nábřežního poloprostoru OKRAJ (odvrácený poloprostor pojednán mosty, moly, hrázemi, ostrovy ) nové funkce nábřeží: (1) v centrálních částech měst většinou obytná, rekreační, reprezentační, kulturní, komerční, typické pražské zregulované nábřeží s velkou zdí, náplavkou a promenádní komunikací V rámci nábřeží probíhá další vývoj Náplavka řada poříčních aktivit spíš utilitární funkce (plavení dřeva, rybaření, ledování = periferie v rámci nábřeží ) dnes posun k atraktivnímu veřejnému prostoru s rekreačními funkcemi (snaha vrátit město na řeku ne k řece ) Vlastní nábřeží reprezentační funkce, promenády, zeleň, kvalitní architektura, drahé bydlení, kultura dnes intenzivní doprava ztráta obytnosti (2) v okrajových částech měst také skladová, výrobní, dopravní (přístavy, doky, nádraží, průmysl) Karlín, Libeň, Holešovice Transformace = často degradace a ztráta funkce velkých ploch (brownfields) degradace prostředí, špatný stavebně-technický stav, negativní sociálně patologické jevy, snížení ekonomického potenciálu území (snížení cen nemovitostí, přesun podnikatelských aktivit ) dnes příležitost k novému využití (rekreace, sport, bydlení ) exkurz: Smetanovo nábřeží, Alšovo a Dvořákovo nábřeží, Libeňský ostrov VEGETAČNÍ KRYT: lesní a nelesní zeleň (porosty na svazích, terénních hranách, terénních dominantách, krajinná zeleň, městské lesy, parková zeleň, souvislá uliční zeleň, doprovodná zeleň vodotečí, zeleň litorálních pásem vodních ploch ) zeleň je považována za nejsilnější projev přírodních složek v městském prostředí ochrana krajiny a krajinného rázu ve městě bývá proto někdy zaměňována za ochranu zeleně nejenom v krajinných panoramatech, ale také v urbanistickém detailu, který nemůže být pro ráz městské krajiny určující Vztah města a krajiny fyzické vymezení vůči okolí (vydělení města z přírodního prostředí) postupné otevírání města, bourání hradeb, růst města zabírání okolní krajiny, stírání hranic nové teorie a problémy, snaha zamezit dalšímu zabírání volné krajiny Vídeňský Wald- und Wiesengürtel, Green belt (Anglie 14) 3/4

5 Literatura: Fiala, František: Stati z urbanismu. Praha: Svaz architektů ČSR, Hexner, Michal Novák, Jaroslav, Urbanistická kompozice. Praha: ČVUT, Kohout, Jiří Vančura, Jiří: Praha 19. a 20. století, Praha: SNTL, Kupka, Jiří: Historicko-krajinný rámec v kompozici města. Historická geografie / Historical geography. roč. 2010, č. 36/1 Lynch, Kevin: Obraz Města. The Image of the City. Praha: BOVA POLYGON, Todl, Luděk Hexner, Michal Novák, Jaroslav: Urbanistická kompozice I. Praha: ČVUT, Zibrin, Pavel: Vnímanie urbanistického prostoru. Bratislava: Alfa, Žák, Ladislav (1947). Obytná krajina. Praha: SVU Mánes Jiří Kupka, /5