Ralf Gebel DOMŮ DO ŘÍŠE. KONRÁD HENLEIN A ŘÍŠSKÁ ŽUPA SUDETY ( )

Transkript

1 U k á z k a k n i h y z i n t e r n e t o v é h o k n i h k u p e c t v í w w w. k o s m a s. c z, U I D : K O S

2

3 Ralf Gebel DOMŮ DO ŘÍŠE. KONRÁD HENLEIN A ŘÍŠSKÁ ŽUPA SUDETY ( )

4 RALF GEBEL DOMŮ DO ŘÍŠE KONRÁD HENLEIN A ŘÍŠSKÁ ŽUPA SUDETY ( ) ARGO 2018

5 Kniha vychází za podpory Česko-německého fondu budoucnosti. Herausgegeben mit freundlicher Unterstützung des Deutsch-Tschechischen Zukunftsfonds. E dici řídí Martin Nodl Přeložil Jan Dobeš Czech edition Argo, 2018 Copyright Collegium Carolinum e.v., München, 1999 und 2000 Translation Jan Dobeš, 2018 ISBN (váz.) ISBN (e-kniha) Ukázka knihy z internetového knihkupectví

6 OBSAH Předmluva autora pro české vydání / 11 Průvodní slovo / 13 Předmluva / ÚVOD / 17 Stav bádání a předmět zájmu / 19 Pramenná základna / REKAPITULACE: KONRAD HENLEIN, SUDETONĚMECKÁ STRANA A CESTA K MNICHOVSKÉ DOHODĚ / 35 Dějiny Sudetoněmecké strany (SdP) do roku 1935 / 37 Konrad Henlein portrét / 48 Příklon k připojení: vývoj SdP v letech / PŘIPOJENÍ A PŘIZPŮSOBENÍ ( /1940) / 61 Vojenské obsazení, stanovení hranic a zážitek připojení / 63 Vstup wehrmachtu a stanovení hranic / 63 Zážitek připojení : nepopsatelný jásot / 65 Odvrácená strana jásotu: pronásledování a teror / 68 Rozhodnutí vytvořit župu Sudety / 75 Problémy prostoru / 75 Plány Henleina a SdP před Mnichovskou dohodou? / 77 Zájem Henleina a jeho spolupracovníků na vytvoření sudetské župy / 82 Plány říšského ministerstva vnitra / 84 Vzorová župa : struktura správy a postavení Henleina jako říšského místodržitele a župního vedoucího / 87 Nacionálněsocialistické ovládnutí společnosti / 99 Činnost Komisaře pro pozastavení činnosti organizací, spolků a fondů (STIKO) / 100 Převedení SdP do NSDAP / 105 Doplňovací volby do Říšského sněmu Velkoněmecké říše / 111

7 4. PROBLÉMY POLITIKY MEZI ZÁJMY ŽUPY A ŘÍŠE ( ) / 117 Přetrvávání starých protikladů pokračování nacifikace: Henlein a spory o míru svébytnosti sudetské župy uvnitř třetí říše / 119 Průběh sporu do počátku roku 1939 / 119 Averze, nebo odlišné politické koncepty? Obsah konfliktu / 125 Boj proti Henleinovi s novými silnými prostředky / 132 Události kolem Henleina: hodnocení a důsledky / 140 Aféra Donnevert a Henleinův návrat k větší aktivitě ve vedení župy / 148 Střet s berlínskou ministerskou byrokracií v personální politice a vztah mezi sudetskými Němci a Němci ze staré říše / 161 Zvláštní význam personální politiky v sudetské župě / 161 Personální politika berlínské ministerské byrokracie v konfliktu se sudetoněmeckými zájmy / 164 Delegovaní úředníci, poměr mezi sudetskými Němci a Němci ze staré říše a Henleinovy pokusy o urovnání / 173 Problémy hospodářské a sociální politiky v sudetské župě / 183 První hospodářsko-politická a sociálně-politická opatření a jejich důsledky / 185 Přizpůsobení / 185 Opatření k ochraně sudetoněmeckého hospodářství / 186 Mzdová a cenová politika, zavedení říšské marky / 188 Zájmový konflikt mezi sudetskou župou a starou říší: hospodářská a sociální politika ve znamení světové války / 189 Rozdílné koncepty Liberce a Berlína / 189 Obohacení sudetoněmeckého hospodářství a hospodářský separatismus / 193 Dvojitý konkurenční tlak a význam protektorátního hospodářství pro sudetskou župu / 196 Nárok a skutečnost nálada obyvatelstva a její zpětné působení na Henleina / 201 Politika germanizace v konfliktu mezi sudetskou župou, starou říší a německou mocí v protektorátu / 209 Česká menšina v sudetské župě / 209 Síla české menšiny a její výchozí situace z právního hlediska / 209 Masové vyhánění Čechů po připojení? / 211 Situace českého obyvatelstva v prvních měsících po připojení / 214 Politika germanizace v Říšské župě Sudety / 216 Henlein a cíl germanizace sudetské župy / 216 Ústřední elementy germanizace : osídlovací politika a odnárodňování / 218

8 Germanizace prostřednictvím podpory Němců / 230 Germanizace prostřednictvím útlaku Čechů / 233 Nedůslednost politiky germanizace a její příčiny / 241 Henleinova politika vůči Protektorátu Čechy a Morava / 244 Závod o Hitlerovu přízeň mezi Henleinem a Frankem? / 244 Henlein jako pro protektorát příslušný župní vedoucí / 246 Plány na nové členění česko-moravského prostoru / 251 Henlein, protektorát a diskuse o novém členění / EPILOG / 263 Konec Henleina a konec Říšské župy Sudety / SHRNUTÍ / 273 Poznámky / 287 Prameny a literatura / 379 Jmenný rejstřík / 405

9 Předmluva autora pro české vydání Je pro mě velkou radostí a poctou, že moje kniha o Konradu Henleinovi a Říšské župě Sudety byla přeložena do češtiny a vychází v Praze. Jsem za to velmi vděčný nakladatelství Argo a Česko-německému fondu budoucnosti, který překlad podpořil. Zvlášť srdečně děkuji Martinu Nodlovi, se kterým jsem se seznámil během mého studia v Praze v roce Za překladem do češtiny stála právě jeho iniciativa. Tato kniha vznikala v polovině 90. let a v Německu poprvé vyšla v roce Jelikož jsem již před nějakou dobou svět vědy opustil a přijal nové profesní výzvy, musí být na jiných, aby tuto práci zhodnotili ve světle aktuálního stavu bádání. Rád jsem se však chopil příležitosti napsat tuto předmluvu. Jejím prostřednictvím totiž mohu připomenout dobu vzniku této knihy. Ve světle dnešní politické situace v Evropské unii, resp. v Evropě lze se smutkem vzpomínat na léta po pádu železné opony a po nástupu nové fáze evropského sjednocování na počátku 90. let. V Československu to byla doba vítězství demokracie nad komunistickou diktaturou. Ten, kdo směl slavit silvestra roku 1989 v Praze na Václavském náměstí a spoluprožít volbu Václava Havla prezidentem, na to nikdy nezapomene. Byla to doba, v níž post-komunistická mladá generace Čechů (a Slováků) požadovala návrat do Evropy a ve Václavu Havlovi spatřovala osobnost, která svojí velkou osobní a morální autoritou, rozhledem a odvahou ke smíření dovede zemi zpět do středu Evropy, kde se předtím nacházela jen geograficky. Někoho, jako byl Václav Havel, by Evropa také dnes mohla potřebovat. V dobách znovu sílícího nacionalismu a omezeného, myšlenkově líného populismu v mnoha evropských státech by bylo možné se více než kdy jindy rozplývat při pomyšlení na prvního prezidenta Československé republiky po svržení komunismu. Byl to člověk impozantní, velký státník, myslitel, umělec a v neposlední řadě také velký Evropan. Otevření železné opony v roce 1989 bylo také pro historiky signálem k průlomu. Zpřístupněny byly archivy, které byly po desetiletí, zejména západním badatelům, uzavřené. Protože jsem měl velké štěstí, že jsem se během vojenské 11

10 DOMŮ DO ŘÍŠE služby v letech mohl učit česky, otevřely se mi po sametové revoluci v roce 1989 velké možnosti. Když jsem roku 1986 nastoupil svoji službu u Bundeswehru, nacházela se Evropa ještě hluboko ve studené válce. Sotva si někdo tehdy mohl představit, že by mohla skončit, a už vůbec ne, že by k tomu došlo tak rychle. Ale již v únoru 1990 jsem mohl odejít na Palackého univerzitu v Olomouci, abych tam pracoval jako lektor německého jazyka a vedle toho studoval historii. Právě zde a poté během mého studia na Univerzitě Karlově v roce 1991 vznikly moje první menší texty o pronásledování českých a slovenských meziválečných poslanců a senátorů v době německé okupace. Tehdy jsem se také seznámil s českými archivy. Poté co jsem na univerzitě v Bonnu dokončil svou diplomovou práci na téma vlivu reparací na německo-československé vztahy v době mezi světovými válkami, zahájil jsem v roce 1994 práci na této knize. Tehdy také probíhaly intenzivní debaty o česko-německých vztazích a o temných historických kapitolách dějin mezi oběma národy. V česko-německé deklaraci z roku 1997 se vlády obou zemí shodly na tom, že nebudou zatěžovat své vztahy politickými a právními otázkami pocházejícími z minulosti. O minulosti se však přirozeně muselo hovořit, musely se vést politické i vědecké spory. Pro mě bylo tehdy velmi lákavé, že jsem jako česky hovořící Němec bez sudetoněmeckých kořenů mohl zkoumat toto téma a přibližovat se jeho podstatě. Vždyť před rokem 1989 bylo mnoho historických prací, jakkoli záslužných, často velmi silně formováno nacionálním hlediskem německým či sudetoněmeckým stejně jako českým. Bylo načase pokusit se takový pohled překonat právě tak jako opustit rámec deformující každé vědecké bádání, kterým své historiky svazovaly socialistické diktatury. Také v tomto ohledu byl Václav Havel vzorem. Tento velký Čech byl schopen překonat nacionální myšlení. Svým krajanům dovedl klást otázky, které byly sice nepříjemné, ale současně znamenaly důležitý krok na cestě ke smíření mezi Němci, resp. sudetskými Němci a Čechy. Snad bude i tato kniha představovat malý příspěvek ke střízlivému, nepředpojatému nahlížení na společné dějiny Čechů a Němců, v tomto případě na jednu z jejich temných kapitol. Také proto mě velmi těší, že nyní v českém vydání najde nové čtenáře. Ralf Gebel, Berlín

11 Průvodní slovo Collegium Carolinum, výzkumné pracoviště pro dějiny českých zemí v Mnichově, vydalo před téměř třemi desítkami let disertaci, která tehdy byla pro zkoumání soudobých dějin českých zemí za druhé světové války pionýrským činem a postupně se stala klasickým dílem: dějiny Protektorátu Čechy a Morava Detlefa Brandese. 1 Lze se podivovat nad tím, že část území první Československé republiky, jehož oddělení prostřednictvím Mnichovské dohody znamenalo začátek jejího dočasného zániku, tedy v letech k Velkoněmecké říši připojená Říšská župa Sudety, se dosud žádného podobně shrnujícího zpracování nedočkala až do vydání nyní předkládané bonnské disertace Ralfa Gebela. Collegium Carolinum je hrdé na to, že vydáním tohoto textu ve své publikační řadě mohlo docílit průlomu ve výzkumu tématu, které bylo již řadu let pokládáno za nezbytné. Můžeme se jen domnívat, proč trvalo půl století, než se Říšská župa Sudety, krátce existující a přitom pro své obyvatele přímo osudová epocha, stala předmětem celkového vědeckého zpracování, které by přesáhlo rozměr drobné skici. Ten, kdo sám působil na vedoucích úrovních Říšské župy Sudety, po roce 1945 buď mlčel, nebo sepisoval vzpomínky, které měly sloužit sebeospravedlňování. Téměř nikdy se na tom nepodíleli profesionální historikové. Průnik tématu na širší veřejnost se nejevil jako vhodný, protože zainteresovaní autoři se chtěli vyhnout tomu, aby dodávali argumenty pro tezi, jejímž prostřednictvím odůvodňovala odsun československá publicistika. Poválečná generace německých historiků, která se zabývala dějinami českých zemí, se v oboru soudobých dějin obracela spíše k celočeskoslovenským tématům nebo k takovým otázkám české a německé politiky meziválečné doby, aby se tak oprostila od tradiční vázanosti na němectví. Nejdůležitější důvod, proč Říšská župa Sudety nebyla zkoumána, však spočíval ve skutečnosti, že československé archivní orgány až do roku 1990 západním cizincům naprosto odpíraly přístup k archivním pramenům pro toto téma. Avšak i ti historikové, kteří se upsali bádání o nacistickém 13

12 DOMŮ DO ŘÍŠE režimu a kterých nebylo zrovna málo, omezovali po dlouhou dobu svůj zájem téměř výlučně na říšskou rovinu; regiony byly jako vědecké téma objeveny až velmi pozdě. Předkládaná práce se tak jeví jako projev tohoto nejnovějšího badatelského zaměření. Ralf Gebel si vytkl dvojí úkol: vylíčit zvláštní vývoj v Sudetech, které měly ohledně budoucí reformy nacionálněsocialistického státu fungovat jako vzorová župa (tedy neovlivněná předchozími historicko-teritoriálními formami), a vyzvednout zájmové protiklady, které se v ní projevovaly. Vedle toho mu šlo a to především o popis role Konrada Henleina ve své župě. Tato kniha je tak svou vědeckou aspirací současně dosud první biografií župního vedoucího a říšského místodržitele Konrada Henleina soustřeďující se na šest a půl roku, po které vykonával tento úřad a které byly zároveň posledními léty jeho života. (Henlein zemřel vlastní rukou v roce 1945 brzy po skončení války.) Poprvé byly pro takovéto zkoumání využity v tak extenzivní míře ústřední a regionální archivy České republiky, německý Spolkový archiv, Politický archiv ministerstva zahraničí a vedle dalších archivních a knihovních fondů nově zpřístupněný moskevský archiv s německými dokumenty ukořistěnými po válce. Lze doufat, že zde předkládaný výsledek výzkumu, sledující jak dějiny správy, tak i životní osudy, může představovat jen začátek intenzivnějšího bádání o tomto v mnoha ohledech a pro mnoho současníků ožehavém období, které mnozí požadují, ale dosud k němu ještě nedošlo. Mezitím byla již skutečně dokončena další disertace věnovaná tomuto tematickému okruhu. Šťastná a jistě nikoli zcela náhodná shoda. 2 Konečně nazrála doba k tomu, aby se krátké období trvající sotva šest a půl roku osvobodilo z přítmí mystifikací a tabuizování. Hans Lemberg, pro představenstvo Collegium Carolinum Mnichov, podzim

13 Předmluva S radostí vítám příležitost opatřit předkládanou knihu krátkou českou předmluvou. Práce Ralfa Gebela tvoří důležitou etapu na cestě k přesnějšímu poznání existence sudetských Němců v Hitlerově Velkoněmecké říši, ale také k poznání životních poměrů Čechů, kteří se v ní ocitli kvůli okupaci českých oblastí následkem Mnichovské dohody. Již na jednom z prvních zasedání Německo-československé komise historiků, které se konalo v říjnu 1992 na zámku Štiřín u Prahy, bylo konstatováno, že je sice k dispozici cela řada menších studií k této problematice, avšak žádné uspokojivé souhrnné zpracování. 1 Podrobné prozkoumání stavu bádání tento závěr nejen potvrdilo, ale i odhalilo, jak jsou nedostatky ve skutečnosti vážné. Ve své společně načrtnuté skice dějin česko-německých vztahů 2 proto mohla komise historiků věnovat sudetoněmecké problematice jen krátký a spíše povrchní oddíl. Ukázalo se, že zde máme co do činění s bílým místem v našich společných dějinách. Toto zjištění nebylo zcela nové. Již bezprostředně před nástupem pražského jara totiž k témuž závěru dospěl Československý výbor pro dějiny protinacistického odboje. Výbor tehdy uspořádal zasedání o sudetoněmecko-české problematice, z něhož vzešel sborník, který měl zahájit systematičtější zkoumání tématu. 3 Stalo se však něco jiného. Důvodem byla porážka snahy o demokratický socialismus, kterou v Československu způsobila intervence států Varšavské smlouvy. V následující dvacetileté éře tzv. normalizace musela většina členů výboru opustit své povolání a živit se manuální prací. Kromě toho byli postiženi zákazem publikovat a byl jim odpírán přístup do archivů a k tzv. libri prohibiti. Tato skutečnost společně s cenzurou, jíž byly podrobeny práce těch oficiálních historiků, kteří politický zlom přežili bez úhony, znamenaly citelné omezení seriózního zkoumání sudetoněmecké problematiky. Je přitom zajímavé pozorovat, že paralelní výzkum ve Spolkové republice (v době, kdy v NDR vládly podobné zásahy do svobody vědeckého bádání jako v Československu) vykazuje právě 15

14 DOMŮ DO ŘÍŠE tak zřetelné kvalitativní výkyvy. Collegium Carolinum po slibných začátcích téměř vyklidilo pole kruhům kolem sudetoněmeckého landsmanšaftu. Seriózní bohemistiku v Německu potkal úpadek, jehož příčiny byly stejné jako v případě československého bádání: nedostupnost archivů a nemožnost vědeckých kontaktů v podmínkách normalizace. To musí být především německým čtenářům výslovně připomínáno, zvláště když jejich vědomosti o poměrech v době normalizace můžeme označit za spíše neúplné nebo alespoň vybledlé. Po roce 1989 se poměry v Československu změnily. Zájem o témata německých dějin v neposlední řadě vlivem Německo-československé komise historiků rostl a možnosti bádání na tomto poli se zásadním způsobem zlepšily. To platilo také pro sudetoněmeckou problematiku, přesněji vyjádřeno pro některé její aspekty, kterými bylo především vysídlení a vyhnání sudetských Němců. Říšská župa Sudety, její dějiny a osudy jejího německého, ale též českého obyvatelstva, zůstávaly však nadále nezpracované. Proto kladla komise historiků na podporu bádání v této oblasti zvláštní důraz. Uvedených témat se zmocnili především mladí historikové: Volker Zimmermann na univerzitě v Düsseldorfu, Freya Anders-Baudisch na univerzitě v Bielefeldu, autor právě předkládané knihy a ještě několik dalších. Na české straně se podařilo získat tříletou státní podporu, která umožní publikovat řadu větších či menších jednotlivých studií ve sborníku vydaném v Ústí nad Labem. V dohledné době tak budou k dispozici dvě syntézy k tomuto tématu z pera Gebela a Zimmermanna. Jejich texty spolu s několika dílčími studiemi přinesou materiál pro srovnání z různých hledisek. Právem tak lze očekávat, že hluboká mezera ve znalostech česko-německých společných dějin, zvláště ve vztahu k éře nacionálněsocialistické okupace Československa a druhé světové války, bude v krátké době zaplněna. Předkládaná Gebelova kniha je také díky své široké pramenné základně a důkladnému zpracování správným krokem na této dlouhé cestě. Václav Kural, Praha, podzim

15 1. Úvod