Podvody v platebním styku

Transkript

1 Bankovní institut vysoká škola Praha Katedra financí a ekonomie Podvody v platebním styku Bakalářská práce Autor: Radka Rákosníková, DiS. Bankovní management Vedoucí práce: Ing. Marcela Soldánová Praha 2017

2 Prohlášení Prohlašuji, že jsem závěrečnou práci zpracovala samostatně a v seznamu uvedla veškerou použitou literaturu. Svým podpisem stvrzuji, že odevzdaná elektronická podoba práce je identická s její tištěnou verzí, a jsem seznámena se skutečností, že se práce bude archivovat v knihovně BIVŠ a dále bude zpřístupněna třetím osobám prostřednictvím interní databáze elektronických vysokoškolských prací. V Řitce dne 22. června Radka Rákosníková, DiS.

3 Poděkování Chtěla bych poděkovat paní Ing. Marcele Soldánové za odborné vedení mé bakalářské práce, konzultace, podnětné rady a odbornou pomoc. Dále bych chtěla poděkovat paní Mgr. Jaroslavě Fialové z Finančního analytického úřadu za vstřícnost a pomoc při získání potřebných informací a podkladů. Mé poděkování patří i kolegům ze zaměstnání za poskytnutí cenných rad a zapůjčení literatury.

4 Anotace Tato práce se zabývá problematikou podvodů v platebním styku. Je rozdělena do čtyř kapitol. V první kapitole je definován platební styk, jeho rozdělení a jsou zde uvedeny právní normy, které ho upravují. V druhé kapitole je popsán vývoj podvodů v hotovostním a bezhotovostním platebním styku. Obsahem třetí kapitoly je popis činnosti Finančního analytického úřadu, jeho hlavní úkoly a spolupráce s orgány činnými v trestním řízení. Čtvrtá kapitola obsahuje doporučení, jak lze podvodům v platebním styku předcházet. Klíčová slova Podvod, platební styk, platební prostředek, peníze. Annotation This thesis deals with the issue of frauds in the payment system. It is divided into four chapters. The first chapter defines the payment system, its distribution and there are the legal norms that govern it. The second chapter describes the development of frauds in cash and non-cash payment transactions. The third chapter contains a description of the activities of the Financial Analytical Office, its main tasks and cooperation with law enforcement authorities. The fourth chapter contains recommendations on how to prevent frauds in the payment system. Key words Fraud, payment system, payment means, money.

5 OBSAH ÚVOD... 7 ZVOLENÉ METODY ZPRACOVÁNÍ PLATEBNÍ STYK PRÁVNÍ ÚPRAVA PLATEBNÍHO STYKU ZÁKON O PLATEBNÍM STYKU FORMY PLATEBNÍHO STYKU PODVODY V PLATEBNÍM STYKU PODVODY V HOTOVOSTNÍM PLATEBNÍM STYKU KLASIFIKACE PADĚLKŮ OCHRANNÉ PRVKY PRÁVNÍ OCHRANA PENĚZ VÝVOJ TRESTNÉHO ČINU PADĚLÁNÍ A POZMĚNĚNÍ PENĚZ PODVODY V BEZHOTOVOSTNÍM PLATEBNÍM STYKU PRÁVNÍ OCHRANA PLATEBNÍCH PROSTŘEDKŮ FORMY PODVODŮ V BEZHOTOVOSTNÍM PLATEBNÍM STYKU VÝVOJ TRESTNÉHO ČINU NEOPRÁVNĚNÉ OPATŘENÍ, PADĚLÁNÍ A POZMĚNĚNÍ PLATEBNÍHO PROSTŘEDKU PODVODY V PRAXI PHISHING PHARMING SKIMMING DALŠÍ ZPŮSOB PODVODU V PLATEBNÍM STYKU PODVOD JAKO TRESTNÝ ČIN ČINNOST FAÚ A OČTŘ V BOJI PROTI PODVODŮM AML ZÁKON ANALYTICKÁ ČINNOST FAÚ

6 3.3 ČINNOST ORGÁNŮ ČINNÝCH V TRESTNÍM ŘÍZENÍ FAÚ A MEZINÁRODNÍ SPOLUPRÁCE KONTROLNÍ ČINNOST FAÚ DOPORUČENÍ PRO OMEZENÍ PODVODŮ OMEZENÍ PODVODŮ V HOTOVOSTNÍM PLATEBNÍM STYKU OMEZENÍ PODVODŮ V BEZHOTOVOSTNÍM PLATEBNÍM STYKU PROGNÓZA DALŠÍHO VÝVOJE VE VZTAHU K FAÚ A OČTŘ ZÁVĚR SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY PŘÍLOHY

7 ÚVOD Pro svou bakalářskou práci jsem si vybrala téma Podvody v platebním styku ze dvou důvodů. Prvním důvodem je moje zaměstnání u Policie České republiky na odboru hospodářské kriminality, kde se prakticky denně s podvody v platebním styku setkávám. Druhým důvodem je fakt, že podvody v platebním styku jsou stále aktuálním tématem každodenního života. Podvod je čin, při kterém pachatel uvede někoho v omyl, využije něčího omylu nebo zamlčí podstatné skutečnosti za účelem obohatit sebe nebo někoho jiného. S podvody se můžeme setkat v různých oborech, platební styk nevyjímaje. Nejefektivnějším způsobem boje proti podvodům v platebním styku je prevence. K tomuto účelu je např. na internetových stránkách České národní banky ke stažení aplikace České peníze 1, která umožňuje detailní prohlížení českých bankovek a mincí a jejich ochranných prvků v mobilních zařízeních (např. mobilní telefony, tablety). Cílem mé práce je ukázat vývoj podvodů v hotovostním a bezhotovostním platebním styku a na závěr dát doporučení, jak těmto podvodům předcházet. Při psaní práce použiji jako klíčové informační zdroje statistiky Policie České republiky, výroční zprávy Finančního analytického úřadu a právní normy, které upravují platební styk a ochranu peněz a platebních prostředků v ČR. Práce je rozdělena do čtyř kapitol. V úvodní kapitole je definován platební styk, jeho rozdělení dle různých kritérií a jsou zde uvedeny právní normy, které platební styk upravují, z nichž je podle mého názoru stěžejní zákon o platebním styku. Druhá kapitola popisuje vývoj podvodů v hotovostním a bezhotovostním platebním styku. V třetí kapitole se věnuji činnosti Finančního analytického úřadu (FAÚ), jsou zde popsány jeho hlavní úkoly a spolupráce s orgány činnými v trestním řízení (OČTŘ). V této části práce popisuji konkrétně součinnost FAÚ s Krajským ředitelstvím policie Středočeského kraje. Závěrečná kapitola obsahuje doporučení, jak lze podvodům v platebním styku předcházet ]. 7

8 ZVOLENÉ METODY ZPRACOVÁNÍ V první kapitole bakalářské práce je použita metoda deskripce. Je zde definováno, co je to platební styk, popsány jeho formy a právní normy, které platební styk upravují. Druhá kapitola je rozdělena do tří částí. První část je věnována hotovostnímu platebnímu styku. Je zde popsána klasifikace padělků a ochranné prvky bankovek. Dále tato část obsahuje analýzu trestného činu padělání a pozměňování peněz a porovnání počtu zjištěných trestných činů padělání od r do r Druhá část druhé kapitoly se zabývá podvody v bezhotovostním platebním styku. Jsou zde definovány nejčastější podvody v bezhotovostním platebním styku, dále je uvedena analýza trestného činu neoprávněné opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku a opět je zde porovnání počtu zjištěných trestných činů od r do r Třetí část druhé kapitoly je věnována podvodům v platebním styku v praxi. Jsou zde popsány formy podvodů, které se nejčastěji v bezhotovostním platebním styku v praxi vyskytují. Rovněž je zde uvedena analýza trestného činu podvod. Třetí kapitola je věnována činnosti Finančního analytického úřadu. Jsou zde popsány jeho hlavní úkoly a provedena komparace počtu oznámení podezřelého obchodu a podaných trestních oznámení na PČR od r do r Ve čtvrté kapitole jsou uvedena doporučení, jak podvodům v platebním styku předcházet. Zároveň je zde popsány hlavní změny poslední novely zákona č. 253/2008 Sb., o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu, která je účinná od

9 1 PLATEBNÍ STYK Platební styk je peněžní vztah mezi plátcem a příjemcem, který je uskutečňován v určitých formách dohodnutými platebními instrumenty buď přímo mezi nimi, nebo prostřednictvím k tomu určených subjektů, např. bank nebo spořitelních a úvěrních družstev. 2 Obsahem tohoto vztahu je souhrn práv a povinností spojených s uskutečňováním operací, při kterých poskytovatel služeb platebního styku provádí na příkaz svých klientů operace platebního styku prostřednictvím platebního instrumentu, který si klient vybere. Klienty mohou být fyzické i právnické osoby. 1.1 Právní úprava platebního styku Oblast platebního styku je upravena právními předpisy nejen České republiky, ale také normami evropského práva. Jedním ze základních pramenů evropského práva je nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 924/2009 ze dne 16. září 2009 o přeshraničních platbách ve Společenství a zrušení nařízení (ES) č. 2560/2001. Tato právní norma mimo jiné stanoví povinnosti členských zemí v oblasti cenové politiky při provádění převodů v rámci domácího a příhraničního platebního styku. Dalším z pramenů evropského práva je nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č.1781/2006 ze dne 15. listopadu 2006 o informacích o plátci doprovázejících převody peněžních prostředků. Tento dokument vymezuje povinnosti bank a dalších institucí provádějících převody peněžních prostředků uvádět při jejich realizaci vždy takové informace nebo údaje, které dokážou vždy jasně identifikovat skutečného plátce. Toto nařízení určilo hranici minimální výše převodu, u kterého instituce nemusí tyto informace o plátci uvádět. Jde o euro na jeden převod. Tato hranice je snížena na 500 euro na jeden převod např. pro převody vůči nadacím nebo nadačním fondům. 3 K předpisům EU patří i směrnice 2014/92/EU ze dne 23. července 2014 o porovnatelnosti poplatků souvisejících s platebními účty, změně platebního účtu a přístupu k platebním účtům 2 SCHLOSSBERGER, Otakar. Platební služby. Vyd. 1. Praha: Management Press, 2012, s. 11. ISBN SCHLOSSBERGER, Otakar. Platební služby, s

10 se základními prvky (tzv. PAD směrnice). Předpis obsahuje opatření, která se týkají tří oblastí: porovnatelnosti poplatků za platební účty, zjednodušení změny platebního účtu pro spotřebitele a zajištění toho, aby nikdo nebyl diskriminován v případě, že si chce otevřít platební účet. Z dalších předpisů EU je podstatné nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 2015/751 ze dne 29. dubna 2015 o mezibankovních poplatcích za karetní platební transakce a směrnice EP a Rady 2015/2366 ze dne 29. listopadu 2015 o platebních službách na vnitřním trhu. Hlavním pramenem národního práva v oblasti právní úpravy platebního styku je zákon č. 284/2009 Sb., o platebním styku (dále jen ZPS). Mezi další právní normy ovlivňující provádění platebního styku v České republice patří: - zákon č. 21/1992 Sb., o bankách - zákon č. 6/1993 Sb., o České národní bance - zákon č. 136/2011 Sb., o oběhu bankovek a mincí a o změně zákona č. 6/1993 Sb., o České národní bance, ve znění pozdějších předpisů - zákon č. 253/2008 Sb., o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu - zákon č. 229/2002 Sb., o finančním arbitrovi - zákon č. 277/2013 Sb., o směnárenské činnosti - zákon č. 191/1950 Sb., zákon směnečný a šekový - vyhláška č. 169/2011 Sb., o stanovení pravidel tvorby čísla účtu v platebním styku - vyhláška č. 274/2011 Sb., o provedení některých ustanovení zákona o oběhu bankovek a mincí 1.2 Zákon o platebním styku Tento zákon vymezuje vybrané pojmy z oblasti platebního styku a upravuje základní právní vztahy mezi poskytovateli platebních služeb a jejich uživateli. ZPS je rozdělen na část veřejnoprávní a soukromoprávní. Veřejnoprávní část stanoví podmínky pro získání povolení k podnikání jako poskytovatel platebních služeb, pokud nebylo povolení získáno jiným způsobem podle jiných právních předpisů, např. u bank dle zákona č. 21/1992 Sb., o bankách. 10

11 Soukromoprávní část se zaměřuje na podmínky při poskytování platebních služeb, na práva a povinnosti poskytovatelů vůči jejich uživatelům. 4 Platební službou je služba, která umožňuje zejména vklad a výběr hotovosti na platební účet, provedení převodu peněžních prostředků z podnětu plátce nebo provedení převodu peněžních prostředků z podnětu příjemce na základě souhlasu plátce (tzv. inkaso). Dále se za platební službu považuje vydávání a správa platebních prostředků (platební karty) a zařízení k přijímání platebních prostředků (ATM, POS terminály), provedení převodu peněžních prostředků, při němž plátce ani příjemce nevyužívají platební účet u poskytovatele plátce (tzv. poukazování peněz) a provedení platební transakce poskytovatelem služeb elektronických komunikací, jestliže je souhlas plátce s provedením platební transakce dáván prostřednictvím elektronického komunikačního zařízení (např. mobilního telefonu). ZPS stanoví také negativní vymezení platební služby. Platební službou není například přeprava, sběr, zpracování a doručení bankovek a mincí, směnárenská činnost, vydávání šeků, směnek nebo cestovních šeků v listinné podobě. ZPS zavedl nový pojem v platebním styku, a tím je platební účet. Dle 2 odst. 1 písm. b) ZPS je platebním účtem účet, který slouží k provádění platebních transakcí. Zavedení pojmu platební účet vytváří právní základ k tomu, aby platební služby mohly poskytovat i jiné subjekty než banky nebo spořitelní a úvěrní družstva. Běžný účet je totiž v právním řádu České republiky chápán jako vkladový účet s penězi na viděnou. Platební služby vázané na běžný účet mohou poskytovat pouze banky a spořitelní a úvěrní družstva. Ostatní poskytovatelé platebních služeb pak pro své klienty zřizují platební účet. Podle 19 ZPS se peněžní prostředky, které byly platební instituci svěřeny k provedení platební transakce, nepovažují za vklad ani za elektronické peníze. Základní podmínkou pro realizaci služeb platebního styku je uzavření smlouvy o poskytování platebních služeb. Banky a jiní poskytovatelé platebních služeb umožňují svým klientům zřizování a vedení běžného účtu nebo platebního účtu. Zřizování a vedení platebních účtů věnuje pozornost také Evropská komise. Ta připravila Doporučení Komise o přístupu k základnímu platebnímu účtu, publikované pod číslem 2011/442/EU. Doporučení vychází z principu, že v každé členské zemi by spotřebitelé, kteří oprávněně pobývají v některé zemi EHP, měli mít možnost otevřít si a používat platební účet. Členské země by měly zabezpečit 4 SCHLOSSBERGER, Otakar. Platební služby, s

12 co nejširší přístup spotřebitele k souvisejícím službám bez ohledu na jeho finanční situaci (např. osobní bankrot). Evropská komise též doporučuje, aby základní platební účet byl poskytován bez poplatků, popř. aby poplatek byl přiměřený. 1.3 Formy platebního styku Formy platebního styku mohou být různé. Záleží na tom, jaké třídící kritérium bude užito 5 : - způsob placení - teritorium - náležitosti průvodních dokumentů - lhůty realizace - vztah banky k převodu Podle způsobu placení Hotovostní platební styk lze charakterizovat jako převod peněz od jednoho subjektu k druhému, provedený prostřednictvím hotovostních peněz. Za hotovostní peníze se považují bankovky a mince v jejich fyzické podobě. Bankovky a mince jsou papírové a kovové peníze, vydávané pro zajištění potřeby placení v hotovosti. Při této formě platebního styku nemusí figurovat banka či jiná finanční instituce. Bezhotovostní platební styk je zprostředkován bankami nebo spořitelními a úvěrními družstvy, případně jinými poskytovateli platebních služeb a probíhá mezi běžnými nebo platebními účty plátce a příjemce. Je realizován formou příkazů k úhradě nebo k inkasu, které jsou předávány plátcem, respektive příjemcem bance či jinému poskytovateli platebních služeb na papírovém nosiči. V poslední době je tento způsob předávání papírových nosičů nahrazován elektronickou formou (internetové bankovnictví). Podle teritoria Při vnitrostátním platebním styku se poskytovatel platebních služeb plátce i příjemce nacházejí ve stejném státě. 5 Grafické znázornění uvedeno v příloze č

13 Při přeshraničním platebním styku se poskytovatel platebních služeb plátce a poskytovatel platebních služeb příjemce nacházejí v různých státech, ale pouze Evropského hospodářského prostoru. Při zahraničním platebním styku se poskytovatel platebních služeb plátce a příjemce nacházejí v různých státech s výjimkou Evropského hospodářského prostoru. Podle náležitostí průvodních dokumentů Realizace nedokumentárního platebního styku není provázena žádnými průvodními dokumenty. Někdy se také hovoří o tzv. hladké platbě. Dokumentární platební styk se vyznačuje tím, že si obě strany dohodnou takové podmínky, že převod peněžních prostředků je spojen s dokumenty, které musí platbu doprovázet. Podle lhůty realizace Při expresním platebním styku banka nebo poskytovatel platebních služeb plátce zajistí v podstatě okamžité odepsání peněžních prostředků z běžného nebo platebního účtu plátce a poskytovatel platebních služeb příjemce zajistí připsání peněžních prostředků příjemce na platební účet příjemce nejpozději tentýž den, zatímco u standardního platebního styku dochází k běžnému přesunu peněžních prostředků od plátce k příjemci zprostředkovanému jejich poskytovateli platebních služeb podle předem dohodnutých podmínek. Podle vztahu banky k převodu Bezzávazkový platební styk je vztah mezi plátcem a příjemcem, při kterém banka nebo jiný poskytovatel platebních služeb platební transakci pouze zprostředkovává, při závazkovém platebním styku se strany dohodnou na tom, že banka nebo jiná finanční instituce může vstoupit do závazku. Pro tuto práci je podstatné rozdělení platebního styku dle způsobu placení, tedy hotovostní a bezhotovostní platební styk. 13

14 2 PODVODY V PLATEBNÍM STYKU Platební styk se dle způsobu placení dělí na hotovostní platební styk a bezhotovostní platební styk. U obou těchto forem platebního styku dochází k podvodům. 2.1 Podvody v hotovostním platebním styku Klasickým podvodem v hotovostním platebním styku je padělání peněz, které se začalo rozvíjet souběžně s jejich výrobou a užíváním. Padělatelství bylo vždy považováno za těžký zločin a trestalo se v různých státech např. deportací, usekáváním rukou, hozením za živa do vroucí vody či oleje nebo popravou. U nás se padělatelství trestalo zabavením majetku, trestem ohněm, škrcením nebo smýkáním Klasifikace padělků Již za Rakouska-Uherska byl tehdejší centrální bankou zaveden systém řazení padělků do typů a uvádění stupně nebezpečnosti padělků, který převzala a dodnes používá Česká národní banka. 7 Každý zadržený padělek bankovky nebo mince, a to tuzemské i jakékoliv zahraniční měny, zadržený na území České republiky, je předáván do České národní banky, kde je ve zkušebně platidel odborně posouzen a obdrží zde označení typu, případně označení varianty typu. Typ je skupina stejně zhotovených padělků téhož platidla (měna, vzor, nominální hodnota) se stejně napodobenými ochrannými prvky. Jeho označení je pouze číslo z číselné řady, která souhrnně udává počet druhů padělků konkrétní nominální hodnoty, vzoru a měny. Pořadové číslo v typu udává, kolikátý je určitý padělek (kus) v daném typu. 6 HRADECKÝ, Michal. Platební prostředky jejich ochrana a padělání. Praha: THEMIS, 2008, s. 3. ISBN HRADECKÝ, Michal. Platební prostředky jejich ochrana a padělání, s

15 Padělek Fyzická osoba Zaplacení u obchodníka ne Rozeznání padělku ano Předání do obchodní banky Oznámení o odebrání bankovky/ mince ano Předání na PČR Předání do ČNB Odborné posouzení zkušebnou platidel Předání zpět do oběhu ne Rozeznání padělku ne ano ČNB poskytne předložiteli náhradu za pravá platidla ne Jedná se o padělek ano Oznámení na PČR Předložení v obchodní bance jako součást tržby Schéma 1 Zadržení padělku bankovky/mince Zdroj: Vyhláška ČNB č. 274/2011 Sb., o provedení některých ustanovení zákona o oběhu bankovek a mincí, vlastní zpracování Každý padělek je současně ohodnocen podle stupnice nebezpečnosti padělku čísly 1 až 5. Stupeň nebezpečnosti padělku se stanovuje na základě několika kritérií, přičemž jednotlivé stupně jsou děleny následovně: 8 1. stupeň velmi nebezpečný jedná se o padělky bankovek dokonale zhotovené odborníky, jsou použity stejné tiskové techniky jako u originálů, ochranné prvky jsou napodobeny dokonale. Mince jsou vyrobeny ražbou a vzhled při pohledu pouhým okem nevykazuje odchylky od pravé mince. 8 HRADECKÝ, Michal. Platební prostředky jejich ochrana a padělání, s

16 2. stupeň nebezpečný padělky bankovek jsou zhotovené zpravidla jinými tiskovými technikami než originál, ochranné prvky jsou napodobeny částečně, barevný vjem je velmi dobrý. Mince jsou vyrobeny ražbou a vzhled při pohledu pouhým okem vykazuje malé odchylky od pravé mince. 3. stupeň zdařilý padělky bankovek jsou zhotovené jinými tiskovými technikami než originál, ochranné prvky jsou napodobeny nedokonale nebo chybí. Mince jsou vyrobeny litím a vzhled při pohledu pouhým okem vykazuje malé odchylky od pravé mince. 4. stupeň méně zdařilý jde o padělky bankovek, kde tiskové techniky a ochranné prvky jsou napodobeny velmi nedokonale, k oklamání jsou způsobilé jen za zvláště nepříznivých podmínek pro příjemce. Mince jsou vyrobeny litím a vzhled při pohledu pouhým okem vykazuje velké odchylky od pravé mince. 5. stupeň neumělý padělky bankovek jsou způsobilé k oklamání příjemce jen ve výjimečných případech, např. neumělé ruční kresby, jednobarevné nebo jednostranné reprodukce nebo padělky, u nichž je rub vzhledem k líci hlavou dolů. Mince jsou vyrobeny vystřižením nebo vysoustružením a vzhled při pohledu pouhým okem vykazuje velké odchylky od pravé mince. Písemné odborné vyjádření k zadrženému padělku v ČR obdrží orgán činný v trestním řízení od ČNB. Všechny zjištěné údaje k padělkům se ze strany policie zavádí do informačního systému policie BANKA. Systém BANKA je informační systém s manuální aktualizací provozovaný Policií České republiky na centrální úrovni na základě právního předpisu 9. Tento systém je základním prostředkem pro získávání nezbytných údajů důležitých k plnění úkolů policie při předcházení, odhalování, prověřování a vyšetřování trestné činnosti na úseku ochrany platebních prostředků a při zjišťování pachatelů trestných činů. Účelem systému je zaznamenání a strukturované zpracování údajů podle kriminalistických hledisek zjištěných ke kriminalisticky relevantním událostem a údajům s nimi souvisejícím. Dále systém umožňuje provádění analytických operací v souvislosti s typováním možných zdrojů trestné činnosti na úseku ochrany platebních prostředků (např. s určitou pravděpodobností lze lokalizovat padělatelskou dílnu či určit pohyb pachatele). V systému jsou evidovány zjištěné 9 85 zákona č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky. 16

17 hospodářské trestné činy na úseku ochrany platebních prostředků (viz kapitola 2.1.3) a případy zajištěných platebních prostředků, u kterých při jejich převzetí bylo pojato podezření, že se jedná o padělaný platební prostředek, a u nichž bylo dalším zkoumáním zjištěno, že se jedná o platební prostředky pravé Ochranné prvky Peníze jsou proti padělání chráněny tzv. ochrannými prvky. Jejich úkolem je znesnadnit práci padělatelům a současně umožnit snadné rozeznání padělků od pravých peněz. Použité ochranné prvky lze rozdělit do skupin. Některé prvky jsou viditelné pouhým okem a jsou určeny pro nejširší veřejnost. Jiné prvky jsou zjistitelné jednoduchými pomůckami a jsou určeny pro subjekty přijímající hotovosti na přepážkách a jiných místech, umožňujících použití těchto pomůcek. Prvky dalších skupin, které jsou zjistitelné jen složitějšími přístroji a senzory, jsou určeny profesionálům a pro automatizované zpracování peněz nebo k ovlivnění činnosti reprodukčních zařízení. Dále se ochranné prvky dělí na ochranné prvky v materiálu a ochranné prvky v designu. Mezi ochranné prvky v designu patří figurální rytina, irisový tisk, giloše, mikrotext, skrytý obrazec, ochranný rastr a průhledová značka. K ochranným prvkům v materiálu řadíme vodoznak, ochranný proužek, chemickou ochranu a hologramy Právní ochrana peněz V současně platném trestním zákoníku 11 je ve zvláštní části v hlavě VI v 233 uveden trestný čin Padělání a pozměnění peněz (viz příloha č. 2). V 233 se hovoří o ochraně peněz proti padělání a pozměnění, a to nejen českých, ale i cizozemských a dalších peněz jiných než tuzemských (např. měny eurozóny euro). Tato ochrana je v trestním zákoníku provedena v souladu s mezinárodní Úmluvou o potírání penězokazectví ČESKÁ NÁRODNÍ BANKA. Průvodce ochrannými prvky bankovek. Praha, ČESKO. Zákon č. 40/2009 ze dne 9. února 2009, trestní zákoník. In: Sbírka zákonů České republiky. 2009, částka Úmluva o potírání penězokazectví, Ženeva , vyhlášená ve Sbírce zákonů č. 15/1932 Sb. 17

18 233 Padělání a pozměnění peněz 1. základní skutkové podstaty a) pachatel sobě nebo jinému opatří nebo přechovává padělané nebo pozměněné peníze nebo prvky peněz sloužící k ochraně proti jejich padělání b) pachatel padělá nebo pozmění peníze v úmyslu udat je jako pravé nebo platné anebo jako peníze vyšší hodnoty c) pachatel padělané nebo pozměněné peníze udá jako pravé nebo platné anebo jako peníze vyšší hodnoty 2. kvalifikované skutkové podstaty a) spáchání trestného činu členem organizované skupiny nebo spáchání takového činu ve značném rozsahu b) spáchání trestného činu členem organizované skupiny působící ve více státech nebo spáchání takového činu ve značném rozsahu V odstavci 1 a 2 jsou zakotveny tři základní skutkové podstaty. V prvním odstavci zákon sankcionuje pachatele, který sobě nebo jinému opatří nebo přechovává padělané nebo pozměněné peníze nebo prvky peněz sloužící k ochraně proti jejich padělání. V druhém odstavci je postihováno jednání pachatele, který buď padělá, nebo pozmění peníze v úmyslu udat je jako pravé nebo platné anebo jako peníze vyšší hodnoty, nebo padělané peníze udá jako pravé nebo platné anebo jako peníze vyšší hodnoty. Ve třetím a čtvrtém odstavci jsou popsány kvalifikované skutkové podstaty trestného činu z hlediska závažnosti. V odstavci 3 je to spáchání trestného činu uvedeného v odstavci 1 nebo 2 členem organizované skupiny nebo spáchání takového činu ve značném rozsahu. V odstavci 4 je to spáchání trestného činu uvedeného v odstavci 1 nebo 2 jako člen organizované skupiny působící ve více státech nebo spáchání takového činu ve značném rozsahu. V pátém odstavci je pouze konstatována trestnost přípravy k tomuto trestnému činu. Příprava je trestná pouze k odstavci 3 a 4. Individuálním objektem 13 trestného činu podle 233 je ochrana měny v nejširším slova smyslu a bezpečnost a funkčnost peněžního styku (včetně měny zahraniční). Hmotným 13 individuální objekt - společenský vztah, zájem či hodnota, k jejíž ochraně slouží jednotlivé skutkové podstaty trestných činů 18

19 předmětem útoku jsou peníze nebo prvky peněz sloužící k ochraně proti jejich padělání. Jedná se o trestný čin úmyslný, jehož pachatelem může být kterákoli fyzická osoba. Toto ustanovení o padělání a pozměnění chrání zájem na bezpečnosti a spolehlivosti peněz, platebních prostředků a cenných papírů uvedených v 238 jako základu bezpečného a funkčního finančního styku, který je jedním ze základních kamenů fungujícího tržního hospodářství. Za padělání peněz lze uložit trest odnětí svobody na tři až osm let, za přitěžujících okolností na deset, resp. dvanáct let. Vězením až na pět let je možno potrestat osoby, které sobě nebo jinému opatří nebo přechovávají padělané nebo pozměněné peníze. Podle zkušeností policie toto ustanovení odrazuje případné distributory padělků od jejich dovozu na území České republiky. V zákoně o oběhu bankovek a mincí jsou vedle ustanovení, která vyjmenovávají povinnosti jednotlivých subjektů při příjmu peněz nebo při poskytování náhrad za necelé a poškozené bankovky a mince, též ustanovení týkající se povinnosti zadržet padělek. Tato povinnost se týká poměrně širokého okruhu subjektů. Jsou jimi právnické osoby, provozovatelé kasin a směnárníci. Naproti tomu fyzické osoby mají až na výjimky možnost přijetí podezřelých peněz odmítnout. Fyzické osoby mají možnost odmítnout i peníze nestandardně poškozené, zejména označené nástražným zařízením na ochranu proti krádeži. Obecně platí zásada, že padělané (podezřelé) peníze se zadržují bez náhrady a ten, kdo je bance nebo policii odevzdá, nemá nárok na kompenzaci. Fyzická osoba jako potencionální příjemce padělku má tedy možnost přijetí podezřelých peněz odmítnout. Povinnost podezřelé peníze zadržet je uložena pouze identifikovatelným subjektům vybaveným určitou autoritou. Banky a další právnické osoby, které zpracovávají peníze nebo ve velkém vracejí peníze do oběhu, mají pod hrozbou finančních sankcí povinnost pravost peněz před jejich vracením do oběhu přezkoumat Vývoj trestného činu Padělání a pozměnění peněz Jak vyplývá z následujícího grafu, od roku 1994 do roku 2001 bylo ročně zjištěno mezi a trestných činů Padělání a pozměnění peněz. V roce 2002 došlo k nárůstu trestné činnosti, kdy se počet těchto trestných činů přiblížil ke dvěma tisícům. Nejvíce trestných činů bylo zjištěno v roce 2005, a to V roce 2006 počet trestných činů začal klesat. Od roku 2006 do roku 2012 počet trestných činů kolísal kolem 2500 ročně. V letech došlo k dalšímu poklesu, kdy se počet zjištěných trestných činů pohyboval kolem 1700 za rok. 14 SURGA, Leopold. České bankovky a mince , s Praha: Jerome, ISBN

20 Graf 1 Vývoj počtu trestného činu Padělání a pozměnění peněz v ČR Zdroj: PČR. Informační servis. Statistiky. Statistiky kriminality. [online]. [cit ], vlastní zpracování. 2.2 Podvody v bezhotovostním platebním styku Podvodem v bezhotovostním platebním styku je trestný čin Neoprávněné opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle 234 trestního zákoníku (viz příloha č. 3). V tomto případě pachatel nejčastěji padělá příkazy k úhradě, šeky a směnky Právní ochrana platebních prostředků 234 Neoprávněné opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku Toto ustanovení obsahuje čtyři samostatné skutkové podstaty: 1) v odstavci 1 pachatel sobě nebo jinému bez souhlasu oprávněného držitele opatří, zpřístupní, přijme nebo přechovává platební prostředek jiného, zejména nepřenosnou platební kartu identifikovatelnou podle jména nebo čísla, elektronické peníze, příkaz k zúčtování, cestovní šek nebo záruční šekovou kartu, 20

21 2) v odstavci 2 pachatel sobě nebo jinému opatří, zpřístupní, přijme nebo přechovává padělaný nebo pozměněný platební prostředek, v odstavci 3 pachatel buď 3) padělá nebo pozmění platební prostředek v úmyslu použít jej jako pravý nebo platný, nebo 4) padělaný nebo pozměněný platební prostředek použije jako pravý nebo platný. V prvních dvou odstavcích je způsob jednání pachatele stejný, neboť jde o opatření, zpřístupnění, přijetí nebo přechovávání platebního prostředku, přičemž tyto samostatné základní skutkové podstaty se liší tím, že v prvním případě jde o řádně vydaný platební prostředek jiného (ovšem nakládání s ním probíhá bez jeho souhlasu) a v druhém případě jde o padělaný nebo pozměněný platební prostředek. Ve třetím odstavci jde o padělání nebo pozměnění platebního prostředku. Ve větě první pachatel přímo takový platební prostředek padělá nebo pozmění, kdežto ve větě druhé takový již padělaný a pozměněný platební prostředek jen použije jako pravý nebo platný, aniž by ho sám padělal či pozměnil. Podle odstavce 1 se nevyžaduje, aby pachatel platební prostředek použil k placení zboží nebo služeb, popř. k inkasu hotovosti, nebo aby se o to pokusil. K trestnosti postačí pouhé jednání pachatele spočívající v tom, že sobě nebo jinému opatří, zpřístupní, přijme nebo přechovává platební prostředek jiného. Tento trestný čin je dokonán již takovým opatřením, zpřístupněním, přijetím či přechováváním platebního prostředku jiného bez souhlasu oprávněné osoby. Nejde o trestný čin trvající. Jde o úmyslný trestný čin, jehož pachatelem může být kterákoli fyzická osoba. Ve čtvrtém a pátém odstavci jsou popsány kvalifikované skutkové podstaty trestného činu z hlediska závažnosti. V odstavci 4 je to spáchání trestného činu uvedeného v odstavci 1, 2 nebo 3 členem organizované skupiny ve značném rozsahu a odstavci 5 se jedná o spáchání trestného činu členem organizované skupiny působící ve více státech. Organizovanou skupinou se rozumí sdružení více osob, v němž je provedena určitá dělba úkolů mezi jednotlivé členy sdružení a jehož činnost se v důsledku toho vyznačuje plánovitostí a koordinovaností, což zvyšuje pravděpodobnost úspěšného provedení trestného činu, čímž jsou umocněny jeho škodlivé dopady pro veřejnost. 21

22 V šestém odstavci je pouze konstatována trestnost přípravy k tomuto trestnému činu. Příprava je trestná pouze k odstavci 4 a 5. Pokud jde o tuzemské platební prostředky, je nutno používat naši právní úpravu, avšak u cizozemských platebních prostředků je třeba používat vždy právní úpravu státu, kde byly vydány (emitovány), vystaveny nebo vyhotoveny. Například u šeků a směnek je třeba především rozlišovat oblast zemí Ženevských konvencí (Ženevské konvence o směnečném právu z roku 1930 a Ženevské konvence o šekovém právu z roku 1931), do které patří i Česká republika, a oblast anglosaskou, ve které ovšem mnohdy chybí zvláštní úprava šekového práva, neboť šeky ve Spojených státech se považují za druh směnky cizí a ve Velké Británii byl šekový zákon (Cheques Act) přijat až v roce Formy podvodů v bezhotovostním platebním styku Příkaz k úhradě je bezhotovostní platební metoda umožňující posílat peníze z účtu plátce na jiný bankovní účet. Příkaz k úhradě se nejčastěji padělá tím způsobem, že pachatel napodobí podpis plátce a jako účet příjemce použije svůj účet. Šeky jsou jednou z nejstarších forem bezhotovostního platebního styku. V České republice je používání šeků upraveno směnečným a šekovým zákonem (zákon č. 191/1950 Sb.), který je v souladu s tzv. Ženevskými konvencemi, což je mezinárodně platná dohoda, podle níž je šekové právo upraveno v řadě zemí. Šek je cenný papír, který obsahuje bezpodmínečný příkaz výstavce šeku bance, aby vyplatila z jeho účtu oprávněnému majiteli šeku peněžitou částku uvedenou na šeku. Podle zákona musí šek obsahovat podstatné náležitosti. Celá listina (šek) musí být sepsána v jednom jazyce, v souvislém textu musí být označeno, že se jedná o šek, musí obsahovat bezpodmínečný příkaz zaplatit určitou peněžní sumu, jméno toho, kdo má platit (šekovník banka), údaj místa, kde má být placeno (není-li jinak uvedeno, je to sídlo šekovníka), datum a místo vystavení šeku, podpis výstavce (musí být v souladu s podpisovým vzorem). Pokud některá z uvedených náležitostí chybí, není daná listina platná jako šek. Nejčastěji používanými typy šeků jsou cestovní šeky, které při cestách do zahraničí nahrazují peněžní hotovost. Lze jimi platit nebo je proměnit zpět za hotovost. V případě ztráty nebo krádeže jsou oproti hotovosti mnohem lépe chráněny, neboť jejich použití je vázáno na držitelův vlastnoruční podpis. Každý šek má také své číslo, pod kterým je evidován, a v případě nahlášení ztráty je ztíženo možné zneužití šeku a je umožněna jeho náhrada. Pokud 22

23 se jedná o padělání šeků, dají se padělat podstatně jednodušeji než bankovky, protože jsou minimálně chráněny ochrannými prvky. I když je řada šeků tištěna na speciálním papíře s vodoznakem, texty a zobrazení na rubových stranách jsou tištěny hlubotiskem, tak ochranné prvky nejsou tak dokonalé jako u bankovek. Navíc šek může vystavit prakticky kdokoliv a může k podkladu použít v podstatě jakýkoliv materiál a nemusí použít žádné ochranné prvky. Směnka je dlužnický cenný papír, který slouží jako prostředek obchodního a někdy i finančního úvěru a zároveň jako platební prostředek. Směnka je vysoce formalizovaný dokument. Její časté používání vedlo ke snahám unifikovat směnečné předpisy. V roce 1930 byla uzavřena Ženevská konvence, která sjednotila standardy směnečného práva pro velkou část světa. Česká republika tuto konvenci nikdy neratifikovala, její zásady však byly přijaty do dodnes platného zákona č. 191/1950 Sb., zákon směnečný a šekový. Směnky se dělí na dva druhy, a to na směnku vlastní a směnku cizí. Směnka vlastní je bezpodmínečný příslib výstavce zaplatit určitou peněžitou částku směnečnému věřiteli. Směnka cizí je bezpodmínečný příkaz výstavce směnečníkovi zaplatit určitou peněžitou částku směnečnému věřiteli. K náležitostem cizí směnky patří: slovo směnka musí být obsažené v textu listiny a vyjádřené v jazyku, ve kterém je směnka sepsána; bezpodmínečný příkaz zaplatit určitou částku; jméno osoby povinné platit (směnečník); stanovení splatnosti; stanovení místa, kde má být placeno; jméno osoby, které má být placeno; datum a místo vystavení směnky; podpis výstavce. U směnky vlastní chybí směnečník a místo bezpodmínečného příkazu je uveden bezpodmínečný příslib, jinak ostatní náležitosti jsou shodné. Směnka může kromě podstatných náležitostí obsahovat i směnečné doložky. Směnky jsou převoditelné rubopisem neboli indosamentem, pokud jejich převoditelnost nebyla vyloučena. 15 V praxi dochází k podvodům spáchaným prostřednictvím směnek nejčastěji tak, že pachatel padělá podpis výstavce směnky nebo pozmění částku uvedenou na směnce Vývoj trestného činu Neoprávněné opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku V grafu č. 2 je uveden vývoj trestného činu Neoprávněné opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku. U tohoto trestného činu se počet zjištěných činů pohyboval v letech do jednoho tisíce. Od roku 2002 do roku 2006 došlo k prudkému nárůstu této 15 JÁNOŠÍKOVÁ, Petra, Petr MRKÝVKA a Ivan TOMAŽIČ. Finanční a daňové právo. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2009, s ISBN

24 trestné činnosti, a to až k počtu osmi tisíc případů za rok. V letech byl nápad této trestné činnosti téměř stejný jako v roce V roce 2015 a 2016 se počet tohoto trestného činu pohyboval okolo sedmi tisíc případů za rok. Graf 2 Vývoj počtu trestného činu Neoprávněné opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku v ČR Zdroj: PČR. Informační servis. Statistiky. Statistiky kriminality. [online]. [cit ], vlastní zpracování. V letech docházelo k trestným činům na úseku padělání peněz v menší míře. S rozvojem bezhotovostního platebního styku došlo od roku 2003 k prudkému nárůstu počtu trestných činů dle 234 trestního zákoníku, tj. Neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku. 2.3 Podvody v praxi S rozvojem bezhotovostního platebního styku realizovaného prostřednictvím platebních karet a internetového bankovnictví dochází i k rozvoji podvodů páchaných v této oblasti. Mezi nejrozšířenější formy těchto podvodů patří phishing, pharming a skimming, které naplňují skutkovou podstatu trestného činu Podvod dle 209 trestního zákoníku (viz příloha č. 4) a Neoprávněné opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku dle 234 trestního zákoníku. O trestném činu Podvod je více uvedeno v kapitole

25 2.3.1 Phishing Pojmem phishing 16 se označují různé formy vylákání údajů za účelem odčerpání peněžních prostředků z účtu poškozeného, získání jeho identifikačních údajů, získání údajů o platební kartě apod. Princip phishingového útoku spočívá nejčastěji v zaslání tzv. phishingového u poškozenému, který na první pohled nevzbuzuje žádné podezření, že by mělo jít o podvodné sdělení. Součástí takového u bývá odkaz, na nějž je uživatel vyzýván kliknout. Jako záminka slouží nejčastěji bezpečnostní mezera systému apod. Po kliknutí na přiložený odkaz se uživatel dostává na webovou stránku, která se svým vzhledem i funkcemi od pravé webové stránky téměř neliší. Ve skutečnosti je však uživatel přesměrován na padělanou webovou stránku, která originál více či méně zdařile imituje. Jedná-li se o napodobeninu webové stránky, pomocí které je možné realizovat platební styk, vstupovat na zabezpečená konta, taková konta spravovat apod., jsou uživatelem zadaná data automaticky odesílána útočníkovi. Ten tak tímto způsobem může získat identifikační údaje uživatelů internetového bankovnictví, přístup k jednotlivým bankovním účtům uživatelů napadených systémů, může získat identifikační čísla a další údaje o platebních kartách, s jejichž pomocí poté může v prostředí internetu realizovat platební styk. 17 Phishingový útok probíhá v několika krocích 18, jak je uvedeno v následujícím schématu: plánování phishingového útoku vytváření podmínek vlastní phishingový útok sběr dat odčerpání peněžních prostředků Schéma 2 Jednotlivé kroky phishingového útoku Zdroj: KOLOUCH, Jan a Petr VOLEVECKÝ. Trestněprávní ochrana před kybernetickou kriminalitou, s , vlastní zpracování. 16 Anglické slovo fishing znamená rybaření, rybolov, což v tomto kontextu označuje rozesílání návnady ( ových zpráv) v naději, že se chytí některé oběti. Náhrada prvního f za homofonní ph má několik vysvětlení; nejpravděpodobnější je přirovnání k tzv. phreakingu, resp. obecně je záměna f za ph běžná v slangu používaném internetové kultuře. 17 KOLOUCH, Jan a Petr VOLEVECKÝ. Trestněprávní ochrana před kybernetickou kriminalitou. Praha: Policejní akademie České republiky v Praze, 2013, s. 37. ISBN KOLOUCH, Jan a Petr VOLEVECKÝ. Trestněprávní ochrana před kybernetickou kriminalitou, s

26 1. plánování phishingového útoku v této fázi dochází k výběru cíle a k výběru metody, která má být k útoku použita, je vyhodnocováno, jakým způsobem je cíl technicky zabezpečen, jaká jsou rizika odhalení identity útočníka. 2. vytváření podmínek pro phishingový útok nyní dochází k technickému řešení phishingového útoku. Útočník získává ové adresy klientů cíle, je vytvořena datová schránka, kam systém zašle získaná data uživatelů napadeného cíle, dochází k vytvoření důvěryhodného sdělení, které je následně distribuováno klientům cíle. 3. vlastní phishingový útok phishingový je doručen jednotlivým klientům cíle a v závislosti na kvalitě zpracování tohoto u a v závislosti na dalších faktorech (např. zkušenost uživatele, jeho informovanost o phishingové problematice, antiphishingový program) jsou data zasílána do datové schránky útočníka. 4. sběr dat útočník získává data, která v prostředí falešné webové stránky zadali jednotliví uživatelé napadeného systému. 5. odčerpání peněžních prostředků či jiný profit z phishingového útoku útočník pomocí získaných dat vstupuje na skutečná bankovní konta jednotlivých uživatelů a odčerpává peněžní prostředky. Pomocí převodu na další, zejména zahraniční účty a rozmělněním těchto peněžních prostředků se odčerpané peněžní prostředky stávají prakticky nevystopovatelnými. Phishingovým útokům jsou vystaveny zejména platební systémy umožňující elektronický převod peněz (např. PayPal). V České republice nejčastěji docházelo k útokům na účty klientů České spořitelny, a.s. Následující obrázek je typickým příkladem phishingu. Z obrázku je patrné, že od PayPal je zaslán z jiné domény než paypal. Text v u upozorňuje na skutečnost, že účet na PayPal je omezen a vyzývá k řešení problému. Důvodem je, že některé údaje z informací o účtu se zdají být nepravdivé nebo neověřené. Navádí ke kliknutí na odkaz, kde se zadají a ověří údaje o účtu. 26

27 Obrázek 1 Příklad phishingu Zdroj: soukromý archiv Ing. M. Soldánové Pharming Pharming 19 je sofistikovanější a nebezpečnější formou phishingu. Je to útok na DNS server 20, na kterém dochází k překladu doménového jména na IP adresu. K útoku dochází v momentu, kdy klient finančního ústavu zadá na internetovém prohlížeči adresu svého ústavu. Nedojde však k propojení na příslušnou IP adresu originálního serveru, ale na adresu podvrženou. Webové stránky na falešné adrese zpravidla věrně imitují originální stránky. Uživatel následně zadá přihlašovací údaje, které získá útočník. Dalším typickým způsobem pharmingu je napadení počítače koncového uživatele (klienta banky), kde se dá předpokládat menší míra zabezpečení Jedná se o kombinaci slov farming (hospodaření) a phreaking (napojení se na cizí telefonní linku). 20 DNS (Domain Name System) je hierarchický systém doménových jmen, který je realizován servery DNS a protokolem stejného jména, kterým si vyměňují informace. Jeho hlavním úkolem a příčinou vzniku jsou vzájemné převody doménových jmen a IP adres uzlů sítě. 21 KOLOUCH, Jan a Petr VOLEVECKÝ. Trestněprávní ochrana před kybernetickou kriminalitou. Praha: Policejní akademie České republiky v Praze, 2013, s. 40. ISBN

28 2.3.3 Skimming Jako skimming je označováno podvodné jednání, při kterém pachatelé (padělatelé platebních karet) do bankomatu či jiného terminálu pro příjem platební karty nainstalují zařízení, které okopíruje magnetický proužek karty. Dalším speciálním zařízením, např. minikamerou, snímají klienty zadávaný PIN. Skimming platebních karet, resp. získávání potřebných dat pro padělání platebních karet, je pro pachatele této trestné činnosti velmi lukrativní. Důvodem jsou nízké pořizovací náklady na skimmovací zařízení na jedné straně a na straně druhé rychlé a relativně bezpečné zisky. Dalším důvodem je rozšiřující se používání platebních karet. Primárním cílem pachatelů skimmingu je získat data z magnetického proužku platební karty a zadávaný kód PIN. Následně vyrobí padělek platební karty a pomocí něho nezákonně vyberou finanční částku z účtů držitelů platebních karet. Druhou možností je data získaná z magnetického proužku zneužívat v bezhotovostním platebním styku na internetu k zakoupení zboží nebo uhrazení služeb v hotelech, e-shopech, na letištích apod. Vzhledem k možnostem internetu lze objednávat a kupovat cokoliv a kdekoliv na světě. Používá se osobní odběr a velmi často i odběr prostřednictvím tzv. bílých koní. 22 Obrázek 1 Bankomat se skimmovacím zařízením a falešnou klávesnicí Zdroj: PČR. Útvary Policie ČR. NCOZ. Skimming. [online]. [cit ]. 22 Padělání peněz a skimming. [online]. [cit ]. 28

29 Nejznámějším a nejrozšířenějším způsobem skimmingu na celém světě je získávání dat z platebních karet a kódu PIN na bankomatech. Pachatelé nasadí na bankomat zařízení na skimmování dat. Jeden nástavec je vždy nasazen na vstupní štěrbinu bankomatu pro vsunutí platební karty a obsahuje elektroniku pro záznam dat z magnetického proužku karty, druhý nástavec pak zaznamenává na videosoubor zadávaný kód PIN. Místo nasazení čtečky na vstupní otvor pro kartu na bankomatu nyní pachatelé dávají na vstupní dveře do místnosti s bankomatem svoji vlastní upravenou čtečku karty, která sice otevře dveře, ale zároveň sejme data z platební karty. Pro zaznamenání zadávaného kódu PIN pak v místnosti s bankomatem nebo přímo na bankomatu nainstalují zařízení pro záznam zadávaného kódu PIN. Pro pachatele je zřejmě jednodušší nebo levnější vyměnit čtečku karet na dveřích klientské zóny s ATM. Při zadávání PIN je velmi vhodné si zadávající ruku vždy zakrývat a rovněž tak si vstupní dveře do bankomatové místnosti otevírat jinou kartou než tou, která bude použita k transakci na bankomatu (tedy pokud jinou kartu klient banky vlastní a je ochoten riskovat případné zneužití jejích dat). Pokud však pachatelé použijí k záznamu zadávaného kódu PIN celý spodní panel s falešnou klávesnicí, příp. jiné obdobné zařízení (speciální fólie s mikrospínači, samostatná falešná klávesnice apod.), tak zakrytí ruky již nepomůže. Dalšími místy, kde mohou pachatelé získávat data z platebních karet a kódy PIN jsou pokladní terminály ve velkoobchodech, hotelech, u čerpacích stanic apod. V USA a Kanadě je velmi rozšířeným způsobem získávání dat a PIN kódů na výdejních automatech např. při prodeji jízdenek MHD a metra. V České republice se tento způsob prodeje začíná rozšiřovat. 23 Níže v tabulce č. 1 je uveden přehled o počtu zajištěných skimmovacích zařízení v ČR v letech Do roku 2006 se pachatelé zřejmě učili vyrábět a používat skimmovací zařízení. Tato byla nedokonalá, nekvalitní a bylo je možno snadno odhalit. V roce 2007 došlo k velkému nárůstu počtu skimmovacích zařízení, tato činnost byla v té době doménou rumunských zločineckých gangů. V roce 2008 se rumunské gangy stáhly a začaly ČR používat jako tranzitní zemi pro převozy peněz nakradených v jiných evropských státech. V ČR začaly působit bulharské gangy. Od roku 2008 do roku 2011 se počet skimmovacích zařízení nasazených na bankomaty pohyboval v průměru okolo 60 případů za rok. K prudkému nárůstu došlo v roce 2012, kdy se počet skimmovacích zařízení oproti 23 Padělání peněz a skimming. [online]. [cit ]. 29

30 předchozímu roku téměř zdvojnásobil. V roce 2013 došlo k dalšímu nárůstu, naopak v roce 2014 byl zaznamenán prudký pokles. V roce 2015 došlo k markantnímu nárůstu skimmovacích útoků oproti roku Policisté zaznamenali 276 případů skimmingu, které byly nahlášeny formou trestního oznámení od poškozených bankovních subjektů. Nejvíce skimmovacích zařízení je obvykle nasazováno v Praze, následuje Středočeský a Jihomoravský kraj. Tabulka 1 Počet objevených skimmovacích zařízení v ČR v letech Rok Počet Zdroj:PČR. Útvary Policie ČR. NCOZ. Skimming aspx [online].[cit ]. Za tabulky č. 2 je zřejmé, že ve srovnání s rokem 2015 došlo v roce 2016 k mírnému nárůstu počtu objevených skimmovacích zařízení. Z hlediska lokality bylo nejvíce skimmingových útoků na území hlavního města Prahy. Organizovanou trestnou činností v oblasti padělání platebních karet se v loňském roce zabývaly skupiny převážně bulharských a rumunských občanů PČR. Útvary Policie ČR. Celostátní útvary. NCOZ. Skimming

31 Tabulka 2 Počet objevených skimmovacích zařízení v ČR v letech Rok Počet Zdroj: PČR. Útvary Policie ČR. Celostátní útvary. NCOZ. Skimming. Výsledné statistické údaje čerpají z databází, které jsou průběžně doplňovány, proto jsou údaje za roky ve shora uvedených tabulkách č. 1 a č. 2 rozdílné. Bankovní společnosti začaly v reakci na nárůst skimmingu používat ochranný prvek proti tomuto typu podvodu tzv. antiskimmovací nástavec, který je montován na štěrbinu pro vkládání platební karty a měl by zabránit montáži skimmovacího zařízení. Nejnovější případy však potvrzují, že i tato ochrana je překonatelná. Byly totiž zajištěny modely kopírovacích zařízení, které mají shodné provedení s bezpečnostním antiskimmovacím nástavcem. Obrázek 2 Antiskimmovací nástavec Zdroj: PČR. Útvary Policie ČR. NCOZ. Skimming. [online].[cit ]. Vynalézavost pachatelů je bohužel nezměrná. Lze jen doufat, že jak policisté, tak zaměstnanci bankovního sektoru či bezpečnostních agentur budou o skimmovacích zařízeních podrobně informováni a dokážou skimmovací nástavce rozeznat a včas z bankomatů odstranit. 31

32 Jednou z nových technik skimmingu je tzv. shimming. Poprvé se objevil v Mexiku v roce Shimming je útok, který zachycuje data klepnutím přímo na čip EMV 25. Je prováděn pomocí shimmeru, což je malé, ploché zařízení obsahující mikroprocesor a paměť flash. Je umístěno uvnitř bankomatu nebo do samotné čtečky karet, kde tzv. čichá data. Informace, které mají být zachyceny, obsahují osobní číslo účtu a datum vypršení platnosti karty. Na rozdíl od běžného skimmingu se zařízení nepokouší zachytit data na magnetickém proužku. Navíc data zachycená z čipové karty nemohou být znovu použita k vytvoření padělané karty typu magnetický proužek, protože data v čipech a data v magnetických proužcích mají odlišné hodnoty. Neexistuje žádné příkazové rozhraní. Útok není detekován čtečkou karet. Jediný způsob, kdy tento útok může být úspěšný, je pokud emitent karty zanedbá kontrolu při autorizaci transakce Další způsob podvodu v platebním styku V posledním roce se množí případy, kdy neznámý pachatel, vystupující jako majitel nebo jednatel firmy, po předchozí telefonické a ové komunikaci s pracovníkem firmy z finančního oddělení, pod záminkou např. zahraniční akvizice mateřské společnosti v cizí zemi, vyláká peněžní prostředky v řádech sta tisíc EUR, které pracovník finančního oddělení zašle z účtu firmy na bankovní účet do cizí země. Ve většině případů se jedná o účet, který je založený v zemi, se kterou nemá ČR uzavřenu mezinárodní právní dohodu, na základě které by bylo možné takto vyvedené peněžní prostředky získat zpět Podvod jako trestný čin Objektem trestného činu podvod je cizí majetek. Jsou to nejen věci, ale i pohledávky a jiná majetková práva příslušející určitému subjektu. Ustanovením o trestném činu podvodu je chráněn cizí majetek jako celek. Cizím majetkem se rozumí majetek, který nenáleží pachateli nebo nenáleží výlučně jemu. 25 EMV (zkratka z Europay, MasterCard a Visa) je celosvětový standard pro vzájemné operace mezi čipovými kartami a čtecími zařízeními karet jako jsou pokladní místa s terminály a bankomaty. Tento standard slouží pro autentizaci kreditní karty a debetní karty k transakcím [online]. [cit ]. 32

33 Objektivní stránka trestného činu podvodu podle 209 spočívá v tom, že pachatel jiného uvede v omyl, jeho omylu využije, nebo mu zamlčí podstatné skutečnosti, v důsledku čehož tato osoba provede majetkovou dispozici a tím vznikne škoda nikoli nepatrná na cizím majetku a dojde k obohacení pachatele nebo jiné osoby. Podvodné jednání, tj. uvedení v omyl nebo využití omylu, popř. zamlčení podstatných skutečností, může směřovat nejen vůči poškozenému, ale i vůči jiné osobě. Omyl je rozpor mezi představou a skutečností. O omyl půjde i tehdy, když podváděná osoba nemá o důležité okolnosti žádnou představu nebo se domnívá, že se nemá čeho obávat. Využít něčího omylu může pachatel i za situace, kdy jiná osoba jednající v omylu učiní zásah prostřednictvím technického zařízení do počítačových informací nebo dat, zásah do programového vybavení počítače nebo provedení jiné operace na počítači, zásah do elektronického nebo jiného technického zařízení, včetně zásahu do předmětů sloužících k ovládání takového zařízení. Kdyby tato osoba o svém omylu věděla, učinila by takové úkony, aby technické zařízení provedlo odlišnou operaci nebo aby příslušnou operaci (např. bezhotovostní převod peněz mezi bankovními účty) neprovedlo vůbec. Pachatel tedy může spáchat trestný čin podvodu prostřednictvím technického zařízení, a to tím, že využije omylu jiné osoby, a nikoli omylu technického zařízení. Mezi omylem u podváděné osoby, majetkovou dispozicí, kterou provede oklamaný (může ji provést kdokoli, např. dítě), a na základě ní vzniklou škodou u poškozeného a obohacením pachatele, popř. jiné osoby, musí být příčinná souvislost. Podvod je trestným činem, je-li způsobena na cizím majetku škoda nikoli nepatrná. Způsobením škody nikoli nepatrné se rozumí následek ve formě škody nejméně v částce Kč. Obohacením se rozumí neoprávněné rozmnožení majetku (majetkových práv) pachatele nebo někoho jiného. V odstavci 2 jsou uvedeny okolnosti podmiňující použití vyšší trestní sazby odnětí svobody od šesti měsíců do tří let. Jedná se o spáchání činu uvedeného v odstavci 1 v případě, že jeho pachatel byl v posledních třech letech za takový čin odsouzen nebo potrestán. V odstavci 3 je definováno odnětí svobody na jeden rok až pět let nebo peněžitý trest, způsobí-li pachatel větší škodu. Větší škoda je škoda ve výši nejméně Kč. 33

34 V odstavci 4 je uvedena trestní sazba pro pachatele 2-8 let, pro tuto práci je podstatné písmeno d), kdy pachatel způsobí značnou škodu ve výši nejméně Kč. Odstavec 5 určuje trestní sazbu 5-10 let, způsobí-li pachatel škodu velkého rozsahu ve výši nejméně Kč. Jde o nejvyšší hranici škody podle trestního zákoníku. V odstavci 6 se konstatuje trestnost přípravy. 34

35 3 ČINNOST FAÚ A OČTŘ V BOJI PROTI PODVODŮM Finanční analytický úřad byl zřízen ke dni zákonem č. 368/2016 Sb., novelizujícím zákon č. 253/2008 Sb., o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu (AML 27 zákon). Finanční analytický úřad je správním úřadem v podřízenosti Ministerstva financí, který plní funkci finanční zpravodajské jednotky pro Českou republiku. Jeho hlavním posláním je zajišťování úkolů, které pro něj vyplývají z AML zákona (více je uvedeno v kapitole 3.2). Předchůdcem Finančního analytického úřadu byl Finanční analytický útvar, který byl jedním z odborů v rámci Ministerstva financí ČR od , což bylo současně datum účinnosti zákona č. 61/1996 Sb., o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti. Tento zákon byl mnohokrát novelizován a s účinností od byl nahrazen zákonem č. 253/2008 Sb., o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu. Finanční analytický útvar byl technicky a personálně oddělen od ostatních součástí Ministerstva financí ČR a skládal se ze čtyř oddělení: analytického, mezinárodního a právního, sběru a zpracování dat a kontrolního. ředitel FAÚ odbor mezinárodní, právní a kontrola odbor analýza oddělení mezinárodní a právní oddělení kontroly oddělení analýza I oddělení analýza II Schéma 3 Organizační členění FAÚ Zdroj: FAÚ. [cit ]. 27 AML = Anti-Money-Laundering = proti praní špinavých peněz 35