Liz Lochhead (1947) Perfect Days. Renáta Klemensová Pavlína Kafková Alexandra Gasnárková František Večeřa Tomáš Jirman Aleš Bílík Jan Fišar

Transkript

1 Liz Lochhead (1947) Perfect Days PŘEKLAD REŽIE DRAMATURGIE SCÉNA KOSTÝMY HUDBA DAVID DROZD JANKA RYŠÁNEK SCHMIEDTOVÁ MAREK PIVOVAR DAGMAR RADOVÁ DAVID BAZIKA HANA KNOTKOVÁ MARIO BUZZI Osoby a obsazení: BARBARA MARSHALLOVÁ ALICE INGLISOVÁ SADIE KIRKWOODOVÁ BRENDAN BOYLE DAVE MARSHALL GRANT STEEL HLAS MODERÁTORA Renáta Klemensová Pavlína Kafková Alexandra Gasnárková František Večeřa Tomáš Jirman Aleš Bílík Jan Fišar Premiéra 30. ledna 2014 v hodin v Divadle Antonína Dvořáka 1

2 Inscenační úprava Představení řídí Text sleduje Marek Pivovar Dagmar Radová Janka Ryšánek Schmiedtová Marta Celárková Hana Heralová Technický šéf Stanislav Muntág Jevištní mistři Mistr osvětlení Mistr zvuku Mistrová vlásenkárny Mistrová garderoby Mistrová rekvizit Jan Benek, Radim Duraj Radko Orenič Otakar Mlčoch Eva Celarková Růžena Mauerová Alexandra Václavíková Šéf výpravy David Bazika Vedoucí umělecko-dekoračních dílen Barbora Macháčová Vedoucí výroby kostýmů Eva Janáková Scénické dekorace vyrobily umělecko-dekorační dílny NDM Technolog Martin Dušek, mistr čalounické dílny Petr Missig, mistr malířsko-kašérské dílny Jaroslav Macháč, mistr truhlářské dílny Radomír Maschke, mistr zámečnické dílny Jaroslav Kocourek, mistr zbrojířsko-šperkařské dílny Jaroslav Dovalil Když se mě někdo zeptá, co dělám, říkám, že jsem spisovatelka. Ale nejcennější pro mě je být básnířkou. Pokud bych byla dramatičkou, pak bych si přála být básnířkou divadla. Liz Lochhead Kostýmy a doplňky vyrobily krejčovny NDM Mistrová dámské krejčovny Iva Koplová, mistrová pánské krejčovny Jiřina Richtrová, modistka-dekoratérka Věra Siostrzonková 2 3

3 Básnířka Liz Lochhead a její dramatické dílo Liz Lochhead (narozena 1947) je skotská básnířka, překladatelka, dramatička a příležitostná herečka ( ). Původně vystudovala glasgowskou výtvarnou školu, nikdy ale nemalovala v době, kdy bylo v kurzu spíš abstraktní umění, chtěla vyprávět příběhy. Její první dramatický pokus předcházely dvě sbírky poezie, Vzpomínka na jaro (Memo for Spring, 1972) a Sestry Grimmovy (Grimm Sisters, 1981). V obou případech jde o poezii spíše pro hlasité čtení a přednášení (Lochhead také často sama vystupuje). Její básně jsou plné ironie, humoru a provokace přirozeně směřující k divadelnímu monologu. Krev, led a Frankenstein Prvním dramatickým pokusem, se kterým však nikdy nebyla spokojena a čtyřikrát ho přepsala, je básnická hra Krev a led (Blood and Ice, definitivní verze z r. 1986, předchozí 1981, 1982, 1984) o Mary Shelleyové. Hra je celá napsána jako sled retrospektiv Mary, z jejího pohledu, jejíma očima Mary, spící v divoké (romantické?) bouři, probouzí hlasy jejích dávno mrtvých přátel i frankensteinovského monstra. Je jen logické, že Lochhead jako básnířka vytváří v Mary výrazný autorský subjekt své hry. Autorský subjekt je však zvláštním způsobem rozdělen snící, vzpomínající Mary doplňuje Ono, monstrum, které se dere ze vzpomínek ven, dere se bolestně z Maryina nitra a chce být zapsáno, chce být stvořeno. Tato hra není pokusem o životopisnou hru, ale zejména úvahou o píšící ženě ve světě mužů. Ačkoliv mají Byron i Shelley spousty řečí o překonání konvencí, svobodě a revolucích, o tom, že Mary Shelleyová cosi píše, se vyjadřují jen s despektem. Zároveň se tu tvůrčí proces tematizuje jako cosi obtížného, násilí na tvůrci i materiálu, pro Mary jako skutečně bolestný porod. Celý příběh má zároveň jak je u Lochhead obvyklé svůj metaforický rozměr politický. Matkou Mary Shelleyové byla totiž významná osvícenská myslitelka, která například navštívila revoluční Paříž, aby se do hloubky obeznámila se situací, a zejména je známa jako autorka spisu Obhajoba práv ženy vůbec první publikované úvahy o rovnoprávnosti pohlaví. Zemřela při Maryině porodu a všechny osudy romantického trojúhelníku Byron Shelley Shelleyová jako by odrážely tu křeč rozumu, která se dostavuje po francouzské revoluci. O téměř osudovém selhávání svědčí neustálá mihotná 4 5

4 zklamání celé trojice a zvláště pak postupná úmrtí dětí, která se ve snové logice dramatu odehrávají s nesnesitelnou rychlostí a je to právě monstrum, děsivé stvoření hrdého rozumu, které přináší na scénu stále nové a nové dětské rakvičky. Selhání ideálu rovnosti se zároveň dokladuje i v praxi se služkou jedná Mary pořád jen jako se služkou. Hra překonává nebezpečí životopisné popisnosti antiiluzivní stylizací: scéna je obrazem Maryina nitra. Mary se v reflexích obrací na publikum, monstrum zároveň komentuje situace v promluvách a akcích, komentáře a situace navazují v ostrých snových střizích. Nejzpracovávanější námět skotské dramatiky Na kolážovitou metodu pak navazuje další skotská klasika, hra Marii, královně skotské, usekli hlavu (Mary Queen of Scots Got Her Head Chopped Off, 1988) a není to zdaleka jen proto, že Lochhead použila nejzpracovávanější námět skotské dramatiky. Skoro patří k bontonu napsat na toto vskutku národní téma nějaký kousek, ale zdá se, že tato verze je nadlouho poslední zřejmě to souvisí s tím, že se na konci osmdesátých let skotští umělci definitivně obracejí od (re)definování národní identity k problémům obecnějším. Lochhead přesně tento přechodný moment ve své hře zachycuje: nepodává jednoznačný, ideologický pohled na celý problém, ale v jednotlivých scénách proti sobě ostře staví situace, postavy a postoje, zároveň nově zdůrazňuje problém ženskosti ve hře: vždyť jde vlastně o spor dvou vládců a zároveň dvou žen na jednom příliš malém ostrově. Do popředí tak zásadně vystupují právě všichni muži, kteří obě královny obklopují a chtějí jimi vždyť to jsou jen ženské manipulovat. V tom jsou si obě ženy podobné, a také proto Lochhead předepisuje, aby Alžbětinu služebnou hrála herečka jinak představující Marii, a naopak. Skrze jediný herecký střih tak mohou na sebe navazovat rozhovory obou královen se služkami, v nichž každá po svém způsobu zkoumá politické i ženské možnosti protivnice. ( ) Hru otevírá průvod herců karnevalových masek zastupujících v groteskní zkratce jednotlivé postavy, pak se přímo k divákům obrací průvodce hrou stará Mariina chůva. Ironicky se ptá: Co je to Skotsko? a vyjmenuje nesourodá, protiřečící si klišé. Ona bytostná otázka národní identity je tak zesměšněna hned v počátku, nejinak je tomu s dalšími skotskými klišé. ( ) Všechny rozpory mezi pohlavími, sociálními vrstvami (ve hře paradoxně ve vztahu služek k paním 6 zároveň znovu zaznívá, přes všechno ženské spiklenectví, stále tentýž pohrdavý tón: služka bude vždycky služka) i náboženskými skupinami zůstávají v závěru nevyřešeny. Místo poslední, tolik k patosu svádějící scény popravy následuje střih do současnosti: herci představují děti hrající si na pískovišti. Jejich hry jsou kruté a frustrující, jak jen toto dětské napodobování dospělých bývá. Herečka, jež představovala Marii, hraje dívenku Mary, která je všeobecným otloukánkem. Po patosu ani stopy: Alžběta a Marie jsou dvě vysoce postavené ženy, žárlivé, hysterické, inteligentní a nebezpečné, pro obě není na světě dost místa. A ještě ke všemu se příliš zapletly se světem mužů, politikou a náboženstvím. Ženy a muži, muži a ženy ( ) Mezi psaním těchto velkých kusů se Lochhead podílela jako spoluautorka a částečně i herečka na několika kabaretně laděných show, skládajících se z písní, krátkých scének a monologů. Nešlo o show prvoplánově feministické dokonce extrémní feministická protimužská klišé jsou tu parodována: že to ale ženy s muži a muži s ženami mají hodně těžké, Lochhead tvrdí stále. Výběr těchto kousků shrnula do výboru Upřímné zpovědi a nová klišé (True Confessions and New Cliches, 1996) a tady našla i postavu, které pak dala ožít v dalších dvou hrách, ve kterých shrnula všechny starší drobné motivy. Jako Verena je ústřední hrdinkou monodramatu Quelques Fleurs (1991) v jednotlivých scénách hovoří Verena o sobě a svém manželství a postupně odhaluje jeho nezadržitelný rozpad, nenápadně začínající, leč totální. Postava s týmiž problémy, jen se jménem Marshallová, se stala hlavní hrdinkou hry Perfect Days (1998), kterou však Lochhead opatřila podtitulem romantická komedie a happy endem. Impulsem pro napsání této hry prý byla otázka: A to nedokážeš napsat něco, co končí dobře? Perfect Days Marshallová je glasgowská kadeřnice, táhne jí na čtyřicet a má všechno: kariéru, vlastní pořad v televizi, vlastní salon a teď by chtěla ještě něco: dítě ale s kým, že? Základní Verenin problém, který i dnes řeší mnohá žena, ( ) se tady dostává do rámce konverzační komedie. Komedie to samozřejmě nepřežije zcela ve zdraví, 7

5 a ačkoliv nese podtitul romantická, je většinou hodně crazy. Jen přehlédněme postavy, v nichž Lochhead aktualizovala ustálené komediální typy: ina nesnesitelná i nádherná matka, která, ač její dceři táhne na čtyřicet, s ní zachází jako s holčičkou., poněkud ordinérní přítelkyně středního věku, která žije ve spokojeném manželství, ale ukáže se, že v sedmnácti porodila nechtěné dítě a dala je k adopci! Syn také vstoupí do hry, leč jak vyžadují pravidla žánrů i autorská ironie samozřejmě naváže hluboký vztah s toho času volnou!! Pak je tu in bývalý manžel, kterého se rozhodne za účelem početí potomka znovu dostat do postele!! Celý krásný plán (chutná večeře, svůdné prádlo ) zhatí drobný detail: když dorazí, oznámí jí, že má novou známost, dvaadvacetiletou Colette, s níž čeká dítě!!! Aby toho nebylo dost, je tu ještě nejlepší in přítel, kolega z práce, homosexuální kadeřník. Skoro nelze věřit, že se z takového materiálu dá postavit (při vší ironii podtitulu) romantická komedie. Romantika také nastane až v kýženém happyendovém závěru, do té doby je komedie hodně bláznivá, plná slovních hříček a ztřeštěných historek. Vlastně je to průběžná laskavá parodie na romantickou komedii (možná nejparadoxnější je, že na této hře Lochhead pracovala souběžně se svým překladem/adaptací Médey pro glasgowské divadlo Babel Theatre /uvedeno 1999/). Siobhan Redmond, první představitelka Marshallové v Perfect Days Podvratný smích K pochopení teatrálního, ironií a parodií prostoupeného stylu Liz Lochhead je nutno vidět její hry skutečně jako součást tradice britského music-hallu a zábavného divadla. Autorka dokonce svou zálibu v kýči a klišé přiznává, zároveň však vidí jeho literární a divadelní možnosti: Podvratný smích music-hallu považuji za cosi velmi zásadního. Problém jen je, že lidové se může v naší kultuře stát něčím velmi pohodlným a se sebou spokojeným. Dojde na ruční háčkování namísto podvracení. Ale právě tento podvratný smích, který sama stále pokouší, ji při všem feministickém zaměření chrání od jakéhokoliv dogmatismu a dává jejím hrám kýženou lehkost výrazu. (Jedná se o zkrácenou verzi portrétu Liz Lochhead, který byl součástí článku Davida Drozda Ženy a feministky skotského divadla publikovaného v časopise SVĚT A DIVADLO 4/2003) 8 9

6 Portréty Liz Lochhead a Siobhan Redmond od Pauline Lochart 10 11

7 Kreslím obrazy jen slovy Rozhovor Davida Drozda s Liz Lochhead Jak se vůbec přihodilo, že jste se po vystudování prestižní výtvarné školy Glasgow School of Art nakonec stala básnířkou a dramatičkou? To nebylo žádné rozhodnutí, myslím, že to byl podvědomý impuls, rozhodnutí uvnitř sebe a jakoby navzdory sobě. Když jsem chodila do školy a měla něco napsat, pořád jsem malovala, a když jsem měla malovat, psala jsem. Vypracovala jsem samozřejmě všechny své malby a kresby, ale během studií se pro mě stalo mým sladkým tajemstvím psaní kreslení obrazů pouze ze slov. Má to co do činění s dobovým stylem. Protože v té době převažovala abstraktní malba, abstraktní expresionismus a mě osobně abstraktní umění stále zajímá, ale tvořit tak nechci. Víte, tehdy bylo naprosto nemódní kreslit obrazy skutečných věcí. Já mám ráda abstraktní malbu ostatních, ale mně samotné jako by tam mnoho chybělo a pak jsem zjistila, že nedokážu malovat tak rychle, abych zachytila všechno. Tak jsem raději napsala, co se to přihodilo. Prostě jsem začala psát básně. Ale vlastně jsem vždy milovala staré balady, nahlas vyprávěné příběhy, což bylo v podstatě drama, recitace. Přednášení poezie má totiž ve Skotsku velmi silnou tradici. I vaše první sbírka básní, Vzpomínka na jaro (Memo for Spring), byla psána pro veřejné čtení? Ty první básně se zdají přece jen být tradiční intimní lyrikou? Podvratný smích Liz Lochhead 12 Jistě, bylo to velmi intimní ale zároveň je v těch básních dramatická konstrukce, je tam nějaká postava, která říká ty verše, která není tak docela já. Tehdy jsem si to neuvědomila, ale zpětně jsem zjistila, že už tam jsem vytvářela rozličné mluvčí. V té době bylo také časté recitovat poezii s jazzem, po klubech, pořádat čtení přednášení poezie byla tehdy velká věc a já se do toho pustila. A protože jsem si zvykla číst své básně nahlas, začala jsem psát básně pro jiné hlasy, jiné postavy, i mužské, a postupně jsem se začala zabývat představou vytvořit dialogy a z nich případně hru. Všechno to vzešlo z přednášení poezie, takových malých kabaretních 13

8 čísel, která už vlastně byla malými dramatickými monology. Vyvíjelo se to asi deset let. Takže pro vás neexistuje jednoznačná hranice mezi poezií a dramatem? Rozhodně ne jednoznačná. Je tu, ale velmi se pohybuje. V posledních letech hodně překládáte, píšete hry, není vám líto, že na opravdovou poezii nezbývá čas? Něco jsem napsala a tento rok mi opět vyšla kniha poezie. 1 Můžu k tomu jenom říct, že ačkoliv jsem napsala básní méně, jsou mnohem osobnější, mám je ráda Neznamená to nutně, že jsou lepší, ale pro mě znamenají mnoho. Psát básně se mi stalo soukromým potěšením. Když jsem psala pouze poezii, obracela jsem se na publikum svými básněmi, zatímco dnes se obracím na publikum zejména dramatickými texty. Od 80. let jste považována za feministickou autorku, změnil se nějak váš vztah k feminismu? Nikdy jsem se nepovažovala za feministickou autorku, byť osobně jsem feministka tak jako mnozí muži jsou feministé. To není nic složitého, jen nárok, aby práce ženy byla hodnocena stejně jako práce muže, a takové ty věci. Feminismus byl důležitý pro mě osobně, takže se samozřejmě odráží i v mých básních, ale nepsala jsem básně, abych ilustrovala feministické teze. Ani moje hry takové nejsou i když se přirozeně soustřeďuji na ženské postavy, to bych byla blázen, kdybych to nedělala zjevně ženám rozumím. Mohla bych taky napsat hru jen pro dvanáct mužů ale uvědomila bych si, že to dělám, což by se muži-dramatikovi těžko stalo. V mé hře by se nepřítomnost žen jistě významně odrazila. Hlavně je důležité, že autor ať už muž, či žena musí mít dost fantazie, aby psal o zkušenostech, které přesahují jen jeho život, aby se 1 Jde o knihu Colour of Black and White, která vyšla v roce 2003, shrnuje rozličnou poezii z let Této sbírce předchází nejznámější sbírka Dreaming Frankenstein z roku neupsal nějakému ismu. Upsat se můžete pouze psaní. Můžete být osobně zastáncem nějakého stylu, ale nemusíte tím omezit svou tvorbu. Vy jste vlastně byla první básnířkou ve Skotsku, více méně Více méně Ženy-básnířky tu byly i dříve, ale tradice ženské poezie se musí stále obnovovat, znovu objevovat. Velmi rychle vymírá jako dialekty. Ve Skotsku bylo několik výrazných básnířek, ale vždy byly otcovsky ochraňovány velkými básníky s představou básnictví je v naší tradici spojena představa figury básnického barda, a tou figurou může být jen muž. V Americe je to jinak muži jsou romanopisci, ženy často básnířky, v dramatu je to napůl, ale když píše žena v Británii, píše spíš povídky a romány, poezii píše muž. Přestože poezie pojednává o věcech intimních, je v Británii brána jako něco veřejného, určeného pro veřejné čtení a ženy jako by se k tomu nechtěly propůjčit. I když takový román je rozsáhlé dílo, dá se skládat v skrytu, kousek po kousku, třeba zároveň s výchovou dětí. Zdálo by se, že pro ženu s dětmi by bylo snazší napsat báseň než román, ale není tomu tak, protože báseň je velmi silná, intenzivní zkušenost a zároveň něco, v čem začínáte stále od nuly. Kdežto když už začnete psát román a práce se trochu rozjede, můžete si dovolit ji na den odložit, skládat všechno postupně. Takže obecně řečeno v Británii, nejen ve Skotsku, ženy poezii píší málo. Ale často se jim dostane velké pozornosti protože je nás tak málo. Prostě se nám věnují víc než píšícím mužům. Ne že bych si na to chtěla stěžovat Co je pro vás charakteristického na skotské kultuře? Nic, nic charakteristického, na co bych mohla jen tak ukázat Můžu říct, co do ní snad patří A v porovnání s anglickou kulturou? Řekla bych, že milujeme všechno hovorové, dialekty, a často pracujeme s hovorovou řečí. Asi jsme více zvyklí na mluvčí, kteří střídají jazykové rejstříky sami chvíli mluvíme standardní angličtinou, chvíli s přízvukem, chvíli rodným dialektem. Nejsme zdaleka tak posedlí třídami jako Angličané, ve skotské literatuře se témata formulují spíše 15

9 skrze pohlaví, náboženství. A také je tu jistá nedůvěra k avantgardám a láska k místním specifikům. Třeba v architektuře: Mackintoshova budova Glasgow School of Art je považována za jeden z vrcholů secesní architektury ve světovém měřítku, ale zároveň je v jistém smyslu velmi lokální vychází z podoby tradičního skotského hradu. Máme pořád snahu držet kontinuitu s tradicí, aniž bychom byli folklórní. To nejlepší ve skotské literatuře má velmi silného demokratického ducha, touhu oslovit široké publikum. Snaha být populární, ale ne podbízivý. Jak zvládáte všechny ty odlišné činnosti psaní poezie, dramat, překlady? Snažím se udržovat rovnováhu, což je někdy složité. Ráda překládám a upravuji hry, protože i když je to někdy obtížné, nikdy se nemůžete zaseknout tak, jako když píšete vlastní původní věc. Pro mě je dost náročné vystavět strukturu hry a zápletku. Dialogy a jazyk už jsou pak velmi snadné a zábavné. Když ale pracujete na něčem, co už svou stavbu, příběh má, můžete bez obav rozvinout svou kreativitu v těch daných limitech. V různých komentářích ke hře Marii, královně skotské, usekli hlavu (Mary Queen of Scots Got Her Head Chopped Off) se tvrdí, že jste ji psala velmi dlouho a dlouho zkoumala materiály. Co bylo na téhle hře tak obtížné? Když už jsem opravdu začala, tak nic, ale obtížné bylo chvíli ještě nepsat všechny ty špatné, falešné začátky. Ale nakonec to byla radost, samé objevy a překvapení. Já myslím, že píšu, abych se něco dozvěděla. Že píšu, abych zjistila, co vím, ale nevěděla jsem, že to vím. v dramatickém textu. A skupina Communicado měla jednu zvláštní herečku, která výborně zpívala, byla pěkná, ale nikoliv hezká tím obvyklým způsobem, na Marii nebo Alžbětu se nehodila takže jsem pro ni nakonec napsala mluvící vránu, La Corbie. Přivedl mě na to režisér, který mi snad dva roky před tím, než jsme spolu pracovali, tvrdil, že na divadle se dá udělat cokoliv, třeba i mluvící vrána. On teď tvrdí, že to nikdy neřekl, ale já jsem mu tu vránu napsala Jak se přihodilo, že jste vytvořila už druhou adaptaci řeckého mýtu? 2 První adaptace Médea mě velmi bavila a režisér Theatre Babel mi tvrdil, že jsem mu řekla, že bych ráda udělala i Oidipa (já si to teda nepamatuji). Jenže pro Theatre Babel už verzi Oidipa napsal David Greig. Takže jsme se dohodli, že bych zkusila spojit Oidipa a Antigonu. Když jsem se tím zabývala, padly mi do ruky Euripidovy Féničanky a ty mě opravdu zasáhly, já miluju Euripida, Euripida a Molièra. Zejména se mi líbil ten motiv, že Iokasta nezemře, protože se musí postarat o děti. Postava Iokasty mi pomohla propojit ty tři hry. Tak jsem to napsala, ale žádnou další hru už adaptovat nechci. Vytvořit překlad nebo adaptaci mi ve výsledku umožňuje soustředit se zase na svou vlastní tvorbu. Perfect Days je hra o tom, co pro ženu znamená čtyřicítka, teď píšu hru o tom, jaké je to v padesáti. Té hrdince je devětačtyřicet, je rozvedená, má sedmnáctiletou dceru a půjde o to, zdali znovu najde lásku Tento rozhovor vznikl na základě studijní cesty, kterou podpořil British Council. Marii je hodně brechtovská hra, což je v britském kontextu pozoruhodné. No, to jsem si tehdy až tak moc neuvědomovala, pro nás to tehdy byla jen taková bláznivá hra o Marii Skotské. V té době jsem viděla několik brechtovských inscenací, ovšem vědomě jsem to nepoužívala. Jediné, co bylo přímou inspirací, je Brechtova práce se songy a chórem při propojování scén. To, jak dává publiku najevo: nebojte se, já vás tím příběhem provedu. To mě zaujalo nejvíc vypravěč 16 2 Jde o hru Thébané (Thebans), která byla uvedena v srpnu 2003 v Theatre Babel. Jde o hru ve volném verši, s chórem na způsob antického, která spojuje Sofoklova Oidipa krále a Antigonu, mezi něž je vložena část Euripidových Féničanek. Lochhead volí tu verzi mýtu, v níž Iokasta přežije Oidipa a zemře, až když se pokusí odtrhnout od sebe bojujícího Polyneika a Eteokla. Nejpůsobivějším místem hry je právě Iokastin monolog, ve kterém deset let po Oidipově smrti hovoří o tom, proč sama zůstala naživu protože jako matka sebevíce bezectná nemohla zanechat své děti samotné. 17

10 NÁPADNÍCI MÉ MATKY Liz Lochhead (překlad Zdeněk Hron) se o mě přišli ucházet, přišli na návštěvu, ó ano, se svým báječným světem, válkou, knírky, růžemi na dlouhém stonku, kultivovanou výslovností (jsou přece Angličané, není-liž pravda?, anebo opravdu přinejmenším vzdělaní Skotové). Jsou naprosto au fait s francouzštinou z menu, vyznají se v květomluvě, a ach, spíš by zemřeli, než aby poslali tucet žlutých, neboť vždy dostanou ty správné, a rudé. Jejich rukopis na kartičce z květinářství není příliš skloněn doleva ani doprava. Lanarkshire, Skotsko rodná krajina Liz Lochhead Jsou z dobrých rodin. Mají na to profil všimněte si přílišného nosu a značné brady. Za punčochy, které přinášejí, nic nechtějí a jejich hranaté šikovné ruce vám věčně zvedají vlasy a jemně vám odvracejí hlavu směrem od nich, aby si na vaší šíji mohly roztomile neohrabaně hrát se sponou z pěkného dědictví a malou broží, o níž vědí, že by vám ji jejich babička určitě chtěla dát. (Opály nikdy vědí, že perly přinášejí slzy!) Přišli na návštěvu a uprostřed protiletadlové palby se všichni procházíme pod hučícími bombardéry černé oblohy. Půjdeme tančit a dnes večer si vezmu šaty lila nebo snad jasné červené či bílé? 18 19

11 Problémy Marshallové a jiných neochotných revolucionářek ve vědě a internetových diskuzích Marshallové, hlavní hrdince Perfect Days, je čtyřicet, má velmi dobrou práci, která ji baví a která z ní dokonce udělala mediální hvězdu, má přátele, luxusní byt, může si dělat, co chce, protože se svým manželem už deset let nežije. Vypadá to jako ideální život a zdá se, že ani nemůže nic scházet. Jenže je jí čtyřicet a najednou jí připadá, že všechno to, co doposud udělala, získala, je velmi relativní. Všechno vždy bylo po jejím. Na nikoho a na nic se neohlížela. Ale snad právě v tom je onen pověstný zakopaný pes. má potřebu udělat něco nezrušitelného, něco, co ji samotnou omezí a dá jí pevné hranice, něco, co by mohlo zastavit nekonečnou mnohost, ve které žije. si uvědomí, že chce dítě. A chce ho teď, hned. Ovšem sama to rozhodně nezvládne. Ale protože je to podnikavá žena a není zvyklá se někoho doprošovat, zkouší to nejdříve na vlastní pěst, tak aby ten druhý, kdo je k tomuto velkému úkolu zapotřebí, splnil pouze ono nezbytné. Proto si vyhlédne nějakého pohledného chlapíka s dobrou genetickou výbavou, do svých záměrů ho samozřejmě nezasvětí a nechá působit svůj šarm, osobitost i sexappeal Jenže jak se zdá, jen tak se nechat oplodnit není vůbec jednoduché. Jeden vyhlídnutý dárce právě potkal tu pravou, jiný v minulosti podstoupil vasektomii a další zmizel dřív, než vůbec mohlo k něčemu dojít. tedy zvažuje další možnosti, jako je umělé oplodnění, poprosit kamaráda, vrátit se k bývalému manželovi To, že se neocitá v této prekérní situaci sama a že téma dobrovolného mateřství bez partnera je v současné společnosti velmi aktuální, dokazují i internetové diskuze, články v časopisech, ale také například sociologické studie. Žen, které se samy dobrovolně rozhodnou mít dítě bez partnera, v současnosti přibývá. Mění se jejich sociální status a zvláště pak ony samy svým rozhodnutím a neochotou mít dítě s partnerem mění tradiční obraz rodiny. Tyto ženy bývají nazývány jako neochotné revolucionářky. O tom, kdo vlastně neochotné revolucionářky jsou, z jakého sociálního zázemí pocházejí a proč se pro mateřství bez partnera rozhodly, nebo také o tom, kolik měsíčně vydělávají, informuje ocitovaná sociologická studie Lucie Kozlové a Nicoly Tomanové Dobrovolné mateřství bez partnera

12 Také internet poskytuje prostor pro to, aby se k této problematice mohli vyjádřit všichni ti (v tomto případě především všechny ty), kterých se problém bezprostředně dotýká. Anonymita kyberprostoru pak účastnicím a účastníkům diskuzí dává možnost mluvit/psát autenticky, bez cenzury. A otázka mateřství bez partnera se nevyhnula snad žádnému webu či blogu, který se věnuje mateřství a péči o dítě. Nejožehavějším aspektem diskutovaného rozhodnutí je samozřejmě: Jak to udělat? (Tedy i to, co řeší na začátku hry.) Zda se nechat oplodnit při příležitostném sexu (nebo snad dokonce odjet někam na dovolenou a přivézt si krásného bejbíska s exotickými rysy)? Ale co pohlavní choroby? A nedozví se to přeci jen nějak onen dotyčný? Jaká je možnost v CARu (centru asistované reprodukce)? A co třeba nějaký dobrý kamarád nejlépe homosexuál? Ovšem padají i další otázky. Asi jednou z nejzávažnějších a nejvíce diskutovaných je otázka, zda žena, která se takto rozhodne, není příliš sobecká? Vždyť dítě připraví o otce! Zda tyto ženy jsou sobecké, je velmi spornou otázkou. Ovšem například Alex Doležalová, psycholožka a bývalá manželka českého novináře Jiřího X. Doležala, ve svém svérázném článku ženám poskytuje několik rad, jak vyzrát na muže, kteří nechtějí své sperma poskytnout jen tak. Tento článek může být pro mnohé inspirací, anebo vtipným komentářem k diskuzím na toto téma. Barbarella, kultovní sci-fi film režiséra Rogera Vadima z roku 1968 natočený podle stejnojmenné komiksové předlohy Jeana-Clauda Foresta. Film vynikal výrazným výtvarným zpracováním, podtržením vtipu a erotiky, k čemuž rozhodně přispěl i sex-appeal Jane Fondové v titulní roli

13 Dobrovolné mateřství bez partnera Lucie Kozlová, Nicola Tomanová Současné společenské klima klade důraz na rovnost pohlaví, na individuální volbu a seberealizaci, což je v tradičně pojímaném modelu manželství jen obtížně slučitelné. Vstup do manželství předpokládá změnu způsobu života související s tolerancí a kompromisy (Fialová, Hamplová, Kučera 2000). Chování a postoje lidí vůči manželskému soužití se tomu přizpůsobují sňatky v pozdějším věku, redukce počtu dětí, individualizace životních stylů, odmítání manželství atd. (Rabušic 2001). Hlavním trendem posledních desetiletí je nárůst nesezdaného soužití mladé generace. Indikátorem tohoto trendu je prudký pokles sňatečnosti a porodnosti a nárůst počtu mimomanželsky narozených dětí. Mladé ženy, jak uvádí Čermáková, odmítají kombinaci pracovních a rodinných rolí (Čermáková 2002). ( ) Rodiny s jedním rodičem (kolem 90 % jsou to matky s dítětem nebo dětmi) jsou časté. Jedná se o rodiny vzniklé rozvodem, rozchodem, ovdověním, adopcí dítěte osamělou ženou nebo porodem mimo manželství, partnerství. Od počátku šedesátých let 20. stol. byl trend rodiny s jedním rodičem důsledkem převážně vzrůstajícího počtu rozvodů, v posledních letech je také odrazem nárůstu počtu žen, které mají děti mimo manželství za svobodna. Sociální stigma svobodných matek, v minulosti značně patrné, se postupem času zmenšuje, mění se také věkové složení těchto žen. Dříve mezi nimi bylo mnohem více mladších žen, často nezletilých dívek. V současné době začínají převažovat zralejší ženy v období střední dospělosti, často kolem 35 let. Jsou většinou zajištěné, úspěšné ve svém povolání, a ačkoliv jsou bez stálého partnera, rozhodly se pro mateřství. Obecně lze osamělé matky rozdělit do tří skupin. Osamělé matky, kterým manžel, partner zemřel, tedy vdovy s dětmi. Osamělé matky, které mají děti z rozpadlého vztahu. Třetí skupinou jsou matky, které záměrně zůstávají svobodné a mají dítě/děti s mužem, s nímž neplánují trvalý vztah, popř. ženy, které dítě adoptovaly, přijaly do pěstounské péče zvolily mateřství bez partnera. Dřívější negativní postoje společnosti k této skupině žen slábnou. Je to skupina stále početnější. Rozhodnutí ženy pro mateřství bez partnera může mít celou řadu příčin. Může být reakcí na nejisté vyhlídky do budoucna, vysoké nároky na individuální štěstí, na náročné vybudování stabilního vztahu v dnešní době. Mukti Jain Campionová, 24 autorka knihy Who s fit to be parent?, považuje tento model za nový způsob rodičovství, který vytváří otevřenější rodinu, protože matka, které na dítěti opravdu záleží, dokáže dle autorky zmobilizovat kvalitní podpůrnou síť lidí, kteří se o ni a o dítě upřímně zajímají, pomáhají jim a podporují je. Argumentem žen volících mateřství bez partnera je také eliminování možného traumatu dítěte rozvodem, rozchodem či ovdověním (Sobotková 2001). V rámci výzkumu M. Tomáška z FSS MU se potvrdilo, že ačkoliv dotazovaní sami sebe označovali za singles, udržovali často nějakou formu pravidelného a dlouhodobějšího vztahu, ať už na bázi čistě sexuální, nebo přátelské. Obecně by dle náhledu autora do této skupiny mohly být řazeny i ženy preferující a praktikující mateřství bez partnera. Ze sčítání lidu v roce 2001 vyplynulo, že v jednočlenných domácnostech žije 12 % obyvatelstva ČR (Mareš, Potočný 2003). V rámci pilotní studie, která byla realizována na Zdravotně sociální fakultě JU a týkala se zmapování preference mateřství bez partnera, byl stanoven jeden z cílů zjistit motiv, který vede ženy k rozhodnutí být matkou bez partnera. Základní soubor byl tvořen ženami-matkami, které dobrovolně a cíleně zvolily mateřství bez partnera jako svou reprodukční strategii. Výběr respondentek byl prováděn v ordinacích ženského lékaře a kritériem pro výběr do vzorku byla matka preferující mateřství bez partnera. Vzhledem k počtu respondentek se jedná o pilotní studii, a tak výsledky nelze generalizovat pro populaci ČR. Celkem bylo formou krátkého řízeného rozhovoru osloveno 200 žen, dokončených a použitelných rozhovorů bylo sto osmnáct. Úspěšnost byla 59 %. Z dat získaných terénním šetřením vyplynuly níže uvedené výsledky. První otázkou byl dotaz na věk respondentek. Průměrný věk respondentek byl 35,4 let. Strukturu vzorku dle nejvyššího dosaženého vzdělání dotazovaných zjišťovala otázka druhá a odpovědi byly následující: se základním vzděláním se studie nezúčastnila žádná (0 %) respondentka, vyučeno bylo 21 (17,8 %), se středoškolským vzděláním 44 (37,3 %) a vysokoškolsky vzdělaných bylo 53 (44,9 %) respondentek. ( ) Třetí otázka zjišťovala, kolik dětí v době výzkumu dotazované ženy bez partnera mají. Na otázku týkající se příjmu ženy celkem odpověděly: a) do Kč 13 (11 %); b) Kč 19 (16,1 %); c) Kč 61 (51,7 %); d) Kč 20 (16,9 %); e) více než Kč 5 (4,2 %). Otázka charakterizující význam rodiče ve výchově dítěte zněla: Může dítě vychovávat stejně kvalitně jeden rodič jako oba rodiče společně? 25

14 Respondentky celkem odpověděly: a) určitě ano 28 (23,7 %); b) spíše ano 83 (70,3 %); c) spíše ne 6 (5,2 %); d) určitě ne 1 (0,8 %). Poslední otázka zjišťovala okolnosti, pro které se dotázané rozhodly být matkami vychovávajícími své dítě/děti samostatně, bez partnera. Odpovědi byly zaznamenány do následujících variant: a) špatné zkušenosti s muži v minulosti 37 (31,4 %); b) kariéra, neochota se přizpůsobovat, touha být nezávislá 51 (43,2 %); c) nebyl nalezen vhodný partner pro založení rodiny 28 (23,7 %); d) vzor z primární rodiny 2 (1,7 %). Dotázané respondentky byly v průměrném věku 35,4 let. Samozřejmě všechny ženy zařazené do studie byly matkami. Průměrný počet dětí u sledovaného vzorku byl 1,4 dětí. Zaměstnání, která tyto ženy vykonávaly, nepatřila k tradičně ženským povoláním. Jednalo se většinou o profese velice časově náročné, společensky hodnocené jako prestižní, finančně zajímavě ohodnocené. Profese, uváděné respondentkami, byly těmi, ve kterých tradičně dominují muži a ve kterých se prosadit bývá velmi náročné. Dotázané ženy navíc uváděly jako své pracovní zařazení v rámci organizace vedoucí místa, popř. práci v rámci vlastní firmy. Z okruhu otázek dotazujících se na pracovní sféru vyplynulo, že obecně lze ženy praktikující mateřství bez partnera považovat za osoby velmi tvrdě pracující, úspěšné v tradičně mužských profesích a ekonomicky nezávislé. Podobně vidí situaci také Křížková, která ve svém výzkumu uvádí, že ženy v řídících funkcích se některými svými postoji blíží mužským názorům a postojům a jsou ve svém zaměstnání spokojenější než ženy bez podřízených. Ženy v řídících pozicích však tráví v zaměstnání mnohem více času než ženy bez podřízených a to především na úkor svého volného času (Křížková, Václavíková-Helšusová 2002). Ženy preferující mateřství bez partnera vyjádřily pozitivní názor (určitě ano a spíše ano) pro stejně kvalitní výchovu dítěte jedním rodičem jako u rodičů obou v 94 % odpovědí. Takto vysoké číslo se dalo u této skupiny očekávat. S jejich názorem se neshoduje většina odborníků, např. Vymětal (2004) vidí jako nejlepší prevenci strachu a úzkostných stavů u dětí harmonické, klidné rodinné prostředí a kvalitní vzájemný vztah rodičů. Warshak (1996) poukazuje na psychická poškození, která spatřuje u dětí vyrůstajících v rodinách s výhradní péčí matky. Uvádí především nejistoty z hlediska sexuálních rolí, omezenou schopnost vytvářet intimní vztahy, deprese, úzkost, nedostatek sebeovládání, nízkou míru sebeúcty a sebehodnocení. Tyto poruchy spatřuje u chlapců i u dívek. Z hlediska učení C. G. Junga lze potom 26 hovořit o komplexech. V komplexech se odrážejí naše problematické vztahové vzorce z dětství i z pozdějšího života, včetně doprovodných afektů a stereotypních způsobů chování. Kastová potom uvádí, že komplexy jsou mezi sebou propojeny, hovoří se tedy o komplexových polích. Otcovský a mateřský komplex se diferencuje z rodičovského komplexu. Tyto komplexy mají vnitřní spojitost při pozitivním mateřském komplexu nemá otcovský komplex nikdy tak destruktivní účinek jako v případě člověka, u kterého podpůrná funkce mateřského komplexu chyběla a naopak. Tyto komplexy mají své typické komponenty a jsou zabarveny zkušeností s osobním otcem a otcovskými postavami a prožitky s osobní matkou a mateřskými postavami, s nimiž se člověk v průběhu života setkává (Kastová 2000). V knize autorů Langmeiera a Krejčířové je uvedena studie Hetheringtona, který prokázal, že dívky vyrůstající bez otce se vdávají dříve, nejsou často spokojeny se svými manželi a se svým sexuálním životem. Častěji vyjadřují obavy, že by svými partnery mohly být zraněny, opuštěny, zrazeny. Obdobné potíže byly nalezeny i ve vztazích mužů, kteří vyrůstali bez otce. Především potom v naplnění heterosexuálních vztahů, v překonávání pocitů osamělosti, strachu ze selhání v intimních vztazích (Langmeier, Krejčířová 1998). Autoři Langmeier a Krejčířová se ve své knize odkazují na autory Billera a Salterovou, kteří poukazují na souvislost mezi pevným vztahem otce a dítěte, dokonce i během novorozeneckého věku, a vývojem intelektu dítěte. Uvádějí, že vliv otce na mentální rozvoj dítěte začíná již v pátém až šestém měsíci věku dítěte (Langmeier, Krejčířová 1998). V naší společnosti stále existují rozdíly činěné mezi pohlavími. Diferenciace jsou patrné již v základním školství i ve slabikáři lze nalézt její jednoznačné prvky. Také matky preferující mateřství bez partnera spatřují tyto rozdíly v přístupu k pohlavím, a to jak ve společnosti, tak v pracovní sféře. Právě ženy pracující a fungující v mužských profesích jsou s těmito rozdíly denně konfrontovány. Navíc lze souhlasit s názorem Křížkové, že jsou tyto ženy nuceny přejímat některé typicky mužské prvky a z tohoto důvodu mají také možnost nahlížet na problematiku z obou stran. Paradoxně však Křížková (Křížková, Václavíková-Helšusová 2002) uvádí, že ženy ve vedoucích funkcích jsou méně shovívavé k ženám, které jsou jejich podřízenými, a to i v situacích souvisejících s mateřstvím. Významnou otázkou byla otázka, která zjišťovala motiv, pro který se dotazované matky rozhodly vychovávat své dítě/děti samy, bez přítomnosti a spoluúčasti biologického otce dítěte. Jako důvody pro 27

15 toto rozhodnutí uváděly špatné zkušenosti s muži (31,4 %); neochotu se přizpůsobovat, touhu být nezávislá, budovat kariéru (43,2 %); a také situaci, kdy nenalezly vhodného partnera, se kterým by si přály dlouhodobě žít a mít dítě, ale po dítěti toužily (23,7 %). Zbývající počet žen uvedl vzor ze své primární rodiny. Jak se ukázalo, respondentky nejednaly z finančních důvodů, neobjevily se mezi nimi ani žádné, které by jako důvod uvedly homosexualitu. Pokud bychom jejich chování chtěly hodnotit, dala by se nalézt řada pohledů na jejich uspořádání rodinného života. Část veřejnosti by patrně odsoudila zájem žen na budování kariéry, touhu po pracovním uplatnění, seberealizaci. Křížková uvádí, že samotný pojem kariéra je v české společnosti dlouhodobě spojen s nepříznivě hodnocenými obsahy. Kariéra byla přímo spojována s kariérismem a jeho negativním vnímáním. U žen, v tomto kontextu, je situace obtížnější, protože jsou konfrontovány s očekáváním vztahujícím se více mimo pracovní sféru (Křížková, Václavíková-Helšusová 2002). Převažující část odborníků by jejich rozhodnutí odmítnout dítěti přítomnost otce považovala za velmi neodpovědné (viz výše uvedené). Například podle Ronenové se u chlapců psychické poruchy vyskytují třikrát častěji než u dívek, s výjimkou úzkosti a deprese. Z toho vyplývá, že i když každému dítěti bude chybět otec jako primární vychovatel, chlapci jsou jeho nepřítomností ohroženi více než dívky. Zejména faktory, které Ronenová vidí jako příčiny zvýšeného počtu psychických poruch, mohou být zásadním způsobem nepřítomností otce ovlivněny (Ronenová 2000). Každá z žen má své důvody, proč se rozhodla pro tento životní způsob. Bohužel, toto rozhodnutí neučinily pouze za sebe, ale také za své děti, které v tomto případě nemají možnost volby. Rozhodnutí matky ovlivní jejich další život a jaké bude mít toto rozhodnutí následky, se projeví v budoucnu. Sociální politika České republiky by měla reagovat na vyvíjející se demografické trendy. Pokud se budou v České republice zvyšovat počty dětí narozených mimo manželství, které se navíc nestýkají s biologickým otcem, adekvátní odborníci by měli být připraveni poskytnout těmto dětem odpovídající pomoc v případě, že ji budou potřebovat. Doc. Ing. Lucie Kozlová, Ph.D. je vedoucí Katedry sociální práce a sociální politiky na Zdravotně sociální fakultě Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích. Bc. Nicola Tomanová je studentkou magisterského studijního oboru Rehabilitační-psychosociální péče o postižené děti, dospělé a staré osoby na Zdravotně sociální fakultě Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích. 28 Steell oslovuje Marshallovou mimo jiné také jako,,barbarellu, komiksovou a filmovou sexy hrdinku. Jeden z mnoha odvážných kosmických převleků filmové Barbarelly se stal inspirací pro Hanu Knotkovou při navrhování valentýnského převleku Marshallové. 29

16 Umělé oplodnění? S přítelem bychom chtěli dítě, ale nedaří se nám to. Mohu jít na umělé oplodnění, i když nejsme manželé, nebo se musíme kvůli dítěti vzít? Ne, že by to vadilo, ale soužití na hromádce nám zatím vyhovuje. Děkuji za odpověď. Petra Odpovídá MUDr. Klára Křížová: Ano, současná česká legislativa umožňuje, aby asistovaná reprodukce byla poskytnuta i nesezdaným párům. Podmínkou je písemný souhlas partnera, kterým stvrzuje, že bude otcem dítěte narozeného ze zkumavky. Léčbu svobodné ženy bez partnera naše zákony zatím nedovolují. Zákony ČR neumožňují oplodnit lesbický pár ani ženu jako jedince přístup k umělému oplodnění je vyhrazen pouze heterosexuálním párům. Neplodný pár, který může využít umělé oplodnění, tvoří podle zákona o péči o zdraví lidu pouze muž a žena, přičemž není nutné, aby byli manželé. Povolení umělého oplodnění pouze heterosexuálním párům je však jenom formalitou, neboť pokud pár nemusí být sezdaný, jsou všechny argumenty o ochraně tradiční rodiny či zájmu dítěte neplatné: 1. Kliniky nepátrají po skutečném vztahu páru ani po jeho stabilitě či po tom, zda se opravdu jedná o pár. Tím padá argument, že stát řeší neplodnost páru a že mu jde o zájem dítěte (stabilní zázemí). 2. Muže, který vystupuje na klinice jako partner ženy a dá souhlas k umělému oplodnění, není žena povinna po porodu uvést jako otce dítěte. Žena má právo neuvést otce dítěte a to, co daný muž podepsal na klinice, na to vůbec nemá vliv. Právo na otcovství, pokud není se ženou sezdán, mu tím automaticky nevzniká! Shrnutí: To, že musí u umělého oplodnění formálně figurovat muž, reálně vůbec nic neznamená a dítěti to žádné jistoty ve smyslu tradiční rodiny (muž, žena, dítě ) neposkytuje

17 Je mi čtyřicet, nemám chlapa a chci dítě co s tím? (Jedná se o autentické citace z internetových diskuzí bez jazykových a stylistických úprav.) tutinek.amalka Vždy si vzpomenu na seriál Nemocnice na kraji města a herečku Štěpánkovou, která chtěla mít v seriálu dítě jako svobodná matka a pak viděla, že je lepší, když jsou na výchovu dva, a litovala svého rozhodnutí. Ono se není pak ani s kým podělit o první krůčky dítěte a to doslova. To není jen seriálová zkušenost, je to i běžná realita, mnohé se tak rozhodujeme. Pokud to jen trochu ve třech klape, je tato varianta výhodnější. Též, pokud vím, umělé oplodnění je možné, pokud máme partnera, pak buď jeho spermatem, nebo dárcovským, ale zatím nelze u singlu. Takže toto zvažování odpadá. ladysally Ahoj holky, je mi skoro 40, mám vše penize, dobrou praci apod... Chybí mi ale dítě. Když byl muž, nebyl čas a teď nemam partnera. Mám jen milence a dítě si vážně přeji. Chci otehotnet a mu nic neříct. Samozrejme po něm nic chtít nebudu, když on sám nebude chtít. Ale nevím, jak to udělat? Nic neberu, prerusujeme, takže to bych se nacekala, je opatrny. Po každem styku se jde umýt. Slyšela jsem o střílečce, napadá vás ještě neco? Tvrdit, že něco beru a nic nebrat je příliš okate... Díky za rady. A pro rejpalky po něm nebudu nic chtit a finančně to zvladnu. ivajaro Upřímně? Tohle je fakt uhozený! Beru, že chcete dítě, ale takto?... Moje kamarádka, přesně takto otěhotněla. A šílený, on jí tak vyndal, tak se před ním zhodila že to dítě nakonec ani nechtěla donosit. Vážně, tohle mi příjde opravdu dost hnusný, jak vůči němu tak i nenarozenýmu dítěti. Co byste mu řekla, až se jednou bude ptát na tátu? S tím, jste mi opravdu vyrazila dech! uztotakbude Ve čtyřiceti zajímavé uvažování. To bych čekala od puberťačky. Co třeba jít do spermabanky a normálně využít spermatu 32 33

18 od dárce? Využít někoho geny bez jeho vědomí je prostě klasická krádež. Nic víc, nic míň. Navíc hnusná. Přece nemůžete tomu chlapovi udělat to, že bude žít s vědomím, že po světě běhá jeho potomek, když to nechtěl? llluckaaa Děláš si srandu??? Ano, dítě bude mít všechno, pokud ovšem za všechno považuješ matku a peníze. A co takhle otcovskou lásku, vědomí, že bylo počato z lásky,... To bych chtěla slyšet, jak to dítěti vysvětluješ... Víš, já jsem tak moc chtěla dítě, že mi nebylo blbé lhát svému milenci, udělat na něj podvod, on tě od samého začátku nechtěl a tebe jsem zcela svobodně a jakýchkoliv skrupulí připravila o právo na otce. Kdyby se jednalo jen o tvůj život, tak mi je to úplně jedno, ale že stavíš už od narození svoje dítě do pozice nechtěného a bez otce, to mi přijde hnusné! evitaa Naprosto tě chápu. Mateřský pud je pud velice silný, zvlášť když biologické hodiny bijou na poplach. Myslím, že negativní komentáře pocházejí od mladších žen a většina z nich dítě má. Držím ti palce, udělala bych to samé. Jak to udělat, nevím. Napadají mě dvě věci promluvit si s ním. Jestli je rozumný, pochopí, že je to tvá téměř poslední šance. Třeba bude souhlasit. Nebo si ho jednoduše přidržet. Znám holčiny, které takto otěhotněly. pincola A nechceš si dát raději inzerát na dárce? Podle mne by se ti ozvali studenti, kteří chodí darovat do banky, tak by někdo daroval přímo tobě. Peníze máš, zaplatila bys mu jako v bance, možná i lépe a bylo by to fér i vůči němu. Mohla bys mu zaplatit testy na pohlavní choroby, abys měla jistotu a pak už byste se nemuseli vidět. Podle mne porušuješ práva toho svého přítele pokud to uděláš natajnačku, má právo rozhodnout se, jestli chce být otcem. Já to neodsuzuju i ti rozumím, ale osobně bych si asi dala inzerát na dárce. Dítěti bych asi pak řekla, jsem otěhotněla na dovolené. Nebo bych možná s nějakým psychologem probrala, jak to děcku říct. aristes úplně přesně chápu, co jsi myslela svým příspěvkem, protože já to cítím stejně jako ty. Sice mám přítele, ale je to cizinec, každý zatím bydlíme doma a v nejbližší době se to nebude měnit. Je sice skvělé, že člověk není sám, ale jinak v podstatě řeším ty samé otázky. Mě je 38 a začala jsem uvažovat o dětech. A už si myslím, že je skoro pozdě. Ono to asi není jenom o tom mít děti a partnera/manžela. Ten pocit, že život protéká mezi prsty a mohlo by se dít něco, ale nejde to přesně specifikovat. Mohu tě ujistit, že i když toho chlapa mám, ten pocit nezmizel. vesper nejste v tom samotné... mám skvělou práci, dobré postavení, jen jsem ztratila čas s někým, kdo mi za to nestál, ale to jsem zjistila až poměrně pozdě, takže teď jsem taktéž sama, bez dětí a mám pocit, že mi ujíždí vlak... Mě ponejvíce závidí, ten styl života který vedu je láká, můžu, co chci, kdy chci, nejsem ničím a nikým omezovaná... jenže když je mi ouvej, tak jsem většinou sama, jak naschvál nikdo nemá čas, a pak zas kamarádkám závidím ty jejich všední problémky s dětmi, manžely, to že mají stále co řešit... Taky jsem hodně dlouho nevěřila, ani jsem dost dlouho nechtěla, ten svobodný styl života mi víceméně vyhovoval... jenže dospěla jsem do bodu kdy už vím co chci, a snažím se tomu věřit a doufám v to, já vážně nechci zestárnout sama, chci rodinu a děti, chci přesně ten styl života na který mé vdané a stále nestíhající kamarádky s dětmi nadávají lusyy Toto se deje docela casto, je spoustu zen, ktere to takto resi, kdyz tikaji hodiny. Rozhodne neodsuzuji, ja bych to takhle nechtela, ale ne kazdy ma vsechno. Zkuste se domluvit, paklize do toho nepujde, mozna bude lepsi poprosit dobreho kamarada

19 Alex Doležalová o nároku ženy na spermie Dobrý den, jsem svobodná, štíhlá, vypadám tak na osmadvacet (je mi 34 let) a mám už plné zuby randění, schůzek naslepo i nezávazného sexu. Chci dítě a už jsem ve stadiu, že je mi jedno, s kým to bude. Problém je, že žádný z milenců mi dítě udělat nechce, i když jim na rovinu říkám, že po nich za to nebudu nic chtít, že jim to i podepíšu. Trestají mě za to, že jsem úspěšná? Kdybych byla prodavačka, mám tři haranty na krku a svatý klid. Co dělám špatně? S. M. Muž je pro ženu pouze prostředkem, důvodem je vždy dítě, odhalil velmi bystře už machistický filozof Friedrich Nietzsche. A bohužel, i přes všechen pokrok a všudypřítomnou ženskou emancipaci, jsou to pořád obyčejné mužské spermie, co ženy ke zplození dítěte potřebují a o co si musí mužům poníženě říkat. A Vy si asi o spermie říkáte nějakým hodně špatným způsobem. Možná muže o spermie málo prosíte, možná se při tom tváříte moc namachrovaně, a tudíž Vám muži své spermie nechtějí dát na truc, možná děláte špatně hlavně to, že se mužů vůbec ptáte. Jste emancipovaná, tak byste si měla uvědomit, že si spermie můžete vzít bez optání a bez poníženého dožadování. A jak se to dělá? Velice jednoduše. Žádného muže už se na spermie ani dítě neptejte, přestaňte užívat hormonální antikoncepci a při souloži muže při jeho orgasmu přidržte pevně za zadek, aby z Vás nemohl ven a aby tak ani jedna jeho spermie neskončila zbytečně na prostěradle. Takto to pro jistotu opakujte v průběhu celého menstruačního cyklu s různými muži, a pokud jste zdravá, měla by brzy jedna z těch ulovených spermií padnout na Vaše úrodné vajíčko. A že byste chtěla být prodavačka s třemi dětmi na krku, to se mi nechce příliš věřit. Kdybyste to tak skutečně chtěla, tak byste prodavačkou s hromadou dětí už dávno byla. Ale máte pravdu, muži mnohem ochotněji dělají děti neemancipovaným ženám než úspěšným ženám s kariérou. Muži totiž dobře vědí, že když udělají dítě skromné neemancipované ženě, budou mít doživotně klid, protože jejich skromná žena jim z vděku bude po zbytek života prát, uklízet, vařit a žehlit. No sama uznejte, proč by třeba Vám muži to dítě dělali, když by z toho žádný domácí servis stejně neměli. Takže neklesejte na mysli, na prvního muže, jehož potkáte, zakulte 36 37

20 Slovníček problematických pojmů nejen z ženského světa a Perfect Days OVU nebo ovulace uvolňování zralého vajíčka z vaječníku ovulační test pesar pipeta má zjistit zvýšenou hladinu luteinizačního hormonu v moči, k čemuž dochází u žen při plodných dnech poševní vložka používaná jako antikoncepční prostředek nebo k léčebným účelům kalibrovaná skleněná nebo plastová odměrná trubice na kapaliny, používaná v chemii, lékařství, plní se nasáváním. V našem případě se jedná o určitý druh pipety, tzv. inseminační, která má sloužit k doručení kvalitního materiálu nebo také čerstvého zboží (rozuměj spermatu) na správné místo (rozuměj vagína). Tato metoda umožňuje otěhotnění bez přímého pohlavního styku. spermicidní krém jeden z chemických nehormonálních antikoncepčních prostředků. Spermicidní krém změní ph v děloze, což zabrání pohybu spermií a oplodnění vajíčka. očima, hrábněte si do vlasů a našpulte pusinku, aby si Vás co nejrychleji odvedl do nejbližší postele. Jo, a pokud Vaši milenci budou chtít za každou cenu použít kondom, tak se ho vždy nějak nenápadně pokuste poškodit třeba nehtem nebo špendlíkem, případně milencům nabídněte vlastní kondomy, které jste už předem pořádně propíchla. Prostě se nedejte a na svém oplodnění vlastními silami poctivě pracujte. vasektomie chirurgický zákrok, během kterého je muži přerušen chámovod a tak i zastaven přirozený tok spermatu při ejakulaci

21 Medailony inscenátorů DAVID DROZD překlad, studie a rozhovor v programu Narozen1976, dramaturg, divadelní teoretik a překladatel Absolvoval magisterské studium dramaturgie na Divadelní fakultě JAMU (diplomová práce Monolog text hra, obhájeno v září 2000), poté doktorské studium tamtéž, vše pod vedením prof. Bořivoje Srby (disertační práce Divadlo v myšlení Josefa Šafaříka, obhájeno v dubnu 2007). Pedagogicky působil na Katedře divadelních, filmových a mediálních studií na FF UP v Olomouci, nyní je interním pedagogem Semináře divadelních studií FF MU, coby výzkumný pracovník a pedagog je zaměstnán také na Divadelní fakultě JAMU. Jako překladatel se zaměřuje na současné britské, potažmo skotské drama. Přeložil např. tyto texty Martin Crimp: Pokusy o její život, Sarah Kane: Vyčištěno, Sue Glover: Podruhyně (od téže autorky i Tulení žena a Slaměná židle), Liz Lochhead: Perfect Days, David Greig: Odlehlé ostrovy, David Harrower: Nože ve slepicích (také drama Blackbird). Publikuje v odborných periodikách Divadelní revue, Yorick. Svůj výzkum zaměřuje zejména na oblast teorie divadla, vztahu moderního a postmoderního divadla (studie o Petru Léblovi nebo Haně Burešové či Evě Tálské). Podílel se na organizaci mezinárodních akcí Divadelní fakulty JAMU (Sympozium divadelní antropologie, Seminář doktorských studií divadelních škol), zejména na konferenci Setkání v mezidveří kulis a smrti (2007), pořádané při příležitosti 100. výročí narození myslitele Josefa Šafaříka a pod záštitou Václava Havla (redigoval i sborník téhož jména). V současnosti se zabývá hlavně českým divadelním strukturalismem. 40 JANKA RYŠÁNEK SCHMIEDTOVÁ režie a úprava textu Narodila se v listopadu roku Po maturitě na Lincoln High School v Portlandu Oregonu a na Arcibiskupském gymnáziu v Praze odešla studovat činoherní režii na Janáčkovu akademii múzických umění v Brně, odkud vyjela na stáže do portugalského Lisabonu a skotského Glasgow. Ateliér režie absolvovala inscenací Eva, Eva! Byla provozní režisérkou Miss Praha Open 2009, spolupracovala s brněnským studiem České televize, Českým rozhlasem (napsala texty Kecy v kleci, Vražda na třetím patře a jiné), přispívala a přispívá do několika periodik Otazníky historie, Hospodářské noviny aj. Režírovala brněnskou Slavnost masek 2011 a Slavnost masek Divadlo chtěla dělat odjakživa s výjimkou jedné hodiny slohu, během které propadla touze být profesionální tenisovou hráčkou. Proč? Už neví... Navštěvovala literárně-dramatický obor ZUŠ pod vedením Dany Hlaváčové, několik let jezdila organizovat festival Jiráskův Hronov. Někdy vede workshopy, někdy překládá z angličtiny, někdy píše za hru Syndrom vztahu aneb Banální hra získala cenu v dramatické soutěži Zlatá divadelní žába 2008, za hru Fridy cenu v dramatické soutěži Cena Evalda Schorma Doposud režírovala v Divadelním studiu Marta (Henrik Ibsen, Anna Saavedra: Hedda Gabler aneb Hra s mrtvou myší, Gabriela Preissová, Anna Saavedra: Eva, Eva!, kolektiv autorů: WWW Dolů králičí norou), Divadle Šumperk (Jan Werich, Janka Ryšánek Schmiedtová: Lakomá Barka), HaDivadle (Vendula Borůvková: Modelka XXL), Městském divadle Zlín (Janka Ryšánek Schmiedtová: Fridy Kahlo, Vlastimil Peška: Čučudejské pohádky, Peter Shaffer: Černá komedie, Janka Ryšánek Schmiedtová, Michaela Doleželová: Vzpoura 41

22 nevěst), Zlínské soukromé vyšší odborné škole umění (Jan Kraus: Nahniličko, D. C. Jackson: Můj romantický příběh), Divadle Radost (Janka Ryšánek Schmiedtová: Jak morčata pekla bábovku, Karel Jaromír Erben, Vlastimil Peška: Dlouhý, široký a bystrozraký, Janka Ryšánek Schmiedtová: Za devatero horami), Národním divadle moravskoslezském (Anna Saavedra: Kuřačky), Divadle J. K. Tyla v Plzni (Martin McDonagh: Kráska z Leenane) a Národním divadle v Brně (Jan Kopecký: Betlémská hvězda). Pod hlavičkou občanského sdružení Tripitaka a Centra experimentálního divadla režírovala projekty divadla v sociální akci (Janka Ryšánek Schmiedtová, Anna Saavedra: Paso a paso Cesta zraněného bojovníka, kolektiv autorů: SAMODIVA /divadelní blues pro sólo matky/). Vedle divadla se věnuje organizování nejrůznějších společensko-kulturních akcí. Je vdaná, má titul MgA., žije v Brně, miluje mluvené slovo, sushi a cestování. Má řidičák, ale auta neřídí. Když nepracuje, hledá práci. MAREK PIVOVAR úprava textu a dramaturgie Studoval divadelní vědu na Filozofické fakultě MU (tehdy UJEP) v Brně, pak pracoval jako kulturní redaktor Brněnského večerníku, v revue Box Jiřího Kuběny a nakonec jako redaktor České televize v Brně. Od roku 1994 žije v Ostravě a je dramaturgem činohry NDM (dva roky byl na částečný úvazek také dramaturgem činohry Národního divadla v Brně). Podílel se na přibližně šedesáti inscenacích. Píše dramatizace i původní hry (mj. Klub sebevrahů, Nezdárný syn, Neználek podle Stanislavského, Romance pro křídlovku, Zlaté rouno, Amberville, Šaryk vzpomíná, dvě baletní libreta pro NDM Tance Rudolfa II. a Spor aneb Dotyky a spojení). V roce 2000 se zúčastnil mezinárodního divadelního festivalu Temporalia v Bruselu s hrou Evropa, Evropa aneb Jak John Brown a doktor Lukomski naklonovali Evropskou unii. Trvale spolupracuje jako režisér a autor s Českým rozhlasem, občasně s Českou televizí

23 DAGMAR RADOVÁ úprava textu a dramaturgie Narodila se v roce 1987 na úpatí Krušných hor. Během studia divadelní dramaturgie na JAMU (ateliér Petra Oslzlého a Iva Krobota) se začala intenzivněji věnovat současné německojazyčné dramatice. Smysl pro obhájení bakalářského titulu paradoxně nalezla ve hře Wernera Schwaba Lidumor aneb Má játra beze smyslu (režie Ivan Buraj). Autorská inscenace Ofélie: Nelkám! Kontempluji (režie Barbara Herz) získala ocenění za nejlepší ženský herecký výkon a cenu diváků na festivalu FIST 2010 v Bělehradě. Absolvovala stáž na Theaterakademie Hamburg, kde se podílela na autorsko-dramaturgické dílně věnované současné dramatice Autorenlonge v rámci divadelního festivalu Kalt Start. V dramaturgicko-režijním tandemu s Ivanem Burajem vytvořila i svoji absolventskou inscenaci Princ Homburský (Heinrich von Kleist), která byla oceněna zvláštní cenou poroty na festivalu ISTROPOLITANA Textově a dramaturgicky se podílela na kolektivním site-specific projektu Domov dobrovolného otroctví v jeskyni Výpustek. Je autorkou několika divadelních textů (Moucha, Smrt krásnokřídlatců, Jádro pudla Evy O.). V sezóně 2012/2013 vytvořila s Ivanem Burajem pro Studio HaDivadla autorskou inscenaci Kreatury: K ohni se mnou pojď! V roce 2013 se účastnila německé překladatelské dílny agentury Dilia, v jejímž rámci přeložila text Kevina Rittbergera Loutky. DAVID BAZIKA scéna Narodil se v roce 1974 v Praze, kde rovněž studoval Fakultu architektury ČVUT a scénografii na DAMU. Nejprve se profesně věnoval televizní a filmové scénografii, posledních deset let ale převažuje práce pro divadlo. Od roku 2008 žije a pracuje také v Ostravě, jejíž půvab mu odhaloval režisér Radovan Lipus. Od roku 2010 je kmenovým scénografem a šéfem výpravy Národního divadla moravskoslezského, které považuje za svůj divadelní domov a kde se všemi čtyřmi soubory spolupracoval na vzniku více než čtyřiceti inscenací. Jako další scény, kam se opakovaně vrací coby jevištní výtvarník, je možné zmínit Divadlo na Vinohradech, Divadlo Na Fidlovačce, Moravské divadlo Olomouc, Divadlo J. K. Tyla v Plzni, Švandovo divadlo a další. Vítaným doplňkem jevištní práce jsou scénicko-architektonické návrhy a realizace muzejních expozic (Ringhofferův pivovar ve Velkých Popovicích, Svět lovců mamutů v Předmostí u Přerova, Kdo jsou lidé na Hlučínsku aj.). Má rád velké divadelní prostory, komorní kinosály a Český rozhlas Plus. A ještě více hory pod sněhem a lyže na nohou

24 MARIO BUZZI hudba HANA KNOTKOVÁ kostýmy Narozena ve Zlíně. V letech vystudovala scénografii na JAMU pod vedením MgA. Jana Štěpánka. Roku 2006 absolvovala v programu celoživotního vzdělávání obor Vázání a aranžování květin na Zahradnické fakultě MZLU v Brně. V letech spolupracovala jako grafička a scénografka s divadlem Malá scéna Zlín. V období zastávala místo šéfky výpravy v Městském divadle Zlín. Jiné působení v divadlech: Divadlo Polárka, Slovenské komorné divadlo Martin, Národní divadlo moravskoslezské, HaDivadlo, Švandovo divadlo aj. Od roku 2012 je na volné noze jako scénografka, výtvarnice kostýmů a grafička. Má za sebou účast na cca 45 inscenacích (scéna, kostýmy, scéna i kostýmy). Spolupracuje s osobnostmi, jakými jsou např. Dodo Gombár, J. A. Pitínský, Petr Štindl, Anna Petrželková, Jakub Nvota aj. Na festivalu Ost-ra-var 2011 získala ocenění za nejlepší kostým k inscenaci Cenci (režie A. Petrželková, NDM), také byla nominována na cenu DOSKY za kostýmy k inscenaci Kubo (remake) z festivalu Divadelní Nitra 2011 (režie D. Gombár, SKD Martin). 46 Mario Buzzi o sobě: Mario Buzzi je skromný a plachý člověk, který se po většinu času ukrývá mezi větvovím habru. Na fotografii byl vylákán za pomoci sušených švestek. Český rozhlas o Mariu Buzzim: Studoval hru na fagot na konzervatoři v Kroměříži u Zdeňka Škrabala, skladbu u Františka Emmerta a elektroakustickou hudbu u Daniela Forró na JAMU. Pod vedením Arnošta Parsche obhájil tamtéž v oboru teorie hudební tvorby v roce 2009 disertační práci na téma Alternativní modální tónové systémy. Během studií vytvořil řadu komorních a orchestrálních skladeb, např. Pááávlíííkůůů pro smyčcový kvartet, vokály a elektrickou kytaru, Requiem za lesní zvěř pro hlas, klarinet, kytaru a lesní roh, Potrubní poštou a pochodem vchod pro tři flétny, Dále pro smyčcový orchestr, Valso mortale pro klavír, Symfonii in Es pro velký orchestr a mnoho dalších. Především se ale věnoval tvorbě pro vlastní kapely JáMor, Luční koník a později byl také kompozičně aktivním členem skupiny Chorchestr, takto vznikly desítky písní i množství instrumentální hudby. Svá teoretická bádání v oblasti mikrointervalové hudby často prakticky uplatňuje ve svých kompozicích. Od roku 1996 se intenzivně věnoval práci s hudební elektronikou. Používá vlastní metodu tzv. dirty samplingu, také často pracuje s frekvenční a křížovou modulací a též s náhodnými procesy geneze hudebního materiálu. Působí jako skladatel scénické hudby pro divadla, rozhlas i televizi, píše písně, komorní i orchestrální hudbu a účinkuje též v originálním kabaretu Komediograf jako kytarista. Spolupracoval např. s režiséry Pitínským, Morávkem, Goldflamem, Macečkem, Balákem, Tálskou, Krobem, Jandourkem, Vanýskem, Petrželkovou, Ludvíkovou-Karpianus, Mikoláškovou, Ryšánek Schmiedtovou, Amslerem, Stránským, Bauerovou, Popelem aj. Živí se i jako autor hudebních aranžmá a studiový technik. Žije v Brně, je ženatý a má tři děti. Citováno z 47

25 48 Proměna Renáty Klemensové a Františka Večeři v Salonu Triangl kadeřnice Lucie Zetkové 49

26 Liz Lochhead (1947) Perfect Days O s o b y: BARBARA MARSHALLOVÁ, 39 let, kadeřnice, glasgowská celebrita ALICE INGLISHOVÁ, 44 let, její dlouholetá přítelkyně SADIE KIRKWOODOVÁ, 65 let, její matka BRENDAN BOYLE, 42 let, její nejlepší přítel DAVE MARSHALL, 50 let, její manžel žijící v odloučení GRANT STEEL, 26 let, přitažlivý neznámý Hra se odehrává stále v tomtéž velkém a stylově zařízeném půdním bytě v glasgowské čtvrti Merchant City, kde žije Marshallová. Text hry je tištěn v inscenační úpravě. 50František Večeřa a Renáta Klemensová 51

27 Jednání první SCÉNA PRVNÍ Inglisová, hezká, sympatická žena po čtyřicítce, sedí na židli, uprostřed toho obrovského prostoru Marshallová, právě dostříhává Alici vlasy. Kolem, navršeny na pohovce, se válí různé drahé elegantní šaty. Takže, dorazili jsme na glasgowský letiště, za přepážkou mě poznali a dostali jsme lepší lístky Jasně, pravá a nekonečná láska neexistuje, ale je to hezkej chlap a vůbec, má vlastní zuby a je do mě blázen, teda aspoň jsem si to myslela podle těch večeří, telefonátů a jak do mě pořád hučel s tou Paříží. Tak už jsme tam, dorazíme do hotelu A teď jenom abys věděla: tady v Glasgow jsem se tomu bránila, protože abych pravdu řekla, tak moc mě zase nebere, a tak jsem to nevyhnutelný odkládala na tenhle víkend, kdy jak jsem si celkem přesně vypočítala budu ovulovat. A víš, co mi řekl? Že se mnou nemůže spát, protože potkal tu pravou a zamiloval se! Teda přesněji řečeno: může se mnou spát, ale nemůže se se mnou vyspat, protože by potom byl nevěrnej svý nový pravý lásce. Tak co tady vůbec děláme? A on že je to prej přece nádherný město a já jsem jeho nejlepší kamarádka nejlepší kamarádka! chtěl mi prostě ukázat Paříž a nechtěl mě zklamat! přijde nazmar, tak teď, když ho nemůžu mít, tak se mi nakonec začne líbit? Utrpení! Tolik o Speciálním Podělaným Zimním Romantickým Víkendu v Paříži. Člověk sníží svůj standard na nula, řekne si, že sex bez lásky je přece taky sex, a pak ani na ten nedojde. No, tak jsem aspoň viděla Paříž A teď náš prvotřídní výrobek! ( nastříká tužící pěnu Alici na vlasy.), to je od tebe hrozně hezký, ale nemáš si se mnou dělat takovou hlavu. Už to skoro je Naše vlastní značka. Jemně tužící pěna s leskem. Nemel se! Mně stačí, když budu slušně upravená, necháváš si stříhat vlasy. Ode mě. V mým bytě. Což jsem pro nikoho deset let neudělala. Promiň, promiň, já vím, já to tak nemyslela. Já to vím, že jsem blbá a že bych měla bejt šťastná, že tady sedím a nechávám si dělat hlavu od od tý největší kapacity v oboru, od ženský, která má svůj pořad v televizi. A takováhle kapacita A takováhle kapacita ti teď u sebe doma dělá hlavu, takže dneska večer budeš vypadat prostě úžasně. Prosím tě, takovej impotent!, ale nemůžeš si nechat udělat to umělý oplodnění? Já si říkám neee, von to nevydrží. Jenže: zajdem na večeři, projdeme se u Seiny při měsíčku, dáme pár panáků brandy, a pak nic jdem do postele, von mě cudně líbne na čelíčko a vokamžitě usne, já tam ležím naprosto bdělá a pekelně rozběsněná. Protože kromě ponižujícího faktu, že jedno vajíčko z mýho tenčícího se přídělu je tam nahoře a zase To můžu, ale mně to pořád ještě připadá nějaký blbý možná je to estetika, nebo hrdost Pořád se přece můžeš vrátit k našemu ovi! Jo, to určitě!! 52 53

28 Vždycky byl do tebe blázen a pořád je. Asi tak celej svůj život. No, to určitě! Možná fakt skončím na klinice pro umělý oplodnění Tak a teď povídej ty! Kdo to byl? A jak dlouho jsem provdaná za Tommyho? Asi tak celej tvůj život Kdo? V listopadu dvaadvacet let. Však ty víš kdo. Ten hezoun, co jsi s ním obědvala v tý restauraci. Já vás viděla. Vůbec jsem si tě nevšimla. Kecáš! Dvaadvacet let. Tommy a já. A připadá ti, že jsem na zajíčky? To je taky dobře. Chtěla jsem tě jít pozdravit. Ale když už jsem k tomu vašemu stolu skoro dorazila, najednou z vás dvou na mě dejchlo něco, víš, úplně jako To byla pracovní schůzka. Kolik mu je? Prostě práce. Vždyť já tě jenom chválím. Tak povídej! To nikdy nepřipadalo. Teda až do teď. No, tak. Jak se má Tommy? Dobře. A holky? Andrea letos maturuje a Noelene naštěstí zvládá školu levou zadní Není co Máš fakt nádherný děti. Tak ono není co, ty si tam prostě jen tak sedíš, vypadáš úplně úžasně, celá rozzářená tak přece poznám lásku, když ji vidím, ne? A jak tam na tebe ten zajoch zamilovaně zíral. ( zírá na Alici, je si jistá, že jí to poví. zírá na ni, jistá, že nepoví. Pauza.) Jsou to hodný holky. To musím zaklepat., hele, ten nápad s tím dítětem, jak tě to teď tak najednou? Jaký najednou,? To snad chce každá ženská zkusit najednou aspoň jednou otěhotnět, než se jí děloha úplně scvrkne.!, jak dlouho mě znáš? Copak jsi vždycky nedělala všechno proto, aby tohle naopak nikdy nepřišlo? Přece kdybys děti chtěla mít, tak proč by ses rozcházela s naším m a vrazila srdce, duši i hormony do Salonu Triangl a televizní kariéry? Mně se zdá, že máš 54 55

29 o mateřství najednou nějaký přehnaně romantický představy Doprčic, já vím, že to je těžká práce!, promiň. Nic mi do toho není No, to teda není. Ale stejně, to je od tebe tak hrozně hezký já ti jenom brnknu, abys mi poradila, co si mám vzít na sebe a tak, a vůbec jsem nečekala, že mě takhle celou dokonale předěláš. Myslela jsem, že budeš mít stejně plno, a takhle před víkendem Musela jsem zrušit tři večírky a filmovou premiéru. nosí. Nech si to, já už to na sebe stejně nevezmu. Vypadáš úžasně!, přestaň mě vychovávat, nejsem tvoje dcera! (Střih.) Já jsem takhle spokojená! Jéžiš, já už jsem jako ta moje matka! Hele, A osamělá! A proto chci dítě,. No, s dětma se cítit osamělá nepřestaneš Hele,, to je fakt úžasný! Dokonalá proměna! Já se nepoznávám! Můžu si to teda půjčit? to nebyl žádnej zajoch. To byl můj syn Je to jenom taková pitomá pracovní záležitost. Na který budeš vypadat výborně! Mrkej To je pěkný! Je to pěkný, dole hezky zastřižený. A chci, abys vyhodila ten nechutnej přeliv na první šediny! Přijď do salonu, kolikrát ti to mám říkat, obarvíme to, jenom decentní směs světlýho a tmavšího melíru Když já nevím Ale nech toho, zkus si tohle, to ti bude slušet, Max Mara SCÉNA DRUHÁ Dveře se otevřou, vstoupí, zabouchne dveře, teatrálně si povzdychne, dojde ke stolku a složí na něj hromádku blahopřání a jiné pošty, aniž ji otevře. Vezme narozeninové přání, otevře a sklapne ho, čímž se spustí elektronická verze písně, kterou si zároveň prozpěvuje. Celkem si užívá předvádění své sebelítosti. Hodně štěstí zdraví, hodně štěstí zdraví, hodně štěstí si přeju, hodně štěstí zdraví. Kolik tak dneska asi stojí aviváž? Já nějaký šaty najdu Jéžiš, mami Aspoň se mi v tom ukaž. Nebo Armaniho? Ne! Nebo tohle, to je jenom Benetton! Hmmmm. Možná tohle je pěkný, jednoduchý a dobře se Minulej tejden měli v akci dvě velký balení za cenu jednoho, tak jsem ti jedno dovezla, Barbuško. ježiš, málem mě jeblo. Prosím tě, jak to mluvíš? 56 57

30 Ty tu sedíš potmě víš, jak jsem se příšerně vyděsila Jenom jsem si tady na pět minutek sedla s Jackie, že počkám, až mi ta podlaha uschne, abych ji mohla navoskovat, a pak jsem asi musela já nechci, aby tady moje vlastní matka dřela jako uklízečka. Vždyť je úterý. Máš narozeniny. Ale ty chodíš přece ve čtvrtek. Mami koupila vlnu a Mína to pro tebe upletla. Pere se to jako hedvábí. Říkala Mína. A ta zná svoje svetry. Ta by si obyčejnou vlnu nepustila do domu. Tahle je měkčí. Česaná. ( se navleče do trapného svetříku.) To je lepší, mnohem lepší. Hned je tu veseleji, když máš ty narozeniny. ( zvedne z klínu časopis Jackie.) Takže to je veškerá vděčnost, který se mi dostane? Já se sem plahočím, skoro hodinu musím čekat na stodvacítku, jenom abych to tvoje hnízdečko trošku narozeninově uklidila Mami, já jsem ti moc vděčná / No jasně. Jo, mimochodem, Barbu, tady máš dáreček. Všechno nejlepší, Barbuško. Pravděpodobně se ti nebude líbit. Nelíbí se ti. / To je nádherný. Nelíbí. Zrovna jsem si četla, že princezna Kate už nemůže kojit. Mami, pojďme něco zakousnout, dáme si šampáňo. Já vím, Jackie je trochu staromódní, ale Míně se líbí Jojojo, tak jdem. ( se chystá svléct ten děsivý svetřík, její ruce sklouznou k pasu. si toho všimne. vidí, že ona to vidí. Ruce jí sklouznou od pasu a uhladí svetřík.) Ale jo. Úžasný! Zkus si to. Tak, když tak potom Určitě mi bude. Ale no tak se mi v tom ukaž. Povídala jsem Míně odvedle: asi se jí to nebude líbit. Já vlastně ani nevím, co se jí líbí. To je úžasnej odstín, viď? Takovej netypickej. Já mám úplně stejnej v tyrkysový. To je mohér s akrylem. Já jsem Tak jdem, já si nechám svůj novej svetřík, ty si mázneš trochu rtěnky a vyrazíme naproti do picošky. Ani s mi nepoděkovala za přání. Děkuju. Tohle je všechno, co s dostala? Ne, ještě jsou tu tyhle

31 Ani ses neobtěžovala je otevřít. Prostě jsem to proboha ještě nestihla. (Bouchne šampus. Matka upije, nakrčí nos. to se skřípajícími zuby ignoruje.) Mmmmm. A něco poslal? A vůbec, jak dneska bylo, Barbu? Jestli něco poslal? Kdy mi ten za těch dvacet let něco poslal? Prostě mi jenom brnknul. Kdy? Dneska ráno. A co říkal? Všechno nejlepší k narozeninám, co by asi tak sakra měl říkat? To je přece hezký, ne? No, ve skutečnosti řekl, že se omlouvá, že mi letos zapomněl poslat přání a že mám poslouchat Hrajeme na přání na nějaký přiblblý rozhlasový stanici, protože mi tam poslal pozdrav, přes nějakýho svýho známýho. A pak musel vjet pod most nebo co, protože mu začal mizet signál, a to je celkem všechno a jestli si ještě na něco vzpomenu, tak ti to dám písemně, jo, mami? Zlomila s tomu chlapci srdce Já jemu? hele, mami, napijem se, mám narozeniny, flašku mám v lednici ( odejde do kuchyně a okamžitě je zpátky, připravená bouchnout šampus.) Hmm, perfektní den, a je to, krucinál, pořád lepší a lepší. No, znáš to, konal se pro mě speciální dopolední koktejl, na kterým se moji zaměstnanci složili na tu největší kytici, jakou jsi kdy v životě viděla. A všichni byli celej den příjemní, vůbec nikdo nemluvil o fakturách a nikdo mě neštval. Prostě to byl úžasnej den. Ono asi nemá moc smysl posílat ti nějaká přání, když se je pak ani neobtěžuješ otevřít. Předpokládám, že bych měla bejt polichocená, že s otevřela to moje Mami, posíláš je tři dny předem, celý popsaný Až dvacátého devátého!, tyhle přišly dneska, zřejmě po mým odchodu do práce, protože já musím pracovat, víš, když jsi šéf, tak tam musíš bejt dřív, ne pozdějc, chápeš? Ale rozhodně je otevřu rovnou teď a uvidíme, jestli mě ještě vůbec někdo miluje. Čtyři lidi! No, lepší než nic. (Jedno přání otevře.) Hm,, mnoho zdraví a štěstí od a Tommyho s rodinou. To je milý. Vod? To jako vod Marshallový? Vod Inglisový, bývalý Marshallový, ehehm Jo, mimochodem, uklízela jsem ti skříňku v koupelně a ta stará tuba spermicidního krému vedle tvýho pesaru už byla prošlá. Tak jsem ji vyhodila. Jako vod ovy sestry? Vod tý samý. Dík Ty se s ní pořád vídáš? 60 61

32 Máti, to přece víš! Chodíme spolu na jógu. Vykládala jsem ti, že jsem jí před pár tejdnama dělala hlavu. Prej, že tě viděla v Koutku krásy a říkala, žes provedla úplný zázraky s tou ženskou, co ji zrovna pustili z vězení. Jak se má? No, dobrý? Výborně. ( si vezme pohled, nechápe to.) Hm, hm, povídá mi: ta tvoje Barbara je pořád v televizi. O ne, já zapomněla mít děti! Tak bych to neřekla To je z feministickýho knihkupectví. Nechápu. A pak říká: zrovna minulej tejden vidím Marshallovou ve Hvězdnejch horoskopech celebrit a prej má před sebou velký možnosti tak já jsem jí řekla, že ty na tyhle věci nevěříš. To má bejt vtip. To teda sakra věřím. Jo aha (Odloží pohled na stůl. Chvíle ticha.) Potkala jsem se s tou Macalindenovic mladou. Hm hm. Pamatuješ si tu holku od Macalindenů. No, ale ona se hned ptá: a má vůbec chlapa? Tak jsem jí řekla, že podle toho, jak se to vezme. Protože přece na co chlapa při tvým životním stylu. Řekla jsem jí, že naše Barbara má svoji kariéru, že vlastní salon, že je pořád v televizi, má prostě svůj život a k tomu čtyři tejdny v luxusním bungalovu na krásný pláži ve Španělsku. No prostě jsem jí řekla: naše Barbara je naprosto šťastná. Ale já nejsem. Ne. Ale jsi. Ale jo. Kristova noho! Fakt ne. Je to nějak bez chuti, co? Hele, jediný šampaňský, který já mám ráda, jsou rychlý špunty. Ona do mě hučela: a to nechceš vnoučata? Tak jí říkám: a na co? Já vnoučata mám! Naše Megan, Darren a Patricie Ptala se na tebe. V krásný daleký Austrálii To je vod ní hezký. No co, viděla jsem je. Teda kromě Patričky

33 Mami, jestli je tohle, o co ti jde, tak já ti ten lístek do Austrálie klidně koupím. To radši ne, zlato. Víš, oni tam pořád grilujou. Já na to grilování moc nejsem. To víš, v mejch letech. Mami, a prosím tě, kolik ti je? Pětašedesát. To není žádnej věk. Ne? Já bych chtěla mít tvoje možnosti. Kariéru. Cestování. Vlastní byt. Kdybys věděla, jak teď lituju, že jsem celej život promarnila vychováváním tebe a našeho Billyho. Mami. Už před třicítkou jsem byla vdova. Proboha, mami, kdybys aspoň pořád neříkala: Už před třicítkou jsem byla vdova Jseš na vrcholu kariéry! Nebuď blbá Co když má ten blbej horoskop pravdu. Všechno může bejt úplně jinak. Můžu potkat báječnýho postaršího chlapíka. Nebo můžu potkat báječnýho mladšího chlapíka. Můžu odjet pracovat do sirotčince v Jižní Americe, vodvízt plnej náklaďák jídla do Afriky, můžu si koupit silikonový kozy anebo vystudovat univerzitu třetího věku. Můžu se tu prdelit odnikud nikam z jedný malý krizičky do druhý. Anebo můžu prostě NĚCO udělat. Třeba se rozhodnout, že můžu mít dítě klidně sama prostě můžu něco udělat. Můžu bejt i šťastná. Taky můžu bejt pekelně nešťastná. Ale jedno ti řeknu: Odmítám předstírat, že jsem šťastná, abys ty mohla bejt šťastná, že já jsem šťastná, jasný? Já mám pocit, že se ti ten svetr nelíbí. Mami, mně se ten svetr líbí hrozně. Ale já jsem byla. Nelíbí, to já na tobě poznám. No dobře! Tak to aspoň neříkej tak pateticky. Můj životní příběh To není žádnej příběh. To je fakt. Ty a Billy jste byli celej můj život. Já vím, já vím. Prej, že nejsem stará. Vždyť já si někdy připadám jako Metuzalém. Já taky. Kdybych aspoň neměla ty pitomý narozeniny, protože mě to pořád nutí myslet na ty příští. Já prostě nechápu, jak mi může bejt za rok čtyřicet, když pořád nevím, čím chci bejt, až vyrostu. Ale líbí, moc líbí. Ani s mi neřekla, jestli se ti líbil ten dárkovej striptýz. Tak to jsi byla ty? Musíš se trochu rozveselit. Bejt trochu svobodomyslnější. Podívej se na mě. Mína zrovna říkala, že bysme mohly zajít na ten pánskej striptýz. (Tma.) 64 65

34 SCÉNA TŘETÍ Ty ses zbláznila. Jsem prostě netvor. Proč? / Prosím tě,, klídek, jo? Co jsi, prosím tě, čekala? Když nic nenaznačíš, tak jak se máme domáknout, že máš narozky? To víš, že bysme něco určitě zorganizovali Vždyť to říkám, jsem úplnej netvor. Jasně,. Ale to by pak musely bejt netvorky všechny ženský, který zbožňuju. Bette Davisová. Joan Crawfordová Marilyn Monroe. Princezna Diana. Judy Garlandová A ty seš, e, naprosto stoprocentní čtyřprocentní klišé. Naprosto. Ale když vyrůstáš v Glasgow, v týhle díře bez vyhlídek, a seš obklopená samejma prudérníma maminama a nařvanejma fotrama s železným stiskem, tak ti hodně rychle dojde, že asi jedinej způsob jak vyjít se všema těma ostatníma prudérníma procentama je bejt za kašpara. Ať je to jak chce, můžu bejt klidně čtyřprocentní klišé, ale šukám stoprocentně. Takovouhle sexici by chtěl přefiknout každej. Jo, to říkáš ty. Co ty o tom můžeš vědět? Všechno. Jsi totálně pohádkově úžasná. Stará. Kecy. Jsem stará. Třicet devět let. A tohle je čtyřicátej, e! Ale nevypadáš na to. Ale cejtím to. Zvlášť po takovýmhle dni a po takovýmhle večeru. S mojí matkou. S mojí matkou bys taky hodně rychle zestárnul Ale stejně to bylo od tebe moc hezký přijít sem potěšit starou ženskou, nalejt do sebe šampáňo a sníst čínu. Co na tom, že už nikdy neuvidím žádnýho pintka. Ale dokud tu máme sečuánský obří krevety (Napíchne z alobalu jídelní hůlkou krevetu a vychutnává.) Na rozdíl od jinejch, že jo? Někdy mě napadá, že už možná nikdy s nikým spát nebudu. Eh? No. Já to myslím vážně. Jednou to přece musí bejt naposledy, ne? Jednou to přece musí bejt úplně naposled v životě, jenže na rozdíl od poprvý to člověk v tu chvíli neví. Jinak by se asi snažil, aby to fakt stálo za to. Křupy křup. Žádnej div, že na tebe chlapi kašlou. Teda oprava: žádnej div, že z tebe mají noční můry, žádnej div, že zdrhaj, jako by jim za patama hořelo. Před tou velkou zlou chytrou babou s vostrým jazykem a vostrejma zubama. Poslední kreveta? Dej si! 66 67

35 Výborný. Děkuju. Ah, jeje! O čem? Bylo nám potěšením. Tak ještě jednou šťastný a veselý!... Co to máš kurva na sobě? Protože já to vím Já vím, co teď, když už jsem vyrostla, chci bejt. Chci bejt máma. Hele, neprovokuj. A to se teď díváš na mě? Tvoje máti má naprosto úžasnej vkus. A měla bych se dívat někam jinam? Báječnej. Bylo to od tebe fakt milý Bylo mi fakt strašně hrozně líto, že jsem zapomněl. Ty na moje narozky nezapomeneš nikdy. Já jsem si myslela, že to nechám jen tak projít, bez povšimnutí, jenže když dorazila do práce ta obrovská kytice a zrovna dneska a bohužel ne pro mě Prostě musím přiznat, že jsem byla zklamaná. Takže pochop, když potom dorazil ten posranej dárkovej striptér, tak jsem měla chuť nakopat mu prdel. No, já měl úplně jiný chutě. (ovi to dojde. Odvrátí se. bloumá, zvedne svou svatební fotografii. Odloží ji.) Co to se mnou je. Měla bych bejt rozvedená. Tohle má ležet na dně šuplete. ( k ní přejde, vezme jí fotku a studuje ji, zadívá se na ni, položí fotku zpět na stůl.) Hezký. Hezká fotečka,. Kromě těch roztomilejch unisexovejch culíčků. Jak jste to proboha živýho někdy mohli nosit To bylo vidět. Prosím tě, striptér převlečenej za Al Capona?! Na tohle mohla fakt přijít jenom moje matka. S Mínou odvedle se na to složily, protože Al Capone má tenhle měsíc akci Dva kusy za cenu jednoho. Takže Mína pak mohla poslat svý starý mámě Tarzana. V místní hospodě prej sklidil ohromnej úspěch. Taky mu málem nakopali prdel. No, já bych se do něho zakousnul hned. Jak jsme všichni viděli. Trošku si ho po francouzsku navonět a přičísnout já bych se vůbec nebránil. Hele, nezačínej zase. (Pauza.) Vzala jsem si a, když mi bylo devatenáct. Ani na podpatkách jsem ještě neuměla pořádně chodit. Já mám a rád. Já ho mám taky ráda. V tom ten problém není. Ale vzala jsem si ho, abych se dostala od matky. A taky se mi líbila představa, že překračuju dvacítku jako vdaná dáma. A když mi pak bylo devětadvacet, a jsem opustila. Asi se mi líbila představa, že překračuju třicítku jako svobodná ženská s kariérou před sebou, nezatížená stárnoucím hipíkem. A teď je mi devětatřicet A chci to. Chci mít dítě. Prostě chci říct, že moje biologický hodiny Chci dítě, jenže s kým? To je ta otázka Lhala jsem matce

36 Počkej a uvidíš. Takže, ty tu vlastně mluvíš o sperminátorovi. To přece nemůže bejt tak složitý. V čem je problém? Stačí prostě někoho poprosit e, vždyť já prosím. Aha Víš, e, nepředstavuj si, že bych nutně musela teda, že bych chtěla nutně mít dítě tím staromódním způsobem, kdy u početí musí být přítomnej i otec. Je to v podstatě jako darovat krev. Hádej! Nevím. (Střih.) Ale ano. Vidím jemně proužkovaný oblek Vidím plstěný klobouk psí dečky vzdouvající se kožený tanga (Směje se.) Ty máš rande s dárkovým striptýzem od mý matky. Ale ten byl pro mě! Pro mě, ty buzíku jeden! e, e, e! Jak se jmenuje? Calvin. A jak se ti to vůbec povedlo?, to není jen jako darovat krev. No, víš, jak jsi ho hnala? Koupím ti časák! Aby ne. Pche! Jenom než to úplně zavrhneš, zamysli se nad tím Jenže on se vrátil. Když jsi byla na obědě. Hledal jednu psí dečku. Tak jsme se dali do řeči. Tohle a támhleto. Bla bla bla blablablabla Takže, jak vidíš, všechno zlý může bejt Budu o tom přemejšlet, ale asi ne moc vážně. (Pauza.) Promiň. Nemůže. Tohle zlý bude dobrý už jen velmi těžko. Tak si to užij! To je naprosto v pohodě. Dobrou noc, ať tě blešky Fakt? Jojo! Jo! Tak jako tak, můj drahý, omluv mě, ale už půjdu do postele, protože jsem na hadry. Opitá a dobitá. Ale to je v pohodě. Protože já mám rande. ( se obrátí k odchodu. Pak se prudce otočí k.) Hele, mě do toho nic není, moje biologický hodiny to nejsou, ale,, nepanikaříš trošku moc brzo? Protože třeba moje teta Sybila měla miminko ve čtyřiapadesáti. Vlastně ani nevěděla, že je těhotná, myslela, že snědla talíř zkažených mušlí. Tak pozdě? RANDE? S kým? A bylo to dítě v pořádku? Tohle, děvenko, neuhádneš! Co já vím. S Johnny Deppem. S mým m. Tak mi to řekni. No jasně že nebylo. Chudáček Fredík měl vrozenou prakticky každou vadu, kterou v lékařský encyklopedii najdeš Ale taky mohl bejt klidně zdravej! 70 71

37 SCÉNA ČTVRTÁ in prázdný byt. Zazvoní telefon, záznamník se zapne. vystrčí hlavu z koupelny, aby slyšela, kdo to je. Když slyší, že je to jen její matka, okamžitě zmizí do koupelny. Ozve se Sadiin hlas. Nezvykle, nejistě. Příliš hlasitě. Hlas Sadiin Dobrý den. Nazdar. Tady paní Kirkwoodová, nechávám vzkaz pro paní Barbaru Marshallovou. Nazdar? Ahoj? Ahoj, jsi tam? Nenávidím tuhle věc Barbaro? Ehmmmm, chtěla jsem vědět No, ten Mínin klub pořádá přednášky a mají výborný téma na příští týden učitel domácí ekonomiky z gymnázia bude mluvit o hygieně v kuchyni z hlediska střevní chřipky a další týden mysleli, že budou mít starého pana Simpsona, toho, co míval koloniál, že bude promítat diáky ze safari v Zambezi, jenže ho zrovna odvezli na testy, tak jsem tě nahlásila jako náhradníka. Nemá to bejt nic složitýho. Třeba takový to před a po jak děláš v Koutku krásy nebo ukázky mejkapu. Cokoliv. Nějaký drby o celebritách. Takový ty věci, co zvládneš i levou zadní, Barbaro. Dej mi vědět, jestli to půjde, ano? Děkuji vám! (Cvaknutí záznamníku. Ticho.) Ani mě nehne! To je jako u blbejch na dvorečku (Zazvoní zvonek od domovních dveří.) Sakra! (Zděšeně se podívá na hodinky. Zmáčkne bzučák.) Haló? Seš tu brzo! Zas tak moc ne, řekli jsme přeci v sedm, ne? V půl sedmý. Což je za deset minut! A mimo to, ty přece vždycky chodíš pozdě. Na to se dá spolehnout. Začal jsem psát novou kapitolu svýho života. A jak se vede? Seš nějaká bledá ( si uvědomí, že má pleťovou masku.) No nic tak, něco k pití? Takže už jsi tady. Jak se máš? Vůbec bych tě nepoznala, Davie. Vypadáš úžasně. (Pohne se k šampaňskému v kyblíku s ledem.) Rozbal to! (Podává jí balíček spěšně a nepořádně zabalený v novinách a igeliťáku z třetí ruky.) Ježiš! Neusmívej se. Popraská ti obličej! Děkuju moc,. Seš hrozně hodnej A k čemu jsem to dostala? Jenom tak. Jen mě napadlo, že je to tvůj styl. A že by se ti to mohlo hodit k tomu, co jsem ti dal před pár lety. Máš ho ještě? Ne-e. Hlas To jsem já Ne. Aha No, a ještě jsem ti jeden vinyl. Jéžiš,, seš tady brzo ( vybalí LP zřetelně bigbeatový přebal ) (Zazvoní zvonek u dveří od bytu, otevře dveře ovi Marshallovi.) The Lovin Spoonful? 72 73

38 Ty jsi přece milovala. Dlouho jsme se neviděli. Párkrát jsem ti nechal vzkaz, ale copak ty mi zavoláš? Nikdy Nic jsem nevěděl. Vůbec nic. Co na to vlastně říkáš? A ty? Pěkná svině! Mimochodem, kdy ses nechal ostříhat? Ten kluk? Už bylo na čase. Řekl jsem si, že už nechci vypadat jak ty smutný chudáci. Ty starý vypelichanci s tenoučkým culíkem. Vypadáš báječně, to jako fakt. A ten vohoz (Sáhne po lahvi šampaňského, ale když se chystá odmotat drát ) Prostě jí jen tak vlítne zpátky do života po nějakejch co? pětadvaceti letech, protože ho zajímají jeho kořeny? Nestará se, jaký dopuštění jo, mimochodem, víš, že to řekla Tommymu a představila ho dokonce i holkám Ale Tommy to snad věděl, ne? Ehm,, kvůli mně to neotvírej. Jestli máš minerálku nebo tak něco? Sodovku. Ty nepiješ? Ne, nepiju Ještě něco, co bych měla vědět? Ani ne. Ne. Je tu minerálka. Mimochodem, moje spořádaná sestra mi říkala, že u tebe byla, prej s jí dělala hlavu? No, jasně, že to věděl. Proboha, ale jak se teď asi cítí Noelen s Andreou, když mají zničehonic polovičního bratra, o kterým nikdy neslyšely? Ptal ses jich? Ne. A ses ptal? Ta tvrdí, že je to potěšilo. No, tak vidíš Řekla ti, čí je ten parchant? Ona ti ehm to řekla? No, řekla. Jo, řekla, jasně co na to říkáš? Víš co, jak to mohla tajit celou tu dobu? Teda bylo to tajemství, ne? Ty ses o tom nikdy ani slovem nezmínil 74 Nejhorší sviňák z celý party, Hannegan. Pro boha živýho, proč si zrovna musela Ale, on byl fakt hrozně hezkej. A inteligentní, a vůbec. Jak se asi musel cejtit ten kluk, když se to dozvěděl. 75

39 No, doufám, že byl spokojenej. Vy jste se nepotkali? devětatřicátý narozeniny, a řvala jako kráva A ty se mi teď,, chystáš oznámit, žes potkal konečně tu pravou Ne. Nemám nejmenší chuť. Potkal. A budu táta!, ale je úplně v sedmým nebi! Aha. Aha. Tak to gratuluju. Kdo je ta šťastná dívka? 76 No, jasně. Ale já jsem ti chtěl hlavně oznámit svoje novinky. Kdy jsme spolu naposled mluvili? Na moje narozeniny. No jo a líbil se ti ten tajnej vzkaz? Co? To Hrajeme na přání? Bože, ten šílenej moderátor? Všechno to plácání o tom Já myslel, že tě to potěší. Mnoho vody v řece uplynulo, on měl jiné vztahy jasně! Začalo to ani ne půl roku po svatbě, když jsi byl na první šňůře s kapelou A skoro jsme to dokázali. (Pauza.) Byli jsme takhle blízko podepsání nahrávací smlouvy. Ona měla jiné vztahy! Jo, ale ne, dokud jsme se nerozešli. No právě proto jsme se rozešli. Kvůli tomu vztahu, co s měla. Přijdeš si za mnou, řekneš, že s měla vztah Já jsem žádnej vztah nikdy neměl. Ty holky v karavanu po vystoupení, to nebyly žádný vztahy Ale chtěl, abych od něj vyřídil Barbaře: «Všechno nejlepší k narozeninám a pamatuj, že v celým mým životě budeš vždycky jenom ty.» Náhodou, rozbrečelo mě to,. Fakt mě to dostalo. Přiznávám se. Můžu ti říct, že jsem stála v kuchyni, na svý Jmenuje se Colette A je jí dvacet tři! No, vlastně dvacet dva. Seznámili jsme se u mě v obchodu! Studovala na universitě interiérovej design a přišla se podívat, jestli mám nějaký art deco, protože je o to znova zájem. Vždyť ty jsi děti nikdy nechtěl. Ty taky ne. No, gratuluju, co jinýho mám říct? Řekni, že máš radost. Že nám přeješ štěstí. Mám radost. Přeju ti štěstí, Davie. Třeba, kdo ví, se mi to jednou přihodí taky chachacha Ale to víš, že jo. Jestli je to, co si přeješ. Ty s vždycky dokonale a tím nemám na mysli nic jinýho než obdiv, přece naprosto dokonale uměla dosáhnout toho, co sis přála. Stejně, neřekla bych, že to, co teď chci, je chlap. Ne, hele, snad nechceš naznačit Ne, to nechci! Ne. Ve skutečnosti jsem měla v plánu tě opít, přecpat a svést a nakonec přesvědčit, že bysme to měli znovu zkusit. 77

40 Kecáš. Jasně, kecám. ( odejde do koupelny. popojde a nakoukne do kuchyně, ohlédne se po prostřeném stolu, neotevřená láhev Konečně mu to docvakne.), co to proboha provádíš? ( vstoupí.) Nic. Jen byl čas sundat masku, to je všechno. Nenapadlo mě, že s vařila SCÉNA PÁTÁ in prázdný podkrovní byt. Tma. Noc. Otevřou se dveře a vstoupí uprostřed hovoru. Za sebou vleče a Steela, přitažlivého mladého muže kolem pětadvaceti let. Ten byt, co jsem měla na předměstí byl pěknej, ale trochu jsem z něj vyrostla, v podstatě, a znala jsem architekta, co projektoval tenhle dům a představa podkroví, který si navrhnu sama pro sebe, spousty prostoru, mě Nádhera! Paráda! Něco k pití? Mám přinýst něco na pití? e. Posaď se. Udělej si pohodlí. Co si dáš? To uvařil pan Knorr. Co máš? Já jen doufal jsem totiž, chtěl jsem tě vytáhnout ven víš něco zakousnout a sejít se s Colette. Cokoliv. Všechny standardní věci. Oprava: zůstal tu jenom koňak. A tady je já to nepiju, ale můj manžel tvrdí, že tohle je moc dobrá whisky. Tak ji přiveď sem! Ty jsi vdaná? Neblázni, to ne. Chtěl jsem vás vzít víš, strašně ráda by se s tebou seznámila. A já s ní. Tak pro ni dojdi. No, já jsem jí řekl, že se sejdem dole znáš ten bar Bargo? Kolem půl sedmý Nežijem spolu. Ale rozešli jsme se v dobrým. Teď je to můj nejlepší kamarád. Teda jeden z mejch nejlepších. Máš pivo? Určitě. Jen jdi, jdi, jdi. A dej mi tak půl hodinky? Hodím na sebe zbytek obličeje a oblečení. Pocem! (Obejme ji. Odstrčí ho.) (Odejde pro pivo do kuchyně.) Naprosto úžasnej byt! Fakt! (Vrací se, nese za hrdlo láhve piva, jde k němu.) Jdi už. Jdi. Děkuju chceš sklenici? 78 79

41 Takhle mi to úplně stačí. (Sáhnou oba po stejné, on toho využije a volnou rukou ji k sobě přitáhne a vášnivě políbí. Ona překvapeně couvne.) Promiň asi jsi to nějak špatně pochopil / Met a boy, cute as can be Summer days drifted away, but oh, oh those summer night (Usmějí se. Pak oba raději odvrátí oči. On si odkašle. Opět ticho.) Takže, bych měl jít. Seš tu už dlouho? Ne. Ne. Prosím, prosaď se. e. Prosím Promiň Já jsem jenom prostě, když s mě pozvala sem nahoru na panáka. No právě na panáka, ne na kafe! Sorry. Trochu jsem to přepísk, prostě to byl zkrat Napij se. e. Vykašli se na to Já bych jenom chtěla (Ticho. Oba se napijí. Trapné ticho. On to zkusí znovu nahodit.) To musí bejt báječný, bejt takhle v centru, všechny kluby blízko hm? No právě! To je ta největší výhoda! Vždycky když na mě skočí horečka sobotní noci, tak můžu rovnou vyrazit! No, s pomádou by sis při svý profesi taky určitě uměla poradit. To si piš! Sommer loving happened to fast Sommer loving gave me a blast Met a girl, crazy for me ( zmatený, málem se dokonce podívá na hodinky.) Ty myslíš jako tady v Glasgow? Už léta. Vlastně ne, tak dlouho ne. Zas tak dlouho ne. Ono je to vlastně relativní. Přišel jsem sem na univerzitu. Na postgraduál. Film a televize. Ale byl to průšvih, tak jsem odešel. A přitom zůstal. Aha Víš, e, když jsme se minulej tejden potkali v tom baru Ale to nebyl tvůj manžel, ten chlapík, se kterým jsi tam byla? Ne, to byl můj kamarád. A jeho přítel Calvin. Já jsem si to myslel. Totiž, mně dochází, že to asi vypadalo, jako že tě balím. Což jsi teda, jak říkáš, nedělala. Takže ve skutečnosti asi ani nechceš, abych fotil nějaký obrázky pro váš salon, že je to tak? Ne to samozřejmě chci. Myslím, že by to bylo úžasný, kdyby ses nechal nafotit. Určitě by to bylo skvělý a tak, teda ovšem, pokud by tě to bavilo? A taky by z toho bylo trochu peněz 80 81

42 což by mi nevadilo. Protože momentálně šetřím jak blázen. Chci cestovat. Proto taky dělám po nocích v tom baru. No tak výborně. Ale, máš pravdu. Celý to byla jen záminka, abych tě e, když jsem tě poprosila, abys ke mně zašel dneska v noci na chvilku na panáka, měla jsem na srdci něco jinýho. Soukromýho. Proto jsem tě pozvala sem nahoru. Chci se tě na něco zeptat. Jen se ptej. Ne. Zapomenem na to. V klidu se napijem (Střih.) Takže, jak budeš mít peníze v kupě, vyrazíš kolem světa. (Přikývne.) Prostě, co nejdřív A co to jako má co dělat s tebou? Já vím, že to není moje věc, to je jasný. Ale je moje kamarádka. Známe se hrozně dlouho. A dál? Zlomil jsi jí srdce. Je z toho na dně. A co ty s tím? Kdo si sakra myslíš, že seš, že mi tu začneš vykládat (Vstane, sebere bundu, vypraví se ke dveřím. se postaví před něj.) Je to moje švagrová. Vzala jsem si jejího bratra. Ale to není důležitý. Hele, vůbec nemá páru, že se tu s tebou teď takhle bavím. Zhroutila by se z toho. Opovaž se jí říct, že jsem tě sem pozvala! Úžasný. Ve tvým věku bych to udělala taky. Ještě pivo? Ne, dík. Hudbu? ( zvolna zavrtí hlavou, velmi zpříma se na ni podívá. Ticho.) Takže bohužel tu není žádná naděje, že ti jde o moje tělo? Ne Znám tvou matku. Ty znáš moji? Jo, jako že znáš Alici? Hele, a nejsi ty tak trochu stará vlezlá kráva, co? Jo. To jsem. Hele, e Ne. Prosím tě, nechoď. Ještě ne. Prostě podívej se na to z její strany otěhotněla. V sedmnácti. To byla jiná doba, e, tehdy, to si ani neumíš představit, jak moc Porodila tě, dala k adopci, a ty jsi měl docela hezkej život, ne? No, jakž takž. Podle zákona záleží na adoptovaným dítěti, jestli se ozve, ne? Takže to bylo na tobě. říkala, že čekala na tvoje osmnáctý narozeniny, pak prošly devatenáctý, dvacátý Je mi skoro dvacet šest. Ano. Tak proč tak najednou? A? Povídala mi, že chceš ochladit vaše vztahy. Nevím já chtěl jsem vědět (Střih.) Znala s mýho otce? 82 83

43 Vlastně ano I když jsem vůbec nevěděla, že s ním něco měla. Tvrděj mi, že to byl pěknej parchant. Prej ho ubodali při rvačce ve vězení. On a nikdy nebyli oficiálně pár. Doopravdy ne. Říkala, že když zjistil, že je těhotná, prostě ji už nechtěl nikdy vidět Takže parchant. A teď se zjevíš ty, jako bys mu z oka vypadl, a pak si klidně prohlásíš, že už ji nikdy nechceš vidět. Hele, Barbaro já mám mámu a tátu. Vždycky jsem věděl, že jsem adoptovanej. Vybrali jsme si tě, protože jsme tě milovali. A já jim neřek nic vo tom, že hledám svý biologický rodiče. Já nevím proč. Ani jsem nevěděl, jestli vůbec něco zjistím Najít Alici, to byla prostě zvědavost A zvědavost je ukojena. Mám ji rád. To nemůžeš nemít. Řek bych, že mý vlastní matce by se určitě taky líbila Ale když jsem mámě řek, že jsem našel Alici No, připadal jsem si jako zrádce, tak nějak jsem si připadal... SCÉNA ŠESTÁ jedu říkal jsem ti, že chci vyrazit do Austrálie, na Novej Zéland, do Japonska Ale proč se takhle odstřihnout? Když tak jako tak odjíždíš, proč to prostě nenecháš normálně uklidnit? e, od tebe přece vůbec nic nechce. Ne? Chce, abych byl její syn. Pochop, to je ten velkej problém pro Alici jsem její syn. Ale ona pro mě není moje matka. Hele, já ti dám peníze do toho tvýho cestovního fondu, když tohle Alici prostě neuděláš. ( se na ni dlouze a tvrdě podívá, obrátí se a odejde. Zabouchne za sebou dveře.) sám u v obýváku, prohlíží staré číslo Jackie Výročí Dianiny smrti. obrátí list a povzdychne si. Naprostá tragédie a zrovna, když konečně měla hlavu aspoň v trochu přijatelným stavu (Vejde.) Tak co na ni říkáš? A ty nemáš potřebu v tom vztahu pokračovat? Rád bych zůstal v kontaktu. Jako že pošleš na Vánoce pohled? Jo. Proč ne. Jasně. Zvládnout všechny tyhle záležitosti s rozšířenou rodinou. Já na to nemám. má manžela. Už to je dost. A ještě dcery. Jsou to napůl mý sestry. Bylo toho prostě moc A dorazilo mě to zařizování Noeleninejch osmnáctin. Já tam jít nechci. Noelen mě tam taky určitě nechce Tak jsem si řek stejně brzo od- Na koho? Na ovu Colette? No, vypadala celkem mile ( odsviští do kuchyně.) Hned jak tam vešla, tak jsem si říkal, ta má teda odvahu, slečinka z vilový čtvrti, takhle zpříma napochodovat k tobě do salonu a ještě k tomu bez objednání. Ale docela příjemně se s ní povídá Jenom je trošku nafrněná. Otázka ovšem zní: co ta vidí na ovi? Ale víš co, já jsem jenom přihřátá teta, tomu já pendrek rozumím. Nechceš pomoct? (Volá z kuchyně.) Nee! 84 85

44 86 Tak já pustím nějakou muziku. Jestli ovšem něco najdu. (Začne se probírat stohem starých desek.) Víš, hlavně jsem ti chtěl říct, že jsme to s Calvinem probírali. Protože, on je můj partner. Jeho taky ovlivní, jestli se rozhodnu ujmout rodičovský úlohy No, já vím, že jsem mlčel, ale samozřejmě jsem o tom od tvejch narozenin hodně přemejšlel. Vlastně pořád, od tý chvíle, co jsi nás o to poprosila A ono opravdu když na to přijde Proboha, ie, já hlavně nechci, aby sis myslela, že jsem taková ta teta, co pociťuje velkou prázdnotu a nosí v sobě příšerně silnej mateřskej instinkt a fňuká nad svým těžce skrývaným smutkem. Protože to prostě teda aspoň doufám nejsem. (Vstoupí.) Ale řekl jsem si: Ano, chtěl bych mít dítě. Teda zpět oprava: chtěl bych mít dítě s. Ale to jen a jen a jen v případě, že by pak moje existence v životě toho dítěte pokračovala. Prostě, že by tam bylo nějaké spojení. Závazek. Alespoň svýho druhu. A Calvin řekl, že je to na mně. Já vím, že to trochu trvalo, než jsem se ti s tím zase takhle ozval, ale nejdřív jsem si musel nechat udělat test na AIDS no, vidím ti na očích, že to tě ani nenapadlo, viď,, nikdy s to vlastně pořádně nepromyslela. Jenom jsi to prostě vybalila a čekala, že řeknu ne Musel jsem si nechat udělat test. A Calvin taky. Tak jsme se prostě dohodli: jestli tohle má bejt začátek našeho opravdovýho vztahu, tak půjdem oba a necháme se testovat. A je to v pohodě. Ani jeden nejsme pozitivní. Víš, co tohle je? ( vytáhne velkou inseminační pipetu. na něj překvapeně kouká.) Poslouchej, Marshallová, hele, neopovažuj se teď říct, žes tehdy v noci kecala, protože ty si nekecala, já vím, že ne. Řekni ANO. Ano, chci, abychom zkusili mít dítě! Řekni to! ( otevře pusu a zavře ji. Skočí mu do náruče, obejmou se.) KONEC PRVNÍHO JEDNÁNÍ Jednání druhé SCÉNA PRVNÍ Na stolku stojí vánoční dekorace. leží na podlaze s nohama nahoře. sedí na gauči a lakuje jí nehty na nohou. Jak dlouho musíš mít ty nohy nahoře? Mnohem dýl, než ten lak uschne. Jsem zvědavej, jestli se to tentokrát povede. To se ukáže Jak se cítíš? Těhotně. Fakt? Ne. Ještě ne. Zprostředkovatele jsi umyl? Vymáchal jsem ho v teplý mýdlový vodě, vysušil a uložil ho do skříňky pro příští útok. e, možná bude chvilku trvat, než se to povede. Víš, tvoje stará tetička Barbara už není tak mladá, jak bejvávala. Mimochodem, tenhle lak chce tak nejmíň tři vrstvy. V tuhle chvíli, e, jestli jsme to teda provedli dobře, tak si víc než dvě stě milionů spermií plave nahoru za tím Jedním a Jediným z mýho tenčícího se přídělu poněkud postarších vajíček, který jak doufám dozrálo a docestovalo skrze všechny ty prastarý ucpaný vejcovodní trubky. Dvě 87

45 stě milionů, chápeš? A na rozdíl od vajíček se furt doplňujou. Na to jedno jediný vajíčko. Dvě stě milionů. Na jedno. To není fér. Jak můžeme tvrdit, že muži a ženy jsou si rovni nebo vůbec někdy budou? Chápeš, e, ty, ty zmetku jeden, ty si až do svejch devadesáti tady budeš prostě sedět a vyrábět další spermie, který nahraděj těch dvě stě milionů, cos právě vystříkal. Sakra, záznamník je vypnutej. Podáš nám to? Vanilkovou? (Zvedne sluchátko.) Prosím? Buď zdráv, cizinče. (K ovi.) Pistáciovou! ( odejde mávaje klíči.) Ty jsi zase četla, co? Ale abych pravdu řekl, nebyla to žádná hračka takhle narychlo to z toho mýho chudáka dostat Jakpak to? To je výborná otázka! Ty se prostě v holčičí ložnici neuděláš, že jo? A ani v tvý vydesignovaný koupelně. Hele,, jestli tentokrát zase nic a jestli to budem muset zkusit příští měsíc znova tak já ti to asi radši nachystám doma a rychle sem s tím doběhnu. Jak chceš ať ti Calvin pro mě za mě klidně pomůže. Hlavně když dorazíš včas a s kvalitním zbožím. A kdy to budeš teda vědět? Budeme vás informovat písemně. (Střih.) Víš co, skoč nám pro zmrzlinku, než začne Nemocnice Chicago Hope. Cukrárna dole je ještě otevřená, akorát to stihneš. Vem si moje klíče, jsou na stole, přece nechceme, abych vstávala, ne? A ještě řekni, že na tebe nejsem extrémně hodnej. (Telefon zvoní. A zvoní.) Ne, mluvila jsem na někoho jinýho V pohodě, zrovna byl na odchodu. Tak co, bratře, jak jde život? Já? Ale v klidu a v pohodě, teda aspoň momentálně. Naprostý leháro No samozřejmě, máme fofry. Mezi Vánocema a Novým rokem je to tak vždycky. Všichni odjedou Hmm. Mmm. Máti je v pořádku. Stejná jako vždycky. Nezničitelná. Nepřemožitelná. Furt stejná. Vrhly se teď s Mínou na aromaterapii. (Zvonek od spodních dveří. zakryje sluchátko.) Pojď dovnitř, e, ty zmetku pitomá, dyť máš klíče! (Zpět k Billymu a telefonu.) Promiň. Vánoce? U mámy. Zvala jsem ji sem, ovšem bez úspěchu. To je holt povinnost všech nezadanejch, rozvedenejch a nešukanejch: sbalit si flanelový pyžamko a nechat se znovu pohltit rodičovskou náručí na tři dny lenošení. (Poslouchá, začne se usmívat.) To berem! Přijede, jo, se mnou pojede. Proč ne? Příští Vánoce. Ano! Austrálie! Aspoň jednou v životě Štědrej den na pláži. Tak příští rok touhle dobou. Kdo ví Přijedem všichni Prostě objednám letenky a překvapím ji. Jo Ať si máma užije pár pěknejch dní se všema vnoučatama (Otevřou se dveře a vstoupí se svým klíčem, nákupní kabelou a další igelitkou. neví, kdo dorazil.) e? 88 Co děláš, Barbaro, zvonila jsem a ty nic. 89

46 Mami? Zrovna mám na drátě Billyho. Nechceš s ním mluvit? ( dorazí s vlastními klíči a zmrzlinou. Hlasitě pokřikuje, když vchází.) Ne, dík. Mluvili jsme spolu včera večer. A řekni mu, ať nevyhazuje peníze za telefon. Billy, zavolám ti potom zpátky. Billy, můžu ti pak ještě brnknout? Kolik tam teď máte? Jasně. (Zavěsí.) Proč se tu proboha takhle válíš? Máš skříplou plotýnku? Ne. Co ty tady, mami? Pistáciová a oříšková. Šupity, šupity, protože prdelka Adama Arkina už se tu před námi za chviličku začne vrtět, celá nedočkavá, aby to do ní někdo ( zběsile gestikuluje, aby mlčel.) Co tu sakra děláte na nohách, paninko, budete nám kapat. (Za ním vstoupí s poháry a lžícemi. ova pozornost je upřena na mluvící vánoční stromeček.) ( vyndá z igelitky nový svítící a mluvící vánoční stromek a postaví ho na stůl. inu dekoraci odsune stranou.) Tak já si ho honím jako magor, abych ze sebe dostal co nejkvalitnější spermivo a co je doprdele tohle? Koukej, co mám, doháněla jsem nějaký vánoční nákupy. Milý, ne? Tak jsem si řekla, že bys potřebovala trochu rozveselit To je dárek. Tady od maminky. Ahoj e. (Stromeček zamává, zabliká a řekne: Veselé Vánoce, ho, ho, ho! na něj zaskočeně zírá.) Paní Kirkwoodová!! No, nechtělo se mi s tím táhnout autobusem domů a pak zase ve čtvrtek zpátky. Tak jsem si řekla, že sem s tím skočím. Mami, posaď se Možná bude lepší, když už vyrazím A my tě tu rádi vidíme. Můj kamarád pamatuješ si na něj? 90 Jo, takovej ten, co to má naopak. Celkem milej klučina Je úžasnej! A za minutku bude zpátky. Vyběhl jenom pro zmrzlinu. Můžem si pak všichni tři dát zmrzlinovej pohár a koukat na televizi. Dávaj Nemocnici Chicago Hope. Víš co, jak tam hraje takovej ten, co ho máš tak ráda? Ale vůbec ne, mami, posaď se, prosím tě. Uvidíme se ve čtvrtek, zlato, jako vždycky Mami, a já jsme totiž ZROVNA DĚLALI DĚTI. ( se dívá z jednoho na druhého, překvapená, zaskočená.) No, takže je na čase rychle zmizet 91

47 a doufáme. Prostě doufáme, že otěhotním. Že ano, e? dorku od sousedů. A ona s ním přestala mluvit! Se psem! Ty tohle všechno děláš jenom proto, abys mě rozčílila! Nic proti tobě, e, ale pro mě to není a nikdy nebude přirozený. Haha! Ne. Kvůli tobě, mami, sice dokážu zajít hodně daleko, to ti teda garantuju ale kupodivu, tohle dělám, abych byla šťastná. To si myslíš, že děti mají něco společnýho se štěstím? Výborně, už to tady máme. Stačí, aby ses mě zeptala! No samozřejmě. Vím, co bys mi řekla: Už ve třiceti jsem byla vdova! Poslyš, Barbaro, já jdu. Musíte si s maminkou promluvit. Mezi čtyřma očima. Neopovažuj se pohnout!, drahoušku, můžeš mi zavolat pozdějc. Dobrou noc, paní Kirkwoodová, veselý Vánoce a všechno nejlepší, až to přijde (Odejde.) Ty prostě už nevíš, co roupama dělat! Naopak teď už stoprocentně vím, co dělat. Dyť já jsem byla. Ty a Billy jste mě skoro utrápili. Mami, to přece nemyslíš vážně. Tak to bylo. A to si piš, že to myslím vážně. Taková zvrhlost. Jinak se to říct nedá. Proboha, vždyť je to homosexuál! Nemůžeš přece Ale to není dědičný, paní Kirkwoodová., prosím vás, vždyť my jsme ani Do toho jí nic není! Se zkumavkou? No, to je teda peklo! To je zvrhlost! A plus ten AIDS! Jen si to vem. Proboha, e, mluvíme tu s nejprudérnější ženou na světě. Nacházíš se v přítomnosti osoby, která přestala mluvit s naším Barykem, když ho chytla, jak obskakuje obrovskou macatou labra- Ty si myslíš, jak děsně nejseš chytrá, přitom ničemu nerozumíš. Jsi sobec. Skrz naskrz sobec. Ty si myslíš, že to je to nějaká sranda, vychovávat sama děcko? Ne, nemyslím. Ale tys to zvládla. A dobře. A to jsme byli dva. A nakonec jsme nedopadli ani tak špatně, já a náš Billy. Řekni to. Řekni, že jsme nedopadli tak špatně! Řekni to! Dyť vás ani neznám, ani jednoho z vás. Ale zvládla jsi to. A zvládla jsi to sama! A měla jsem snad na vybranou? To si myslíš, že bych si takovej život vybrala sama? A ty chceš dobrovolně Bože můj! Ale jedno ti povím, nebudu se ti o to děcko starat. Jednou se novinka omrzí a budeš chtít zpátky svůj život a svoji svobodu, ale nemysli si, já o to pečovat nebudu, ne

48 budu to milovat a nebudu ti pomáhat, protože prostě nebudu. Mami, bude mi čtyřicet. Můj život není tvůj život. Mami, nechoď pryč takhle naštvaná. ( vezme svůj dárek a odejde. je sama, rozrušená. Zvonek.) Díky bohu! (Prudce otevře dveře. ) Aha! Třeba nepůjdu. Vždyť je dneska Valentýna. Všichni chytrý lidi dneska zůstanou doma jako my. Jako to my děláme pořád, Barbarello. Nezačínej zas! Co je tak špatnýho na tom, že si s tebou chci někam vyrazit? Někam ven. Byli jsme zrovna s Alicí na panáku. A co je na tom tak špatnýho zůstat doma se zlatým fondem kinematografie? Aha! Povídali jsme si a tak. Jen jsem myslel, že bys to chtěla vědět. Víš, tenkrát, byl jsem prostě naštvanej. Ale pak mi došlo, potom, vždyť to znáš prostě to, cos říkala. Chci říct, že si měla pravdu, pro mě není jen tak nic. A tak jsem si říkal, že ti to povím. Dveře do domu byly otevřený. Promiň, asi jsem měl radši zazvonit dole. Jdu nevhod? Nic. Vy víte, jak velmi miluji zlatý fond kinematografie. Pak tedy vězte, že práce jest radostí duše, a padej! Můžu přijít, až skončím? Slibuju, že tě dneska neprobudím. Cha, cha! Vhod, nevhod pojď dovnitř. Zkus mě a uvidíš SCÉNA DRUHÁ Valentýna skoro o dva měsíce později. Na stole rudá růže a valentýnka velké rudé srdce na stříbrném pozadí. a, po sprše. Ona sedí na pohovce, on na podlaze, drbe mu mokré vlasy, on si čte anotaci na přebalu desky. Je to ten ův dárek, LP. 94 Nádhera! Odkud to máš? To je fuk. Je to starý! Dáš mi to? Přehraju ti to. A hoď sebou, už takhle přijdeš pozdě do práce. Já si nestěžuju. To bych si taky vyprošoval. Ani trošičku. Dáš si sendvič, než vyrazíš? Další věc, ve který mám na tebe dobrej vliv. Než jsme se potkali, měla s lednici plnou mejkapu. Teď je tam skutečný jídlo, slanina, bagety a tak. Seš ve vývinu, chlapče. A taky jogurt s pšeničnejma klíčkama Musím napnout všechny síly, abych s tebou udržela krok, ne? 95

49 Pocem! (Dovede ji ke schůdkům vedoucím na podestu s postelí.) Víš, že už jsme se v tomhle bytě milovali úplně všude? Na pohovce, ve sprše, na stole v kuchyni, a to nemluvím o ložnici Takže Ale tadyhle nahoře jsme to ještě nedělali. A to jsem si vždycky přál. Takže Pustím tam ty tvoje vlasatý chlápky, dáme si jointa a uděláme si květinový milostný léto ( doběhne v panice ke zdi vedle dveří, přilepí se na ni. se nakloní z podesty a ukazuje jí, ať to ignoruje. zesílí hudbu. Mává na a, ať tam zůstane. Tohle trapné jednání zastaví až, když opět zakřičí.) Vím, že tam seš, tak otevřeš, nebo ne? ( mávne na a, ať se ztratí, vzdá to a otevře dveře. vstoupí.) Proboha, proč ta muzika tak řve? Promiň (Vypne hudbu.) Jsi tu sama? Hele, brzdi, schválně kolik si myslíš, že mi je? Bože, e, trávu jsem nekouřila už aspoň deset let. ( pustí hudbu, z bundy vytáhne balíček cigaretových papírků a plechovku, prozpěvuje si a tančí.) Vteřinku. Musím si odskočit Vteřinku. ( zmizí do koupelny. stále tancuje a stoupá po schůdcích na podestu. Vytáhne ubaleného jointa, zapálí, šlukuje. se objeví. po ní hodí svoje bílé trenky. Ona uhne a pak je sebere.) Hej, maršálko, nástup na rozcvičku bez kalhotek. (Najednou zazvoní zvonek u dveří.) Jasně! Někdy si tu jen tak pro sebe pouštím ty starý fláky takhle pořádně nahlas! Víš, že už jsi třikrát za sebou nebyla na power józe? (Střih.) Ty jsi tady kouřila trávu? Měla jsem strašnej fofr. Trávu? Prosím tě, ne, na tu jsem nešáhla vod tý doby, co jsem se rozešla s m! Ale mám děsnej fofr! V práci. Pochopitelně ne teď, v noci, že jo. Teď jsem si holila nohy. Jak ses dostala dovnitř? Otevřela jsi mi dveře Ale ne, jak ses dostala do baráku? Někdo šel zrovna ven, tak jsem ho poprosila, ať mi nechá otevřeno. Bála jsem se, že mi neotevřeš. Huuuu! Uuuuu, Barbaro, otevři, no tak? To jsem já,. Proboha! Proč bych ti neměla otvírat? ( si najednou uvědomí, že ještě pořád má v ruce ovy trenky, zděšeně na ně zírá a pak si je nacpe do kapsy. si toho nevšimne.) 96 97

50 Mluvila jsem s em a ten má z tebe stejnej dojem. Nikam s ním a tím jeho jak se jmenuje nezajdeš. Taky si o tebe dělá starosti Podívejme se na tu valentýnku! A rudá růže! No, povídej! Není co. dal každý holce v práci jednu. Asi to bylo míněno jako cynismus, ale znáš mě kromě facky neodmítnu nic. A růže je růže je růže. A ta valentýnka ( ji otevře a zase zavře.) Podpis chybí! Typický, ne? Ve skutečnosti je to jedna jediná, trošku vkusnější z těch, co přišly dneska ráno od fanoušků. Blbý, co? Protože ty seš její dcera. Ale brnkneš jí, jo? Totiž, já jsem ji zahlídla, když jsem byla za naší mámou v ústavu. Cože? Ale ne, neboj se! Byla tam jenom na návštěvě. S Mínou tam dorazily za nějakou starou paní z klubu seniorů. Tvoje máma má spoustu energie. A když se hodí do gala, tak vypadá úžasně. Podívej, já vím, že tě hodně urazilo, co řekla o ovi aha, ty možná čekáš na výsledek, než jí Nějakej nebožák si dal tu práci vyrobit tohle? Pro někoho naprosto neznámýho? Televize je divná věc. Neviděly jsme se vod Noeleninejch osmnáctin. Mimochodem, už si se seznámila s em? Co na něj říkáš? Vypadá jako takovej milej kluk. Taky si myslím. Víš, chtěla bych, aby byl šťastnej, Barbaro. ( se snaží dostat Alici ke dveřím a ven.) Já vím No,, rozhodně bysme si měly někdy zase zajít spolu na oběd Vlastně jsem se tě hlavně chtěla zeptat, jestli jsi už volala matce? Já jsem ti řekla, že o tom opravdu nechci mluvit! ( nechtěně zakašle. zakašle taky, aby to zamaskovala. se konečně chytí. Gestikuluje: Tam nahoře někdo je? případně přikývne. ukazuje: Kdo?. ukazuje:. zpátky:? a, když jí dojde, proč tu asi je, znázorní honění. Velmi nahlas ) Jéžiš,, to už je hodin. Sakra, už bych měla letět. Tommy říkal, že mě vyzvedne po devátý Tak jako tak,, zavolám ti, zajdem si na oběd a měj se! Promiň, promiň ( tam jen stojí a čeká, až sleze dolů. Vytáhne z kapsy trenky a hodí je do ticha na postel. si obléká trenky a sestupuje ze schodů, potom, aniž co řekne nebo se usměje, si dojde do ložnice pro oblečení a obléká se.) Nic neříkej! Tak o tomhle mluvit nechci!, ona se naštvala na mě, takže zavolat by měla ona ale jasně, zavolám jí, udělám to, dobrý? Ale proč se ke mně nemůže chovat jako k lidský bytosti, a ne jako k DCEŘI! Říkám něco?! Řeknu jí to! Já jí to fakt řeknu. Až bude ten správnej čas 98 99

51 Proč jsi ji vůbec pustila dovnitř? Věděla, že tu jsem! Něco ti povím, Barbaro, v tomhle podrazu já už prostě dál nejedu. SCÉNA TŘETÍ Světla na in obývák. stojí s prázdnou sklenicí od whisky a zírá do ní. Jinde stojí, plnou sklenici nepřítomně v ruce, nepije. Oba mají černé kravaty, tmavé obleky. Je tu i. Já vím Takže uvidíme se potom? Lehnu si tady nahoře a můžeš přijít a překvapit mě. je v pořádku,? Tak já tě teda překvapím, a pro jednou odprejsknu domů do svý postele. Snad jo. Bude tu za chvilku, e. Chtěla se, myslím, převlíct, znáš to, nepij tolik! To bys mi neudělal ( se na ni zamračí, popojde s lahví k ovi.) Ne, neudělal. (Odejde. se opře o dveře a kroutí hlavou. Za okamžik se ozve zvonek zespoda. Vyskočí, vypne hudbu, jde k domácímu telefonu.) Ano? e! Máš co pít ( ji přikryje dlaní a zavrtí hlavou, když vtom z kuchyně vyjde, nese velkou kytici pohřebních lilií v překrásné skleněné váze. Postaví ji na stůl.) To jsem já! e? Děkuju, e Klidně už taky jdi, jestli chceš. Holky už taky šly. Utíkej, ještě je doběhneš. Můžeš je doprovodit. Ty jsi zapomněla, co je za den? To je v pořádku,. Já tady ještě chvilku zůstanu. Ne! (Střih.) Zapomněla. Pojď nahoru, koloušku. Skvělý! Úžasný! ( se na něj zamračí. si toho nevšimne, ale ano. Varovně se na něj zamračí zpátky.) (Zvonek u dveří. je otevře. prostrčí ruku, malý balíček v hnědém papíru v ruce.) Prvotřídní zboží! Donáška až do domu! Děkuju, e (Čte cedulku, která byla na kytici.) Upřímnou soustrast, všichni ze Salonu Triangl. já tomu pořád nemůžu uvěřit taková ženská plná energie Ale ten kněz mluvil hezky, ne? Ježišmarja, co to tady říkám!

52 ( odejde do ložnice. za ním naštvaně kouká.) Co to tam sakra dělá? Nech ho bejt,, prostě mě sem přišel podržet. Je to od něj náhodou hrozně hezký. To je prostě hrůza. Takhle z ničeho nic. To je děsný. Nikdy v životě nebyla ani den nemocná. Ke všemu se nestihla se se smířit! Ale zná. Seznámili se na Noeleninejch narozeninách. Vždyť nedělá nic špatnýho. Mám radost,, když vidím, co z něj vyrostlo. On má radost z tebe, ty máš radost z něj, to je výborný Ale nemohl by se teď prostě už sebrat a vypadnout? Myslíš, že to náš táta věděl? Často si říkám, koho jsme to já a máma tenkrát vlastně chtěli obalamutit. A proč? A kvůli čemu se to hergot vůbec pohádaly? a byly v sobě každou chvíli, to bylo normální, ale že by spolu tři měsíce nemluvily Byla jiná doba,. Tebe to nenapadlo,? Když jsem tam s u ní v domě byla víte, ten den, co se to stalo Prohlížela jsem kredenc, jestli tam nenajdeme něco jako třeba závěť nebo tak. A všechny ty skříňky byly přecpaný k prasknutí dárkama od. Většina jich pořád ještě byla v balícím papíru. Ani na ně nesáhla. (Pauza.) Parfémy. Hedvábný šátky Byl jsem ještě hloupej kluk. A já jsem byla ještě hloupá holka. Nemohla sis to nechat? Kdybys opravdu chtěla? Teda, táta byl sice přísnej, ale pochopil by to. Jako všichni. Dám vařit vodu. si možná dá trochu čaje. Nechtěla jsem dítě. Chtěla jsem žít. ( odejde do kuchyně se svou sklenicí whisky.) Mohla jsi jít nainterrupci. Bylo to od tebe děsně milý,, že jsi pomohl všechno zorganizovat a tak. Kdo jinej by to udělal? Koneckonců jsem pořád její muž. Tak je to její nejlepší přítel. A hodně jí pomáhá. Proč prostě nemůžeš mlčet o věcech, o kterejch nic nevíš? Prosím tě, vždyť já jsem k tý andělíčkářce skoro došla. Celá ulice tam smrděla kočkama a zelím. Tak jsem radši zavolala na to číslo z těch letáků: Těhotná? A nechcete být? Myslela jsem si, že to bude nějaká interrupční poradna A ono přesně naopak tyhle byli zrovna proti, flanďáci. Vyděsili mě k smrti! Takže jsem to nechala tak, a když už bylo pozdě, máma mě odvezla do církevního útulku na venkově. A co tam vůbec dělá ta tvoje nádhera,? Vždyť ani nezná!, Colette byla na interrupci

53 (Popojde k němu. Pohladí ho.) Ale ne,, a ty ses tak těšil. A ono bylo něco v nepořádku? S dítětem? Ne, ne. (Střih.) Ne, Colette se rozhodla, že poslechne matku a otce a ty jejich řeči o tom, že má celej život před sebou. Mě se nikdo neptal. Oznámili mi to jako hotovou věc My se nerozcházíme nebo tak něco. To ne, jak říká Colette, my dva máme celej život ještě před sebou. Já jsem ho poznal. To je ten model pro jarní focení. Miluju Marshallovou. Je moje milenka. Řekni jim to,. Mám vztah s tímhle mladým mužem. Nešahej na mě! Chci, abys jim to řekla. Řekni jim, že mě miluješ. (Vrátí se, nese tác s čajem. Položí ho.) e, prosím tě. Moje matka je mrtvá. Nakrájel jsem koláč. Nikdo asi nemá hlad, ale (Vstoupí, má na sobě příšerný svetřík, který dostala od matky v První scéně.) Tak mě nech, abych tu s tebou zůstal. Ty víš, že tě miluju, a víš, jak mě ničí, že jsem z nějakýho důvodu tvoje špinavý tajemství. To jsem byl já,, tehdy na toho Valentýna Chce někdo něco k pití? Krásný kytky Ten kněz to taky zvládnul. Zrovna jsem to říkala. Bylo to moc dojemný. (Vstoupí, jde k a snaží se ji obejmout.), takhle přede mnou, prosím tě, neutíkej. e, posaď se, dej si něco k pití, prosím. Přestaň mi tu rozčilovat, aspoň v takovejhle den. Hele, o co ti vlastně jde, hochu? Zmlkni,! Ty? Chtěl jsem ti to říct (Zpátky na.) A proč ne? Já jsem ti to říkal,. Chci s tímhle naším tajemstvím už na světlo. S tebou doma potmě to je sice taky nádhera. Ale já chci s tebou taky někam ven. Je mi šestadvacet, jsem dospělej chlap a miluju tě, Barbaro. Už nikdy nikdy nehodlám bejt v tý situaci, že já jsem na Noeleninejch narozeninách a ty seš na Noeleninejch narozeninách, a ani si s tebou nemůžu zatancovat. Už nikdy. Ty se za mě stydíš? Dneska a zrovna dneska chci, abys jim řekla, že mě miluješ. Tak ty jsi s někým šukala, zatímco jsme se spolu snažili mít dítě? Barbaro, chci, abys jim řekla, kdo jsem. Zatímco co? Tohle je Alicin syn, Steel. e, řekla bych, že ty tu všechny už znáš, teda možná kromě a Boyla. Chci, abyste šli všichni pryč a nechali mě na pokoji

54 Ne. Vždyť ty stejně odjedeš. A brzo. Ale ano, odjedeš, e, vždyť odjíždíš, nepamatuješ si? Austrálie, Japonsko To bylo, než jsme se potkali. e, jseš mladej. Můžeš cestovat. Mně bude čtyřicet. Třináct let,. Podívej se na sebe! Copak je to takovej rozdíl? Ten největší na světě. Celou tu dobu, co jsme se snažili mít spolu dítě, tak tys to dělala s ním? Bože, je mi z tebe špatně. (Mlčení.) // Čí je to dítě? Říkala jsem si, ne, ne, jenom se to zpozdilo, protože prostě protože cokoliv. Že by zrovna tenhle tejden? Tak si říkám, ať všechny nepoblázníš, a tak jsem si jenom udělala těhotenskej test. A byl pozitivní. Moje je! No, takže já půjdu. Čau,, my dva jsme spolu skončili. (Odejde.) Běžte všichni pryč. Já nikam nejdu. Ty jsi přece dítě nikdy nechtěla, jedno slovo a já tohohle zmetka sejmu. Ty taky ne. Nech mě na pokoji,. Ty ses snažila mít dítě s tímhle buzíkem, a přitom jsi mě pořád buzerovala, abych si proboha dával pozor? Zůstanu s tebou,. Jak dlouho budeš potřebovat. Jo. Ale pozor jsem si dávala i já. Protože poslední, co jsem chtěla, je uvázat tě tady, e. Ty musíš odjet Nech mě! (Konečně to udělá. Vykráčí ze dveří. Nechá tam, Alici, a.) No, ukázalo se, že jsme marnili čas, Barbaro. Nechal jsem si spočítat spermie. Byl to pro mě stejnej šok jako pro každýho jinýho chlapa protože zrovna já mám nejnižší množství spermií, jaký kdy zaznamenali. Míň než milión na mililitr a nulovou pohyblivost. Takže nemáme šanci,. My dva nikdy nebudeme rodiče. Jsem těhotná. Ty mě prostě nemůžeš vidět šťastnou, co? Neodejdu, dokud mi neřekneš do očí, že mě nechceš. Chci svoji mámu. (Konečně se zhroutí.) e, na stole je čaj. Tak nám ho všem, prosím tě, asi trochu nalej

55 Ale on říkal (On nic. Založí si ruce. Nakonec musí k tácu a nalít si sama.) No jasně, předpokládám, že za matku jsem tu dneska asi já (Rozesměje se. Vůbec ne veselý smích, je z toho doslova totálně hysterická.) Co to proboha povídám! (Střih.) Spíš bych měla říct za babičku (Vzhlédne a uvidí s em v objetí. Kolébá ji, hladí ji po zádech, utěšuje ji. jde ke dveřím.), prosím tě, nechoď. Já tě potřebuju e. Miláčku. To není tvoje. Ahoj,. Buď zdráv, cizinče. Potkal jsem Kimberly poprvý, co jsem někoho z práce potkal vrazil jsem do ní na nádraží a říkala, že se stěhuješ! Potřebuju zahradu. Takže tenhle byt je teď na prodej. Pouhých dvě stě tisíc liber Jo, okamžitě si promluvím se svým bankéřem! (Střih.) Chyběla s mi, Barbaro. Dlouho jsme se neviděli, co? Celej rok. Prošvihl jsi moje narozeniny. Zmetku. Prošvihl jsi mých kulatých čtyřicet. SCÉNA ČTVRTÁ Jsem si naprosto jistá, miláčku, že to dítě není tvoje. sama, zničená leží na pohovce. Spí. Zjeví se duch. Jako mladá paní, tlačí jeden z těch kočárků z šedesátých let, co připomíná kočár. Prostě přejde přes scénu a zmizí. Zpívá ukolébavku. se vzbudí. Nedívá se na zdá se, že jednoduše vnímá její přítomnost, když prochází. zmizí. Zazvoní zvonek od spodních dveří. vyskočí, jde a odpoví. Ano? Kdo je to? A jak to proběhlo? Velmi klidně. Byla jsem tou dobou už v pátým měsíci, takže Jaká je? Úžasná. Je to zápřah. Ale je úžasná. Jako její máma, viď? Donesl jsem jí ovečku. Takže Grace? Správně. Je to od tebe milý. Určitě se jí bude líbit. Spí, ale každou chvíli se probudí. To jsem já Grace. Tak si to představ. e? Je pozdě, e. Ale, jo. Jo, pojď nahoru. (Otevře. Vstoupí.) Grace Sarah Kirkwoodová. Po mámě. Takhle se jmenovala??

56 Byla Sarah Grace Kirkwoodová Má moje rodný jméno. Se kterým jsem vyrostla. Jméno mýho otce Okamžitě. Můžeš se vrátit. Teda když zejtra půjdeš se mnou. Přesně toho, co si ho nepamatuješ? A co se děje? Přesně toho apropo rozvedla jsem se s m. Zejtra je výročí matčina pohřbu. Jak to šlo? No jo, vlastně. (Střih.) Zejtra je Den matek. V pohodě. Dorazil s flaškou šampáňa a dvěma lahvema černýho piva a namíchal Black Velvet, o kterým prohlásil, že je dobrej na kojení. A co jeho vztah? No (Gesto jako že všelijak.) Rozešel jsem se s Calvinem. e (Obejme ho. Na chvíli tak zůstanou.) Před pár měsícema. Ale co, vždyť víš, co se říká o teplouších, že si vztahy počítaj na psí roky V tom případě jsme to s Calvinem vydrželi dlouho přes sedmiletou manželskou krizi. Jasně, no copak já nejsem taky matka? Tak si můžu dělat, co chci. Takže pokud bude dobrý počasí, myslela jsem si, že bych vzala Grace a popel mý matky na vrchol jednoho kopce matka o něm vždycky mluvila. Otec nás tam prej brával. Já si to sice nepamatuju, ale pamatuju si, jak o tom mluvívala. Našla jsem to na mapě, není to daleko. Chci, abys jel s náma. Chci, abysme vzali její popel a tam ho rozptýlili. Pak si uděláme piknik. Jen tak, v rodinným kruhu. Ty, já a Grace. Co se na to dá říct? Řekni ano. Řekni to! Ano. Úžasný. To je mi líto, e. Muselo to bejt hrozný. Dost hnusný. Ale co, už zase skáču přes kaluže! A co práce? To je teprv hrůza. A k tomu to dojíždění do Edinburghu jsem z toho úplně na prášky. Když mluvíme o úžasnosti, jak se má ten? Můj soupeř tvých citů?? Myslím, že velmi dobře. Poslední zpráva je pohlednice ze Sydney o Vánocích. Dostali jsme s Alicí stejnou. Chybí ti? Chceš se vrátit do Trianglu? Ne. (Střih.) Rozhodně ne tolik jako Alici

57 Milovala s ho? To jo. To milovala. No, a já jsem vyřešil tu záhadu. Jakou záhadu? To otcovství. Tobě to bylo jedno? Jo. Bože, to je upřímnost. e, měla jsem poslední rok na starosti důležitější věci než tohle. Třeba těhotenství. Víš, jak máš celá rozkvíst? Zářit? Tak na to zapomeň. A porod. Naprostá agónie. To se snad nedá ani vyprávět. Zeptej se! Ta tam byla se mnou. Zůstala tam se mnou. Držela mě za ruku. Držela jsem se jí silně, že jsem jí nehty zaryla až do masa. Ale ona držela. A Grace Všechno změnila. Někdy mám dokonce pocit, že jsem schopná porozumět vlastní matce. nachystal vlastní a vyměnil zkumavky! To je ale úžasný. Takže když mi máma objednala dárkovýho striptéra, ani netušila, jakej dáreček mi vlastně poslala. Děkuju, Můžu se na ni jít podívat? Samozřejmě přines ji sem, měla bych ji nakojit. ( s ovečkou odejde.) (Za scénou.) Ahoj, no nazdar, broučku (Střih. Pak nahlas.) Je úžasná, ie! Nádherná! Nazdar! Nazdar, já jsem tvoje teta Brenda, tvoje pohádková kmotřička Víš, komu je strašně podobná? Kolem očí? Neříkej to! Tvý matce KONEC Opravdu? Ne. Ale chybí mi. To dítě je Calvinovo. Tedy pokud jde o biologický rodičovství. Prosím? Přehodil zkumavky. Cože? Víš, jak jsem to dělával a pak to donesl? Žárlil a

58 Program vydalo Národní divadlo moravskoslezské, příspěvková organizace statutárního města Ostrava, Čs. legií 148/14, Ostrava Moravská Ostrava Ředitel Jiří Nekvasil Šéf činohry Peter Gábor Redakce programu Dagmar Radová Výtvarné zpracování programu a plakátu, sazba Lubomír Šedivý Textová korektura Pavel Hruška Fotografie ze zkoušky Radovan Šťastný Fotografie na titulní straně a fotodokumentace kadeřnické proměny Petr Hrubeš Tisk KARTIS+Co s.r.o. Nositele autorských práv k dílu zastupuje Aura-Pont s. r. o., Veslařský ostrov 62, Praha 4. Činnost Národního divadla moravskoslezského, příspěvkové organizace statutárního města Ostrava, je financována z rozpočtu města Ostravy. Alena Punčochářová, Renáta Klemensová, Janka Ryšánek Schmiedtová a Hana Knotková Aktivity NDM jsou také finančně podporovány Ministerstvem kultury České republiky a Moravskoslezským krajem. ISBN HLAVNÍ PARTNER:

59 František Večeřa Alexandra Gasnárková a Renáta Klemensová 117

60 Renáta Klemensová a Tomáš Jirman František Večeřa a Renáta Klemensová

61 Tomáš Jirman a Renáta Klemensová František Večeřa a Renáta Klemensová

62 Renáta Klemensová a Aleš Bílík Renáta Klemensová a Aleš Bílík

63 Aleš Bílík a Renáta Klemensová František Večeřa

64 Renáta Klemensová a Pavlína Kafková Alexandra Gasnárková a Renáta Klemensová

65 Alexandra Gasnárková a František Večeřa 128 Renáta Klemensová a Aleš Bílík 129

66 Tomáš Jirman a Pavlína Kafková Renáta Klemensová a Aleš Bílík

67 František Večeřa a Renáta Klemensová 132