Stela K. -Eroticonus- Má cesta k zasvěcení
|
|
|
- Simona Černá
- před 5 lety
- Počet zobrazení:
Transkript
1 1
2 Stela K. -Eroticonus- Má cesta k zasvěcení 2
3 Na draky, skřítky a podobné tvory jsem věřila v mém raném dětství. Má víra v kouzlené tvory však časem vyprchala. Jsou ale báje a mýty o těchto tvorech jen fikcí, nebo se zakládají na pravdě? Kdybychom mohli cestovat časem zpět do dob, kdy draci trýznili prostý lid a unášeli krásné panny, byli bychom lidmi té doby považováni za čaroděje nebo jiné nadpřirozené tvory. Naše technická vyspělost by byla považována za magii. Nemohou tak být tyto pověsti jen dávnou vzpomínkou času na střet lidí s jinými civilizacemi? Pokud jsou báje o dracích pravdivé, proč draci unášeli krásné panny? Na potravu, nebo s nimi naplňovali jiné touhy, o kterých se před dětmi nemluví? Kdyby je hnal hlad, určitě by si nevybírali krásné princezny a sežrali by vše, co se jim naskytne. Lidská historie je plná mýtů o podivných tvorech, zvláštních křížencích lidí a zvířat. Kdyby tyto pověsti byly záznamem o konfrontaci s vyspělými civilizacemi z jiných světů, staly by se tyto báje vyprávěním o mezidruhovém obchodu s bílým masem a genetických pokusech, kdy Země byla velkou laboratoří vyspělých mimozemských entit. 3
4 Ležím na obřím listu svého obytného stromu a pozoruji západ tří sluncí připravených schovat se za horizont velkého vnitrozemního moře. Přes celou oblohu se třpytí bílé prstence. Ze zatmívající se oblohy pronikají první třpytky vzdálených hvězd a odhalují se dva z šesti měsíců doprovázející tento svět na pouti vesmírem. S končícím dnem se pobřeží probouzí do nočního života. Nad rozzářenou hladinou moře se začínají vznášet létající medúzy, kde každonočně vábí své partnery k nebezpečnému tanci lásky. Nastala noc a z nižších pater stromů se začíná ozývat nespočetně mnoho různorodých zvuků a znělých dech beroucích tonů volajících po lásce. Kdysi mě tyto zvuky k smrti děsily, ale to už je dávná minulost. Jsou to možná už dva pozemské roky, co jsem se dostala na tento nádherný svět. 4
5 1. kapitola: Počátek Byl poslední červnový den, konec školního roku a den mých sedmnáctých narozenin, jeden z těch společensky náročnějších dnů v roce. Začínal přehnanou zvědavostí členů rodiny k mým jako vždy excelentním školním výsledkům a následné gratulace k tomu, že jsem prožila další rok svého života. Večer jsem se účastnila diskotéky, na které byli snad všichni z našeho malého městečka a jeho okolí oslavovat začátek prázdnin. Bylo tam mnoho lidí a nejeden kluk se pokoušel o spárování se se mnou pro onu noc. Byl tam i jeden zvlášť otravný starší chlap, který nepochopil řeč mého těla a dost viditelných náznaků, že mi není jeho přítomnost milá. Naštěstí dorazila skupinka lidí z okolních vesnic a vzniklý rozruch mi umožnil se nenápadně vytratit. Nepozorovaně jsem vyšla ven a zamířila po ulici směrem na kopec, ven z města. Po pár desítkách metrů procházím kolem posledního stavení a silnice se proměňuje v lesní cestu, kterou na místo domů lemují z obou stran vzrostlé stromy. Hudba diskotéky je v tomhle místě už víc přehlušovaná cvrkotáním cvrčků. Za kopcem scházím z cesty po lesní stezce vyšlapané vysokou zvěří, která tudy často prochází k nedalekému krmelci. Po pár minutách chůze se stromy rozestupují a vytváří lesní mýtinu. 5
6 Bylo to mé oblíbené útočiště, kam jsem se ráda vytrácela pozorovat noční oblohu. Ulehám na zídku, která dává nejvíce znát, že tu kdysi bylo nějaké obydlí. Jen cvrkot cvrčků a záře noční oblohy mně vždy dodávala energii. Při pohledu na nebe se má mysl vždy utápí v pavučinách snů a různých myšlenek. Od pradávna jsou lidé fascinování oblohou, mraky dostávají názvy podle tvarů a barev, taktéž slunce nás dokáže fascinovat svou krásou nejen při západu a východu, avšak asi nejvíce na většinu z nás působí noční obloha, když se slunce schová za obzor a oblohu zahalí černý plášť posetý spoustou různých světů kolem nás. Hvězdy, planety i věrný měsíc doprovázejí zemi snad od začátku věků. Hvězdy a jejich rozesetí po obloze v lidech probouzí tvořivost a představivost. Spojovat je pomyslnými čárami, uctívat je jako bohy, vidět v nich různé věci, zvířata a mnoho dalšího. Nemluvě o tom jak byly prospěšné pro navigaci nejen na moři. Snad každý někdy jen tak ležel a pozoroval noční oblohu, snažil se najít svou oblíbenou hvězdu, Malý a Velký vůz, nebo jen čekal na padající hvězdu, která mu splní jeho tajné touhy. Je zcela přirozené si při takovém pozorováním položit otázku, jestli je někde u nějaké z těch hvězd na nebi taky nějaká planeta, na které někdo žije, kdo se kouká na oblohu, pozoruje naše slunce jako jednu z mnoha hvězd a pokládá si stejnou otázku. Po chvíli tento krásný klid naruší podivný zvuk. Šustění trávy a kroky dávající znát pohyb něčeho velkého. Co to může být? Srnka? Jelen? Divoké prase? Nechtěla bych tu teď potkat ani člověka. Slyším, jak mi bije srdce. Zatajuji dech a s napětím se dívám do tem- 6
7 ného lesa. Do míst odkud je slyšet ten podivný zvuk. Z poza stromů se začíná rýsovat lidská postava. Kdo to je? A co tu chce? Už jsem myslel, že ses mi ztratila, povídá známý hlas. Posadím se a přitisknu si kolena k sobě. Snažím se mu dát co nejvíc najevo svou nelibost. Co tu chceš? odpovídám s jistou dávkou agresivity. Přibližuje se blíž a s klidem odpovídá. Zmizela jsi tak rychle. Myslel jsem, že budeš chtít být se mnou venku sama. Zírám mu do očí, jestli to myslí vážně a neméně pohrdavě mu odpovídám. Raději bych tu byla sama. Drze se posazuje ke mně na zídku a povídá: Ty se v lese nebojíš, takhle úplně sama? Tebe? odpovídám s trochou sarkasmu a odsunuji se od něj trochu dál. Ne mě, ale že tě tu třeba někdo přepadne, anebo tě bude obtěžovat, povídá mi s trochou dotčení. Dívám se na něj a vážně mu povídám. Tvého obtěžování jsem se vážně obávala. Třeba mu to dojde. Zarazil se a s trochu překvapení vyhrkl: V poho, nebudu tě obtěžovat, když to tak bereš. Odvracím svůj zrak zpět k nebesům a předstírám, že tu není. Avšak stále neodchází. Právě vstal a sedl si vedle zídky pode mne. Neustále hýbe hlavou na oblohu, na mne a několikrát to opakuje. Přeruší krátkou chvíli relativního ticha se slovy: Podívej se na Jižní kříž, jak je krásně vidět. 7
8 Nevěřícně se na něj zadívám, a přemýšlím, jestli tu blbost předstírá nebo je mu přirozená. Přeci každý ví, že Jižní kříž je vidět pouze na jižní polokouli a že my žijeme na té severní. Opřu se o lokty a podívám se mu do očí. Vážným hlasem povídám: Slyšela jsem, že se tu v lesích přemnožil ptakopysk. Ptakopysk?! zopakuje s trochou údivu a nechápavosti. Najednou se zablesklo nebe a oba se díváme směrem na oblohu. K zemi se blíží nějaký objekt, asi možná meteorit. Můj společník se zvedl ze země. Neustále zírá na oblohu a temným hlasem říká: Padající hvězda, rychle si něco přej. Viděla jsem už v minulosti hodně meteoroidů i komet, ale na tomhle je něco divného. Dlouhý ocas oné padající hvězdy směřuje kolmo k obloze, najednou se ztrácí a předmět se začíná rychle zvětšovat. Objekt už září a je větší než měsíc. Okolí se mírně otřásá a začíná být slyšet divné praskání a dunění. Ta věc padá na nás! Cítím, jak mi bije srdce. Měla bych utéct pryč. Zatřesu se svým společníkem, který stojí téměř nehybně a s otevřenou pusou sleduje přibližující se objekt. Křičím na něj: Musíme odtud pryč. Ale vůbec mě nevnímá a dál kouká na oblohu. Rychle opouštím mýtinku a běžím lesní stezkou na kopec. Padající hvězda ozařuje okolí bílým světlem s takovou intenzitou, že je vidět téměř jako ve dne. Vyběhla jsem na cestu a utíkám po vrstevnici stáčející se na druhou stranu kopce. Plíce mě pálí a prociťuji křeče v nohách. Stále běžím a neohlížím se. 8
9 Zableskne se a silná rána otřásla zemí. Ztrácím rovnováhu a padám ze svahu dolů. Kutálím se a nemůžu se zastavit. Au, cítím tupou bolest. Zastavila jsem se o kmen stromu. Cítím, jak mě bolí a pálí celé tělo. Jsem celá odřená od větví a kamenů, přes které jsem se překutálela. Zhluboka dýchám a zvedám se. Co se to stalo? Všude kolem je bílá mlha. Jsem dole pod svahem. Vidím krmelec, od kterého utíkají dvě vyděšené srny. Za krmelcem zpoza stromů září oslňující bílé světlo. Co je to? Oheň? To by bylo slyšet praskání dřeva a cítit teplo. A určitě by nebyl tak jasně bílý. Z bolestí v celém těle se mi podařilo postavit a opřít se o strom. Zhluboka dýchám. Pozoruji vzdálené světlo. Co ten otravný kluk, utekl? Měla bych se po něm jít podívat. Co se vlastně stalo? Co je to za světlo? Kdyby to byl meteorit, tak by všude kolem hořelo a vytvořil by se po něm nějaký kráter. Zvědavost přemáhá všechny mé pocity a myšlenky. Udělám prvních pár kroků, ale padám na zem. Motá se mi hlava a nohy se mi pletou. Po chvíli odpočinku to zkouším znovu. Plížím se pomalu kolem krmelce. Čím více se blížím lesem k mýtině, tím víc stromy a rostliny vypadají jak bez života. Některé spáleně jiné jsou jen bez listí jako by byla zima bez sněhu. Podivná hustá mlha se drží na všem pevném, větvích, zemi, kamenech a kopíruje povrch, jako bílý koberec. Po pár krocích odkrývám větve keře. Přede mnou se nachází znetvořené místo mýtiny. Leží na něm podivná zaoblená hodně moc zářící věc, která ozařuje bílým světlem okolí, a vychází z ní mraky oné podivné chladivé mlhy. Prostorem okolo se ozývá podivný bzučící zvuk, který asi vychází z toho podivného předmětu. Celá mýtina je pokryta hustou mlhou. Rozhlížím se, jestli tu neuvi- 9
10 dím mého nového kamaráda. Hustá bílá mlha mne obklopuje až do pasu. Nevidím vůbec zem. Au. O něco jsem zakopla a spadla na zem. Ponořila jsem se celá do husté mlhy. Prohmatávám, na co jsem narazila. Je to pařez. Pařez z horní části mýtiny. To znamená, že na místě, kde jsem před pár minutami ležela, se teď nachází ta divná věc. Co je to vůbec zač? Postavila jsem se znovu na nohy. Opatrně se brodím mlhou po okraji mýtiny a prohlížím si ten objekt. Nikdy jsem nic takového neviděla. Určitě to není meteorit. To by místo celého kopce byl nejspíš kráter. Tohle je divné. Vidím, že z části toho předmětu září světlo jinak než z většiny jeho povrchu. Vypadá to jako nějaký otvor. Otvor?! Co když z toho něco vylezlo? Cítím a slyším jen rychlý tlukot mého srdce. Jestli z toho něco vylezlo, může to být teď kdekoliv. Může se to ukrývat v lese nebo kdekoliv v mlze okolo mne. Doposud jsem na mimozemský život nevěřila. Lidi věřící v mimozemšťany a létající talíře jsem považovala za členy nějakých podivných sekt a společenských klubů přátel UFO nebo tak podobně. Doposavad mi to celé přišlo úsměvné. Ale když to vidím, nevím, co si mám myslet. Jsou-li to návštěvníci z vesmíru, jsou přátelští? Ve většině filmů jsou mimozemšťané spíše nepřátelští a nebezpeční. Když se nad tím zamyslím. Kdyby byli mírumilovní a osvícení vážili by si víc svého světa a nevěnovali úsilí navštěvovat naši planetu. Při těchto myšlenkách mám husí kůži všude na těle. Ale co mám dělat? 10
11 Měla bych najít mého společníka a zmizet někam do bezpečí. Mezi lidi. Ale kde je? Utekl? Co když to spadlo na něj? Bojím se na něj volat, abych na sebe neupoutávala moc pozornost. Tiše stojím a rozhlížím se po okolí. Co to vlastně dělám? Nerada bych v tuto chvíli poznala skutečnou podobu nějakého mimozemšťana. Haló! Jsi tu? volám z plných plic na mého nápadníka z diskotéky. Ale krom podivného hučení nic neslyším. Ani ozvěna se nenese po lese, jak bych čekala. Co když byl zvědavý a šel dovnitř? Třeba utekl někam do bezpečí. Možná bych to měla také udělat, vypadnout odtud. Nevím proč, ale to světlo z otvoru mě přitahuje. Zajímá mě, odkud sem ta věc spadla a co je vlastně zač. I když samotné pomyšlení, že tam vlezu, mě trochu děsí. Zvláště představa, že bych potkala mimozemské návštěvníky, mně nahání hrůzu. Ale co to je, se nedozvím, pokud tam nevlezu. Vždy jsem byla trochu zvědavá. Když se nepodívám dovnitř, budu si pak celý život vyčítat, že jsem to neudělala. Určitě je to bezpečné. Kdyby byl někdo uvnitř, tak by ten pád určitě nepřežil. Podívám se dovnitř. Opatrnými malými krůčky se přibližuji blíže k té záhadné věci. Co když je něco z té věci venku a teď to číhá na to, až vlezu dovnitř. Budu tam v pasti? Zastavila jsem se a rozhlížím se okolo. Okolí je bez hnutí, doslova bez života. Co si to namlouvám. Sebrala jsem 11
12 zbytky své odvahy a pokračuji směrem k otvoru do toho předmětu. Čím jsem blíž, tím víc pociťují zvláštní chlad vycházející z toho předmětu. Náhle se zvedl vítr. Uslyšela jsem za sebou nějaké praskání. Zatajuji dech a vnímám zběsilé bití mého srdce. Rychle se otáčím do místa, odkud vycházelo to praskání. Větve se už jen tiše chtěli od závanu větru. Nic jiného se nehýbe. Začínám pomalu dýchat a snažím se uklidnit. Pokračuji pomalu dále k té podivné věci. Už se jí mohu dotknout. Její povrch svítí a sálá z něj podivný chlad. Přikládám opatrně dlaň k povrchu té věci. Dotýkám se jí. Zvláštní, ač z té věci jde chlad, její pevný povrch nechladí ani nehřeje. Nikdy jsem nic takového neviděla. Pokládám druhou dlaň a po čtyřech se plazím k otvoru. Koukám se dovnitř. Je tam stěží rozeznatelná chodba. Lze spatřit jen obtížně viditelné kraje stěn podlahy a stropu. Ze všeho vyzařuje bílé světlo. Vstupuji dovnitř. Trochu mě z toho světla začíná bolet hlava. Prostupuji malou chodbou a dostávám se pomalu do středu té věci. Povrch stěn je beztvarý. Jsou tu jen rovné svítící zdi. Vstupuji do středové místnosti. Intenzita světla mi brání v rozpoznání čehokoliv. Točí se mi hlava. Mám potíže se na cokoliv soustředit. Jsem už téměř uprostřed místnosti. U protější stěny se nachází nějaký stín. Jdu k němu blíže. Rozeznávám siluetu nějaké postavy. Stále se k němu přibližuji. Vidím bílé tělo s dlouhýma rukama, na kterých jsou podivné dlouhé prsty. Přivřenými očí zaostřuji zrak. Má velkou hlavu a otevřené černé velké oči. Proboha, co je to? Přestala jsem dýchat. A plná strachu rychle couvám zpět. O něco jsem zakopla a propadám se do nějaké díry v podlaze. Celá se chvěji strachy. Le- 12
13 žím na zádech v nějaké prohlubni. Připomíná mi to zanořenou vanu, nebo nějaké zvláštní lehátko. Světlo kolem mě zvyšuje svou intenzitu. Oči mám zavřené, přesto mě světlo pálí. Chtěla bych si oči zakrýt rukama, avšak jsou náhle tak těžké, že s nimi nemohu hnout. Přestávám se soustředit a únava mě přemáhá. Vzdávám se a cítím, jak mne pohlcuje spánek. Procitám do divného snu. Ležím na zádech a vznáším se ve vzduchu nad mýtinou. Pode mnou je mlha, která se line do všech stran. Rozeznávat kolem sebe vrcholky stromů. Nad sebou mám celou oblohu posetou hvězdami. Tak jasně a ostře jsem hvězdy ještě nikdy neviděla. U jednotlivých hvězd vidím podivné obrázky. Trochu mi připomínají znaky některých starověkých národů. Ale i tak jsou jiné, zvláštní. Když se na některý ze symbolů podívám, vynoří se kolem něj spousta dalších symbolů. Většina ze symbolů vychází z podoby kruhu teček a čar. Když se na některý ze symbolů víc zaměřím, tak se v prostoru mění do jiné podoby. Našla jsem na obloze skupinu tří hvězd, které jsem na obloze nikdy nezpozorovala. Symboly u těchto hvězd mají jasnější zbarvení. Snažím se na ně zadívat hlouběji. Obraz hvězd se začíná zvětšovat. Jedná se patrně o soustavu tří hvězd. Krom tří hvězd jsou zobrazeny i další objekty v soustavě. Postupně se zobrazují i jakési čáry, které procházejí přes jednotlivé objekty. Jedná se asi o dráhy planet a jejich oběžnic. Nejvíce těch symbolů se nachází u šesté planety této soustavy. Planeta má prstenec a obíhá ji několik měsíců. Planeta se přiblížila a lze vidět zřetelně její povrch. Má pevný povrch s několika ohrom- 13
14 nými jezery. Odhaduji, že jezera této planety jsou velká asi jako pozemské oceány. Pod vyobrazenou planetou jsou dva velké symboly. Prohlížím si levý symbol, který hned zčervenal. Náhle se všechen obraz rozostřil a všechny objekty se spojily v jednu bílou záři, která mnou prostoupila. Opět se vznáším nad mýtinu. Mlha pode mnou však stoupá a celou mne pohlcuje. Cítím, že ze mne vychází silná bílá záře. Jsem už celá přikrytá mlhou. Vidím a vnímám jen pronikavé bílé světlo. Najednou cítím silné dunivé chvění. Pociťuji, že stoupám výš. Opouštím mlhu. Vedle sebe vidím jen vrcholky okolních stromů, téměř utopené v mlze. Nepřestávám stoupat a stále zrychluji k nebesům. Horizont kolem mě se mění. Mohu rozeznat čím dál víc vzdálenějších míst. Horizont se stále víc vzdaluje a zaobluje. Vidím už zřetelně hranici zemské atmosféry a vesmíru. Vzdaluji se od Země. Chvíli pozoruji měsíc, který také rychle mizí z mého dohledu. Zablesklo se a hvězdy se proměňují v pohybující se čáry rozestupující se přede mnou. Otevřela jsem oči. Žádná záře už mne neoslňuje. Koukám se do stropu. Zdá se jako by byl prosklený. Vidím přes něj stejný výjev, jako jsem viděla v tom podivném snu. Kam mne unáší. Co se mnou chtějí dělat. Vzpomněla jsem si na tu bytost, před kterou sem chtěla utéct a rozbrečela jsem se. Chci domů. Co když už nikdy neuvidím nikoho z přátel a rodiny? Co se mnou bude? Co se mnou ten tvor chce dělat? Zabije mne? Nebo na mě ještě před tím bude dělat něja- 14
15 ké bolestivé pokusy? Proč jsem do toho lezla? Měla jsem utíkat domů. To by udělal asi každý rozumný člověk. Jsem fakt pitomá. Už dost! Vzpamatuj se! Měla bych se uklidnit. Nic se přece neděje. Sebrala jsem zbytky odvahy. Vzpírám se rukama o dno propadliny a posazuji se. Rozhlížím se. Stejně jako strop jsou i stěny a podlaha zcela průhledné. Vše působí jako by bylo prosklené. Na stěnách a pod podlahou pozoruji ubíhající hvězdy mizející hluboko pode mnou. Hluboko pod sebou sleduji zmenšující se žlutou kouli. To bude slunce. Kam to letím. Zmenšuje se moc rychle. To přeci není možné, jak dlouho letíme, že jsme tak daleko? Hvězda pode mnou je velká už asi jen jako hrášek a je vidět jak se neustále zmenšuje. Není přeci možné pohybovat se rychleji než světlo, nebo snad ano? Kde je ten tvor, co jsem ho tu viděla? Ne, že bych ho chtěla znovu spatřit, ale vím, že tu někde je. Ty jeho oči byly hrůzostrašné. Opírám se o okraj propadliny. Vylézám ven a rozhlížím se. Áááá! Proboha, je za mnou. Zhluboka dýchám a plazím se od něj. Zastavuji se o protější stěnu. Srdce mi bije tak, jako by chtělo vyskočit z mé hrudi. Dívám se na toho tvora. Leží tam celou dobu a vůbec se nehýbe. Má špinavě bílou pokožku a je celý nahý. Má mírně roztažené nohy. Jedna noha se zdá být nepřirozeně deformovaná, jako by byla zlomená. Má štíhlé tělo, podél kterého leží dlouhé hubené ruce osazené odpudivě dlouhými tenkými prsty. Má velkou hlavu ve tvaru otočené hrušky. Malou pusu, nad ní dvě nosní dírky. 15
16 Žádný nos, jen dvě ohromné otevřené černé oči zírající bez hnutí na mne. 16
V zajetí osudu. Stela K.
Eroticonus V zajetí osudu Stela K. S. Před dvěma lety: Potřebuji další terranky! Hodně terranek! Leťte ihned na Zemi a přineste mi je!? fííííí chrr? ou fííííí Po 20 minutách letu Země o rok později: Ukázka
Korpus fikčních narativů
1 Korpus fikčních narativů prózy z 20. let Dvojí domov (1926) Vigilie (1928) Zeměžluč oddíl (1931) Letnice (1932) prózy z 30. let Děravý plášť (1934) Hranice stínu (1935) Modrá a zlatá (1938) Tvář pod
duly. Mohutná loď se naklonila na stranu, jako by jí zmítala bouře. Z paluby se ozývaly hlasité povely a pobíhaly po ní temné postavy, rozčileně
DUCH? Z temného moře se vynořila plachetnice se třemi stěžni. Plachty měla svěšené a trup hluboko ponořený, jako by byla naložená těžkým nákladem. Na středním a nejvyšším stěžni vlála malá černá vlajka.
Podívejte se na Měsíc, vypadá jako písmenko D, zavolal Lukáš.
Měsíc Do kluků jídlo doslova padalo. Jednak měli hlad jako vlci, ale také se už nemohli dočkat, až začnou pozorovat. Sotva dojedli poslední sousto, poprosili tatínka, aby jim dalekohled vynesl na zahradu.
Ukázka knihy z internetového knihkupectví
Ukázka knihy z internetového knihkupectví www.kosmas.cz Neznámá V mé době Pohled na nebe Na farmě své V přírodě živé V mé době farmářské Hvězdy na obloze nebeské V horách zářivé V přírodě hravé V mé době
Cesta života / Cesta lásky
Kudy do nebe Cesta života / Cesta lásky Cesta života Smyslem života není jen někam jít. Chceme-li, aby náš život měl smysl, je třeba mít cíl, který stojí za to, abychom kvůli němu občas museli překonat
Radomír Hanzelka AGENTURA OSIRIS KNIHA DRUHÁ
Radomír Hanzelka AGENTURA OSIRIS KNIHA DRUHÁ 1 Copyright Radomír Hanzelka, 2013 www.radomirhanzelka.cz Všechna práva vyhrazena Vytiskla a vydala: Nová Forma s.r.o. www.novaforma.cz Vydání první ISBN 2
Nejdřív mysli, potom běž! říkával strýček Šmajda
Nejdřív mysli, potom běž! říkával strýček Šmajda a věděl proč. Levou zadní tlapku měl malou a hubenou, vypadala spíš jako uschlý vrbový lístek než jako pořádná myší noha, a tak si každou cestu musel předem
Legenda o třech stromech
Legenda o třech stromech Legenda o třech stromech je v tomto setkání s malými metodickými úpravami zpracována v rámci jednoho setkání pro skupinu mládeže a dospělých včetně seniorů. Ve středu zájmu není
Horký den se pomalu chýlil ke konci, slunce zapadalo za hranatou věží františkánského kláštera a jeho nazlátlé paprsky dopadaly na kopce protějšího
S A N O K 1 8 7 5 Horký den se pomalu chýlil ke konci, slunce zapadalo za hranatou věží františkánského kláštera a jeho nazlátlé paprsky dopadaly na kopce protějšího břehu řeky. Děti přeběhly louku, prodraly
Prosím Dovol mi dotknout se myšlenkou Tvého ticha, vnořit se do barev Tvých a tóny prstů s Tebou tvořit duhové mosty (2. 6. 2013)
Prosím Dovol mi dotknout se myšlenkou Tvého ticha, vnořit se do barev Tvých a tóny prstů s Tebou tvořit duhové mosty do S T Ř E D U (2. 6. 2013) Sami a spolu nahoru dolu ve zpěvu ptáků v zrcátku mraků
TEXTY VOJTĚCH MALACH 2003
TEXTY VOJTĚCH MALACH 2003 TMA SE SNÁŠÍ NA MĚSTO TAK TĚ PROSÍM BUĎ SE MNOU UPÍR KROUŽÍ KOLEM NÁS SCHOVEJ HLAVU POD POLŠTÁŘ ZKOUŠÍM TO DÁL R. ZKOUŠÍM TO DÁL DOTKOUT SE OBLAKŮ ZKOUŠÍM TO DÁL DOTKNOUT SE HVĚZD
Je takový osud, že co je v něm bez chvění, není pevné. Je taková láska, že se ti nedostává světa, byť jenom pro krůček.
JE Je takový osud, že co je v něm bez chvění, není pevné. Je taková láska, že se ti nedostává světa, byť jenom pro krůček. Je taková rozkoš, že se trestáš za umění, když umění je hříchem. Je takové mlčení,
Bílý. kámen. 1. Bílý kámen (P. Lochman, J. rejent / V. Kočandrle, I. Bartošová) 2. Lípo stoletá (V. kočandrla / V. Kočandrle)
kámen Bílý 1. Bílý kámen (P. Lochman, J. rejent / V. Kočandrle, I. Bartošová) 2. Lípo stoletá (V. kočandrla / V. Kočandrle) 3. Poklad ( J. Škorpík / V. Kočandrle, I. Bartošová) 4 Jeskyně (V. Kočandrle,
Výukový materiál zpracován v rámci projektu EU peníze školám
Výukový materiál zpracován v rámci projektu EU peníze školám Registrační číslo projektu: CZ.1.07/1.5.00/34.0996 Šablona: III/2 č. materiálu: VY_32_INOVACE_OBN625 Jméno autora: Mgr.Tomáš Petříček Třída/ročník:
Růžová víla jde do města
Růžová víla jde do města V Růžovém lese žila s maminkou, tatínkem a dědečkem v malé chaloupce Růžová víla. Jednoho dne se procházela po kraji lesa a zasněně hleděla na nedaleké město. Jakpak to tam asi
Nemusíte si ho brát, nemusíte si ho kupovat, nebo ho někde shánět. Podobenství už je vaše, patří vám.
Scénář: Dobrý pastýř Podívejte se, mám tu zlatou krabici tedy je žlutá, ale připomíná zlato. Uvnitř je něco cenného. Možná je tam podobenství. Podobenství jsou totiž ještě cennější než zlato! Krabice je
1. Jak probíhá FOTOSYNTÉZA? Do šipek doplň látky, které rostlina při fotosyntéze přijímá a které uvolňuje.
1. Jak probíhá FOTOSYNTÉZA? Do šipek doplň látky, které rostlina při fotosyntéze přijímá a které uvolňuje. I. 2. Doplň: HOUBY Nepatří mezi ani tvoří samostatnou skupinu živých. Živiny čerpají z. Houby
2.1.2 Měsíční fáze, zatmění Měsíce, zatmění Slunce
2.1.2 Měsíční fáze, zatmění Měsíce, zatmění Slunce Předpoklady: 020101 Pomůcky: lampičky s klasickými žárovkami, stínítko, modely slunce, země, měsíce na zatmění Měsíc je velmi zajímavé těleso: jeho tvar
JAOS. povídka na pokračování pro kroužek robotiky (pro děti 8 12 let)
JAOS povídka na pokračování pro kroužek robotiky (pro děti 8 12 let) Kapitola I. Jak to začalo a jak to u nás vypadá? Proč zrovna já? Koukej, ať už jsi zpátky v regenerační komoře! řekl nějaký hlas, když
z OBRAZ/SHOT POPIS DĚJE/STORY HUDBA/MUSIC RUCHY/SOUND POZNÁMKA/NOTES 1 Je videt fotoalbum, a starou ruku která táha fotku z albumu.
z OBRAZ/SHOT POPIS DĚJE/STORY HUDBA/MUSIC RUCHY/SOUND POZNÁMKA/NOTES 1 Je videt fotoalbum, a starou ruku která táha fotku z albumu. Táhání fotki z albumu. DŮLEŽITÉ: V CELÉM FILMU NENÍ ŽÁDNÝ DIALOG. Jenom
Je to už sedmnáct dní, co nemůžu spát. Nemám tím na mysli běžnou nespavost. O nespavosti já totiž něco málo vím. Na vysoké škole mě už jednou podobná
Je to už sedmnáct dní, co nemůžu spát. Nemám tím na mysli běžnou nespavost. O nespavosti já totiž něco málo vím. Na vysoké škole mě už jednou podobná záležitost postihla. Říkám podobná záležitost, poněvadž
VÍTEJTE V BÁJEČNÉM SVĚTĚ VESMÍRU VESMÍR JE VŠUDE KOLEM NÁS!
VÍTEJTE V BÁJEČNÉM SVĚTĚ VESMÍRU VESMÍR JE VŠUDE KOLEM NÁS! Ty, spolu se skoro sedmi miliardami lidí, žiješ na planetě Zemi. Ale kolem nás existuje ještě celý vesmír. ZEMĚ A JEJÍ OKOLÍ Lidé na Zemi vždy
Cambridžská škála depersonalizace
Cambridžská škála depersonalizace JMÉNO: VĚK: DOSAŽENÉ VZDĚLÁNÍ: ZÁKLADNÍ / VYUČENA / STŘEDOŠKOLSKÉ / VYŠSÍ NEBO VYSOKÉ (prosím vyplňte a zakroužkujte) PROSÍME VÁS, ABYSTE SI POZORNĚ PŘEČETLA INSTRUKCE:
Kabát. Tomáš Dušek. Sehnal jsem kabát. Starý vojenský. Podobný, jaký nosil Dobrý voják Švejk. Prošel první světovou válkou.
Kabát Tomáš Dušek Sehnal jsem kabát. Starý vojenský. Podobný, jaký nosil Dobrý voják Švejk. Prošel první světovou válkou. Tyhle kabáty jsou už k nesehnání a cena bývá vysoká. Dost jsem za něj zaplatil,
PRACOVNÍ LISTY. Albatros Pasparta. Milé děti,
PRACOVNÍ LISTY Milé děti, pracovní listy, které právě držíte v rukou, vznikly jako doplněk ke knize Lukáš a profesor Neptun autorky Petry Štarkové a ilustrátora Milana Starého. Navazují tedy na příběh
Můj pohled pozorování
Můj pohled pozorování Přemysl Vřeský Veselí nad Moravou 2013 Ájurvédská Instituce Dhanvantri, Praha ÚVOD Jmenuji se Přemysl Vřeský a ukončil jsem druhý ročník studia Ajurvédské instituce Dhanvantri obor
Kaštan zavrtí ocáskem a vděčně Adélce olízne dlaň. Pak vzrušeně zavětří a odběhne do křoví. Křoví se křiví na všechny strany a Kaštan v něm šmejdí
1. Kaštan je pes. Jezevčík. Má dlouhé tělo a krátké nohy. A štěká. Haf, haf, volá na Adélku. Adélka není pes. Adélka je holka. Má dlouhé hnědé vlasy a legračně pihovatý pršáček. Sehne se ke Kaštanovi a
S e t k á n í š e s t é B o u ř e
S e t k á n í š e s t é B o u ř e Utíkáš po trávě, studí tě do bosých nohou, prší a z dálky duní bouřka. Dům není daleko, když zrychlíš utečeš hromům za svými zády. Nechceš se otočit, ale dunění se blíží
Christian Morgenstern Měsíční tvary (překlad Josef Hiršal)
/motto/ Christian Morgenstern Měsíční tvary (překlad Josef Hiršal) Tvary plynou po luně, luna z nich div nestůně. Luneva a Lunadam vyjí vkleče bůhvíkam. Při tom vytí zuby svítí na hyenu v sirném kvítí.
www.robotikmechacek.cz
ISBN 978-80-260-3610-4 (epub) ISBN 978-80-260-3611-1 (PDF) ISBN 978-80-260-3612-8 (MobiPocket) www.robotikmechacek.cz Na webu můžete výhodně koupit také elektronickou či tištěnou verzi prvního dílu knihy
EmoTrance slabikář (Dr. Silvia Hartmann, tvůrkyně metody EmoTrance)
EmoTrance slabikář (Dr. Silvia Hartmann, tvůrkyně metody EmoTrance) 1. Emoce jsou velmi důležité. - Emoce působí na naše tělo a mohou vyvolat onemocnění. - Emoce působí na naši mysl a mohou způsobit, že
to byla jsem starší. Člověk stárne každým dnem, ale to hle bylo jiné, horší, definovatelné. Bylo mi osmnáct. A tolik Edwardovi nikdy nebude.
1. OSLAVA Byla jsem na devadesát devět procent přesvědčená, že je to jenom sen. Důvodů, proč jsem si byla tak jistá, bylo víc. Zaprvé jsem stála v zářivém kuželu slunečního světla v takovém tom oslepujícím
Bodláky ve vlasech. Emi Ami D
Bodláky ve vlasech Emi Ami D 1. Do vlasů bláznivej kluk mi bodláky dával, Emi C F D za tuhle kytku pak všechno chtěl mít, D Ami H7 svatební menuet mi na stýblo hrával, C D D7(-) že prej se musíme vzít.
Samuel van Tongel. Nevinnosti I
Samuel van Tongel Nevinnosti I Studený vítr ochlazoval jinak teplý večer při svitu zapadajícího slunce, jehož barva se měnila při každém mraku, který se na překrásném oranžovo-modrém nebi ocitl. Na stromech
KAČER DONALD VÝPRAVA ZA SKRBLÍKEM
KAČER DONALD VÝPRAVA ZA SKRBLÍKEM Připomeňte mi, proč se vlastně v tomhle strašném počasí ženeme do Trezoru?! $ Strejda Donald si dělá starosti! Už celé týdny jsme neslyšeli o strýčkovi Skrblíkovi! Kancelář
Ludwig Polzer-Hoditz. Osudové obrazy z doby mého duchovního žákovství
Ludwig Polzer-Hoditz Osudové obrazy z doby mého duchovního žákovství III. obraz nedatováno V lese, poblíž malého karpatského městečka Modernu, odpočívající Berta a já. Já: Novoroční zvony vyzváněly prelomu
2.1.6 Jak vidíme. Předpoklady: Pomůcky: sady čoček, další čočky, zdroje rovnoběžných paprsků, svíčka
2.1.6 Jak vidíme Předpoklady: 020105 Pomůcky: sady čoček, další čočky, zdroje rovnoběžných paprsků, svíčka Pedagogická poznámka: V ideálním případě by se látka probírala dvě vyučovací hodiny v první by
Telefonní budka. Varovný telefonát
MEZI NEBEM A ZEMÍ Mezi nebem a zemí Telefonní budka Tohle se prý stalo nedávno, někde na Kladně. Jednu mladou dívku právě proti její vůli opustil přítel a k tomu se přidaly jak problémy ve škole, tak
Scénář pro videoklip Mariana Verze 0.9.2 (10.7.2004) Používám Marianu verze b, která měří 4:44 minuty.
Scénář pro videoklip Mariana Verze 0.9.2 (10.7.2004) Používám Marianu verze b, která měří 4:44 minuty. Obsazení: Mariana krásná holka, tmavovlasá (španělský typ), dlouhé bílé šaty, červený šátek (třeba
Bůh to zařídí? Miroslav Krejčí ilustrace Miroslav krejčí starší. Ukázka knihy z internetového knihkupectví www.kosmas.cz
Bůh to zařídí? Miroslav Krejčí ilustrace Miroslav krejčí starší Ukázka knihy z internetového knihkupectví www.kosmas.cz U k á z k a k n i h y z i n t e r n e t o v é h o k n i h k u p e c t v í w w w.
Honzík. dobrodružství v městečku Postýlkov
Honzík a jeho dobrodružství v městečku Postýlkov Je brzy ráno. Sluníčko nakukuje do Honzíkovy ložnice. Honzík leží v posteli a spí. Áááááá Honzík se vzbudí a zívne si. Otočí se na bok. Pak se s úlekem
Byla to láska. Kytička milostné poezie. Obsah: Když jsem byla hodně malá. Pomalu vrůstám do tebe. Kdybych to dovedl. Byla to láska.
Byla to láska Kytička milostné poezie Obsah: Když jsem byla hodně malá Pomalu vrůstám do tebe Kdybych to dovedl Byla to láska Magdaléna Štěpán Křivánek GRANO SALIS NETWORK 2004 www.granosalis.cz Když jsem
POHÁDKA O TOM, CO SE DVĚMA ŽÁBÁM PŘIHODILO NA VÝLETĚ
POHÁDKA O TOM, CO SE DVĚMA ŽÁBÁM PŘIHODILO NA VÝLETĚ Dlouho se na ten výlet těšily a říkaly si, že i jim se něco pěkného přihodí, jak už to na výletě bývá. A přihodilo se. Bylo velice krásné červnové jitro,
Orientace. Světové strany. Orientace pomocí buzoly
Orientace Orientováni potřebujeme být obvykle v neznámém prostředí. Zvládnutí základní orientace je předpokladem k použití turistických map a plánů měst. Schopnost určit světové strany nám usnadní přesuny
Heiden: Obsidian. Heiden: Obsidian. Nostalgia echo Katarze Trojice Na pohřbu Thujon Post lux tenebras Monomania Pohřben před sto lety.
Heiden: Obsidian Nostalgia echo Katarze Trojice Na pohřbu Thujon Post lux tenebras Monomania Pohřben před sto lety stránka 1 z 9 Nostalgia echo (Dante Alighieri, Božská komedie, překlad Vladimír Mikeš)
14 16 KH-57-03-297 -CS-C
14 16 KH-57-03-297-CS-C Vy krásné vlaštovky! Evropská komise Tuto publikaci zpracovalo Generální ředitelství pro životní prostředí. Vychází ve všech úředních jazycích Evropské unie. Publikace je také k
Oldřich Mikulášek Agogh
Vyšehrad Oldřich Mikulášek Agogh [VERŠE Z LET 1969 1971] Oldřich Mikulášek Agogh VYŠEHRAD Illustrations Johana Hrabíková Vojnárová, 2012 Copyright Oldřich Mikulášek, 1980 ISBN 978-80-7429-163-0 Motto:
ONDŘEJ HLOŽEK otluky
ONDŘEJ HLOŽEK otluky ZÁJEZDÍ/EDICE ZHOŘ ISBN: 978-80-87843-01-7 1 Ondřej Hložek (*1986, Opava) Autor poezie, pořadatel literárních akcí a animátor v kulturním dění. V roce 2011 vydalo nakladatelství Dalibora
Genki Kai. Dechové cvičení
Genki Kai Dechové cvičení DAI EN KOKYU HO (překlad: dýchání ve velkém kruhu) Obecně, pro všechny formy dechového cvičení, nádech by měl být kratší než výdech. 0. SU NO KOKYU (=0) (překlad: "SU" nádech)
Kroužek pro přírodovědecké talenty I lekce 3 SLUNEČNÍ SOUSTAVA
Kroužek pro přírodovědecké talenty - 2018 I lekce 3 SLUNEČNÍ SOUSTAVA Sluneční soustava - Proč Sluneční soustava? - Co to je - obecně? - Z čeho se skládá? Sluneční soustava inventura: 1. Slunce jediná
MŮJ STRACH. Nejstrašnější bída je samota a pocit, že mě nikdo nepotřebuje. - Matka Tereza
MŮJ STRACH Nejstrašnější bída je samota a pocit, že mě nikdo nepotřebuje. - Matka Tereza Byla jsem hrozně vyděšená, hlavně z toho, že lidé, které jsem zázrakem potkala, mě jednoduše opustí. Proč by někdo
Můj strach. Nejstrašnější bída je samota a pocit, že mě nikdo nepotřebuje.
Můj strach Nejstrašnější bída je samota a pocit, že mě nikdo nepotřebuje. - Matka Tereza Byla jsem hrozně vyděšená, hlavně z toho, že lidé, které jsem zázrakem potkala, mě jednoduše opustí. Proč by někdo
TVOJE TĚLO JE DOKONALÉ
TVOJE TĚLO JE DOKONALÉ Každá část tvého těla, od hlavy až k patě, má něco na práci. Máš oči, aby ses mohl dívat na svět kolem sebe. Máš uši, abys mohl poslouchat. Máš nohy, abys mohl chodit. V hlavě máš
NOCTURNO 2014. Do hlubin. Za okny měsíc neúspěšně trhá z očí noci třešně ne, nejsou to třešně, jsou to slzy a v nich se choulíme v jantaru zmrzlí
NOCTURNO 2014 Do hlubin Za okny měsíc neúspěšně trhá z očí noci třešně ne, nejsou to třešně, jsou to slzy a v nich se choulíme v jantaru zmrzlí Jsme to, nejsme to my zakletý v jantaru váhání Dívej se na
Na zemi je schovaná myška,
Básnička Hanky Holíkové Na nebi letí pták, nad ním je velký mrak. Na hřišti si hrají děti, ptáček nad nimi letí. Na obloze máme sluníčko, právě vysvitlo maličko. U země je vrána, před ní velká brána. Na
Erik vypjal hru, upravil si baseballovou čepici a vyrazil dlouhými kroky otevřenou branou dovnitř.
DŮM ČÍSLO 12076 Tys byl odjakživa hrozný paličák, Dominiku! řekla Tina Erikovi. Nesmysl, jste nějak moc moudrá, paní profesorko Patti! opáčil hbitě Erik. Cha, ona není Patti, ale Erik, zvolala pravá Patti
BLÁZEN kapo 2. intro: G G maj C G am G D. G 1. V listí a sám G maj nad hlavou mám. hvězdy a plno dětských snů G mraky dál jdou.
BLÁZN kapo 2 FOOL HRT MMORY Blake Mevis/ H. Raclavský intro: maj am 1. V listí a sám maj nad hlavou mám hvězdy a plno dětských snů mraky dál jdou maj kreslí tu svou dalekou cestu k obzorům. am Po bílých
OSTRUZINY.cz. Žebříček TOP 10 básní z PSANCI.cz LISTOPAD 2007
OSTRUZINY.cz Žebříček TOP 10 básní z PSANCI.cz LISTOPAD 2007 1. Polibek na skle (od Severka) 2. Vosková (od moonell) 3. Zahazujem (od prostějanek) 4. Brána (od otazník) 5. Šerosvit... (od Ayla) 6. I don't
Petra Soukupová. K moři
Petra Soukupová K moři Brno 2011 Petra Soukupová, 2007 Host vydavatelství, s. r. o., 2007, 2011 (elektronické vydání) ISBN 978 80 7294 420 0 Rodičům PETROVY DVĚ ŽENY 1/ Petr a Magda se potkávají Magda
Zatím sestoupi1 s nebe anděl v bílém rouchu. Odvalil od hrobky kámen a posadil a něj. Vojáci se zděsili a utekli. Za chvíli potom přišly k hrobu zbožn
ZMRTVÝCHVSTÁNÍ Ježíšovi nepřátelé zvítězili. Ježíš byl mrtev, jeho učedníci rozptýleni. Všemu byl konec. Zlí lidé nechtěli poslouchat Ježíšovo učení a teď, když byl mrtev, se radovali. Ježíš však řekl:
Vyberte u každé otázky jednu možnost a zapište si písmenko za vybranou možností. 1. Rád/a slyším pochvalné poznámky. A
5 JZYKŮ LÁSKY Vyberte u každé otázky jednu možnost a zapište si písmenko za vybranou možností. 1. Rád/a slyším pochvalné poznámky. Jsem rád/a, když mě někdo obejme. 2. Rád/a trávím čas o samotě s člověkem,
A Vike šel domů a vysadil dveře hlavního vchodu. Pak ohnul dvě pružné, pevné mladé břízky, které stá-
Soutěž Následujícího dne v šest hodin ráno se Halvar a Vike posilnili několika miskami ovesné polévky, kterou matka Ylva uměla tak výborně vařit, a vydali se k hromadám kamení. Mezi oběma hromadami byl
košili a koženou vestu s přiléhavými, obtaženými kalhotami a měkkými botami, které vypadaly jako trepky. Frankie měl červenou tuniku, kterou volně
KAPITOLA 2 Najednou Frankie ucí l pod nohama pevnou zem a vlasy mu cuchal lehký vánek. Otevřel oči a to, co uviděl, mu vyrazilo dech. Frankie stál spolu s ostatními na poli pokrytém nízkou trávou. Charlie
Adaptační pobyt 6.B 26/2015. Penzion Jana - Mlýnky 9.9. 11.9.2015
26/2015 Adaptační pobyt 6.B Penzion Jana - Mlýnky 9.9. 11.9.2015 Když jsme přijeli bylo deseti hodin. 6.A řída před námi ještě hodnotila Adaptační pobyt, tak jsme zůstali venku na hřišti a dělali různé
VÝPRAVA DO NEZNÁMA Dnešní den je pro myší kluky Otíka a Tomíka opravdu výjimečný. Čeká je výprava do neznáma a půjdou úplně, ale úplně sami. Buďte opatrní, nabádal je táta, když se rozcházeli v předsíni
děkuji Vám, že jste mi
Mistryně, děkuji Vám, děkuji Vám, že jste mi Rádo se stalo. že jste mi sem pomohla přivést devět starších lidí v jejich 60 nebo 70 letech, aby Vás tentokrát viděli. Přeji Vám stále dobré zdraví a krásu.
Klasické pohádky. Medvídek Pú. http://deti.e-papa.cz Page 1/5
Klasické pohádky Medvídek Pú Page 1/5 Tady jde ze schodů za Kryštůfkem Robinem Michal Medvěd hlavou napřed, bum, bum, bum. Jinak to ani neumí, ale někdy mu připadá, že to přece jen musí jít taky jinak,
Eta Carinae. Eta Carinae. Mlhovina koňské hlavy. Vypracoval student Petr Hofmann 8.3.2004 z GChD jako seminární práci z astron. semináře.
Eta Carinae Vzdálenost od Země: 9000 ly V centru je stejnojmenná hvězda 150-krát větší a 4-milionkrát jasnější než Slunce. Do poloviny 19. století byla druhou nejjasnější hvězdou na obloze. Roku 1841 uvolnila
U Opery, v přístavu, tajemný zvuk didžeridu a první setkání s aboridžinskou holčičkou
40 U Opery, v přístavu, tajemný zvuk didžeridu a první setkání s aboridžinskou holčičkou Budova Opery se vypínala na malém výběžku obklopeném mořem. Stavbě dominovaly bílé oválné trojúhelníky. Takže z
Ve znamení Kříže. Výpisky z poutního deníku
Ve znamení Kříže Výpisky z poutního deníku Tuto pouť jsem pojal jako křížovou cestu (každý den bude jedno zastavení) a chci jí obětovat za to, aby se lidé v naší farnosti otevřeli působení Ducha svatého.
připadám si v tu chvíli a na tom místě zcela nepatřičně
Dýchání Petr Mezihorák na rozjezd tma lisuje obrazy zvýrazňuje hrany půlnoční štěkot psa virtuos v oboru ticha připadám si v tu chvíli a na tom místě zcela nepatřičně jako štěkot psa struktura odpoledne
2. Čisté víno (Sem tam)
1. Čekání na zázrak (Sem tam) H # 1. Už padá půlnoc, zní jen můj těžký krok, oblohou snáší se k zemi mráz, vítr ztichl, zbyl jenom úplněk, () i čas zůstal na chvíli stát. 2. jinak nic, pouze průhledný
Proměna listopad 1932
Osudové obrazy z doby mého duchovního žákovství Ludwig Polzer-Hoditz Proměna listopad 1932 V pozadí hrad Křivoklát. Tytéž osoby jako v předchozím obraze, sedící na lavičce v rozhovoru. Já: Bylo pro mne
louky. Tvá fascinace kusem kamene. Rozmáchneš se a zahodíš ho. Co nejdál od sebe. Co nejdál od své duše.
S e t k á n í p á t é - H o r y Utíkáš po trávě, studí tě do bosých nohou, prší a z dálky duní bouřka. Dům není daleko, když zrychlíš, utečeš hromům za svými zády. Nechceš se otočit, ale dunění se blíží
Vyprávění z časů vikingů
Leif Nordenstorm Arne syn náčelníka Vyprávění z časů vikingů K A V A P E C H ARNE, SYN NÁČ ELNÍKA Ukázka knihy z internetového knihkupectví www.kosmas.cz U k á z k a k n i h y z i n t e r n e t o v é h
Myši vzhůru nohama. podle Roalda Dahla
podle Roalda Dahla B yl jednou jeden starý pán, kterému bylo 87 let a jmenoval se Labon. Celý svůj život to byl klidný a mírumilovný člověk. Byl velmi chudý, ale velmi šťastný. Když Labon zjistil, že má
Literární sešity. ZŠ B. Dvorského. Zdál se mi sen Lucie Zedníková, 8.B. Zdál se mi sen, jehož význam byl skrytý,
Literární sešity 2016-17 7 ZŠ B. Dvorského Zdál se mi sen Lucie Zedníková, 8.B jehož význam byl skrytý, i barva nebes celý svět byl jednolitý, samá šeď, avšak mnoho odstínů, nerozeznám tam světlo od stínů.
ČLOVĚK A ROZMANITOST PŘÍRODY VESMÍR A ZEMĚ. GRAVITACE
ČLOVĚK A ROZMANITOST PŘÍRODY VESMÍR A ZEMĚ. GRAVITACE Sluneční soustava Vzdálenosti ve vesmíru Imaginární let fotonovou raketou Planety, planetky Planeta (oběžnice) ve sluneční soustavě je takové těleso,
Reiki jako zaèátek cesty k sobì sama
Reiki jako zaèátek cesty k sobì sama NA SVĚTĚ NEEXISTUJE NIC, CO NENÍ MIMO TEBE. VŠE, CO CHCEŠ BÝT, HLEDEJ SÁM V SOBĚ. (Rumi) Jedna přítelkyně mi s nadšením vyprávěla o reiki a doporučila mi je. Četla
Autoři sborníku: Děti ZŠ Prostějov, Dr. Horáka 24 a klienti Centra sociálních služeb v Prostějově, Lidická 86 Školní rok: 2017/2018
Autoři sborníku: Děti ZŠ Prostějov, Dr. Horáka 24 a klienti Centra sociálních služeb v Prostějově, Lidická 86 Školní rok: 2017/2018 Zpracovala: Naděžda Kalábová Žil byl jeden skřítek a jmenoval se Jurda.
Pondělí. Den: já svoje čepice!!!
Den: Pondělí Dnes jsem se rozhodla začít si psát deníček. Už dlouho jsem o tom přemýšlela, ale až dneska se stalo něco, co bych myslím měla sepsat. Ještě pořád jsem trochu v šoku. Vlastně se ještě teď
poznejbibli biblické příběhy pro děti
Vyplň následující údaje Věk: Datum narození: Jméno: Adresa: Vedoucí skupiny: 1. Příběh: Slepec vidí poznejbibli biblické příběhy pro děti Přečti si: Lukáš 18,35-43 Klíčový verš: Lukáš 18,43 Požádej někoho,
LAURA MARX FITZGERALDOVÁ
LAURA MARX FITZGERALDOVÁ Poklekl ke mně a rukama zacákanýma od barev sevřel má ramena. Není kouzelná. Je dost těžké tuhle sklenici naplnit. Je těžké ty peníze vydělat a ještě těžší je uchovat. Přesunul
OBA observatoř polární záře
seznam příloh 01/ rozbor místa a úkolu 02/ situace širších vztahů 1:4000 03/ situace 1:500 04/ půdorysy 1:200 05/ řezy 1:200 06/ pohledy 1:200 07/ vizualizace interiéru 08/ vizualizace exteriéru 09/ průvodní
Uzdravení snu. 27. kapitola. I. Obraz ukřižování
27. kapitola Uzdravení snu I. Obraz ukřižování 1. Přání, aby s vámi bylo zacházeno nespravedlivě, představuje pokus učinit kompromis, který by spojil útok s nevinou. Kdo však dokáže spojit to, co je naprosto
Řízená obhajoba. Upraveno pro konkrétní (čtenou) obhajobu 1. 6. 2015.
Řízená obhajoba Návod na obhájení dalšího bytí pomocí prázdného rámu zavěšeného na holé zdi. (Ideální obhajoba je, když vložíš do úst tomu, kdo tě posuzuje, svou vlastní otázku, na kterou znáš odpověď.)
1. kapitola (Petra) No, já sama nevím, jak se ta zastávka jmenuje vím jen, že to kousek od Řešovské.
1. kapitola (Petra) Stojím na chodbě budovy FSV UK a snažím se zorientovat v plánku. Nervózně si přitom pohrávám s propiskou. Náhle za sebou uslyším povědomý hlas: Honzo, kolikrát jsem ti říkal, že nechci,
Karel Hynek Mácha. Život a dílo
Karel Hynek Mácha Život a dílo Karel Hynek Mácha (16. listopadu 1810 Praha 6. listopadu 1836 Litoměřice) jeden z největších českých básníků, ve své době nepochopen představitel romantismu a zakladatel
No, jednou jsem takhle poprvé snědla moc třešní a pak jsem to zapila vodou.
40.V Ý S T U P Eva, Bára (EVA s BÁROU stojí na lávce, hraje Bářin magnetofon) Mami, byla jsi taky někdy takhle zamilovaná? Nemyslím do táty, myslím úplně poprvé? První láska! Když jsi cítila, že je to
Foliáš z Fornostu. Toulky
Foliáš z Fornostu Toulky Poutník I Byl večer, už zavřela se vrátka a jakýs poutník zpíval písničku. Ta slova zdála se být sladká, ale mužíček smutněl trošičku. Kousek dál v prachu cesty kráčí on, malý
EXTERIÉR NÁKLADOVÉ NÁDRAŽÍ, DEN
Tomáš, Oliver, Sergej, uniformovaní slovenští policisté (kompars) Tomáš, Sergej a Oliver stojí u starého odstaveného vagónu, jeden z policistů jim ukazuje zmačkaný spací pytel a batoh s několika věcmi.
Činnosti obvyklé pro podvečer. S dítětem si povídáme o obvyklých činnostech pro tuto dobu.
Jejda, copak to je za cestu? podivil se Pavlík, sotva dojedl svačinu a uviděl před sebou strmou cestu stoupající vzhůru. Tudy půjdeme, ujistil všechny přítomné tatínek. Tak to máme celý zbytek dopoledne
Základní škola Velké Pavlovice, okres Břeclav, příspěvková organizace
Základní škola Velké Pavlovice, okres Břeclav, příspěvková organizace Vzdělávací oblast: Jazyk a jazyková komunikace Název : Malý princ, Antoine de Sain - Exupéry Autor: Mgr. Jitka Řádková Ročník: 3. ročník
Paprsky světla létají úžasnou rychlostí. Když dorazí do našich očí, donesou
SVĚTLO Paprsky světla létají úžasnou rychlostí. Když dorazí do našich očí, donesou nám mnoho informací o věcech kolem nás. Vlastnosti světla mohou být ukázány na celé řadě zajímavých pokusů. Uvidíš svíčku?
Ahoj kamarádi, pokud mě ještě neznáte, jmenuji se Foxík. A hrozně rád bych byl vaším kamarádem. Mohli bychom si spolu povídat o tom, co jsme zažili a
Ahoj kamarádi, pokud mě ještě neznáte, jmenuji se Foxík. A hrozně rád bych byl vaším kamarádem. Mohli bychom si spolu povídat o tom, co jsme zažili a čemu jsme se naučili. Máma s tátou mi říkali, že se
Ludwig Polzer-Hoditz. Osudové obrazy z doby mého duchovního žákovství
Ludwig Polzer-Hoditz Osudové obrazy z doby mého duchovního žákovství IV. obraz 1928 Pohled najeden zámeček v Horních Rakousích. Berta a já rozmlouvající na okraji lesa. Já: Tři roky jsou tomu již, co od
Kamila Krátká z 8.A. KLEC a KLÍČ. Jestlipak víte, co se stane s člověkem, jenž utíká před světem? Stane se z něj to, co už nikdo nevidí,
Kamila Krátká z 8.A píše poezii a v letošním roce získala za přednes básně Klec a klíč na regionální recitační soutěži Dětská scéna 2013 ocenění za autorský přínos. Ukázky z její tvorby zveřejňujeme v
Neměl by vůbec nic. že jsme našli partnera
Když mladý muž Neměl by vůbec nic. stejného smýšlení. slyšel ropuchu mluvit tak odvážně a logicky, beznadějně se zamiloval. Od té doby se pokaždé, cestou ze školy u ní zastavil na kus řeči. Jednoho dne,
Pastorale. Vánoční evagelium podle Lukáše 2,1-20. Pro dva lesni rohy, varhany, flétnu, recitaci a sborový zpěv
Pastorale Vánoční evagelium podle Lukáše 2,1-20 Pro dva lesni rohy, varhany, flétnu, recitaci a sborový zpěv Hudba: Bohdan Mikolášek Liturgie: Jana Mikolášková Nebojte se! Liturgická vánoční slavnost pořad: