Martiňák Na Martiňáku

Transkript

1 Martiňák Na Martiňáku Javořina U Blata V Martiňákovém lesi. Pohled na Martinák z Mečové z přelomu 30. a 40. let minulého století. Zdejší původně odlehlé místo na horském hřbetu Radhošťské hornatiny mezi členitým údolím Čeladenky a hornobečvanskými údolími Kněhyně, Kobylská a Mečůvka snad nemělo do 18. století vlastního pomístního jména. Teprve když majitelé rožnovsko krasenského alodního panství v tomto prostoru při hranici s hukvaldským panstvím vymezili horskou pastvinu k pasení ovcí, tzv. javořinu, nazývali ji podle nedalekého vrchu Blato (938 m) U Blata. Javořinu o rozloze 114 hektarů v r obdržel od vrchnosti za 90 zlatých Jan Martinák z Horní Bečvy a mohl na ní pást 100 vlastních i cizích ovcí. Martinákovi potomci měli už v první třetině 19. století v těchto místech na javořině založené louky a role a postavené první hospodářské budovy. Časem v Martiňákovém lesi, což bylo další přechodně užívané nářeční pomístní jméno, vznikly i trvalá sídla s čp. 364, 379, 394 a 395. V současnosti všechny značené turistické trasy směřující z Horní Bečvy na Martinák vpodstatě sledují staré vozové cesty, které vedly na javořinu a pokračovaly do údolí Čeladenky. Žlutá turistická trasa z centra Horní Bečvy, která je vedena úbočími Kyčery, prochází na Grapě okolo někdejší rodové usedlosti Martináků (nyní čp. 63,64).

2 Martinákův hostinec V lesi. Místní komunikační spojnice mezi Horní Bečvou a Čeladnou byla natolik důležitá, že zde v 60. letech 19. století Michal Martinák ( ) zbudoval hostinec. Dvě ze čtyř místností v jeho stavení čp. 364 sloužily k hostinským účelům jako nálevna a nocležna. Význam hostince vzrostl zahájením provozu ostravsko-frýdlantské dráhy (1871) a následně propojením Frýdlantu s Valašským Meziříčím (1888). Přiblížení železniční trati k úpatí Beskyd mělo vliv i na rozvoj pěší horské turistiky. V r usedlost s hostincem odkoupil Jan Polách a od r tu provozoval i drobný obchod. Pohlednice s akvarelem Rudolfa Hoffmanna ( ), rodáka z Krhové. V r maturoval na valašskomeziříčském gymnáziu. Už v r poprvé vystavoval se třemi dalšími začínajícími malíři. Slibný vývoj a uměleckou kariéru mladého nadaného malíře tragicky ukončila první světová válka. Jeho osobnost a malířské dílo záhy upadly v zapomenutí.

3 Odkazy hornobečvanského kameníka Josefa Bolfa ( ). Beskydské turistické trasy mezi Bílým Křížem a Bumbálkou, od Třeštíku přes Martinák a Čertův mlýn až na Pustevny jsou vedeny po důležitém horském předělu s odedávna utvářenou historickou hranicí vždy současně několika nižších i vyšších územních celků. Tímto rozhraním současně prochází evropská rozvodnice, rozhraničující říční síť v území severně od ní k úmoří Baltského moře a na jih od ní k úmoří Černého moře. V celém úseku se setkáváme s místy dochovanými čtyřhrannými hraničními kameny, které mají vytesány písmena H.H. (Herrschaft Hochwald: panství, resp. velkostatek Hukvaldy) a evidenční číslo a od Hlavaté až po Pustevny na protilehlé straně H.M. (Herrschaft Meseritsch: Valašské Meziříčí). Na jejich opracovávání se podílel hornobečvanský kameník Josef Bolf, který se vyučil od r. 1901v kamenolomu kamenického mistra Leideho na Horní Bečvě. Přímo v terénu zanechal po sobě také vytesané nápisy svého jména, povolání a domovské obce na skalních útvarech. Jeden se nachází na skalce v úseku státní česko-slovenské hranice mezi Bobkem (871 m) a Konečnou (865m), mezi hraničními kameny č. 19/7 a 19/6. Druhý záznam z r je čitelný na kameni, který tvoří skalní lavici poblíž pramene na jižním úbočí Čertova mlýna, zhruba 650 metrů pod jeho vrcholem při značené turistické stezce z Martináku. Je možné, že tento silně vyvěrající pramen upravil na kamennou lesní studánku právě Josef Bolf. Turistická útulna Pohorské jednoty Radhošť Nejaktivnější pobočkou turistického spolku Pohorská jednota Radhošť, která budovala především známou turistickou infrastrukturu na Pustevnách, byl její odbor v Moravské Ostravě. Ten v r zakoupil od bývalého majitele hostince U Martináka Jana Polácha jeho pasekářskou chalupu čp. 394, vzdálenou pouhých 20 metrů od hospody, a přebudoval ji na turistickou útulnu o třech pokojích po třech lůžkách a společné podkrovní noclehárně pro 10 osob.

4 Martinák známým turistickým centrem v Beskydech V r koupil hostinec U Martináka obuvnický mistr z Horní Bečvy Josef Kubáň ( ). Stal se držitelem hostinské koncese a po čase i vlastníkem blízké turistické útulny. V r vyhořela stará roubená Martinákova hospoda. Josef Kubáň do r vystavěl nový zděný turistický hostinec, známý již z historických pohlednic. Stál na křižovatce horských cest a stále více frekventovaných turistických tras. Svým názvem podle vývěsního štítu U Martiňáka dal tomuto místu novodobé pomístní jméno Martiňák Na Martiňáku. Podle dobového popisu jeho budova byla krytá šindelem. Kromě prostorné nálevny tu byla vedlejší místnost jako společná turistická noclehárna s železnými postelemi a kuchyně. Na dvoře suché záchody. Pitná voda se donášela ze studánky v lese. Hostinský Josef Kubáň se svou početnou rodinou bydlel na blízké pasekářské usedlosti čp. 395 v jižním svahu pod Martinákem a poněvadž si pro velké dluhy musel přivydělávat prací s koňmi v lese, od r provozování hostince většinou svěřoval nájemcům. Věnceslav Vokurka ( ), novinář a vydavatel regionálního tisku na Moravě. V letech bydlel na Martináku Věnceslav Vokurka, redaktor a vydavatel různých periodik. Od r vydával a redaktorsky řídil pokrokový list Lubina ve Frenštátě. Za světové války byl jeho časopis úředně zastaven, Vokurka byl zatčen a za trest povolán k vojenské službě. Brzy se vrátil vážně nemocen, a aby se zotavil, usadili se s manželkou v hostinci na Martináku. Ludmila Vokurková za bezplatné užívání bytu a určitou provizi tu vypomáhala jako výčepní. Když majitel hostince Josef Kubáň narukoval do světové války, prakticky vedla celou živnost. Na jaře v r zemřela. Ovdovělý Vokurka koupil usedlost na Prostřední Bečvě v Bacově, odkud v lednu 1919 obnovil vydávání týdeníku Lubina. V něm nacházelo své místo mnoho místních drobných zpráv i z Horní Bečvy.

5 Dcery Josefa Kubáně v době, kdy jeho nejstarší dcera Otýlie v letech jako nájemnice samostatně provozovala hostinec. Zleva: Anna (1908), Amálie (1904), Božena (1911), Štěpánka (1905), Otýlie (1900). Na Martiňáku na přelomu 20. a 30. let. Uprostřed lyžařů synové Josefa Kubáně: zleva Vladimír Kubáň ( ), Josef Kubáň ( ).

6 V r manželé Kubáňovi hostinec i s okolními pozemky prodali odboru Klubu čsl. turistů z Moravské Ostravy Přívozu a přestěhovali se do hostince Na Nové na Prostřední Bečvě. Nový vlastník nechal z materiálu rozebrané bývalé útulny PJR postavit v těsné blízkosti hostince novou srubovou noclehárnu o pěti pokojících jako dependanci. V té době chod hostince kromě nájemce zajišťoval sklepník, kuchařka a služebná a jeho kuchyně byla zásobována především domácími produkty okolních pasekářů z Horní Bečvy. Kříž na Martináku nechala v blízkosti hostince v r postavit vdova po Michalu Martinákovi, zřizovateli hostince V lesi, a na současné místo ho přemístil Klub čsl. turistů ve 30. letech minulého století. Horská samota Bařiny v katastru obce Čeladná, vzdálená 500 m od Martináku. Vpozadí vrchol Samorostlého (924 m).

7 Martinák ve 30. letech a za okupace V r se nájemcem chaty na Martináku stal Rudolf Kubáň ( ), rodák z Prostřední Bečvy, který se v r oženil s dcerou předchozího majitele Martináku Josefa Kubáně, Amálií ( ). V meziválečném období byl Martinák vyhledáván nejen v letním období jako oblíbený turistický bod v Beskydech, ale byl i známým lyžařským centrem. Podle dotazníkového šetření v letní sezóně r hosté vyjádřili velkou spokojenost se stravou a s obsluhou, stěžovali si ale na nedostatek užitkové a pitné vody, chybějící koupelnu, pokoje přeplněné postelemi a bez skříní, takže si šatstvo při delším pobytu mohli ukládat jen v kufrech pod postelemi. Osvětlení na pokojích jen svíčkami a v sále petrolejovou lampou. Až v r Klub čsl. turistů započal se stavebními úpravami hostince: např. byla postavena zasklená vchodová veranda a se zavedením vodovodu byla zřízena koupelna, záchody se splachovacími klozety a pisoáry. Význam chaty na Martináku vzrostl následkem Mnichovské dohody, kdy byla pro turistiku ztracena důležitá pohraniční pohoří. Začínají sem více přicházet hosté i z vyšších sociálních vrstev společnosti, z řad české inteligence. Beskydy se stávaly lyžařskou metropolí protektorátu. Za okupace sehrál Martinák ovšem ještě i jinou roli. Manželé Kubáňovi, kteří byli přímo i členy KČT, měli v turistických kruzích prostřednictvím známých a přátel četné kontakty a sami pověst spolehlivých lidí. Ujímali se osob, které potřebovaly pomoc pro bezpečný přechod hranic protektorátu. Poskytovali jim stravu, ubytování a zprostředkovávali jim převaděče. Manželé Amálie a Rudolf Kubáňovi. Amálie Kubáňová ( ) vedla jako nájemnice hostinec a turistickou chatu na rodném Martináku v letech Za nacistické okupace prožila tragédii vlastní rodiny, kdy její manžel a tři její sourozenci byli popraveni a umučeni pro podporu partyzánů.

8 Martinák střediskem podpory partyzánů. Na přelomu září a října 1944 se ze slovenského území do Beskyd přesunul 1. čsl. partyzánský oddíl Jana Žižky. Jeho cílem bylo rozvinout v týlu nepřítele na severovýchodní Moravě partyzánské hnutí, které by mohlo přerůst do otevřeného povstání jako účinná pomoc Slovenskému národnímu povstání. Štáb oddílu nacházel útočiště na centrálních beskydských vrcholech Trojačce a Kněhyni a skupiny partyzánů kolem něho zajišťovaly hlavně zpravodajskou a zásobovací službu. Každodenní zajišťování obživy partyzánů si vyžadovalo od místních lidí bezmeznou obětavost. Tehdy se turistická chata a hostinec na Martináku stala důležitým střediskem podpory partyzánů a také místem schůzek štábu se spojkami z dalších skupin oddílu a s místními odbojáři z Bečev. Sourozenci Amálie Kubáňové Josef Kubáň, který byl na Martináku číšníkem, a Božena Kubáňová, která tu často sestře vypomáhala jako kuchařka, působili jako partyzánské spojky. Po rozbití partyzánského štábu německými jednotkami byli 4. listopadu 1944 byli na Martináku zatčeni Josef Kubáň a jeho švagr Rudolf Kubáň. Dne 5. listopadu 1944 byli zatčeni na Pr. Bečvě v hostinci Na Nové, kde pracovali a bydleli u své matky, Božena Kubáňová a Vladimír Kubáň. Vladimír Kubáň (* ) byl zastřelen při výslechu gestapem v Bílé, Rudolf Kubáň (* ) popraven v Brně Kounicových kolejích, Josef Kubáň (* ) zahynul na pochodu smrti z Flossenbürgu a Božena Kubáňová (* ) byla umučena v Mauthausenu. Všem čtyřem umučeným členům rodiny Kubáňovy byl udělen In memoriam Čsl. válečný kříž Jejich jména jsou uvedena na pamětní desce, kterou 1. června 1947 na Martináku odhalil Klub čs. turistů v Ostravě Přívoze svým 16 členům, umučeným a popraveným v letech Vladimír Kubáň ( ) Božena Kubáňová ( ) Josef Kubáň ( ) Vdova Rozálie Kubáňová maminka sourozenců Kubáňových dne 3. srpna 1947 při slavnosti před kostelem na Horní Bečvě obdržela z rukou armádního generála Bočka, náčelníka Hlavního štábu čsl. branné moci, tři Čsl. válečné kříže 1939, udělené in memoriam jejím třem dětem.

9 Sourozenci Macurovi z Martináku. Macurův memoriál. Na východním úbočí Martináku v okraji lesa v chalupě čp. 379 bydlela vdova Františka Macurová se třemi syny Josefem, Janem a Jaroslavem. Bratři Macurovi pracovali jako lesní dělníci a stali se podporovateli a pomocníky partyzánů. 2. listopadu 1944 se v jejich domku po přestřelce s pátrací nacistickou hlídkou ukryl velitel partyzánského oddílu por. Ušiak. Kubáňovi mu sháněli lékařskou pomoc a zajistili jeho převoz do Čeladné. Po dalším protipartyzánském zásahu a rozbití velitelského štábu partyzánského oddílu na Kněhyni zahájily nacistické policejní síly razii mezi místním obyvatelstvem a začaly i na Horní Bečvě 5. listopadu zatýkat osoby, zapojené do podporovatelské sítě partyzánů. V předchozí den, když se německé jednotky objevily na Martináku a zadržely členy Kubáňovy rodiny, Jaroslav Macura běžel do centra obce varovat obecního tajemníka Eduarda Rosku, rovněž účastníka odbojové činnosti. I když doběhl do cíle a podařilo se mu Rosku před zatčením včas varovat, ten odmítl opustit svou rodinu a zatčení neunikl. Stejně jako on byl záhy i Jaroslav Macura (* ) 30. listopadu 1944 zatčen a v Brně Kounicových kolejích zatřelen. Dne 28. prosince 1944 byl zatčen Josef Macura (* ) a umučen ve Flossenbürge. Oba bratři byli vyznamenáni In memoriam Čsl. válečným křížem Na počet Jaroslava Macury se každoročně začátkem května u příležitosti výročí osvobození obce na Horní Bečvě koná závod v přespolním běhu. Délky jeho jednotlivých tratí jsou odstupňovány podle náročnosti, nejdelší trať je vedena až z Martináku do centra obce. Jaroslav Macura Martinák po roce Ke správě majetku Čsl. obce sokolské, do níž byly sjednoceny zrušené tělovýchovné a sportovní organizace, bylo v r ustaveno sokolské družstvo služeb Vzlet, které pak převzalo i turistickou chatu na Martináku. Po likvidaci Vzletu v r byla chata začleněna do státního podniku RaJ (Restaurace a jídelny) Val. Meziříčí. Posléze chatu zakoupil n. p. Sláviamotor Napajedla a zrekonstruoval ji na rekreační středisko. V jeho blízkosti byl vybudován i lyžařský vlek. Pro potřeby lesnického provozu byla v letech vybudována z údolí Mečůvky na Martinák nová cesta, po níž je nyní vedena cyklotrasa Po r Martinák přechází do soukromého vlastnictví.

10 Kroniky ze života horalů zpod Martináku. Neobyčejně sugestivní obrazy ze života místních lidí a jejich rodin z přilehlých hornobečvanských údolí pod Martinákem z Kněhyně pod Bukovinami a z Kobylské především za dějinně pohnutého 20. století přinášejí dvě publikovaná pozoruhodná díla. Jejich autoři Jaroslav Bártek ( ) a Vladimíra Klimecká (1964) jsou rodáky z Horní Bečvy. Vladimíra Klimecká: Druhý život Marýny G. Jaroslav Bártek: Kronika našeho rodu. Knižní klub, Praha Městská knihovna v Rožnově p. R V r vítězný titul 18. ročníku Literární ceny Knižního klubu. Pohled do Kněhyňského údolí pod Bukovinami. Pohled do údolí Kobylská z Kovářčeny. Karel J. Malina 2016 Literatura a prameny: Beskydy. Turistickými stezkami. Wart, Třinec DOBEŠ, F.: Javořiny na panství valašskomeziříčském. Dolina Urgatina, 3, 1949, s Lubina MALINA, K. J.: Odkaz hornobečvanského kameníka. Hornobečvanská marginálie Setonova průvodce Beskydami. K objasnění záznamu vytesaného do kamene na hřebenu Zadních hor. In: ANDERLE, P. a kol.: O lidech v Beskydech a o pozoruhodných památkách a přírodních zajímavostech I. Okrašlovací spolek Rozhledna, Čeladná, MZA Brno, indikační skici Hor. Bečvy: PŘIKRYL, J.: 1. Čs. partyzánská brigáda Jana Žižky. Profil, Ostrava SOA Vsetín, fond ONV VM, inv. č. 552, čp. 364; fond Archiv obce Hor. Bečva, inv. č. 19. ZA Opava, fond Vs Val. Meziříčí Rožnov, inv. č. 198, inv. č. 294 karton 160, inv. č. 362 karton 188.