Program na sobotu

Transkript

1 Program na sobotu Mimiškolka: Jana Krynská Sobotní školka: Martin Kalod M-třída: Petra Hrdinková Sobotní škola: Bohuška Příhodová Příběh pro děti: Jana Krynská Kázání: Marek Petráček Sobota Čtení Bible Vyhodnocení experimentu Týden společných modliteb Ne ČCE (15:00) Sobota Křeslo pro hosta Po ŘKC (18:00, kázat bude Z. Martasek) Kázání bude mít Josef Dvořák, odpoledne se sejdeme zhruba ve 12:30 k diskuzi, připravte si otázky Sobota Sobota Sobota Členské shromáždění Mládežnické odpoledne Odpoledne křesťanského domova (začneme zhruba 20 minut po bohoslužbě, více info na str. 6) Bude hned po dopolední bohoslužbě Tématem bude Servisní knížka aneb jak je potřeba se starat o vztah...

2 Foto ze soboty Střípky z kázání V sobotu jsme již tradičně začali songservisem, kázáním nám sloužil bratr Vítek Vurst, předseda Českého sdružení. Po krátkém agapé jsme se v hojném počtu sešli i na odpoledne, kde bylo křeslo pro předsedu. Bratr Vítek nám odpovídal na různé otázky. Bylo to pěkné odpoledne. I vzplanul Bůh hněvem, že jede, a Hospodinův posel se mu postavil do cesty jako protivník. On pak jel na své oslici a byli s ním dva jeho mládenci. Oslice spatřila Hospodinova posla, jak stojí v cestě s taseným mečem v ruce, uhnula z cesty a šla polem. Bileám oslici bil, aby ji zase zavedl na cestu. Tu se postavil Hospodinův posel na pěšinu mezi vinicemi, kde byly zídky z obou stran. Oslice spatřila Hospodinova posla, přitiskla se ke zdi, přitiskla ke zdi i Bileámovu nohu a on ji znovu bil. Hospodinův posel opět přešel a postavil se v soutěsce, kde nebylo možno uhnout napravo ani nalevo. Oslice spatřila Hospodinova posla a klesla pod Bileámem. Bileám vzplanul hněvem a bil oslici holí. Tu otevřel Hospodin oslici ústa a ona řekla Bileámovi: Co jsem ti udělala, že mě již potřetí biješ? Bileám oslici odpověděl: Protože si ze mne děláš blázny! Mít v ruce meč, byl bych tě už zabil. Oslice Bileámovi odpověděla: Což nejsem tvá oslice, na níž jezdíš odjakživa až do dneška? Udělala jsem ti někdy něco takového? Řekl: Ne. I sňal Hospodin clonu z Bileámových očí a on spatřil Hospodinova posla, jak stojí v cestě s taseným mečem v ruce. Poklonil se a padl na tvář. Hospodinův posel mu řekl: Proč jsi svou oslici už třikrát bil? Hle, to já jsem vyšel jako tvůj protivník, protože mám tu cestu za pochybenou. Oslice mě spatřila a vyhnula se mi, teď už potřetí. Kdyby se mi nevyhnula, byl bych tě věru zabil a ji nechal naživu. Bileám odvětil Hospodinovu poslu: Zhřešil jsem. Nevěděl jsem, že ty ses mi postavil do cesty. Avšak jestliže se ti to nelíbí, vrátím se zpátky. Hospodinův posel odpověděl Bileámovi: Jdi s těmi muži, ale nebudeš mluvit nic než to, co já budu mluvit k tobě. Bileám tedy šel s Balákovými velmoži. (Nu 22,22-35) Bileám je někdy čtenáři vnímán jako sobec, který si hraje na proroka. Není to však tak černobí-

3 lé. Bileám byl prorok - byl povolán Bohem. Král Balák má strach z Izraelského národa. Proto vysílá posly k Bileámovi. Slibuje si od něj, že prokleje Izraelský lid. V té chvíli však začíná tragikomedie. Bileám ubytuje posly krále a jde se poradit s Hospodinem. Ten mu nedovolí, aby s nimi šel. Balák se však nevzdává. Posílá další výpravu - finančně vybavenější. A Bileám se jde znovu radit - zkouší, zda si to Bůh nerozmyslel. Hospodin mu řekl, že jestli po tom touží, tak ať jde - stejně ale bude dělat to, co chce Bůh. Bůh nechá Bileáma udělat to, co chce - i když to neschvaluje. Bůh nezavírá člověka do zlaté klece. Člověk si však musí nést odpovědnost za své činy. Když je Bileám na cestě, tak k němu promluvila oslice. Je zvláštní, že se Bileám nijak zvlášť nediví, že s ním diskutuje oslice. Dokonce jí vyčítá, že si z něj dělá blázny. V tomto okamžiku se však Bileám chová jako osel. Bileám si cestu za králem Bálákem vydupal. Když pak dorazí na místo, tak Izraeli žehná, místo aby ho proklel. Balák Bileáma prosí, aby když už není schopen Izrael proklít, tak ať mu alespoň nežehná. Pak Balák Bileáma vyhání. Bileám chtěl respektovat Boha, ale také chtěl jet za Balákem. Bileám chtěl vyhovět všem. Chce plnit úkol od krále, ale místo toho žehná. Představuje Boha, ale on sám ho vlastně nevidí. Bileámovi v tom rozumíme. Známe to napětí - stát na straně Boha, ale zároveň si dělat věci po svém. Podřídit se tomu, co Bůh chce, ale zároveň si nenechat Bohem mluvit do každodenní reality. Někdy také Bileámovi rozumíme v tom, že Boha zkoušíme, jestli náhodou nezměnil názor. Někdy nemáme Boha na prvním místě, a tak se někdy chováme jako oslové. Ani my nejsme černobílí. Každý z nás se podobáme Bileámovi. Každý z nás prožívá v životě boj - o směřování ve svém životě. Víme, co je správné, ale často podle toho nedokážeme žít. Chceme být s Bohem, ale ne vždy ho vidíme. Možná někdy máme pocit, že nestojí za to stále padat a vstávat. Apoštol Pavel však píše: Jsem si jist, že ten, který ve vás začal dobré dílo, dovede je až do dne Ježíše Krista (Fp 1,6). Bůh to však s námi nevzdává. Otázkou je, zda to, co v nás Kristus započal, ho necháme dokončit.

4 ŠEST KROKŮ K MANŽELSKÉMU RESTARTU aneb několik podnětů ke vztahové údržbě Jmenuji se Jana. Je mi 34 let. Jsem vdaná 14 let. S manželem Karlem, kterému je letos 38 let, máme 3 děti. Kristýnce bude za měsíc 14 let, Evička má 12 a Martínek 8 let. Ještě nedávno jsem si myslela, že je všechno v pořádku. Před chvílí jsem přišla z práce, teď sedím s hlavou v dlaních a přemýšlím, kde se stala chyba. Něco se vytratilo. Téměř spolu nemluvíme o ničem jiném, než pořád jenom děti, škola, finance, provoz domácnosti a tak pořád dokola. Technická komunikace, kdo, co, kdy, kde a proč. Sedím a přemýšlím, jak dál takto už to rozhodně nechci. Příběh ženy, který je až příliš pravdivý. Nedějí se žádná zvěrstva, jen je něco, co jí trápí. Hledá odpověď na nepříjemné a stále se vtírající otázky: Co se to děje? Co s tím? Má to ještě cenu? Je to konec naší lásky? Proč? Co když to bude už jenom horší?! Možná by stálo za to vyslechnout si i popis aktuální situace ústy Karla. S manželkou Janou jsme ještě nedávno tvořili docela šťastný pár. Byla s ní legrace. Teď už je jiná. Je neustále podrážděná, pořád se na něco vyptává: kde jsem byl, s kým jsem byl, kdy přijdu, proč přijdu tak pozdě, proč se o nic nezajímám, jestlipak vím, co prožívá Kristýnka, jestli jsem slyšel, jak Martínek sprostě mluví, a že už ji určitě nemiluju, protože jsem zapomněl na výročí svatby uff V práci mám odpovědný post, jsem rád, že mne šéf bere, ale doma škoda řeči. Už několikrát jsem se přistihl, že oddaluji odchod z firmy, jen abych se vyhnul tomu výslechu. Manželé. Dva příběhy. Dvě pravdy. Dvě nesdílená neštěstí. Každý se svým prožíváním a viděním skutečnosti. Nic tragického A přesto, lidé, kteří zjišťují, že se jim ze života vytrácí radost, že se vkrádají pochybnosti a nespokojenost, že je už netěší přítomnost toho druhého. Zdá se vám to povědomé? Stali jste se někdy důvěrníky takto nešťastných osob nebo to znáte z vlastní zkušenosti? Pojďme se společně podívat na doprovázení této rodiny v jejich příběhu obnovování lásky. Existují nějaké kroky, které se mohou stát alespoň rámcovým vodítkem pro řešení podobných situací v manželství? Existují a dokonce i vědci zkoumají proces tzv. vztahové údržby, chování partnerů, které má za cíl obnovení zdravého partnerského vztahu. Aby se předcházelo podobně vyhrocené krizi, nabízí vztahová údržba průběžná rutinní opatření. Chování, jehož záměr není vědomý, jen se postupně stává obvyklou součástí soužití. Patří sem oblíbené oslovování, poděkování, vyjádření prosby, společný čas u jídla, úsměv, oční kontakt, chvilky jen pro sebe, bezděčný dotek, společná aktivita zkrátka, vše co přináší pocit sounáležitosti, jedinečnosti a náležení. Všechny aktivity, které potvrzují: ano, sem patříš, tady jsi důležitý/á, milovaný/á a počítá se s tebou. Jsou to maličkosti, na kterých stojí a padá sycení potřeb. Příběh, do něhož nás přizvala Jana s Karlem, už vykazuje známky hlubší krize. Je pravděpodobné, že jejich vztah komplikuje nejen pracovní přetížení, ale i důsledky několika mýtů, jimiž se nechali ukolébat. Jeden z nich říká: To nám se nemů-

5 že stát. Další mýtus přináší klamavé přesvědčení, že manželství je bezúdržbový mechanismus. Třetí mýtus zamlžuje skutečnost, že manželství je dynamický vztah a proces a prochází několika fázemi. Jejich současnou fázi můžeme nazvat tzv. manželskou pubertou. Období, které docela věrně kopíruje proces dospívání: první bilanční krize, hledání sebe sama a vlastní role, potřeba vyšší míry nezávislosti, potvrzení uplatnění, samostatnosti a soběstačnosti. K tomuto období patří i zvýšená úroveň kritičnosti a vztahovačnosti. Dochází často k rozčarování a zklamání já, druzí, svět je jiný, než jsem si představoval. Podíváme-li se zběžně do jejich vyprávění, tak téměř všechny výše uvedené prvky se u nich vyskytují. Možná by stálo za to rozklíčovat začarovaný kruh nespokojenosti. Podle mne začíná tím, že začneme věci brát příliš samozřejmě. A k tomu nastupuje nárokování jak jinak, vždyť tak to má přece být! A už v tomto kroku dochází k umrtvování úžasu. Nebo si často ani nevšimneme, že celé roky něco je, stále a pořád. Kolikrát si v rodině povzdechneme: Nikdo si ani nevšiml, že...! A říkají to nejen dospělí, ale i děti. Zpozorníme, až se objeví problém. Někdy to může být jenom potřeba vyvolat pozornost - byť negativní, ale vyburcovat zájem. Pak jakoby mávnutím kouzelné proutku vymažeme období bez problémů, a zaměříme se na současnou situaci. Pak jsou po ruce dva slovní zabijáci: ty vždycky, ty nikdy... Nevšímavost vede k nevděčnosti. Nevděčnost vzbuzuje pocit nespravedlnosti a křivdy. A pocit nespravedlnosti je zárodkem nespokojenosti. Když vypukne nespokojenost naplno, pak je jen krůček k nevraživosti a trestání jakoukoliv formou. A nespokojenost je nasycena. Co s tím? Je vůbec možné řešit krizi, vnímá-li problém jenom jeden? Nebo, pokud jeden chce a druhý ne? Mnohé zkušenosti potvrzují, že možné to je, jen to dá více práce jak lidem, tak Pánu Bohu. Pravidlo pro život je po staletí neměnné, a to: chceš-li něco změnit, pak máš možnost měnit jenom sebe. Nad druhým tuto moc nemáš. Dokonce řada biblických rad nabádá: jestli vidíš problém u druhého, zkus věnovat pozornost i tomu, co děláš a jak to máš ty. Pokud chceš měnit svět, měn především sebe. Jsem daleka toho, abych zde předvedla lekce sebemrskačství. Dokonce, kdosi moudrý přinesl zajímavý poznatek, že ten, kdo se trápí, vytváří iluzi a působí jako nevinný. Ne, určitě nechci uvrtávat partnery v nepřiměřeném sebeobětování, sebelítosti a sebeničení. Chci nabídnout šest kroků k manželskému restartu, které jsem ověřila jak sama na sobě a mém manželství, tak jsem jimi provázela desítky klientů v situaci, kdy hledali cestu ze začarovaného kruhu vyhasínajícího manželství. Jak se to dělá? Abychom se vymanili z výše uvedené destruktivní spirály vztahu, dovolím si nabídnout jednotlivé kroky, které pomáhají dostat se z této slepé uličky. Jako základní motto pro život v manželství považuji jednu strohou větu: Nic není samozřejmé. 1. Rozhodni se na situace v partnerství, v rodině dívat přes přesvědčení: Nic není samozřejmé! Rozhodni se všímat si, vidět, vnímat a pojmenovávat to, co partner pro tebe, pro rodinu dělá. Dovol si žasnout, stále a znovu, právě proto, že nic není samozřejmé! Neboj se partnerovi vyjádřit vděčnost, poděkovat, ocenit za konkrétní projev. Využívej k tomu dostupné

6 zdroje např. slovně, dárkem, SMS. 2. Rozhodni se znovu poznávat svého partnera jako někoho nového, přestože s ním žiješ několik let. Hledej, pozoruj, vnímej, co tvůj partner považuje za projev náklonnosti a uč se takto svůj vztah k němu vyjadřovat. 3. Věnuj čas svému partnerovi, plánovaně jako nejdůležitější položce ve tvém diáři, kterou nechceš a nemůžeš odmítnout. Každý den, každý týden, každý měsíc, každý kvartál, každý rok určitý čas strávený jenom ve dvou s tvým partnerem. Plánujete společně, smějte se, mějte společné aktivity pro rodinu, i jen tak ve volném čase. 4. Uč se s partnerem znovu komunikovat. Zpočátku třeba i nepřirozeně až ritualizovaně podle tohoto návodu : jeden se ptá, druhý odpovídá. Nechá jej mluvit, neskáče do řeči, poté poděkuje za sdělení a položí druhou otázku a naposled třetí. Pak se role otočí. K rozhovoru se využívají stále tytéž otázky: 1. Řekni mi něco, co máš na mně rád. 2. Řekni mi něco, v čem se shodneme, na co máme stejný názor. 3. Řekni mi něco, co bych od tebe měla vědět. Cílem otázek je: ad 1. zvědomění a pojmenování kladných stránek partnera (v krizi nastupuje spíše kritika); ad 2. pomáhá manželům uvědomit si dosavadní společné prožitky, aktivity, úsilí, čas dosavadní emoční investice a znovu objevit potenciál společných plánů; ad 3, je zde prostor pro vyjádření těžkostí (v já formě bolí, mrzí, zlobí mě ). Nezapomeňte jeden druhému poděkovat - pustil vás totiž do svého světa. Sdělení nepitvejte, můžete se k němu vrátit v dalším sezení prostřednictvím výše uvedených otázek. Je více než pravděpodobné, že pokud vytrváte, vzájemná komunikace bude přirozenější. (Jellouschek; Umění žít jako manželé; Manželský diaden) 5. Měj odvahu přiznat chybu a omluvit se. (Ublížil/a jsem ti. Zranil/a jsem tě. Nedávám ti najevo, že si tě vážím. Znevažuji Tě před dětmi,...) Jsi-li v opačné roli, měj odvahu kultivovaně sdělit, co s tebou chování partnera dělá. (Např.: Zlobí mě, když přijdeš domů pozdě, protože ti vlastně chci říct, že mi chybíš; jsem mrzutá, protože se necítím milovaná, pořád se ptám, abychom spolu alespoň nějak komunikovali.) Stručné promiň a odpusť bez přiznání vlastního podílu na nedorozumění je laciné a spíše úkoluje druhého, ať si s touto situací poradí přece jsem se už omluvil/a. 6. Raduj se a projevuj to. Cílem znovuzrození, obnovy manželské lásky je vrácení radost, nové prožívání blízkosti, důvěry, intimity. Buďte vděčni i za miniaturní posuny a vyjadřujte svoji radost ze změny. Neberte nic jako samozřejmé. Vraťme se do příběhu Jany a Karla. Zpočátku Jana, pak i Karel začali postupovat podle nabízeného scénáře, strategie. Oba projevili zájem o oživení svého manželského vztahu. Některé strategie jim připadaly strojené, ale postupně si zvykli. Učí se nově spolu vycházet. Restart jejich manželství se zdařil. Zevšednění vztahu je přirozené, ale nemusí být nutně ničivé. Využívejme průběžně arzenál nástrojů rutinní vztahové údržby. Pokud dojde k hlubší krizi, je zodpovědné a zralé rozhodnout se vyhledat pomoc odvahu a vytrvalost shůry a doprovázení od lidí, protože péče o manželství za to stojí. Milena Mikulková ( Před nějakým časem byl v kázání zmíněn text jednoho teologa: Proč číst Bibli? Je tak důležité přečíst si během dne jeden úryvek z evangelia! Proč? Abychom se ho naučili nazpaměť? Ne. Ale abychom nalezli Ježíše, protože Ježíš je přítomen právě ve svém slově, ve svém evangeliu. Pokaždé, když čtu evangelium, nacházím Krista. Zvykněte si proto denně číst jednu i maličkou pasáž z evangelia a stále s sebou noste nějaké vydání evangelia, abyste jej mohli číst. Kdo bude chtít, tak se může zúčastnit experimentu - čtení jedné stránky z Bible denně. Experiment bude probíhat ve dvou skupinách - s mládežníky a dospělými. Zhruba po měsíci bychom se mohli setkávat a udělat kvalitativní vyhodnocení - tedy co vám čtení Bible dává, jak často ji čtete a zda pozorujete nějakou změnu.