UNIVERZITA PARDUBICE

Transkript

1 UNIVERZITA PARDUBICE DOPRAVNÍ FAKULTA JANA PERNERA Čerpací stanice a životní prostředí Černík Milan I. ročník prezenčního studia DFJP studijní skupina: 17 Kulda David I. ročník prezenčního studia DFJP studijní skupina: 1E 1. PROHLÁŠENÍ... 4

2 2. ANOTACE ÚVOD POJMY PODMÍNKY PROVOZU ČERPACÍCH STANIC... 6 A. PODMÍNKY PROVOZU ČERPACÍCH STANIC... 6 B. PODMÍNKY ČINNOSTI OPRAVÁŘSKÝCH A SERVISNÍCH FIREM... 6 C. OPRÁVNĚNÍ K ZÁSAHU DO ZAŘÍZENÍ... 6 D. LHŮTY PROVÁDĚNÍ KONTROL A SERVISNÍCH ÚKONŮ... 6 E. ÚČINNOST ZPĚTNÉHO ODVODU PAR POŽADAVKY NA SKLADOVACÍ ZAŘÍZENÍ TERMINÁLŮ POŽADAVKY NA ZAŘÍZENÍ PRO PLNĚNÍ A STÁČENÍ POŽADAVKY NA ZAŘÍZENÍ PRO SPODNÍ PLNĚNÍ, SBĚR PAR A OCHRANU PŘED PŘEPLNĚNÍM SILNIČNÍCH CISTERNOVÝCH VOZIDEL... 8 A. POTRUBNÍ SPOJKY... 8 B. PLNĚNÍ... 8 C. PŘIPOJENÍ SIGNALIZACE UZEMNĚNÍ A PŘEPLNĚNÍ... 9 D. UMÍSTĚNÍ SPOJEK... 9 E. BEZPEČNOSTNÍ BLOKOVÁNÍ SKLADOVÁNÍ... 9 A. TECHNICKÉ POŽADAVKY B. POŽADAVKY NA NÁDRŽE A KONTEJNERY C. STAVEBNÍ PROVEDENÍ SKLADU ROPNÝCH LÁTEK D. NEPOUŽÍVANÉ SKLADY ROPNÝCH LÁTEK E. SKLADOVÁNÍ ROPNÝCH LÁTEK V ZÁTOPOVÉM ÚZEMÍ F. SKLADOVÁNÍ ROPNÝCH LÁTEK V PÁSMU HYGIENICKÉ OCHRANY VODNÍCH ZDROJŮ A V CHRÁNĚNÉ OBLASTI S PŘIROZENOU AKUMULACÍ VOD G. PROVOZ SKLADOVACÍCH ZAŘÍZENÍ OZNAČOVÁNÍ A. HOŘLAVOST ROPNÝCH LÁTEK B. TŘÍDĚNÍ POŽADAVKY NA PLNÍCÍ A SKLADOVACÍ ZAŘÍZENÍ V ČERPACÍCH STANICÍCH A V TERMINÁLECH, KDE SE PROVÁDÍ MEZISKLADOVÁNÍ PAR A. NÁDRŽE, TECHNOLOGICKÁ ZAŘÍZENÍ, KONTEJNERY, PŘEPRAVNÍ OBALY OPRAVY, ČIŠTĚNÍ A KONTROLA A. ZKOUŠKA TĚSNOSTI NÁDRŽÍ A POTRUBÍ B. METODY ZJIŠŤOVÁNÍ TECHNICKÉHO STAVU NÁDRŽÍ C. TECHNICKÉ ZAŘÍZENÍ PRO PROTIPOŽÁRNÍ ZÁSAH D. METODIKY SANAČNÍHO ZÁSAHU ODPADY A. ODPADNÍ VODY

3 B. ODVÁDĚNÍ ODPADNÍCH VOD C. GRAVITAČNÍ ODLUČOVAČ D. ODPADOVÉ HOSPODÁŘSTVÍ E. ODPADY VZNIKAJÍCÍ PROVOZEM ÚDAJE O VÝSTUPNÍCH VELIČINÁCH A. OVZDUŠÍ B. UVEDENÉ PODMÍNKY JSOU ZPLNĚNY NÁSLEDOVNĚ C. HLAVNÍ PLOŠNÉ ZDROJE ZNEČIŠTĚNÍ OVZDUŠÍ D. LINIOVÉ ZDROJE ZNEČIŠTĚNÍ OVZDUŠÍ (DOPRAVA) ZÁVĚR POUŽITÁ LITERATURA

4 1. Prohlášení Prohlašuji, že předložená práce je naším původním autorským dílem, které jsme vypracovali samostatně. Literaturu a další zdroje, z nichž jsme při zpracování čerpali, v práci řádně cituji. 2. Anotace Tato práce vznikla na základě hlubšího zamyšlení nad čerpáním pohonných hmot. Ne každý uživatel těchto prostor si uvědomuje důležitost a existenci několika zásadních skutečností souvisejícími s provozem a užíváním. Proto se v této práci zabýváme čerpacími stanicemi pohonných hmot a jejich vlivem na životní prostředí. Z velké části se zaměřujeme na emisní limity, tedy to co z čerpacích stanic uniká do ovzduší. S touto problematikou však souvisejí další podmínky a povinnosti, proto se nemalou částí zaměřujeme také na nádrže, manipulační plochy v okolí čerpacích stanic a záchytné nádoby. Je zřejmé že málo kdo ví o tom, že i stojan s pistolí, bez kterého by nebylo možno natankovat pohonné hmoty, musí být pravidelně kontrolovány, proto i tomuto problému je věnována nemalá část. Chtěli bychom přiblížit tuto problematiku každému, tedy i těm kteří jsou odborníky v jiném oboru. Pro lepší orientaci bychom zdůraznili několik málo slovíček, které budou v textu často zmiňovány a proto je možno tato slova považovat za klíčová: emisní limit, nádrže, příslušenství skladu, manipulační plochy. Význam těchto klíčový slov je vysvětlen spolu s dalšími ve čtvrté kapitole této práce pod názvem pojmy. Odborná slova, která nejsou v této kapitole uvedena jsou podle našeho názoru v textu dostatečně vysvětlena a proto není zapotřebí je zdůrazňovat a upřesňovat. 3. Úvod Moderní doprava je nepostradatelnou součástí života společnosti. Umožňuje pohyb obyvatel, přístup k místům, službám, vzdělání, surovinám, zboží, pracovním příležitostem i k ostatním lidem. Zvyšující se mobilita má však i negativní dopady, které narůstají zejména u silniční dopravy. Jsou to rostoucí emisní (oxidy dusíku, pevné částice, oxid uhličitý, těkavé organické látky) a hluková zátěž životního prostředí, fragmentace krajiny a narušování ekosystémů způsobené výstavbou u nových tras, zábory zemědělské půdy a lesa i ploch uvnitř sídel, nehodovost, poškozování zdravotního stavu obyvatel, zahlcování komunikací (kongesce), bariérové efekty a problémy s parkováním a odstavováním vozidel především v místech s hustým osídlením a v rekreačních oblastech. 4. Pojmy Emisní limit: nejvýše přípustné množství znečišťující látky vypouštěné do ovzduší ze zdroje znečišťování vyjádřené jako hmotnostní nebo objemová koncentrace znečišťující látky v odpadních plynech nebo hmotnostní tok znečišťující látky za jednotku času nebo hmotnostní množství znečišťující látky vztažené na jednotku produkce. Ropné látky: uhlovodíky a jejich směsi, které mají bod tuhnutí + 40 C a nižší. Nádrže: beztlakové nádoby z oceli nebo jiného odolného materiálu sloužící k skladování ropné látky. Nádrže zevně kontrolovatelné: nádrže u nichž je možna kontrola všech vnějších stěn. 4

5 Nádrže zevně nekontrolovatelné: nádrže u nichž nelze vizuálně zkontrolovat všechny vnější stěny. Drobné obaly: nádoby o objemu menším než 5 litrů s těsným uzávěrem pro jedno použití (popř. spray). Příslušenství skladu: vybavení, včetně potrubí rozvodu, umožňující příjem ropných látek do nádrží, měření jejich množství nebo tlaku, ohřátí na vyšší teplotu, výdej k místu spotřeby a měření vydaného množství. Manipulační plochy: plochy určené ke stáčení a k výdeji ropné látky, k umístění technologického zařízení skladu, popřípadě k uložení prázdných obalů od ropných látek, které by mohly vyvolat úkapy a úniky ropných látek. Záchytná nádoba: stabilní nebo přenosná nádoba sloužící k zachycení a krátkodobé akumulaci drobného úkapu nebo úniku při výdej z technologického zařízení skladu nebo nádrže, kontejneru nebo obalu, upravená pro snadné vyprázdnění, popř. napojená potrubí na nádrž. Gravitační odlučování: oddělování látek rozdílné hustoty vlivem gravitačních sil. Rozdělení paliv Paliva se rozdělují podle jejich skupenství na tuhá, kapalná a plynná dále původu na přírodní a umělá. Palivo pro pohon spalovacího motoru musí být schopno přímého spalování v pracovním prostoru motoru, musí mít vysokou výhřevnost, chemickou stálost vůči vodě a vlhkosti, nesmí být agresivní vůči materiálům spalovacího prostoru motoru a jeho palivové soustavy, musí být použitelné v rozsahu teplot daných skladováním a provozem a nesmí být jedovaté a omamné. Tyto podmínky splňují jen některá kapalná a plynná paliva. Pro pohon motorů silničních motorových vozidel jsou nejvíce rozšířena kapalná uhlovodíková paliva. Plynná uhlovodíková paliva splňují podmínky pro pohon těchto motorů také, jsou však náročnější na skladování, manipulaci i provozní podmínky. Proto se plynná uhlovodíková paliva používají v menší míře, především jako alternativní palivo pro motory určitých skupin motorových vozidel. Pro menší obsah škodlivin ve spalinách se plynná uhlovodíková paliva prosazují i pro pohon motorů běžných silničních motorových vozidel. Pro pohon motorových vozidel se používají tyto druhy paliva: - kapalná paliva přirozená vyrábějí se ze surové ropy její destilací, nebo krakováním těžké ropy a destilačních zbytků a následující destilací. Do této skupiny patří benzin, petrolej a nafta. - kapalná paliva umělá vyrábějí se synteticky kvašením, nebo jako vedlejší produkty chemické výroby. Do této skupiny patří syntetický benzin, alkohol a bionafta. - plynná paliva přirozená tato paliva vznikla přirozeným chemickým procesem v organických látkách. Do této skupiny patří zemní plyn, který se získává těžbou, obvykle jako vedlejší produkt při těžbě ropy. plynná paliva umělá vyrábějí se synteticky podobně jako kapalná paliva umělá. Do této skupiny patří směs plynů propan butan. 5

6 5. Podmínky provozu čerpacích stanic A. Podmínky provozu čerpacích stanic Provozovatelé čerpacích stanic plní ustanovení zákona a zvláštních právních předpisů vydaných k jeho provedení. Všechny stojany sloužící k výdeji benzinu je třeba vybavit zřetelným nápisem upozorňující zákazníky na nutnost úplného zasunutí výdejní pistole do plnícího hrdla nádrže motorového vozidla. Kontrola funkčnosti zařízení (systému) pro zpětný odvod par u výdejních stojanů je prováděna obsluhou čerpací stanice v pravidelných intervalech, nejméně však 1x za směnu. U stojanů vybavených signalizací funkčnosti řídící elektroniky vývěvy je touto obsluhou kontrolována funkčnost světelné signalizační kontrolky při výdeji benzinu. U výdejních stojanů, které nejsou vybaveny optickou signalizací správné funkce systému, je případný únik zjišťován obsluhou smyslově. Provádění kontrol správné funkce zařízení obsluha zaznamenává do provozního deníku čerpací stanice. V případě podezření na nefunkčnost zařízení, nebo zjištění nefunkčnosti signalizace zaznamená tuto skutečnost, neprodleně a prokazatelně vyzve příslušnou oprávněnou osobu k provedení servisní kontroly a k odstranění závady a po provedení opravy nebo seřízení a proměření účinnosti odsávání par převezme od úkon provádějící osoby protokol dokladující funkčnost systému. Protokol archivuje pro případnou kontrolu orgánů ochrany ovzduší a dokumentuje jím tak plnění povinností, které mu jsou uloženy zákonem. Pokud osoba provozovatele není zároveň vlastníkem čerpací stanice, zabezpečí vlastník splnění těchto požadavků interními předpisy a smluvními podmínkami uvedenými v uzavřené smlouvě o pronájmu. Vlastník čerpací stanice garantuje vybavení této stanice rekuperací II. stupně. B. Podmínky činnosti opravářských a servisních firem Každá osoba, která zabezpečuje opravy, údržbu nebo servisní činnosti související s provozem výdejních stojanů benzinu podle výše uvedených požadavků, sepisuje protokol o výsledcích této činnosti. Protokol pořizuje ve dvou vyhotoveních, z nichž jedno je jako doklad o provedeném zásahu uloženo na čerpací stanici a druhé je archivováno příslušnou servisní organizací. C. Oprávnění k zásahu do zařízení K zásahu do zařízení sloužícího ke zpětnému odvodu par vznikajících při plnění benzinu do mobilních kontejnerů plnící pistolí výdejního stojanu je oprávněna pouze osoba odborně způsobilá k takovýmto úkonům, tzn. je držitelem platného certifikátu (registračního osvědčení) výrobce výdejních stojanů prokazatelně opravňujícího k zásahům této osoby do konkrétních systémů. Evidenční číslo osvědčení a jméno pracovníka, který opravu a seřízení provedl, je kromě dalších údajů uvedeno v protokolu o provedené zkoušce. D. Lhůty provádění kontrol a servisních úkonů Kontrola účinnosti systému zpětného odvodu par, případně jeho seřizování, se provádí nejméně jednou ročně a doba mezi dvěma kontrolami není kratší než 6 měsíců. Kontrola účinnosti se dále provádí vždy po takovém zásahu do výdejních stojanů, jakým je výměna výdejní pistole nebo provedený kontrolní odběr. Tuto povinnost zakotví majitel čerpací 6

7 stanice do smluvního vztahu s osobou zabezpečující servis výdejních stojanů nebo ji splní jiným, prokazatelným způsobem. E. Účinnost zpětného odvodu par Kontrolu účinnosti, opravu a seřízení systému zpětného odvodu par provádí pouze pracovník s oprávněním mající autorizaci od výrobce měřícího zařízení pro kontrolu účinnosti systému. Měřící zařízení pro kontrolu účinnosti systému zpětného odvodu par je schváleno, ověřováno a kalibrováno podle zvláštního předpisu. Pro měření účinnosti systému zpětného odvodu par se používají dva postupy. 1. Postup pro výdejní stojany, kde je vývěva poháněna elektromotorem čerpadla bez elektronického řízení zpětného odvodu par. Zkouška se provádí při čerpání benzinu do vhodné odměrné nádoby při 50 % a při 100 % jmenovitého průtoku benzinu. Měření účinnosti tohoto systému zpětného odvodu par se provádí výhradně plynoměrem k tomuto účelu určeným. 2. Postup pro výdejní stojany s elektronicky řízeným systémem zpětného odvodu par, který umožňuje provést zkoušku bez čerpání benzinu. U multiproduktových stojanů se měří a seřizuje vždy jen jedna strana výdejního stojanu. Zkouška se provádí přístrojem k tomuto účelu schváleným. Po skončení všech prací vyhotoví oprávněný pracovník příslušný protokol ve dvou vyhotoveních. 6. Požadavky na skladovací zařízení terminálů 1. Střecha a vnější stěny nádrže nad úrovní terénu jsou opatřeny reflexním nátěrem s celkovou odrazivostí sálavé tepelné energie nejméně 70 %. Obnovu nátěru lze naplánovat tak, aby byla prováděna jako součást obvyklých tříletých cyklů údržby nádrží. Inspekce může z tohoto požadavku udělit výjimku, pokud je to v zájmu ochrany krajiny. Toto ustanovení se však nevztahuje na nádrže napojené na jednotku omezování emisí par, která splňuje emisní limit daný střední hmotnostní koncentrací par benzinu ve výduchu z jednotky omezování emisí par 150 mg/m Nádrže s vnějšími plovoucími střechami jsou vybaveny primárním těsněním pro zakrytí prstencového prostoru mezi stěnou a vnějším obvodem plovoucí střechy a sekundárním těsněním utěsněným nad primárním těsněním. Tato těsnění jsou provedena tak, aby účinnost záchytu par benzinu byla nejméně 95 % ve srovnání s podobnou nádrží s pevnou střechou bez řízeného záchytu par benzinu (nádrž s pevnou střechou s pojistným ventilem). 3. Všechna nová skladovací zařízení v terminálech, kde jsou vyžadována opatření na snížení emisí benzinových par jsou tvořena a) buď nádržemi s pevnou střechou napojenými na jednotku omezování emisí par, která splňuje požadavky na zařízení pro spodní plnění, sběr par a ochranu před přeplněním silničních cisternových vozidel, b) nebo nádržemi s plovoucí střechou, vnější nebo vnitřní, vybavenými primárním a sekundárním těsněním, která splňují požadavky pro nádrže s vnějšími plovoucími střechami. 4. Stávající nádrže s pevnou střechou jsou a) buď napojeny na jednotku omezování emisí par, která splňuje emisní limit daný střední hmotnostní koncentrací par benzinu ve výduchu z jednotky omezování emisí par 150 mg/m 3, b) nebo vybaveny vnitřní plovoucí střechou s primárním těsněním konstruovaným tak, aby účinnost záchytu par byla nejméně 90 % ve srovnání s podobnou nádrží s pevnou střechou bez řízeného záchytu par benzinu (tedy nádrž s pevnou střechou s pojistným ventilem). 7

8 7. Požadavky na zařízení pro plnění a stáčení Meziskladem par je zde nazýván prostor v nádrži s pevnou střechou, v němž jsou shromažďovány páry benzinu pro účely pozdější přepravy k jednotce omezování emisí par v jiném terminálu. 1. Páry vytěsněné z plněných mobilních kontejnerů jsou vedeny parotěsným potrubím do jednotky omezování emisí. V terminálech, kde je prosazení menší než 2500 tun/rok, může být jednotka omezování par v terminálu nahrazena meziskladem par. 2. V terminálech, kde je jednotka omezování emisí par benzinu nahrazena meziskladem par, jsou vytěsněné páry benzinu vedeny plynotěsným potrubím do meziskladu par terminálu s účinností nejméně 99 %. Operace plnění mobilního kontejneru benzinem nesmí být zahájena, dokud nejsou obě nádrže řádně propojeny potrubím pro odvod par a dokud není zajištěna řádná funkce systému přečerpání par. 3. V případě úniku par benzinu je stáčení okamžitě zastaveno. Na plnicí lávce je terminálu je umístěn ovladač, kterým lze stáčení kdykoli zastavit. 4. Provozovatel zařízení je povinen pravidelně kontrolovat těsnost potrubí, potrubních spojů a dalších částí a zařízení. 5. Při plnění mobilních kontejnerů s horním plněním je plnící rameno zajištěno tak, aby jeho ústí bylo u dna kontejneru a zamezilo se tak rozstřiku benzinu. 8. Požadavky na zařízení pro spodní plnění, sběr par a ochranu před přeplněním silničních cisternových vozidel A. Potrubní spojky a) Rychlospojky pro stáčení benzínu na plnícím rameni a na vozidle odpovídají ustanovení směrnice API Recomended Practice 1004, sedmé vydání, listopad 1988: Spodní plnění a zpětné získávání par u cisternových silničních vozidel MC-306, část Typ potrubní spojky pro spodní plnění. b) Rychlospojky potrubí pro sběr par benzinu na plnicí lávce a na vozidle odpovídají ustanovení směrnice API Recomended Practice 1004, sedmé vydání, listopad 1988: Spodní plnění a zpětné získávání par u cisternových silničních vozidel MC-306, část Přípojka pro odvod par. B. Plnění a) Obvyklý průtok benzinu jedním ramenem při plnění je l/min, maximální povolený průtok je l/min. b)při nejvyšším zatížení terminálu se připouští v místě přípojky na vozidle maximální přetlak par 5,5 kpa. c) Všechna schválená vozidla se spodním plněním jsou opatřena kovovým identifikačním štítkem, na němž je uveden nejvyšší povolený počet plnících ramen, která mohou být provozována současně tak, aby nedošlo k úniku par pojistnými ventily při maximálním povoleném přetlaku 5,5 kpa. 8

9 C. Připojení signalizace uzemnění a přeplnění Plnící lávka je vybavena řídící jednotkou pro signalizaci přeplnění. Pokud tato jednotka po připojení k vozidlu neindikuje naplnění (plný stav) cisterny, vyšle signál umožňující plnění cisterny. a) Vozidlo se k řídící jednotce na plnicí lávce připojuje běžným 10pólovým elektrickým konektorem. Deseti kolíková vidlice je připojena k vozidlu a zásuvka na pohyblivém vedení je připojena k řídící jednotce na plnící lávce. b) Hladinové snímače na vozidle jsou buď dvouvodičová termistorová čidla, dvouvodičová optická čidla, pětivodičová optická čidla nebo jiná kompatibilní spolehlivá čidla plnící principiálně stejnou funkci. c) Řídící jednotka na plnicí lávce umožňuje připojení jak s dvouvodičovými, tak s pětivodičovými systémy vozidel. d) Společný vodič hladinových snímačů je připojen ke kolíku 10 přívodky a dále k podvozku vozidla. Kolík 10 nástrčky je připojen ke krytu řídící jednotky, který je připojen k zemnění plnící lávky. e) Všechna vozidla se spodním plněním jsou opatřena kovovým identifikačním štítkem. Na tomto štítku je uveden spolu s výše uvedenými údaji také typ hladinových spínačů (dvouvodičové nebo pětivodičové) požitých ve vozidle. D. Umístění spojek a) Konstrukce zařízení pro stáčení benzinu a sběr par na plnící lávce by měla splňovat následující požadavky 1. výška osy rychlospojky pro stáčení benzinu je maximálně 1,4 m (prázdné vozidlo) a nejméně 0,5 m (plné vozidlo). Avšak doporučená výška je 0,7 m až 1,0 m, 2. vodorovná mezera mezi rychlospojkami pro stáčení benzinu nesmí být menší než 0,25 m. Nejmenší doporučená mezera je 0,3, 3. všechny rychlospojky pro stáčení benzinu jsou v prostoru, jehož délka není větší než 2,5 m, 4. přípojka pro odvod par je umístěna pokud možno vpravo od rychlospojek pro stáčení benzinu ve výši nepřesahující 1,5 m (pro prázdné vozidlo) a ne níže než 0,5 m (pro plné vozidlo), b) konektor signalizace uzemnění a přeplnění je umístěn vpravo od rychlospojek pro stáčení bezinu ve výši nepřesahující 1,5 m (pro prázdné vozidlo) a nejníže 0,5 m (pro plné vozidlo), c) veškeré rychlospojky, přípojky a konektory jsou umístěny na jedné straně vozidla. E. Bezpečnostní blokování Signalizace uzemnění a přeplnění a) plnění cisterny je zablokováno, dokud řídící jednotka uzemnění a přeplnění nevyšle příslušný signál. V případě přeplnění nebo poruchy uzemnění vozidla je řídící jednotka uzavřena uzavíracími ventily na plnící lávce. Signalizace odvodu par b) plnění cisterny je zablokováno, dokud není k vozidlu připojena hadice pro odvod par a dokud není zajištěn volný průchod těchto par do sběrného terminálu. 9. Skladování Ve skladu hořlavých kapalin smějí být pouze materiály a předměty, které souvisejí s provozem skladu. 9

10 Přepravní obaly s hořlavými kapalinami při stohování s použitím palet prostých se smějí skladovat s hořlavými kapalinami I. a II. třídy nebezpečnosti do výšky 3,2 m. Plné přepravní obaly s jedním otvorem misí být vždy uloženy otvorem nahoru. Prázdné nevyčištěné obaly nesmějí být uloženy otvorem dolů. A. Technické požadavky Objekty, v nichž se ropné látky přijímají, skladují, vydávají nebo používají, nebo kde se s ropnými látkami manipuluje, musí být zabezpečeny tak, aby nemohlo dojít k úniku ropných látek do povrchových nebo do podzemních vod nebo k nepřípustnému znečištění terénu spojenému se znečištěním podzemních i povrchových vod. Nádrže, potrubí rozvodu a související technologická zařízení se umisťují tak, aby byla zevně kontrolovatelná, aby byla zajištěna rychlá indikace a signalizace úniku ropných látek a zaznamenáno jejich rozšíření do okolí. Nádrže ropných látek mají mít základovou spáru nad nejvyšší hladinou podzemní vody. Vzdálenost skladu ropných látek od studní místního zásobování pitnou vodou se stanovuje podle výsledku hydrogeologického posouzení. B. Požadavky na nádrže a kontejnery Spodní odkalovací vývod nádrže musí mít těsný uzávěr; pokud je nádrž umístěna v otevření nebo kryté části skladu musí být vývod zabezpečen proti poškození mrazem a proti zásahu nepovolané osoby. Vnější trubkový stavoznak u nádrže musí být umístěn tak, aby nedošlo k jeho poškození a misí mít úpravu umožňující odpojení stavoznaku od nádrže. Vstupní otvory musí být umístěny tak, aby jimi nemohlo dojít k úniku skladované ropné látky. Bezpečnostní předivné potrubí z provozní nádrže musí umožňovat odtok čerpaného množství ropné látky do nádrže, ze které je provozní nádrž plněna. Ropné látky vypouštěné při vyprazdňování technologického zařízení po odstavení z provozu se musí zachytit tak, aby nedošlo k jejich úniku. nevratný kondenzát z ohřevu ropných látek je možno odvést do kanalizace buď přes odstavné nádrže a možností dozoru obsluhou, nebo přes průtočnou nádrž s možností uzávěru odtoku. Nádrže musí být vybaveny zařízením pro signalizaci případné přítomnosti ropných látek v kondenzátu. C. Stavební provedení skladu ropných látek Při zakládání nádrží o objemu větším jak 1000m 3 se musí vycházet z podrobné geologické a hydrogeologické studie příslušné lokality. Podzemní i srážkové vody musí být z okolí nádrží odvedeny drenážním systémem nebo jiným způsobem. Odvodní systém srážkových a podzemních vod musí bát proveden tak, aby nedošlo k jeho zanesení a aby bylo možno průběžně kontrolovat jeho funkci.vývod odvodňovacího systému musí být kontrolovatelný a musí být proveden tak, aby v případě znečištění vody mohl být přepojen na kanalizaci zaolejovaných vod. Stojaté nádrže o objemu větším než 100 m 3 musí být opatřeny indikací případných netěsností těch částí nádrže, které nelze zrakem kontrolovat. Manipulační plochy musí být v takové vzdálenosti od vpustě do dešťové nebo jednotné kanalizace, toku nebo od studny zásobování pitnou vodou, aby bylo možno zamezit vniknutí ropných látek do vod; plochy s četností výdeje vetší než 12krát ročně musí být nepropustně a sklonově upraveny tak, aby v případě úniku ropných látek nedošlo k jejich rozlití do okolí. 10

11 Místa možných úkapů a úniků při manipulaci s ropnými látkami se zabezpečijí záchytnými nádobami. D. Nepoužívané sklady ropných látek Nepoužívané technologické části skladů misí být odděleny od provozované části, musí být vyprázdněny od ropných látek a vyčištěny. vyřazené nádrže včetně souvisejícího technologického vybavení a potrubí mají být ihned po odstavení vyprázdněny od ropných látek, vyčištěny a pokud možno vyjmuty ze země. Zemina v místě úložiště musí být prověřena příslušnými zkouškami na obsah ropných látek; v případě zjištění znečištění musí být vytěžena a zlikvidována jako ropný odpad nebo vyčištěna. Podobným způsobem se likvidují i znečištěné materiály z demolice vstupních a stáčecích šachet. E. Skladování ropných látek v zátopovém území V zátopových územích vodních toku se sklady ropných látek umísťují pouze výjimečně. Sklady ropných látek nelze zřizovat v zátopovém území vodních toků v dosahu 20-ti leté vody. Horní okraj vstupního otvoru, horní okraj havarijní jímky a horní okraj odvzdušňovacího vývodu musí být nad úrovní stoleté vody. Skladovací nádrže a jímky musí být kotveny na vztlakovou sílu se stupněm bezpečnosti 2,0. F. Skladování ropných látek v pásmu hygienické ochrany vodních zdrojů a v chráněné oblasti s přirozenou akumulací vod Skladování ropných látek v pásmu hygienické ochrany (PHO) 1. stupně a ve vnitřním pásmu hygienické ochrany (PHO) 2. stupně podzemních vod není přípustné. Je zde možno zařídit pouze sklad ropných látek v množství nezbytné pro provoz vodárenského zařízení a to za podmínek, které určí příslušný vodohospodářský úřad. Kapacita skladů ropných látek ve vnějším PHO 2. stupně se omezuje 200 m 3, přičemž kapacita jednotlivých nádrží nesmí být větší než 50 m 3. Sklad musí být uzavřený, nebo alespoň krytý; nádrže a rozvody musí být zevně kontrolovatelné s indikací úniku ropných látek a se signalizací do místa stálé obsluhy. V 1. a vnitřním 2. stupni PHO není přípustná manipulace s ropnými látkami. Ropné odpady vzniklé provozem skladů nesmí být likvidovány v PHO 1. a 2. stupně. V chráněných oblastech s přirozenou akumulací vod se nesmí zřizovat sklady s nádržemi o objemu přes 1000 m 3 není-li příslušnými směrnicemi stanoveno jinak. Rozsah technického a provozního zabezpečení skladu ropných látek v PHO 3. stupně a v chráněné oblasti s přirozenou akumulací vod se stanovuje individuálně na podkladě posouzení možných úniků těchto látek a jejich vlivu na jakost vody ve využívanémzdroji, nebo ve zdroji výhledově využívaném. G. Provoz skladovacích zařízení Provoz skladů ropných látek musí být zajišťován podle schváleného provozního řádu. Provozovatel skladu ropných lítek musí mít k dispozici dokumentaci skutečného provedení stavby (včetně technického vybavení objektů), plán opatření pro případ havárie, záznamy o provedených zkouškách těsnosti a kontrolách zařízení a o odstranění závad. Provozní řád skladu obvykle obsahuje: a) titulní list s udáním označení a umístění skladu, provozovatele, údaji o schvalování 11

12 s platností provozního řádu, b) základní popis jednotlivých částí skladu včetně přehledného technologického schématu, c) údaje o vlastnostech skladovaných ropných látek, d) pokyny pro obsluhu a údržbu, e) plán zkoušek těsnosti, kontrol a prověřování jednotlivých nádrží a potrubí rozvodu, f) postup při odstraňování poruch, g) požadavky bezpečnosti hygieny práce, h) vedení provozních záznamů, i) postup v případě havárie, Před plněním skladovacích nádrží musí obsluha zjistit stav hladiny ropné látky v nádržích, které budou plněny. Obsluha skladu být přítomna během celé doby stáčení ropné látky, sledovat postup plnění a po jeho skončení musí zabezpečit stáčecí zařízení proti případnému úniku ropné látky. Veškeré úpravy a úniky ze zařízení ve skladu ropných látek se musí neprodleně odstranit způsobem stanoveným v provozním řádu. Při přerušení výdeje se musí nádrž zajistit proti případnému úniku skladované ropné látky v důsledku poruchy technologického zařízení skladu (uzavřením ventilů). Sklad ropných látek musí být vybaven prostředky pro zachycení a bezpečné uložení ropných látek a znečištěné zeminy a vody při havarijním úniku skladované látky v rozsahu podle místních podmínek. V případě zjištění úniku ropné látky z nádrže je nutno tuto nádrž okamžitě vyprázdnit a zajistit její opravu. Po opravě nádrže o kapacitě nad 1000 m 3 se nádrž plní postupně a přitom se kontroluje její těsnost. Prázdné obaly od ropných látek musí být před skladováním uzavřeny a očištěny na vnějším povrchu od úkapů ropných látek; nesmí být skladovány v zátopových územích v dosahu stoleté vody. Zevně nekontrolovatelné skladovací nádrže (s výjimkou dvouplášťových) a zevně nekontrolovatelné podzemní rozvody se kontrolují zkouškou těsnotí s četností nejméně jednou za pět let (zkouška těsnosti plynem). V průběhu (jednou za deset let u nádrží zevně nekontrolovatelných a jednou za dvacet let u nádrží zevně kontrolovatelných) je nutno prověřit jejich další způsobilost metodami zjišťování technického stavu nádrží. Podle výsledku se stanoví termín další kontroly. Nádrže, u nichž byl zjištěn nevyhovující technický stav, musí být opraveny nebo vyřazeny z provozu. 10. Označování Všechny nadzemní nádrže, kontejnery a přepravní obaly, v nichž se hořlavé kapaliny skladují nebo přepravují, musí být opatřeny nápisem upozorňujícím na jejich obsah s udáním třídy nebezpečnosti kapaliny, např.: Nebezpečí ohně hořlavá kapalina II. třídy nebezpečnosti. Pro přechodné označení lze použít tabulku nebo visačku, kterou je dovoleno odejmout až po vyčištění a vyvětrání nádrže nebo přepravního obalu. Prostory vyhrazené pro skladování prázdných nevyčištěných obalů se musí označit tabulkou Prázdné obaly. Prostory provozoven a skladů a prostory v okruhu 5 m od šachet podzemních nádrží, nádrží dvouplášťových a místně dvouplášťových, musí být označeny tabulkami se zákazem kouření a používání otevřeného ohně. 12

13 A. Hořlavost ropných látek Za hořlavou kapalinu se ve smyslu této normy považuje kapalina, suspenze nebo emulse, splňující při atmosferickém tlaku 101 kpa současně tyto podminky: a) není při teplotě +35 C tuhá ani pastovitá, b) má při teplotě +50 C tlak nasycených par nejvýše 294 kpa, c) má teplotu vzplanutí nejvýše +250 C, d) lze u ní stanovit teplotu hoření. Hořlavá kapalina se ve smyslu této normy považuje za nízkovroucí, jestliže má při atmosferickém tlaku 101 kpa teplotu varu nižší než 50 C. B. Třídění Hořlavé kapaliny se třídí podle teploty vzplanutí do čtyř tříd nebezpečnosti podle tab. 1. tab. 1. Třídění hořlavých kapalin Třída nebezpečnosti Teplota vzplanutí ve C I do 21 II nad 21 do 55 III nad 55 do 100 IV nad 100 do Požadavky na plnící a skladovací zařízení v čerpacích stanicích a v terminálech, kde se provádí meziskladování par Páry stáčeným benzinem vytlačované z plněných skladovacích zařízení v čerpacích stanicích a v nádržích s pevnou střechou používaných pro meziskladování par musí být vraceny potrubím s parotěsnými spojkami do mobilních cisteren dodávajících benzin. Operace nesmí být započata, dokud tyto systémy nejsou připraveny a dokud není zajištěna jejich funkce. A. Nádrže, technologická zařízení, kontejnery, přepravní obaly Nádrže, technologická zařízení, kontejnery a přepravní obaly musejí být zhotoveny z materiálů odolných proti chemickým účinkům hořlavých kapalin, pro které jsou určeny a musejí být navrženy na předpokládané provozní zatížení. Stacionární nadzemní nádrže pro hořlavé kapalina I. a II. třídy nebezpečnosti (kromě nádrží dvouplášťových) musejí být chráněny proti účinkům slunečního záření (např. reflexním nátěrem, izolací, přístřeškem, chlazením střechy a pláště vodou). Stacionární nádrže musí: a) být chráněny proti korozi, b) mít zařízení pro měření výšky hladiny hořlavé kapaliny v nádrži, c) mít zařízení zabezpečující nádrž proti přeplnění nebo zařízení pro signalizaci maximální hladiny hořlavé kapaliny, 13

14 d) být konstrukčně upraveny tak, aby bylo umožněno bezpečné odstranění kalu a vody, e) mít u ohřívaných nebo chlazených nádrží instalováno zařízení pro průběžné měření teploty se signalizací nejvyšší dovolené teploty, f) svým provedením umožnit bezpečný odběr vzorků. 12. Opravy, čištění a kontrola Každá nádrž pro skladování hořlavých kapalin musí být před svým prvním použitím odborně přezkoušena na pevnost a těsnost. Pokud nádrže zevně nekontrolovatelné zůstávají v provozu, ověřuje se jejich těsnost nejméně jedenkrát ročně měřením stability hadiny hořlavé kapaliny při přerušeném příjmu a výdeji (nejkratší interval zjišťování stability úrovně hladiny je 24 hodin). Dále se tyto zkoušky provádějí při každém poškození a opravě nádrže a před opětovným použitím po odstavení nádrže z provozu na dobu delší než 1 rok. Nerozpustnost meziprostoru dvouplášťových a místně dvouplášťových nádrží a chrániček rozvodových potrubí se kontroluje podle postupu a s četností stanovenými výrobcem, nejméně však 1krát ročně. U podzemních dvouplášťových nádrží se nepropustnost měří průběžně. Technický stav nádrží, u kterých není možná kontrola vnějších stěn, se prověřuje tlakovou zkouškou nejméně jednou za 10 let provozu. U nádrží, u kterých je možná kontrola vnějších stěn, se technický stav prověřuje tlakovou zkouškou nejméně jednou za 20 let provozu. Opravy vnitřku nádrže nebo zařízení, při nichž může dojít k zapálení par hořlavých kapalin, se smějí provádět jen v atmosféře inertního plynu. Technologická zařízení, nádrže a kontejnery musí být kontrolovány a čištěny v pravidelných lhůtách stanovených provozní dokumentací. Kontroly a čištění vnitřku nádrže je možno provádět při koncentraci par hořlavých kapalin pod 25 % spodní meze výbušnosti, nebo je-li možnost výbuchu odstraněna inertizací vnitřního prostoru nádrže. A. Zkouška těsnosti nádrží a potrubí Vyčištění nádrže Vyčištění nádrže se provádí před každou zkouškou těsnosti. Zkouška těsnosti provedená bez předchozího vyčištění od nečistot nemusí být zcela průkazná, protože kaly a usazeniny jsou natolik kompaktní, že mohou trhliny ve stěně nádrží dočasně utěsnit. Zkouška těsnosti Zkouška se provádí plynem nebo skladovaným médiem. Příslušná tlaková plynná média vzduch pro naftu, petrolej, olej; dusík pro benzíny, je-li ve zkoumaném prostoru více než 20 % dolní meze výbušnosti. Jedná se o naplnění měřené části (nádrže nebo potrubí) buď plynem nebo skladovaným médiem na požadovaný zkušební přetlak (50 kpa). Tento tlak se po určitou dobu sleduje a případné změny tlaku se vyhodnocují. 14

15 Závěrečná ustanovení O výsledku zkoušky těsnosti nádrže nebo rozvodu sepíše provozovatel (provádějící organizace) protokol, který je trvalou součástí provozních záznamů. B. Metody zjišťování technického stavu nádrží Vizuální kontrola Jejím účelem je zjištění zjevných netěsností či narušení povrchu základního materiálu nádrže nebo narušení povrchové izolace. Kontroluje se postupně každý plech, z něhož je nádrž svařena a podezřelá místa se označí buď přímo na plech nebo ve vhodně voleném nákresu. Podobně se zjišťuje a zaznamenává stav nátěru, stupeň jeho poškození, výskyt necelistvosti povrchu, koroze, kontrola svárů a zda se vyskytují vady ve svárech. Bublinkové zkoušky lokalizační Pro nádrže podzemní a obecně u všech, kde je přístup jen k jedné straně stěny, se používá po vyčištění stěny bublinková metoda pomocí vakuové komůrky. Zjišťování trhlin magnetickou zkouškou práškovou Slouží k zjišťování povrchových trhlin na svárech a jejich okolí pomocí pólové magnetizace a změny magnetického toku. Pro kontrolu je výhodný polévací způsob a dle povrchu (vlhký nebo mastný) volíme suspenzi vodnou nebo olejovou. Podmínkou aplikace je, že kontrolovaný povrch smí být pokryt nejvýše 30 µm ochrannými nátěry či povlaky a musí být důkladně očištěn a zbaven korozních ploch. Měření tloušťky stěny a dna nádrží pro posouzení poškození a stavu nádrží způsobeného korozí slouží zjištění úbytku tloušťky stěny nádrže. Měření tloušťky stěny se provádí nedestruktivně při použití ultrazvukové metody impulsní odrazovou metodou. Pro měření se používají ultrazvukové defektoskopy nebo jednoúčelové ultrazvukové tloušťkoměry. O výsledku zjištění technického stavu skladu je nezbytné sepsat protokol obsahující datum prohlídky, objekt (místo) a základní údaje o nádržích, rozvodech a ostatních souvisejících zařízení. Protokol o zjištění technického stavu nádrží musí být trvalou součástí provozních záznamů skladů. C. Technické zařízení pro protipožární zásah Nadzemní nádrž s objemem větším než 500 m 3 pro hořlavé kapaliny I. třídy nebezpečnosti nebo s objemem větším než m 3 pro hořlavé kapaliny II. třídy nebezpečnosti musí být vybaveny stabilním hasícím zařízením. Polostabilním hasícím zařízením mohou být tyto nádrže vybaveny pouze tehdy, je-li doba dojezdu závodního nebo veřejného útvaru Sboru požární ochrany kratší než 5 minut od ohlášení požáru. 15

16 D. Metodiky sanačního zásahu Sanační zákrok je rozdělen do tří na sebe navazujících kroků: a) demoliční práce, b) sanace zemin, c) sanace podzemní vody. ad a) Vzhledem ke zjištěné kontaminaci budou likvidovány nepotřebné nadzemní i podzemní technologie, demolovány stavební konstrukce, vyjmuty podzemní nádrže a spolu s nadzemními nádržemi vyčištěny, rozřezány a likvidovány v kovošrotu. Kontaminovaný stavební materiál bude likvidován na skládce nebezpečných odpadů a nekontaminované stavební substance recyklovány. Panelové plochy budou demontovány a likvidovány, popř. povrchově očištěny ad b) Sanace zemin spočívá v odtěžení primárních a sekundárních ložisek znečištění (kontaminace NEL) a jejich následném zneškodnění na biodegradační ploše. ad c) Sanace podzemní vody bude prováděna čerpáním z vrtů v nejvíce zasažených částech areálu s následným čištěním čerpané vody. Dekontaminovaná voda bude vsakována zpět do kolektoru systémem infiltračních drénů. 13. Odpady A. Odpadní vody Odpadní vody s obsahem ropných látek jsou: a) odpadní vody, kde hlavní znečišťující složkou jsou ropné látky, b) odpadní vody, které kromě ropných látek, jako určující složky, obsahují i jiné znečišťující látky (vzniklé při mytí součástek apod.), c) dešťové vody znečištěné ropnými látkami (z odstavných ploch a parkovišť). Odpadní vody s obsahem ropných látek se před čištěním nesmí ředit vodami neznečištěnými ropnými látkami. Odpadní vody je třeba čistit co nejblíže místa jejich vzniku. Efektivnost společného čištění odpadních vod z více zdrojů je nutno odůvodnit technicko-chemickým rozborem. Nádrže technologická zařízení čistírny musí být odolné proti chemickým účinkům. Objekty čistírny musí být konstruovány tak aby ropné látky a provozní hmoty nemohli kontaminovat okolní prostředky. B. Odvádění odpadních vod Za stoky a přípojky odvádějící pouze odpadní vody s obsahem ropných látek se považují ty, které jsou vedeny mezi místem vzniku odpadních vod, čistírnou odpadních vod a vyústěním do vodního toku nebo kanalizace. Materiály konstrukce stok a kanalizačních objektů, spár stok, spojů kanalizačního potrubí, vtokových mříží a poklopů musí být nerozpustný a odolný proti účinkům ropných látek. Odvedení vyčištěných odpadních vod do jiné kanalizace je možné jen se souhlasem vlastníka této kanalizace a v souladu s kanalizačním řádem. Ropné látky, obsažené v odpadní vodě se oddělují zadržují v gravitačním odlučovači. 16

17 C. Gravitační odlučovač Navrhuje se tak, aby svými parametry, rozměry a tvarem umožňoval zachicení vzplývatelných a usaditelných částic ropných látek o velikosti Do návrhu odlučovače je zapotřebí též zahrnout přítomnost dalších usaditelných látek, teplotu odpadní vody,teplotou venkovního prostředí, (popř. zateplení venkovních objektů). Gravitační odlučovač musí splňovat tyto podmínky a) odpadní voda musí být rozvedena na celou šířku odlučovače; b) odlučovací prostor musí být průtočný; c) musí umožňovat snadné odstranění odloučených ropných látek; d) odloučené ropné látka nesmí být nově přitékající odpadní vodou promíchávány; e) odtahování nebo odsávání ropných látek nesmí rušit průběh odlučování; f) odlučovač s automatickým uzávěrem musí pojmout objem ropné látky, který je roven nejméně desetinásobku maximálního průtoku vody v 0,001 m 3 /s (tj. 0,01 m 3 ); g) odlučovač bez automatického uzávěru musí pojmout objem ropné látky, který je roven nejméně patnáctinásobku maximálního průtoku vody v 0,001 m 3 /s (tj. 0,015 m 3 ); h) musí umožňovat snadné odstranění usazených kalů. D. Odpadové hospodářství Termické využití Kal s obsahem ropných látek lze, za podmínek určených odběratelem, zpracovat do suroviny pro výrobu cihel. Mikrobiologický rozklad K rozkladu ropných látek v kalu je možné použít speciálních kultur mikroorganismů za podmínek stanovených jejich dodavatelem. E. Odpady vznikající provozem tab. 2 Vznikající odpady provozem čerpací stanice Číslo odpadu Název odpadu Nakládání s odpadem (návrh) Obsah odlučovačů olejů Spalování Sběrový papír (obaly), odřezky a Sběrné suroviny zbytky papíru Filtrační materiály Spalovna Sběrové sklo Sběrné suroviny Uliční smetky Skládka Zářivky Odvoz specializovanou firmou, výměna za nové Upotřebené čistící tkaniny Spalovna Odpad zeleně Kompostárna Kal z nádrží na ropné látky Regenerace Kal z provozu zařízení a údržby Spalovna Textilní materiál znečištěný organickými škodlivinami Po nasycení ropnými látkami výměna a spalování 17

18 Při provozu dále vznikají malá množství dalších odpadů (např. plastové a kovové obaly, drobné kovové předměty, železné i neželezné kovy, odpadní nátěrové hmoty a jejich obaly, apod.). Likvidace výše uvedených odpadů musí být předem smluvně zajištěna. Podle zákona musí být všechny nebezpečné odpady uloženy zvlášť ve speciálních nádobách. Sběrné nádoby a sběrné obaly, obsahující nebezpečné odpady, musí být označeny. 14. Údaje o výstupních veličinách A. Ovzduší Ke znečištění ovzduší může dojít při technologických procesech stáčení, skladování a výdeje pohonných hmot. Při skladování surovin, meziproduktů a výrobků, které mají tlak par větší než 1,32 kpa při teplotě 20 C musí být skladovací nádrže o objemu nad 1000 m 3 nebo skladovací nádrže s ročním obratem nad m 3 uspořádány a vybaveny takto: - u nádrží s pevnou střechou musí být zajištěno zachycování, zpětné vracení a odstraňování par uvedených kapalin s účinností nejméně 99 %, k dosažení této účinnosti nesmí být použito spalování s výjimkou případů, kde je zpětné zkapalňování nebezpečné nebo technicky neproveditelné. Spalování smí být také použito jako druhý druhý stupeň čištění. - Nádrže musí být opatřeny vhodnou izolací a reflexním nátěrem s nejméně 70 % odraznosti sálavého tepla za účelem snížení objemových změn kapalin v nádržích v důsledku výkyvů venkovní teploty. Při přečerpávání látek, které mají tlak par větší než 1,32 kpa při teplotě 20 C, například při jejich stáčení z mobilních zásobníků nebo při plnění mobilních zásobníků ze skladovacích nádrží, musí být zajištěno zachycování, zpětné vracení a odstraňování par těchto látek s účinností nejméně 99 % a dále: - musí být používána čerpadla bez úniku přečerpávaných látek, například s mechanickou ucpávkou, - alespoň jedno manipulační zařízení pro plnění mobilních zásobníků musí být uzpůsobeno k plnění mobilních zásobníků spodem, manipulační zařízení pro plnění mobilních zásobníků vrchem musí být zajištěno tak, aby konec plnícího potrubí byl během plnění udržován u dna mobilního zásobníku. B. Uvedené podmínky jsou zplněny následovně Odvzdušnění všech nádrží, stávajících i nově vybudovaných, vč. stávajících manipulačních nádrží je přes protidetonační plamenojistky napojeno na společné odvzdušňovací rekuperační potrubí. Toto potrubí je napojeno na stáčišti z železničních cisteren na ramena pro vracení par, která jsou při stáčení žel. cisteren a otevření dómu žel. cisteren těsně přitisknuta svoji deskou či kónusem na dómu žel. cist.. U žel. cist.. které jsou vybaveny zařízením pro odvod par je na příslušné hrdlo žel. cist. Připojena hadice nebo spodní rameno, které jsou rovněž propojeny na společné rekuperační potrubí. Při zahájení stáčení je produkt čerpán do nádrží a páry (směs par uhlovodíků se vzduchem) z kopulí nádrží jsou vytlačovány do rekuperačního potrubí a vraceny do žel. cist. V případě vyššího přetlaku v kopulích nádrží je od tohoto přetlaku možno aktivovat VRU jednotku, 18

19 která je schopna tlak v systému snížit tak, aby nedošlo k otevření přetlakových plamenojistek, které pojišťují systém rekuperace par. Při čerpání z produktovodu do nádrží jsou páry z rekuperačního potrubí odvedeny na vstupu rekuperační jednotky (VRU), která je předem nastartována a aktivována a v ní jsou páry zkapalňovány a čerpadly je produkt vracen do nádrží. Emise uhlovodíkových par jsou způsobovány: - manipulacemi s produkty při plnění nádrží, rozplňováním, apod. velké dýchání - změnou objemu plynné fáze při změně atmosférických podmínek (tlak, teplota) při skladování malé dýchání Velký zdroj znečištění ovzduší Střední zdroj znečištění ovzduší Malý zdroj znečištění ovzduší obr. 1. názorná ukázka možného vzniku a rozsah znečištění ovzduší C. Hlavní plošné zdroje znečištění ovzduší Při výstavbě je stává areál plošným zdrojem prašnosti. Množství emisí z plošných zdrojů nelze stanovit, neboť závisí na době výstavby a ročním období, povětrnostních podmínkách apod. Provoz stavebních mechanizmů a nákladní dopravy se stává dočasným zdrojem znečištění ovzduší. Dalším zdrojem znečišťování ovzduší mohou být záchytné jímky na ropné látky při rozlití média při velmi neopatrné obsluze resp. havárii. D. Liniové zdroje znečištění ovzduší (doprava) Částečný vliv na čistotu ovzduší má dopravní obsluha celého komplexu, které je výrazné zejména pro prostředí v těsné blízkosti vozovek. Zdrojem znečišťování ovzduší při provozu motorových vozidel je nedokonalé spalování paliva benzinu a motorové nafty. Do ovzduší se dostávají především oxidy uhlíku, dusíku, uhlovodíky, oxidy síry, saze, tuhé částice a těžké kovy. Další škodliviny jsou ve formě tuhých částic prachu, které vznikají zviřováním nečistot dopravou na vozovkách. Jedná se o zbytky zimních posypů, odpady ze znečištěných vozidel, obrusu z pneumatik, atd. 15. Závěr Tato práce vznikla za účelem seznámit nejen uživatele čerpacích stanic pohonných hmot s tím co si možná ani neuvědomí. Z obsahu této semestrální práce by mělo plynout že čerpací stanice a sklady pohonných hmot jsou zdroje znečištění životního prostředí. Nezasvěcená 19

20 osoba si nedokáže představit množství par, které by mohlo uniknout při nedodržení pracovních postupů a pravidelných kontrol zmíněných v této práci. Podíl na znečištění životního prostředí je nezanedbatelný, proto jsou emisní limity stále přísněji sledovány. Běžný uživatel by mohl přispět snad jen rychlým zasunutím čerpací pistole do hrdla nádrže po jejím otevřením (únik plynů z nádrže není totiž tím hlavním ohniskem znečišťování ovzduší v této oblasti). Touto problematiko je nutné se zabývat i v budoucnosti nejen v oblasti teorie, ale je nutné ji převést i do praxe, kde by měly být dodržovány podmínky provozu čerpacích stanic. Zejména používáním materiálů s větší životností a odolností vůdčí povětrnostním vlivům a korozím. Nedodržení těchto podmínek by mělo být přísněji trestáno vysokými peněžními sankcemi. Tato práce je vzhledem k rozsahu problematiky velice stručná. Pro hlubší zpracování problému by vyžadovalo mnohem větší rozsah, ale to už by nebyla určeny nezasvěcené osobě ale pouze odborníkům nebo lidem, kteří se o tento problém zajímají. Literatura, která se zabývá tímto problémem je velice rozsáhlá, najdeme v ní mnoho odkazů na jiné související obory a problémy. 20

21 16. Použitá literatura [1] Krayzler, Zbyněk. Ochrana ovzduší u čerpacích stanic pohonných hmot v ČR III. PLANETA, 1996, s [2] Vyhláška MŽP ČR č. 185/2001 Sb., O opadech a o změně některých dalších zákonů. [3] Vyhláška MŽP ČR č. 254/2001, O vodách a o změně některých zákonů (vodních zákonů). [4] Vyhláška MŽP ČR č. 383/2001 Sb.,O podrobnostech nakládání s odpady. [5] Vyhláška MŽP ČR č. 385/2001 Sb., Katalog odpadů. [6] Vyhláška MŽP ČR č. 355/2002 Sb.,Vyhláška kterou se stanoví emisní limity a další podmínky provozování ostatních stacionárních zdrojů znečišťování ovzduší emitujících těkavé organické látky z procesů aplikujících organická rozpouštědla a ze skladování a distribuce benzinu. [7] ČSN , Čištění odpadních vod s obsahem ropných látek. [8] ČSN , Hořlavé kapaliny provozovny a skaldy. [9] ČSN , Ochrana vody před ropnými látkami objekty pro manipulaci s ropnými látkami a jejich skladování. 21