balet činohra opera Výroční zpráva o činnosti v roce 2005

Transkript

1 balet činohra opera Výroční zpráva o činnosti v roce

2 Národní divadlo děkuje Ministerstvu kultury České republiky za soustavnou pomoc a péči, kterou věnuje Národnímu divadlu jako české první scéně. Národní divadlo dále vyslovuje zvláštní poděkování panu Alexisi Juanovi, generálnímu řediteli a předsedovi představenstva Komerční banky, a. s., (ve funkci do ) a panu Laurentu Goutardovi, generálnímu řediteli a předsedovi představenstva Komerční banky, a. s., (ve funkci od ) za osobní podporu spolupráce Národního divadla a Komerční banky, a. s., generálního partnera ND.

3 1. OBSAH OBSAH 1. VEDENÍ NÁRODNÍHO DIVADLA VEDENÍ NÁRODNÍHO DIVADLA str RADA NÁRODNÍHO DIVADLA str UMĚLECKÁ ČINNOST NÁRODNÍHO DIVADLA PREMIÉRY UMĚLECKÝCH SOUBORŮ str Balet str Činohra str Opera str REPERTOÁR UMĚLECKÝCH SOUBORŮ str Balet str Činohra str Opera str Ostatní akce, koncerty, hosté str ZÁJEZDY UMĚLECKÝCH SOUBORŮ str Balet str Činohra str Opera str OCENĚNÍ UMĚLCŮ NÁRODNÍHO DIVADLA str VÝZNAMNÉ UDÁLOSTI NA SCÉNÁCH NÁRODNÍHO DIVADLA A HOSTÉ str Významné události str Hosté Národního divadla str Koncerty a další pořady str VÝZNAMNÉ PROJEKTY str Výstavní činnost str Ediční činnost str Péče o kulturní dědictví str Digitalizace archivu str PROGRAMY PRO ZVÝŠENÍ NÁVŠTĚVNOSTI A PODPORA SPECIFICKÝCH SKUPIN DIVÁKŮ str Programy uměleckých souborů str Marketing str Cenová politika pro specifické skupiny diváků str HOSPODAŘENÍ NÁRODNÍHO DIVADLA str ČINNOST ND str Poslání ND str Hlavní činnost ND str Vedlejší činnost ND str EKONOMICKÉ VÝSLEDKY str Hospodářský výsledek str Vypořádání výsledku hospodaření str. 39 1

4 3. 3. VZTAHY KE STÁTNÍMU ROZPOČTU str Přehled rozepsaných závazných ukazatelů str Čerpání prostředků ISPROFIN str Srovnání podílu státního příspěvku na nákladech hlavní činnosti ND v časové řadě str OSTATNÍ INFORMACE str Ekonomické ukazatele str Poskytnuté a přijaté finanční prostředky na zahraniční aktivity str DETAILNÍ EKONOMICKÉ ÚDAJE str ORGANIZAČNÍ STRUKTURA A ZAMĚSTNANCI str ORGANIZAČNÍ STRUKTURA str ČLENĚNÍ A POČTY ZAMĚSTNANCŮ str KONTROLNÍ ČINNOST, POSKYTOVÁNÍ INFORMACÍ str KONTROLNÍ ČINNOST str Vnější kontrolní činnost Vnitřní kontrolní činnost str PŘEHLED VÝKONŮ str POČTY PŘEDSTAVENÍ str ZÁJEZDY str NÁVŠTĚVNOST str HODNOCENÍ SPRÁVNÍHO ŘEDITELE NÁRODNÍHO DIVADLA, SPONZOŘI A PARTNEŘI NÁRODNÍHO DIVADLA str ŘEDITEL NÁRODNÍHO DIVADLA HODNOCENÍ ROKU 2005 str. 84 ZVLÁŠTNÍ PŘÍLOHA V OMEZENÉM ROZSAHU VYDÁNÍ SOUHRN ODBORNÝCH RECENZÍ A KRITIK 2

5 1. VEDENÍ NÁRODNÍHO DIVADLA VEDENÍ NÁRODNÍHO DIVADLA ředitel: akad. arch. Daniel Dvořák správní ředitel: Ing. Tomáš Heinzel umělecký šéf baletu ND: Petr Zuska umělecký šéf činohry ND: Michal Dočekal umělecký šéf opery ND: Jiří Nekvasil RADA NÁRODNÍHO DIVADLA Rada Národního divadla jako poradní orgán ředitele ND pracuje ve dvou sekcích: Marketingová rada Národního divadla: Mgr. Martina Králová, Marketing manager, České radiokomunikace, a. s. Janis Sidovský, SIDOVSKY management, s. r. o. Ing. Roman Jirásek, ředitel společnosti, předseda představenstva M.I.P. Group, a. s. PhDr. Pavel Maurer, Managing Director, rmg:connect Johannes Kinsky, Managing Director, JP Morgan International Limited Umělecká rada Národního divadla: Karel Steigerwald, dramatik Ivan Liška, tanečník, ředitel baletu Staatstheater München Dr. Václav Janeček, dramaturg Laterny magiky Sylvie Bodorová, skladatelka Eva Blahová, pedagog zpěvu Jiří Bartoška, herec, prezident Filmového festivalu Karlovy Vary Prof. MUDr. Josef Koutecký, Dr.Sc., děkan 2. lékařské fakulty UK Viktor Stoilov, majitel nakladatelství TORST Dr. Leo Pavlát, ředitel Židovského muzea Praha PhDr. Michal Lukeš, generální ředitel Národního muzea Aleš Březina, ředitel Institutu Bohuslava Martinů NÁRODNÍ DIVADLO Státní příspěvková organizace zřízená zřizovací listinou Statutem vydaným MK ČSR dne ve znění pozdějších změn či opatření Sídlo: Ostrovní 1, Praha 1 IČ: DIČ: CZ Zřizovatel: Ministerstvo kultury ČR 3

6 2. UMĚLECKÁ ČINNOST NÁRODNÍHO DIVADLA PREMIÉRY UMĚLECKÝCH SOUBORŮ Balet Petr Iljič Čajkovskij: ŠÍPKOVÁ RŮŽENKA Premiéra 29. ledna 2005 ve Stavovském divadle Choreografie, režie a úprava libreta: Jaroslav Slavický podle původní předlohy Mariuse Petipy Asistentka choreografie: Kateřina Slavická Scéna a kostýmy: Josef Jelínek Pedagogická spolupráce: Hana Vláčilová, Ljubov Dančenko, Nelly Danko, Marie Hybešová, Alice Kovářová, Olga Šulcová Nahrávka: The USSR State Symphony Orchestra, dirigent: Jevgenij Světlanov Tančí studenti Taneční konzervatoře hlavního města Prahy a členové baletního souboru Národního divadla Šípková Růženka patří k základním kamenům světového baletního repertoáru a je hudebníky považována za nejdokonalejší ze všech baletních opusů P. I. Čajkovského. Známá Perraultova pohádka o dívce, která se píchne o trn a usne na sto let, při zachování nejkrásnějších choreografických kompozic světově proslulého M. Petipy, staví před studenty Taneční konzervatoře náročný umělecký úkol. Tato již tradiční spolupráce mezi baletem ND a významnou vzdělávací institucí, z níž do Národního divadla přichází zpravidla největší počet pozdějších členů souboru a sólistů, je současně velkou příležitostí pro cennou scénickou praxi posluchačů konzervatoře a jejich konfrontaci se členy baletu ND. Představení je beznadějně vyprodané, potěší dospělé, okouzlí děti a zaujme i náročné diváky. Odborná kritika nešetřila chválou a slovy uznání o šťastném výběru titulu, především pro naše nejmladší diváky. BALETOMÁNIE Premiéry 24. a 26. února 2005 ve Stavovském divadle Hudba: A. Ch. Adam, P. I. Čajkovskij, R. Drigo, L. Janáček, J. B. Lully, C. Pugni, C. Saint-Saëns a J. D. Zelenka Choreografie: G. Balanchine, J. Coralli, A. Dolin, M. Fokin, Ch. Hampson, L. Ivanov, H. Kazárová podle R.-A. Feuilleta, V. Harapes, J. Kodet, J. Kylián, R. Mazalová, J. Perrot, M. Petipa, E. Walter a P. Zuska Námět, libreto a režie: Petr Zuska a Václav Janeček Kostýmy: Roman Šolc, Jiří Kylián, Marina Harrington, Josef Jelínek a Bruce French Světla: Daniel Tesař Nastudování: Zuzana Havrlantová, Helena Kazárová, Jan Kodet, Pavel Plšek, Vicky Simon a Hana Vláčilová Baletní mistři: Nina Brzorádová, Michaela Černá, Nelly Danko, Luboš Hajn, Marie Hybešová, Veronika Iblová, David Pospíšil a Igor Žukov Premiéra baletního večera s názvem Baletománie je ukázkou toho nejlepšího z historie i současnosti baletního umění. Průvodci večera Petr Zuska, Martin Zbrožek a Marcela Černačová provázejí diváka dějinami tance od 17. století a představují mu nejkrásnější stopy tance utvářené staletími. Inscenace sklízí úspěch u diváků všech věkových kategorií a je zcela vyprodaná. Kritiky se o inscenaci vyjadřují velmi pozitivně, nejvíce byl vyzdvižen samotný nápad tohoto netradičně pojatého představení, nadsázka a humor, jednotící dramaturgická linka, výběr jednotlivých choreografií v rámci evoluce tance a bravurní taneční výkony baletních umělců. IBBUR ANEB PRAŽSKÉ MYSTÉRIUM Světové premiéry 12. a 14. května 2005 ve Stavovském divadle Libreto: Daniel Wiesner Hudba a zvuková koncepce: Zbyněk Matějů Choreografie: Petr Zuska Režie: Daniel Wiesner a Petr Zuska Scéna: Jan Dušek Kostýmy: Roman Šolc Světla: Petr Zuska Asistenti choreografie: Nelly Danko a Jan Kodet 4

7 2. UMĚLECKÁ ČINNOST NÁRODNÍHO DIVADLA Balet vznikl na motivy románu Gustava Meyrinka Golem. Tvůrci tohoto původního českého baletu Daniel Wiesner, Petr Zuska a Zbyněk Matějů vytvořili příběh, který balancuje mezi snem a skutečností, mystickou vizí a pověstí, a zrcadlí křehký svět duševní rovnováhy člověka. V rovině tanečního ztvárnění jde o velmi náročný projekt, jehož záměrem je navodit téma i atmosféru původní literární předlohy prostředky současného tanečního divadla, osobitým choreografickým jazykem a rozšířit našim divákům umělecký zážitek o netradiční režijní postupy a interpretační výkony. Zatímco diváci v hledišti přijímají toto představení vřele, odborná kritika je poněkud zdrženlivá: Ibbura lze chápat jako krok na cestě hledání široce komunikativního repertoáru. (Nina Vangeli, Hospodářské noviny) Zato úplný závěr je krásný hřbitovní náhrobky z kufrů jsou nejen výtvarným obrazem, ale také jímavou metaforou. Škoda, že podobných momentů není v průběhu večera víc. I tak si však Národní divadlo zaslouží za uvedení Ibbura uznání premiéry celovečerních baletních novinek zas tak často nebývají. (Jaroslav Someš, Hudební rozhledy) Inscenace si našla své publikum a v repertoáru baletu ND má své jasné místo. ONĚGIN Premiéry 10. a 11. listopadu 2005 v Národním divadle Choreografie: John Cranko Hudba: Petr Iljič Čajkovskij Úprava a instrumentace: Kurt-Heinz Stolze Scéna a kostýmy: Elisabeth Dalton Světelný design a výtvarný dohled: Steen Bjärke Kostýmní dohled: Diana Schmiedecke Nastudování: Jane Bourne a Ivan Cavallari Baletní mistři: Michaela Černá, Igor Žukov, Nelly Danko a Luboš Hajn Dirigent: Sergej Poluektov Balet Národního divadla navázal na již započatou tradici v uvádění baletů světově proslulého choreografa Johna Cranka. Jeho balet Oněgin, založený na slavném veršovaném románu A. S. Puškina, sleduje příběh znuděného ruského aristokrata, který odmítá lásku mladé dívky Taťány a dává přednost flirtování s její sestrou Olgou. Proslavené Crankovo dílo vyžaduje expresivní herecké výkony, brilantní taneční techniku a velmi hluboký smysl pro široké emoční vyjádření jednotlivých postav. Kromě překrásných roztoužených scén pas de deux Oněgina a mladé Taťány obsahuje představení působivé sborové taneční scény. Při vytváření hudby pro tento balet John Cranko a Kurt-Heinz Stolze pracovali převážně s Čajkovského klavírními skladbami a jeho symfonickou fantazií Francesca da Rimini. Odborná kritika nešetřila chválou a slovy uznání o šťastném výběru kvalitního titulu, celkovém provedení inscenace a naprosto vyprodané hlediště ND dává tušit, že tento titul stojí na pomyslném vrcholu repertoáru baletu ND. 5

8 2. UMĚLECKÁ ČINNOST NÁRODNÍHO DIVADLA UMĚLECKÝ ŠÉF BALETU NÁRODNÍHO DIVADLA PETR ZUSKA Rok 2005 byl v baletu Národního divadla úspěšný a byl charakteristický pokračujícím úsilím o uvedení inscenací těch nejlepších tvůrců v tom nejširším spektru tanečního umění. V únoru se na scéně Stavovského divadla uskutečnila úspěšná premiéra Baletománie. Tento velmi specifický projekt zatím nemá v historii našeho souboru obdobu. Jedná se o edukativní večer, který je tvořen pestrou mozaikou různých druhů scénického tanečního umění z hlediska historického vývoje a stylové odlišnosti, provázenou mluveným slovem. V květnu se uskutečnil slavnostní večer s názvem Balet Gala aneb Setkání v Praze. Přehlídka výkvětu osobností světového baletu z řad tanečníků českého původu, ale i zahraničních, byla poprvé v historii korunována ceremoniálem již dvanáctého slavnostního udílení baletního Oscara ceny Philip Morris Ballet Flower Award. Druhou významnou událostí byla světová premiéra tanečního dramatu Ibbur aneb Pražské mystérium taneční divadlo na motivy slavného románu Golem Gustava Meyrinka. Velkým potěšením byl pro mne rovněž ohlas na premiéru Crankova Oněgina. Že je tento, (i když čtyřicet let) starý balet v podstatě geniálně vystavěný sám o sobě, je samozřejmě neměnný fakt. To, co se ale vždy mění, je atmosféra, vnitřní náboj a duše celého představení. Jsem hrdý na to, že náš soubor v tomto smyslu předvedl to, co není běžné ani v těch nejlepších světových souborech. Diváci též mohli zhlédnout pět hostujících souborů: japonský soubor Delegation of Toyama Performing Arts s představením Tance Země vycházejícího slunce, Szegedský soudobý balet s představením Carmina burana, Divadlo opery a baletu Rimského-Korsakova s baletem Don Quijote v rámci Dnů ruské kultury v Praze, baletní soubor Slovenského národního divadla v Bratislavě se Sylfidou a taneční soubor Balet Praha Junior při Tanečním centru Praha. Již tradičně se na repertoáru objevili velmi oblíbené Miniatury, kde se naši tanečníci-choreografové opět představili s novými díly. Tentokrát tvořila dramaturgickou linii inspirace výtvarným uměním. Stejně jako v minulé sezoně navštívili soubor baletu ND významní zahraniční pedagogové a asistenti choreografie jako Christopher Hampson, Ivan Cavallari, Jane Bourne, James Amar, Marta Munso a Jean Pascal Cabardos. A srpen byl opět ve znamení mezinárodního workshopu mistrovských kurzů baletu s názvem Ballet Masterclasses, který společně se svým manželem organizovala Daria Klimentová, první sólistka English National Ballet v Londýně. Ocenění se dostalo baletu ND též získáním prestižní Ceny Thálie pro Terezu Podařilovou (první sólistka baletu ND) za roli Taťány v baletu Oněgin a pro Jiřího Kodyma (sólista baletu ND) za roli Oněgina ve stejnojmenném baletu. Cesta, na kterou jsme se v roce 2002 vydali, je náročná na všech polích působnosti umělců i ostatních pracovníků našeho souboru, ať už z hlediska stylové rozmanitosti repertoáru, mnoha dalších vedlejších aktivit či kvantity práce všeobecně. Vždy jsem však věřil, že tato cesta jde správným směrem. S radostí musím říci, že mě o tom dosavadní vývoj přesvědčuje. Petr Zuska, umělecký šéf baletu ND 6

9 2. UMĚLECKÁ ČINNOST NÁRODNÍHO DIVADLA Činohra Friedrich Schiller: ÚKLADY A LÁSKA Premiéry 13. a 14. ledna 2005 ve Stavovském divadle Přeložil Josef Balvín Úprava: Daria Ullrichová a Jan Nebeský Režie: Jan Nebeský Scéna: Jan Štěpánek Kostýmy: Jana Preková Hudba: Petr Kofroň Pohybová spolupráce: Martin Vraný Dramaturgie: Daria Ullrichová Moderní interpretace klasiky tvoří nezbytnou součást repertoáru. Ozřejmuje se v ní duchovní a umělecká potence souboru, jeho schopnost transformovat tzv. kulturní dědictví v aktuálně platný obsah. Schillerovo drama z období Sturm und Drang bylo uvedeno v roce dvoustého výročí básníkova úmrtí. Hru napsal Schiller jako rozhněvaný mladý muž, je naplněna energií vzdoru, přetlaku, promítnutého do prudkého divadelního gesta. Jejím nebezpečím je ovšem jistá schematičnost ústředního dramatického konfliktu. Učinit text stejně zneklidňujícím, jako byl v době svého vzniku, byl poměrně nelehký interpretační úkol. Zbavíme-li se předsudků, založených na letité zkušenosti s inscenační tradicí, musíme excentrickému Nebeského pokusu přiznat, že překonal jistý schematismus předlohy a objevil její hlubší významové a výrazové možnosti... (Zdeněk Hořínek, Divadelní noviny). Tvar inscenace byl založen výrazně metaforicky (scéna, kostýmy). Dramatické napětí mezi jednotlivými výrazovými složkami (k hereckým výkonům ironicky kontrapunktická hudební linie, používající motiv Ódy na radost, taneční rej na ději nezúčastněného davu dívek a projekce moře) vytvářelo originální a sugestivní styl inscenace. V polyfonně traktované inscenaci byly výrazně stylotvorně pojednány i herecké výkony, řeč těla se stala dalším metaforickým plánem inscenace. (Dokonce natolik výrazně, že opakující se gesto Luisy, dotýkající se stropu, sahající dál, než ruka může, je postmoderně citováno v inscenacích jiných divadel.) Obdiv a chválu si vysloužily především obě představitelky Luisy Kateřina Winterová a Magdaléna Borová, Saša Rašilov v roli Ferdinanda a Alois Švehlík v roli Millera. Inscenace vzbudila velkou pozornost odborné veřejnosti a byla předmětem mnoha recenzí. Její reflexe sahaly od nadšené chvály, vyzdvihující razantnost a neotřelost interpretace, po zdrženlivé ohlasy, vytýkající jejímu tvaru přílišnou artistnost, přebujelost a metaforičnost. Inscenace byla zahraniční komisí vybrána na prestižní festival Schillerovy tvorby v Mannheimu, kde v kontextu nejvýraznějších inscenací z Evropy, Asie i Afriky měla pozoruhodný úspěch. Nadšeně byla přijata i při hostování v bratislavském SND. Josef Kajetán Tyl: KRVAVÉ KŘTINY ANEB DRAHOMÍRA A JEJÍ SYNOVÉ Premiéry 28. a 30. ledna 2005 v Národním divadle Režie: Jiří Pokorný Scéna: Jan Štěpánek Kostýmy: Kateřina Štefková Hudba: Michal Novinski a Jan P. Muchow Dramaturgie: Lenka Kolihová Havlíková Krvavé křtiny jsou v kontextu české dramatiky neobvykle silným dramatem střetu neobvykle silných individualit. Hra rovněž přináší řadu otázek, které souvisejí se sebereflexí českého národa a v době začlenění České republiky do Evropské unie se ukazují být dosud provokativní a nedořešené. Hra v žádném případě není historickou exkurzí do doby vzniku české státnosti, je to hra politická, kterou J. K. Tyl napsal jako přímou reflexi na rozpuštění Kroměřížského sněmu, jehož byl poslancem. Hra tedy reflektuje atmosféru roku 1848, s nímž jsou spojeny nejen česko-německé národnostní bouře na území dnešního Česka, ale vůbec snahy formulovat podobu rakousko-uherské monarchie a první snahy o samostatnou českou politiku, jejímž reprezentantem byl především František Palacký. Tylova hra ve své době vzbudila diskuse zejména reinterpretací postavy Drahomíry, u Tyla vášnivé obhájkyně slovanství, v historickém mýtu zavrženíhodné pohanky a vražedkyně. Rovněž postava bratrovraha Boleslava byla z pozice tehdejších historických poznatků stěží přijatelná. Dnes se zdá, jako by Tyl předjímal historiky. Vražda Václava Boleslavem v jeho podání není jednoznačným zločinem. Pokud přihlédneme k dnešnímu stavu historických výzkumů, je také nutné předeslat, že to byl Boleslav, kdo se zasloužil o existenci českého státu, kristianizaci Čech i o svatořečení svého bratra Václava. Dramaturgicko-režijní koncepce těžila z výše předeslaných záměrů, také z dobových souvislostí roku 1848 i z novodobých historických 7

10 2. UMĚLECKÁ ČINNOST NÁRODNÍHO DIVADLA interpretací svatováclavského mýtu. Ke konzultacím byl přizván historik Dušan Třeštík. Rétorický charakter textu přímo inspiroval scénografické řešení první polovina inscenace se odehrává v prostoru evokujícím parlament, kde střídající se řečníci obhajují své koncepce politického směřování Čech. Akcentuje se tak hlavní téma hry, kterým je právě střet ideí. Idea Drahomíry je ideou samostatného českého národa kooperujícího s jinými slovanskými národy. Politický směr, který reprezentují Ludmila a Václav, je směrem mířícím do Evropy, pod záštitou silného německého panovníka, který zaručuje prosazení křesťanského, tedy z dnešního pohledu také evropského, pojetí světa. Druhá polovina inscenace je mnohem eklektičtější a řekněme postmodernější. Páté dějství se potom odehrává před staženou Hynaisovou oponou, což přináší další významové konotace odehrává se zde svatováclavský mýtus před jedním ze symbolů českého národa, zpřítomňuje se prostor Národního divadla jako takového, jsme v divadle a to, co vidíme, není a nemůže být realita. To, čím je Václav zabit, je divadelní meč. Zároveň má páté dějství postmoderní, lynchovskou stylizaci, zúžený prostor vede k aranžování en face, na velkém jevišti vzniká netradičně komorní dojem, zároveň se zde zjevuje duch Ludmily a přináší odpuštění své vražedkyni Drahomíře. Premiéra byla přijata velmi kontroverzně. Našla zuřivé zastánce i neméně zuřivé odpůrce. Dehonestující titulky (např. Pimprlata před Hynaisovou oponou, Barbora Mazáčová; Skotačení s Tylem aneb Od každého něco, Jana Machalická) jako by symbolizovaly neochotu kritiky skutečně přemýšlet o tématu inscenace, případně se i vybavit jistou znalostí historických souvislostí. Za pozitivní ohlasy zmiňme recenzi Saši Hrbotického: Není pochyb o tom, že ve hře vygradovaný duel dvou protichůdných strategií, totiž pokorné pasivity a sebezničující bojovnosti, představuje jedno ze zásadních témat naší národní historie. ( ) Režisér proto s bohatou invencí, avšak v čitelné logice rozpoutává drama velkých vášní a ideí, které ve výtvarném výrazu i ve způsobu aranžování jednotlivých dějství volně propojuje staletí, a v režijním konceptu neváhá střídat tragické gesto s parodickým laděním. Na historickém příběhu ( ) tak dokáže vyjádřit podstatu konfliktu politické pasivity a bojovnosti, pohanství a křesťanství, a zároveň si svatokrádežně pohrát s národními mýty. Velmi pozitivní byla také studie Prof. Milana Lukeše v časopise SAD. Inscenace vzbudila polemiku, kterou inscenační tým očekával, ačkoli ne v tak vyhraněné podobě. Kritici i obhájci inscenace ale museli svorně uznat, že Krvavé křtiny stojí na vzácně vyrovnané kolektivní souhře. Závěrem je nutné vyzdvihnout především výkon Taťjany Medvecké jako Drahomíry a Vladimíra Javorského jako Václava. Alberto Bassetti: PRODAVAČI DUŠÍ Přeložila Kateřina Vinšová Režie: Michal Dočekal Scéna a kostýmy: Maria Ciccia Dramaturgie: Iva Volánková Hrou italského dramatika A. Bassettiho Prodavači duší započalo Národní divadlo projekt dvojjazyčného divadla a navázalo spolupráci s Teatro di Roma, které tuto hru v italštině zahrálo v Divadle Kolowrat s herečkou českého původu Jitkou Frantovou v jedné z rolí. Zkoušení inscenace se již od samého počátku stavěly do cesty překážky. Po onemocnění Vlasty Chramostové převzala roli Věra Galatíková, ale ani jí zdravotní problémy nedovolily roli dostudovat. Do třetice se jediné ženské role ujala Johanna Tesařová. Režisér inscenace Michal Dočekal, stejně jako herci, bojoval s časem. Na výsledném tvaru se však žádná z překážek nepodepsala. Michal Dočekal zavedl diváky do Stavovského divadla, ale výjimečně je posadil na jeviště a větší část hry nechal odehrát v hledišti. Tato varianta se ukázala být nesmírně zajímavá. V české inscenaci se zaskvěli Boris Rösner, Richard Krajčo a Johanna Tesařová. Stejný úspěch zaznamenalo Národní divadlo i v Římě, kde byl projekt dvojjazyčného divadla představen i italskému publiku. Inscenace vzbudila nebývalý ohlas u diváků i umělecké kritiky. Bylo by škoda, kdyby Dočekalovi Prodavači duší zmizeli z repertoáru. (Vl. Hulec) Tento dvojjazyčný projekt ukázal, jak různé může být pojetí divadla dvěma kulturami. (J. Meszáros). 8 TISÍC A JEDNA NOC (Příběhy z písku) Premiéry 7. a 8. dubna 2005 ve Stavovském divadle Podle překladu Felixe Tauera Adaptace a režie: Martin Čičvák Scéna: Tom Ciller Kostýmy: Marija Havran Hudba: Petr Kofroň Dramaturgie: Jan Hančil Původním záměrem zařazení dramatizace Tisíce a jedné noci na repertoár byla snaha o rodinný titul. V příbězích Tisíce a jedné noci se navíc nabízela možnost dialogu kultur nebo alespoň lepšího poznání a připomenutí islámské mentality. Silná autorská a režijní vize

11 2. UMĚLECKÁ ČINNOST NÁRODNÍHO DIVADLA Martina Čičváka však tento úmysl vychýlila směrem k daleko sofistikovanější inscenaci určené spíše dospělým divákům. Režisér zvolil poměrně náročný styl práce, obvyklý spíše u studiových a generačních divadel, než ve velkém repertoárovém divadle. Scénář jeho dramatizace byl východiskem ke společnému hledání režiséra a herců. Text prošel turbulentními změnami, ale díky tomuto procesu v něm zůstaly vtisky osobností protagonistů a jejich nezaměnitelný přínos. Vznikla pozoruhodná inscenace s překvapivými a autentickými hereckými výkony, jejíž definitivní podoba se ustálila až během repríz. Scénický tvar je přesvědčivější a zábavnější v narativních pasážích první poloviny, zatímco v milostném dramatu poloviny druhé vede k poněkud stereotypnímu rytmu. Imaginativní neiluzivní scéna a stylizované kostýmy přispěly ke vzniku stylově čisté inscenace. Čičvákova verze Tisíce a jedné noci se dočkala rozporuplného přijetí, v recenzích převažoval uznalý, vstřícný tón. Zdeněk Hořínek v Divadelních novinách shrnul svou kritiku slovy: Čičvákova inscenace znamená odvážný a svým způsobem potřebný pokus, jehož novost odhalila půvaby, ale též meze a úskalí narativního herectví. Radmila Hrdinová upozorňuje, že Čičvákovy příběhy ( ) rozdělí diváky na ty, pro něž budou nudné, ale jiní v jejich orientálním duchu naleznou zalíbení. I když inscenace není bez problémů, svým sympatickým pokusem o jevištní vyprávění a pochopení islámského světa patří k tomu lepšímu ( ) v činohře Národního divadla. Vzhledem k eroticky explicitním motivům (převzatým z originálu) však inscenace rozhodně není rodinným titulem. Edna O Brienová: VIRGINIA (hra ze života Virginie Woolfové) Premiéry 28. dubna a 3. května 2005 v Divadle Kolowrat Přeložila Ivana Bozděchová Režie: Lucie Bělohradská Jazyková úprava: Taťjana Medvecká, Jan Hančil Scéna: Ondřej Nekvasil Kostýmy: Katarína Hollá Hudba: Vratislav Šrámek Dramaturgie: Jan Hančil a Lenka Kolihová Havlíková Virginia je biografická komorní hra o výrazném ženském osudu akcentující nekonformitu a citovost modernistické autorky Virginie Woolfové. Záměrem bylo využít komorního prostoru Divadla Kolowrat k ambiciózní a přitom atraktivní inscenaci pro intelektuálně založené publikum. Režisérka akcentovala dramatické situace v narativní struktuře hry a vytvořila dynamickou, stylově čistou inscenaci, jež poskytla hlavní představitelce Taťjaně Medvecké mimořádnou, třebaže velice náročnou hereckou příležitost, které protagonistka beze zbytku využila. Inscenace byla velice příznivě přijata diváky (reprízy jsou vyprodány na několik měsíců dopředu), odbornou veřejností (Taťjana Medvecká je v nominacích na Cenu Thálie 2005), i kritikou. Většina recenzentů se soustřeďuje na hodnocení výkonu herečky Výkon Taťjany Medvecké přerůstá informativně interesantní směřování hry a vede diváky k ponoru do propastí lidské existence. (Jan Kerbr) Táňa Medvecká je svým způsobem na vrcholu ( ) (Marie Boková), ale zároveň vysoko hodnotí inscenační celek: Inscenace o životě Virginie Woolfové v režii Lucie Bělohradské se může řadit mezi největší činoherní úspěchy Národního divadla ( ) (Saša Hrbotický). Inscenace byla uvedena v nominacích na Cenu Divadelních novin. Lars Norén: OKRUH OSOB 3.1 Česká premiéra 11. května 2005 v suterénu Národního divadla Přeložil Zbyněk Černík Režie: Thomas Zielinski Úprava a dramaturgie: Iva Volánková Scéna: Jaroslav Bönisch Kostýmy: Tereza Šímová Ačkoli je Lars Norén považován za vůbec největšího švédského dramatika hned po Augustu Strinbergovi, na českých jevištích nebývá uváděn často a divákům Národního divadla byl představen poprvé. Společensko-politické drama Okruh osob 3.1 umožnilo divákům nejen nahlédnout do suterénu Národního divadla, ale dalo jim a to především šanci reflektovat stav světa na počátku 21. století, kdy sociální blahobyt střídají ekonomické krize, nové hrozby jako AIDS a vlny přistěhovalců v důsledku pádu Železné opony otevírají z jiného úhlu otázku po smyslu lidské existence. Režisér Thomas Zielinski využil v plné míře všech zkušeností, které získal v Kammerspiele v Mnichově, kde působil jako asistent režie. Spolupracoval zde s režiséry Percevalem, Bierem a Brunckenem. Původní text byl hrán na švédských jevištích šest hodin. 9

12 2. UMĚLECKÁ ČINNOST NÁRODNÍHO DIVADLA Z tohoto důvodu prošel razantní úpravou, která ovšem neubrala nic na aktuálnosti hry. Ve zkrácené zkušební době vzniklo v suterénu Národního divadla pozoruhodné představení s mimořádnými hereckými výkony. Inscenace vzbudila nebývalý ohlas a rozdělila kritiku do několika skupin. Někteří byli bezvýhradně nadšeni: To nejdůležitější z Národního, živé a aktuální divadlo, se děje v jeho podzemí. (Vl. Hulec), jiní vytýkali inscenátorům razantní úpravu: Zásadním problémem zůstává úprava textu, plná nadbytečných poznámek a vložených pasáží, které hru odvádějí do vzdálených a s ní nesouvisejících končin, aniž by zrodili novou kvalitu. (J. Machalická). Všichni se nicméně shodují v tom, že byl objeven nový prostor, který přímo vybízí k divadelnímu využití. Okruh osob 3.1 byl uveden v rámci cyklu Národní divadlo, jak ho neznáte. Bernard Shaw: PYGMALIÓN Premiéry 28. září a 2. října 2005 ve Stavovském divadle Přeložil Milan Lukeš Režie: Michal Dočekal Scéna: David Marek Kostýmy: Zuzana Krejzková Hudba: Michal Novinski Dramaturgie: Daria Ullrichová Hra byla nasazena na repertoár místo původně plánovaného projektu H. Ibsen: Nora a E. Jelineková: Co se stalo, když Nora opustila manžela. (Rakouská autorka ani po dlouhotrvajících a početných pokusech o povolení neuvolnila svůj text k provozovaní spolu s dramatem Ibsenovým.) Shawova komedie má obdobné feministické téma a umožňovala uplatnění herců obsazených ve stěžejních rolích do původního projektu. Svou váhu v konkrétním kritickém okamžiku rozhodování měla i okolnost, že se jedná o titul divácky vstřícný, zohledňující i komerční hlediska. Stylově čisté inscenační řešení podtrhovalo, že duchaplná komedie má i silné sociální a společenské aspekty. Scénický obraz evokoval dojem zbytnělé solidnosti až monumentality pyšného domu počínajícího dvacátého století. Jádrem technicky obtížné konverzační komedie, přesněji řečeno debatní hry, se musí ovšem stát především herecká hra a souhra. Petra Špalková v postavě Lízy podala brilantní herecký výkon, odkrývající nové polohy jejího dramatického talentu. (Expert na Shawovu tvorbu, překladatel Milan Lukeš, se vyjádřil, že šlo o nejlepší Lízu, jakou kdy viděl.) Alois Švehlík byl za svého popeláře Doolittla téměř pravidelně odměňován potleskem na otevřené scéně. Neobyčejně invenčně a zcela původně se s plukovníkem Pickeringem vypořádal Vladislav Beneš, který vytvořil originální partituru sofistikovaných gagů, hodnou mistrů němé grotesky. S neobyčejným šarmem a osobitostí zahrála Vlasta Chramostová paní Higginsovou. Igor Bareš, který zaskočil za onemocnělého Borise Rösnera, vstupoval do rozezkoušené inscenace nedlouho před původně plánovanou premiérou. To, že se s obtížným a rozsáhlým partem dokázal vyrovnat v téměř neúnosně krátkém čase, lze pokládat za výkon heroický. Kritika přijala inscenaci celkem vstřícně, s jistými výhradami se setkalo pojetí postavy Higginse, označované jako netradičně expresivní. Jako by někteří z recenzentů měli silněji zažitou romantizující muzikálovou podobu příběhu My Fair Lady a těžce se smiřovali se shawovsky ostrým, problémovým viděním. Šířeji pojaté a hlouběji argumentované kritiky ocenily nesentimentální interpretaci hry. V tomto Pygmaliónu se hraje o cestě nahoru, o přizpůsobivosti a zvláštní kultivaci, k níž na takové pouti dochází. Svým způsobem je to pořád týž příběh o umouněné květinářce, která přišla ke štěstí: nakonec i ty dnešní Superstars a VyVolení by chtěly být pokračováním oné pohádky. V současné inscenaci se otevřela jiná, neméně zajímavá varanta příběhu sice méně populární, ale více shawovská. (J. Erml, SAD) Arthur Schnitzler: DUŠE KRAJINA ŠIRÁ Premiéry 17. a 18. listopadu 2005 ve Stavovském divadle Přeložil Josef Balvín Úprava překladu: Daria Ullrichová Režie: Ivan Rajmont Scéna: Jozef Ciller Kostýmy: Peter Čanecký Hudba: Petr Kofroň Dramaturgie: Daria Ullrichová 10

13 2. UMĚLECKÁ ČINNOST NÁRODNÍHO DIVADLA Schnitzlerova tvorba se uvádí na českých jevištích spíše řídce, svým způsobem jde o autora pro nás ještě neobjeveného. Hra byla nasazena do repertoáru při jasném vědomí, že jde o titul zaměřený na tzv. náročného diváka. Titul, od kterého se neočekává jednoznačný komerční úspěch, ale zároveň titul, který (v případě zdařilého výsledku) zvyšuje uměleckou prestiž divadla. Vrcholné Schnitzlerovo drama bylo dosud v Čechách uvedeno pouze dvakrát, vždy v upravené, textově okleštěné verzi. Úprava v tomto případě tedy znamenala resuscitaci autorova původního a úplného znění. Jevištní řešení vycházelo z důsledné realizace složité motivické struktury hry. I zdánlivě okrajové motivy (taktéž postavy dříve škrtané) našly v podobě inscenačního tvaru své opodstatnění, svůj nezbytný význam pro výpověď celku. Je jednoduché napsat, že jde o tragikomedii, obtížné je najít pro tuto kvalitu přesvědčivé jevištní vyjádření. Ve Schnitzlerově hře i Rajmontově inscenaci se setkává komické s tragickým, v nejlepších scénách splývají. (Jan Kerbr, MF Dnes). Oscilace mezi sentimentalitou a brutalitou, neurotičností a cynismem, se stala nejen stylotvorným prvkem inscenace, ale i součástí jejího obsahu, smyslu výpovědi. Elegantní a jednoduché scénické řešení odhaluje a obnažuje (dává vyniknout) ztvárnění hereckých partů. Na herci a jeho osobitosti, nezaměnitelnosti, stojí v této inscenaci samotné jádro výpovědi. V době převážnou většinou spektakulárně provozovaného divadla je pociťována tato inscenace, vracející herci jeho práva, jako výjimečná, překvapivě vybočující. Vzácně se zdařilo vytvořit v inscenaci jednotný herecký styl, takže při vědomí, že v ní účinkuje převážná část současného hereckého souboru, stala se živým dokladem, že činohra ND má skutečný nárok na možná někdy pouze ornamentálně užívaný přívlastek první scény. Rizika uvažovaná při nasazení se kladně zúročila. Za nejpřesvědčivější poklonu kritické obce i laické divácké veřejnosti lze pokládat skutečnost, že je vnímána jako v pravém smyslu aktuální. Úspěšný muž silného ega, vnitřně nezávislý a závislostí pohrdající (...) No není to předobraz dnešních dravců života, kteří si z hojné tabule současných možností berou, co se jim zlíbí? (R. Erml, Divadelní noviny). Plejáda figur je vykreslena v přesných charakteristikách, takže i na malé ploše zaujmou různé variace nedobrého stavu duše, tehdejší i dnešní doby. ( ) Rajmontovu fresku o ztrátě perspektiv, životě bez lásky i marném toužení považuji za výrazný inscenační úspěch Národního divadla. (Jan Kerbr, MF Dnes). Superlativy byly oceňovány i jednotlivé herecké výkony excelují Prachař s Královou. Představení bylo nominováno více hlasy na nejlepší inscenaci roku v anketě Divadelních novin. William Nicholson: NA ÚSTUPU České premiéry 24. a 25. listopadu 2005 v Divadle Kolowrat Přeložil Jan Hančil Režie: Michal Dočekal Scéna a kostýmy: Rebekka A. Ingimundardóttir Dramaturgie: Lenka Kolihová Havlíková Komorní hra zachycující rozpad dlouhodobého manželského vztahu je skvělou příležitostí pro tři herce. Na rozdíl od řady současných her se vyznačuje kultivovanou prací s jazykem i s metaforami, což povyšuje základní všeobecně srozumitelné a rezonující téma vyhaslého vztahu. Hra Na ústupu je typem dramatiky, která přesně konvenuje s prostorem Divadla Kolowrat. Realizace beze zbytku splnila očekávání. Z kongeniálních dialogů dokázali herci, citlivě vedeni režisérem, vytěžit maximum. Režie podpořila kvality textu nejen prací s hercem, ale i s jemnou výtvarnou stylizací a prací se světlem a zvuky. Vznikla tak stylově čistá inscenace, akcentující herecké výkony. Inscenace byla příznivě přijata jak diváky, tak i recenzenty. Zoufalý souboj obou manželů i bezmoc synova, který oba miluje a ctí, zasahuje diváka pravdivostí emocí i velkou vnitřní silou neokázalých hereckých výkonů., komentuje Vítězslava Šrámková v Týdeníku Rozhlas. Michal Dočekal stále více inklinuje ke střídmé, nespektakulární režii, koncentrované na prokreslený herecký projev, dodává Saša Hrbotický v Hospodářských novinách a vyzdvihuje též herecké výkony: Herectví Ivy Janžurové je postaveno na racionální bázi detailně propracovaných gest a delikátních akcí, avšak současně je syceno spodními proudy emocí, dodávajících jejímu výkonu napětí a naléhavost. Rovněž v případě Františka Němce lze hovořit o hereckém koncertu. Pro Němce charakteristická střídmost a zralost výrazu ideálně souzní s povahou usmýkaného muže ( ) Saša Rašilov dokázal v postavě osamělého Jamieho protrpět veškeré strázně a bolesti syna, v jehož silách není pomoci svým nejbližším. 11

14 2. UMĚLECKÁ ČINNOST NÁRODNÍHO DIVADLA Lope de Vega: VLADAŘKA ZÁVIST ANEB ZAHRADNÍKŮV PES Premiéry 15. a 16. prosince 2005 v Národním divadle Přeložil Emanuel Frynta Režie: Enikő Eszenyi Scéna: Tom Ciller Kostýmy: Kateřina Štefková Hudba: Peter Mankovecký Dramaturgie: Jan Hančil Lope de Vega není častým hostem českých činoherních scén, přestože v nepřeberném množství jeho děl lze najít vynikající hry a komedie. Zahradníkův pes je jednou z nich: komedie, která nese dráždivé téma ženy, jež vládne muži a chce ovládat i jeho city. Cílem bylo nabídnout divákům plnokrevnou, a přece stylovou komedii, která by pobavila, a přitom nabídla zamyšlení nad povahou lásky, závisti, cti a věrnosti. Režisérka přišla s ambiciózním hudebním plánem inscenace: Jako by v monolozích a jiných pasážích už samotná slova nestačila a bylo nutné se z vášně vyzpívat. Postupně hudební poloha narostla do podoby malého muzikálu s výraznou pohybovou složkou. Zkoušení bylo velice náročné, protože bylo třeba ve standardním termínu zvládnout synchronizaci mnoha prvků (taneční tréninky, korepetice, orchestr, tanečníci, akrobatické vložky ) a jejich začlenění do struktury inscenace, aniž by výsledný tvar působil násilně nebo nacvičeně. To se bohužel bezezbytku nepodařilo, a tak se ona kýžená lehkost dostavila teprve během repríz, což do značné míry ovlivnilo ohlasy na premiéry. Přijetí inscenace lze označit za velmi rozporuplné. Od naprostého zatracení až po vstřícné ohlasy, místy nadšené (Jiří Suchý). Takto různé reakce na premiéru bylo možné sledovat jak mezi diváky, odbornou veřejností, tak u recenzentů. Záporné recenze (Hrbotický, Hrdinová, Mlejnek) v tomto případě převažovaly nad vstřícnými (Hořínek, Černá), což bylo patrně způsobeno také neusazeností inscenace během premiér. Během posledních repríz (leden 2006) dochází k obratu, inscenace působí hravým, uvolněným dojmem, diváci reagují živě a vstřícně, a tak se zdá, že původní záměr nabídnout zřídkakdy uváděnou komedii pro široké spektrum publika se zdařil. UMĚLECKÝ ŠÉF ČINOHRY NÁRODNÍHO DIVADLA MICHAL DOČEKAL Rok 2005 je v činohře Národního divadla rámován Schillerovými Úklady a láskou v lednu a prosincovou Vladařkou závistí od Lope de Vegy. Dohromady jde o deset inscenací. Vedle velkých repertoárových titulů lze najít mezinárodní spolupráci (Prodavači duší), experimentální projekt tzv. site-specific (Okruh osob 3.1), několik českých premiér současných dramatických novinek (Prodavači duší, Okruh osob 3.1, Virginia, Na ústupu), i neotřelé interpretace klasiky (Úklady a láska, Krvavé křtiny aneb Drahomíra a její synové), a inscenace klasického pojetí (Pygmalión, Duše krajina širá). To vše ukazuje nejen na obsahovou i formální šíři uváděných inscenací, na pestrost nabídky, ale také na naše přesvědčení, že v tradici Národního divadla je stejně pevně jako základní kámen založena i povinnost hledat a odvažovat se nalézt pro určitý text nejen esteticky účinný jazyk, ale zejména z jeviště mluvit tímto jazykem k žité zkušenosti. Za jednoznačné úspěchy loňského roku považuji inscenaci Úklady a láska, objevení neobvyklého prostoru v suterénních skladech Národního divadla pro inscenaci Okruh osob 3.1, senzitivní a hlubokou sondu do lidské psychiky, kterou ponořila Taťjana Medvecká svým výkonem v inscenaci Virginia, a nabídnutí téhož tématu v širším záběru v inscenaci Duše krajina širá. Jednoznačným negativem roku 2005 byla některá dlouhotrvající onemocnění v souboru, která nás ovlivnila nejen pracovně, ale vyřadila z práce špičkové herce, bez nichž si činohru ND nelze představit. A tak si musíme jen přát, aby nadcházející rok 2006 přinesl nejen dobré inscenace, ale i pevné zdraví všem, kteří jej potřebují! Michal Dočekal, umělecký šéf činohry ND 12

15 2. UMĚLECKÁ ČINNOST NÁRODNÍHO DIVADLA Opera Tom Johnson / Peter Maxwell Davies: ČTYŘNOTOVÁ OPERA / MÉDIUM Česká premiéra 2. února 2005 v Divadle Kolowrat Hudební nastudování: Přemysl Charvát Režie: Ondřej David Scéna a kostýmy: Tereza Durdilová Dramaturgie: Pavel Petráněk Pro komorní scénu Divadla Kolowrat opera připravila díla dvou současných světových autorů, obě svým způsobem neobvyklá a jedinečná. Johnsonova Čtyřnotová opera je hudebně postavena pouze na čtyř notách a je napsána pro pět hlasových oborů. Z mnoha možných interpretací této absurdní hříčky režisér Ondřej David šikovně a vtipně rozvedl dílo do humorné parodie politické debaty. Mimořádnost opery Médium tkví v tom, že je napsána pouze pro jeden ženský hlas bez hudebního doprovodu. Také tuto operu režisér s výtvarnicí inscenovali v osobitém duchu s využitím moderní počítačové technologie, výtvarně zajímavého přenosu zvuku do vizuální podoby. Obě díla nastudovala souběžně dvě obsazení pěvců jedno sestávající ze zkušených členů souboru opery a druhé ze začínajících mladých zpěváků, kterým byla dána šance vystoupit na profesionální scéně. Obě opery jsou pozoruhodným počinem a jejich uvedení znamená neocenitelné rozšíření povědomí na našem území o současné zahraniční operní tvorbě. Inscenace i díla si právem našly své publikum a prokázaly profesionální přípravu inscenačního týmu a všech účinkujících. Lorenzo Ferrero: MONTEZUMA (La Conquista) Světová premiéra 12. března 2005 v Národním divadle Dirigent: Zbyněk Müller Režie: Nicholas Muni Scéna a kostýmy: Stefan Rieckhoff Výtvarník světel: Frank Sobotta Choreografie: Regina Hofmanová Sbormistr: Pavel Vaněk Dramaturgie: Pavel Petráněk Svou v pořadí desátou operu Montezuma (La Conquista) napsal renomovaný současný italský skladatel Lorenzo Ferrero na objednávku Národního divadla. Příprava světové premiéry díla vznikala za skladatelovy osobní účasti a ve spolupráci s uznávaným mezinárodním inscenačním týmem a Pražskou komorní filharmonií. V opeře s námětem dobytí Mexika Španěly na počátku 16. století se prolínají historická a básnická svědectví, vybíraná z literatur domorodých i evropských. Zvláštností díla je nejen jeho jazyková pestrost, neboť se v něm střídají angličtina, španělština a jazyk Aztéků, ale i kombinace operního a popového zpěvu. Vznikla tak zajímavá inscenace, která kladla velké nároky na zpěváky vzhledem k různým jazykům i nelehké hudební složce díla. Režijní koncepce pak připravila velké požadavky na scénické provedení. Všechny zúčastněné složky se díla zhostily mimořádně úspěšně a přichystaly divákům velký zážitek. Celý projekt vznikl pod záštitou mexického velvyslance J. E. Federica Salase, a ve spolupráci s Italským kulturním institutem a Náprstkovým muzeem. Petr Kofroň Zdenek Plachý Jiří Šimáček: FANTOM, ČILI KRVAVÁ OPERA Světová premiéra 23. března 2005 v prostorách historické budovy Národního divadla Hudba: Bedřich Smetana, Petr Kofroň Scénář: Zdenek Plachý, Jiří Šimáček Dirigent: Petr Kofroň Režie: Zdenek Plachý Scéna a kostýmy: Markéta Oslzlá-Sládečková Choreografie: Marcela Benoniová Kouzla: Karel Bušina Živá elektronika: David Šubík Střih němého filmu z roku 1925: Jiří Šimáček Sbormistr: Pavel Vaněk Konzultant psychologie jednání postav: Lenka Plachá 13

16 2. UMĚLECKÁ ČINNOST NÁRODNÍHO DIVADLA Vzhledem k náročné přípravě uvedení tetralogie Richarda Wagnera Prsten Nibelungův připravily umělecké soubory ND několik projektů, které se realizovaly v termínech, kdy z důvodu hudební a scénické přípravy cyklu bylo uvádění repertoáru na jevišti historické budovy omezené. Opera do projektu Národní divadlo, jak ho neznáte vstoupila pozoruhodnou inscenací hororu autorů Petra Kofroně, Zdenka Plachého a Jiřího Šimáčka na motivy slavného románu Fantom opery. Představení se odehrávala v prostorách historické budovy ND, od základních kamenů, přes vstupní foyer až po foyer I. balkonu a I. galerie a pracovala nejen s hudbou, ale i s mluveným slovem nebo filmem. Další zajímavostí byla spolupráce kouzelníka a ilusionisty Karla Bušiny, takže měli diváci možnost vidět kouzla z bezprostřední blízkosti. Touto interaktivní formou se inscenace stala naprosto mimořádným a ojedinělým počinem v dějinách Národního divadla. Důmyslně a vtipně zpracované dílo vzbudilo velký zájem diváků díky netradičnímu a nekonzervativnímu přístupu k otevření se divadla širší veřejnosti. Neméně zajímavou reakcí, kterou dílo vyvolalo, byla vášnivá diskuze divadelních recenzentů. Richard Wagner: DER RING DES NIBELUNGEN (Prsten Nibelungův) Dirigent: John Fiore Režie: Kurt Horres Nové režijní nastudování: Tobias Richter Scéna a kostýmy: Andreas Reinhardt Sbormistr: Pavel Vaněk Koprodukce s Deutsche Oper am Rhein, Düsseldorf-Duisburg DAS RHEINGOLD (Zlato Rýna) Premiéra 17. dubna 2005 v Národním divadle DIE WALKÜRE (Valkýra) Premiéra 23. dubna 2005 v Národním divadle SIEGFRIED Premiéra 1. května 2005 v Národním divadle GÖTTERDÄMMERUNG (Soumrak bohů) Premiéra 14. května 2005 v Národním divadle Bezesporu nejzásadnějším počinem souboru opery, ale i celého Národního divadla v roce 2005 bylo uvedení kompletní Wagnerovy operní tetralogie Prsten Nibelungův. Tento mimořádný a na dlouhou dobu neopakovatelný projekt byl uskutečněn v koprodukci s divadlem Deutsche Oper am Rhein v Düsseldorfu-Duisburgu. Uměleckým vkladem Národního divadla bylo účinkování orchestru, osmi sólistek opery a pěveckého sboru posíleného o Pražský filharmonicky sbor. Všichni domácí umělci se vynikajícím způsobem vyrovnali světovým operním pěvcům, kteří v Praze Ring zpívali a z nichž jsou mnozí na příčce světově uznávaných umělců a pravidelnými hosty v prestižních světových operních domech či festivalech, jakým jsou například Bayreuther Festspiele (např. John Wegner, Linda Watson, Wolfgang Schmidt nebo Alfons Eberz). Všechna čtyři mimořádně náročná díla s orchestrem ND nastudoval šéfdirigent Deutsche Oper am Rhein John Fiore a výkon orchestru byl poprávu oceňován diváky i recenzenty v médiích. Orchestr Národního divadla se tak zařadil mezi několik málo orchestrů na světě, které dokázaly nastudovat celou tetralogii v jedné sezoně. Důkazem výjimečně hodnotné spolupráce orchestru s dirigentem Johnem Fiorem je Fioreho další působení v Národním divadle, kde bude zastávat post hlavního hostujícího dirigenta a každoročně až do sezony 2009 / 2010 zde nastuduje nový titul, vystoupí s orchestrem ND na symfonického koncertu a bude dirigovat repertoárové tituly. Prsten Nibelungův se stal doslova událostí divadelní sezony 2004 / 2005 a byla mu věnována zvýšená pozornost diváků (oba cykly byly vyprodány) i médií. Premiéru Zlata Rýna odvysílal v přímém přenosu Český rozhlas 3 Vltava a celý druhý cyklus byl zařazen na program Mezinárodního hudebního festivalu Pražské jaro Projekt doprovázely další akce v podobě besed ve spolupráci s Goethe-Institutem v Praze, vydání několika publikací s wagnerovskou tematikou, prezentace mimořádnými ringovými propagačními a upomínkovými předměty a v neposlední řadě dokumentárního filmu režiséra Martina Dostála mapujícího průběh projektu, který odvysílala Česká televize. 14

17 2. UMĚLECKÁ ČINNOST NÁRODNÍHO DIVADLA Joonas Kokkonen: POSLEDNÍ POKUŠENÍ Česká premiéra 12. června 2005 v Národním divadle Dirigent: Pertti Pekkanen Režie: Jussi Tapola Scéna: Yrjö Tapper Kostýmy: Kaisu Heinonen Výtvarník světel: Olli Lehtinen Sbormistr: Heikki Liimola Choreografie: Elina Jakowleva Dramaturg pražského uvedení: Kari Senius Koprodukce s Tampere Opera Poprvé v dějinách Národního divadla byla na jeho scéně hrána finská opera. V koprodukci Národního divadla a Tampere Opera byla uvedena Kokkonenova opera s duchovně-filozofickým námětem Poslední pokušení. Také v této inscenaci předvedl mimořádný výkon orchestr ND, který ve velmi krátkém čase operu umělecky a profesionálně výborně nastudoval. Představily se v ní velké finské pěvecké osobnosti, zejména na světových operních scénách uznávaný basista Jaakko Ryhänen. Pozitivní ohlasy na uvedení opery v Praze vyšly také ve finském tisku a i ze strany finské menšiny v České republice byla představení hodnocena nesmírně kladně s obdivem pro velký cit v interpretaci finské hudby. Obě představení byla zařazena na program Mezinárodního hudebního festivalu Pražské jaro Leoš Janáček: JEJÍ PASTORKYŇA Premiéry 11. a 14. září 2005 v Národním divadle Dirigent: Jiří Kout Režie: Jiří Nekvasil Scéna a kostýmy: Daniel Dvořák Pohybová spolupráce: Števo Capko Sbormistr: Pavel Vaněk Dramaturgie: Pavel Petráněk Koprodukce s Opera Ireland Dublin a Latvijas Nacionãlã Opera Riga Nová inscenace Janáčkovy opery vznikla v koprodukci tří evropských divadel Opera Ireland Dublin, Latvijas Nacionãlã Opera Riga a Národního divadla v Praze. Na všech třech scénách měla velký úspěch a v Národním divadle bylo zejména oceňováno opět skvělé hudební nastudování Jiřího Kouta a vynikající pěvecké výkony sólistů ND. Roli Laci zpíval na premiéře v Praze uznávaný finský tenorista, host mnoha světových divadel, Jorma Silvasti, v dalších rolích však na obou premiérách vystupovali hlavně přední čeští sólisté. Pro řadu sólistů byla nová inscenace prvním setkáním s touto operou (Yvona Škvárová, Jitka Svobodová, Tomáš Černý, Dana Burešová), avšak všichni odvedli mimořádné výkony na světové úrovni, a rozšířili tak galerii tradičně výborných českých janáčkovských pěvců. Vysokou kvalitu inscenace i sólových výkonů pak velmi pozitivně ocenili také diváci v italské Catanii, kde ND s operou hostovalo v sérii sedmi úspěšných představení. Představení 1. října 2005 vysílal v přímém přenosu Český rozhlas 3 Vltava a společně s ním rozhlasové organizace v rámci European Broadcasting Union (např. Belgie, Dánsko, Itálie, Švédsko a ze záznamu pak Německo, Norsko, Španělsko, atd.). Za pěvecké výkony v inscenaci Její pastorkyně byli nominováni na Cenu Thálie za rok 2005 Eva Urbanová (Kostelnička) pěvkyně nakonec ocenění získala a Tomáš Černý (Laca), do širší nominace se dostal také Aleš Briscein (Števa). Inscenace se dostala také do úzkého výběru kategorie Inscenace roku, kterou každoročně uveřejňuje periodikum Divadelní noviny. 15

18 2. UMĚLECKÁ ČINNOST NÁRODNÍHO DIVADLA Giuseppe Verdi: AIDA Premiéry 15. a 18. října 2005 v Národním divadle Dirigent: Oliver Dohnányi Režie: Steffen Piontek Scéna a kostýmy: Mike Hahne Choreografie: Tomáš Rychetský Sbormistr: Pavel Vaněk Dramaturgie: Pavel Petráněk Téměř po čtyřiceti letech se na repertoár opery Národního divadla vrátila jedna z nejslavnějších Verdiho oper. Její nová inscenace představuje dílo v klasické podobě, v monumentální architektuře a historickém stylu a je vděčným divadlem zejména pro konzervativnější část publika. Vedle renomovaných zahraničních pěvců se v nové inscenaci nejvíce zaskvěli domácí sólisté vynikající barytonista Ivan Kusnjer a mladý, velice talentovaný basista Zdeněk Plech. Neopomenutelnou součástí výborně nastudované hudební složky opery je také výkon sboru Národního divadla. Inscenace Aidy se stala jednou z nejnavštěvovanějších repertoárových oper Národního divadla a skýtá možnost zvát do hlavních rolí zajímavé pěvecké osobnosti. Benjamin Britten: CURLEW RIVER (Řeka Sumida) Česká premiéra 29. listopadu 2005 v Českém muzeu hudby Dirigent: Marko Ivanović Režie: Jiří Heřman Scéna: Pavel Svoboda Kostýmy: Lenka Polášková Světla: Daniel Tesař Produkce: Jana Hořčičková TT Production Dramaturgická spolupráce: Ondřej Hučín Koprodukce s in spe o.s., Mezinárodním hudebním festivalem Struny podzimu 2005 a ve spolupráci s Českým muzeem hudby Na tomto projektu spolupracovalo poprvé Národní divadlo s mladým talentovaným režisérem Jiřím Heřmanem a vzniklo velice pozoruhodné dílo hrané v netradičním prostoru bývalé hlavní lodě kostela sv. Máří Magdalény, dnes dvorany Českého muzea hudby. Jednoduchými, leč důmyslnými a efektními prostředky rozehráli režisér s výtvarníkem duchovní příběh na motivy hry starého japonského divadla Nó do výrazně výtvarného divadla. Dílo napsané výhradně pro mužské hlasy s sebou neslo velké nároky na hudební provedení, se kterým si ale dirigent i všichni interpreti mimořádně dobře poradili a prezentovali se ve skvěle souznějící harmonii hudby, zpěvu a hereckých akcích. Dvě z celkem čtyř představení se konala v rámci Mezinárodního hudebního festivalu Struny podzimu 2005, který byl také Národnímu divadlu a občanskému sdružení in spe koproducentem a všechna představení se setkala s velkým diváckým i mediálním ohlasem. Gaetano Donizetti: DON PASQUALE Premiéry 18. a 20. prosince 2005 ve Stavovském divadle Dirigent: Oliver Dohnányi Režie a choreografie: Pavel Mikuláštík Scéna: Daniel Dvořák Kostýmy: Michaela Červenková Sbormistr: Lukáš Vasilek Poslední premiérou opery roku 2005 byla komická, divácky nesmírně úspěšná opera Don Pasquale. Režisér a choreograf Pavel Mikuláštík ji inscenoval v duchu okouzlení fantastickými vynálezy konce 19. století. Vznikla velice živá, vtipná, hravá a roztančená inscenace, obohacená krásnými kostýmy a důmyslnou scénou. Vedle zkušených sólistů operu nastudovali i mladí pěvci a noví sólisté souboru a všichni odvedli skvělé profesionální výkony. Don Pasquale se stal pravidelně vyprodanou repertoárovou operou, která zaujme široké spektrum diváků všech generací. Záštitu nad projektem převzal velvyslanec Itálie v České republice, J. E. Giorgio Radicati. 16

19 2. UMĚLECKÁ ČINNOST NÁRODNÍHO DIVADLA BUŠENÍ DO ŽELEZNÉ OPONY Petr K. Soudek: ŠEDÁ MYŠÍ OPERA Světová premiéra 27. února 2005 ve Stavovském divadle Dirigent: Lukáš Prchal Režie: Eva Bergerová Scéna: Gabriel Wąsiński Kostýmy: Kateřina Hájková Roman Z. Novák: BEZE DNE A BEZ NOCI Světová premiéra 30. října 2005 ve Stavovském divadle Dirigent: Roman Z. Novák Režie: Jan Minařík Scéna a kostýmy: Erika Čičmanová Experimentální off-program opery Národního divadla má za cíl podpořit u nové nastupující generace hudebních skladatelů zájem o operní žánr a umožnit jim prezentovat svá dosud nehraná hudebnědramatická díla v prostoru před železnou oponou Stavovského divadla. Projekt Bušení si časem vytvořil svůj okruh diváků, kteří pravidelně navštěvují každé představení a se zájmem sledují nastupující skladatelskou generaci a její vývoj. Každá inscenace má pak své specifické publikum, které věnuje pozornost konkrétním autorům a inscenátorům. UMĚLECKÝ ŠÉF OPERY NÁRODNÍHO DIVADLA JIŘÍ NEKVASIL Rok 2005 byl ve své části spadající do sezony 2004 / 2005 především ve znamení historicky prvního kompletního uvedení monumentální operní tetralogie Richarda Wagnera Prsten Nibelungův v Národním divadle. Příprava a celý zkouškový proces tohoto náročného díla v koprodukci s Německou operou na Rýně v Düsseldorfu-Duisburgu zasáhla celkově do provozu celého Národního divadla, zejména stavby repertoáru a počtu představení. Vedle této události realizoval soubor opery Národního divadla na scéně historické budovy světovou premiéru opery italského skladatele Lorenza Ferrera Montezuma (La Conquista), která vznikla na objednávku Národního divadla, a českou premiéru finské opery Joonase Kokkonena Poslední pokušení v koprodukci s Operou Tampere. Doplněním velkých projektů byly dvě studiové inscenace Čtyřnotová opera Toma Johnsona a Médium Petera Maxwella Daviese v Divadle Kolowrat a autorská kompozice v rámci projektu Národního divadlo, jak ho neznáte s názvem Fantom, čili Krvavá opera, která rozehrála foyery a ostatní hledištní prostory historické budovy Národního divadla. Část roku 2005 spadající do sezony 2005 / 2006 byla ve znamení tří velkých premiér, které přinášejí dlouhodobé rozšíření operní repertoárové nabídky v Národním divadle Její pastorkyňa a Aida, ve Stavovském divadle Don Pasquale. Mimořádnou událostí pak byla koprodukční účast (spolu se sdružením in spe a Mezinárodním hudebním festivalem Struny podzimu) na české premiéře opery Benjamina Brittena Curlew River v netradičním prostoru Českého muzea hudby. Dvěma projekty pokračoval cyklus Bušení do železné opony. Opera Národního divadla se také mimořádně úspěšně zúčastnila dvou prestižních zahraničních festivalů ve Wiesbadenu (Internationale Maifestspiele) a v Daegu (Jižní Korea) International Opera Festival. Celkově lze v opeře rok 2005 zhodnotit jako úspěšný, jehož zásadní akvizicí je úspěšná realizace Prstenu Nibelungova. Jiří Nekvasil, umělecký šéf opery ND 17

20 2. UMĚLECKÁ ČINNOST NÁRODNÍHO DIVADLA REPERTOÁR UMĚLECKÝCH SOUBORŮ Balet V roce titulů Premiéra Počet představení Počet představení Celkem Titul na scénách ND na jiných scénách v roce 2005 Balet Gala Baletománie Bolero Giselle Choreografie pro hostování 3 3 Ibbur aneb Pražské mystérium Labutí jezero Louskáček - vánoční příběh Lucrezia Borgia Miniatury Motýlí efekt Oněgin Rodinné album Šípková Růženka Zkrocení zlé ženy Balet celkem Činohra V roce titulů Premiéra Počet představení Počet představení Celkem Titul na scénách ND na jiných scénách v roce 2005 Coriolanus Cyrano z Bergeracu Černé mléko České sekretářky Dobrý člověk ze Sečuanu Duše - krajina širá Eldorádo Krvavé křtiny aneb Drahomíra a její synové Lakomec Lucerna Na ústupu Naši furianti Nebyl jen Hamlet Okruh osob Pokoušení Prodavači duší Pronásledování a umučení dr. Šaldy Prospaný život Prvotřídní ženy Psychóza ve Pygmalión Romeo a Julie Sluha dvou pánů Slyšet hlasy Škola pomluv